Titul: Brouk
Autor: Babu (spolu s K+K)
Překladatel: -/-
Žánr: Romance/dobrodružné
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Děti
Délka: Krátké
Časová osa: Před 9.sérií
Stav: Kompletní
Synopse: Jack jde po dlouhé době na misi a nějak se to zvrtne…

__________________________________________________________

*7:30 ráno, základna SGC*

Jack seděl se své kanceláři a pozoroval hodiny jakoby si myslel, že urychlí čas. Dnes jde opět po dlouhé době na misi. Jako generál na mise moc nechodil. Naposledy byl…Tok jeho myšlenek přerušilo klepání.
„Dále.“
„Pane, Daniel nás chce mít v zasedačce. Něco důležitého nám chce oznámit.“
„Dobrá, jdu s vámi.“
Vstal a připojil se k Sam. Společně dorazili do zasedačky, kde již čekal Daniel. Sotva se usadili a on hned spustil. Za chvíli ho již vnímal jenom Teal´c. Jack uličnicky mrkl na Sam a vytáhl čtverečkovaný papír. Sam pochopila a tiše se ho zeptala, zda chce kolečko nebo křížek. Jack ji nechal si vybrat a po zbytek „veledůležité“ porady hráli piškvorky. Když Daniel zmlkl, Jack se automaticky podíval na hodinky. Za pět minut měli vyrazit. Vstal, pochválil Daniela za skvělou přednášku a stejně jako ostatní se běžel převléct. K bráně dorazili současně. Počkali až se „zprovozní“ červí díra a pak rázně prošli na druhou stranu. Jack si ten pocit užíval do poslední kapky. Na ten pocit si nikdy nezvyknete, ale budete ho chtít prožít znovu. Celou cestu k chrámu, o kterém Daniel kázal před odchodem, Jack vtipkoval a usmíval se. Sam se také výborně bavila. Konečně, po tak dlouhé době je zase s ním. Když došli k chrámu, Jack poslal Dannyho a Teal´ca do chrámu a on společně se Sam hlídali. Byli na krásné planetě, vládl tam klid vyrušovaný jenom zpěvem ptáků a  obklopovaly je stromy zajišťující stín. „Nic mi tady nechybí“, pomyslel si Jack, když se podíval na Sam. Pak jeho nálada klesla. Je zasnoubená a už nemůže být jeho. Se smutným pohledem se na ni podíval a zeptal se:
„Tak co, Carterová, kdy máte svatbu?“
Sam si skousla ret a odpověděla:
„Nemám. S Petem jsem se rozešla.“
Jack jenom chápavě kývl, ale uvnitř se celý rozzářil. Opět má šanci a jestli to půjde, bude jeho. Ticho, které nastalo po odpovědi Sam, přerušila vysílačka.
„Jacku,..“
„Ano, Danieli. Já vím, něco jsi objevil a potřebuješ další hodinu na prozkoumání. Máš ji mít.“ „Díky.“
Sam se usmála, takhle to bylo vždy. Překypovala energií a proto navrhla prohlídku okolí. Jack souhlasil a tak tedy vyrazili. Zakecali se a došli až k rybníku. Při pohledu na modrou a snad i nekonečnou hladinu dostali oba dva chuť se vykoupat. A Jack ani na chvíli neváhal a ze svého batohu vytáhl plavky. Pro něho i pro Sam. Sam jenom udiveně hleděla a neptala se, proč má i plavky pro ni. Byly modré, přesně ladící k jejím očím.
„Co já vím, tak Samathy mají za chvíli svátek. Dárek jste dostala dopředu.“, mrkl na ni. „Takže všechno nejlepší.“
Vstal, přišel k ní, potřásl ji rukou, objal a nakonec políbil na tvář. Polibek byl krátký, ale i tak je to rozhodilo. Raději se rychle převlékli. Ještě než skočili do vody, Jack odvysílal Danielovi, že se jdou koupat. Voda byla příjemně studená a to jim vyhovovalo. Byli rozpálení z té drobné pusy. Po dlouhých a nevinných hrátkách, jak si Jack smutně pomyslel, vylezli. Z jejich vysílaček se ozýval Danielův hlas:
