Titul: Anything for you
Autor: Jez
Překladatel: Marty
Žánr: romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Středne dlouhé
Časová osa: Rok po „Upgrades“
Stav: Dokončená
Synopse: Jack O’Neill je neprávem obviněn z vraždy. Láska Sam je tak silná, že je kvůli němu ochotná zajít daleko…

______________________________________________________________

Jack se potřetí podíval na svoje hodinky. „Pohněte Carterová!“ křičel přes zavřené dveře jejich šatny. Daniel a Teal’c na ně čekali, a pokud si nepohnou, neseženou u O’Maylliho stůl.
Dveře se konečně otevřely. „Už bylo na čase.“ Zamručel.
Pobaveně zatřásla hlavou a podívala se na jejího VD. Pořád se na ni upřeně díval. Usmála se a oblékla si bundu. „Jste připravený, pane?“
Jack se probral ze svých myšlenek „Hm? Jo. Dámy první.“ A ukázal rukou k výtahu. Poslala mu jeden ze svých úsměvů a šla chodbou.
Jejich cesta na povrch byla v přátelském duchu, žádné city to nemuseli zlomit. „Konečně!“ vykřikl Danny
„Jo, dobře, zabralo mi to déle, než obvykle.“ Souhlasila Sam „Zkus se namalovat a uvidíš, jak dlouho ti to bude trvat.“
„Myslím, že vypadáte kouzelně, když jste namalovaná.“ Řekl jí Jack a zubil se „A tyhle šaty…“ ztrácel se pod Saminým pohledem.
„Co tím chcete říct, pane?“
„Myslím, že jsme souhlasili, že mi mimo základnu nebudete říkat pane?“
„Ještě jsme základnu neopustili, pane.“ Opáčila s troufalým úsměvem.
„No nemá význam, Samantho.“
Zasmála se „Cokoliv řeknete, Jonathane.“
Daniel začal pomalu odcházet k Jackovu autu. Opustili základnu. Jack věděl, že se za poslední rok sblížili. A taky věděl, že jejich tvrdohlavá loajalita k armádě způsobí, že neudělají nic, co by zmenšilo jejich sexuální napětí, které mezi nimi doutná.
Stůl ještě sehnali a každý si objednal steak a pití, které rozhodně nebylo stejné jako rok před tím.
„Platíte vy, Sam.“ Řekl Jack a dopil svoje pití. Sam rozšířila svůj zrak a šla k baru. Vůbec si nevšimla muže, který stál na konci baru, který ji upřeně pozoroval. Neviděla ho do té doby, než ucítila ruku na svojich zádech.
„Můžu vám koupit pití, půvabná dámo?“ jemně se zadrhával.
Pokrčila rameny, snažejíce se neudělat grimasu, jakmile ucítila nepříjemný zápach whisky. „Myslím, že ne, děkuji.“ Chtěla se otočit pryč, ale on uchopil její paži a otočil ji zpět.
„Hej, nabízel jsem vám pití. Není slušné odmítnout.“ Chlap co stál z druhé strany od Sam se otočil ke zbytku SG-1 „Hej hoši, zdá se, že dáma má problém.“
„Jdi do prdele! To není tvůj problém.“ Řekl ožralý chlápek.
Jack, slyšící rozruch, tam v mžiku byl. „Sam? Je všechno v pořádku?“ zeptal se pokládajíce ruku mezi ni a opilého chlapa. Sam mohla vidět Jackův napjatý postoj, byl připravený na problémy. Položila svoji ruku na jeho rameno, téměř okamžitě se dostavil efekt uvolněnosti.
„Je to v pořádku, Jacku. Pomůžete mi s pitím?“
Otočil se k ní s úsměvem a kývnutím. Zrovna bral dvě sklenice, když ho opilec chytil a praštil ho do čelisti. Jack cukl s hlavou.
„Jestli chce nebo ne, na tuhle noc, je moje, chlapče! Jdi a najdi si vlastní!“ volal ten chlap
Jack se naštval, vzal ho pod krkem a praštil s ním o bar „Už tak o ní nikdy nemluv! Rozumíš?! Znovu se k ní přibliž a zabiju tě!“
Druhý muž, který stál u Sam Jacka odtáhl. „Dobře, to stačí. Nech ho.“
„Jacku, prosím nech ho jít.“ Prosila Sam. „Nebylo by dobré, abychom se tu znovu dostali do problémů.“
Jack se smiloval a toho chlapa nechal jít. Sám se vrátil tam, kde Sam stála, teď už s Dannym a Teal’cem.
„Co to mělo znamenat?“ zeptal se Danny
„Nic.“ Opáčila Sam, popadajíce její drink. „Pojďme zpět ke stolu.“ Usmála se na muže, který zasáhl, když Jack vykonával svoji pomstu.
Muž jí úsměv oplatil a díval se, jak odchází. Nikdy neviděl, tak krásnou ženu.

O hodinu později se Jack omluvil, že musí jít na záchod. Věděl, že Sam byla v pohodě, ale když jí ten chlap řekl takový věci, tak si nemohl pomoct. Miloval ji a jestli to bylo šovinistické nebo ne, chtěl ji ochránit. Za chvíli se vrátil a sednul si k Sam, zvedl svoje pití a zapojil se do konverzace. O dvacet minut později do baru přišla policie a přišla k jejich stolu. Sam poznala jednoho z detektivů jako muže, který stál u baru v průběhu Jackovy potyčky s tím ožralou.
„Můžu vám pomoct?“ zeptal se Jack muže, který se zastavil u jejich stolu.
Muž ukázal svůj odznak, ačkoli jeho oděv jeho povolání dělal zcela zřejmým. „Jsem detektiv Benson. Ten muž s kterým jste se pohádal? Frank Travis?“
„Nechte mě hádat,“ přerušoval Jack „neplatí účty?“
„Je to trochu vážnější. Byl nalezen v aleji tady před barem s ránou v hlavě. Nevíme, jestli si to udělal sám.“
„Jo? A co to má společného s námi?“
Jeden muž v uniformě se pohnul a donutil tím Jacka, aby se postavil na nohy. „Jste zatčen za podezření z vraždy. Máte právo nevypovídat…“
„To nemyslíte vážně?!“ ječel Daniel
„Váš přítel byl viděn, jak ohrožoval oběť a svědci řekli, že tady nebyl v době útoku.“
Sam vypadala zděšeně „To je váš důkaz?!“
„Potřebuji, aby jste šla na okrsek s námi, madam.“
Teal’c se konečně zvedl, tyčíce se nad policistou. „Měl by jste oddělat svoje ruce z mého přítele nebo budu donucen jednat.“
„Je to v pořádku, Teal’cu.“ Hned Jack řekl obrovskému Jaffovi. „Je to jen nedorozumění. Neudělej nic hloupého. Uvidíme se na okrsku?“
Naštvaně se podíval na jednoho muže, který prudce zvedl Sam na nohy. „Něžně!“
Detektiv Benson souhlasil, a ostře se na policistu podíval. „Má pravdu. Ona je svědek, ne podezřelý. Zacházejte s ní s respektem nebo budete mít problémy.“

Na okrsek je odvezli je v oddělených autech. Jacka pořád drželi policisté, když Sam přijela s Bensonem. Cítila se divně, protože na ni ten detektiv neustále zíral. „Jestli je to nějaká útěcha,“ začal, přerušujíce ticho „Vím proč váš přítel udělal, to co udělal. Nemyslím si, že bych vydržel, kdyby někdo říkal něco takového mojí holce.“
„Nic nevíte!“ nesouhlasila. „Toho chlapa se ani nedotknul a ani není můj přítel.“
Benson byl vylekaný, její poznámkou. Byl si jistý, že s tím chlapem něco měla. Pokračoval „Viděl jsem, jak se ho *dotkl* v baru a slyšel jsem, jak mu vyhrožoval.“
„A já jsem s ním byla po zbytek noci.“ Trvala na tom Sam.
„Ne, nebyla jste. Nelžete, madam. Není tady důvod aby jste se taky dostala do problémů.“
Sam už nic neřekla.

