Titul: Avalanche
Autor: neznámý
Překladatel: Marty
Žánr: romance/humor
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: dospelí
Délka: krátké
Časová osa: nezarazeno
Stav: dokonceno
Synopse: O tom, jak i v té nejvetší zime muže vzplanout neco zatracene horkého.

______________________________________________________________

„Sedmý symbol zadán.“ Řekl technik. Brána se otevřela a sonda vjela do třepotající se simulace vodní hladiny a zmizela za horizontem.
„Objekt dosáhne cíle za… 4… 3… 2… 1… teď.“ohlásil technik.
Plukovník O’Neill, major Carterová, Daniel Jackson a Teal’c sledovali monitor, když se začaly ukazovat první obrázky. Bílé, hodně sněhu, ani známka po něčem jiném, najednou něco bílého spadlo na kameru sondy.
„Na co se díváme?“ ptal se plukovník „Kromě obrazovky.“
„Sníh!“ vykřikla Carterová „Je to sníh, pane.“
Obrázky zmizeli a brána se zavřela.
„Ah, skvěle, vypracuji si svou techniku stavění sněhuláků.“ Vtipkoval O’Neill.
„Co je to sněhulák?“ zeptal se Teal’c.
„Neboj se“ opáčil Daniel „Ukážu ti to. A taky ti ukážu, jak se koulovat.“ Teal’c se na něj zmateně podíval.
Generál Hammond vstoupil do místnosti „SG-1, půjdete prozkoumat tu planetu. Je to rutinní mise, vyrážíte za třicet minut.“
SG-1 si zašla do zásobovací místnosti, kde si vzala kombinézy a pár zat gunů. Teal’c se tvářil vystrašeně, jak viděl, že bude používat lyže, ale Danny mu to popsal. „Je to v pořádku, ukážu ti to až tam.“
„Jo, Teal’cu, je to snadné.“ Přidal se O’Neill.
Teal’c se jen podíval na O’Neilla s ledovým výrazem.
SG-1 se vrátila do řídící místnosti a technik zrovna oznámil „Šestý symbol zadán.“
„Plukovníku O’Neille,“ ozval se Hammondův hlas. „Budete se hlásit zpět za dvanáct hodin, pokud ne, tak vás půjde další tým hledat. Pokud vás nenajdou, vaše kódy budou zrušeny a Iris bude zavřená, rozumíte?“
„Ano, pane.“ Opáčil Jack.
„Dávejte si pozor.“ Dodal Hammond
„Fajn, výletníci, jde se lyžovat.“ Řekl O’Neill zbytku SG-1. Danny a Teal’c přímo vešli do brány. Sam se na Jacka ještě svůdně usmála a taky zmizela v bráně.
„Co to mělo znamenat?“ zeptal se O’Neill než taky vešel do brány.

O’Neill z brány vypadl přímo do sněhu, rychle vstal a prohlížel si okolí, věděl sice, že to Sam i Teal’c dělají, ale on se chtěl ujistit, že v okolí nejsou žádní nepřátelé. Brána byla umístěna na malé plošině uprostřed hory, všude okolo bylo plno sněhu, ale Jack se na něj jen letmo pohlédl. Hornatá krajina se táhla všude, kam až mohli vidět. Když už se konečně podíval dokola, tak letmo pohlédl na ostatní členy týmu a ujistil se, že byli v pořádku. Danny se na něj zubil, Teal’c se na něj jen díval a když se otočil na Sam, tak měl najednou tvář plnou sněhu.
Zaprskal a zavolal „Carterová, takhle by jste neměla zacházet se svým velícím důstojníkem.“ Sam se jen usmála a ukázala na něco za O’Neillem, otočil se a znovu měl tvář plnou sněhu, tentokrát od Dannyho.
„Nenuťte mě křičet.“ Křičel „Nechte toho hraní si jako malé děti.“
„Ano, pane.“ Opáčila Carterová „Jistě, Jacku.“ Odpověděl Danny. Teal’c se jen díval na jejich kraviny, potom se ohnul dolů a trochu sněhu zmačkal dohromady a potom hodil kouli po Jackovi, který vyjekl, když ho koule zasáhla značně větší silou než ta od Dannyho a Sam. Otočil se a zamračil se na Jaffu. Sam a Danny se na sebe zazubili.