„Potřebuji ještě hodinu a poněvadž mne vůbec nevnímáte, beru to jako povolení. Končím.“
Jack se usmál. Další hodina se Sam, proč by ne. Sam ovšem přemýšlela racionálněji. Ještě jednou se jí dotkne a ona se už neudrží. Ale i tak ji hřálo u srdíčka, že je tady s ním. Jack se na ni pronikavě zadíval. Třásla se. Logicky odvodil, že zimou a tak si ji k sobě přitáhl a třel ji paže. Sam v jednu chvíli napadlo, že by mohla předstírat třesení a zůstala by v jeho náruči déle. Přemýšlela se zavřenýma očima a po chvíli ji zmohl spánek. Když si Jack všiml, že spí, přesunul ji do polohy ležmo a sám si k ní lehl. Přitáhl ji do náruče – ještě pořád se třásla. Potom usnul i on. Za hodinu se opět ozvala vysílačka, ale ani jeden ji nevnímal. Spali tvrdě, nehlásili se a tak se Daniel strachoval. Vyfotil si ještě pár nápisů, které chtěl přeložit a s Teal´cem se vydal Jacka a Sam hledat. Za chvíli je našli. Tiskli se k sobě, ačkoliv se Sam už přestala třást. Přemýšleli, co dělat. Nechtěli je budit, ale už by měli jít zpět do SGC. Nakonec přece jenom zvítězil smysl pro dodržování pravidel SGC a vzbudili je. Když byli zpět v SGC, Jack si povzdychl. Čekala ho hora papírů a on je neměl rád. Ale nejdříve šel na ošetřovnu. Udělali mu testy a on musel čekat na výsledky. Točil se na židli a když zpozoroval, že k němu jde doktorka s tragickým výrazem pochopil. Bude tu muset zůstat. Začal se mračit a doktorka si povzdechla. Bude to těžký den i noc. Začala mu to vysvětlovat.
„Máte v krvi neznámou látku. Podrobím ji bližšímu výzkumu, ale zatím musíte zůstat tady.“
Jack se začal usmívat, nebude muset „papírovat“ a ještě ho napadlo něco.
„A co Carterová? Ta je v pořádku?“
„Ano, ta je.“
Sakra, sakra, pomyslel si Jack. Pak ho napadlo něco ještě lepšího.
„Ale i tak by tu měla zůstat. Je hrozně unavená a jak ji znám, pokud ji tu nepřivážete, tak nebude dnes spát.“,
řekl Jack s prosebným obličejem. Doktorka věděla, že ho tu jinak neudrží a tak raději kývla a znovu se připravila na přemlouvání. Generál O´Neill a plukovník Carterová jsou si tak podobní. Ani jeden tu nechce dlouho být, pomyslela si doktorka cestou do laboratoře, kde již slyšela Sam. Vzdychla a vešla dovnitř.
„Plukovníku, musíte jít na ošetřovnu. Hned a budete tam muset přespat.“
„Proč? Cítím se fajn, teplotu nemám a mám hodně práce.“
Doktorka raději začala lhát:
„Máte v krvi neznámou látku stejně jako generál. Oba dva potřebuji na ošetřovně a dokud nezjistím, co to je, zůstanete tam.“
Sam a ni vrhla zoufalý pohled, ale i tak ji následovala. Konec konců bude tam s Jackem, i když bude nevrlý. Proto ji velice překvapilo, když ji vítal z lůžka s úsměvem na rtech a hned ve dveřích na ni volal:
„Přisunul jsem k sobě lůžka, můžeme hrát karty.“
Sam se začala smát. Nebude to tak špatné. Doktorka je raději honem ukryla za „záclonu“ a věnovala se dalším pacientům. Čím déle tam ti dva vydrží, tím více klidu bude ona mít. Když se zpoza závěsu ozval smích, usmála se i ona.