Jack seděl za stolem ve výslechové místnosti, pokoušejíce se vypadat znuděně, ale k tomu měl daleko. Nevěděl, co se bude dít dál, ale nelíbil se mu pohled, kterým se Benson na Sam díval. Něco s tím chlapem nebylo v pořádku, ale on do toho nesměl strkat prsty. Zvedl svůj zrak a dveře se otevřely a přišel tam chlap. Byl následován jiným chlapem, detektivem. Před ním byl důstojník letectva.
„Vy jste můj právník?“ zeptal se Jack.
„Ano, pane.“ Odpověděl mladík. „Jsem major Callahan. Dostaneme vás z toho co nejdřív.“
„To zní dobře.“ Opáčil Jack.
„Můžeme začít?“ zeptal se Benson, sedajíce si naproti Jackovi. „Plukovníku, napadl jste oběť v baru u O’Maylliho, tento večer. Můžete mi říct proč?“
„Vy víte proč.“ Opáčil Jack „Byl jste tam.“
„Prosím, plukovníku,“ řekl druhý detektiv „Já jsem tam nebyl. Pokud nám pomůžete, tak my pomůžeme vám.“
Jack se před odpovědí podíval na majora. „Nedal jsem první ránu. Obtěžoval moji přítelkyni a já jsem se šel podívat, jestli je v pořádku. Chtěli jsme odejít, ale on mě praštil. Potom o ní něco řekl a já jsem mu to oplatil. Vím, že jsem neměl, ale pustil jsem ho, hned jak mi Sam řekla ať to udělám. Tak to bylo. Potom jsme se vrátili k našemu stolu a od té doby jsem ho neviděl.“
Benson se na Jacka dlouho díval, než položil další otázku. „Svědci říkají, že jste na chvíli opustil svoje přátele, kam jste šel?“
„Šel jsem na záchod.“
„Nevzal jste to oklikou a nepraštil jste Travise do lebky?“
„Ne!“ Odpověděl Jack a praštil do stolu.
„Nevzal jste cihlu a nepraštil jste ho víc než desetkrát do hlavy?“
„Můj klient vám už odpověděl. Pokud nemáte žádnou další otázku. Měl by jste ho propustit. Nemáte ho tu proč držet.“
„Vyslechneme více svědků, než ho pustíme. Můžete si být jistí, že najdeme všechna fakta.“
„Nesmí vám to trvat dlouho, detektive. Pokud nemáte důkaz, tak nemůžete mého klienta déle držet.“
„Nebude to dlouho trvat.“ Řekl Benson a vstal.
Jack se otočil na Callahana „Chci abyste byl s majorem Carterovou, když ji budou vyslýchat.“
„Nebyl jsem o to požádán.“ Opáčil
„To je jedno. Chci vás tam.“
Callahan se otočil k Bensonovi „Je major Carterová z něčeho obviněná?“
Benson se usmál, tak jak to Jack nesnášel. „Ne. Jen se jí chceme zeptat na tu bitku a na to jak dlouho byl plukovník pryč. Na nic nepotřebuje právníka.“
Dva detektivové vyšli před výslechovou místnost a Benson se otočil na svého partnera. „Podívej, nemáme moc času, než ho budeme muset propustit. Proč bych si nepromluvil já s jeho přítelkyní a ty s ostatními svědky? Snad na něco přijdeme.“
„Opravdu si myslíš, že to udělal?“
„Vím, že já bych to udělal, kdyby ta kráska byla moje.“

Sam trochu zpomalila, když se dveře otevřely a Benson donesl dva hrnky. „Myslel jsem, že by jste chtěla kávu.“ Řekl a položil hrnky na stůl
„Propustíte ho?“ zeptala se ignorujíce kávu před sebou
„To všechno závisí,“ opáčil
„Na čem?“
„Na vás.“
„Promiňte, detektive, myslíte si, že vám dám něco, co obviní mého velícího důstojníka?“
„Prosím, říkejte mi Roberte. Navzdory tomu, že si to myslíte, já se pokouším sbírat fakta. Teď jaké je vaše celé jméno?“
„Major, Samantha Carterová.“
„Dobře, Samantho. Jaký je váš vztah k plukovníku O’Neillovi?“
„Je můj velící důstojník a přítel.“
Robert se na chvilku zamyslel. „Jeho chování vypadá, jako trochu víc než jen přátelské a kolegiální.“
„Dobře, to možná jo. Můj tým je ke mně velice ochranářský.“
„Co si váš přítel myslí o tomhle ochranářství?“
Sam na něj nasupeně hleděla „To není vaše starost, ale jsem nezadaná.“
Robert nadzvedl obočí „Opravdu? Tomu jde těžko uvěřit.“
„Jo, radši tomu věřte. Podívejte detektive, nejsem tady, abychom mluvili o mém milostném životě. Chci vědět co vám musím říct, abych vás přesvědčila, že můj velící důstojník může odejít.“
„Nechte mě, abych vás pozval na večeři.“ Opáčil
„Prosím?!“
„Řekla jste, že jste nezadaná. Pojďte se mnou ven.“
„Nemohu uvěřit tomu, že se mě snažíte sbalit!“
„No tak, Sam. Můžu to všechno nechat plavat. Jen souhlas s tou večeří.“
To dalo Sam chvilku na přemýšlení o tom co slyšela „Vy říkáte, že když s vámi půjdu na večeři, tak že upustíte od obžaloby plukovníka?“
„Něco takového.“
Oplatila mu jeho civění, s chladností, jak to umí jen ona. „ To může být považováno za vydírání.“ Upozornila
„Ah, Sam, no tak. Jen večeře. Je pomyšlení na večeři se mnou tak hrozné?“
Sam se kousla do jazyku, aby zastavila to ano na jejích rtech. Pomohla by svému VD a kdyby to mělo být jen za cenu večeře, tak jak špatné by to bylo? „Dobře, ale jednu věc vám řeknu na rovinu. Je to jen večeře, nic víc. Dobře?“
„Cokoliv řekneš. Teď půjdu a budu se zabývat tvým přítelem. Vyzvednu tě zítra v osm.“
Zatřásla hlavou „Budu čekat.“
„Když ženu vyzvednu, tak ji taky domů odvezu. Uvidíme se zítra.“ Zastavil se ve dveřích „A vem si prosím šaty.“ Usmál se a odešel.
Sam se opřela o opěradlo Do čeho se to dostala?

Jack byl propuštěn pro nedostatek důkazů a všichni čtyři se sešli na okrsku.
„Dobře, bylo to zvláštní.“ Komentoval to Daniel.
„Jo!“ souhlasil Jack „Ptám se, co se stalo?“ Podíval se na Sam, která byla až moc tichá. „Jste v pořádku Carterová?“
„Jo, jistě. Proč bych neměla být?“
Tahle věta potvrdila jeho podezření. Zastavil se a otočil její tvář k té jeho „Sam? Co jste udělala?“
„To je jedno, ne? Vyvázl jste z toho. Konec příběhu.“        Šla ven k autu, nechajíce chlapy na ni zírat.
Jack, Daniel a Teal’c se na sebe podívali, než ji následovali. „Sam? Co se děje?“ zeptal se Daniel
„Řekla jsem ať to necháte být, Danieli. Pojeďme domů.“
Jack zatřásl hlavou, ukazujíce jeho nejlepší plukovnický pohled. „Nikam. Nikam nepojedeme dokud nám neřeknete, co se stalo.“
Sam se na něj podívala, chápajíce, že je poražena. „Souhlasila jsem s tím, že s ním půjdu na večeři, to je všechno.“
Jackovy oči se v šoku rozšířili „To je vydírání. Jak jste na to mohla přistoupit?!“
„Nevypadalo to, dobře. Byl jste podezřelý z vraždy! Dal mi možnost a já ji přijala.“
„Jste rozrušená.“
„Zvládnu to! Můžeme odtud teď prosím odjet?“ otočila se a nastoupila do auta.

