Titul: Amnézie
Autor: SaMarBe
Překladatel: -/-
Žánr: romance
Páry: Sam/Jack, Sam/Pete
Hodnocení: PG
Délka: Krátké
Časová osa: 8. řada
Stav: Kompletní
Synopse: Sam ztratila paměť a teď nastala doba, kdy ji SGC znovu potřebuje...

______________________________________________________________

Cítila pach kouře, rozhlížela se, ale téměř nic neviděla. Něčí silná ruka ji chytila za paži.
„Pojďme.“ řekl hluboký hlas a táhl ji někam dál, pryč z toho zmatku a beznaděje. Neviděla ani na krok, kouř ji štípal do očí, měla sucho v krku. Cítila, že je zraněná, ale on ji táhl pořád dál, ani na chvíli se nezastavil. Přesto cítila, že mu může věřit. Kouř začal ustupovat a začala probleskovat modrá záře, dým se rozptýlil úplně a ona hleděla na obrovský kovový kruh, který byl zaplněn modrou hladinou.
„Není čas!“ křikl muž s brýlemi stojící těsně u onoho kruhu, stisk na její paži ještě zesílil a muž ji začal popohánět. V tom si na něco vzpomněla, vytrhla se mu a vracela se zpět do kouře, prachu, kaluží krve... Ozval se výbuch, zem se zatřásla, srazilo ji to na kolena a potom úplně k zemi. Zatmělo se jí před očima a ztratila vědomí...
Sam se vymrštila do sedu na posteli a prudce vydechovala. Cítila, jak jí po zádech stékají kapky potu a srdce jí tlouklo jako o život. Pete vedle ní se probral, posadil se a starostlivě na ni pohlédl. Jemně ji pohladil po paži.
„Už zase?“ zeptal se jen. Sam nepřítomně kývla.
„Ten kruh, vypadalo to jako brána nebo nějaký portál...“ zašeptala.
„Nemysli na to, lásko.“ šeptl Pete a chytil ji za ramena, Sam se mu podřídila a položila se zase do polštářů, přitiskla se k němu. Váhavě zavřela oči. Pete ji pohladil po zádech a ještě pevněji ji k sobě přitiskl. Nechtěl ji ztratit.
...
Jack položil telefon a mohutně si povzdechl. Pohlédl na Daniela a Teal’ca, kteří se mezitím ‘nenápadně‘ přesunuli do jeho kanceláře.  
„Tak co?“ vyhrkl Daniel, nervózně si pohrávajíc s Jackovým těžítkem.
„Prezident souhlasil.“ řekl Jack.
„Říkal jsem ti to, je to jediná šance.“
„A jak to chceš udělat? Ona neví nic o Bráně, o sobě, nezná nás.“ namítl Jack.
„Ale má svoje znalosti. Doktorka Fraiserová říká, že je šance, že si vzpomene, amnézie není nevratná.“ vložil se do hovoru Teal’c. Kdyby byl Jack ve své kůži, podivil by se, kolik toho Teal’c řekl, ale byl tak nervózní, že si pomalu ani nevšiml, kdože to vlastně mluvil.
„Já vím, T.“ odvětil automaticky.
„Jacku, musíš se pokusit...“
„Já vím, Danieli.“ zopakoval Jack tentokrát ostřeji. „Stejně mi nic jinýho nezbývá, dostal jsem přímý rozkaz. Musím na tu univerzitu, kde teď Carterová učí.“
„A co tam budeš dělat?“ zeptal se s náznakem ironie Daniel.
„Budu tam mít přednášky.“ odsekl Jack.
„Co to je za vzdělávací zařízení?“ otázal se Teal’c.
„Vysoká vojenská škola pro šprty.“ odpověděl Jack a promnul si oči. Teal’c pozvedl obočí.
„Jack chtěl říct, že je to vojenská škola se zaměřením na astrofyziku a techniku.“ přeložil Daniel. „Velení převezme Hammond?“ zeptal se ještě.
„Jo, Hammond.“ odpověděl ne zrovna příjemně Jack. Vstal a zamířil ven ze své kanceláře.
„Kam jdeš?“ zeptal se Daniel, Teal‘c na něj jen tázavě pohlédl.
„Jdu se nechat vyškolit.“ odvětil Jack a zmizel jim z dohledu.
„Co ho tak žere? Vždyť přece znovu uvidí Sam.“ nechápal Daniel.
„Možná proto, s kým ji znovu uvidí.“ řekl Teal’c, lehce se uklonil a odešel. Daniel pokýval hlavou způsobem ‘na tom něco bude‘ a položil Jackovo těžítko na stůl.