*Druhý den ráno, ošetřovna*

Vstali oba současně. Sam hleděla na Jacka a ten na ni volal:
„Wow, s tebou bych si dal říct, kočko.“
Doktorka k nim přišla a málem omdlela. Ještě včera ležel v posteli generál a dnes ráno osmnáctiletý kluk. Nebyla tu dlouho a nevěděla, co dělat. Zoufale se podívala na Sam. Ta ovšem nebyla o nic moudřejší a stále vyjeveně pozorovala Jacka. Líbil se ji i teď. Honem zahnala tyhle myšlenky a přemýšlela dále. Vyrušil je Daniel s Teal´cem.
„Kdo to je?“, ptal Daniel. Odpověděl mu Jack:
„Jsem Jack O´Neill, mám osmnáct let a neznám ani jednoho z vás. I když některé bych rád poznal.“
Přitom se díval na Sam. Sam se začervenala a raději uhnula pohledem. SG-1 a doktorka na sebe ustaraně hleděli. Vyřešil to Teal´c:
„Myslím, že nejlepší bude zavolat generálu Hammondovi. Než přijde budeme čekat.“
Všichni kývli a Jack s úsměvem pozoroval Sam. Otočil se k ní a začal:
„Jak se vlastně jmenuješ?“
„Samantha Carterová, pa…uhm Jacku.“
 „Fajn, mne znáte. Takže nezahrajeme si karty?“
Jack se usmál a už držel balíček v ruce. Sam raději kývla a tak se pustili do hry. Hráli už značnou dobu a uprostřed hry je vyrušil hlas.
„Plukovníku, Jacku, vidím, že se dobře bavíte.“
Sam leknutím vypadly karty z ruky.
„Pane, jsem ráda, že vás vidím.“
„I já, dítě. Ale teď honem do zasedačky. Jacka mám radši staršího, takže čím dříve to vyřešíme, tím lépe.“
Sam kývla a následovala Hammonda. Ještě než opustila ošetřovnu, nabídl ji Jack rámě. Ráda ho přijala, ale kdyby viděla Jackovi myšlenky, tak zcela určitě ne. Nevěděl, kde je zasedačka a nechtěl bloudit a navíc už přemýšlel, jak ji sbalit. Pravda, byla na něho trochu stará, ale to mu ani trochu nevadilo. Byla to ta nejhezčí ženská jakou kdy potkal. V zasedačce se posadil za Sam a pozoroval ji. Poslouchal i porady a zcela vyvracel tvrzení, že chlapi nedokážou dělat více věcí najednou.
„Takže odkdy tu máme mini-Jacka?“, ptal se Hammond.
„Asi od dnešního rána. Večer byl v pořádku. Pokusím se na něco přijít a v nejhorším můžeme kontaktovat Tok´ry.“, odpověděla Sam.
„Dobrá, jděte majore.“
„Mohl bych jít se Sam?“, ozval se Jack, „..konec konců bude zkoumat mě, když se to tak vezme.“
Hammond kývl a Jack s úsměvem následoval Sam. V laboratoři ho zaujal notebook, podíval se na Sam a usmál se na ni jedním z jeho nejhezčích úsměvů. Sam kývla, ale ukázala mu na starý počítač v rohu. Jack se trochu zamračil, ale i přesto se k němu odebral. Dříve než se ponořil do her a brouzdání po internetu, Sam mu musela odebrat krev. Jack odmítal, ale nakonec souhlasil, ovšem pod jednou podmínkou.
„Chci pusu.“
„Ale to nemůžu, zakazují to pravidla a vůbec.“
„Co já vím, v armádě ještě nejsem a tu krev ti jinak nedám.“
A než stačila Sam zareagovat, měla jeho rty na svých. Nechala se unést a klidně se tam s ním líbala, ale pak uslyšela kroky, odrhla se od Jacka a zajela mu injekcí pod kůži. Jack ji pozoroval a prohodil:
„Za takový polibek mi můžeš vzít i litr krve.“
„Raději ne. A byla bych ráda, kdyby se to nikdo nedozvěděl. Mohli by mne vyrazit z armády.“
„Dobrá, jak si přeješ. Pro tebe všechno.“
Sam se raději otočila a začala zkoumat krev.