Další den Sam pracovala v laboratoři, když přišel Jack. „Ahoj.“ Řekl, dívajíce se přes její rameno na zařízení, které studovala.
„Ahoj.“ Opáčila chladně
„Podívejte, Carterová…“
„Pane, já vím proč jste tady,“přerušila ho „Vím, že s tím nesouhlasíte, ale já je nemůžu nechat zavřít vás za něco, co jste neudělal. Ne když vím, že jste to neudělal.“
Jack ji k sobě otočil, lehce ohnutý, tak, že se mohl dívat do jejích očí. „A co když bude očekávat víc než jen večeři? Kde až máte hranice?“
„Postarám se o sebe.“
Vzdychl „Neprodávejte svoji duši, kvůli mně, Sam. Nestojím za to.“
Vstala a něžně položila ruku na jeho tvář „Myslím, že stojíte.“

Sam uslyšela zvonek přesně v osm. Naposledy se podívala do zrcadla. Černé šaty které na sobě měla, nebyly moc sexy a  byla celkem opatrná i v případě make-upu, nechtěla, aby si myslel, že ho chce sbalit. Když se začínala připravovat, přemýšlela o tom, že se naschvál zhyzdí, ale jediná myšlenka na Jacka ve vězení změnila její názor.
Otevírajíce dveře, se zkoušela usmívat na muže v popředí. „Ahoj, Sam. Vypadáš skvěle!“ rozplýval se. Přinesl jí rudou růži, kterou přijala s pevným úsměvem. „Děkuji. Jen si vezmu bundu a můžeme jít.“
„Nespěchej!“ opáčil, dívajíce se po jejím obýváku. Sam měla po stěnách spoustu obrázků, ale jeden upoutal jeho pozornost. Byla tam Sam, Jack a Cass na jedné procházce v parku. Cass a Jack lechtali Sam, a ona se smála, nakloněná nad Jacka.
„Připraven?“ Zeptala se Sam, přicházejíce zpět do pokoje. Chtěla tu noc mít za sebou co nejdřív. Obrátil se k ní a zvedl obočí „Ty a O’Neill máš dítě?“ zeptal se a ukázal na fotku.
Saminy oči se rozšířily „Co?! Aha, to je Cass! Je to dcera naší přítelkyně. Jsme něco jako její teta a strejda.“
Kývl, přijímajíce její odpověď. „Můžeme jít?“

Sam musela přiznat, že ta večeře nebyla špatná, tak jak si myslela, že bude. Vzal ji do drahé restaurace a později si šli zatančit. Robert by jí dělal dobrou společnost, kdyby ji neustále ve své hlavě nevysvlékal. V+děla, že ji chtěl opít, ale ona byla pozoruhodně zvyklá na alkohol.
Odvezl ji domů a zastavil před jejím domkem. „Myslíte, že bych mohl zajít na kafe, asi jsem toho hodně vypil?“
Sam zatřásla hlavou „Podívejte,nechci…“
„No tak, Sam. Jen na kávu. Žádné delší zdržení. Chceš to ukončit v dobré náladě ne?“
Sam nepřemýšlela ani sekundu, o tom, že ten výrok byl tak nevinný jak se zdál. Slyšela vyhrůžku za jeho slovy. „Dobře.“povolila „Ale je to jen káva, dobře?“
Zazubil se na ni „Cokoliv řekneš, Sam.“
Když vešli, Sam ho nechala sedět v obýváku a šla udělat kávu. Musela se na chvilku zastavit, aby se uklidnila. Necítila se bezpečně, když s ním byla sama. Všechny její instinkty volali, ať ho okamžitě vykopne. „No tak, Sam.“ Zašeptala „ Jsi voják. Dokážeš se o sebe postarat, nenech teď Jacka na holičkách.“ Řekla, udělala kávu a donesla mu ji.
Usmívajíce se na ni, vzal kávu a sedli si ke stolu. „Bylo to nádherné, Sam. Děkuji.“ Řekl a položil svůj prázdný hrnek na stůl. Vstal, a šel k ní na pohovku, Sam se náhle cítila klaustrofobně.
„Podívej, nechci aby to vypadalo hrubě, ale už se připozdívá a já ráno brzo vstávám.“ Vstala, jakmile ucítila jeho ruku na svém koleni. Odstrčila ji. „Hej! Přišel jsi jen na kávu, pamatuješ?“
Růže z baru se jí rozprostřely okolo ramen. No tak, Sam. Nejsi naivní. Oba víme co se má stát, když je člověk pozván na kávu.“
„Jo. Dá si kávu a odejde!“ opáčila. Stiskl její koleno pevněji, skoro to začínalo bolet.
„Přemýšlej o tom, co děláš. Nechceš, aby tvůj šéf byl v potížích ne? Bude lehké na něm něco najít.“ Přitáhl si ji k sobě blíž, obtáčejíce svoje ruce okolo ní a později cestující na její pozadí. „Vyber si, noc se, mnou nebo O’Neill ve vězení. Je to na tobě.“
Jeho ruce směřovaly pořád dolů, pevně uchopily lem jejích šatů, zvedajíce je nahoru. Sam si mohla vybrat, buď se bude milovat s tímhle chlápkem, nebo ho on nechá zavřít.
„Slibuji, že nebudeš zklamaná.“ Položil je na pohovku a jejich nohy se propletly. Tisknul se k jejímu krku a jeho ruce cestovali nahoru k jejím prsům. Sam zavřela oči, aby zastavila slzy. Robert nepochopil její reakci a usmál se. „To je ono Sam. Chci aby sis to užila.“ Vzal jednu  její ruku, které jen ležela, vedle jejího těla a strčil si ji do kalhot.
Se zavřenýma očima si Sam zkoušela představit, že je s jiným mužem. S mužem s hlubokýma hnědýma očima, kterého milovala z celého srdce. Cítila se, jako by ho zradila, ale bylo to pro něj. S ním v hlavě otevřela oči a rukou dorazila k Robertovým slipům. Sundala je. On jen myslel na to, jak se s ní vyspí. Zvládala jeho doteky na svém těle, ale pomyšlení na něj sebou její žaludek trhal.
Robert vzdychal, jak se ho dotýkala. „neměly bychom to dělat moc rychle.“řekl,přemístil její ruce a pomohl jí vstát. Zavedl ji do ložnice a rychle z nich sundal oblečení. Shodil ji na postel a dřív než stačila zareagovat, už byl na ní. Líbal a kousal ji na krku, když se jeho tělo pomalu posunovalo po ní.
„Zůstaň ležet.“ Přikázal jí a slezl. Proklínala svoje tělo, že nereagovalo, jak ona chtěla. Líbal ji a postupoval dolů. Jeho prsty do ní vstoupily.
Zavřela oči. Její mysl si vyčarovala obraz Jacka. Věděla, že by byl něžný, ale přesto vášnivý milenec. Zasténala, když Robert pokračoval ve své péči, ale v její mysli to byly Jackovy prsty a jeho jazyk a ona mohla cítit, jak je její tělo čím dál tím víc vzrušené.
Najednou prsty a ústa zmizely a jeho tělo se usadilo na jejím. Ta změna ji vrátila zpět do reality. „Počkej, a co  ochrana?“
Robert zatřást hlavou „Nemám žádnou nákazu a jsem si jistý, že ani ty.“ Pokynul ke stolku, kde byli antikoncepční pilulky. „Všiml jsem si, že se před tím chráníš. Navíc je to pro nás oba příjemnější bez všeho.“
Sam ho ze sebe sundala „Ne! Nebudeme nic takového dělat bez kondomu! Buď si jeden nasaď nebo táhni k čertu!“
Robert se zvednul a šel k ní „Běž na postel, Sam. Neprovokuj mě!“
„Vyliž si prdel! Pořád jen  říkáš samé hrozby! Nechci se s tebou milovat! Nech mě a mé přátele na pokoji!“
Přišel k ní a hrubě jí chytil ruce „Chceš mě donutit, abych ho zabil?!“ zavrčel „Vím, že víš, jak jednoduché to je a nikdo se to nedozví!“
„Neodvážíš se!“ opáčila chytlavě
„Ale ano, odvážím! Kdo si myslíš, že praštil toho chlapa?Tvoje volba, Sam.Řekni mi ať odejdu a já půjdu.Půjdu přímo k O’Neillovi a zabiju ho.“
„Ne, prosím ne!“ zašeptala, zkoušejíce zadržet slzy.
„Řekni mi co chceš.“ Chytil její bradu, když třásla hlavou „Řekni to!“
Samin vztek se prodral napovrch. „Abys chcípl bastarde! Čím dříve to uděláš, dříve z mého domu vypadneš!“
Strčil ji zpět na postel, a znovu na ni vlezl. „Když přestaneš odporovat, mnohem líp si to užiješ!“
Sam brečela, když do ní vstoupil, bolelo to víc než si dokázala představit. Chtěla se vzpírat, dostat do ze sebe dolů a dát mu pořádnou ránu. Ale nemohla riskovat to, že by ublížil Jackovi. To za to nestálo.
Zavřela oči a zkoušela si představit, že je někde jinde. Ve velké dvojité posteli v plukovníkově domě, milujíce se s ním. Ale tak moc, jak to zkoušela, nemohla si vybavit, to, že by byla s Jackem, protože věděla, že Jack by ji nikdy tak moc nezranil. Když už do ní konečně vstoupil, bolest pokračovala. Nemohla zastavit slzy v očích.
„to bylo skvělé.“ Řekl, když se z ní konečně svalil.
„Vypadni!“ zašeptala, snažejíce se zakrýt.
„Co?“
„Řekla jsem vypadni! Teď!“ řvala
Znovu se na ni převalil „Sam…“
„Vypadni kruci z mého domu!“
Vzdychl a postavil se na nohy. „Fajn. Když to tak chceš. Přijdu se na tebe podívat, až se trochu uklidníš.“
„Už se ke mně nikdy nepřibližuj!“
Klekl si zpět na postel a donutil ji, aby se na něj podívala. „Pamatuj si, kdo drží karty, srdíčko. Můžu tvého přítele nechat strčit do vězení a nebo hůř můžu ho zabít.“ Podržel jí hlavu a políbil ji. Potom odešel.
Dalších pár minut se nemohla hýbat. Jen tam ležela, stočená do klubíčka. Potom se rychle postavila na nohy a běžela do koupelny se vyzvracet. Když se trochu uklidnila, rozechvěle se postavila na nohy a vlezla si do sprchy. Stála tam asi dvě hodiny a pečlivě se umývala aby se cítila čistá. Vylezla až když už přestala téct teplá voda. Rychle se oblékla, nenávidějíce pocit nahoty  a šla do obýváku. Zůstala tam po zbytek noci a přemýšlela co udělá.