„Byla to sněhová koule, Danieli Jacksone?“ zeptal se Teal’c.
„Ano, to opravdu byla, Teal’cu, tvoje první.“ Opáčil Danny.
„Dobře, jestli už jste si dost vyhráli.“ Zeptal se Jack „Pojďme se projet a podívat se co tady na té ledové planetě je, kromě sněhu.“ 
„Jacku, nevíme, jestli je to ledová planeta, můžeme být třeba na pólu…“
„Danieli, brzdi, brzdi“ křičel Jack. „Můžeme se tady porozhléhnout, než se začneš dohadovat, jestli je to jižní nebo severní pól?“
„Dobře.“ Opáčil Danny.
Sam zakryla smích za jednu svoji rukavici a předstírala kašlání. „Daniel vypadá jako malé dítě, kterému ukradnete hračku.“ Pomyslela si.
„Fajn, výletníci, jdeme lyžovat, Danieli, pomůžeš Teal’covi. Budeme ho to učit pozvolna a když se do toho trochu dostane, tak se  vzdálíme od brány. Jo?“
Všichni si nasadili jejich lyže, Jack a Sam se šli projet, aby si protáhli svaly. Danny pomáhal Teal’covi vstát, ale on vždycky spadl s velkou ránou. Sam se nemohla ubránit hihňání, Jack se na ni podíval a potom řekl „Už jsem vám to řekl jednou Carterová, žádné hihňání.“
„Nelíbí se mi to Danieli Jacksone.“ Řekl Teal’c
„No tak, Teal’cu“ neléhal Daniel „Zkus to ještě jednou. Bude to lepší. Věř mi.“
„Dobře.“ Teal’c se znovu vyšplhal na nohy a tentokrát zůstal stát. Danny do něj trochu strčil a Teal’c se začal pohybovat. To se mu líbilo. Nejednou Teal’c pochopil jak zatáčet, a nejednou se rozjel po boku svahu a pomalu sjížděl dolů.
„Danieli, měl by jsi za ním jít.“ Řekl O’Neill „Neví jak má zastavit.“
„Sakra.“ Zakřičel Danny a rozjel se pomoci Jaffovi.
„Dobře, je to zábava.“ Komentoval to O’Neill. „Ano, pane.“ Opáčila Sam a podívala se na Teal’ca a Dannyho.
„Carterová, myslím, že tohle je vaše.“ Řekl O’Neill.
Sam se na něj otočila a najednou byla zaslepena sněhem v jejích očích. Zakašlala a vyplivla zbytek koule z úst.
„Teď jsme si kvit, majore.“ Řekl Jack s velikým úsměvem.
Sam si nemohla pomoct a začala se smát, teď to byl on, kdo vypadal jako dítě. Nikdy si nemyslela, že si bude rozumět s Jackem O’Neillem, ale teď nevypadal jako její velící důstojník, ale jako muž který se těší ze sněhu.
„Pojeďme se podívat za nimi a podíváme se jak to jde Teal’covi.“ Řekl O’Neill. Za chvíli už jeli dolů ze svahu.
Už byli na té planetě deset hodin ale pořád nic nenacházeli, vyjma sněhu a hor.
„Proč by byla brána na planetě kde je jen sníh a led?“ zeptala se Sam.
„Možná tady ten sníh nebyl, když postavili bránu, mohlo to být něco náhlého, třeba doba ledová a lidé nebo něco umřelo.“ Opáčil Danny. „Může to být přesně jako na Zemi.“
„Dobře.“ řekl Jack „Takže myslím, že souhlasíte, že cokoliv co tady žilo vymřelo a pokud si tady nechcete postavit iglú, tak můžeme jít, ne?“
„Ano, pane.“ Opáčila Sam.
„Danieli zadej adresu.“ Dodal Jack.
Danny začal vytáčet adresu a když začal vytáčet třetí symbol ucítili chvění.
„Cítíte to taky?“ zeptal se a podíval se na Sam. Ostatní se dívali nahoru na horu nad nimi. Danny se otočil a vzdychl. Po hoře se na ně dolů něco valilo, vypadala to jako kouř, bílý kouř. Danny přišel na to, že to je lavina, která se na ně valí velkou rychlostí.
