Titul:13 hodin
Autor: Gail R. Delaney
Překladatel: Alis
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Dlouhé
Časová osa: Lost city
Stav: Kompletní (navazuje na Slow Dances)
Synopse: Jack strčil hlavu do *té věci*... Všichni vědí, že se mění a náhle zbývá pouhých 13 hodin...

______________________________________________________________

„Jak se to sakra mohlo stát?“

„To nebyla nehoda, pane,“ řekla Sam a snažila se zakrýt zklamání, které  - pociťovala a které způsobovalo napětí každého svalu v jejím těle od doby, co Jack strčil hlavu do té .. ..věci.

„Udělal to úmyslně-„ začal Daniel.

„- podle rozkazu získat vědomosti Antiků.“Dokončil větu Teal´c.

„On…ah..mysleli jsme si, že bychom už nikdy nemuseli dostat šanci,“ objasnil situaci Daniel.

„Víme podle poslední zkušenosti, že znalosti Antiků přepsali plukovníkovo vědomí. Doufáme, že během této transformace se dostane k informacím, které hledáme.“

„A potom?“ Zeptal se generál Hammond.

*A potom? A potom, když to přežije, tak mu nakopu zadek za to, co udělal…*

„A potom se zhroutí jeho nervový systém a plukovník…“

„Co?“ bylo slyšet Jackův hlas spolu s jeho kroky po kovových schodech vedoucích do zasedačky.

„Setkám se s mým stvořitelem? Dostanu se až k nebeské bráně?“

Jack vyšel po schodech a kráčel směrem k nim. Sam se na něj upřeně dívala, bojovala s potřebou uhodit ho za takový přístup, která byla silná skoro jako touha obejmout ho a držet ho navždy. Jack přišel až k nim, vyměnil si s ostatními členy SG1

pohled, ale na Sam se nepodíval.

„Měl byste být na ošetřovně,“ řekl generál Hammond.

„Proč? Všichni víme, co se stane. Během několika dnů začnu mluvit cizím jazykem,“ řekl a mávnul rukou. „Potom začnu dělat věci, které budou mimo mou kontrolu, no po dalších několika dnech to dospěje k tomu dát „dobrou noc“.“

Sam zatla zuby a podívala se dolů. Tohle nemohla poslouchat. Nemohla se na něho dívat, když dělal, jako by o nic nešlo…. protože tady byl někdo, s kým by se mohl rozloučit. S ní. Sakra. Sedm let odmítali to, co oba chtěli. Teprve před několika dny si byli tak blízko, jak jen to bylo možné. Opravdu to bylo před necelým týdnem? Kdy před necelým týdnem spala v jeho náruči, od té doby si odpírali něco, o čemž si mysleli, že by to nikdy nemohli mít? Jeden druhého.

Teď ... to bylo všechno pryč.

„Takže, kdybyste dovolil pane, vzal bych si na víkend volno. Dal do pořádku nějaké osobní věci.“

Sam polkla, jako by měla v krku knedlík.

„Naposledy to trvalo několik dní než jsme si všimli změny v plukovníkově chování.“

„Vrátím se v pondělí, připraven pracovat.“ Řekl Jack generálovi.

Ani teď se Jack na Sam nepodíval. Proč se na ni nepodíval. Chtěla … potřebovala…se Jackovi podívat do jeho tmavých očí, i kdyby to byl jen krátký okamžik, aby věděla, jestli by jí takto dal najevo, co potřebovala vědět.

„Svolení uděluji.“

„Děkuji, pane.“  Jack si lehce oddechl a podíval se někam směrem na Daniela a Teal´ca, ale ne přímo na ně, ale tak nějak mezi ně- mimo ně.

„Teď, když byste mne omluvili, za půl hodiny začíná můj oblíbený seriál.“

Jack se stále nikomu z nich nepodíval do očí, prostě se otočil a šel ke schodům. Sam se podívala na Daniela a Teal´ca, ale nikdo nevěděl, co říct. Generál sklonil bradu a povzdechl si. Po chvilce ticha se otočil a odešel do své kanceláře.

Teal´c se také omluvil, prostě jen uklonil hlavu a odešel dolů po schodech. Sam stála stále na místě, ruce měla skřížené před tělem, nebyla si jistá, kam by měla jít nebo co by měla dělat.

*Jak se můžou vrátit ke své práci, jakoby se nic nestalo? Čekat na nevyhnutelné? Čekat, až Jack umře?*

Oči ji pálily, měla obavy, že bude plakat, ale snažila se ze všech sil slzy zadržet. Tohle se jí vlastně už stalo, když byla v šatně, ale teď si to nechtěla dovolit. To by se nemělo stát. To se nemohlo stát.

Ucítila Danielovu ruku na svém rameni a málem se rozplakala.

„Sam,“ řekl tiše. „Podívejte se na mě.“

Sam zavřela na chvilku oči a teprve potom se podívala na Daniela.

Rty měl sevřené, na čele měl hlubokou vrásku.

„Sam, dokážeme to. Najdeme cestu.“

„Já vím, že ano,“ řekla Sam. „Musíme.“

„Budete v pořádku?“

„Je mi dobře,“ řekla Sam příliš rychle.

Daniel se usmál- Mě stejně neoklamete- „Samozřejmě, že ano. Ale je normální teď

nebýt O.K.“

Sam zavrtěla hlavou. „Ne, to není. Ne, dokud nenajdeme způsob, jak…“Hledala slova, aby mohla větu dokončit.“….to vyřešit.“

Daniel ji lehce stiskl paži, potom ji jemně pohladil.

„My to vyřešíme. Udělám všechno, co budu moct-„

„Já vím, že ano.“

Daniel přikývl a díval se na Sam přes obrubo brýlí.

„Já.. já teď půjdu.“ A popošel směrem ke schodům, ale ještě se zastavil a obrátil se zpět k Sam.

„Nemyslím si, že byl bezcitný. Myslím si..“

„Je to prostě plukovník,“ dokončila větu Sam. Je to prostě Jack.

Daniel znovu přikývl, stiskl rty a zmizel na schodech.

Sam se zhluboka, ale roztřeseně nadechla, zavřela oči a zaklonila hlavu, aby zadržela slzy.

