Sam and Jack

Titul: 28 dní
Autor: Ruthie
Překladatel: Alis
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Děti
Délka: Dlouhé
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Děti Samina bratra jsou uneseny....kvůli její práci....co všechno pro jejich záchranu udělá?

______________________________________________________________

Charlotta a James Carterovi se smáli a běželi k místu, kde obvykle parkuje auto jejich otce, který pro ně jezdí ke škole. Byl nádherný sluneční den, obloha byla bez mráčků
a ptáci krásně zpívali. Obě děti šly po cestičce lemované sedmikráskami.
Když přišli až k silnici, všimli si elegantního černého auta, které parkovalo přesně na tom místě, kde stává jejich otec. Charlotta se na chvíli zastavila, ale potom následovala svého bratra, který se rozhlížel kolem, jestli jejich táta nestojí někde jinde.
Když zjistila, že táta tady zatím není, snažila se kvůli bratrovi zůstat klidná. James byl ale velice rozrušený a mačkal své sestře ruku, aby se nerozplakal.
„Kde je tatínek?“ zeptal se. „Vždycky tady už bývá.“
„Asi se jen opozdil, Jamie, neboj se!“
Ale i ona sama cítila, jak se jí do očí derou slzy.
Oba dva upřeně sledovali silnici a vyhlíželi svého otce. Takže si ani nevšimli, že z auta vystoupil nějaký vysoký člověk, celý v černém a namířil si to přímo k nim. Že k nim někdo přichází, zaregistrovala až, když ten muž stoupl na větvičku a ta pod jeho váhou zapraskala.
Charlotta leknutím poskočila a James zanaříkal a začal plakat.
„Nazdar děti,“ řekl ten muž potichu. „Stalo se něco?“
Charlotta se ne něho dívala a přitom pomalu svého bratra schovávala za sebe. Hleděla na něj s narůstajícími obavami, mezitím z auta vystoupil další muž a postavil se vedle toho prvního.
„My vám chceme jen pomoct,“ řekl ten druhý a snažil se k nim ještě víc přiblížit.
Charlottě se začal třást spodní ret, když promluvila.
„Běžte pryč,“ řekla a rukama chránila svého mladšího bratra.
„Můžeme vás odvést domů, tím by se všechno vyřešilo,“ řekl ten první muž a natáhl se, aby ji uchopil za ruku.
„Táta nám říkal, abychom nikdy nenastupovali k cizím lidem do auta!“ křičela a snažila se od nich dostat co nejdál a taky doufala, že si jich někdo všimne.
„My nejsme cizí- pracujeme tady dole v sirotčinci– máme rádi takové děti jako jste vy!“
Charlotta zakřičela, jak nejvíc mohla. Ten první muž jí vytrhl Jamese a držel ho teď v náruči, jako by to byla panenka.
„Pojď s námi a buď zticha,“ vyštěkl ten muž. „Nebo tvému malému bratrovi ublížím.“
Charlotta začala plakat, skousla si dolní ret tak silně, že jí vytryskla krev.
„Budete mít potíže,“ řekla a celá se přitom třásla. „Moje teta si to s vámi vyřídí!“
„Ano?“ zeptal se ten druhý a chytil rychle Charlottu a rozběhl se s ní k autu a ten první muž, který celou tu dobu držel Jamese, udělal totéž.
„A kdopak je tvoje teta, co?“
Obě děti seděly na zadním sedadle a když se auto rychle rozjelo, James se ke své sestře přitiskl.
„Nejmenuje se náhodou ….Sam?“
Charlotta odmítala odpovědět, ale její malý bráška ustrašeně přikývl.
„Ale my se tvé tety nebojíme, Jamei. Ona neví, že jste zmizeli-proč by vás hledala?“
„Bude nás hledat,“ řekla Charlotta a několikrát zamrkala, aby zahnala slzy, které se jí draly do očí. „Ona nikdy nikoho neopustila.“
Oba muži se rozesmáli a Chatlotta začala znovu plakat ,ale taky ji zajímalo, kam je vezou.
****************************************
Sam seděla v zasedací místnosti a sledovala Jacka, jak si znuděně hraje s propiskou, zatímco Daniel nadšeně mluví o nových kamenech, které našel. Náhle do místnosti vstoupil mladý vojín.
„Generále Hammonde, na lince tři je naléhavý hovor pro majora Carterovou.“
„Děkuji,“ řekla Sam, vstala a přešla k telefonu.
„Haló?“
„Sam? Tady Mark.“ Sam okamžitě zpanikařila, když v jeho hlase slyšela úzkost.
„Co se stalo?“
„Já...Charlotta a James…se ztratili a nikde je nemůžeme najít.“
Sam zvedla ruku k ústům a zbledla.
„Ale…kdy?“ zeptala.
„Někdo je sebral na cestě ze školy – už tam nebyli, když jsem přijel.“

Generál Hammond, Jack, Teal´c i Daniel odešli z místnosti a zavřeli za sebou dveře, aby Sam měla soukromí.
„Marku, to by nikdy neudělali. Dobře to ví!“
Když Mark znovu promluvil, bylo jasné, že je ve velkém nervovém vypětí.
„Policie… tam našla krev.“
Když tohle Sam slyšela, musela se posadit.
„Můj bože, Marku, je mi to moc líto…“
„Je to má chyba!“ zavzlykal do telefonu. „Zpozdil jsem se, když jsem je měl vyzvednout, já…..“
„Ne,“ řekla mu Sam, „Marku, to není tvoje chyba. Jak je na tom Linda?“
„Je strachy bez sebe!“
„Marku, já tam teď hned zajedu.“
„Ne, Sam. Ať už to byl kdokoliv, už jsou dávno pryč.“
„Je mi to líto. Zkusím zjistit něco tady, uvidíme, co s tím budu moct udělat.“
„Díky Sam. Co když jsou…“
„Ne, neříkej to,“ varovala ho Sam. „ Doufej, že budou pryč jen pár hodin.“

************************

Sam položila sluchátko a povzdechla si a položila si hlavu do dlaní. Potom šla do své laboratoře a snažila se předejít tomu, aby se jí gen. Hammond nebo Jack na něco vyptávali. Když se posadila, zazvonil telefon.
„Carterová.“
„Máme je.“
Sam ztuhla krev v žilách.
„Cože?“ zeptala se.
„No ty laboratorní výsledky, o které jste požádala. Majore, jste v pořádku?“
„Ano – Jill, já jen že máte takový divný hlas.“
„Aha, promiňte. Nechtěla jsem vás polekat.“
„Nic se neděje. Díky.“
Sam položila sluchátko a všimla si, že se jí třese ruka. No tak, uklidni se! Pro pána krále, vždyť to byla pouze laboratoř!
Telefon zazvonil znovu.
„Carterová.“
„Major Carterová?“
„Kdo je to?“
„To není vaše starost. To je…“
Náhle uslyšela dvě vzlykající děti – Charlottu a Jamese.
„Co jste jim udělali?“
„Do zítřejšího poledne předáte generálu Hammondovi svou rezignaci. On vám musí dát měsíční výpovědní lhůtu než budete moct opravdu odejít, ale to nám vyhovuje. My máme spoustu čas.“
„A když to neudělám?“ zeptala se.
„Tak tomu chlapci prostřelím hlavu,“ řekl slizce ten hlas.
„Takže,zítra v poledne, jinak- bang!“
Telefon ztichl. Sam se okamžitě přesunula k počítači a začala psát.

***************************
Druhý den ráno, generál Hammond přebíral svou poštu a náhle ho zaujala bílá obálka. Zvědavě ji otevřel a začal číst, co bylo uvnitř. Když zjistil, co to je, oči se mu rozšířily údivem. Zvedl telefon.
„Haló?“
„Tanio, to jsem já. Máte ponětí, jak velký je náš účet za telefon za tento měsíc?“
„Ano, pane, to není dobré, že ne?“
„Zatraceně, to máte teda pravdu, že to není dobré!“

******************************
Sam se vrátila k telefonu, otevřela svůj seznam a hledala někoho pod B. Potom vyťukala jeho číslo a chvíli čekala.
„Agente Barrette, tady major Carterová. Potřebuji s vámi mluvit – je to naléhavé. Můžeme se sejít v parku, asi za půl hodiny? Díky.“
Sam teď jen mohla doufat, že se od něho něco dozví. A chodit k němu do kanceláře by mohlo být příliš nebezpečné. Vzala si kabát a klíče od auta a zamkla za sebou dveře laboratoře.

******************************
Hammond vzal do ruky další bílou obálku. Otevřel ji a očekával nějaký další účet. Ale to, co uviděl ho šokovalo mnohem víc. Byla to 28 denní výpověď majora Carterové.