Sam se rychle dostavila na ošetřovnu, jakmile dorazila na základnu, vyhýbajíce se každému, koho potkala. Ačkoliv se zkoušela vypadat normálně, věděla, že přátelé postřehnou nějaký problém a ona nebude schopná jim ho popsat. Věděla, že potřebuje mluvit a Janet byla jediná, kdo mohl rozumět.“
Janet se podívala nahoru, když uslyšela, že se otevřely dveře, usmála se, když uviděla svoji přítelkyni. „Ahoj, Sam. Co se děje?“
Sam vypadala nervózně. „Jsme samy?“
Janet kývla „Jo, proč?“ Její pohled se narovnal, když viděla potíže na tváři přítelkyně. „Co se děje?“
Sam vzdychla „Mám problém.“
„Jaký druh problému?“
„Dobře, pro začátek jsem včera měla nechráněný sex.“
Janetina čelist údivem poklesla „Sam! Myslela jsem, že jsi chytřejší!?“
„Vlastně jsem neměla na výběr.“ Opáčila Sam
Janetiny oči se rozšířili a ústa jí pomalu začala vysychat „Ty…ty chceš říct, že…jsi byla znásilněna?“
„Ne!“ byla její okamžitá odpověď. Ztichla. „Dobře, ne opravdu. Bože, je to tak zamotané.“
Janet Sam popostrčila na lehátko a ona si sedla. „Řekni mi, co se stalo, od začátku!“
Zhluboka se nadechla a všechno jí popsala. Když už to dořekla, cítila se lépe. Janet ji objala a řekla, že to spolu vyřeší. To co neřekla, bylo, že neví jak. Na policii jít nemohly.
Jack se otočil k ošetřovně, hledal Sam všude. Jakmile si jich všimnul, jeho oči se napřímily, jak se díval na doktorku objímající jeho přítelkyni a kolegyni. „Co se stalo?“ zeptal se, přicházejíce na místo, kde seděly.
Sam se překvapeně podívala nahoru „Nic.“ Opáčila rychle, utírajíce slzy z tváře.
„Hajzl!“ zařval, dívajíce se na modřinu na jejích rukou a na cucflek na jejím krku „Co vám ten bastard udělal?“
Janet se na něj ostře podívala „Vy o tom víte? A vy jste ji nezastavil?“
„Zkoušel jsem to, a už to víckrát neudělám.“ Stoupl si před Sam, sehnul se, tak aby si viděli do očí. „Už se s ním nikdy nesetkáte, slyšíte?“
„Ale on…“ začala protestovat
Jack ji přerušil „To je jedno. Nechejte ho udělat co chce.“
„Budete uvězněn za něco co jste neudělal!“ rozbrečela se, neodvažujíce se říct mu jeho druhou hrozbu.
„A vy budete v bezpečí. Dobrej obchod.“
Sam tvrdohlavě zatřásla hlavou, vstávajíce a posunující se od něj pryč. „Ne. Tohle je můj problém. Sama jsem se do toho dostala a sama se z toho dostanu.“
„Sam,“prosila Janet „Něco se musí udělat. Nezáleží na tom co řekneš, ty nemusíš dávat svolení, stejně jako před tím.“
Jackovy oči se najednou naplnily záchvatem vražednosti „Chcete říct, že…vás k tomu donutil silou?!“
„Plukovníku…“
„Zabiju ho!“ zuřil, a šel ke dveřím
„Ne! Plukovníku! Prosím!“ brečela Sam a postavila se před něj.
„Carterová, uhněte mi!“zavrčel
„Prosím nedělejte nic.“ Prosila „Když něco uděláte, zatkne vás a to co se mi stalo nebude na nic.“ Slzy jí tekly proudem dolů po tváři.
„Prosím ,Jacku! Nechej to být!“
Jeho srdce se rozpouštělo, když před ním vzlykala. Roztáhl ruce a zašeptal „pojď sem“ a ona váhavě přijala jeho objetí.
„Dostaneme ho Sam,“ přísahal „Najdeme jinou cestu, jak ho dostat.“
Najednou byla zticha, Jack ji odvedl k posteli a posadil ji na ni. „Dobře a co teď?“ zeptal se dívající se z Janet na Sam. „Myslím, že bychom měli zajít na policajty.“
„Dobře, prvně ale Sam udělám testy.“řekla Janet „Posbírám nějaké důkazy.“
Sam zatřásla hlavou „Já…osprchovala jsem se. Já jen…“
Janet kývla, rozuměla tomu „To je v pořádku, Sam. Uděláme testy jinak. Řekla jsi, že nepoužil kondom, takže něco můžeme získat.“
Sam se dívala na Jackovu čelist přitáhlou v  potlačeném vzteku a úšklebku. Poraženě vzdychla, pociťujíce mentální a fyzickou vyčerpanost.
„Co to dokáže, Janet? Jen, že jsem se s ním vyspala. Řekne, že jsem svolila a teoreticky jsem to udělala.“
„Necháš mě udělat zkoušku? Potom to odsud můžeme dostat.“
Znovu vzdychla a pokrčila rameny. „Pokud si myslíš, že je to nezbytné.“
Kývla a otočila se na Jacka, který nevypadal, na to, že by chtěl někam odejít „Pane?“
„Jo?“ zeptal se probírající se ze svých myšlenek.
„Měl by jste…“ ukázala na dveře.
„A jo…ehm…půjdu se podívat na generála.“
„Neříkejte mu to.“ Sam okamžitě prosila
„Carterová, můžeme potřebovat jeho pomoc. A přinejmenším by měl vědět, že jeden jeho důstojník není schopný služby.“
Vztek se rozlil po jejích očích „Prosím?! Kdo říkal, že nejsem schopná služby?!“
„Sam…“ začala Janet, ale byla přerušena
„Ne! Jsem v pořádku.“
„Carterová, nejste v pořádku. Měla by jste si dát nějaký čas. Věřte mi, já…“
„Znáte to?“nesouhlasila „Jak by jste to mohl znát?!“
Janet jí položila ruku na rameno „Máš pravdu, on to nemůže znát, ale já ano. To je to , proč jsi sem přišla ne? Protože jsi věděla, že ti budu rozumět?“ Sam byla jedna z mála lidí, kteří věděli, že Janet byla znásilněna přítelem jejího bratra, jako náctiletá. Pořád to byla bolestivá vzpomínka, ale bylo to něco, co ji udělalo silnější. Věděla, že když si Sam nechá pomoct, tak že ji to taky posilní.
Sam kývla, její vztek ji rychle opouštěl.
„Tak mi věř, když říkám, že plukovník má pravdu. Potřebuješ čas, aby ses přes to dostala. To, že budeš pracovat nic nevyřeší.“
„nemůžu to dostat z hlavy, Janet. Pořád se mi to v ní opakuje dokola.“ Rozklepala se a Janet ji objala, šeptajíce, že ona jí rozumí a že jí pomůže.