                                               *~*~*~*~*~*~*~*~*~

Skrze otevřené okno v ložnici slyšela Sam z venku tiché písně cvrčků a jako odpověď bylo slyšet kuňkání a pípání z nedalekého jezera. Lehký vánek rozhýbal listy na stromech, jeho chlad Sam cítila na své kůži. Ležela na boku a upřeně hleděla z okna,  všechno bylo zalité stříbrným světlem měsíce. Bylo to nádherné.

Sam to však viděla rozmazaně, měla oči plné slz.

Popotáhla a vysmrkala se do zmačkaného kapesníku, který držela v ruce.

Nebyla schopna myslet na nic jiného, pouze na Jacka…na muže, kterého milovala…

což si doposud odmítala  přiznat. Kdy si to poprvé uvědomila, bylo těžké přesně určit- ale tento cit během let narůstal a byl stále více intenzivnější.

Znovu se její myšlenky vrátily k minulému víkendu. To, co se nejprve jevilo jako něco hrozného- dva dny na svatbě přátel- vysvětlování, proč s ní nepřijel její přítel- se změnilo v 48 úžasných hodin, jaké kdy strávila s Jackem O´Neillem. Nebyl jejím velícím důstojníkem, byl to prostě Jack. Okamžitě se jí vybavily vzpomínky na jeho slova a jak se s ní mazlil.

                                                        **************

*****„Myslíte, že potřebujete omluvu pro to, abyste mne políbila?“

Sam na něj zírala, vědoma si svých doširoka otevřených očí.

„Jacku neměli bychom se líbat vůbec. Ať je to omluvitelné nebo ne.“

Jack zvedl prsty proti jejím rtů a Sam zmlkla. Nebyla schopna z něj spustit oči. Jeho pohled se přesunul k jejím ústům, krátce předtím se podíval Sam do očí.

Dech se jí zastavil, když konečky jeho prstů hladily její krk.

„To byla doba.“ řekl jednoduše.

Sam se zamračila a naklonila  hlavu. „Doba?“

Jack se zašklebil: „No tak Carterová, vy jste přece vědec. Vy jste to doteď nevyřešila?“

Sam zavrtěla hlavou a pomalu ztrácela schopnost myslet, jak se jeho prsty posouvaly dolů po jejím krku až k výstřihu.

Jackův obličej teď vyjadřoval – páni, já vím něco, co major Carterová neví. Sam to ale nevadilo, protože z jeho dotyků se jí točila hlava.

„Nebudeme chodit kolem horké kaše … toho co odmítáme pojmenovat… již 7 let. Oba o tom víme, že?“

Sam přikývla, něco ji nutilo zvednout ruce a přitisknout je proti jeho břichu. Jackovi břišní svaly se pod jejím dotykem napnuly a Sam měla pocit zadostiučinění. Jaký vliv měla na něj, takový on měl na ni.

„Jediný důvod, proč jsem se nezbláznil, jsou chvíle jako tato.“

Sam začala chápat a uvědomila si, že Jack má pravdu. Byli schopni si  udržovat odstup po dlouhou dobu. Ale někdy bylo odmítnout, třeba jen na chvilku, příliš těžké.  A to bylo tehdy, když ji Jack mohl obejmout .. nebo když se mohla dotýkat jeho ruky … a to stačilo, aby věděla, že je tu stále jeden pro druhého.

„Je to stále těžší.“ řekla se staženým hrdlem.

Jack přikývl „ Já vím.“

„Nakonec chvíle jako tato nebudou stačit- „

„- nám oběma. Já vím.“

Slzy jí zaplavily oči. Sam zamrkala, aby je zadržela. Jedna jí ukápla a Sam cítila, jak jí stéká po tváři do vlasů.

Jack se sehnul a políbil mokré místo na její tváři.

Sam ztratila dech.

„Potom musíme dobře využít tento víkend, abychom to překonali.“*****

                                                            **************

A to by teď mělo postačit, než bude natolik silná, aby vzala svůj život do svých rukou. Udělat to, co je třeba, aby se Jack stal součástí jejího života. Ale to bylo předtím, než se jeho neodvratná smrt blížila jako temný stín, čekajíc, aby jí ze srdce vyrvala její vlastní život.

Sam se s ním chtěla tak strašně moc milovat, že i teď cítila, jak jí hoří tváře při vzpomínce, jak ho o to téměř prosila….ale oba znali důsledky. Důsledky! Jejich čest a povinnost…

„Jdi k čertu se ctí a povinností..“ řekla Sam do prázdné místnosti.

Otočila se a nadzvedla se, aby se podívala, kolik je hodin. Byly 2 hodiny a 13 minut.

Leží tu v prázdné, studené posteli už celé hodiny a spánek ne a ne přijít. Dvě noci v Denveru a už si přivykla spát v jeho náruči. Bylo pro ni teď těžké spát sama.Ale dnes večer jí bylo smutno nejen po jeho náruči.

Pohled jí sklouzl na telefon. Než si to mohla sama sobě rozmluvit, nebo si najít přesvědčivý důvod k tomu, aby to nedělala, měla telefon v ruce a vyťukávala Jackovo číslo.

Po dvou zazvoněních to málem vzdala. Než stačila dát telefon od ucha, cvaklo v něm a ozval se Jackův hlas.

„O´Neill.“

Sam pevně zavřela oči. Nemohla promluvit. Její rty nebyly schopny pohybu. Po tvářích jí tekly slzy. Na obou koncích se rozhostilo ticho, její tělo se lehce třáslo napětím-jak se snažila dostat své emoce pod kontrolu.

Jack znovu promluvil.

„Přijeď ke mně, Sam.“

 Sam měla pocit, že jí hoří plíce a třesoucí rukou zavěsila telefon. Potmě se oblékla,moc se nestarala o to, co si vlastně obléká, spěchala z té prázdné místnosti, domu bez života tam, kde byl pro ni jediný domov.

Do Jackovi náruče.

                                              *~*~*~*~*~*~*~*~*~

Když Sam zastavila na příjezdové cestě, Jackův dům se téměř utápěl ve tmě, bylo slyšet jen křupání štěrku pod pneumatikami jejího auta. Ve světle měsíce bylo všechno jakoby stříbrné, Sam se okamžitě vybavily Jackovi vlasy. Stříbrná liška.

