Titul: All I have to give
Autor: Nikki H
Překladatel: Marty
Žánr: romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Děti
Délka:Krátké
Časová osa: Nezařazeno
Stav: Dokončená
Synopse: Sam má přítele. Že Jackovi nesahá ani po kotníky je snad jasné…

______________________________________________________________

"I don't know What he does to make you cry, But I'll be there to make you smile. I don't have a fancy car, To get to you I'd walk a thousand miles."
To je pravda. Šel bych až na kraj světa jen abych ji viděl. Ale jak jsme pomalu tančili, jak měla hlavu zabořenou na mém rameni, tak jsem věděl, že nemusím jít až tak daleko. Teď je tady, se mnou, pevně mě objímajíc a prosíc, ať ji objímám.
"I don't care, If he buys you nice things, Does his gifts come from the heart? I don't know, But if you where my girl, I'd make it so we'd never be apart."
To je taky pravda. Koupil jí spoustu krásných věcí, velkých, drahých. Věcí, které byly dražší než můj život. Ale na konci diamanty a perly nemohly nahradit lásku, kterou jí nedával. Díky tomu, jsem teď tady. Já jsem ten kdo sbírá její kousky a skládá je dohromady.
"But my love is all I have to give, Without you I don't know how to live, I wish I could give the world to you, But my love is all I have to give, to you."
Znovu jsem se vcítil do slov písně. A Sam taky. Pevně se držela mé košile a cítil jsem, jak na ni stékají vlhké slzy. Kdybych ji tak moc nemiloval, tak bych ho zabil. Popadl bych nejbližší předmět a umlátil bych ho. Ale ani vidět ho umírat pomalou smrtí, by nesmazalo to, jak se teď ona cítí. Zneužitá, oklamaná.
"When you talk, Does it seem like he's not even listening to a word you say, That's ok Babe, Just tell me your problems, I'll try my very best to kiss them all away."
Myslím, že bych měl začít od začátku. Ne že bych nevěděl, že chodí s někým jiným, někde v hloubi jsem to věděl, ale nechtěl jsem si přiznat, že nějaký muž má to, co patří mě. Ale když jsem uviděl jak ho jednou v noci v baru políbila, svět se mi zhroutil pod nohama a kdyby tam nebyli ostatní, tak bych se asi rozbrečel. Představte si to. Dospělý muž, plačící a třesoucí se jako čtyřleté dítě. Tak jsem se tu noc cítil.
Ale zůstal jsem silný. Usmál jsem se na Sam a přál jí to nejlepší. Viděl jsem šok v jejích očích, když jsem jí nabídnul, že může jít a strávit nějaký čas se svým *přítelem*. Ale on jen kývl a řekl, že nechce chytit *opar* v klubu letců a vystrkal ji ze dveří. Jak moc hrubé to bylo? Myslím, že ten bar byl čistý a docela slušný. Opar. Ohavnost.
Sam se za něj potom omluvila a řekla Will to tak nemyslel. Oh ano, jak zkurvené (pussy, mohlo to být i horší J) to jméno Will je? Tenkrát jsem si to nepřiznal, ale záviděl jsem mu jako nikdy. Myslím to jak o něm Sam mluvila. Její oči svítily radostí, při vyslovení jeho jména a když nám říkala o místech na které ji vzal.
" But my love is all I have to give, Without you I don't think I could live, I wish I could give the world to you, But love is all I have to give, To you."
Často jsme seděli okolo ohně a poslouchali, jaké bohaté lidi poznala a na jakých exotických místech byla. Často jsem se smáli a vtipkovali, že máme chodícího Průvodce exotickými místy. Zubila se tomu, ale brzy její příběhy začínaly být kratší.
Mise byly strávené ptaním, jestli je v pořádku a jestli ji přestal brát ven. Všimli jsme si, že se něco děje, ale modlili jsme se ať ne. Opravdu jsem Willa nenáviděl, ale udělal bych všechno, abych ji viděl šťastnou. Takže, jsem stál zpět a usmál se, když jsem uviděl Willa. Což naneštěstí bylo tak často.
"Hey girl, I don't want you to cry no more, inside. Ohhh, all the money in the world, can never add up too, all the love I have inside."
Daniel si toho taky všimnul, toho, že Sam o něm moc nemluvila, když jsme jí to dovolili. Ale po pěti měsících s tímhle… Willem, přišla do práce s tím největším modrákem, který jsem kdy viděl. Ignorovala otázky a řekla, že jí Will koupil diamantový náhrdelník a že jak z toho byla v šoku, tak že omdlela a rozbila si hlavu a stolek.
Neuvěřitelný příběh. Ani Janet tomu nevěřila. Ale nemohli jsme toho moc udělat dokud by Sam nepřiznala, že na ni vztáhnul ruku. Tímhle to začalo. Zůstávala na základně déle než bylo nutné a vždycky byla první v práci a někdy i spala u mě po našich pokerových nocích.