Jack šel chodbou do generálovi kanceláře, zkoušejíce vymyslet, co řekne svému velícímu důstojníkovi. Jak mu může popsat proč Sam udělala to co udělala?
Klepajíce na dveře, Jack otevřel, když uslyšel „Vstupte!“ a vešel dovnitř. „Plukovníku,“ uvítal ho generál „Doufám,že tu nejste, aby jste mi řekl, že máte další potíže.“
„Ne, pane. Ale přál bych si abych je měl já.“
Hammond viděl obavy a vztek smíšené v očích jeho zástupce a jeho srdce začalo bušit rychleji „Sedněte si. Řekněte mi co je problém.“
Jack si sedl a chvilku počkal, aby si to rozmyslel „Dobře, pane,ta věc je, moje propuštění z policie není tak nevinné, že by jen neměli důkazy.“
„Chcete mi říct, že nejste nevinný?“
Jackovy oči se rozšířily „Ne, pane! Chci vám říct, že detektiv, který to vyšetřoval vydírá Carterovou.“
Hammond nadzvedl obočí, neviděl žádný důvod, proč by ji měl vydírat. „Jak to?“
„Řekl, jí, že vypustí všechny důkazy, když s ním půjde na rande.“
„A ona souhlasila?!“
Jack kývl „Ano, pane. Je toho trochu víc. On…pane, znásilnil ji.“
Hammondova tvář zbledla „Ah, Bože. Kde je?“
„Doktorka Fraiserová ji prohlíží na ošetřovně.“
„Dobře.“ Chvíli tam seděl, pokoušejíce se to vstřebat. Najednou praštil pěstí do stolu, a Jack poskočil.
„Tomuhle zkurvysynovi to neprojde!“ zuřil „Jestli si myslí, že ji může… a potom odejde…“ zarazil se, uvědomujíce si, že jednal velice netypicky.
Jack rozuměl. Věděl, že Sam pro něj byla něco jako dcera a věděl, že Hammond udělá všechno, aby jí pomohl.
Znovu někdo zaklepal a Janet vstoupila. Jack byl překvapený, že ji vidí tak brzy, ale když si zkontroloval hodinky,tak mu došlo, že už uběhla hodina od té doby, co opustil ošetřovnu.  
„Jak se má?“ zeptal se Hammond
„Dala jsem jí sedativa a teď spí. Je pěkně rozrušená, jak si asi umíte představit.“
„Test?“zeptal se Jack, nechtěl to slyšet, ale zároveň to potřeboval vědět.
Janet vzdychla a sedla si „je zřejmé, že k tomu byla donucena. Sepsala jsem to, ale jak toho chlapa dostaneme?“
„Měl bych být schopný vám s tím pomoct,“ opáčil Hammond „Můj zeť pracuje ve vnitřních záležitostech. Jsem si jistý, že když mu řeknu, tak že nám pomůže.“
Zvedl telefon a nechal si ho spojit. „Ahoj zlatíčko, tady je táta.“ Řekl a jeho dcera odpověděla „Myslíš, že by Robbie mohl přijet ke mně zítra v sedm? Potřebuju pomoct v jedné důležité věci…Děkuji zlatíčko. Ahoj.“ Položil telefon, podíval se na dva důstojníky, kteří seděli naproti němu. „Jestli se bude dát něco udělat, tak to on zvládne.“
„Doufejme.“ Řekla Janet tiše.

Sam seděla v Hammondově obýváku, měla zpocené ruce a byla hrozně nervózní. Janet, která vedle ní seděla, ji poplácala po ruce, aby ji podpořila. Všichni poskočili, když uslyšeli zvonek. Hammond se konejšivě usmál a šel otevřít. Za pár minut se vrátil, následován vysokým mužem. „Robbie, tohle je plukovník Jack O’Neill, major Samantha Carterová, doktorka Janet Fraiserová, doktor Daniel Jackson a Teal’c. Týme, tohle je můj zeť Robbie Winston.“
Všichni řekli ahoj a Robbie si sedl vedle Hammonda „Dobře, otče, co se stalo?“
Hammond mu vylíčil situaci, přičemž si ho Jack prohlížel. Měl tmavě hnědé vlasy a hnědé oči, Jack musel uznal, že vypadal čestně. Vypadal skutečně znechucen, když to slyšel.
Když Hammond skončil, Robbie se otočil k Sam „Přál bych si, aby to bylo jiné, ale realita je, že si nejsem jistý, jestli mu to dokážeme.“
Zhluboka se nadechl a věděl, že to co řekne se jim nebude líbit. „Ale je tu jedna cesta, jak by jsme ho mohli dostat.“
„Jak?“ zeptala se Sam
„Mohli bychom nahrát jeho přiznání na kazetu.“
Jack si odfrknul a vstal „Jo, věděl jsem, že se tohle stane.“
„Ano, máte pravdu, to bude dostatečný důkaz.“
„Chcete říct, že ho mám přinutit to říct, že?“ řekla Sam chápajíce Robbieho slova „Nebude vědět o tom, že to bude nahrávané.“
„Tohle ne!“ vybuchl Jack „Tohle se nestane!“
„Plukovníku sedněte si!“ zařval Hammond „To rozhodnutí je na majorovi Carterové, jen na ní! Budete se muset podřídit jejímu rozhodnutí.“
Sam se podívala dokola na všechny tváře. Podívala se na své ruce, zkoušela si vsugerovat, že je na to dost statečná. Podívala se nahoru a každý mohl vidět její rozhodnutý obličej a vědět, že její rozhodnutí bylo „Dobře, jak to uděláme?“