Když si dávala klíče od auta do kabelky, ruce se jí stále třásly. Otevřela dveře u auta, lehký vítr ji ovanul, vlasy jí sčesal dozadu a cítila jeho chlad od kotníků až po lem své sukně. Podívala se nahoru na noční oblohu, tisíce hvězd zářících různou intenzitou. A

měsíc byl tak velký, že měla pocit, že si na něho může sáhnout, zhluboka se nadechla.

Vzduch zde tak krásně voněl. Bydleli jen několik mil od sebe, ale Sam bydlela blíž ke Colorado Springs a tady venku…. tady byl vzduch čistý a plný vláhy.

Sam šla ve tmě pomalu ke schodům, které vedly ke dveřím Jackova domu.

Uvnitř v hale svítilo tlumené světlo a vytvářelo kolem neuvěřitelné stíny.

Než Sam stačila  zaklepat na dveře, ty se prudce otevřely a Jack stál přímo před ní.

Sam na chvíli zadržela dech a podívala se na Jacka. Měsíční svit mu ozářil obličej a jeho vlasy jakoby se třpytily, jeho oči byly mnohem tmavší než si kdy Sam pamatovala.

Chvíli jen tak stáli, Jack se na ni upřeně díval – přesně tak, jak si to Sam přála , aby to udělal na základně – ale teď ve svém srdci věděla, že to udělat nemohl. Potom jí Jack

 podal ruku a ona ji přijala, její dlaň vklouzla do jeho, cítila teplo jeho těla, jejich prsty se vzájemně propletly.

Jack ji lehce přitáhl k sobě  a když byla tak blízko, že se vzájemně dotýkali rameny, naklonil se, aby zavřel dveře. Sam se podívala na horu, cítila se jako dítě ztracené ve snu. Když Jack našel kliku, opřel si ruku Sam o záda. Jejím tělem prošel elektrický výboj, když se jí Jack dotkl, rukou jí  přejel nahoru po zádech a nakonec jí položil ruku na tvář.

Když se na ni podíval, jeho oči byly téměř černé, oba mlčeli, ale Sam věděla, že není třeba nic říkat. Všechno už bylo řečeno předtím… beze slov…. žádné přiznání….. všechno bylo odhaleno a všechno bylo jasné, tak jak jen mezi nimi mohlo být.

Jack přejel Sam palcem po rtech a Sam je s rozkoší pootevřela. Jack zvedl i druhou ruku a tak teď  jemně držel Samin obličeje ve svých dlaních. Sam ho chytila za zápěstí a zadržela dech.

Když se Jackovi rty dotkly těch jejich, jako by její tělo ztratilo svou tíhu, cítila se malátná, ale úplně volná. Jeho rty si něžně pohrávaly s jejími, jeho jazyk proklouzl jejími rty.

Sam se k němu ještě víc přitiskla, aby si mohla užít teplo, které sálalo z jeho těla.

Jack ji dokazoval tímto polibkem svou lásku…pomalu…mazlivě…a Sam si pomyslela, že by mohla klidně při té rozkoši zemřít.

A to byl jenom začátek….

Vklouzla rukama Jackovi pod tričko a dotkla se jeho horké kůže. Jack se prudce nadechl a tiše zasténal Sam do úst.

Když Jack přerušil polibek, Sam vzdychla, on ji ale  zvedl, jednu ruku jí dal pod kolena a druhou podepřel její záda. Opřela si hlavu Jackovi o krk, lehce ho kousala a líbala, když ji nesl temným domem do ložnice. Cestou shodila boty a bylo slyšet jen,  jak tiše dopadly na podlahu.

Takhle přesně by to mělo vždycky být…

Jack si klekl jedním kolenem na postel a zlehka Sam položil. Ta  se ho neochotně pustila a podívala se na něj. Na jeho rtech viděla sotva znatelný úsměv. Znovu vstal, ale pouze na chvíli, než si klekl před Sam, která teď seděla na okraji postele.

Dotkla se jeho obličeje, prsty mu přejela po obočí a dál dolů po tváři až se dostala k jeho rtům, jakoby si chtěla zapamatovat každou jejich část. Jack se k ní přisunul ještě blíž a Sam se usmála, když své tělo vsunul mezi její kolena, jeho ruce přitom hledaly její boky.

Naklonila se k němu, aby ho políbila a přitáhla si ho blíž, aby ho mohla chytit za lem trička. Jack zvedl ruce, když mu Sam přetahovala tričko přes hlavu. Mohla teď vidět jeho vypracované svaly, tělo vojáka po letech tvrdého výcviku. Tělo, jaké by mu mohl leckterý muž jeho věku závidět. Sakra, jeho tělo by mu mohl závidět mnohý dvacetiletý kluk. Jeho paže se pod každým jejím dotykem napnuly, když její ruce cestovaly po jeho těle, majíc požitek z pohybu přes jeho hrudník.

Potom Jack udělal to samé, sundal ji džínovou bundu, kterou si vzala, když vycházela ze dveří. Hodil ji na zem a okamžitě ji přetáhl halenku přes hlavu.

Náhle ji zasáhl pocit nejistoty…. okamžik pravdy, kterého se obává každá žena…jestli

bude dostatečně krásná pro muže, kterému odhalila svou duši. Bude vším, co on chce…mohla by být víc?

Zavřela oči, když jí sundal tričko, nechala je zavřené a spustila ruce podél těla. Teď

před ním stála od pasu nahoru nahá. Sam zasténala, když ucítila Jackova horká ústa

 na své kůži tam, kde jí teď srdce nekontrolovaně bušilo. Jeho ruce se pohybovaly po jejím těle, jemně uchopil její prsa a mazlil se s nimi, jeho palce si pohrávaly s jejími bradavkami, které pulzovaly potřebou, aby se jich dotýkal.

„Jacku…“ zašeptala Sam, už nebyla schopna mlčet. Ale její slova byla utlumena jeho polibkem.

Oheň, který zažehl jeho první dotyk, se znovu prudce rozhořel. Byl tak mimo kontrolu, že pochybovala, že by mohl být někdy uhašen.

Jackovi ruce se snažily Sam rozepnout pásek u sukně, zatímco jeho ústa způsobila v jejích smyslech boží dopuštění. 