Ptal jsem se jí jestli je v pořádku, ale vždy řekla, že je v pořádku a udělala vtip na to jaká je nešika. Ale to bylo před tím než jsme uviděli podlitiny na jejím hrudním koši, to už jsme se začali bát. Sam se natahovala k vytočení symbolů, její košile se vyhrnula a Danny si toho všimnul.
„Sam.“ Zavolal na ni Daniel, ale ona ho ignorovala, než jsem se k ní přiblížil. Přiznala, že přišel domů opilý a že se dostali do bitky. Ale smála se když nám řekla, že by jsme měli vidět Willova monokla. To už jsem se o ni opravdu bál. Myslel jsem, že žila s psychopatem, ah ano, taky přestěhoval se k ní. Ještě řekla, že si to zasloužila, nechtěl jsem věřit vlastním uším. Žádná žena si nezaslouží, aby na ni někdo vztáhnul ruku.
Jak plynul čas, tak se zdálo, že se to zklidnilo. Sam se znovu usmívala, smála se mým vtipům a myslel jsem si, že už bude všechno v pořádku.
Ale spletl jsem se. Šeredně jsem se spletl.
„Hej Danny, není to náš báječný Will?“ Zeptal jsem se Daniela, když jsme šli do obchodu s alkoholem. Ukázal jsem na Willa který stál na druhé straně ulice s nějakou brunetou, která si hladila těhotné břicho.
„Jo, myslíš, že bychom ho měli pozdravit?“ Zeptal se Danny. „Myslím, že ze slušnosti… oh můj Bože.“ Danny se zasekl a otočil se od něj, jako kdyby viděl něco špatného.
Přes silnici na denním světle stál Will, líbající se s tou brunetou. Ale nezůstal u líbání, jazykem pak sjel dolů po jejím krku až k břichu. Láhve piva nám vypadly z rukou a rozbily se na cestě. Jen jsme tam stáli, neschopní udělat krok.
„Co se děje? Viděli jste myš nebo co?“ Řekla Sam přibližující se k nám. Museli jsme vypadat jako pár ryb, s ústy otevírajícími se a zavírajícími se. „Co se stalo? Kočka vám ukousla jazyky?“ Zeptala se. Jediné co jsme mohli udělat bylo ukázat jí to, ale když se Sam otočila, aby se podívala, tak uviděla jen pár starších mužů. „Díváte se do zrcadla nebo co?“ Smála se Sam.
Měli jsme jí to ten den říct, ale neřekli jsme. Danny tvrdil, že bychom jí to neměli říkat, ať si jí to řekne Will sám. Takže jsme čekali a zdálo se to být nekonečné. Ale Sam nikdy nic neřekla a ani my ne.
Za pár týdnů jsme usoudili, že to bylo jen jedna aférka. Sam už neměla žádné podlitiny a vypadala vesele. Ale mě něco hluboko v břiše žralo. Po pravdě, měl jsem tehdy věřit svým vnitřnostem. Ale nic jsme neudělali. Bože, měli jsme. Pro Samino dobro………

Píseň skončila a Sam vzdychla. Podíval jsem se dolů na ni a utřel jí slzy z tváře. Pomalu se usmála a nahnula se k mé dlani. „Bože, musím být nejhloupější žena na světě.“ Řekla, pořád se naklánějící oproti mě.
V auto rádiu začala hrát další píseň a já nemyslel na nic jiného, než okolo ní obtočit bundu a říct jí, že to byl jen sen. Namísto toho ona obtočila její ruce okolo mě a hledala teplo na tom studeném vzduchu okolo nás.
„Nejsi.“ Zašeptal jsem. „Jste perfektní taková jaká jste.“ Pokračoval jsem v šeptání a ucítil jsem úsměv oproti mé hrudi. Přitáhnul jsem si ji k sobě pevněji a položil jsem bradu na její hlavu. V duchu jsem se nakopával za to, že jsem byl tak sobecký a neřekl jsem jí to hned jak jsme ho poprvé viděli podvádět. Vlastně jsme nevěděli, jestli je to poprvé… nebo naposled.
„Pane, nechci jít domů.“ Zakňourala mi ho košile. Nevinil jsem ji. Taky jsem nechtěl jít domů. Ale neřekl jsem to, namísto toho jsem ji políbil na čelo a zašeptal utišující slova. Později ho zabiju. Opravdu to udělám.
Možná bych měl vysvětlit proč jsem tady a proč mi Sam brečí v náručí. Dobře, řekl jsem vám o našem prvním setkáním s Willem a jeho milenkou. Doufali jsme, že to bude poslední. Nebylo. Popravdě, tak jak tady stojíme pod těma matně osvětlujícíma lampama, tak se to ještě pořád děje.