Jack se díval dokola malé dodávky. Potřeboval se projít a to v té dodávce nemohl. Robbie jim řekl, že nesmějí z dodávky vylézt aby si jich Benson nevšiml. „Vůbec se mi to nelíbí. Bude tam sama s tím úchylem.“
„Nemůžeme riskovat, že by nás tam někoho viděl. Jsme hned venku. Nezabere nám to ani minutu abychom se dostali dovnitř.“
„Hodně s toho v jedné minutě může stát.“ zkroutil to Jack.
„Důvěřuj jí, Jacku.“ Řekl Danny. „Potřebuje získat svoji sebedůvěru zpět. Moc ji ochraňuješ a ona se cítí jako by se o sebe nedokázala postarat.“
Teal’c zvedl obočí „Není to v náplni jeho práce Danieli Jacksone?“
Jackova odpověď byla useknuta Robbiem „Je tady!“ řekl

Sam nemohla přestat chodit po pokoji. Věděla, že se musí uklidnit nebo, že jejich hru moc rychle prokoukne. Podívala se na kávu na stole a ujistila se, že odposlouchávací zařízení je neviditelné. Věděla, že Robbie dal jedno taky do ložnice. To ji trochu vyděsilo. Jack ji uklidňoval, řekl že jestli z něj to přiznání dostanou nebo ne, tak že jakmile zavolá o pomoc, tak tam bude. To ji trochu uklidnilo.
Poskočila, jak telefon zazvonil. Nechala ho zvonit a po třetím zazvonění přestal. Byl to signál, že Robert už přichází. „Jsi v pohodě Sam, to zvládneš.“ řekla si, zapomínajíce, že ji chlapy slyší. Rychle popadla knihu a začala si jako číst. Robbie jí řekl, ať nezapíná televizi a ani rádio, že by to nebylo slyšet. Uslyšela klepání na dveře. Posbírala všechnu svoji odvahu a šla mu otevřít. „Ah, to seš ty.“ Řekla, a její žaludek se obracel.
„Ahoj Sam.“ Řekl něžně. Dal jí kytici růží a vešel dovnitř, zavírajíce za sebou dveře. „Včera jsi mi chyběla.“ Řekl, když k ní dorazil
„Nedotýkej se mě.“řekla mu pochodujíce přes pokoj.
Vzdychl „Víš, Sam. Měla by jsi ke mně být milejší. Před pár dny jsme se spolu milovali.“
Zůstala na něj civět „Milovali?! Znásilnil jsi mě!“
„Moc jsi se nebránila. Popravdě si pamatuju jak jsi mi to dovolila.“
„Jsi nemocný, víš to? Prvně mého přítele necháš zavřít za pokus o vraždu. Potom když odporuji, tak řekneš, že ho zabiješ!“
„Ale měla jsi na výběr, Sam. Pořád máš na výběr. Vybrala jsi si, že se mnou půjdeš na večeři a já tvého VD nechal jít. Vybrala jsi si milovat se se mnou a já ho nezabil.“
„Tomu říkáš výběr?!“

Jack odhodil všechny odposlouchávací zařízení a vstal „Tak, řekl to. Teď ji z toho jdeme dostat.“
„Ještě ne.“ Opáčil Robbie. „Ještě z něj musíme dostat, že toho opilce zabil on. To je jediná možnost, jak ho nechat zavřít na dlouho.“
Frustrovaně zavrčel a posadil se zpět na židli. „Sundej ze mě svoje zasrané pracky!“ slyšel, co Sam řekla.
„Znáš svůj problém, Sam? Potřebuješ píchat pravidelně. Cítím, jak jsi napjatá, je to pro tebe očividně zábava.“
Jack cítil, jak se jeho krev vaří a nemyslel si, že to vydrží. Když se Daniel podíval na svého přítele, podíval se na Teal’ca. Teal’c kývl, chápajíce, že ho bude muset krotit.
„Proč to děláš?“ slyšeli Saminu otázku. Slyšeli strach v jejím hlase.
„Protože tě chci.“ Opáčil Robert „Viděl jsem tě v tom baru a chtěl jsem s tebou začít mluvit, když tě ten hajzl začal obtěžovat. Potom přišel O’Neill a zachránil tě. Chtěl jsem se tomu chlápkovi pomstít. O’Neill nebyl jediný kdo mu řekl, aby se tě už víckrát nedotýkal, ještě jsem mu to řekl já. Chtěl jsem ho jen vyděsit, ale potom jsem se zamyslel. Věděl jsem, že když O’Neilla odstraním z cesty, ta že to k tobě budu mít blíž.“
„Takže jsi ho praštil do lebky?“ napověděla Sam.
Robert si ji k sobě přitáhl blíž „Byla to skvělá šance. Nevzrušuje tě to? Udělal jsem to pro tebe.“
„Ne.“ Opáčila Sam, doufajíce, že chlapi už jsou na cestě „Je mi z toho na zvracení.“
„Dobře, to mě vzrušuje.“ Řekl, násilně ji políbil a strčil ji na pohovku.