Na tuto tichou Jackovu výzvu, se Sam nadzvedla tak, aby jí mohl sundat sukni i kalhotky. Jeho prsty zanechaly na jejích stehnech horkou stopu, jak jí sundával oblečení, které následovalo její bundu a tričko na podlahu.

Místnost jakoby se rozhoupala a Sam musela zavřít oči, když Jack podržel jednu její bradavku ve svých horkých ústech. Držela jeho hlavu ve svých dlaních, prsty ho laskala ve vlasech a tělem ji procházel záchvěv rozkoše.

Jack jí líbal a kousal dolů až ke stehnům, takže Sam mohla jen stěží dýchat. Její každý nádech byl krátký a rychlý. Její tělo úplně pulzovalo….a když se jeho ústa vrátila k jejím…Sam už nemohla zastavit zasténání. Jeho jazyk se pohyboval pomalým tempem a to ji vedlo téměř ke ztrátě vědomí.

Její první orgasmus udeřil a Sam se pevně přitiskla k jeho ramenům, hledajíc pevnou oporu….pevnou zemi pod nohama…aby se udržela na nohou.

Jack se narovnal a znovu Sam políbil na ústa, hluboce a hladově, a odpověděl tak na její vlastní touhu.

Chutnal sladce a horce. Sam mu poslepu rozepínala knoflík a zip u jeho džínsů, nedočkavě hledala tu část jeho těla, která byla skrytá uvnitř.

Jeho erekce zaplnila její dlaň a když se její prsty sevřely kolem jeho sametového a jako ocel tvrdého penisu, Jack zaklonil hlavu a zasténal. Sam mu stahovala džíny a Jack ji nechal, aby mu je sundala. Stál teď  před ní napjatý a Sam nechtěla ve svém životě nic víc tak moc jako Jacka.

Jack se k ní naklonil a opřel  se jednou rukou o matraci. Sam mu dala ruce kolem krku a přitáhla si ho, aby ho mohla políbit. Jack jí dal druhou ruku  kolem pasu a  zlehka ji položil na postel. Jeho váha, kterou cítila, jen zvýšila její touhu.  

Jack se přemístil mezi její stehna a každé místečko jeho horké kůže, které se dotklo jejího těla, jakoby vypálilo cejch jejich spalující touhy.

Když Jack přesunul svou pozornost od jejích rtů k jejímu krku, Sam prozkoumávala svými prsty jeho záda, posouvajíc se dolů a ucítila pevnost jeho zadku. Lehce zatlačila prsty a Jack zasténal a zatlačil boky dopředu.

Sam si vzpomněla na to ráno v Denveru, kdy cítila jeho erekci přes tenké bavlněné kalhoty od pyžama. To ji vzrušilo, ale nic se nemohlo vyrovnat pocitu jeho tvrdého penisu proti jejím stehnům.

Ještě víc se k němu přitiskla a tiše ho tak vyzvala, aby dokončil to, co společně začali….aby se jejich těla spojila v jedno. Jack se posunul nahoru, nadlehčoval se na loktech a prsty přejížděl Sam po tváři. Podívala se na něj, na  jeho tvář dopadalo měsíční světlo. Jack znovu zatlačil boky proti ní a Sam teď měla oči téměř zavřené.

„Ne,“ řekl nakonec Jack, to bylo poprvé, co promluvil. Sam tedy věděla, že to není pouze sen.

„Podívej se na mě, Sam.“   

Upřeně se mu dívala do očí a když do ní vstoupil, zasténala.

Nikdy v životě  necítila takovou rozkoš, jako teď když do ní Jack pronikl.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               

Jack se chvilku nehýbal, přivřel oči a začal se pomalu pohybovat, jako kdyby měli pro své milování všechen pozemský čas.

Každý pohyb jeho boků, každé napnutí jeho svalů, které cítila pod svýma rukama, každý mazlivý dotyk jeho prstů na jejím těle ji přibližoval blíž a blíž k propasti a Sam si nebyla jistá, jestli to vydrží.

Cítila, jak se všechno uvnitř jejího těla stahuje…čeká….potřebuje to, co je schopen jí dát jedině Jack. Jeho pohyby byly rychlé, pronikal hluboko a Sam už déle nemohla vydržet potlačovat rozkoš, kterou jí přinášel každý pohyb jejich těl.

„Samantho,“ vydechl Jack, když naposled silně přitlačil.

Svět kolem Sam se rozhoupal, po tělě ji přeběhl mráz, prohnula se proti Jackovi.

Cítila, jak ho uvnitř svého těla pevně sevřela, tak intenzivní byl její orgasmus, vše přetrvávalo, dokud se poslední kapky jejích sil zcela nevytratily.

Vyčerpaně se položila na postel, rukama objímala Jackovo lesknoucí se tělo, přitáhla si jeho hlavu blíž k sobě a prsty mu  zajela do vlasů. Jeho ruce stále podněcovaly její rozkoš, jejím tělem procházely nové a nové záchvěvy rozkoše, hluboko uvnitř jejího těla se její svaly stále chvěly.

Sam se zcela otevřela této nové možnosti v jejím životě – urputně  odmítala sama sobě přiznat – že tohle všechno zase brzy skončí.

Ne… dnes v noci ne. Dnes v noci si připouští pouze potěšení z Jackovi přítomnosti, jeho lásku. Dnes v noci jsou jen oni dva, Jack a Sam.

Sam se vzbudila, když první sluneční paprsky ozářily noční oblohu a zbarvily ji oranžově. Ležela na boku, obličejem otočená k Jackovi. Jeho ruku měla pod hlavou, a když otevřela oči, viděla detailně jeho tvář, když spal.

Jeho tvář vyzařovala klid, uvolněnost. Jack se pomalu nadechl. Sam sledovala, jak se jeho hrudník pomalu zvedá. Svou druhou ruku měl kolem jejího pasu. Usmála se, když viděla, že se Jack i ve spánku usmívá.

Milovala jeho rty. Nestávalo se často, že by ho viděla naplno se smát… dolíčky ve tvářích, jeho zuby. Ale ten jeho úsměv… suverénní úsměv…ten ji vždycky dostal.