Všechno to začalo minulou noc. Sam se vůbec neobjevila na poradě. Ani neodpověděla na žádné z mých volání. A dokonce ani na Janetiny. Takže jsme si s Dannym usmysleli, že zjistíme co se děje. Když jsme přijeli, mohli jsme slyšet křičení a nadávání. Ale když jsme vyběhli po schodech, uslyšeli jsme rozbití skla a Samino křičení.
Brali jsme schody po dvou a dorazili jsme k binci. Naštěstí Sam nebyla zraněná, popravdě se dívala dolů, celkem nasraně. Ječela na něj ať vstane. Ale když jsme se přiblížili blíž, mohli jsme vidět, že byl opilý a klopýtal k ní, mumlajíce slova lásky a útěchy.
Strčila ho zpět a kousek odešla. Daniel na ni zavolal, ale asi nás neslyšela.  Bylo to jako by se v tom domě prohnalo tornádo. Viděli jsme Sam v jejich náladách, ale vždycky se rychle uklidnila a nikdy takhle nevyváděla. Ale jak jsme se tak dívali, tak jsme byli vystrašení a nikdy jsme si nemysleli, že by ta žena s kterou denně pracujeme takovou sílu. Ječela a nadávala jako ožralý námořník, vyslovujíce slova při kterých bych se i já červenal.
Will je asi nepostřehnul. Vstal a chytil ji za zápěstí. Vůbec neposlouchala než vytáhl prsten. Sledovali jsme to s Dannym, nechtěli jsme rušit teď už objímající se lidi. Ale uvnitř jsem křičel. Cítil jsem se tak, že jsem měl chuť skočit z nejbližšího mostu. Sam teď byla zasnoubená. Když už z někým chodila, musel jsem vědět, že to tak skončí a nejspíš jsem jí měl říct co k ní cítím. Ale teď už bylo pozdě.
Opravdu jsem si myslel, že by mě nenáviděla, kdybych jí to řekl. Namísto toho jsme s Danielem odešli a usoudili jsme, že pokud nám to Sam bude chtít říct, tak že nám to řekne. Obával jsem se toho jak ty slova uslyším. Bál jsem se, že teď opustí SG a i mě. To bylo to čeho jsem se obával nejvíc. To by znamenalo, že už bych ji nikdy neviděl. Možná proto jsem táhl Dannyho a Teal’ca tu noc k ní domů. Danny musel vědět, že jsem tím znechucený, byl na tom stejně.
Když už jsme šplhali do schodů. Uviděli jsme Sam, jak právě přijíždí. Pusu měla od ucha k uchu. Chytila nás za ruce a přitáhla nás ke dveřím a začala odemykat. Šli jsme za ní a ona začala hledat Willa. Slyšeli jsme nějaké zvuky z ložnice, tak jsme se posadili na pohovku a čekali jsme než přivede svého snoubence.
Nikdy jsem ji neviděl tak zraněnou. Když vešla do ložnice, tak jsme uslyšeli její výkřik. Rozběhli jsme se přes pokoj, abychom se podívali co se stalo. Jako by se čas zastavil, když jsme vešli do toho pokoje. Sam stála totálně šokovaná, zakrývajíce si rukou ústa. Otočila se a utekla. Podíval jsem se co se dělo a zamračil jsem se.
Její snoubenec byl v posteli s… mužem. Oba leželi nazí a zkroucení na posteli. Slyšel jsem, jak se vedle mě Danny vykosil a já jsem mluvil stejně sprostě jako předtím Sam. Couvnuli jsme zpět. Všichni. Nechtěli jsme vidět tu podívanou před námi. Šel jsem hledal Sam, ale utekla. Dveře byly dokořán.
Vběhnul jsem do dveří, ale nebyla vidět. Její auto bylo pořád u cesty, tak jsem usoudil, že asi běžela. Rozdělili jsme se, abychom ji našli. Všichni jsme se proklínali, že jsme jí to neřekli dřív.
Hledali jsme ji noc a den než jsem ji našel. Zavolal jsem Danielovi, že jsem ji našel a zastavil jsem. Seděla na zábradlí mostu dívajíc se na třpytící se vodu pod ní. Zpomalil jsem, abych ji nevyděsil a natáhl jsem se k ní. Myslel jsem, že ji to ještě víc zraní nebo, že mi řekne ať jdu pryč. Namísto toho se mi vrhla do rukou a brečela.
Přesunul jsem ji ze zábradlí a postavil jsem ji na zem. Asi to ani nepostřehla. Jen brečela dokud už neměla co brečet. Zabiju ho. Opravdu. Jen mě sledujte.
