Titul: Cena za Edoru
Autor: Veep
Překladatel: Alis
Žánr: Romance/drama
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Dlouhé
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Sam velmi vážně onemocní a vyhlídky jsou zlé. Co je však příčinou?

__________________________________________________________

"Jak jste se měli, plukovníku?" Ptal se Jack přes mikrofon Sam, která přivedla SG 1 zpět.
"Vyřešili jsme ten problém s reaktory a Daniel měl i šanci tu něco prozkoumat."
"To vypadá na zajímavé povídání. Víte co dělat, sprcha, ošetřovna a za hodinu se sejdeme tady nahoře."
"Ano pane." Sam, Daniel a Teal´c si sundali svoji výstroj a směřovali na ošetřovnu. A než měla začít porada, měli ještě dvacet minut na to, aby se osprchovali a převlékli. Jako poslední přišel Daniel, ale stihl to přesně načas.
"Tak o co tam šlo, plukovníku?" Otočil se Jack i se židlí na Sam, aby na ni dobře viděl.
"Garan udělal správnou věc, když nás zavolal. Oba generátory byly přehřáté a on postupoval podle protokolu, který jsme ho naučili a oba dva vypnul. Na Edoře je teď chladné období, takže tam začínalo být velmi nepříjemně. Trvalo to dva dny, než jsme zjistili, že narazili na žílu naquadahu, která obsahovala vysoké procento isotopu naquadahu."
"Isotopu?"
"Ano pane. A to stačilo k tomu, aby oba rekatory začaly pracovat jiným režimem. Kdyby to tak nechali ještě nějakou dobu, tak by se oba přetížily. A mohlo by dojít k výbuchu."
"To je špatná zpráva pro planetu, kde je tolik naquadahu, jako je Edora."
"Ano pane. Ukázali jsme jim, jakým způsobem mají v budoucnu zkontrolovat naquadah, než ho použijí. Je to celkem náročný proces, ale přinesla jsem trochu toho isotopu, doufám, že naší vědci přijdou s nějakým rychlejším a snadnějším způsobem, jak ten isotop separovat."
"Dobrá práce, plukovníku." Jack se otočil na Baniela. "A co jsi zjistil ty, Danieli?"
"Známky toho, že by Ba´al mohl být ten, kdo sem Edorany přivedl bránou."
"Ba´al?"
"Jo."
"Máš tušení, kdy je opustil?"
"Mám teorii."
"A pochlubíš se?"
"Myslím, že to bylo proto, že si myslel, že nepřežijí dopad meteorů před třemi sty lety. Našel jsem tu nějaké nářadí a nápisy z předchozí doby, které naznačují, že tuhle planetu používal Ba´al těžbě naquqdahu."
"Ani by mě nepřekvapilo, kdyby věděl o tom isotopu a přestal tu těžit." Jack se otočil na Sam, když slyšel jají komentář. Přikývl a zase se obrátil na Daniela.
"To je možné. Všechno, co vím, je, že se sem Ba´al už třista let nevrátil."
"No doufejme, že zabírání Anubisova území ho zaměstná natolik, že si na Edoru nevzpomene. Řekli jste jim, na co jste přišli?"
"Ne tak docela," Jack zvedl obočí.
"Ne tak docela?"
"To jsem rozhodla já, pane." Jack se zase otočil na Sam. "Oni o tom, co se děje tady v galaxii vůbec nic nevědí a děsit je, by jim aby se cítili lépe nepomohlo nebo se připravili na invazi. Zdálo se to, jako bychom je vystrašili a přitom jim nebyli schopní říct, co by měli dělat, aby se ochránili. T o by bylo kontraproduktivní."
"Myslím, že tohle je správné posouzerní situace, když vezmu v uváhu, že vědí, aby nás zavolali, když obvyklého stane."
"Mohu vás ujisit pane, že tohle jsme zvážili."
"Myslím, že pokud jsme schopní obnovit dodávku tepla, tak můžou být víc než šťastní, aby nás kontaktovali, když nás budou potřebovat."
Jack se zase otočil na Daniela.
"Tak fajn. Chceš něco dodat Teal´cu?" Ten jen zavrtěl hlavou. "Dejte mi svoje úplná hlášení do konce týdne a vemte si na víkend volno. V sobotu večer vařím. Buďte tam kolem šesté, jestli chcete teplé steaky."
"Mám něco přinést, pane?"
"Nah, jenom sebe." Přikývli, vstali a odcházeli.
Druhý den ráno našel Jack Sam, Daniela a Teal´ca v kantýně, kde byli na snídani. Vzal si hrnek kávy a šel za nimi. A zatímco čekal, než Daniel spolkne kousek toastu, aby mu mohl odpovědět, potichu k nim přišel velice nervózní poručík.