„Danieli!“ křičel O’Neill „Zadej tu adresu, HNED!“
Danny se otočil a zadal čtvrtý symbol.
„Nemáme dost času.“ Vykřikla Sam. „Potřebujeme si najít úkryt a musíme ho najít rychle.“
Jack se honem podíval okolo a chtěl něco najít, nic neviděl, ale potom si všiml převisu, dole na kopci, který Teal’c dřív přeskočil.
„Tam.“ křičel  „Ve předu.“
Všichni utíkali dolů po kopci, Jack a Sam vepředu, potom Teal’c a potom Danny. Danny mohl cítit, jak se za ním valí ty tuny sněhu. Nebyl si jistý, jestli se z toho tentokrát dostanou. Náhle byl zasažen do zad, vyrazilo mu to dech, zavrčel bolestí a sníh ho překryl. Sníh se dostal až k Teal’covi, ještě než ho to stihlo zasypat, tak zavolal „O’Neille.“ A potom ho to taky zavalilo.

Jack se odvážil otočit, když už i se Sam by u okraje útesu.
„Kde jsou ti dva?“ pomyslel si, než popadl Sam, přitáhl ji k sobě a skočil pod převis. Lavina zasáhla převis s bouřlivým hučením, ale zůstala pořád stejně rychlá, přeletěla útes a zakryla ho, ale ještě tam byla malá místnůstka akorát pro Sam a Jacka. Hučení pokračovalo a Sam si začínala myslet, že to nikdy nepřestane, potom to hučení najednou ustalo, ale ozval se jiný zvuk, tentokrát z jejich jeskyně, Sam se podívala nahoru a dolů spadla sprška malých kamínků. Jeden ji zasáhl do spánku a než upadla do bezvědomí stihla jen vzdychnout „Pane“
„Už ne, ne znovu.“ Pomyslel si Jack. Něžně položil Sam na sněhovou podlahu a podíval se na jejich jeskyni. Zkoušel se dostat na obě strany útesu, ale sníh byl hrozně hluboký. Dolezl zpět k Sam, zrovna se probouzela.
„Je příjemné, že jste znovu připojila z nám žijícím, Carterová. Co hlava?“
Sam opatrně sáhla na místo, kam ji skála zasáhla a trochu sebou škubla, potom oddělala svoje prsty pryč a podívala se na ně, bylo tam jen trochu krve.
„Bolí, pane, ale přežiju to.“ Řekla
„Jsem rád, že to slyším, Carterová.“ Jack se na ni dlouho díval a potom řekl „Carterová, myslíte, že když jsme tady zavření, tak že by jste mi mohla říkat Jacku, je to divné, když mi říkáte pane pod bůhvíjakým závalem sněhu.“
Sam byla vyděšená, ale i potěšená.
„Ano, pane ehm…Jacku, ale mohl by jste mi říkat Sam, namísto té Carterové.“
„Dobře, žádný problém.“
„Jacku, myslíš, že se z toho dostaneme? Doufám, že je Daniel s Teal’cem v pořádku.“
„Jsem si jistý, že jsou oba v pořádku, Sam. Když jsme sem otevírali bránu na Zemi, tak generál řekl, že sem za námi někoho když tak pošle. Chceš něco dodat?“
„Jo.“ Opáčila Sam „Myslím, že s sebou má sušenky.“
„Dobře.“ Řekl Jack „Ale radši si je schováme na později.“
Oba si lehli vedle sebe a zkoušeli si uchovat teplo toho druhého. Sam usnula ale náhle byla probuzena Jackem.