Takže teď, stojíme pořád tady, posloucháme rádio z mého auta a já ji objímám. Chtěl jsem ji nějak uklidnit, ale nenacházel jsem ta správná slova. Posmrkla a podívala se na mě. Její oči už nebyly naplněny bolestí a lítostí. Teď byly naplněny nadějí a odhodlaností.
Sam byla vždycky silná. Silnější než mi všichni dohromady. Odtrhnula se ode mě a já se ptal, jestli jsem udělal něco špatně. Táhla si mě sebou a já ji němě následoval na konec mostu. „Sam?“ Zeptal jsem se, obávajíc se, že přemýšlí nad sebevraždou. Kruci nemohl bych ji nechat. Kdyby skočila, tak bych skočil za ní.
Usmála se, asi mi četla myšlenky, chytila prsten který jí dal, posmrkla a hodila ho dolů do vody. Diamantem ozdobený prsten zmizel v tmavé vodě. Podívala se na mě a usmála se, ale její brada se třásla.
Obtočil jsem okolo ní ruce a přitáhl jsem si ji blíž. „Shhh, už nikoho nenechám aby tě zranil.“ Uklidňoval jsem ji. Ani jsem nepostřehnul, že to říkám. Slova prostě přicházela sama. „Shhh. Bude to v pořádku. Slibuju, teď jsem tady já.“ Zdálo se, že si vážila mé útěchy a pevněji mě objala.
„Neodcházej. Jacku. Prosím, neodcházej.“ Žadonila a znovu zabořila hlavu k mému rameni. Kývnul jsem a na důkaz slibu jsem ji políbil na spánek. Přivedl jsem ji k autu, ale ona se zdráhala. Pochopil jsem, že si myslí, že jsem ji chtěl odvést zpět. Zakroutil jsem hlavou a dotáhl jsem ji až k autu.
„Vezmu tě k Janet.“ Zašeptal jsem, ale ona zakroutila hlavou, držíce mě za ruku. „K Dannymu?“ Zeptal jsem se zmateně. Znovu zakroutila hlavou. Objal jsem ji. „Vezmu tě domů.“ Rozuměla tomu co jsem myslel domovem. Její pravý domov. Usmála se a já za ní zavřel dveře. Ujistil jsem se, že je v pořádku na sedačce a rozjel jsem se.
Pořád jsem nemohl uvěřit tomu, že běžela až k tomu mostu. Byl to stejný most na který taky chodím, když se cítím nemilován a sám. Sam mě tady našla, když na Zem přišla ta krystalová verze a přeměnila se na Charlieho. Řekla mi, že jí to řekl Daniel, ale že chtěla abych jí to řekl sám.
Taky že jsem řekl. Nikdy jsem se s tím nikomu nesvěřil, kromě Dannyho. Ale ona mě tiše poslouchala a objala mě když jsem brečel. Věříte tomu? Znal jsem ji sotva pár měsíců a vyprávěl jsem jí o všech svých obavách, nadějích s snech. Brečel jsem před ní. Takže od té doby když se cítíme špatně, je to naše místo. A hodiny mluvíme o ničem a o všem.
Takže, když jsme odjeli, děkuju Bohu, že jsem si na to vzpomněl a jel přímo na to místo. Na druhou stranu, Bůh ví, že bych nechtěl vyvléci její mrtvé tělo z řeky. Přijeli jsme ke mně a otočil jsem se k ní. Spala. Její unavené tělo se sesunulo na moji sedačku. Zvednul jsem ji ze sedadla a odnesl jsem ji do domu. Něžně jsem ji položil na svou postel. Sundal jsem jí boty a přikryl ji. Na tváři měla úsměv, když se zachumlala do přikrývek.
Taky jsem byl unavený, tak jsem shrábl deku a šel si lehnout na gauč. Rozplácnul jsem se tam a netrvalo dlouho, když jsem věděl, že je v bezpečí a teple mé postele, a usnul jsem.
Okolo půlnoci mě ale probudil pocit někoho, lehajícího si vedle mě a tisknoucího se na mě. Usmál jsem se. Aniž bych otevřel oči, ochranářsky jsem okolo ní obtočil ruku a znovu jsem usnul. Moje láska je všechno co můžu nabídnout. A taky všechno co kdy chtěla. Nejsem Romeo a nejsem bohatý bastard Will. Jsem Jack. A to je ten koho chce. Jen mě a lásku a úctu, která s tím souvisí.
Zítra si můžeme promluvit, ale tuhle noc, jsem tady pro ni. A pokud potřebuje být objímána a chráněna, tak udělám všechno co je v mých silách, abych se ujistil, že se jí toho dostává. Vzdychla a přisunula se blíž. Nepotřebovali jsme se milovat, abychom věděli, že se milujeme. Jen jsme si nebyli jistí. A teď, teď víme, že jsme šťastní, že tam jen ležíme.
THE END
(to jste ode mě nečekali co? Žádnej sex J)