"Madam?" Sam se na něho podívala.
"Ano, poručíku?"
"Doktor Michaels vás žádá, abyste přišla na ošetřovnu, až budete po snídani."
"Řekněte mu prosím, že tam budu za chvíli."
"Ano madam." Odpověděl jí ten vystrašený poručík a krátce se zadíval na generála O´Neilla a potom rychle odcházel.
"Myslím O´Neille, že tvoje přítomnost ho vyděsila."
"No to je radost, která vyplývá z toho, když jsi šéf." Usmíval se Jack, když se vracel zpátky do své pracovny vstříc veškeré té nepříjemné byrokracii.
Sam se rozloučila s Teal´cem a Danielem a vydala se na ošetřovnu. Domluvili se, že si před odchodem domů dají večeři.
"Dobrý den doktore Michaelsi. Říkali mi, že se tu u vás mám ráno zastavit."
"Ano plukovníku. Děkuji, že jste přišla tak rychle. Potřebuji od vás ještě další vzorek krve."
"Jistě, je něco v nepořádku s tou, co jste mi vzal včera?" Sam se posadila na lehátko a vyhrnula si rukáv.
"Mám tu nějaké neobvyklé výsledky a chci to ještě jednou překontrolovat."
"Měla bych si dělat starosti?" Dívala se Sam na svou paži, zatímco ji doktor vpich přelepoval.
"Zatím ne. Měl bych ty výsledky mít během několika hodin. Pokud budou stále zvláštní, zavolám vám."
"Dobře." Sam vyšla z ošetřovny, ale v žaludku se jí usadil pocit strachu. Zabavila se psaním hlášení a hodiny jí rychle ubíhaly. Když jí v laboratoři zazvonil telefon, byla překvapená, že už je odpoledne. I když to pro ni nebylo neobvyklé, že prostě přeskočila čas oběda, ale obvykle si potom potřebovala dát nějakou svačinu nebo tak něco. Vlastně už od rána nic nejedla a ani nepořebovala na záchod.
Usmála se, když si uvědomila, že díky tomu, že nikam nemusela, toho tolik stihla. Vzala telefon.
"Carterová."
"Plukovníku, tady doktor Michaels. Mám zpátky ty krevní testy a chtěl bych s vámi mluvit. Máte teď čas?"
"JIstě. Přijdu za vámi."
"Děkuji." Její pocit se ještě víc prohloubil, když zavěsila. Vypnula počítač, zavřela dveře a šla na ošetřovnu. Ve výtahu se srazila s Danielem.
"Ahoj Sam. Byl jsem zrovna na cestě, abych ukázal Jackovi něco, co jsem zjistil z úlomků z Edory. A kam jdeš ty?"
"Na ošetřovnu."
"Jsi v pořádku?" Sam se zamračila a podívala se na Daniela. Ten její vážný výraz ho docela vyděsil.
"To nevím, pravděpodobně se něco ukázalo v mých krevních testech a doktor to se mnou chce probrat."
"Chceš, abych šel s tebou?" Sam se na něho usmála. Dveře u výtahu se otevřely.
"Bude to dobrý, ale stejně děkuji."
"Až to budeš mít za sebou, tak za mnou přijď. Než se od tebe dozvím opak, budu mít obavy"
"Ano mami. Uvidíme se na večeři, možná dřív."
"To dřív by bylo lepší," zavírající se dveře u výtahu jeho slova usekla. Sam šla přímo do kanceláře doktora Michaelse. Byla ráda, že to nebyla pracovna Janet. Bylo by pro ni složitější dávat pozor na to, co jí říká, bylo by tu spoustu vzpomínek na Janet.

"Volal jste mě?" Když Sam vešla, doktor vstal.
"Prosím posaďte se plukovníku." Sam se posadila na židli naproti stolu, na které leželo spoustu složek, ale bylo vidět, že je má od sebe pečlivě oddělené.
"Znovu jsem nechal udělat testy a mám obavy, že výsledky jsou ještě horší než včera večer."
"Co přesně je špatně?"
"Vaše hladina bilirubinu a cretainu je příliš vysoká. A co je horší, viditelně se zvýšily během noci a rána."
"A co to znamená?"
"Předpokládám, že vám začínají selhávat játra a ledviny. Na základě toho, jak se ty výsledky během 14 hodin změnily, se bojím, že to pustupuje hodně rychle."
"A co můžu dělat?"