*O dvě hodiny později…*

„Sam?“
„Ano, Jacku?“
„Mám hlad. Můžu dostat něco k jídlu?“
„Fajn. Zavolám Daniela, doprovodí tě do kantýny.“
„Ale já chci jít s tebou. Vždyť jsi také nejedla. Prosím.“
„Dobrá, tak pojď.“
Sam se sama sobě divila, že tak lehce podlehla Jackovi. Ale nechtěla se tím zabývat a tak se soustředila na cestu. Ani si nepovšimla, že Jack jde za ní a celou cestu ji sledoval. V kantýně se přidali k Danielovi a Teal´covi. Bavili se o všem možném a čas jim skvěle utíkal. Po obědě ovšem Jack nešel se Sam, ale navštívil řídící místnost, kde pozoroval bránu. A štěstí mu přálo, brána se aktivovala. Sotva se signál neplánované aktivace spustil, už SG-1 s Hammondem běželi do řídící místnosti.
„Máme signál Tok´rů, pane.“
„Otevřete iris.“
Z brány vyšel Jakob a jeden zcela neznámý Tok´ra. Když se později sešli v zasedačce, začal vysvětlovat neznámý Tok´ra, že potřebují pomoc Sam. Přerušil je Hammond:
„My taky potřebujeme pomoct. Po návratu z mise nám omládl O´Neill. Vzpomínky má pouze do osmnácti let.“
Jakob a Tok´ra na sebe pohlédli. Začal Jakob či spíše Selmak:
„Dobrá, potřebujeme ovšem vzorek krve a Sam si vezmeme s sebou.“
Tohle se nelíbilo Jackovi, zase mu brát krev a ještě mu vezmou i Sam. Musí zakročit.
„A nemůžete vzít i mne? Určitě budete potřebovat ještě nějaké testy nebo novou krev.“
Jakob souhlasil a za půl hodiny se vydali k Tok´rům. Jacka dali jiným Tok´rům a Sam si odvedli. Jack se vztekal, ale když si pomyslel, že mu to pomůže a on bude starší. Hmm, to bude možností. Řidičák, alkohol a Sam. Začal o ní přemýšlet. Došel k závěru, že se zamiloval. Doufal jenom, že jeho city opětuje. Po tom polibku si byl jistý, že k němu něco cítí. U těchto myšlenek si ani nevšiml, že mu jeden zručný Tok´ra odebral krev. Seděl tam tak ještě půl hodiny a pak pro něho přišla Sam.
„Jacku, trochu se tu zdržíme. Připravila jsem Ti lůžko, pojď si lehnout.“
Jack se na ni podíval a věděl, že udělá cokoliv řekne a tak bez váhání vstal a následoval ji. V laboratoři, kde bylo lůžko si lehl a brzy usnul. Když skončili Sam šla do koutku, kde Jacka uložila a usmála se, když viděla, že spí. Nechtěla ho budit a  navíc zítra dělali zkoušku jejich práce, a tak si ustlala vedle Jacka a za chvíli stejně jako on spala.

*Další den*

Jack se probudil a viděl vedle sebe Sam. Přitáhl se k ní a objal ji okolo pasu. Znovu usnul, ale Sam ho za chvíli probudila.
„Jacku, je čas vstávat. Vracíme se na základnu.“
Jack ze spánku zamumlal:
„Ještě chvilku, prosím.“
„Jacku, ale no tak. Musíme jít.“
Nakonec vstal a vyrazil se Sam k bráně. Když byli zpět na základně, Jack se zcela probral a hrnul se do kantýny na snídani. Sam ho s úsměvem doprovázela. Líbil se jí Jack starší a i tenhle malý. Při snídani si povídali a Jack ji prosil o návštěvu jeho domova. Nemohla mu říct ne a tak to vyjednala u generála. Jack mezitím připravoval ďábelský plán. Potřeboval ovšem pomoc. Nakonec se rozhodl pro Teal´ca. Zasvětil ho do plánu a po delším přemlouvání, Teal´c souhlasil. Stejně nad tím samým již dlouho přemýšlel, ale nelíbil se mu způsob, jakým to chtěl Jack provést.

