Titul: Blackout
Autor: Wendy Parkinson
Překladatel: Marty
Žánr: romance/erotika
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: dospělí
Délka: krátké
Časová osa: nezařazeno
Stav: dokončená
Synopse: V SGC vypadla světla a záložní zdroj ne a ne naskočit.

______________________________________________________________

Plukovník Jack O’Neill si potichu pohvizdoval, když šel chodbou. Byl na cestě do vědecké laboratoře majora Sam Carterové, jeho podřízeného. Na jejich poslední poradě se zmínila o něčem jako korozní atmosféra na P5X-219. Chtěl vědět co to je korozní atmosféra, aby věděl co má jako velitel SG-1 dělat. Usmál se sám pro sebe. Proč vždycky použije jedno dlouhé slovo, když to jde říct desíti krátkými?
Zastavil se před laboratoří, natáhl se ke klice od dveří a v tom se základna ponořila do tmy. Černost byla úplná. Typ neproniknutelného přítmí byl jediná věc která tam  tak hluboko pod zemí mohla nastat. Zamrkal, zkoušejíce, aby se jeho oči přizpůsobily, ale tam nebylo nic k vidění. Proč nenaskočil nouzový zdroj? To se nemělo stát. Stál a poslouchal. Mohl slyšet vzdálené výkřiky, zvuk lidí zakopávajících okolo, rachotících věcmi. Potom uslyšel něco o moc blíž. Kňourání. Přicházelo to z laboratoře? Byla tu jen jedna cesta, jak to zjistit. Vzal za kliku a pomalu otevřel dveře.
„Haló,“ řekl „Je tu někdo?“
„Já, pane.“ Zněla váhavá odpověď.
„Carterová, co se stalo?“
„Nic, pane.“ Její hlas byl tichý a třepal se. Myslel si, že brečela. Co se jí mohlo stát? Vsadil by se, že to mělo něco společného s tím, že vypadly světla, potřeboval se k ní dostat. Ale kde byla?
„To mi neříkejte.“ Uslyšel posmrknutí. Používajíc zvuk, aby ho k ní vedl, zkoušel odhadnout její pozici. Byla od něj napravo dole. Seděla na zemi. Jack si zkoušel vzpomnět na to, jak místnost vypadala. Byl mezi nimi pracovní stůl?
Vůbec nevěděl. Jediné co mohl, bylo jít opatrně.
Jack opatrně udělal pár kroků dopředu a máchal rukama dokola. Jeho ruce se něčeho dotkly, něčeho tvrdého, hladkého a bylo to asi ve výšce pasu. Musel to být ten pracovní stůl. Pomalu se okolo toho prošel. Mohl slyšet její dýchání, znělo to jako by běžela maratón. Zdálo se to bližší, musela teď být blíž.
„Carterová?“
„Jo?“
„Zkouším vás najít. Bude to lehčí, když na mě budete mluvit.“
Znovu popotáhla „Dobře. Co mi chcete říct?“
Tady to bylo. Po jeho pravé ruce. Dal tam ruku a dotkl se něčeho teplého a hladkého. Instinktivně popadla jeho ruku a dovedla do posledních pár kroků k ní. Než stihl něco říct nebo udělat přilepila se k jeho nohám, jako by na tom záležel její život.
„Klid Carterová, jsem tady. Teď si sednu, můžu?“
Uslyšel zamumlané „Promiňte, pane.“ Někde kousek od jeho kolena. Neochotně povolila sevření, nechajíce ho si sednout vedle ní. Hned jak si sedl, tak ho znovu zahalila do svého objetí.
Třepala se jako list. Dal okolo ní ruce a pohladil ji po zádech.