"Nejdřív bych chtěl provést biopsii jater a ledvin. To mi pomůže určit, k jak velkému poškození došlo. A doufám taky zjistit to, proč k tomu poškození vůbec došlo."
"Kdy?"
"Jak je to dlouho, co jste naposledy jedla?"
"V 6.30 jsem měla rohlík s burákovým másle a kávu."
"Od té doby nic?"
"Ne."
"Tak bych navrhoval, abychom to udělali dnes večer."
"Tak brzy?"
"Přál bych si, abych vám mohl opravdu říct, že máme čas na to vzpamatovat se z toho šoku, než to provedeme. Ale výsledky se změnily mnohem víc, než jsem v tak krátké době předpokládal. Také jsem se podíval na vaše testy před misí. Nebyl tu ani náznak nějakého problému. Je to velice neobvyklé, když to jde tak rychle. Čím dřív budu vědět, co se děje, tím větší šanci mám, abych to zastavil."
"Tak potom dnes večer."
"Takže teď už nic nejezte ani nepijte. Až po zákroku. Sejdeme se tu v 18.00."
Sam vstala a přikývla. V hlavě jí hučelo. Doktor jí nedával žádnou falešnou naději, které by se mohla držet.
"Myslíte, že je to něco mimozemského?"
"Nechci v tomto případě nic opomenout." Sam byla dost chytrá na to, aby věděla, že bez fungujícíh jater a ledvin to dlouho zvládat nebude.
Šla přímo za Danielem. Vešla dovnitř bez zaklepání a posadila se na židli vedle jeho stolu.
"Sam?" Stál vedle ní Daniel ještě předtím, než se posadila. "Co se děje?"
"Dnes večer mě čeká biopsie jater a ledvin."
"Cože?"
"Vypadá to, že moje játra a ledviny nepracují tak, jak mají a rychle selhávají. Doktor potřebuje provést biopsii, aby zjistil, co se děje." Daniel ji objal.
"Půjdu tam s tebou."
"Děkuji." Její hlas byl tlumený tím, jak si hlavu opírala o jeho hrudník. Neplakala, ale Daniel věděl, že má strach, což je něco, co Samantha nemá ráda.
"Chceš, abych zašel za Jackem, jestli by kontaktoval tvého otce?"
"Počkejme na výsledky, než z toho uděláme rozruch. Nemusí to nic znamenat."
"Ok." Hladil ji Daniel po zádech.
"Potřebuji dokončit nějaké věci v laboratoři a dát všechno do pořádku, než si budu moct vzít několik dní volna." Sam se zvedla a nechala svoje ruce sklouznout dolů.
"Můžu něco udělat?"
"Počkách na mě kolem 18.00 na ošetřovně?"
"Přesně když budou odbíjet hodiny." Sam Daniela rychle objala.
"Děkuji." Daniel se za ní díval, jak odchází a potom zvedl telefon. Možná ho kvůli tomu později zabije, ale on veděl, že teď bude potřebovat podporu všech.

Když viděla před ošetřovnou spolu s Danielem Teal´ca i Jacka, nebyla ani moc překvapená. Vypadali tak vážně, což ji znervózňovalo.
"Vypadáte jako byste byli na pohřbu. Není to zlé, to víte že." Její pokus trochu jim zlepšit náladu se moc nevydařil.
"Tyhle ty vtipy nechejte na mě, Carterová."
"Ano pane." Jack ji poplácal po rameni, Teal´c jí stikl ruku a Daniel ji objal.
"Až to skončí, budeme tady." Usmál se Daniel, když za sebou zavírala dveře. Jack i Daniel přecházeli po chodbě, zatímco Teal´c stál zcela v klidu.
"Jak to dělá?"
"Dělá co, Jacku?"
"To, jak tu stojí bez hnutí."
"Mladí jaffové musí prokázat svou statečnost tím, že bez hnutí stojí hodiny na slunci."
"Tohle jsme taky dělali v základním výcviku."
"Ale váš svět má jenom jedno slunce."
"Ah." Asi za půl hodiny, co Sam vešla na ošetřovnu, vyšla sestra a řekla jim, že mohou za ní. Daniel se postavil zprava vedle postele a vzal ji za ruku. Teal´c stál vlevo a Jack u nohou postele.
"To ani moc dlouho netrvalo. Jak moc zlé to bylo?"
"Už jsem zažila horší, pane." Usmála se Sam. Přišel tam doktor.
"Proběhlo to dobře, pane. Volal jsem na patologii, aby se podívali na vzorky. Ráno bychom měli mít předběžné výsledky."
"Kdy může odejít?" Obrátil se Daniel na doktora, ale pořád držel Sam za ruku.