„Plukovníku, nechtě mě, chci spát.“
„Ne, Sam. Nesmíš usnout, ne s tou ránou na hlavě. Nevíme jestli nemáš otřes mozku. Musíš zůstat vzhůru, Sam. No tak, zůstaň se mnou. Co se stalo s tím, abys mi říkala Jacku, nenechám tě abys mi zase říkala plukovníku, ne teď.“
„Jsem unavená, Jacku. Nemůžu zůstat vzhůru, budeš mi muset pomoct. Mluv na mě.“
„Fajn.“ Odpověděl „Ale myslím si, že tě moje příběhy uspí ne že tě nechají vzhůru, ale pokusím se. Pamatuješ si, jak jsme byli uvězněni v té jeskyni a mysleli jsme si, že jsme byli na jiné planetě, pomáhala jsi mi Sam. Vím, že jsem volal Sáru, ale když jsem se probudil v nemocnici, byl jsem rád, že jsi to byla ty, kdo seděl u mé postele. Vím, že jsem to na sobě nedal znát, Sam, ale opravdu tě mám moc rád a nechci tě ztratit než zjistím jaká by mohla být naše společná budoucnost.“
Položil prst na její bradu a otočil její hlavu k té jeho, tak, že se mohl dívat do jejích očí. Byli tak neuvěřitelně modré, jako safíry. Ohnul hlavu a jemně otřel jeho rty o ty její a když mu oplatila tu rozkoš, políbil ji hlouběji. Po pár minutách se odtáhl, zůstal na ni zírat a zkoušel přečíst její výraz. Doufal, že nezašel moc daleko. Sam se na něj podívala.
„Dobře, plukovníku O’Neille, opravdu víte, jak na to, aby člověk neusnul.“ Provokovala.
Podívala se do jeho tmavých hnědých očí a zhluboka se nadechla.
„Jacku, taky tě mám ráda, nejspíš víc než jsem si kdy připustila, taky bych chtěla poznat naši společnou budoucnost, ale myslím, že bychom měli počkat jestli se dostaneme z těchhle potíží, než se slíbíme věrnost. Zní to divně?“
„Ne, Sam, nezní. Zní to rozumně. Počkáme než se vrátíme do SGC a potom uvidíme co se bude dít dál, dobře?“
„Jo.“ Opáčila Sam. Potom se zvedla a přitáhla si jeho hlavu dolů k té její a hluboce ho políbila, třejíc její jazyk o ten jeho. Pomalu a něžně mu dávala sladký polibek a potom se posadila zpět a podívala se mu do očí.
„Chci ti dát malou ukázku toho co může být.“ Zamumlala s mírným úsměvem.
„Ah, děvče.“ Opáčil Jack „Radši by jsme měli začít kopat. Už chci být v SGC. Je ti dobře? Můžeš kopat?“ Zeptal se.
„Asi jo.“ Odpověděla „Brzy budeme venku.“ Zhluboka se nedechla a klekla si.
„Jo, dobře.“ Opáčil „Vem si tuhle stranu a já si vezmu tu druhou. Uvidíme, jestli se někam dostaneme.“
Pomalu začali přemisťovat sníh. Jack začal kopat, ale dostal se jen pár centimetrů a potom to vypadalo jako pořádný kus ledu. Sedl si na paty, vzdychl a podíval se přes rameno jak se vede Sam. Používala lyžařskou hůlku a kopala dost rychle. Najednou se hůlka dostala na povrch.
„Ano!“ křičel Jack. Podíval se na Sam a uviděl, že je nějak bledá. „Mám to převzít?“
Sam kývla a vypadala klidněji, bolela jí hlava a cítila se mizerně. Jack si od ní vzal hůlku a začal ní hrabat ve sněhu. Při každém pohybu zvětšoval díru. Náhle byla hůlka chycena někým z venku. Hned na to Ferreti ukázal svoji hlavu.
„Chcete pomocnou ruku, Jacku?“ zeptal se s velkým úsměvem.
„Jsme rádi, že vás vidíme.“ odpověděl O’Neill. „Teď nás kruci dostaňte z téhle ledové díry. Major Carterová je zraněná.“
„Pane… Jacku… jsem v pořádku, opravdu.“ Opáčila
„Určitě, Sam. Takže proto sedíš na zemi a vypadáš, že se brzy pozvracíš? Teď chvíli mlč a nech je aby nás odtud dostali, jo?“
Kývla. Netrvalo moc dlouho a SG-3 prokopala díru dost velkou na to, aby oba mohli vylézt. Venku si Sam sedla a rozplácla se na zem.
„Jsem v pořádku, Jacku. Jenom odpočívám.“ řekla když si všimla jeho pohledu.