*Večer*

Jack seděl v autě na místě spolujezdce. Řídila Sam. Jack chtěl jet k sobě domů a Sam nenamítala, stejně ji doma všechno připomínalo Peta a na toho nechtěla myslet. Tolik ho zranila, vždyť zrušila svatbu. Jack ji nenechal přemýšlet dlouho a po zbytek cesty se s ní bavil. Když dorazili k Jackovi domů a usadili se v obýváku, Jack donesl pivo. Sam sice namítala, že nechce, ale dlouho prosbám nevzdorovala a nakonec jim podlehla. Druhé pivo do ní nalil Jack snadno a při třetím již byla zcela opilá. Jack si samozřejmě pro odvahu také pár dal. Konkrétně dvě. Jeho plán se naplňoval. Pomalu se začal přisunovat k Sam. Když už byl od ní pár centimetrů, přitáhl se k ní a dlouze ji políbil. Sam se nebránila. Alkohol a její utajovaná láska k Jackovi ji nedala ani tu nejmenší šanci na obranu. Přesunuli se do ložnice, kde ji Jack povalil na postel. Strávili spolu noc a i přesto, že bylo oba opilí, si to užili.

*Ráno*

Sam se vzbudila a měla pocit, že tím udělala druhou největší chybu v životě. V hlavě ji třeštělo a ona poznala, že má kocovinu. Otočila se na bok a málem vykřikla. Ležela v náručí Jacka. Ale ne mini-Jacka, ale „normálního Jacka. Snažila se vzpomenout na minulou noc. V hlavě jí běžely útržky – jak pije pivo, jak ji Jack líbá a nakonec jejich noc. Zpanikařila. Můžou je oba vyhodit z armády dříve než  řeknou švec. Pravidla mluvila v tomto bodě velice jasně. Nevěděla, co dělat a tak potichu vyklouzla z Jackovy náruče, bleskurychle se oblékla a vyběhla před dům, kde na ni čekalo její auto. Nasedla a uháněla do SGC. Laboratoř – jediné místo, kde se snad uklidní. Sotva odjela, Jack se vzbudil. Přemýšlel, co se dělo a vzpomněl si jenom, že usnul se Sam v náručí. Za Boha nemohl pochopit, co dělá doma a navíc, proč je nahý. Raději se oblékl a šel do garáže. K jeho nemilému překvapení tam auto nebylo, tak nasedl na motorku a uháněl do SGC, jediného místa, kde mu to snad vysvětlí.