Zbývá 27 dní…

Sam viděla, že na ni agent Barrett čeká ne jedné z modře natřených laveček a čte noviny. Posadila se vedle něho, v levé ruce svírala desky.
„Proč jsem tady?“ zeptal se jí a složil noviny.
„Potřebuji vaši pomoc.“
„Pokračujte.“
„Včera byly dvě děti na jejich cestě ze školy uneseny, v černém autě.“
Barrett se na Sam zmateně podíval.
„A co já s tím mám společného?“
„Včera večer jsem měla telefonát. Byl to ten únosce – řekl mi, že musím do dnešního poledne napsat svou rezignaci nebo prostřelí tomu chlapci hlavu.“
„Hrome,“ řekl Barrett, „Ale stále nechápu, co je na tom tak důležitého.“
Sam si povzdechla. „Jsou to moje neteř a synovec.“
„A bože. To je mi líto, majore.“
„Ano. Ale já mám důvod předpokládat, že za tím může být někdo z NID.“
„A proč si to myslíte?“ zeptal se jí Barrett a podíval se na Sam.
„Ale no tak, snad mi nechcete tvrdit, že takovéto věci NID nikdy neudělala?“
„To neříkám, ale doufám, že si nemyslíte, že s tím mám něco společného!“
„Ne!“ řekla Sam. „Jenom chci vědět, jestli jste o tom něco neslyšel. Tato ošemetná rozhodnutí, vždyť víte, normální práce NID.“
„Je mi to líto,“ řekl až moc rychle. „Ale já vám bohužel nemůžu pomoct.“
Vstal z lavečky a spěšně odcházel, nechal tam dokonce svoje noviny.
Sam cítila slzy v krku a tak několikrát musela polknout, aby je zahnala. Rozzlobeně shodila noviny z lavečky a hodila na ně desky, které přinesla. Teprve teď si všimla malého papírku, který vypadl z novin.

22.30, Marybourne Bridge
Byla naštvaná, ale zvedla papírek a vracela se k autu.

*****************************
Hammond vešel bez zaklepání do Jackovi kanceláře a našel ho, jak sedí na židli a hraje si s jojem.
„Pane…já..“
„Synu, víte něco o tomhle?“
Jack si vzal od Hammonda papír a četl, co je tam napsáno. Chvilku mu to trvalo, byl stejně šokovaný jako předtím generál.
„O tomhle já nic nevím – myslíte, že bych ji to nechal udělat, kdybych to věděl? Musíme ji v tom zabránit, nechcete ji nechat odejít, že ne?“
„Mám obavy, že tohle opravdu chce. Máte 27 dní na to, abyste zjistil, proč chce odejít.“
Jack vyskočil ze židle a vyběhl z kanceláře. Měl strach.
Proč by to dělala? Nebo proč by tohle udělala, aniž by jim o tom řekla?

******************************

Přesně ve 22.30 zaparkovala Sam na Marybourne Bridge vedle auta, které už zde stálo. Chvíli čekala, potom vystoupila a nasedla do toho druhého. Když zavřela dveře, začalo hustě pršet.
„Řeknete mi, sakra, o co tady jde?“ zeptala se a ruce měla složené na hrudníku.
„Zase mě odposlouchávají – je mi to líto. Musíme být při našich setkáních mnohem víc opatrnější.“
„Mluvíte, jako bychom spolu něco měli.“
„Ano… ve smyslu předávání informací.“
Sam toto jeho vysvětlení ignorovala a otočila se k němu zpátky. „Proč jsem tady?“
„Něco jsem slyšel o dvojici mužů, kteří unesli dvě děti, aby se dostali na Hammonda – myslel jsem si, že je to jen výmysl.“
„Kdy to bylo?“
„Asi před dvěma týdny.“
„Proč jste mi to neřekl?“
„Cože, to vám teď mám říkat všechno, co se týká SGC?“ zeptal se naštvaně, ale přál si, aby to neudělal.
„Podívejte se – je mi to líto. Měl jsem vám to říct dřív, ale nepřemýšlel jsem o tom. A co jste udělala?“
„A co myslíte, že jsem asi tak udělala? Rezignovala jsem.“
„Co jste? Ale…“
„Někde tady jsou dva muži, kteří se chystají zabít mého synovce, když to neudělám- není tady moc na výběr nebo ano?“
„Kolik máte času?“
„27 dní. No vlastně 26, za dvě hodiny.“
„Pomůžu vám, jak jen to půjde.“
„Díky, agente Barrette. Vím, že nasazujete svůj krk, když tohle pro mě děláte.“
„O nic nejde. Podívejte, pokud budete něco potřebovat, tak mi zavolejte, ano?“
Sam se usmála když chtěla vystoupit z auta, zazvonil její telefon. Zdráhavě ho vyndala z kapsy a odpověděla.
„Carterová.“
„Hodná holka. Kluk je teď v bezpečí. A teď pozorně poslouchejte, co vám řeknu. A mimochodem majore, jestli se pokusíte sledovat tento hovor, dětem se moc dobře nepovede.“
Sam prudce zatřásla hlavou, když viděla , že agent Barrett vytahuje svůj telefon, aby zjistil, odkud tento hovor je.
„Chci se s vámi setkat v jednom skladišti na Canary Ridge, v 9.00. Rozuměla jste?“
„Ano.“
„A neberte si s sebou žádné přátele – nebo bude bang bang. Je vám to jasné?“
„Ano.“
„Dobře.“
Telefon jí zůstal hluchý v ruce.
„Kdo to byl? Zase ten únosce?“
Sam přikývla. „Nesledovat je. Já… mám se sním sejít zítra ráno.“
„Kde?“
„Já…musím tam přijít sama.“
„To vás nenechám udělat.“
Sam se na něho podívala, oceňovala jeho starostlivost, ale věděla, že tohle musí udělat sama.
„Prosím – když uvidí někoho dalšího, tak děti zastřelí.“
Barrett jen polkl. „Slibte mi, že neuděláte žádnou hloupost- a že mi hned, jak se vrátíte, zavoláte!“
„Slibte mi to.“
„Slibuji.“
Vzal její ruku do své a usmál se. „Buďte opatrná.“
Sam se k němu naklonila a objala ho. A on ji k sobě ještě víc přitiskl.
„Vždycky mi můžete zavolat.“ řekl Sam.
„Ano – já vím,“ odpověděla mu..
Barrett se usmál. „Vždycky přijdete s nějakou prací.“
Pomalu se vyprostila z jeho objetí. A on jí otřel slzy.
„Opatrujte se.“
„Děkuji. Já vám zítra zavolám.“
A když Sam vystupovala z jeho auta, usmívala se na ni. Sledoval, jak nasedá do svého auta a odjíždí. Díval se za ní, dokud mu nezmizela z očí. Jeho žaludek svíral strach. Doufal,že se s ní zase zítra večer sejde.

***********************************

Zbývá ještě26 dní

Přesně v 9.00 Sam zaparkovala skladiště na Canary Ridge. Viděla,že někdo další už tu taky je. Polkla a vystoupila z auta a tiše za sebou zavřela dveře. Svou zbraň nechala v autě – nechtěla ani domyslet, co by se stalo, kdyby ji u ní našli.
Pomalu šla směrem k dveřím skladiště. Opatrně je otevřela a ucukla, když jejich skřípavý zvuk oznámil její příchod.
Když vstoupila dovnitř, měla pocit, že ji prach a zatuchlý pach zadusí. Chvilku ji trvalo, než mohla zase normálně dýchat. Jakmile se zase plně soustředila na své okolí, uslyšela dětský pláč.
„Charlotto? Jamesi?“ zavolala a šla směrem, odkud pláč přicházel. Pak je uviděla, tulili se k sobě, plačící a zranění.
„Ach,děti! Už to bude dobrý, dostanu vás odtud.“
Ale jakmile tohle řekla, ucítila pevné sevření kolem pasu a ostří nože na krku.
„Ne dokud tady jsme my. Jay – prohledej ji.“
Zatímco jeden muž ji držel, druhý se ujišťoval, že není ozbrojená. Sam snad neměla nikdy větší radost z toho, že u sebe nemá zbraň.
Když se Jay ujistil,že opravdu není ozbrojená, tlak ostří nože na jejím krku povolil.Sam se otočila na muže, který ji držel.
„Proč jsem tady?“ zeptala se.
Ten ji však rychle udeřil do obličeje a poslal ji tak k zemi.
„To my tu dáváme otázky, ty děvko!“ řekl a kopl ji přitom do žeber.
Charlotta zanaříkala a James schovával svou hlavu pod paži své sestry.
Sam zalapala po dechu, zoufale nasávala kyslík do svých pohmožděných plic.
„Řekla jsi někomu, kde jsi?“
„Ne.“
„Jseš si jistá?“ A znovu ji kopl.
„Ááá! Nikomu jsem nic neřekla,“ odpověděla a snažila se kvůli dětem tohle všechno vydržet.
„Dobře. A teď – za týden půjdeš na ústředí NID a řekneš jim, že bys pro ně chtěla pracovat jako agent.“
„Cože?“ Zeptala se Sam, ale pouze si tím zasloužila další kopanec.
„Slyšela jsi mě! Až tam budeš, uděláš všechno, co ti řeknou a promluvíš si s ředitelem. A od té chvíle uděláš přesně to, o co tě požádají, dokud neodejdeš z letectva.“
„A potom co?“
„Sklapni!“ řekl ten druhý muž a dupl jí na zápěstí.
„A teď běž. A pamatuj si, za týden na velitelství NID!“
„Ale…“
„Hned!“
Ten větší muž jí přejel ostřím nože přes tvář a udělal jí tak dlouhou, tenkou jizvu.
A potom ji vystrčili ze skladiště ven. Po tvářích jí tekly slzy, ne kvůli tomu, co musela vytrpět, ale protože slyšela, jak obě děti křičí, aby je tam nenechávala.