„Šššš. Je to v pořádku. Světla určitě brzy naskočí.“
Zase posmrkla „Omlouvám se, pane.“
„Za co, kapitáne?“
„Za to, že jsem ztratila kontrolu. Když se zhasla světla, zjevila se mi Jolinařina vzpomínka.“
„To je ono? Jsem zklamaný. Myslel jsem si, že jste to naplánovala, abyste tady mohla být se mnou.“
Uslyšel slabý zvuk, skoro jako smích, potom se usadila příjemněji a položila hlavu na jeho rameno. Už se tak moc netřepala. Jack ji jemně políbil navrch hlavy. Zase se rozklepala a potom pokračovala „Byla uvězněná v cele. Vystrašená. Sama. Slyšela, jak pro ni goa’uldi jdou.“
„To je v pořádku, Carterová. Tohle s těma vzpomínkama někoho jiného není moc příjemné. Musí to pro vás být znepokojivé. Ale já jsem s vámi a nejsme uvězněni. A jak daleko jen moje mysl sahá, tak nikde poblíž by neměli být žádní intrikářští goa’uldi. Můžeme klidně vylézt nahoru na povrch, pokud chcete, ale bude to zatraceně dlouhá cesta. Myslím, že bude lepší, když zůstaneme tady.“ Zastavil se a něžně ji k sobě přitiskl. „Jsem tady, vedle vás a nikam neodejdu.“
Taky ho na oplátku stiskla „Děkuji.“
Jack se znovu zastavil, nevěděl co říct dál. Měl ruce okolo Sam, jednu na jejich zádech a druhou ji hladil ve vlasech. Voněla po kytkách. Zhluboka se nadechoval. Byla to vůně, kterou považoval jen za její, vůně, kterou miloval. Nepatrně změnila svoji pozici a vzdychla.
„Cítíte se lépe, Carterová?“
„Jo, teď když jste tady.“
Jack cítil jak v jeho tváři narůstá teplota. Červenal se? Bylo dobře, že světla nefungovala.
„Takže…co chcete dělat mezitím jak budeme čekat? Co hra I-Spy (Já špión?)“
Zachichotala se a on cítil, jak ho pevně uchopila za pas. Dobře, začínala se uvolňovat. Potřeboval, aby její mysl zůstala zaneprázdněná.
„Dobře, zřejmě jste pobavená mým návrhem. Tak já začnu. Vidím svýma špiónskýma očima něco, co začíná na Č.“
„Č? Ale vy nic nevidíte. Všechno je černé.“
„Černá je správně, majore. Jste na řadě.“
„Ehm…to je tak trochu těžké, pane.“
„No tak, Carterová. Jste chytřejší než já.“
„Nechtě mě přemýšlet. Vidím svýma špiónskýma očima něco, co začíná na D.“
„D? to může být Daniel.“
„Ne, jsme tu sami. A dokonce i kdyby tady Daniel byl, tak by jste ho neviděl.“
„Ah, ale slyšeli jsme ho, ne?“
Představoval si její tvář, její krásné modré oči, které svítí pobaveností. Měl náhlé nutkání zjistit, jestli se usmívala. Jeho ruka skoro jako by si dělala co chtěla, tak se začala něžně zvedat po jejích zádech, přes rameno a zůstala pod její bradou. Na okamžik se zastavil a potom jemně posunul konečky svých prstů na její rty. Neusmívala se.
„Co to děláte?“ zeptala se tiše.
Náhle se cítil trapně, neschopný ospravedlnit to co udělal. Zhluboka se nadechl a řekl jí pravdu. „Chtěl jsem vědět, jestli se smějete.“
„Smála jsem se.“
„Ne, nesmála jste se.“
„Smála, než jste…“ Nechala odpověď viset ve vzduchu, nejistá si tím, co říct.
Jack se cítil příšerně, uvědomujíc si, že jeho ruka se stále dotýkala její tváři. Uvědomujíc si, že přerušil její smích. Jeho prsty prozkoumávali její hedvábně jemnou tvář až do té doby než přejely přes její rty. Její rty se pohnuly a on ucítil jemný polibek na konečku jeho prostředníčku. Zatřásl se. Přistihl se, jak zavřel oči, plně se soustředící na pocit jejích rtů a na zvuk jejího dechu. Její jazyk něžně, ale letmo dotýkal  jeho prstu, přičemž upevnila její sevření, kolem jeho pasu. Nakláněl se do té doby, než se jeho rty dotkly temene její hlavy. Pomalu odtáhl svoji ruku pryč a pohladil její tvář. To, že věděl jak jsou její ústa blízko těm jeho bylo silně vzrušující. Když vydechovala, její dech se rozléval po jeho tváři. Jeho ústa byla vysušená, jeho srdce bušilo.