Chlapi už byli na cestě. Hned jak „Udělal jsem to“ bylo řečeno Jack vylezl z dodávky a běžel k domu s Dannym a Teal‘cem v závěsu.
Robbie dal rychle pokyn ostatním policistům a všichni je následovali. Jack se proklínal, jak běžel do schodů. Když se přiblížil k jejím dveřím uslyšel jak křičela „Slez ze mě!“ zachvátil ho strach, rozběhl se proti dveřím a uviděl Roberta rozkročeného nad Sam a jak jí sundával košili.
„Slez z ní, bastarde!“ zaburácel, skočil po detektivovi a srazil ho z ní. Začal ho mlátit.
Teal’c ho z něj musel ztrhnout. „Mysli na Carterovou,“ řekl jaffa tiše a Jack se okamžitě otočil, aby se podíval jak sedí na pohovce třesoucí se a pokoušejíce se zakrýt. Hned z něj slezl, dal Sam okolo ramen deku a přitáhl si ji k sobě, objal ji. „Jsem tady.“ Zašeptal, naklonil se k ní, když začala brečet „Už je to za námi.“
Benson byl odveden pryč jiným policistou, když Robbie přišel nahoru k Jackovi a Sam. Dřepl si před Sam, a poslal jí utěšující úsměv.  „Budeme potřebovat vaši výpověď, Sam, ale do zítřka to počká. Máte kam dnes večer jít?“
„Vezmu ji k sobě domů.“ Řekl Jack „Zítra ji dovezu k výslechu.“
Robbie kývl „Zítra ji tam doprovoďte, plukovníku.“
Jack kývl a postavil Sam na nohy. Podíval se na Dannyho a Teal’ca, kteří stáli dost blízko, aby slyšeli, ale dost daleko na to, aby nerušili. „Můžete Sam vzít nějaké věci a potom přijet ke mně?“ podíval se dolů na ženu, která na něm lpěla. „A taky můžete vzít dr.Fraiserovou.“
Vedl Sam do svého auta a jeli k němu. Dovedl ji dovnitř, posadil ji na pohovku a nalil jí láhev whisky. Bál se. Neřekla ani jedno slovo od toho co opustili její byt. Díval se, jak usrkovala a trochu se šklebila nad tou chutí. „ Tahle věc vás zabije, plukovníku.“ Konečně promluvila.
Jack se zazubil a sedl si vedle ní. „Jacku, pamatujete? Teď jste v pořádku, tak mi to radši dejte.“
„Vemte si svoje vlastní pití.“ Opáčila
Někdo zaklepal…Jack šel otevřít, byla to Janet, Danny a Teal’c. Když se otočil uviděl, jak do sebe Sam hodila pití a zavzlykala. Janet si k ní hned sedla. „Nebreč, Sam. Už je to za námi. Už ti neublíží.“ Utišovala ji. Otočila se k Danielovi, který držel lékárničku. „Podáte mi to  prosím, Dám jí sedativa…“
„Ne, Janet.“přerušila ji Sam, zvedajíce hlavu. „Žádná sedativa.“
„Sam…“
„Prosím. Já jen…chci se vzbudit, kdy budu chtít. Prosím, nedávej mi sedativa.“
Janet se podívala na Jacka který jen jemně kývl na souhlas „Dobře, žádná sedativa. Můžete jít ke mně. Budu nablízku, kdyby jste mě potřebovala.“
Sam zatřásla hlavou „Cass se to nesmí dozvědět. Je moc mladá na to aby se s tím seznámila.“
„Nesouhlasím. Myslím, že by měla vědět o znásilnění.“ Diskutovala Janet.
Sam kývla „Ano, máš pravdu, měla by. Ale ne takhle.“ Pokračovala a letmo pohlédla na Jacka. „Cítím se tady bezpečně.“
Janet se usmála a vstávajíce kývla. „Tak tady můžeš zůstat. Když tak mi zavolej. A vůbec se nestarej kdy, dobře?“
„Díky.“ Opáčila Sam, objímajíce svoji přítelkyni.
„Dobrou, Sam.“
Jack vyprovodil ty tři a otočil se k Sam. Znovu se napila. Zase si sedl dolů a zůstal zticha, opatrně se na ni díval. Zírala do sklenice, jako kdyby v ní byly odpovědi na všechny její otázky. Jack ji nechal, aby si posbírala svoje myšlenky, nepokoušejíce se naplnit ticho.
„Myslím, že to zkusí znovu.“ Řekla mu
„Řekl jsem, že budete tady.“ Pokáral ji Jack „Nenechám ho udělat to znovu, Sam. Kruci, neměl jsem dovolit ani aby se to stalo poprvé.“
„Nebyla to vaše chyba, Jacku. Neviňte se.“ Zatřásla hlavou „Nemůžu uvěřit tomu jak naivní jsem byla. Tak se sebou normálně nezacházím. Já jen…já jsem myslela, že dokud budu střízlivá, tak že se to nestane, že všechno bude v pohodě.“
„Ale nebylo.“
„Ne, to nebylo. Když jsem stanovila hranice, tak řekl, že vám ublíží a já jsem to tak nemohla nechat.“
Dlouhou chvíli se na ni díval „Proč, Sam? Proč jste to pro mě udělala?“
Věděla, že mu to řekne. Byla tu jen jedna odpověď, kterou přijme a byla pravdivá. „Protože vás miluju. A chtěla jsem pro vás něco udělat.“
„Oh, kotě,“vzdychl, nevědomky použil projev lásky. Přitiskl si ji k sobě blíž, pevně ji objal. „Chceš pro mě něco udělat? Zůstaň v bezpečí. Neriskuj.“
„Jacku…“začala protestovat
„Ne, Sam. Miluju tě a zabilo by mě, vidět tě zraněnou. Prosím, slib mi, že už pro mě nepůjdeš za hranici.“
Sam na něj zírala „Řekl jste to.“
„Sam, neobracej…“ byl přerušen jejími rty na těch jeho.
Začalo to něžným, váhavým polibkem. Rty se sotva dotýkaly jak zkoušela posoudit jeho reakci. Když se neodtáhl, zvětšila kontakt, přitahující ho blíž, jak se její rty otevřely pod těmi jeho. Jackův mozek šel na procházku jak jeho hormony vyšly na povrch, zamotávajíce jeho jazyk s tím jejím a jak se k ní nakláněl, pokládajíce ji na pohovku.
Sam si to naplno užívala až do té doby, než ucítila jeho ruku pod její košilí, to si uvědomila, že nemůžou pokračovat. „Jacku, zastav.“vzdychla
Chvilku trvalo, než postřehnul její slova. Když je uslyšel, odskočil, jako by se spálil. „Ah, Bože. Sam, Omlouvám se, je mi to strašně líto. Já…“ otočil se pryč, styděl se.
„To je v pořádku.“ zkoušela ho ubezpečit.
„Ne, to není. Já…já nevím co jsem to udělal. Já…“
Nepatrně se usmála. „Já jsem udělala to samé, Jacku. Chci tě, na chvíli jsem nepřemýšlela. Ale potom co se stalo s Robertem…“
„Potřebuješ čas.“ Dokončil její větu, kývl na důkaz, že tomu rozumí.
Usmála se „Jen než se zahojím fyzicky. Potom tě budu potřebovat, abys mi pomohl zahojit zbytek.“
„Jsem s tebou, Sam. Cokoliv budeš potřebovat. Jsem tu pro tebe.“
Poslala mu uslzený úsměv . „Díky. Ani nevíš jak je příjemné to slyšet.“
Usmál se, utírajíce její slzy a láskyplně ji políbil.