...
Sam si právě ukládala věci, když Jack vešel do přednáškové místnosti. Zvedla hlavu, až když několik odcházejících studentů oslovilo nějakého generála.
„Neruším?“ zeptal se Jack a snažil se usmívat, i když se mu rozbušilo srdce jako zvon.
„Ne, vlastně už jsem byla na odchodu. Vy jste...?“
„Brigádní generál Jack O’Neill.“ představil se Jack a natáhl ruku. Sam ji přijala.
„Doktorka Samantha Carterová.“ tiskla mu ji.
„Já vím.“ Sam na něj udiveně pohlédla. „Vždycky si zjišťuji o svých spolupracovnících co nejvíce.“ vysvětlil Jack a Sam se vkradl na tvář úsměv.
„To bych si asi měla dávat pozor.“ zasmála se. „Nashledanou.“ pozdravila, prošla kolem něj a zmizela za dveřmi posluchárny. Jack za ní dlouho hleděl. Vždycky přemýšlel o tom, jaké by bylo jejich první setkání, kdyby Sam nebyla v armádě. Teď to měl.
...
„Ahoj miláčku.“ pozdravil Pete, když slyšel, jak v zámku zachrastily klíče.
„Ahoj.“ pozdravila vesele Sam a zamířila do kuchyně. Pete se zvedl z gauče a spěchal za ní.
„Máš nějakou dobrou náladu.“ nadhodil a čekal, co odpoví.
„Mám, je to špatně?“ podivila se Sam.
„Ne, moc dobře, já jen... Že jsi většinou taková zamlklá, když se ti zdá ten sen.“
„Hm... tak dneska je to jinak.“ pokrčila rameny, políbila ho na špičku nosu a zmizela ve dveřích koupelny. Přes rameno ještě zavolala: „Jdu se osprchovat!“
...
„Tak co?“ ozval se Danielův netrpělivý hlas ve sluchátku.
„Co tak co?“ dělal hloupého Jack.
„Co Sam, Jacku.“ zopakoval s povzdechem Daniel, i když moc dobře věděl, kam Jack mířil.
„Nepoznala mě a je pořád stejná. Nevím, za jak dlouho se k ní dostanu.“ pokrčil Jack rameny. I když Daniel jeho gesto neviděl, snadno si ho domyslel.
„Přece ji Shanahan nehlídá celý den, ne?“ snažil se ho trochu povzbudit.
„Byli podplukovník Carterová a Pete Shanahan oddáni?“ ozval se Teal’c, z čehož mohl Jack snadno usoudit, že jsou v jeho kanceláři a mají telefon na hlasitý odposlech. A jak se vzápětí ozvala rána, Jackovi tak nějak došlo, že Daniel právě něco sestřelil z jeho stolu, když se snažil Teal’covu otázku gestikulováním zastavit. Rozhodl se to však nekomentovat, měl momentálně naprosto jiné starosti.
„Ne, nosí jenom zásnubní prstýnek a představila se jako Carterová.“ odpověděl po chvíli.
„Pak by neměl být problém zůstat s ní o samotě.“ zhodnotil situaci Teal’c.
„Vidíte to strašně jednoduše.“ zabručel Jack.
„Generále, já vím, že je to těžké, ale Sam si nic nepamatuje, protože je něčím blokovaná. Dusí v sobě nějaký problém a tím potlačuje všechny vzpomínky. Je to jako špunt v napuštěné vaně. Když ten špunt vytáhnete, Sam si vzpomene. Klidně ten špunt tahejte násilím, nespoléhejte na to, že to půjde časem.“ ozval se Janetin jemnější, ale o to pevnější hlas.
„Díky, doktorko.“ řekl po chvíli a domyslel si, že se Janet pousmála.
„Hodně štěstí, pane.“ řekla jen.
„Zlom vaz, Jacku.“ ozval se Daniel.
„Doufám, že se s podplukovníkem brzy setkáme.“ připojil se i Teal’c.
„Jo, lidi. Mějte se, zatím... a díky.“ řekl a položil telefon. Povzdechl si a automaticky položil přístroj na stolek v hotelovém pokoji, chvíli ho posunoval prstem po naleštěné desce stolu a přemýšlel. Potom se odšoural do ložnice a praštil sebou do postele.
...