********************************

Mezitím Jack informoval Daniela, Teal´ca a Janet, že Sam chce odejít z SGC a taky oni byli jejím rozhodnutím vyvedení z míry.
„Proč by něco takového dělala aniž by nám to řekla?“ zeptala se Janet.
„Mám pocit, že nám něco důležitého neřekla,“ řekl Daniel.
„Jo – a co ten naléhavý telefon onehdy?“ zeptal se Jack.
Daniel pokrčil rameny. „Kdo ví?“
„Je na tom něco divného,“ řekla Janet. „Sam svou práci tady miluje.“
Jack si povzdechl a dal si hlavu do dlaní.

************************************

Ve 22.30 se Sam opět sešla s agentem Barrettem. Velice opatrně nastupovala do jeho auta, tak aby se nedotýkaly svých žeber. Tu řeznou ránu na tváři mu bude muset asi nějak vysvětlit.
„Můj bože, Sam, co vám to udělali?“ zeptal se když uviděl její tvář.
„Jsem v pořádku, opravdu,“ zkoušela tak přesvědčit i samu sebe. Ale když se víc naklonila, zasyčela bolestí, kterou ucítila ve svém hrudníku.
„Ne, to nejste. Co se stalo?“
Sam se opatrně opřela o sedadlo, tak aby jí to nezpůsobilo další bolest.
„Měli tam obě děti. Chvíli mě nechali s nimi samotnou a potom mi řekli, že mám jít za týden na ústředí NID a upsat se jim.“
„Cože? Sam, o co tady sakra jde?“
„To mi řekněte vy.“
„Jak už jsem vám řekl, já nic nevím – pro krista pána, co to máte se zápěstím?“
Sam se podívala na svou ruku, kde se kolem zápěstí vybarvovala podlitina.
„Myslím, že jsem se moc ptala.“
Barrett ji vzal za ruku a díval se na její zápěstí.
„Jak jste s tím mohla řídit?“
Sam si povzdechla. „Něco podobného, dokonce i horšího, jsem už měla dřív.“
„Zajedeme ke mně – na to potřebujete led!“
Sam se na něj podezřívavě podívala.
„Žádná zábava. Přísahám!“ a zvedl přitom ruce.
„Dobře. Pojedu za vámi svým autem.“
„Jste si jistá, že můžete řídit?“
„Ano, díky.“
„Tak dobře. Jeďte tedy za mnou.“
***********************************

Jack seděl na židli v laboratoři Sam, otáčel se kolem dokola a sledoval přitom všechna ta vědecká zařízení, která se kolem něho míhala. Rád jim říkal hračky. Sam pro ně většinou měla dlouhý a komplikovaný název, který ani nemohl vyslovit nebo dokonce ani přečíst, takže je pojmenoval po svém. Což je mnohem jednodušší.

Pohled mu utkvěl na papírech, které ležely na stole. Zvědavě jimi listoval, ale nenašel nic zajímavého. Ale čeho si nevšiml, byla hnědá složka, která ležela pod nimi a ve které by našel odpovědi na polovinu svých otázek.

***********************************

Sam seděla na pohovce a rozhlížela se kolem sebe. Co se týká obrazů a nábytku, podobal se dům agenta Barretta v mnohém tomu jejímu. Nic zvláštního – jen pár věcí osobního rázu. Ale místnost vyzařovala teplo a bylo tu velice příjemně. Za chvíli uslyšela kroky a v ten moment ona sama odolávala pokušení se natáhnout na pohovku a spát.

„Tady jste,“ řekl Barrett a podával jí sáček s ledem a posadil se vedle ní.

„Díky. Máte to tu hezké,“ řekla mu Sam a opatrně si dávala sáček s ledem na zápěstí.

„Díky,“ odpověděl jí agent Barrett.

*********************************

Zbývá 25 dní…

Agent Barrett vstal brzy ráno, aby mohl provést nějaké vyšetřování svou vlastní cestou. Sam odjela domů celkem dost pozdě v noci – nechtěla, aby ji zavezl domů. Takže seděl doma na pohovce a přemýšlel.

Zajel autem na své parkovací místo, vystoupil a směřoval k východu. Z kapsy vytáhl svou identifikační kartu a dal ji strážci u vchodu. Ten se na ni podíval, potom se podíval na Barretta a pustil ho dovnitř.

Jakmile byl uvnitř, vydal se do 10. patra, do kanceláře svého nadřízeného. Bohužel si ale nevšiml, že ho někdo sleduje.

Když šel dlouhou a temnou chodbou, uslyšel za sebou nějaký zvuk. Rychle se otočil, ale nic neviděl. Lehce pokrčil rameny, aby tak ze sebe setřásl strach, který se do něj vkrádal. Ale potom pokračoval dál do ředitelovi kanceláře.

Nejprve zjistil, jestli tam nikdo není – což by jinak všechno mohlo pořádně zkomplikovat. Znovu se ujistil, že není nikdo ani na chodbě a potom vstoupil do kanceláře a tiše za sebou zamkl dveře.

Na chodbě se z temného zákoutí vynořila postava. Pomalu vytáhla z kapsy zbraň a odjistila ji. Potom už zůstala nehybně stát a čekala na svou kořist.

******************************

V kanceláři si agent Barrett nasadil rukavice a prohlédl papíry na stole. Opatrně otevřel zásuvku a prohlížel si spisy, které byly uvnitř. Když našel, co hledal, přešel ke kopírce. Podíval se nervózně a se strachem za sebe, ale nikdo tam nebyl. Všechny jeho smysly pracovaly na plné obrátky. Vzal dokumenty z kopírky a přešel k faxu.

Pomalu zadal číslo a dokud papíry nezmizely, sledoval prostor za svými zády. Potom šel zpátky ke dveřím, měl strach. Chvíli poslouchal zvuky z chodby a potom z kapsy vytáhl svůj telefon a vyťukal číslo Sam.

„Major Carterová?“

„Sam, to jsem já. Právě jsem vám odfaxoval nějaké dokumenty. Je to důležité.“

„Malcolme, kde jste?“

„V 10. patře ústředí NID. Hlavně za mnou nejezděte – zabili by vás.“

„Přestaňte s tím krytím a podobnýma blbostma, Malcolme. Kde se sejdeme?“

„Já vám zavolám. Musím jít.“

Otevřel dveře a hladina adrenalinu v jeho krvi prudce stoupla. Když zjistil, že tam nikdo není, uklidnil se. Otočil se a odcházel dolů chodbou a tehdy zaslechl jakési zavrzání. Otočil se, ale už bylo pozdě – viděl svého nadřízeného se zbraní v ruce!

Než stačil promluvit, muž stiskl spoušť. Barrett se snažil uhnout, ale kulka ho zasáhla do levého ramene. S výkřikem upadl na podlahu a přetočil se na bok. Ta bolest ho úplně dusila.

Střelec překročil jeho tělo a úmyslně mu ještě stoupnul na ruku a jen se šíleně usmíval, když slyšel prasknutí kosti.

„Agente Barrette, jak milé, že vás vidím. Řekněte mi, co jste dělal v mé kanceláři?“

Barrett mu pouze plivnul krev na jeho botu.

„Ty hajzle!“ vyštěkl na něho a botu si otřel o jeho obličej a skoro mu přitom zlomil nos.

„Měl bys sis dávat na tu svou přítelkyni pozor – major Carterová tě dostala do pěkného problému. Oh, to vypadá, jako by už bylo pozdě – jaká škoda!“

Vytáhl Barrettovi z kapsy telefon a stiskl - opakovat poslední hovor.

„Haló?“

„Majore Carterová.“

„Kdo je to?“

„Ale nikdo. Znám jednoho vašeho přítele.“

„A – co jste mu udělal?“

„Malcolm umírá touhou vás vidět,“ zavrčel hlas a spojení se přerušilo.