A způsob,jak vždycky pootevřel rty, rychle se nadechl, než řekl něco hlubokého a důležitého.

Sam se dotkla jeho spodního rtu, přejela konečky prstů po hebké kůži. Jeho paže, kterou měla kolem pasu se napnula a než otevřel oči a podíval se na Sam, zhluboka se nadechl. Políbil její konečky prstů a usmál se… pomalu a sexy.

„Řekla jsem ti někdy, jak moc miluju tvé rty?“ řekla Sam a posunula se blíž, aby se mohla dotknout svým nosem toho jeho, škádlila ho tím, že ho nepolíbila.

Jack si ji přitáhl blíž, takže se jejich nahá těla teď od hrudníku až po kolena dotýkala.

„Myslím, že ano. Bylo to před týdnem..počkej… zítra to bude týden.“

A stejně jako před týdnem hladil Sam po zádech. Sam se usmála a zamumlala.

„Mám pocit déjá vu…“

Jack zvedl obočí. „Ano? Vzpomínáš si na tohle?“

Přesunul svoje prsty na zadní stranu jejích stehen a když se otáčel na záda, přitáhl si ji na hrudník. Sam se zapřela rukama o matraci vedle jeho hlavy a ochotně se posunula, takže teď měla stehna kolem jeho boků. Cítila jeho narůstající erekci.

„Hmmm….. takhle si to nepamatuji. Myslím, že tam bylo víc poloh.“

Jack se divoce usmál, rukama přejížděl Sam po bocích a nakonec uchopil její prsa. Sam se k němu ještě víc posunula, škádlila ho. Jack zabořil hlavu do polštáře a prudce se nadechl.

„Pamatuji si, že jsem chtěla udělat tohle…“ řekla Sam, zatímco se ještě víc sklonila a šeptala tahle slova Jackovi do ucha než ho políbila.

Při tomto polibku zvedla boky a posadila se na jeho tvrdý penis.

„Oh…bože….Sam…“

Znovu se zvedla a celou svou váhou zatlačila proti jeho bokům, tím ho dostala ještě hlouběji. Bylo to úžasné. Chytil její boky a zvedl svoje tělo proti jejímu. Sam si položila ruce na jeho břicho a cítila jeho vypracované svaly. Jack převzal iniciativu a naváděl její tělo. Pokaždé , když  na něj Sam dosedla a Jackův penis byl celý uvnitř jejího těla, se Sam cítila  víc a víc uvolněná.

Jack se víc posunul pod Sam a při každém jejím pohybu dolů se jeho boky pohybovaly směrem nahoru. Jejich pohyby byly sehrané, jakoby tohle spolu dělali celý život.

Jackova ruka sjela po jejím břiše dolů, mezi jejich těla. Když ji prsty přejel přes klitoris, Sam zasténala.

A když je Jack otočil a přitiskl ji na postel, prudce vydechla.

„Oh…Jacku!“

Jack se chytil rukama za čelo postele a zapřel se  nohama , takže teď se pohyboval rychle a tvrdě. Sam mu dala nohy kolem pasu. Jeho tempo narůstalo.

Jejich milování v noci bylo něžné a intenzivní, ale téměř uctivé. Ale tohle … tohle byla potřeba a hlad, což přebilo všechno ostatní.

Její tělo se při každém pohybu posunovalo po prostěradle a Sam se ještě víc přitiskla k Jackovi-nechtěla změnit tempo. Všechno se stáhlo, čekajíc na moment uspokojení.

Orgasmus udeřil, když se Jackův penis ještě jednou tvrdě zasunul.

Jeho tělo jakoby náhle ztuhlo, jak se snažil dostat ještě hlouběji, jakoby jeho duše měla vstoupit do Samina těla.

Sam měla v hlavě spoustu věcí....chtěla je Jackovi pošeptat, když vedle sebe leželi a vychutnávali si přítomnost jeden druhého, ale nebyla schopna se k tomu přinutit.  Dokonce ani po milování…říct mu, jak ho miluje, když vlastně stojí tváří v tvář smrti, se jí nezdálo to pravé.

Místo toho mu odhrnula vlasy z čela a políbila ho na spánek, bojovala přitom se slzami v očích.

                                                              *~**~*~**~***~**~*~**~**

„Řekni mi něco,co o tobě ještě nevím,“ řekla Sam, hlavu měla přitom položenou na jeho hrudníku v místě, kde mohla slyšet jeho srdce. Pravidelný tlukot jeho srdce ji uklidňoval.

Jack jí přejížděl prsty po zádech, políbil ji do vlasů a Sam zavřela oči.

„Něco, co opravdu ještě nevíš,…. no je tu jedna věc. Znáš mou povahu…můj smysl pro humor…mou diplomacii.“

Zasmála se. Jack ji pohladil po vlasech.

„Opravdu o mě víš víc, než kdokoliv jiný. Možná kromě Sáry.“

Sam si položila ruku pod bradu, aby se mu mohla  podívat do očí. Jack ji přitom hladil paže. Po sedmi letech odmítání jakéhokoliv  vzájemného kontaktu, si vychutnávala každý moment..každé pohlazení.

„No tak. Musí přece existovat něco, něco co mě překvapí.“

„OK…mám rád poezii.“

Její oči se rozšířily údivem, prudce vydechla.

„Poezii?“

„Jo, poezii.“

„Dobře. Tak mi něco zarecituj.“

Jack se na ni upřeně díval, ale jeho oči byly vážné, odhrnul jí vlasy z čela. Pootevřel rty, zhluboka se nadechl, Sam cítila, jak jí srdce poskočilo. Když Jack začal, jeho hlas  rezonoval pod její rukou, kterou měla položenou na jeho hrudníku.

„And,last,she sat down by my side and called me. When no voice replied, she put my arm about her waist, and made her smooth white shoulder bare and all her yellow hair displaced, and, stooping, made my cheek lie there, and spread, o´er all, her yellow hair, murmuring how she loved me—she took weak, for all her heart´s endeavor, to set its struggling passion free from pride,and vainer ties dissever, and give herself to me forever.“

Sam si překryla ústa prsty, ztěžka polkla, hrdlo se jí stáhlo. Nakonec, když byla schopna své emoce zase zvládat, položila ruku zpět Jackovi na hrudník.