"No je tady jisté riziko vnitřního krvácení po takovém zásahu. Normálně paciety pouštíme po několika hodinách domů, ale protože plukovník Carterová žije sama a její stav se rychle mění, byl bych radši, kdyby přes noc zůstala tady na ošetřovně."
"A co má to, že žije sama, s tím co dělat?" Sam bylo jasné, podle změny Danielova hlasu, že je rozčílený. Taky jí o něco víc stiskl ruku. Doktor o krok ustoupil a rozšířily se mu oči.
"Danieli, jde jen o to, že bych dnes v noci neměla být sama. Neměj obavy, nevadí mi, že tady zůstanu." Tak trochu ztuha se na Daniela usmála.
"Víš, že s tebou rádi zůstaneme." Rozmáchl se Daniel a ukázal na Jacka a Teal´ca.
"Zajisté."
"Absolutně."
"Díky, ale nemám pocit, že je třeba tohle všechno dělat, když sem ráno zase musím zpátky." Ti tři jen přikývli.
"Můžete tu pánové několik minut zůstat, ale potom si potřebuje plukovník Carterová odpočinout." Doktor vycouval, byl rád, že to Sam takhle všechno srovnala. Nechtěl, aby si mysleli, že není na jejich straně. Sestry mu vyprávěly hororové příběhy, kdy tady na ošetřovně byl celý jejich tým.
"Chcete něco přinést, Carterová?"
"Myslím, že ne pane. Já jsem na ně vždycky hodná, když jsem tady, takže mi rádi ledacos přinesou."
"Nerozmazávejte to." Usmál se na ni Jack.
"Vrátím se ráno plukovníku Carterová." Přikývl Teal´c.
"Já taky." Sklonil se k ní Daniel a dal jí pusu na čelo. Sam jen potřásla hlavou a usmívala se.
"Daniel začínáš být sentimentální."
"Promíň, jen mi to vadí, když vidím, že je ti špatně."
"Ani se nenaděješ a budu zpátky a budu na tebe křičet."
"Ty nikdy nekřičíš Sam. Myslím, že proto je v poslední době na misích takový klid." Usmíval se Daniel a čekal, co na to Jack.
"Hej, to bylo na někoho koho znám?" Podíval se na Daniela, když odcházeli.
"Myslím, že to bylo myšleno na tebe O´Neille." A přestože Sam strašně bolelo v zádech, tomuhle se musela smát.

Moc dobře nespala. Záda ji bolela a matrace byla tenká a tvrdá. Nakonec si lehla na bok, sestra přišla zkontrolovat její kapačku. Sam tu strávila neklidnou noc, byla zvědavá na svoje testy. Byly skoro tři ráno, když si uvědomila, že nezavolala Petovi, co se vrátili z Edory. Ale to, že s ní několik dní nemluvil, ho nijak nezneklidňovalao, byl na to zvyklý.
Výraz doktorovy tváře dával najevo, že nemá moc dobré zprávy. Jeho pomalá chůze potvrzovala, že spal méně než Sam. Posadil se na židli vedle postele a Sam se nadzvedla.
"Mám obavy, že bipopsie potvrdila moje podezření. Začínají vám selhávat játra a ledviny. U obou se objevily problémy s imunitou."
"A víte, co to způsobilo?"
"Váš imunnitní systém dává najevo, že vaše tělo něco napadlo. A když se váše buňky k tomu dostanou, vytváří tak rozsáhlou reakci, že jsou zachyceny ve vašich játrech a ledvinách. Zablokování cest znamená, že vaše tělo nemůže vaši krev řádně filtrovat."
"Víte, co to je?"
"Ne, ale pracujeme na tom. Později o tom snad budu vědět víc."
"Dá se to nějak léčit?" Slyšel Daniel její otázku, když vcházel na ošetřovnu.
"Ne, dokud nebudeme vědět, co se děje. Je nezbytné, abyste začala s dialýzou."
"Za jak dlouho to bude nezbytné?"
"Za týden, možná deset dní. Velice rychle to postupuje."
"Rozumím. Můžu se dnes vrátit do práce?"
"Nesmíte cestovat bránou a doporučuji vám odpočívat. Jak budu vědět víc, ozvu se vám." Sam mu poděkovala a šla za Danielem.
"To vypadá špatně Sam."
"To souhlasím, ale mi tady vídáme zázraky. Vsadím se, že ještě před večeří na to bude mít nějaký mimozemský lék." Usmívala se Sam, i když nevěřila jedinému slovu, které řekla. A podle toho, jak se Daniel tvářil, věděla, že jí na její hrané nadšení neskočil. Šel s ní až do její laboratoře a zůstal tam, dokud nepřinesl Teal´c snídani.