***********************************

Sam se skřípěním kol vjela na parkoviště NID a už odtud mohla vidět tělo agenta Barretta. Prostě ho hodili na schody.

„Malcolme!“ zakřičela a běžela k němu.

Nevypadal dobře, jeho obličej byl úplně bezbarvý a rozsáhlé zranění na rameni silně krvácelo přímo na schody.

Sam ho vzala do náruče a ucukla, když její zraněná žebra zaprotestovala. Oparně ho položila na zadní sedadlo svého auta. Měla by zavolat záchranku, ale tohle bylo ústředí NID, takže takhle to bude lepší.

******************************************

Jack zvedl telefon a zmáčkl jedničku ( měl číslo Sam uložené pro rychlé vytáčení)

Ale Sam to nezvedala. Najednou se ozval záznamník.

„Sakra, Sam! Kde jste k čertu? Hammond nám řekl o vašem plánu a upřímně, je to pěkná blbost! Podívejte se , Sam, ať už jste kdekoliv, vraťte se zpátky. Potřebuji s vámi mluvit. Tak zatím ahoj.“

***************************************

Sam stála bez hnutí vedla Barrettovi postele, dívala se na něho a byla hodně rozrušená. Dokonce neslyšela, že dovnitř vstoupil doktor.

„Slečno, jeho stav není moc dobrý.“

Sam na chvíli zavřela oči, připravovala se tak na špatné zprávy.

„Dýchá sám, což je dobré. Ale kulka udělala mnohem víc škody než jsme předpokládali.“

Najednou Sam zazvonil telefon.

„A tohle byste tu mít vlastně ani neměla,“ řekl jí doktor přísně.

Sam přikývla a vyšla z místnosti.

„Haló?“

„Majore Carterová. Jak se vede?“

Sam telefon vypnula a vrátila se zpět do pokoje.

„Je mi to líto, slečno. Teď jen musíme čekat.“ řekl doktor a odešel. Nechal tady Sam samotnou a ona měla pocit velké viny.

*********************************************

Zbývá 24 dní…

Čtvrtý den už neměla Sam jinou možnost než se zase vrátit do SGC. V okamžiku, kdy tam vstoupila, ji překvapil Jack, který tady na ni evidentně čekal.

„Sam, musíme si promluvit.“

„Teď ne, Jacku, prosím.“

„Co se děje? Můžu vám pomoct, ať je to cokoliv.“

„Ne,“ řekla mu Sam smutně. „Nemůžete.“

„Pro krista pána, Sam! Proč bych nemohl? Proč mi to prostě nemůžete říct?“

Sam vešla do své laboratoře a Jack za sebou zavřel dveře.

„Věřte mi, Jacku, nepřeji si nic víc, než vám to říct, ale nemůžu.“

Poslední dvě slova už říkala se slzami v očích. Rychle se od něj odvrátila, aby je neviděl.

„Sam…“

„Prosím – skončilo by to pro vás špatně.“

A s tím, zmatený a rozčílený Jack odešel z její laboratoře.

**********************************

Sam přešla k faxu a opatrně z něj vytáhla papíry. Na tom prvním byla fotografie Jamese a Charlotty, což jí málem zlomilo srdce. Na těch dalších jak se dostat k jejich domu, dokonce cesta, po které chodili domů ze školy. Když se dostala až k poslední stránce, bylo jí na zvracení, našla tam svou fotografii a všechny možné osobní informace. Zatla pěsti a tenhle pocit se změnil ve vztek.Bude tedy hrát tu jejich hru, ale jenom aby dostala děti zpátky.

Náhle zazvonil telefon. Byla to Markova žena Linda.

„Lindo, jak je ti?“

„Sam, Mark a já s tebou potřebujeme mluvit. Je to naléhavé.“

„Jedu k vám,“ řekla Sam a znovu ji zaplavil strach.

****************************************

Asi za půl hodiny přijela k bratrovu domu. Mark i Linda byli oba velice bledí a bylo zřejmé, že moc nespali – stejně jako Sam, jenom neměli ta její zranění.

„Sam, co se ti stalo na obličeji?“ zeptal se Mark a ukazoval na dlouhou řeznou ránu na její tváři.

„To nic není, Marku. Opravdu.“

Objala Lindu, ale ta jen ztuhle stála.

„Pojď dovnitř,“ nabídl jí Mark a všiml si, že jeho sestra mírně ucukla, když se narovnala.

Sedli si v obývacím pokoji. Linda se na Sam stále dívala způsobem, který u ní Sam ještě nikdy neviděla – nebyla to nenávist, ale určitě nebyla šťastná.

„Sam, jeden z tvých přátel nám volal a ptal se, co se s tebou děje.“

Sam si položila hlavu do dlaní. „Kdo?“

„Nepředstavil se.“

Jack, pomyslela si. Tak to ti pěkně děkuju.

„Co jsi mu řekl?“ zeptala se Sam.

„Řekl jsem mu,“ odpověděl jí Mark, „řekl jsem mu, že jde o rodinný problém.“

Linda však svého manžela přerušila. „Sam, víš něco, co my nevíme?“

Sam nervózně polkla a snažila se, aby na ní nebylo nic poznat.

„Proč se ptáš?“

„Pracuješ pro vládu! A podle toho, co víme, to mohli zinscenovat tvoji přátelé!“

odpověděla jí Linda rozzlobeně.

„Podívej, Lindo, já pro vládu nepracuji. A ti, co tohle udělali, nejsou moji přátelé.“

Sakra, pomyslela si Sam, utápíš se v tom čím dál víc!

„Dobře, tak kdo?“ zeptal se Mark, „Kdo to teda udělal? Stejní lidé, kteří ti udělali tohle?“

Její bratr byl příliš chytrý.

„Poslouchej mě. Tohle je moc nebezpečné pro každého, kdo se do toho nějak zaplete,“řekla Sam tiše, ale Linda vypadala, že co nevidět vybuchne.

„K čertu s tebou, kde jsou mé děti? Co jsi s nimi udělala?“

„Lindo, prosím – ty víš, že bych jim neublížila!“

„Tak proč mi tedy neřekneš kde jsou? A jestli jsou ještě naživu?“

Sam si skousla spodní ret. „Jsou naživu, jasný? Oba dva.“

„Jak to víš, Sam?“ zeptal se Mark a zkoušel uklidnit svou ženu, která byla strachy bez sebe.

Teď neměla Sam jinou možnost, než jim povědět všechno, co se stalo minulý týden.

„Oba byli schoulení v rohu, nebyli zranění, pokud to mohu posoudit. A taky se jim nic nestane, pokud udělám to, co po mně chtějí.“

„A kam až jsi ochotná zajít?“ zeptal se Mark.

A když Sam promluvila, po tvářích jí tekly slzy.

„Když jsem je slyšela naposled, křičeli, abych je tam nenechávala. Už to znovu nechci slyšet, Marku. Takže zajdu tak daleko, kam až budu muset!“

************************************

Zbývá 23 dní…

Linda už na ni nepromluvila. Mark byl stále v šoku a Jack byl na válečné stezce.

Ráno volala do nemocnice a dozvěděla se, že agent Barrett je stále v bezvědomí a k žádné změně jeho stavu nedošlo. Ležel v nemocnici na prahu smrti a byla to její chyba.

Někdo tiše zaklepal na dveře a dovnitř vešla Janet.

„Sam, prosím, musíš někomu říct, o co jde.“

„To nemůžu, Janet. Je to…“

„Podívej se, ať jde o cokoliv, je jasné, že tě to hodně rozrušilo. Potřebuješ si s někým promluvit.“

„Ne.“

„Sam, zbývá ti 23 dní a pak už nebudeš patřit do SGC! Potřebuješ o tom s někým mluvit, a to rychle!“

„Janet, přeji si, abych ti o tom mohla říct, opravdu! Ale nemůžu, je to příliš nebezpečné!“

„Do čeho ses to dostala?“ zeptala se Janet tiše.

„Je tady jeden agent NID, dobrý agent, a teď kvůli mě leží v nemocnici. Tak do toho jsem se zapletla.“

„A to je všechno?“ zeptala se Janet, „Jen jeden agent?“

„Někdo ho postřelil, když pro mne obstarával nějaké informace, Jan.“

„Jaké informace?“

„Na tom nezáleží. Jde o to, že to byla moje chyba a pokud nebudu dost opatrná, tak jako on může skončit víc lidí.“

Janet teď byla z toho, co jí Sam řekla, zmatená.

„Sam, o čem to tady mluvíš?“

„To ti nemůžu říct. Kriste pane, Jack volal mému bratrovi, aby zjistil, co se děje!“

„A?“

„A on lhal. Je mi to líto, Janet, to se tě netýká, věř mi. Musím se z toho dostat sama- a to taky dělám.“

Po tomhle Sam vstala a odešla ze své laboratoře. Janet okamžitě někomu telefonovala.