Sam stála pod sprchou, cítila každou kapičku, která jí stékala po těle a pořád na sobě cítila ten pohled čokoládových očí. Přemýšlela, jak jí ten člověk mohl najednou tolik učarovat, bylo to, jako by ho znala už dřív. Vlastně od té nehody měla téměř u všeho pocit, že to zná. Měla strach, strach ze své vlastní minulosti, kterou neznala. Vrtalo jí hlavou, jak je možné, že po té autonehodě ztratila paměť, ale vědomosti jí zůstaly. Taky rozuměla armádní hantýrce, chápala spoustu pojmů. Pete jí sice říkal, že pracovala ve společnosti vojáků, ale ona tomu moc nevěřila. Nevěřila sama sobě. Věděla, že její paměť je blokovaná nějakým silným zážitkem a byla si téměř jistá, že to mám něco společného s těmi sny.
Vylezla ze sprchy a omotala se ručníkem, prohlížela si zásnubní prstýnek. Bylo zvláštní, že chvílemi měla pocit, že je pro ni Pete jen přítel.
...
Jack domluvil a i když bylo po zvonění, kadeti stále seděli v lavicích a v posluchárně vládlo naprosté ticho. Jack se zamračil a ukázal na zvonek.
„Zvonilo.“ řekl prostě a v tu chvíli se na něj začalo sypat milion otázek. Po chvíli si všiml, že se někdo opřel o dveře. Hodil okem po Sam a nadechl se, aby je přerušil.  
„Hej, hej, je přestávka.“ houkl na ně. Studenti si začali něco štěbetat mezi sebou a začali se zvedat a trousit ven ze třídy. Zběžně pozdravili Sam a věnovali se opět svým poznatkům. Sam vešla dovnitř a pousmála se na generála skloněného nad nějaké papíry.
„Doktorko.“ oslovil ji Jack, aniž by zvedl hlavu.
„Generále.“ oplatila mu Sam. „Vypadá to, že jste oblíbený.“ řekla. Jack vzhlédl a pousmál se, Sam připadal ten úsměv tak důvěrně známý...
„Jo, nedávám žádný domácí úkoly ani cvičení.“ prohlásil a Sam se zasmála. Jack pohlédl na hodinky. „Končíte dnes?“ zeptal se.
„Jo, už jsem skončila.“ přitakala Sam.
„A nezajdete na kafe?“ Teď Sam zaváhala, přinutila se myslet na Peta. Jack si její rozpolcenosti všiml. „Já vás nechci sbalit.“ řekl pobaveně. Sam trochu zrudla.
„Dobře, ale jen na chvíli.“ přikývla nakonec.
...
„Ne, tak tomu nevěřím.“ Sam se smála, až jí tekly slzy.
„Ne, vážně, je to občas takovej osel.“ přikývl Jack a uvědomil si, jak mu Samin zvonivý smích chyběl.
„Musíte mi někdy toho doktora Jacksona představit.“ řekla Sam a rozhostilo se ticho.
„Možná mám něco, co by vás mohlo zajímat.“ řekl Jack po chvíli naprosto vážně.
„Já už vážně musím domů,čeká na mě...“
„Já vím, ale myslím, že by vás mohlo zajímat zařízení, které dokáže přenášet lidi z jednoho konec vesmíru na druhý.“ Sam se zarazila. Bylo to jako... deja vu.
„Cože?“ zeptala se rozrušeně.
„Slyšela jste dobře. Nevěříte mi?“ pozvedl obočí Jack.
„Dobře.“ souhlasila Sam nakonec a Jack jí galantně otevřel dveře do hotelové recepce.
...
„To je... neuvěřitelné, nic takového jsem v životě neviděla.“ Sam vstala a s doširoka otevřenýma očima stále zírala na monitor Jackova notebooku. Jack se zhluboka nadechl.
„Viděla.“ řekl jen a Sam na něj udiveně pohlédla. „To vy jste napsala všechno, co tu teď čtete.“ vysvětlil. Sam na něj stále zírala, teď už ne překvapeně, ale spíš vyděšeně.
„Já... už musím jít.“ vyhrkla, vzala sáčko a spěchala ke dveřím.
„Jak jste ztratila paměť?“ křikl za ní Jack. Sam se zastavila, otočila se a hodila tašku i sáčko na nejbližší křeslo. Složila ruce na prsou, na tváři kamenný výraz, pohled těch modrých očí byl neuvěřitelně chladný.
„Dobře.“ řekla až hrozivě klidným hlasem. „O co vám jde?“
„O vás.“ odpověděl Jack. Samanthin výraz se na chvíli změnil.
„Jak dlouho mě znáte? Nevěřím, že mě znáte teprve dva dny a...“
„Znám vás osm let a nechci tu řešit svůj osobní vztah k vám. Jsem tu, protože vás USAF, no... spíš hlavně SGC potřebuje.“ řekl a Sam kývla. Neptala se, co je SGC, jen si k němu znovu sedla a zhluboka se nadechla.