„Takže jsi to Jacku dokázal, opravdu jsi mne překvapil.“

Jack se široce usmál i jeho oči se usmívaly. Zvedl jedno obočí.

„Takže jsem tě dostal.“

Sam se k němu nahnula, aby ho mohla políbit a tiše zašeptala proti jeho rtům.

„Raději bych byla, kdybys mě dostal ještě něčím jiným.“

S hlubokým zavrčením ji objal a přitáhl si ji ještě blíž.

„Bože, Sam, ty mě zabiješ.“

Jakmile tohle vyslovil, její tělo jakoby celé ztuhlo a Sam se okamžitě snažila skrýt  svou bezděčnou reakci tím, že se celá nadzvedla. Ale nebylo to dostatečně rychle, neboť Jackovi rysy se změnily a Sam viděla, že i on si uvědomil, co právě řekl…a věděl, co jí tím způsobil.

Snažila se usmát, snažila se to přejít… kvůli němu…. kvůli sobě…aby tuto chvíli ochránila …tuto noc. Ale tak moc ji to zasáhlo, tak krutě, že začala vzlykat dřív, než s tím mohla něco udělat.

Jack je přetočil, takže teď leželi na boku, přitiskl si ji k sobě a pevně ji objal. Sam si opřela hlavu o jeho hrudník. A když ji hladil po vlasech a jemně je líbal, tak se rozplakala.

„Je mi to líto, Sam,“ řekl chraplavým hlasem.

Nebyla schopná nic říct, jen ho pevně objala, jak nejvíc mohla. Její pláč pomalu ustal a zase tu byli pouze oni dva, pevně se objímajíc.

Když ji Jack šeptal do ucha „Mám ti říct ještě jinou báseň?“, cítila, jak ji škrábe jeho neoholená tvář.

Musela se usmát  uličnickému tónu v jeho hlase.

„Pokud to nebude něco jako ´byl jednou jeden muž z Nantucketu…“

Jack se zasmál a stiskl Sam ve své náruči tak pevně, že úplně cítila, jak její tělo rezonuje jeho smíchem. V tuto chvíli tu opět byli dva milenci, přátelé. Všechno, co kdy chtěla a ještě víc.

„Ne. Nic takového.“ Stále ji pevně držel, pohnula se, aby si mohla opřít čelo  Jackovi o rameno a jeho rty tak byly blíž, když začal mluvit.

Slova, která jí šeptal, jako by ji hladily.

„Je to sice dlouhé, ale chtěl bych, abys to slyšela, Sam.“

Sam přikývla a zadržela dech. Jack se zhluboka nadechl a políbil ji na tvář.

„Miluji tě,“ začal. „Ne proto, jaká jsi, ale proto jaký jsem já, když jsem s tebou. Miluji tě, ne proto, co jsi udělala, ale proto, co jsi udělala se mnou.“

Sam znovu zadržela dech, když ji tyto slova šeptal do ucha, srdce jí divoce tlouklo a měla pocit, že se snad rozskočí. Jeho slova ji okouzlila, jako by se jí dotýkala. Tekly jí slzy štěstí, máčely jeho hrudník, ale žádný z nich se je nesnažil utřít a Jack pokračoval.

„Miluji tě proto, že jsi mi pomohla odstranit překážky z mého života, že mimo mou práci to nejsou jen každodenní výčitky. Miluji tě proto, že jsi udělala mnohem víc, než by mohla udělat víra v to, že jsem dobrý člověk. Mnohem víc než by mě osud mohl učinit šťastným.

Udělala jsi to bez dotyku, beze slov, bez znamení. Prostě jen tím, jaká jsi. Snad tohle je konec konců to, co znamená být přátelé.“

Sam se otočila na záda, aby mu viděla do tváře. Jeho výraz byl klidný, ale současně lehce napjatý. V očích měl zvláštní výraz, ale hloubka a vřelost  jeho úsměvu způsobily, že smutek, který měla v srdci, zmizel.

„Miluj se se mnou Jacku.“

A když ho Sam objala, Jack ji políbil. Jen v jeho náruči, když ji miloval a když byli ve světě, kde jsou pouze oni dva, se cítila v bezpečí. Znovu a znovu.

„Nemohu si tě stále dost užít…“

 Sam zasténala a pevně se chytila Jacka za ramena, když ji přitlačil proti zdi v hale, rukama ji pevně chytil za žebra, aby ji mohl zvednout výš a vstoupit do ní.

Sam se na něj podívala,  jeho pohled byl plný vzrušení, když teď ještě jednou chtěl, její tělo, její duši. Sam mu pevně obtočila nohy kolem trupu, aby se nadlehčila a zároveň mu umožnila, aby do ní pronikl ještě hlouběji.

Cítila, jak ji po zádech přeběhl mráz, jak se její tělo otřásalo, když její orgasmus vrcholil. Nikdy v životě neměla muže, který by ji tak hluboce uspokojil pokaždé, když se jí dotkl….vždycky.

„Jacku…“ zasténala.  „ Oh, bože… Jacku.“

Když udeřil jeho orgasmus, opřel se tváří Sam o krk. Takže cítila každý záchvěv jeho těla, který jím právě procházel. Jeho stisk na jejích bocích povolil, ale než  od ní odstoupil, dal jí jednu ruku kolem krku a druhou pod kolena. Sam se usmála, když ji nesl ke schodům vedoucím do obývacího pokoje.

„Jacku, já přece můžu jít.“

„Já vím,“ bylo jeho vysvětlení.

Jack se i Sam v náruči posadil na pohovku, takže se její kolena zabořila do polštářů a seděla Jackovi na klíně. Už hodiny před tím vzdala pokusy o potlačení úsměvu v situacích podobných této.

Jack jí  rukama přejížděl nahoru a dolů po stehnech a zvedal jí přitom sukni.  Sam se naklonila a konečky prstů se dotýkala jeho obličeje, každé jeho linie a  jeho vrásek, které vůbec nic neubíraly  na jeho přitažlivosti.

„To bylo úžasných…“ podívala se přitom na hodiny na stěně. „… třináct hodin. Nikdy jsem si nemyslela, že bych …“ Cítila, jak se jí po těle rozlévá příjemné teplo.