„Haló? Potřebuji, aby se doktor McKenzie sešel s jedním mým důstojníkem, prosím…“

**************************

Zbývá 22 dní….

Sam se znechuceně podívala na lístek před sebou.

Majore Carterová,v 15.00 máte schůzku s doktorem McKenziem. Dostavte se přesně, doktor má po vás ještě další pacienty.

Janet. To musela být ona. Sam si povzdechla a položila si hlavu do dlaní. Teď si o mně moje přítelkyně myslí, že jsem blázen. Doktor může s tou svou schůzkou jít někam. Radši by si promluvila s amébou- ačkoliv to by asi vyšlo nastejno.

Rozzlobeně zmačkala papír a hodila ho do koše. Janet by ji musela přivázat, aby tady zítra na tuhle schůzku zůstala. Sam se snažila uklidnit, a v tom někdo zaklepal.

„Dále,“ zavolala.

K její nevoli a zděšení vstoupil doktor McKenzie.

„Doktore, to je ale překvapení,“ řekla mu se sarkasmem v hlase.

„Majore.“

Podíval se do koše a viděl zmačkaný papír.

„Protože právě tohle jsem si myslel, že uděláte, proto jsem za vámi přišel osobně.“

„Takže jasnovidec, že?“

„Můžu si sednout?“ zeptal se doktor.

„Ne.“

Doktor si povzdechl. Tohle bude hodně dlouhá hodina.

„V posledních dnech za mnou přišlo několik ustaraných důstojníků – dělali si starosti o vaše duševní zdraví.“

Sam si složila paže před sebe a otočila se na židli, tak aby na doktora viděla a snažila se, aby se netvářila naštvaně a nešklebila se.

„Tak to vám určitě všechno vysvětlili.“

„Ale to vy byste mi to měla vysvětlit, majore.“

„Aha. Fajn. Prostě jsem měla špatný týden, takže moji přátelé za vámi zašli a pověděli vám, že začínám bláznit.“

„Oni to takhle neřekli, majore. Řekli, že o vás mají obavy.“

„A to je podle těch vašich knih to stejné, ne?“ zeptala se Sam.

„Majore, opravdu není třeba, abyste se ke mně chovala tak nepřátelsky.“

„Ale já nepotřebuji svěrací kazajku a silnou dávku drog, McKenzie.“

„Já jsem nikdy neřekl, že tohle udělám, majore.“

McKenzie očividně ztrácel trpělivost.

„Chtěj jsem vám nabídnout, že vám dám nějaké prášky na spaní. Vypadáte vyčerpaně, majore.“

„Mám vyčerpávající práci.“

„Kterou jste ale nedělala po celý týden, pokud vím.“

„A co bude následovat? Prozac?“

„Přijdu se na vás ještě podívat. Prosím vás, zkuste trochu víc odpočívat.“

„No určitě si odpočnu, až odejdete.“

„Nashledanou majore. Dám vám ty tablety později. Prosím vás, abyste si je vzala.“

*********************************

Když doktor odešel, Sam jen zavrčela a opřela se o opěradlo židle. Tento muž bude její smrt. Majore tohle, majore tamto, napumpuju do vás tolik drog, že se nebudete moct ani pohnout.

Zatla pěsti a povzdechla si. Opravdu se nezbláznila? Co když je tohle všechno jen paranoia, kterou způsobila nějaká mimozemská rostlina. Zoufale si přála,že se už brzy probudí – za tři dny má být na ústředí NID.

********************************

Zbývá 21 dní…

„Hej, Sam.“ To je Daniel.

„Danieli,“ slabě se na něho usmála. „Přišel jste, abyste potom zase zašel za McKenziem?“

„Janet se vám jen pokoušela pomoct.“

Sam si povzdechla. „Já vím - já jen, že McKenzie není zrovna ten nejvhodnější člověk.“

„Myslíte si, že to nevím?“ zeptal se Daniel s úsměvem. „Ten muž mě dal do svěrací kazajky.“

Sam se na něho usmála. „Já vím, ale já se opravdu nezbláznila, Danieli.“

„Já vím - jen o vás máme strach. Za prvé jste rezignovala a nic jste nám neřekla. Potom jste se začala chovat poněkud divně a ty tajnosti, když jsme s vámi chtěli mluvit. Prostě jsme měli obavy, to je všechno.“

„Já to nedělám, protože to chci.“

„Takže – proč nám to prostě nemůžete říct, Sam?“

„Je mi líto, Danieli, ale musím jít.“

Vstala ze židle a odešla ze své laboratoře. A nechala tady velice zmateného Daniela stát. ***********************************

Pozdě večer, když se snažila usnout, se její myšlenky vrátily k Charlottě a Jamesovi.

Modlila se, aby všechno bylo v pořádku.Každou noc se modlila za to, aby se oba vrátili k Markovi a Lindě v pořádku. Ale každý další den se její naděje začínaly rozplývat.

**********************************

Zbývá 20 dní…

Ještě jeden den. Jeden den než půjde do NID. Kvůli tomu, co ví, by ji mohli na místě zastřelit.

No, pomyslela si, aspoň bych se zbavila McKenzieho.

*********************************

Jack provedl nějaké své vlastní vyšetřování. Maybourne ho informoval,že jeden mladý agent byl postřelen – agent Malcolm Barrett. Maybourne mu ještě řekl, že se tenhle agent pokoušel pro Sam získat nějaké informace.

A Jack byl právě na cestě, aby ho navštívil.

Opatrně otevřel dveře od pokoje a vešel dovnitř. Uviděl mladého černovlasého muže. který ležel opřený o postel, v očích rozhodný a rozzlobený pohled.

„Hej?“ zeptal se.

„Já jsem z letectva – pracuji s někým, koho asi znáte.“

„A to je?“

„Major Carterová.“

„Aha.“

„Co se s ní děje?“

„Ona vám to neřekla?“

„Ne.“

„Tak to zřejmě nechce, abyste to věděl.“
“Můžete přestat s těma svýma blbostma, Barrette?“

Jack se na něj zmateně díval, když mu Malcolm podával papír, na kterém bylo napsáno *Tato místnost je odposlouchávána.*

Jack přikývl.

Barrett pomalu slezl z postele, sykl přitom bolestí. Potom ukázal Jackovi, aby s ním šel ven.

******************************

Pomalu se procházeli.

„Víte, že ji strašně naštvu, když vám to řeknu.“

„Jo. Ona je už na mě stejně naštvaná – volal jsem jejímu bratrovi, abych zjistil, o co jde.“

„Je to hrozné, že?“

„Co? On mi nic neřekl.“

„Aha. Její neteř a synovec byli … uneseni, nějakým lumpem z NID.“

„Charlotta a James?“

Malcolm přikývl.

„Ten den, když je unesli, jí někdo z těch únosců volal. Řekl jí, že má dát 28 denní výpověď z SGC a vstoupit do řad NID.“

„Sakra! Ona se přidá k NID?“

„Řekl jí, aby šla do ústředí a vstoupila k nim. Asi na ni přitlačí a potom snad děti pustí.“

Vážně hleděl na Jacka. „No o tom dost pochybuji, že to udělají.“

Jack si nervózně zajel rukou do vlasů. „Jak ji můžu zastavit?“

„Když jsem to schytal, tak jsem předtím v kanceláři u mého nadřízeného získal nějaké informace – nutno dodat, že bez povolení. Nechají ji udělat to, co potřebují a potom ji zabijí. Musíte ji zastavit, Jacku.“

„Můžete mi pomoct?“

„Udělám,co můžu. Ale teď nejsem zrovna moc mobilní, jak vidíte. Dám vám kódy a to, co potřebujete, abyste se dostal na ústředí. Ale potom už je to na vás. Aspoň si s sebou vezměte telefon.“

„Kdy tam půjde?“

„Zítra.“

„Potřebuji s ní mluvit.“

„Teď po ní nemůžete chtít, aby změnila svůj názor - je to záležitost srdce. Už jsem ji zkoušel zastavit.“

„Díky za pomoc, agente Barrette,“ řekl Jack a podával mu svoje číslo.

********************************

Zbývá 19 dní…

Sam se na sebe podívala do zrcadla. Byla od hlavy až po paty oblečená v černém.

Jen kvůli bezpečí, měla za pasem svou zbraň, schovanou pod dlouhým kabátem.

„Teď anebo nikdy,“ řekla sama sobě, vyšla z místnosti a zavřela za sebou dveře.

**********************************

Jack se díval na papír, který měl před sebou. Měl kód, aby se dostal do ústředí, ale teď potřeboval zbraně. Hodně zbraní. Byl za generálem Hammondem a všechno, co se dověděl od agenta Barretta mu řekl, stejně jako SG-1 a Janet.