„Pomůžete mi na všechno si vzpomenout?“ zeptala se.
„To zvládnete sama, podplukovníku.“ pousmál se tajuplně Jack a naklonil se k notebooku. Otevřel jednu složku s o fotkami. Sam je pozorně prohlížela jednu po druhé a nestačila se divit. Na jedné byla ona s oním brýlatým mužem, kterého vídala ve snech, on ji objímal kolem pasu, ona jej kolem krku a oba se smáli do objektivu od ucha k uchu. Narazila na jednu, na které seděla vedle onoho muže, o kterém podvědomě věděla, že to byl on, který jí táhl k tomu kruhu - o kterém teď už věděla, že je to Hvězdná brána. A potom narazila na fotku, ve kterém byla v uniformě a vedle ní velice sympatický postarší muž, nahoře na hlavě se mu leskla pleš. Toho muže odněkud dobře znala, hodně dobře... Tázavě pohlédla na Jacka.
„To je váš otec.“ odpověděl jí ne nevyřčenou otázku.
„Pete řekl, že...“
„Lhal vám. Váš otec žije.“ zakroutil Jack netrpělivě hlavou.
„Jak víte, že mi Pete řekl, že můj otec zemřel?“
„Kdybych já chtěl zmizet se ženou, kterou miluju a která shodou okolností ztratila paměť, snažil bych se jí odpoutat od minulosti.“ vysvětlil Jack.
„Chcete snad říct, že Pete tu autonehodu, při které jsem ztratila paměť, zavinil?“ vykřikla Sam pohoršeně a vyskočila na nohy. Jack se taky postavil.
„Sam, vždyť vy víte, jak jste skutečně ztratila paměť.“ řekl jemně.
„No ano, při autonehodě.“ prohlásila Sam, jako by mu právě oznamovala, že prala na čtyřicítku.
„Ne... Nezdají se vám nějaké sny?“ zkusil to jinak. Teď Sam zaváhala a Jack věděl, že se trefil. Pohledem ji opatrně vyzval.
„Zdál se mi sen... Je tam kouř, prach, je to jako po boji. Ten vysoký černoch...“
„Teal’c.“ skočil jí do řeči Jack, i když věděl, že by to neměl dělat.
„..mě táhne k bráně. Čeká tam na nás Daniel, křičí, že už není čas. Už jsme tak blízko, ale jsem si jistá, že jsem tam něco zapomněla, něco důležitého a pak...“ Teď už tekly Sam slzy.
„Šššš, nemusíte to říkat.“ vyšel jí vstříc Jack.
„....a pak se ozve ten výbuch a já se vždycky vzbudím...“ vylíčila Sam. Jack ji přitáhl k sobě a pevně objal její třesoucí se tělo.
„Bude to v pořádku.“ šeptl a zabořil obličej do jejích vlasů. Bylo to tak nádherné znovu ji držet v náručí. A Sam se po dlouhé době pořádně vyplakala: když ji držel a objímal, tak se vnitřní prázdnota ztrácela. Máčela mu košili od uniformy od slz a s každou slzou jí bylo lépe. Po chvíli si Jack všiml, že se uklidnila.
„V pohodě?“ zeptal se.
„Rychle vám tluče srdce.“ řekla Sam tiše.
„Jo, já vím.“ přikývl Jack. Byla tak strašně blízko, že to bylo pro jeho sebeovládání nebezpečné.
„Jak moc blízcí jsme si byli?“ zeptala se a pohlédla mu do očí. Jack zaváhal. Měl jí říct o té jediné noci, co spolu strávili? Bylo to těsně po jejich povýšení, Janet se probrala z komatu a tak to oba trochu přepískli s pitím. Jack si ale celou noc pamatoval a nikdy nelitoval, jak ten večer tehdy skončil. Ona ale byla zmatená, polovinu si nepamatovala a po domluvě se shodli na tom, že se nic nestalo. Jack teď váhal.  
„Ne, nic mezi námi nebylo.“ řekl nakonec. Sam vypadala trochu zklamaně, ale Jack se utěšoval, že je to tak lepší, ona se teď musí soustředit na svou paměť.
„Aha.“ šeptla a přerušila tak tok Jackových myšlenek. A potom jí zazvonil mobil. Sam došla ke křeslu, kde ho nechala a vzala ho do ruky. Hleděla na jméno, které se na displeji objevilo; Pete.