„Ty? Sakra Sam, já už nejsem žádný mladík. Kdyby ses mě zeptala přede dvěma dny, řekl bych ti, že pro mne by bylo těchto třináct hodin fyzicky nemožných. Ne bez jedné malé modré pilulky.“

Sam se usmála a políbila ho. „Výdrž je jedna z tvých silných stránek.“

Jack se zasmál a Sam si uvědomila, jak báječné to je, ho slyšet.

Mohla by spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát ho slyšela se hlasitě smát a uvědomila si, jak moc to znamená, když se takto zasměje. Skoro jako je úsměv…. schovaný pouze pro ty nejlepší příležitosti. Pro okamžiky, které pro něj nejvíc znamenají.

Přesunul ruku k jejímu obličeji a pevně ji držel, když ji vášnivě a hluboce líbal. Ale Sam polibek přerušila a vyprskla smíchy, když se jejich žaludky ozvaly, aby jim připomněly, že dnes ještě nic nejedli.

Neochotně sklouzla z jeho klínu a upravila si sukni. Jack také vstal a i on si dával do pořádku svoje oblečení.

„Nejsem si jistý, co tady vlastně mám. Včera večer jsem opravdu nepřemýšlel o nakupování.“ Šel přitom přes jídelnu do kuchyně.

„No, vlastně jsem se zastavil v obchodě, ale koupil jsem jen pivo.“

„Tak můžeme začít s ním. No a možná potom zajít na pozdní oběd?“

Jack se vrátil a podával Sam otevřenou láhev.

„Jistě. Pokud si na sobě tak dlouho necháš svoje oblečení.“

Sam na něj upřeně hleděla a potom vzdychla.

„Promiň Jacku. Když to připomínáš, tak to sundávání oblečení jsme chtěli oba dva.“

Jack se usmál, pomalu a sexy, a pozvedl obočí, když vytáhl roztomilé bavlněné kalhotky, které měla Sam před tím, než sešli dolů do haly,  na sobě.

Sam pro ně natáhla ruku, ale Jack jen zavrtěl hlavou a řekl „To ne,“ a zastrčil si je do kapsy.

„Jacku!“

Protáhl se kolem Sam a sedl si na pohovku.

„Teď je to můj nový talisman pro štěstí.“

„Jacku..“

„Vypij si pivo.“

„Jacku…“

„Nedostaneš je zpátky, tak se jich přestaň dožadovat. To je rozkaz.“

„Takže jsi teď vytáhl naše hodnosti?“

„Síla zvyku.“

Naneštěstí, tahle tři slova vrátila Sam zpět k faktu, že všechno přece jen není tak báječné.

Tohle nebyl první den jejich společného života. Mohl by to být ale poslední den, který mohou strávit spolu. A, přestože možnosti jsou pochmurné, nic to nemění na faktu, že to co dělali posledních třináct hodin, bylo proti všem předpisům letectva.

„Sam.“

Dívala se na láhev studeného piva, kterou měla v ruce.

„Sam, podívej se na mě.“

Milenec nebo ne …. autorita v jeho hlase ji donutila se mu podívat do tváře.

„Takhle ne . Ne teď.“

Sam jen polkla a pokusila se o úsměv.

Jack se posunul blíž k ní a vzal ji za ruku a lehce ji stiskl. Sam tiše stékaly slzy po tvářích.

                                                          ********

„Jacku, měla jsem to být já. Měla jsem to udělat já.“

„Co? Strčit hlavu do té věci? Zbláznila ses? Sam ty jsi jeden z přírodních zdrojů naší země. Ne-li národní poklad. A jsi taky moc důležitá pro mě…“

„Ale ty jsi se neměl rozhodovat podle toho, co ke mně cítíš,“ řekla, skoro rozzlobeně.

„Prostě to nešlo udělat jinak. Jen doufám, že  to bude stát za to.“

„I kdybychom našli Ztracené město…i kdybychom se tam dostali a našli to, co hledáme pro obranu naší planety…“

Jack jí znovu stiskl ruku. „Tak se to vyplatí, Sam.“

Sam pevně zavřela oči, těžce polkla, náhle ji přepadla nevolnost, která ji úplně dusila.

„Tento den mi to všechno vynahradil.“

Jeho hlas jakoby přicházel odněkud z temnoty. Sam se prudce nadechla, náhle ji zamrazilo. Když otevřela oči, Jack se na ni zkoumavě díval.

„Jacku, potřebuji….“

Náhlé někdo zaklepal na venkovní dveře, Sam úplně poskočila a slyšela Jacka, jak zaklel. Oba se na sebe upřeně podívali a během tohoto krátkého okamžiku jejich pohledy vyjádřily všechny nevyřčené obavy.

Všechno je pryč.

Dveře se otevřely a byl slyšet Danielův hlas.

„Haló?“

 Jack otevřel pusu, stiskl rty a teprve potom promluvil.

„Tady.“

Danielova hlava vykoukla za rohem a podíval se na ně.

„Oh, promiňte. Vyrušili jsme vás?“ Zeptal se, když se za ním objevil Teal´c, v ruce měl bílou krabici.

Sam se přinutila nepodívat se na Jacka a jen polkla.

Oba současně řekli „Ne.“

„Co tady děláte?“ Zeptal se Jack.

„No, my … no je to…. legrační historka. My, my, uh, jeli jsme kolem a uh… viděli jsme Samino auto, a…a …uh.“

Jack se dotkl její paže a jejím tělem prošel elektrický výboj. Podívala se na něj, viděla jeho vynucený úsměv.

„Legrace…“ řekl Jack.

Sam se usmála.

„Teal´c mi říkal…no vlastně mi neřekl nic. Jen se na mě podíval a zvedl obočí, tak jak to dělává a já jsem mu řekl….řekl jsem, proč se tady nezastavit a…“

„To jsou koblihy?“

Teal´c zvedl krabici. „Zajisté.“

„Nádhera.“

Daniel a Teal´c  sešli k nim, Sam se postavila.

„Budu hned zpátky.“

„Posaďte se hoši. Podívám se, co bych vám mohl přinést k pití,“ řekl Jack.