Všichni z toho byli vyvedeni z míry a chtěli Sam pomoct, ale jestli už nebude pozdě.

***********************************

Sam šla pomalu po kamenných schodech, na kterých našla před několika dny ležícího Barretta a všimla si, že všechna krev už byla umytá. Když došla až k ostraze, ten muž si ji celou prohlédl a pustil ji dovnitř. Sam to trochu překvapilo, nepředpokládal, že to půjde tak hladce.

Když vešla dovnitř, uvítal ji vysoký muž v černém a vedl ji dolů jakousi nekonečnou chodbou. Následovala ho k malé místnosti s prosklenými dveřmi. Muž zaklepal a z místnosti se ozval hluboký hlas: „Vstupte.“

Sam jen zdráhavě vešla do místnosti a zůstala stát před velkým mužem, který seděl za stolem a kouřil.

„Posaďte se,“ řekl jí s úsměvem.

Sam zůstala stát.

Ten vysoký muž, který ji přivedl ji silou zatlačil do židle. Sam jen sykla bolestí, když její žebra proti tomuto pohybu silně protestovala.

„Přinejmenším máte odvahu,“ řekl ten muž za obrovským oblakem kouře. A potom jej s potěšením odfoukl Sam do obličeje. To že jí pálily oči, raději nedala najevo.

„Co chcete,abych udělala?“

V tom do místnosti přišel nějaký další muž a něco pošeptal tomu,který ji tak neurvale posadil. Ten pevně stiskl rty a šel k řediteli, který se tvářil velmi nepříjemně.

„Přiveďte ho.“

Sam se s hrůzou otočila ke dveřím, kudy právě do kanceláře přiváděli jí dobře známou postavu.

„Myslel jsem, že jsme vám to řekli dost jasně, majore.“

Sam jen polkla, když Jacka hodili vedle ní na podlahu.

„Takže, teď budete muset oba zemřít,“ řekl ředitel, vstal a vyndal pistoli z pouzdra.

„Kdo půjde první?“ zeptal s úsměvem šílence.

Sam se zoufale podívala na Jacka, její oči mu říkaly, aby se pokusil odtud dostat

„Já tě tady nenechám,“ řekl jí Jack.

********************************

Venku zatím čekal Daniel. Měl na sobě černé vojenské maskovací oblečení, nervózně svíral zat. Slyšel kroky, které se k němu blížily dolů chodbou. Bez přemýšlení, kdo to asi je, ho sejmul.

„Au!“

„Oh…Tel´cu..já, já jsem nechtěl…“

„To nic, Danieli Jacksone. Jenom mi teď pomož nahoru.“

************************************

„Už mě to unavuje,“ řekl ředitel a začal točit pistolí kolem prstu.

„Tohle je dost nebezpečné, víte to, že“ řekl mu Jack a vysloužil si tak další kopnutí do zad. Snažil se bolest před Sam skrýt, ale moc se mu to nedařilo.

„Zdá se, že jste si právě vybrali,“ usmíval se ředitel a ukázal zbraní na Jackovu hlavu.

„NE!“ vykřikla Sam.

************************************

Někdo další, také v černém, šel dlouhou chodbou směrem ke kanceláři ředitele. V ruce zbraň připravenou ke střelbě. Když uslyšel výkřik, zrychlil, aby pomohl těm uvnitř.

************************************

Teal´c byl opřený o zeď, jak se chránil před výstřelem.

„Teal´cu,já…, já jsem to tak nemyslel, chtěl jsem…neviděl jsem tě přicházet.“

„Nic si z toho nedělej, Danieli Jacksone. Už jsem zažil horší.“

„No, dobře, když jsi si jistý, že…“

„NE!“

Teal´c a Daniel, slyšeli, jak Sam křičí a rozběhli se směrem ke kanceláři. Když běželi,slyšeli dva výstřely. Danielovo srdce se zastavilo, ale Teal´c naopak zrychlil, doufal, že tam bude včas, aby své přátele zachránil.

************************************

Janet seděla venku v autě. Po té, co jel Daniel před několika dny s Janet autem(a už by to nikdy nechtěl znovu zažít), se rozhodl, že Janet bude ten nejlepší člověk, který je odtud dostane.

Slyšela tlumené výstřely a krev ji ztuhla v žilách. Nemohla nic dělat, jenom čekat.

**********************************

Jack instinktivně skočil před Sam, snažil se ji tak chránit před kulkami z pistole.

Když všechno utichlo, oba byli překvapeni, že jsou na živu.

„Jacku,“ řekla Sam, posadila se a dívala se na něho, „Krvácíš.“

Dotkl se rukou obličeje a objevila se na ní krev. Trochu zpanikařil, ale necítil žádnou bolest. Podíval se na Sam, dotkl se její tváře.

„Ty taky.“

„Ale, já…“

Oba se otočili směrem k řediteli a viděli, že se jeho tělo pomalu sune podél zdi a zanechává za sebou na stěně krvavou šmouhu. Měl kulku mezi očima.

„Ale jak to?“ zeptal se Jack.

„Možná jsem teď mrzák, ale střílet ještě můžu,“ řekl někdo ode dveří.

Sam se s radostí dívala na agenta Barretta a pobavilo ji, že pod kabátem má stále nemocniční oblečení.

„No...tak nějak neoficiálně jsem odešel z nemocnice,“ usmíval se a pomáhal Sam a Jackovi na nohy.

„Takže jste se sem nakonec přece jen vrátil,“ řekl mu Jack, „A díky. Bez vás už bychom byli mrtví.“

„To je v pořádku,“ řekl Barrett a než odešel, podal Sam papír.

„Doufám, že se s vámi ještě uvidím,“ usmíval se.

Sam se podívala na kus papíru ve své ruce.

*Dvacáté poschodí, dveře číslo 10*

„Pojďme,“ řekl Jack, ale oba byli zastaveni příchodem Teal´ca a Daniela.

„Jste oba v pořádku?“

„Daniel Jackson mě střelil zat niak´telem, ale už je mi fajn.“

Jack na jeho adresu zavtipkoval. Ale Teal´c se jen zamračil, podstatu toho, co Jack řekl, nepochopil. A tak mu Jack jen řekl. „To nic.“

*********************************

Bez zastavení běželi do 20 poschodí a bylo to dost nervy drásající. Když doběhli ke dveřím číslo 10, Sam se dovnitř podívala skrz klíčovou dírku – Charlotta byla uvnitř!

„Otevři dveře!“ zoufale křičela Sam. „Charlotto, to jsem já!“

„Teto Sammie?“ zeptala se holčička, rozběhla se ke dveřím a bušila do nich.

„Teto Sammie, dostaň mě odsud!“

„Já se snažím, zlato, snažím se,“ řekla Sam a zkoušela třesoucími se prsty otevřít zámek, ale nešlo jí to.

„Dovolíte, majore Carterová?“ řekl Teal´c, vzal si od Sam potřebný nástroj a během sekundy zámek otevřel.

Sam vběhla dovnitř a vzala svou neteř do náruče a pevně ji držela.

„Už jsem tady, zlatíčko.“

Rozhlédla se kolem a najednou zpanikařila. „Kde je James?“ zeptala se.

„Nějaký muž ho odtud odvedl. Řekl, že pojedou na malý výlet,“ posmrkávala Charlotta.

Jack si teď na něco vzpomněl. „Sakra! Byli tam přece tři chlapi, ne dva!“

„Ten zatracený haj… chlap musel zmizet zatímco nás chtěl…no, ty víš, co myslím,“

řekl Jack a snažil se,aby to bylo i pro uši Charlotty.

„To je pravda,“ ozval se sametový hlas ode dveří.

Všichni se otočili, stál tam černě oděný muž a mířil na Sam.

Daniel se jen usmál a střelil ho zatem.

„Výborně, Danieli. Příště méně křič, ano?“

„Teal´cu, Danieli, Jacku – běžte! Vezměte Charlottu domů,“ řekla Sam a opatrně ji dávala Teal´covi.

„Ne,“ řekl Jack, „Jestli jdeš ty, jdu taky.“

Sam se na něho podívala a věděla, že on svůj názor nezmění a tak souhlasila.

„Prosím,“ řekla Danielovi a Teal´covi. „Zavezte ji domů.“

„Tohle budete potřebovat,“ řekl Teal´c a podával Sam svou pistoli.

„Díky.“

***********************************

Janet viděla Teal´ca a Daniela, jak běží se Charlottou v náruči k autu. Nastartovala a naklonila se, aby jim otevřela dveře.

„Válečná kořist, Janet!“ volal na ni Daniel šťastně. Byl rád, že svůj útěk z ústředí zvládli bez problémů. Ale jeho radost vystřídala náhlá nevolnost, když si uvědomil,že Janet vlastně o tom,co se tam na hranici života a smrti dělo, nevěděla.