*SGC, šatny*

Sam i Jack vyšli zároveň z šaten a samozřejmě do sebe vrazili. Sam se začala omlouvat, ale Jack ji přerušil.
„Carterová, co se pro Krista pána děje? Ráno se vzbudím nahý a vůbec netuším, jak jsem se dostal domů. Naposledy si pamatuji, jak jsme usnuli.“
Při těchto slovech Jack trochu zčervenal.
„Pane, pojďte raději do zasedačky. Vysvětlíme vám to i s Danielem a Teal´cem.“
„Fajn, tak jdeme.“
Došli do zasedačky i přesto, že Sam měla chuť utéct. Svolali Daniela, Teal´ca a generála Hammonda. Porada mohla začít. Vysvětli Jackovi, co se dělo a on jenom kýval. Sotva domluvili, na základně se ozvala siréna, oznamující příchozí červí díru. Doběhli do řídící místnosti, kde už Walter volal:
„Máme signál Tok´rů.“
Jack i Hammond současně odpověděli:
„Otevřete iris.“
Branou prošel Jakob a ihned se směřoval do zasedačky. Sotva se všichni usadili až na Jacka, který si odskočil, Jakob spustil svoji přednášku o Jackovi. Mluvil snad nekonečně dlouho a tak zaujatě, že si ani nevšiml Jackova příchodu. Vysvětlil jim, že na Jacka píchl brouk, který mu do krve stříkl neznámou látku. Ta ho omladila. Svůj monolog zakončil tím, že jediný způsob léčby je pořádně ho opít, protože…Byl přerušen uprostřed věty Jackem:
„Jakobe, to je všechno pěkné, ale já už jsem zase OK a jediný můj problém je paměť.“ A ještě Sam, povzdychl si v duchu. Jakob se na něho nechápavě díval a Jack pokračoval:
„Nepamatuji si nic, co se stalo v předchozích dnech.“
Jakob kývl a ujistil je, že to zařídí. Sam se však neudržela a zvolala:
„Ale to nemusí být, máte mnoho práce a generál nic významného nedělal, takže bude užitečnější se na to vykašlat.“
Po těchto slovech se na ni všichni udiveně podívali. Nevěděli o minulé noci a tak nechápali Sam. Jakob se na zkoumavě podíval a zklamal ji slovy:
„Ale to je maličkost, Selmak už dokonce tuší, jakou látku připravit.“
Sam v duchu nadávala, ale raději se rozloučila a šla do laboratoře. Snažila se uklidnit, ale nešlo jí to. Zítra nebo ještě dnes bude Jack vědět o jejich noci. V takovýchto myšlenkách strávila celý den a při každé příchozí červí díře se vylekala málem až k smrti. Nakonec usnula nad svojí prací a ani nevěděla, že Jack ji potom přenesl do jejího pokoje, kde ji uložil. Chtěl ji ještě dát pusu na dobrou noc, ale neudělal to. Až přijde jejich čas dají si, ale budou při vědomí a budou v realitě. Nebude to polibek jako v časové smyčce či alternativní realitě. Bude opravdový a on si ho vychutná do poslední kapky. Jen aby přišel, vzdychl si těsně před tím než usnul.

*Čtvrtý den*

Na budíku svítilo 3:00 a Sam se zdálo o Jackovi. Tlačili spolu kočárek, kde ležela jejich dcera Alecia. Usmívala se a zcela se vžila do role matky. Ale najednou ji v tom snu začala hučet siréna. Znepokojeně sebou hodila. A pak uslyšela hlas. Hlas, který by poznala mezi milionem dalších. Byl to jeho hlas a volal na ni:
„No tak, Carterová vstávejte. Přišel se na nás podívat váš otec. Tok´rové zřejmě nemají pojem o čase a jestli ano, tak velice zvrácený.“
Sam se u těchto slov smála. To byl celý Jack. Pomalu vstala a Jack ji doprovodil do zasedačky, kde stála lahvička se vzkazem.
„Vypijte to a vrátí vám to vzpomínky. S pozdravem Daniel.“
Jack si vztekle ulevil. To ho museli budit?! A ještě mu nakázat, ať vzbudí Sam. Popadl lahvičku a vypil ji na jeden lok. Potom šel spát a Sam nechal v zasedačky. Se zoufalým výrazem tam seděla až do první porady ze které ji Hammond slušně vyhodil. Sam se bezcílně protloukala chodbami základny a nevěděla, co udělá až potká Jacka. Jack mezitím seděl u sebe v pokoji a ležel. Vybavovaly se mu minulé dny. Po pár hodinách už měl veškeré vzpomínky zpátky. Nejvíce se zastavil u minulé noci a přemýšlel, jestli se mu to třeba nezdálo. Rozhodl se proto, že musí Sam vyzpovídat. Začal ji hledat a nenašel. Vzdal a šel do jídelny. Bezmyšlenkovitě si nabral jídlo a chtěl si sednout někam do rožku. Avšak přímo naproti pultu s moučníky seděla, ta kterou celou dobu hledal. Jack vynechal tento pult a přišel rázným krokem k Sam. Sedl si naproti ní a začal:
„Plukovníku, vybavily se mi veškeré vzpomínky a s nimi i minulá noc. Mám jenom jeden dotaz. Byl to sen či ne?“
Podíval se jí přímo a čekal odpověď. Sam byla v pokušení mu zalhat, ale nedokázala to. Sklonila hlavu a kývla. Jack pokračoval:
„A byl to pouze rozmar nebo ke mne něco cítíte? Myslím, že je čas si o tom promluvit.“
Sam zvedla hlavu a odpověděla:
„Dobře, pane. Ale ne tady a teď. Co třeba v sedm u mne?“
Jack kývl a pustil se do jídla a nezávazné komunikace. Dojedli a šli si každý po svém. Sam do laboratoře a Jack do skladu. Byl tam klid a on mohl dokončit svoji práci. Běžně by šel do své generálské kanceláře, ale tu momentálně obsadil Hammond a tak mu bylo skladiště důstojným nástupcem.