Potom zašel za Jackem.
"Zní to vážně, Jacku."
"Myslíš Sam?"
"Samozřejmě, že myslím Sam!"
"No tak nekříč na mě. Pracujeme na nejvýše utajené línii obrany Země. Je tu vždycky možnost, že se něco vážného stane."
"Dojemné." Daniel se posadil na židli proti Jackovu stolu. "Tohle smrdí. Sam si to nezaslouží."
"Zajisté." Daniel vzhlédl, měl strach, že Jack takhle hloupě vtipkuje, ale místo toho viděl v jeho tváři bolest.

Doktor svolal na 18.00 schůzku. Spolu se Sam už prošli všechny výsledky, které získal. Navrhla mu, aby to řekli generálu O´Neillovi a současně i SG 1, aby se mohli případně na některé věci zeptat. A ona tak mohla stihnout vyřídit několik telefonátů.
"Děkuji, že jste přišli.Plukovník Carterová navrhla, že tohle bude nejlepší způsob, jak vás seznámit s jejím momentálním zdravotním stavem." Generál přikývl a naznačil tak doktorovi, aby pokračoval.
"Plukovníkovi Carterové začínají selhávat jak ledviny, tak játra." Přestože tohle nebyla novinka ani pro jednoho z nich, všichni se na Sam otočili.
"Postupuje to rychle a já mám jen omezené poznatky, proč k tomu došlo." Doktor stiskl tlačítko a na obrazovce za ním se objevil obrázek. Bylo na něm spousta batrevných línií, které byly stočené do kuličky.
"Rozlišili jsme několik částí, které vytváří to, co uvízlo v jejích játrech a ledvinách.Ty červené jsou její imunitní buňky. Zelené značí naqudah. Žlutá označuje protein, který má v těla jen plukovník Carterová a ti, v jejichž těle zemřel symbiont.Ty bílé části jsou pro nás zatím neznamou.Myslíme si, že jsou zodpovědné za to, že se všechny tyhle části spojily a vytvořily tak něco, co blokuje celý orgán."
"A jakým způsobem je identifikujete?" Ten doktorův prázdný výraz se Jackovi nelíbil.
"Už na tom pracuje několik lidí, pane. Také se snažíme kontaktovat Asgardy a Tok´ry."
Jack chtěl vědět víc, ale když se rozhlédl kolem stolu, věděl, že mu řekli vše, co zatím ví.
"Tak v tom pokračujte. Rozchod." Tón jeho hlasu dával najevo jeho napětí, které zadržoval uvnitř. Sam šla za ním do jeho pracovny.
"Mohu s vámi mluvit pane?"
"Samozřejmě Carterová. Prosím posaďte se."
Jack jí pokynul, aby se posadila a šel ke svému stolu, aby i on se posadil. Sam seděla nejistě na okraji židle. Jack se k ní naklonil.
"Chtěla bych požádat o týden volna."
"Myslel jsem si, že budete chtít pracovat s těmi lidmi na té věci, co vás infikovala."
"Mám něco víc než týden, než budu muset na dialýzu. Když s ní začnu, už se z Colorada nedostanu. Mám několik věcí mimo město, které potřebuji předtím, než se to stane, zařídit. Doktor mi přísahal, že pokud je tohle přenosné, jako že není, byl by v ohrožení jen ten, kdo byl dříve hostitelem. Prosím pane, pusťte mě." Úpěnlivě ho žádala, aby ji nechal odjet, přestože on si myslel, že jen ona sama je tou šancí, aby přežila.
"Nikdy bych vám nedokázal říct ne, Carterová."
"Takhle přesně si to pamatuji, pane." V očích jí zajiskřilo a usmála se.
"Tak si to volno užijte, ale buďte na telefonu, pro případ že by naši spojenci přinesli lék." Řekl Jack a snažil se, aby se pořád usmíval. Sam přikývla, ale její pohled byl zastřený.
"Ano pane." Vstala a šla ke dveřím. "Děkuji pane."
"Nemáte zač, Carterová. Zavolejte mi, pokud budete něco potřebovat. Myslím to vážně!"
Sam se usmála a když vycházela z jeho pracovny, mávla mu.
----------------------
"Pane?" Zastavil seržant procházejícího generála O´Neilla. Ten měl v posledních dnech špatnou náladu a Walter nechtěl, aby zrovna on musel zase poslouchat jeho příval nadávek.
"Ano seržante?"
"Pan Shanahan dnes několikrát volal, pane. Měl jste spoustu schůzek a já jsem slíbil, že vám předám vzkaz.Právě teď je na lince tři. Říká, že se to týká plukovníka Carterové, pane."