EPILOG

Jack zívnul, když šel k předním dveřím. Byl unavený. SG-1 se vrátila z dvou denní mise a Hammond se rozhodl, že chce Jackovo opožděné hlášení ještě to odpoledne. Sam odešla o pár hodin dřív a řekla mu, že se uvidí později.
Byly to dva měsíce od toho, co byl Benson zatknut. Soud skončil týden před tím a detektiv byl zavřen na deset let. Sam byla v průběhu soudu překvapivě klidná, protože si byla jistá, že Jack je po jejím boku, aby jí pomohl. Přestěhovala se k němu den po Bensonově zatčení, vysvětlujíce Hammondovi, že potřebuje být někde, kde se cítí bezpečně. Zapomněla se ale zmínit, že se cítí bezpečně v objetí Jacka v jeho posteli.
Navzdory tomu, že spolu spali v posteli, se nemilovali. Jack dal Sam čas který potřebovala a překvapivě byl spokojený s tím jak se věci měly.
Nechtěl spěchat na jejich fyzický vztah a i to ostatní pro něj bylo dost.
Otevřel dveře, byl překvapený, že bylo ticho. Myslel, že na něj bude Sam čekat. Podíval se na hodinky a uvědomil si, že bylo půl dvanácté. Ne moc pozdě, ale Sam říkala, že měla těžké odpoledne v laboratoři.
Zamčel za sebou a šel po schodech nahoru, do jejich ložnice. Dveře byli zavřené, což bylo zvláštní. Zavírali dveře jen když Daniel a Teal’c zůstávali přes noc. Ptal se sám sebe, jestli tam někoho nemá. Otevřel dveře a naprosto se zastavil. Pokoj byl osvětlený jen svíčkami. Mohl cítit vanilku z těch vonných tyčinek. Potom uviděl Sam, sedící na posteli.
„Začínala jsem se ptát, jestli vůbec přijdeš domů.“ Řekla mu a položila knihu, kterou držela na zem.
To mu dalo chvilku na to aby odpověděl. Byl hodně zaměstnaný tím, co na sobě měla nebo radši neměla oblečeno. Měla na sobě krátké krvavě rudé negližé, které ukazovalo její skvělou postavu. „Já, ehm…já… Co se děje?“ konečně se zeptal
Trošku se hihňala. „Pokouším se tě svést.“ Opáčila vstávajíce z postele.
Na oplátku se na ni zazubil, vběhla mu do náručí a pevně se k němu přitiskla. „Opravdu? Jsi si jistá, Sam? Není důvod spěchat.“
Trošku se ušklíbla „Ty to nechceš?“
Přitiskl ji k sobě ještě blíž, ujišťující se, že může cítit jeho vzrušení. „Co si myslíš?“
„Myslím, že buď máte v kapse zbraň, plukovníku nebo jste hodně rád, že mě vidíte.“ Vrněla
Sám pro sebe se usmál a stál tam, než začala pracovat na sundávání jeho bundy a černého trička. Mohl vidět, že byla nervózní. Její ruce se jemně třásly, když se dostala k jeho kalhotám. Jack uchopil její ruku a zvedl ji k jeho ústům a políbil je. „Uvolni se, Sam. Nespěcháme, máme celou noc.“
Zvednul svoje rty k jejím, něžně je zkoumal než dovolila jejímu jazyku vstoupit. Objal ji a jeho ruce se pohybovaly po jejím saténem přikrytém těle. Sam vzdychla a znovu se dostala k jeho kalhotám. Tentokrát jí dovolil sundat mu je, teď už před ní stál v bílých boxerkách. Bylo to jako by ho v nich nikdy neviděla. Přestože to bylo to, co nosil každou noc do postele. Ale obvykle na nich nebyl malý stan.
Sam se na něj podívala jak tam stál a zíral na ni. Mohl vidět, že byla taky nedočkavá. Její ztopořené bradavky vykukovali ze saténu jejího negližé a její dech byl rychlý. „Jsi tak krásná.“ Zašeptal, táhnouc ji zpět do svého objetí. „Tak krásná.“ Zopakoval.
Jak pokračovali v polibku, Jack je pomalu začal pokládat na postel, pohybujíce se tak, že její tělo bylo zakryté tím jeho. Tahala za jeho boxerky, dokud se nepodvolil a nesundal je, sundávajíce její negližé ve stejném okamžiku. Jeho oči pozorovaly její tělo, prohlížejíce jsi každý záhyb a pokoušejíce se si ho zapamatovat. Znovu ji políbil, rukou sjel dolů po jejím boku a zastavil se na stehně. Narazil na změť chlupů, tak se tam podíval a začal laskat její nejerotogenější zónu.
„Ah, Jacku.“ Zasténala, zavírajíce svoje oči a položila hlavu do polštářů.
Jack se zazubil a začal ji líbat a směroval dolů po jejím těle, takže po chvíli se jeho rty připojily k jeho ruce. Na chvilku se zastavil, aby mohl inhalovat její vůni, ochutnávajíce, jak je čím dál tím nedočkavější. Pokračoval v tom, aby byla co nejvíc vzrušená.
Sam vzdychala, měla zvřené oči a vychutnávala si všechny ty pocity. Najednou si ale vzpomněla na to jaké to bylo, když jí tohle někdo dělal naposled a co se stalo pak. „Ne!“ vykřikla, tlačejíc ho pryč, bez toho a by si opravdu uvědomovala co dělá.
„Sam?“ zeptal se zmatený Jack. Lehnul si vedle ní a podíval se na její uslzené oči.
„Omlouvám se. Já jen… do prdele!“ zaklela a zavřela oči.
„Hej, bejby,“ zašeptal, hladějíce její tvář „To je v pořádku. Nebudeme pokračovat.“
Její oči se otevřely a rozhodnutě se na něj podívala. „Ano. Budeme. Jacku, já tě miluju a chci se s tebou milovat. Nezáleží na tom jak dlouho budeme čekat, pořád jsem zatraceně nervózní. Prosím, můžeme?“
Jack se usmál a láskyplně ji políbil, přičemž ji vytáhl na svoje tělo. „Udělej mi co chceš.“ vtipkoval
Sam se usmála, chápajíce, že ji nechal, aby převzala plnou kontrolu. Sedla si na jeho stehna a chvíli se na něj dívala. Jack se díval na ni, jeho  oči uklidňovaly ty její, jak jí říkaly, jak moc ji chce. „Sedni si!“ zašeptala a on okamžitě poslechl. Políbila ho, pohybujíc jejíma rukama přes jeho hruď dolů, a pevně ho vzala do rukou.
Jackovy boky se zkoušely zvednout, aby se potkaly s její rukou a zasténal do jejích úst. Sam ho objala, jak se na něj tiskla a cítila, jak je čím dál tím víc vzrušená. Když už byla připravená, zvedla se snižujíce se dokud ho kompletně neobklíčila. Chvíli tak zůstali, zírajíc si do očí. Sam se konečně začala pohybovat. Jack nic nedělal, nechtěl ji vystrašit, ale když začala šeptat povzbuzování, nemohl odolat a chytil její boky a strkal je nahoru, když se ona k němu snižovala. Snažil se, aby nezměnil rytmus, ale když se dostal téměř k vyvrcholení, tak nemohl si pomoct. Jeho orgasmus udeřil nečekaně a byl napjatý, sténal jak se do ní vyprazdňoval. Shrbil se k ní „Promiň.“ Zasípal, věděl, že se ještě neudělala.
„Neomlouvej se.“ Zašeptala, držíce se za jeho zpocenou šíji. „Mohl to být zázrak, že jsem s tebou, Jacku. Možná to příště bude jiné.“
Zazubil se a naklonil se tak, jak ho Sam rozprostřela na postel. Přitáhl si ji k sobě. Otočil se tak, že oba leželi na posteli a něžně se od ní odtáhl. Pohladil její prsa, rozklepaný a nepatrný sten, mu dokázal, že byla pořád vzrušená. „Věříš mi, Sam?“ zeptal se, zahloubaný do jejích očí. „Ty víš, že ano.“odpověděla, dovolujíce mu položil ji na záda.
„Tak mi důvěřuj, aby ses cítila lépe.“zašeptal
Jeho ruce sjely dolů po jejím těle a jejích nohách, zůstávajíce tam na chvilku, než se rozjely zpět na kritické místo na jejích stehnech. Díval se, jak zavřela oči a přitáhla k sobě nohy. „Ne, nech je otevřené, ty víš, že jsem to já.“
Sam je znovu otevřela, hluboce se dívala do jeho očí když pohladil uzlíček nervů, které našel. Povytáhla se proti němu, opilujíc se o jeho ruce a  varujíce ho, že by měl radši přestat. Jack pokračoval v neustálém útoku, chtěla vykřiknout, jak se na ně dívala.
Jack konečně oddělal svoje ruce, přitáhl si ji blíž a něžně pohladil její vlasy.
„Děkuju,“ zašeptala „Děkuju, za to, že jsi se mnou byl trpělivý.“
Objal ji ještě trochu víc, a políbil ji na vrch hlavy. „To je jen začátek, Sam. Věci se od teď budou jen zlepšovat.“
Kývla a začala se s ním mazlit, když si uvědomila, že má pravdu. Život se pro ni od teď zlepší.