Charlotta byla šťastná, jede přece domů. A taky si byla jistá, že její teta Sammie přivede Jamese v pořádku. Její noční můra skončila.

**************************

Jack zvedl toho muže, který byl zatím v bezvědomí a posadil ho na židli.

„Čím ho mám přivázat?“ zeptal se.

„Můžeš použít přece pásek,“ usmála se Sam.

Jack se na ni otočil a pobaveně řekl, „No to jsem si nemyslel, že bych tohle mohl od vás slyšet, majore.“

A než se mohli dál dohadovat, zjistili, že ten muž se probírá.

„Ááá!“ zakřičel, když viděl Sama Jacka, kteří na něj mířili svými zbraněmi.

„Ahoj. Dnes odpoledne jsme vaši nepřátelé.“

„Co chcete?“ zeptal se ten muž a zavrtěl se na židli.

„Řekni nám, kam jste odvezli chlapce,“ řekl Jack a stále na něho mířil.

„Ne!“ vykřikl muž a snažil se vstát.

Sam ho rozzlobeně srazila zpátky a namířila na něho svou zbraň.

„Kam odvezli toho chlapce?“ zeptala se.

„Jestli mě chcete zastřelit, tak to udělejte!“ křičel ten muž a zakrýval si hlavu rukama.

„Nechci tě zastřelit,“ usmála se na něho Sam, „Jenom udělám to, že už tě žádná žena nebude moct nazývat mužem!“

Jack zvedl obočí a rozhodl se, že raději Sam nebude v budoucnosti rozčilovat.

Muž jen zavrčel. „C..Colorado Springs..“ A dodal. „P..prosím, neříkejte to…řediteli.“

„Ten má kulku v hlavě,“ řekl Jack, „Díky za pomoc, kamaráde!“

Oba se Sam vyběhli z místnosti a běželi na parkoviště.

„Budu řídit,“ řekla Sam.

„To ani náhodou,“ odporoval jí Jack, „Řídím já.“

„Jacku…“

„Třesou se ti moc ruce. Sedni si na druhou stranu – řídím já.“

Sam se podívala na své ruce a viděla, že se jí opravdu viditelně třesou.

Přešla na druhou stranu auta a nasedla v okamžiku, kdy Jack nastartoval a rozjeli se z parkoviště.

***************************

Mark slyšel, že někdo zaklepal na dveře a pomalu je otevřel.

„Tati!“

„Charlotto? Lindo! Lindo, pojď sem!“ křičel přes rameno a přitiskl svou dceru do náruče.

Linda běžela dolů po schodech a v očích měla okamžitě slzy, když k sobě tiskla svoji dceru.

„Kde….kde je James?“ zeptal se Mark.

„Sam a Jack pro něho jeli,“ řekl Daniel.

„Oh, bože…. pojďte dál, prosím!“ řekl Mark a otevřel pořádně dveře, aby mohli vejít.

„Moje holčičko,“ šeptala Linda tiše a stále svou dceru držela, „Moje holčičko, miluji tě.“

„Já tě taky miluji, mami,“ plakala Charlotta.

Janet cítila silné pohnutí, z toho co před sebou viděla.

Mark se posadil do křesla, celý se třásl.

„Marku?“ zeptala se ho Janet, „Jste v pořádku? Vypadá to, že jste v šoku…jsem doktorka, zkuste se uvolnit.“

Mark přikývl a čekal, až ten třes odezní.

„Mami, neboj se. Teta Sammie přivede Jameiho zpátky! Ona nikdy nikoho neopouští.“

Linda se konečně vzpamatovala a podívala se na jejich hosty.

„Mockrát vám děkujeme. Nevím, jak vám to kdy splatíme!“

„S tím si nedělejte starosti,“ řekl jí Daniel. „Tak jak řekla Charlotta, my nikdy nikoho neopouštíme.“

************************

Jack ujížděl rychle k městu, vypadalo to, jako by jim to mělo trvat věčnost než dojedou do Colorado Springs. Podíval se na Sam, ta se upřeně dívala z okna. Vypadala, jako by jí bylo špatně.

„Hej,“ zašeptal Jack. Sundal jednu ruku z volantu a vzal do ní její ruku.

„Přivezeme ho zpátky. Slibuji.“

Sam se na něj podívala a slabě se usmála. „Díky, Jacku.“

„Myslím, že konečně nakopeme někomu důležitýmu v NID zadek!“

Sam se na něho znovu usmála.

„A – víš, ta věc * žádná žena už tě nikdy nebude nazývat mužem*?“

Sam přikývla a Jack se na ni usmál.

„To musíš někdy udělat i mně. Je to těžký přiznat, ale tohle pro mě něco znamenalo.“

Teď se Sam usmívala mnohem víc. „Všechno má svůj čas, plukovníku.“

Oho, měl bych s ní dělat sexy věci, pomyslel si Jack šťastně, přidal plyn, aby se dostali do Colorado Springs co nejrychleji.

******************************

Generál Hammond se s úlevou opřel o opěradlo židle a snažil se relaxovat. Takže alespoň našli tu holčičku, ale chlapec je stále nezvěstný. Ale pokud, by ho měl někdo najít, tak to jsou jedině Sam a Jack.

Byl rád, že se nakonec všechno vysvětlilo a že už se teď nemusí obávat o zdravý rozum své podřízené, majora Samanthy Carterové.

A právě, když o tomhle přemýšlel, zaklepal na dveře jeho kanceláře doktor McKenzie.

„Generále! Vaši důstojníci jsou nevděční a vyloženě nebezpeční! Jsem jejich chováním znechucen. Tím myslím, že ani nepředstírají, že mě mají v oblibě…“

„To proto, že jste ubohý, sarkastický bastard, doktore,“ řekl Hammond s úsměvem šokovanému doktorovi, když kolem něho procházel ven ze své kanceláře. „Dobrou noc.“

****************

Už se začalo stmívat, Jack se znovu podíval na Sam. Vypadala vyčerpaně. Pomalu sklápěl sedadlo, aby si mohla lehnout a díval se na ni.

„Co to děláš?“ zeptala se ho.

„Potřebuješ se vyspat a já potřebuji na záchod.“

„Jacku…“

Jack se k ní naklonil a odhrnul jí z obličeje pramen vlasů a dal jí pusu na čelo.

„Spi,“ jemně ji přikázal.

Sam ho odevzdaně poslechla. Když si byl jistý, že už spí, vystoupil z auta, aby se mohl vyčurat.

Za chvilku se vrátil, nastartoval a pomalu se rozjel, aby nevzbudil Sam.

************************

James cítil, že ho vytáhli z auta a že se za ním zavřely těžké dveře.

„Pohni se, ty malej hajzle!“ vyprskl na něj muž, který ho doprovázel a udeřil ho přitom do zad.

„Au!“ vykřikl James.

„Drž už tu svou zasranou pusu!“ řekl ten muž, chytil Jamese za límec a prakticky ho vhodil do tmavé místnosti.

Když si ten muž zapaloval cigaretu, James tiše zanaříkal.

„No a teď počkáme na tvou tetu a toho jejího přítele,až se tady objeví, aby tě zachránili.“ Řekl ten muž s výsměchem.

************************

Linda objala svou dceru a dala jí na čelo pusu na dobrou noc. Mark přišel za ní a udělal totéž a potom objal svou manželku.

„Bůh žehnej tvé sestře,“ řekla Linda tiše.

„A jejím přátelům,“ dodal Mark.

„Přivede Jameiho domů, že ano?“ zeptala se Linda.

„Samozřejmě že ano,“ usmál se Mark, pevně svou manželku držel a společně tak stáli v temném dětském pokoji. „Samozřejmě že ano.“ Zopakoval ještě jednou.

***************************

Zbývá 18 dní…

Když se Sam vzbudila, uvědomila si, že jsou stále v autě, ale na úplně jiném místě. Podívala se na sedadlo vedle sebe a uviděla tam spícího Jacka.

Skoro se rozplakala, když si uvědomila, co pro ni všechno během těch posledních hodin udělal. Řídil celou noc, aby se dostali do Colorado Springs co nejdřív. Ale taky si uvědomila, že bude muset na záchod.

Naklonila se k Jackovi a zlehka ho políbila na rty, aby ho vzbudila. Jack si odfrkl a Sam se musela usmát.

Něco zavrčel a chtěl se otočit a přitom rukou zmáčkl klakson. Ten se hlasitě rozezněl, což Sam polekalo a Jacka naopak definitivně vzbudilo.

„Do…co? Aha, ahoj!“ usmíval se neohrabaně, když se Sam začala hihňat.

„Přestaň! Musím…musím si odskočit!“

„Promiň, tak běž. Slibuji, že se nebudu dívat.“

Sam se na něho varovně zadívala.