Sam směřovala do kuchyně, ale jakmile byla za rohem, kde ji již nemohli vidět, pevně se chytila okraje pultu a sklonila hlavu. Jen to, že se pevně něčeho držela a měla pevně stisknutou čelist, ji nedovolovalo ztratit veškerou kontrolu.

Jack se dotkl jejích zad a Sam se okamžitě otočila a padla mu do náruče. Pevně ji objal a ona ho pevně držela kolem krku, jakoby už nemělo být žádné zítra.

Pro ně, pro ně už nebude.

Jack ji hladil po vlasech, držel ji tak pevně, že nemohla téměř dýchat. Srdce ji bolelo, krev jakoby ji tuhla v žilách a její mysl prosila, aby to všechno přestalo.

Jack se otočil obličejem k jejímu krku, cítila jeho horké rty na své kůži a zhluboka se nadechla. Pevně zavřela oči, její srdce se roztříštilo na tisíc kousků.

                                                 *~*~*~**~~*~*~*~*

Jejich světla ve studené podzemní komnatě pod povrchem Antarktidy zeslábla.

Tiché bzučení, které bylo slyšet, sláblo, až úplně přestalo. Sam  se přes rameno otočila na Jacka, viděla, jak se jeho hlava sklání na stranu. Sklonila svou zbraň a přešla ke sklopenému křeslu.

„Pane,“ naklonila se nad něj. Dotkla se jeho obličeje, otočila mu hlavu.

„Pane?“ Přiložila mu prsty na krk, kontrolovala jeho puls.

„Jeho puls je kolísavý.“

 Její vlastní puls byl na tom stejně, cítila jak ji silně bije srdce, jakoby se dotýkalo žeber, jako ptáček chycený v kleci.

Jacku! Oh, bože Jacku!

Naklonila se ještě blíž, hledala nějakou známku toho, že je Jack „ještě někde tady.“

Že muž, kterého milovala, nebyl úplně vysát z jeho těla, které teď leželo před ní.

Upřeně se mu dívala do obličeje, těžce dýchala.

„Teď nás neopouštěj. Vyhráli jsme.“

Teď mě přece nemůžeš opustit!

Dotkla se jeho tváře.

„Plukovníku!“

Jack ztěžka otevřel oči, ale dostatečně na to, aby Sam mohla vidět jejich nádhernou čokoládovou barvu.

Pootevřel rty, ale neřekl nic, jen se na ni upřeně díval.

Zkoušel něco říct, jeho rty se pohybovaly hodně pomalu. Sam cítila jeho dech, když se jí snažil něco říct.

„Prosím, Jacku…“

Dívala se mu upřeně do očí a doufala, že i on ji vidí… ví, že je tady.

Znovu zkoušel něco říct, Sam úplně přestala dýchat.

„Dormata..“ Zašeptal.

Sam zavrtěla hlavou a podívala se na Daniela.

Ukazoval na zařízení, ke kterému šel Jack jako k prvnímu, když sem sestoupili.

„Tamto,“ řekl Daniel.

Sam přesunula svou ruku z jeho tváře a chvíli, než od něj odstoupila, ji držela na jeho srdci. Křeslo se nyní vrátilo do normální polohy.

Najednou vedle ní stál Teal´c, vzal Jackovo bezvládné tělo a přenesl ho k tomu zařízení. Dal ho dovnitř, najednou se uvnitř rozsvítilo tlumené světlo. Teal´c odstoupil a všichni tři teď stáli těsně vedle sebe.

Sam náhle pocítila hluboké zklamání, chtěla najít nějaký knoflík-nějaký vypínač-který by ji Jacka vrátil zpět.

„A co teď?“ Zeptala se nakonec.

Jack se na ně upřeně díval, ve tváři měl unavený výraz.

„Aveo,“ řekl tiše. „Amacus.“

Sam se podívala na Daniela, stejně jako Teal´c.

Daniel svraštil obočí a sotva znatelně zakroutil hlavou.

„Nashledanou,“ řekl jim.

Ne! Ne! Nashledanou ne! Jacku, ne!

Potom zařízení zahučelo a Jackovo tělo bylo náhle uvězněno v ledu.

Nejprve viděli jen třpytící se led,jakoby to bylo zamlžené sklo, ale potom mohli zcela zřetelně vidět Jackův obličej. Jeho studený pohled, upřený přímo na Sam.

Sam začala po chvilce   znovu normálně dýchat. Zavrtěla hlavou.

„Teď ho tady přece nemůžeme nechat. Myslím tím, že musí existovat způsob, jak tento proces zvrátit. Musí tady přece někde být odpověď!“

V Danielově tváři mohla Sam vidět napětí a Teal´c měl v očích slzy.

Bože, jak by si přála, aby mohla plakat, křičet a bušit pěstmi do ledu…..

křičet na to všemocné zařízení, které jí ho vzalo.

Vrať mi ho zpátky.

Daniel zavrtěl hlavou a když po chvilce promluvil, měl přitom pevně stisknuté zuby.

„Nemyslím si, že tady něco takového je, Sam.“

„Co tím myslíte?“

„Tento Dóm je příliš malý. Něco jako Teo´nas. Tohle zřejmě není město, je to jenom něco jako předzvěst tohoto města.“

Sam měla pocit, že ji zadusí vlastní slzy, měla úplně stažené hrdlo.

„Tohle není Atlantida?“

„Myslím, že ne.“

Znovu se podívala na Jacka v jeho ledové hrobce.

„Když tohle není Ztracené město,“ začal Teal´c a podíval se z Daniela na Jacka.

„Tak kde potom je?“

Pokud mu Daniel odpověděl, tak Sam ho neslyšela.

NE! NE! Sakra, vždyť zachránil tuhle planetu! Zasloužil by si něco lepšího!  Zasloužil by si víc!

Sam  se naklonila zpět k ledové bariéře, která ji dělila od Jacka a pohladila ji, dívala se mu do obličeje. Jeho pohled byl upřený na ni, jako připomínka života.

Jeho tmavě hnědé oči, nevidící, ale stále hledící do její duše. Zvedla ruku a dotkla se ledu, přála si, aby mohla proniknout skrz a pohladit ho po tváři. Dotknout se jeho rtů.

Říct mu něco, co mu nestačila povědět… nezáleží na tom, jak moc to cítí ve svém srdci.

MILUJI TĚ JACKU!

konec!!