Jack se na ni usmál a podíval se na Ferretiho. „Nepřetáhli jsme tady ani 15 hodin, co tady děláte?“
„To byl generál, pane. Když jste se po dvanácti hodinách neozvali, tak nás poslal ať to zkontrolujeme.“ Opáčil Ferreti.
„Mám ho rád.“ Řekl Jack „Našli jste Daniela nebo Teal’ca?“
„Ne, pane.“ Odpověděl Ferreti. „Akorát jsme prošli bránou a dívali jsme se po vás, když jsme uviděli vaši hůlku.“   
„Fajn, tak to by jsme se po nich radši měli poohlédnout. Budeme chodit s hůlkama a uvidíme jestli něco najdeme.“
„Ano, pane.“ Souhlasil Ferreti
„Carterová.“ Zavolal Jack „Vy zůstanete tady a to je rozkaz, majore.“
Sam se tvářila naštvaně, ale nakonec uznala, že by jim moc nepomohla, a kývla. Litovala toho, jak ucítila náhlý pohyb v jejím žaludku, zase se jí chtělo zvracet.
Šli dolů po svahu a Jack najednou holí píchl do něčeho měkkého. Zavolal na ostatní a oni k němu přiběhli.  Objevili botu. Jack ji poznal, byla Dannyho. Ale nikdo se nehýbal.
„Prohledejte to tady.“
Odstranili z Dannyho sníh a Jack ho otočil. Byl modrý a tvář měl plnou sněhu. Ferreti ho začal oživovat a za chvíli Daniel vzdychnul. Všichni si oddechli.
„Jak se máš, Danieli?“ zeptal se Jack
„Asi dobře.“ Zašeptal Danny „Kdo mě políbil?“
„Řeknu ti to později.“ Zazubil se Jack. „Když budeš šťastný, tak to dám telefonní číslo. Ale teď musíme najít Teal’ca.“
Když ho odvedli k Sam, Sam ho tak trochu zkontrolovala. Jack se zase vrátil zpět.
„Plukovníku, něco mám.“ Křičel Ferreti.
Jack přiběhl „Co máte?“
„Je tady něco měkkého.“ Opáčil Ferreti
„Začněte tady kopat.“ Volal Jack na ostatní.
Sníh byl tvrdý, ale nakonec našli druhou botu. Jack si oddechl a usmál se, když zjistil, že jaffa žije. Když ho úplně odkopali, tak uviděli, že sám dýchá a že na něm nejsou žádné známky zranění.
Jack do Teal’ca šťouchnul „Teal’cu… Teal’cu… mluv.“
Teal’c otevřel oči a podíval se na Jacka.
„Nechtěl bych být sněhová koule, O’Neille.“
Jack se smál, Teal’c byl v pohodě.
Vrátili se nahoru, kde Danny a Sam čekali vedle DHD. Danny vypadal troch lépe.
„Pokud nemáte žádné námitky. Tak asi půjdeme domů.“ řekl Jack a každý potichu souhlasil.
„Danieli, chceš mít tu čest?“ zeptal se Jack.
„Budu rád, Jacku.“ opáčil Danny a zadal první symbol.
Zpět v SGC se Sam a Danny nechali zkontrolovat od Janet, mezitím co Teal’c a Jack podávali hlášení. Jack řekl co se tam stalo a to že nenašli žádné formy života. Planeta byla pustá.
„Plukovníku, SG-1 má teď dovolenou, než se  major a doktor trochu zotaví.“ Informoval je Hammond „Jacku, Teal’cu, jsem rád, že jste zpět.“
„Děkuji, pane.“ Opáčil Jack.
„Pánové, jděte si užít to volno.“
„Ano, pane.“ Odpověděl Jack a Teal’c kývl.
Šli na ošetřovnu aby se podívali jak se vede Dannymu a Sam. Při příchodu Jack uviděl Janet, jak jde k Sam. „Jak se jim vede?“
„Sam, je v pořádku, žádný otřes mozku, ale má velkou pohmožděninu na spánku, ale nic ji nezastaví od toho, aby mohla jít domů. Na druhou stranu Daniel utrpěl vážné podchlazení a má celkem natáhlou tkáň na obličeji, takže tady chvíli zůstane, než ho ošetříme. Potom ale bude v pořádku.“
„To je skvělé, doktorko. Děkuji.“ Opáčil Jack. „Já jedu domů.“ dodal a krátce se podíval na Sam.