„Což ovšem neznamená, že k vám nic necítím.“ Co to sakra provádíš, O’Neille? Kdy si konečně to dětinské soutěžení se Shanahanem odpustíš?, ptal se Jack sám sebe. Sam se k němu otočila čelem, potom sklonila hlavu a zase chvíli hleděla na displej. Hovor odmítla a vypnula mobil.
„Můžete mi nějak pomoct, abych si vzpomněla? Třeba vzít mě za otcem nebo...“
„...za bratrem?“ dokončil Jack. Ano, to byl dobrý nápad. To trapné faux pas zamluvit.
„Bratr?“ opakovala po něm nevěřícně Sam. Jack jenom kývl.
„Pomůžu vám, od toho jsem tady. Ale jen vy sama znáte úplný význam toho snu.“
„Kdo sakra jste? Generál USAF nebo kouzelná babička?“ rozčílila se Sam.
„Jsem velitel SGC, ale jste blízko.“ odsekl Jack. Dneska už s ní nic nezmůže.
„Jsem ráda, že to vím.“ štěkla Sam, vzala si sako, tašku a za chvíli práskla dveřmi od jeho pokoje.
„Sakra!“ ulevil si Jack, kopl do stolu, proti čemuž jeho koleno vzápětí hlasitě zaprotestovalo.
...
Sam za sebou zavřela domovní dveře, dům byl tmavý a tichý. Potichu se převlékla do pyžama, věci nechala tam, kde je odložila a vklouzla do postele vedle Peta. Už se ale nepřitulila k němu, jak to dělávala, ale lehla si co nejvíc na kraj postele, co nejdál od Peta a otočila se k němu zády. Po chvilce přemýšlení usnula.
Cítila pach kouře, rozhlížela se, ale téměř nic neviděla. Teal‘cova ruka ji chytila za paži.
„Pojďme.“ řekl Teal’c, viditelně sám nervózní, což u něj nebylo obvyklé a táhl ji k bráně, prodíral se s ní pryč tím zmatkem a beznadějí. Neviděla ani na krok, kouř ji štípal do očí, měla sucho v krku. Cítila, že je zraněná a Teal’c to také moc dobře věděl, přesto ji táhl pořád dál, ani na chvíli se nezastavil. Kouř začal ustupovat, objevila se už aktivovaná brána, dým se rozptýlil úplně a ona věděla, že už má jen krůček k domovu. Krůček k bezpečí. Ale potom si na něco vzpomněla. Jack!
„Není čas!“ křikl Daniel stojící těsně u brány, když viděl ten zmatek v jejích očích. Stisk na její paži ještě zesílil a Teal’c ji znovu popohnal. A v tu chvíli se v ní něco zlomilo, vytrhla se mu a vracela se zpět do kouře, prachu, kaluží krve... Chtěla najít Jacka, věděla, že ho tam nemůže nechat, že ho Goa’uldi popraví. Napravo od ní se ozval výbuch, zem se zatřásla, srazilo ji to na kolena a potom úplně k zemi. Zatmělo se jí před očima a ztratila vědomí... Poslední její myšlenka patřila Jackovi.
Sam se probudila. Tentokrát se už ale nevymrštila do sedu zděšená, co se to děje. Relativně klidně ležela a rozhlížela se po ložnici, kterou začala poznávat teprve po pár minutách. Všechno se jí dalo dohromady a ona věděla, že musí udělat jediné. Opatrně vstala - Pete se ani nezavrtěl, spal hodně klidně - a vzala všechno svoje oblečení. Ze skříně vytáhla kufr, naházela do něj oblečení a jiné důležité věci. Oblékla si kostýmek, který nechala přehozený přes gauč a vzala si tašku, kterou tam nechala ležet taky. Vrhla pohled na nástěnné hodiny, které ozařovala skrz okno pouliční lampa. 02:31. Výborně, pomyslela si a potom věnovala pozornost prstenu, který se na jejím prsteníčku ve slabém světle zatřpytil.
...
Jack otevřel dveře od hotelového pokoje a nestačil se divit. Protřel si oči, ale stále viděl to samé. Sam, nervózně stojící za dveřmi a pohazující klíči od auta, které měla jako jediné zavazadlo. Sklouzl pohledem k její ruce, na které už nebyl snubní prstýnek. Jen se pousmál a odstoupil ode dveří, aby mohla projít.
...
Když se Pete probudil, na polštáři vedle sebe nenašel Sam, ale jenom kroužek ze zlata, ve kterém byl svinut papír. Pete na to vyděšeně pohlédl, vytáhl papír a rozvinul ho. Bylo tam napsáno jediné slovo: ‘Sbohem. ‘