„Slibuji!“ Když vystoupila z auta, venku bylo slunečné ráno a tak se jen usmívala, byla to nádhera. Když viděla, že si Jack upravuje zrcátko, sundala si kabát a hodila ho na něj a potom už jen jako odpověď slyšela nějaké tlumené kletby.

************************

Po chvilce i Jack vystoupil z auta a vzal Sam její kabát. Potom už se vydali k jediné, na míle viditelné, budově.

Chvíli čekali venku a potom Jack jako první vstoupil dovnitř.

„Čistý vzduch!“ řekl tiše a šel přímo k jediné osobě v této místnosti – malému chlapci, stočenému do klubíčka.

„Jamesi!“ zašeptala Sam potichu. „Jamesi, vzbuď se.“

Chlapec otevřel oči a vykřikl radostí, že vidí svou tetu. Skočil jí do náruče a pevně se jí držel za tričko.

„Už je to dobrý, Jamie. Jsme tady, abychom tě odvezli domů,“ řekla mu Sam.

Jack ji sledoval, jak se snaží chlapce uklidnit. Ačkoliv Sam říkala, že by nebyla dobrá matka, děti ji milovaly. První byla Cassie, teď je to Charlotta a James. A kdykoliv na nějaké misi potkali děti, tak ty si ji hned oblíbily. Vyjímkou byl Harsesis, ale ten byl zvláštní, pomyslel si Jack s úsměvem.

„Tak to si nemyslím,“ ozval se hlas ode dveří.

Sam i Jack se současně otočili a uviděli muže, opět v černém, mávajícího kolem sebe zbraní.

A než mohla něco udělat, ten muž namířil na Jacka a střelil ho do kolena.

Sam se bleskurychle pohnula. James si automaticky položil hlavu na její rameno. Namířila na toho muže zbraň a vystřelila. Schytal kulku rovnou mezi oči.

Opatrně se vymanila z Jamesova sevření a snažila se dostat k Jackovi, který nadával bolestí.

„Jacku!“ řekla. „Oh, bože, je …je mi to líto…“
“V klidu,“ odpověděl jí a zašklebil se. „Je to jen škrábnutí.“

„Můžeš jít?“

„Snad ano,“ a když mu Sam pomáhala na nohy, tiše zavrčel.

„Vždycky mě udivuje, jak mě můžeš zvednout ze země,“ usmíval se Jack.

James se Sam chytil pevně za nohu a když se s Jackem rozešli k autu, ještě ji chytil kolem boků.

„Pojedeš se mnou v zadu?“ zeptal se Jack Jamese.

Ten se na Jacka nervózně podíval.

„On ti nic neudělá,“ usmála se Sam. „Zná spoustu vtipů a některé jsou i neslušné.“

Jamesovi se zaleskly oči a Jack se usmál.

„My muži. Všichni jsme stejní.“

„Tak to mi povídej,“ usmívala se Sam a opatrně mu pomáhala na zadní sedadlo. Potom vzala Jamese do náruče, posadila ho vedle Jacka a zapla mu pás.

„Už budeme brzy doma,“ usmála se a dala mu pusu na čelo.

„No a co já, já nedostanu?“ zeptal se Jack.

Sam ho plácla přes zadek.

„Později,“ usmála se a vyndala z kapsy pár kapesníků.

„Jamesi?“ zeptala se. „Mohl bys je podržet Jackovi na koleni?“

James si je od ní vzal a zlehka je přiložil Jackovi na ránu.

„Ááá!“

„Zvládneš to?“

„Tak už jeď!“ odpověděl jí Jack.

*****************************

Jeli už několik hodin, když James usnul. Hlavu měl opřenou o Jackovo rameno.

„Je roztomilý,“ řekl najednou Jack, aby tak prolomil ticho.

„Ano, to je,“ souhlasila Sam.

„Už tam budeme?“ Zeptal se Jack.

„Ne,“ a na rtech jí pohrával úsměv. „Pojedeme ještě asi hodinu.“

Asi za minutu se Jack zeptal znovu. „Už tam budeme?“

*****************************

Zbývá 17 dní

Když nakonec Sam zaparkovala před Markovým domem, bylo 6 hodin ráno. A ani ji nepřekvapilo, že se dveře okamžitě otevřely a spěchal k nim Mark.

„Ach, bože! Sam,máte ho?“

Sam se opatrně natáhla přes Jacka na zadní sedadlo a vzala spícího Jamese

a podala ho do náruče jeho otci.

„Ještě se tu stavím, musím zavést Jacka do nemocnice.“

„Prosím, přijeďte- a díky, sestřičko!“

„To nic,“ slabě se na něho usmála a rozjela se do nemocnice.

********************************

Když Jacka ošetřili a zafixovali mu nohu, bylo skoro jedenáct hodin. Sam už vlastně nespala víc jak 24 hodin, ale vůbec jí to nevadilo. Byla šťastná – její noční můra konečně skončila. Obě děti jsou zpátky u Marka a Lindy a taky Jack už je ošetřený.

„Mark říkal, abychom k nim ještě zajeli,“ říkala Jackovi, když mu pomáhala na přední sedalo.

„Budou tam mít nějaké jídlo?“ ptal se Jack a snažil se tvářit vážně.

Sam se usmívala. „Myslím, že to je to nejmenší, co pro nás mohou udělat.“

***************************************

Sam měla pravdu. Když se k nim vrátili, obě děti už byly vykoupané a převlečené.

Jídla tam bylo tolik, jako kdyby vybrali celou ledničku.

„Prosím,“ řekla jim Linda. „Berte si!“

Jack ji velice rád poslechl. Sedl si vedle Jamese, ten se na něho usmíval a nabízel mu napůl snězený kousek kuřecího masa.

„Díky!“ odpověděl mu Jack, vzal si ho a pustil se do jídla. Když to Linda viděla, jen se

usmívala – ten muž to s dětmi ale umí.

Sam mezitím přešla k nejpohodlnějšímu křeslu a sesula se do něj a téměř okamžitě usnula.

„Vaše sestra je úžasná žena,“ řekl Jack Markovi.

„Já vím,“ řekl Mark s úsměvem a zlehka Sam přikryl dekou.

„Jestli pro vás můžeme něco udělat,“ řekl Mark. „Budeme velice rádi.“

„No, když jste se teď o tom zmínil…“ usmíval se Jack a díval se přitom na spící Sam.

„S něčím bych pomoct potřeboval.“

„Ano?“ zeptala se Linda.

A obě děti se na něho zvědavě podívaly.

*******************************

„Ale nesmíte to říct tetě Sammie – má to být překvapení.“

James a Charlotta přikývli.

Jack vyndal z kapsy malou krabičku. Otevřel ji a nechal Marka a Lindu nahlédnout dovnitř.

„Bude se jí líbit?“ zeptal se.

Linda se usmála a Mark přikývl. „Bude nadšená.“

Potom dal krabičku dolů, aby se na prstýnek mohly podívat i děti.

„Je nádherný,“ vydechla Charlotta.

„No a jsem si jistý, že budeme potřebovat družičku….“ začal Jack. Charlotta radostí a údivem otevřela oči dokořán.

„A taky budu potřebovat někoho, kdo bude uvádět hosty.“ Dokončil větu Jack a díval se přitom na Jamese.

Obě děti vykřikly radostí.

**************************

Ještě zbývalo 16 dní…

Když odjeli od Marka, zastavili se doma pro nějaké věci a pokračovali do Jackova srubu.

Sam stála u vody, když za ní Jack přišel.

Tohle byla perfektní noc. Noc jako stvořená pro jeho nabídku.

„Sam?“ zeptal se jí Jack, když stál vedle ní.

„Hm?“

Jack si klekl na jedno koleno – bohužel zrovna na to špatné, bolelo to jako čert.

“Ááá! No když tady tak klečím…..Samantho Carterová, uděláš mě nejšťastnějším mužem na světě a vezmeš si mě?“ Zeptal se jí Jacka vyndal z kapsy prstýnek a ukázal jí ho.

Sam měla v očích slzy, když mu odpovídala. „Ano“, ale usmívala se. „Ano, vezmu si tě.“

„Skvělé.“ řekl Jack s úsměvem. „A teď, mohla bys mi pomoct zvednout můj těžký zadek ze země?“

Sam se hihňala a postavila ho na nohy. Políbili se, byl nádherný západ slunce, když jí Jack navlékal svůj prstýnek.

„A Charlotta s Jamesem slíbili, že přijdou,“ dodal ještě s úsměvem.

„Ty jsi jim to řekl dřív než mně?“

„Myslel jsem, že by jim to zvedlo náladu – Linda mi ten prstýnek málem vzala.“

„Miluji tě Jacku O´Neille,“ usmívala se na něj Sam.

„A já miluju tebe, Samantho Carterová,“ odpověděl jí Jack.

KONEC!!!