*Samin dům, 18:55*
Sam stála u okna a co chvíli se otáčela na hodinky. Za chvíli by tu měl Jack být a oni si konečně vyjasní své vztahy. Její myšlenky přerušil zvonek. Sam spěchala otevřít. Ve dveřích stál Jack s kyticí v ruce. Předal ji Sam a vešel dovnitř, kde si sedl na sedačku. Sam mu donesla pivo a sobě vodu. Jack se zhluboka napil a zeptal se jí:
„Myslím, že jsme skončili u důvodu, je to tak?“
Sam jenom kývla a Jack zase začal:
„Ať v tom máme jasno, co vás k tomu vedlo?“
„A vás, pane?“
„Já jsem se ptal první a myslím, že po minulé noci mi „pane“ říkat nemusíte. Aspoň v soukromí.“
„Jak si přejete, pa…Jacku.“
„Možná by jste mi mohla i tykat.“
„Dobře Jacku, ale i ty mi, OK?“
„Fajn, ale zpátky k věci. Proč jsi to udělala?“
Sam se nadechla, sebrala veškerou odvahu a zašeptala:
„Miluji Tě, Jacku.“
Jak se k ní přiblížil a podíval se jí přímo do očí. Zračila se mu v nich láska a on jí tiše řekl:
„I já tě miluji, Sam. Miluji Tě už od té chvíle, co jsem tě poprvé uviděl. Tvoje zlaté vlasy a safírové oči.“
Sam nenalézala slova na odpověď a proto Jacka raději políbila. Strávili spolu další noc, ale s tím rozdílem, že tentokrát nebyl ani jeden opilý. Ráno ji Jack donesl snídani do postele. Sam se na něj usmála, ale potom obrátila pozornost na podnos. Zaujala ji bílá obálka, nadepsaná Jackovým písmem a adresována jí. Roztrhla ji a z ní vypadl dopis. Rychle ho přečetla a podívala se na Jacka. On chce rezignovat!
„Ne, to nemůžeš! Vždyť máš svoji práci rád!“
„Ale ano, můžu. Práce není všechno. Není pro mne vzduchem, tím jsi pro mne ty. Dovoluješ mi žít. Bez tebe bych nevydržel. Bez práce ano. Navíc jsem starý a zasloužím si odpočinek stejně jako budoucí paní O´Neillová.“
„To měla být žádost o ruku?“
Jack se na ni usmál a přikývl. V Sam vybuchl ohňostroj a skočila Jackovi kolem krku. Ani jednomu nevadilo, že se při tom převrhl podnos se snídaní.

EPILOG
U oltáře stáli dva lidé. Jack a Sam. Za chvíli mělo dojít na osudové „ano“. Za svědky jim šli Jakob a Hammond. Jack nechtěl ranit Daniela či Teal´ca, tím, že si vybere buď jednoho nebo druhého, a tak se rozhodl pro střední cestu. Daniel i Teal´c seděli v první lavici jako jediní hosté. Když vycházeli z kostela, Daniel se naklonil k Teal´covi a potichu mu řekl:
„Že jim to ale trvalo.“
„Vskutku.“