„Chci…“ začala
Přerušil ji „Já vím.“ Když mluvil, zrušil mezi nimi tu vzdálenost. Jeho rty váhavě vyhledávaly ty její. Její ruka se proplazila nahoru a usadila se mu za krkem, její prsty si pohrávaly s jeho krátkými vlasy. Polibek byl něžný, průzkumný.Jack si nebyl jistý, jestli jeho oči byli otevřené nebo zavřené, jediný čím si byl jistý bylo, že pociťoval ženu ve svém objetí. Její rty na těch jeho, jeho ruce na její tváři a zádech. City, kterými ho vzrušovala. Jack vždy zamítal přitažlivost mezi nimi, dokonce i sobě. Na povrch to mělo vyplout jenom ve snech, pokaždé erotičtějších než před tím. Snažil se na to zapomenout v chladu světlého dne. Zamítal to proto, že to bylo zakázané, proti předpisům. Bylo to něco, co nikdy nikomu nemohl přiznat. Teď v tomhle nereálném světě tmy, jeho nevyslovené fantazie se stávali pravdou.
Temnota dělala všechno nepřirozené, jako sen.
Něžně ji začal líbat přes tvář a přitiskl se na její ucho. Vzdychla a on cítil jak se její ruce nepatrně napjaly. Usmál se sám pro sebe, přičemž něžně kousal její ušní lalůček. Zhluboka se nadechla. Ano, tohle se jí líbilo. Její ruce si šinuly svoji cestu dolů a zatahaly za jeho tričko. Když se konečně dostala pod něj, vzdychl, přičemž její ruce změnily směr. Znovu zajmul její ústa a opatrně ji položil na zem.
Vůbec nevěděl, k čemu to vedlo, byl řízen svými vjemy jejího těla. Všechno co věděl bylo, že chtěl Sam celou svou duší.
Byl neuvěřitelně vzrušený a třásl se při každém dotyku. Když její ruka vyklouzla z jeho trička, strnul, nevědouce kam udeří s jejím vynikajícím mučením příště. Celý se otřásl, když položila ruku na jeho bok a přitáhla si ho k sobě. Naklonil se přes ni a nacházejíce její rty ji hluboce políbil. Když se oddělili, oba vzdychli.
„Sam.“ Jeho hlas byl plný dychtivosti. Nikdy nic tak moc nechtěl.
„Jacku.“ Její hlas byl jeho odrazem. „Chci se s tebou milovat.“
„Oh Sam,“ zamumlal, když si ji na sebe přitáhl. Znovu se políbili, tentokrát o hodně pomaleji, objevujíce se navzájem. Jack přesunul svoje ruce po jejím boku a do dlaní uchopil její prsa. Prohnula se k němu a zasténala svůj souhlas. Ucítil jak popadla jeho tričko a vysvlékla ho.
Sednul si, aby jí pomohl. Tričko bylo odloženo. Její ruce se potulovali po jeho hrudi, zastavujíce se na jeho bradavkách. Ostře přes zuby zasyčel.
„Líbí se ti to?“ zašeptala
„Co si myslíš?“ opáčil a pomohl jí se sundáváním jejího trička. Jejich rty se znovu střetly v dalším polibku a Jack velmi rychle sundával její podprdu. Za chvíli skončila na zemi. Jeho ruce podepřeli její záda a položil ji na podlahu. Jack ji začal něžně líbat směrem dolů na jejím krku, přičemž si hrál s jejími ňadry. Zatřásla se, když políbil jedno její prso a potom to druhé, olizujíce a nasávajíce její bradavky. Jeho jazyk kroužil okolo nich vyvolávajíce z ní steny uspokojení. Když cítil jak se její ruce toulali po jeho zádech, zkoušel si představit, jak vypadala v zajetí touhy; jak vypadaly její oči a jak byla její tvář bez sebe radostí.