"Vezmu si to u sebe." Jack se posadil a než zvedl telefon, zhluboka se nadechl.
"Tady generál O´Neill, mohu pro vás něco udělat?"
"To si sakra myslím, že ano. Co se stalo Sam?"
"Obávám se, že mi toho budete muset říc víc, aby to šlo, pane Shanahane."
"Přišla dnes ráno, vrátila mi prtýnek a řekla, že už mě nechce nikdy vidět. Jde snad o něco z jiné ..."
"Nejste na zabezpečené lince." Prerušil ho Jack, aniž by měl nepříjemný pocit, že to udělal.To jeho kňourání mu hrálo na nervy. "Já jsem s plukovníkem Carterovou v poslední době o vašem vztahu nemluvil, takže se obávám, že nemůžu spekulovat o tom, co ji přimnělo k tomuto rozhodnutí. Pouze jediný člověk vám na tuhle otázku může odpovědět."
"Ale ona mi na to neodpoví. Něco mi naznačte, co by to mohlo být! Jak byste sakra mohl rozumět tomu, když vám to trhá srdce?" Pete na chvíli zmkl. "Pokud .... to nemá co do činění s vámi?"
"Samozřejmě, že ne."
"Odpověděl jste mi dost rychle. Jako byste tu odpověď měl nacvičenou. Budu o ni bojovat. Tak snadno to nevzdám."
"Jediný člověk, se kterým budete muset bojovat, bude plukovník Carterová. Je to inteligentní žena, která se rozhoduje správně, když dojde k jistému závěru. Dobrou noc pane Shanahane." Zavěsil Jack, aniž by čekal na jeho odpověď. Když zvažoval Petevo obvinění, narůstal v něm vztek. Sam byla moc chytrá na to, aby si kvůli němu nechala jisté věci ujít! Byla to vlastní chyba toho stupidního policajta, že si ji nechal proklouznout mezi prsty.

Nikdo o Sam po zbytek týdne neslyšel. A ani Asgardi ani Tok´rové se neozvali. Jack, Daniel a celý výzkumný tým začínali být nervózní. Jack do laboratoře volal každý den a každý den mu sdělili, že v určení té neznámé substance nenastal žádný pokrok. Teal´c byl jediný, kdo zatím vypadal klidně, ale Daniel i Jack věděli, že i on má obavy.

"Plukovník Carterová se hlásí podle rozkazu, pane." Jack vzhlédl a zabolelo ho u srdce, když slyšel její hlas, ale když ji viděl, bylo to ještě horší. Její kůže začala žloutnout a také bylo vidět, že za ten týden co byla pryč, dost ztratila na váze. Pod očima měla velké tmavé kruhy, které odrážely její obrovskou únavu.
"Jak jste se měla, plukovníku?"
"Vyřešila jsem to, co jsem potřebovala, pane."
"Pete Shanahan několikrát volal, co jste byla pryč."
"Je mi líto, jestli vás obtěžoval, pane. Našel si mě u bratra a promluvili jsme si. Pochybuji, že sem bude znovu volat."
"Jsem rád, že jste si svoje věci vyřešila."
"Všechno je urovnáno."
"Před dvěma dny nás kontaktovali Tok´rové a včera se ukázali Asgardi. Zatím nijak dál nepokročili, ale když jste tady, možná jim pomůžete."
"Kvůli tomu, že mívám hloupé nápady nebo protože potřebují pokusného králíka?" Jack v tom slyšel strach zakrývaný sarkasmem.
"Asi oboje. Je fajn, že jste zase zpátky. Měla byste zajít na ošetřovnu a nechat je začít hned dělat, co je třeba."
"Ano pane a děkuji, pane."
"Děkujete za co?"
"Za to, že jste mi dal čas, který jsem potřebovala, abych mohla navštívit Cassie a bratra, stejně jako zvládnout to s Petem." Sam se otočila a odcházela, aniž jí Jack stačil odpovědět. Srdce se mu sevřelo a ruce se mu třásly, když ji viděl odcházet.

Po dnu plném papírování a různých schůzek se vydal na ošetřovnu, aby zjistil, jestli dnes došlo k nějakému pokroku. Bylo tu podivné ticho. Každý jiný den během týdne byl v laboratořích kolem ruch. Dnes to vypadalo, že tu nikdo není. Jen ze vzdáleného koutu bylo slyšet jakési bzučení, které upoutalo Jackovu pozornost, takže šel tam.