„O’Neille, zůstanu s Danielem Jacksonem.“ Informoval ho Teal’c a sedl si vedle spícího Daniela.
„Dobře.“ Opáčil Jack
Šel za Sam „Jste v pořádku, majore?“zeptal se
„Teď už je mi fajn, pane.“
„Dobře, tak já teda jedu domů.“ Zopakoval
„Přijeďte za mnou.“ Řekla mu potichu.
Jack kývl a po poplácání Teal’cova ramena odešel z ošetřovny. Janet na Sam zvedla obočí, ale nic neřekla. Sam se na ni jen lehce usmála.
Po té, co ji Janet úplně prohlédla, Sam odjela k sobě domů. Na dlouho se naložila do vany a zkoušela se uvolnit, ale nějak jí to nešlo, její mozek ji nenechal.
„Brzy tady bude.“ Pomyslela si. „Co mu mám říct? Je to můj velící důstojník, bratříčkování je proti předpisům, ale někdy se už o předpisy nestarám, jediné na co můžu myslet jsou ty neuvěřitelně hluboké hnědé oči jak se na mě upřeně dívají.“
Zvonek ji probral z jejích myšlenek.
„Počkejte, už jdu.“ Volala
Zvonek znovu zazvonil, rychle se osušila a oblékla si modrý župan.
„Ještě chvilku.“ Znovu zavolala
Přiběhla ke dveřím a otevřela. Jack tam stál. Měl na sobě tmavě modrou košili a rifle. Vypadal velice uvolněně.
„Pane… prosím… pojďte dál.“ Zakoktala
„Děkuji, ale co se stalo, že mi neříkáš Jacku?“ zeptal se s mírným úsměvem.
„Promiňte, pane… chci říct… Jacku. Já… myslím… jsem trochu nervózní.“
„Vím, co tím chceš říct, Sam.“ Opáčil Jack „Podívej, proč se nezkusíme uvolnit. Máš pivo?“ upřeně se na ni díval.
„Jo, v ledničce.“ Odpověděla
„Dobře, dojdu pro ně. Sedněte si, majore.“ Řekl a usmál se „Doktorka řekla, že se nemáte namáhat, že?“
Sam se na něj usmála a posadila se na pohovku. Dívala se na něj, jak jde do kuchyně a její pohled cestoval po jeho těle, skončil na jeho hýždích. Cítila jak se její žaludek stáhnul.
„Uvolni se, Sam. Uvolni se.“ Připomněla si, ale cítila, jak se jí krev nahání do tváří a její dýchání kolísalo.
Jack se vrátil z kuchyně se dvěmi lahvemi piva a podíval se na Sam, cítil, jak se mu naježili chlupy v zadu na jeho krku. Její oči byli tak velké, opravdu měly barvu safíru. Sam se na něj podívala a Jack cítil třepotání jejího srdce. Pomalu k ní přišel a potom se vedle ní posadil. Nahnul se k ní a políbil ji, prvně zlehka, potom se jejich rty rozevřeli a políbili se pořádně.  Něžně se odtáhl a podíval se na ni.
„Sam, jsi si tím jistá?“ zeptal se tiše.
„Ano, Jacku. Nikdy ve svém životě jsem si nebyla jistější. Chci být dnes v noci tvoje.“ Řekla Sam. „A dnes v noci ty budeš můj, bez toho abychom se báli předpisů a pravidel, jo?“
„Dobře.“ Opáčil Jack.
Sam vstala, vzala Jacka za ruku a vedla ho do ložnice. Přitáhla si ho k sobě, když se k ní natáhl a oddělal pásek z jejího županu. Pod ním byla nahá, zhluboka se nadechl.
„Bože, je tak nádherná.“ Pomyslel si
Její ruce se dostali k jeho krku a přitáhli si ho dolů, aby ji políbil. Líbali se, se zvyšující se vášní. Jack si rozepnul pásek a vysvlékl se, potom do Sam něžně strčil a ona spadla na postel. Sam se hihňala a potom překryl její ústa. Jack se na ni podíval a úsměvem svraštil čelo.