Sam dýchala ztěžka a pevně uchopila jeho záda, když se přesouval na druhé ňadro. Její ruce sjely dolů a zůstali na jeho pozadí. Když si ho přitáhla k sobě, zašeptal „Máš na sobě moc oblečení.“
„Nejsem sama.“
Rozepnul její opasek a její kalhoty. Když je začal stahovat dolů, zvedla svoje boky, aby mu pomohla. Vyklouzla ze svých kalhotek a počkala než si Jack odloží svoje oblečení. Natáhl ruku, aby zjistil, kde Sam je. Když se jeho ruka dotkla jejího žaludku, vydala ze sebe malý sten, potom jeho ruku posunula nahoru a její ruce mu dala okolo krku, přičemž ho k sobě přitáhla. Když ji políbal, přesunul svoje ruce na její ňadra a něžně je provokoval. Její ruce se rozběhly dolů po jeho hrudi. Zatřásl se v očekávání toho co se stane. Když napevno uchopila jeho  překroucené vzrušení, brzo se měl udělat.Vyvolal každou unci sebekontroly kterou byl obdařen, oddělal její ruce pryč „Ještě ne, jsi první.“
Lehla si zpět a zhluboka vzdychla. Dotkl se jí, pohladil ji. Když našel svůj cíl, divoce se prohla k němu. Zpomalil svoji péči, snažíc se prodloužit její uspokojení. Hluboce ji políbil, svíjela se pod ním a sténala mu do úst. Přerušil jejich polibek a přitiskl se na její ucho, teď byla blíž, cítil to. Byl si vědom jen jí pod jeho rukama a ústy a dýchání, přerušované tichými vzdechy. Křičela jeho jméno, třásla se ve vlnách extáze. Když ji objal, něžně ji políbil na čelo a pohladil ji po vlasech.
Její ruce našli jeho tvář, konečky jejích prstů něžně cestovali po jejích obrysech. „Teď, Jacku.“ Zašeptala. Zaplavil ji tisíci drobounkými polibky na její tvář a krk, potom se na ni převalil, umisťujíce svoje boky mezi její nohy. „Teď.“ Zopakovala.
Vstoupil do ní s mučivou pomalostí. Její boky se s ním potkali a naléhavě ho prosily. Její ruce mačkali jeho záda a když se dostali do rytmu, jejich ústa se střetla v hlubokém polibku, jejich jazyky napodobovali pohyb jejich těl. Cítil se úžasně, když se miloval se Sam Carterovou, s nejchytřejší a s nejkrásnější ženou, kterou kdy znal. Chtěl jí dát cokoliv i nemožné. Jeho pohyby začínali být více neústupné, víc nepravidelné, dokud se prudkým zatřásnutím neudělal a ji vzal s sebou.
Oba pořád dýchali tvrdě, když se skutálel k jejímu boku a pevně ji objal. Leželi spolu, přesycení, zavěšení ve svém světě tmy. Jack nemohl věřit tomu, co se stalo. Něžně ji políbil. „Oh, Sam.“ Vzdychl.
Potom zcela bez varování naskočila světla. Oba mrštili ruce nahoru a zkoušeli zastínit to intenzivní světlo. Jack pomalu oddělal svou ruku a rozlíceně zamrkal, zkoušejíce, aby se jeho oči přizpůsobily. Uvědomoval si, že Sam seděla a hledala svoje šaty.
„Sam?“
„Já… já… “ váhala a třásla hlavou. Její záda byla otočená k němu když si navlékala svoje tričko. Odmítajíce oční kontakt, se rychle oblékla, vstala a otočila se, že odejde, vyškubla svoji bundu z opěradla židle. Jack si oblékl kalhoty a skočil před ni. Chytil ji za loket.
„Sam, co se stalo? Lituješ toho co jsme udělali?“
Její odpověď škubla jeho srdcem „Ano. Ne. Nevím. Nejsem si jistá. Vím, že se to nemělo stát.“ Slova se přes oba valila, když se zoufale dívala po pokoji, dívala se všude, ale na Jacka ne, i když s muky ve tváři. „Je to všechno podivné. Když vypadla světla, nic se nezdálo reálné, bylo to jako sen, fantazie. Tohle je pravda.“ Zatahala za odznaky na jejím rukávu. „Naše kariéry, náš život v SGC.“
„Můžeme to nějak vyřešit.“
Konečně se mu podívala do tváře, její oči byly zalité slzami. „Ne.“ To byla jeho příležitost, aby se podíval jinam, nešlo zapřít to co řekla.
„Takže ty říkáš, že už se to nikdy nestane?“
„Tak to odhaduji. Omlouvám se, plukovníku.“