Minul několik prázdných postelí, což znamenalo, že se v poslední době týmy mimo Zemi nesetkaly s mnoha jaffskými hlídkami. Vzadu v rohu seděla na židli Sam, vedle ní stál přístroj, který způsoboval to bzučení. Měla zavřené oči. Jack si potichu vzal židli a postavil si ji k té její. Jen tu seděl a sledoval ji.
"Není tady co dělat, když jsem tady a na čtení jsem moc unavená." Když otevřela oči, zahleděl se do nich .
"Co to je?"
"To je dialyzační přístroj. " Jack otevřel pusu a rozšířily se mu oči.
"Tak brzy?"
"Zřejmě už to bylo dost špatné, když jsem sem odpoledne přišla."
"Myslel jsem, že jsem vám říkal dnes ráno, abyste šla přímo sem."
"Měla jsem několik věcí, které jsem předtím potřebovala dokončit." Jack se zamračil a upřeně se na ni díval.
"To nezní jako byste to byla vy."
"Ok, nechtěla jsem vědět, jak moc zlé to je. Pokoušela jsem se pravdě vyhnout. Daniel mě našel a dovlekl mě sem." Sam se dívala na svoje ruce. Začala si hrát s hadičkou, která vycházela z jejího těla a vedla do toho přístroje.
"Musím Danielovi později poděkovat." Usmál se, ale Sam se na něho nepodívala. "Co kdybych vás, až to tu skončíte vzal domů a dali bychom si večeři?"
"Tak tohle je přesně to, co řekne doktor." Oba vzhlédli a viděli doktora, jak jde k nim.
"Můžu se o sebe postarat sama."
"Byl bych raději pro opak. Po vaší dnešní odpolední příhodě potřebujete někoho, kdo vás odveze domů a taky se nic nestane, když se někdo ujistí, že jste jedla na večeři vyvážené jídlo."
"Nemám hlad." Doktor se sklonil, aby se jí mohl podívat do tváře.
"Já vím, ale potřebujete jíst, aspoň trochu. Můžete maso, zeleninu, prostě porteiny a vitamíny. Vyhněte se soli, alkoholu a tučnému jídlu."
"To je všechno?" Ani jednomu z nich neunikl ten sarkasmus v jejích slovech.
"Ne, potřebujete víc spát."
"Později budu mít na spaní času dost." Jack s doktorem se na sebe podívali. Oba věděli, co tím myslí, ale ani jednomu se to nelíbilo.
"Co jste myslel tou malou odpolední příhodou?" Díval se Jack z doktora na Sam.
"Tok´rové se pokusili použít *healing device*."
"A?"
"Začalo jí nepravidelně bít srdce a nakrátko přestala dýchat."
"Teď je mi fajn." Tvářila se Sam znepokojeně. Neměla ráda, když se o ní mluvilo, jako by tam nebyla.
"Teď vás odpojím. Zabere to pár minut dát vás do pořádku, abyste mohla jít."
"Já tady na vás počkám, až budete hotová." Kývnul Jack na doktora. Sam zavřela oči a položila si hlavu na opěrku u židle. A když ji připravovali k odchodu, ani se nepohnula. Jack to sledoval a z toho stínu v její tváři měl obavy.

Na cestě domů se Jack zastavil pro kuře s cuketou a salát. Pití bez kofeinu pro Sam. I on by si mohl dát tohle k pití, ale tu chuť toho nápoje prostě nemohl vystát. Když přijeli k jejímu domu, nečekala na jeho pomoc. Vešla dovnitř a nechala otevřené dveře, aby mohl přinést večeři.
Sice se ve svém jídle nimrala, ale snědla toho dost, aby byl Jack spokojený. Po věčeři se posadila na pohovku a přepínala mezi jednotlivými kanály. Jack stál v kuchyni a sledoval ji. Byla tak vzdálená jako nikdy za ty roky, co se znají. Vypadalo to, jako by galaxie, které jsou tak daleko, byly mnohem blíž než Sam, která seděla jen pár metrů od něho. Věděl, že ji ztrácí.
Sam chodila do práce každý den, ale nebyla schopná tu zůstávat tak dlouho jako předtím, než onemocněla. Tok´rové a Asgardé pracovali společně s vědci v SGC. Sam se jim snažila pomáhat, ale vždycky se rychle unavila a nebyla schopná s ostatními vědci držet krok.

Pozvala Jacka, Daniela a Teal´ca v sobotu večer na film a smažené kuře. Také chtěla, aby jí pomohli s úklidem garáže, takže si udělali den volna. Všichni se na to, že stráví společně celý den, těšili.
Tu sobotu ráno přijel Jack brzy a byl překvapený, když zjistil, že Sam už je v garáži.
"Ahoj, pane."