„Co jsem vám říkal o tom hihňání, majore?“
Sam objala jeho ramena a přitáhla si ho k sobě, utišujíce ho dalším polibkem. Leželi na posteli a jejich těla se na sebe mačkala. Sam cítila Jackův jazyk, pomalu jezdící po straně jejího krku, dotek byl jemný, intenzivní, vzdychla. Jeho jazyk se pomalu začal pohybovat směrem k jejím ňadrům. Sam si ho k sobě přitáhla ještě pevněji, když v malých kolečkách jezdil přes její tělo, okolo jejích ňader. Jack cítil její třásnutí, když jazykem pokračoval přes její bříško směrem dolů. Sam se prohnula a kousala se do rtu, aby nevzdychala, když se do ní Jack dostával hlouběji. Jeho jazyk se pohyboval nahoru a dolů a Sam vzdychala, když jeho prsty začaly dělat podobné věci. Jack cítil její svaly, jak ho k sobě přitahovala ještě blíž. Sam cítila, že už bude, ale chtěla Jacka cítit uvnitř sebe.
„Jacku, chci tě teď.“ Zamumlala.
Jack pomalu polibky začal směřovat nahoru a políbil ji na krk, přesunul se a vstoupil do ní. Vzdychala. Byl velký, ale její tělo si pro něj udělalo místo. Když se na něj dívala, ucítila sílu v jeho ramenech, jak se po ní posunoval nahoru a dolů. Jack se mírně zvedl a potom se do ní dostal hlouběji. Pohyboval se v rytmu, ve kterém Sam vzdychala. Jejich těla byla spletená. Sam obtočila nohy okolo Jacka. Něžně se pohyboval, když Sam utahovala sevření jejích nohou, aby ho do sebe dostala hlouběji. Zavzdychala, když se Jack otočil tak, že Sam byla nahoře. Nahnula se dopředu a něžně ho políbila. Její oči se třpytily. Políbila jeho hruď a běhala po ní prsty. Pomyslela si, že tohle celou dobu chtěla a usmála se. Jack uchopil její ňadra a něžně je mačkal, donutil ji tím sténat. Pohybovaly se stejně. Sam zakřičela vášní a uslyšela, že Jack přebral kontrolu. Jeho záda se prohla a zaplavil ho tlak až nakonec prasknul. Cítil se omámený. Sam spadla dopředu na jeho hruď, bez dechu. Jack ji objal a odhrnul jí vlasy z tváře a políbil její čelo. Cítila se bezpečně a milovaná. Sam se uvolnila v jeho objetí a usnula.
Slunce svítící přes okno Sam probudilo. Otočila se a podívala se na Jacka, ujišťujíce se, že to nebyl jen sen. Postel byla prázdná, ale rachocení z kuchyně ji ujistilo, že to sen nebyl. Sam se usmála, šťastná. Jack vešel do ložnice jen v jeho riflích. Sam si připomněla, že by asi měla dýchat jak se na něj dívala, byl tak neuvěřitelně krásný, dokonce první věc po ránu.
„Dobře, konečně si se probudila. Udělal jsem kávu, myslím že víš, nejsem dobrý kuchař… nechci tě otrávit.“
Sam se usmála. A akorát zazvonil telefon, Sam se natáhla přes postel a zvedla to. Chvíli to poslouchala a zamumlala pár uh-uh a položila to.
„Danny už je v pořádku. Jsme povoláni zpět do služby.“
Jack přišel k posteli a objal ji, potom ji mírně odtáhl a podíval se na ni.
„Sam, nelituji poslední noci, ani trošku, ale dokud budeme na základně, tak si od sebe uchováme odstup. Jo?“
Sam vypadal nejistá, ale mírně kývla. „Dobře.“ Opáčila
„Teď, kdy si myslíš, že si můžeme zopakovat zkušenost z dnešní noci?“ zeptal se s velkým úsměvem. Sam se usmála
SG-1 prošla bránou na jejich další misi, když se Danny podíval na Jacka a zeptal se:
„Co budeš dělat, až budeme mít příště volno, Jacku?“
„Dobře, Danny“ opáčil Jack s nádherným úsměvem na Sam „Myslím, že půjdu lyžovat.“