"Carterová, co děláte?"
"Uklízím pane."
"Jak můžu pomoct?" Po chvilce přijeli i Daniel s Teal´cem. Sam a Jack už měli nachystaných sedm hromádek. Ani jeden z nich tomu nerozuměl, takže je Sam začala navádět na kterou hromádku, která věc patří. Zabralo jim to čtyři hodiny, než ty věci roztřídili a zbytek věcí dali zpátky do garáže. Daniel jel pro hamburgery na oběd a Jack s Teal´cem zatím sbalili věci z šesti hromádek do krabic, které potom dali do košů.

Po obědě si šla Sam lehnout, aby si odpočinula. Nejen že od brzkého rána pořádně pracovala, ale také její léky od bolesti způsobobaly, že byla unavená. Ti tři se usadili v obýváku a asi hodinu se dívali na televizi, ale potom měli pocit, že by raději nějak Sam pomohli. Jack našel v kuchyni různé čistící prostředky a Teal´c zase v koupelně. Daniel nevěděl, kde by měl začít. Nechtěl dělat nic, co by bylo hlučné jako třeba luxování a ani se nechtěl plést Jackovi nebo Teal´covi do cesty. Takže se rozhodl, že by mohl utírat prach. Ve skříni v chodbě našel utěrku a čistící spray.
Všichni tři pilně uklízeli asi půl hodiny. Daniel dokončil úklid v obývacím pokoji a v pracovně Sam. Potom otevřel dveře do malého pokojíku a našel uvnitř bedny. Jiné než byly ty v garáži, tyhle byly popsané. Prošel mezi nimi, díval se na ně a četl si, co je na nich napsané. Jedna z nich byla pro něho. Další pro Teal´ca, Jacka, Cassie, bratra a jeho rodinu a pro charitu. Najednou těch sedm hromádek v garáži dávalo smysl.
"Jacku?" Daniel stál ve dveřích kuchyně a díval se na Jacka, jak utírá poličky.
"Ano, Danieli."
"Můžeš se jít na něco podívat?" Jack se otočil a podíval se na něho. Chtěl zrovna říct nějakou svou obvyklou poznámku, ale když viděl, že je Daniel rozčílený, tak si to odpustil.
"Ok." A následoval ho. Daniel nic neřekl. Otevřel dveře a pokynul Jackovi, aby vešel dovnitř. Ten tedy vstoupil a procházel mezi krabicemi. Přejížděl prsty po jménech, která na nich byla napsaná. Dostal se až k té, která měla jeho jméno a podíval se dovnitř. Viděl tam fotku Sam a celého týmu v rámemčku a na ní ležela obálka. Bylo na ní napsáno Jackovi. Ne generálu O´Neilovi, ale Jackovi. Sevřelo se mu srdce a vytáhl ruku z krabice ven.
"Tuto místnost přeskoč." Otočil se na Daniela.
"Tak je to. Prostě to přeskočit."
"Ano Danieli. Tak to je." Řekl Jack a prošel kolem něho a zavřel za sebou dveře.
"Jacku, ty to nechápeš? Ona to vzdává. Chystá se umřít." Daniel chytil Jacka za paži a tak mu jeho rychlý odchod znemožnil.
"Já chápu, co Sam dělá." Otočil se Jack a podíval se na Daniela. "Ale mi to pro ni nemůžeme vzdát. Věř mi, když ti říkám, abys o tomhle nemluvil. Potřebuje si to vyřešit po svém." Jack se vrátil zpátky do kuchyně a uklidil čistící prostředky zpátky pod dřez. Nalil si pití a opřel se o kuchyňskou desku. Teal´c i Daniel sem za ním přišli a nalili si limonádu.
"Ne abyste mi zašpinili moji uklizenou kuchyň."
"O´Neille, myslím, že tahle kuchyň stále patří plukovníku Carteroé."
"To já vím Teal´cu. Jenom jsem myslel..." řekl Jack a všiml si náznaku úsměvu na Teal´cově tváři a tak přestal, nebylo třeba nic vysvětlovat. Všichni tři se přesunuli do obývacího pokoje, když Sam otevřela dveře u své ložnice.
"Wow, vypadá to tu a voní to tu nádherně. Pracovali jste pilně, zatímco jsem spala?" Jack se usmál.
Daniel se usmál jen tak napůl a Teal´c jako obvykle přikývl.
"Pokud vám to nebude vadit plukovníku Carterová, mohl bych uklidit vaši koupelnu, když už jste vzhůru."
"Tael´cu, nechci vás odtud vyhánět."
"Neměl jsem v umýslu odejít dřív než po večeři."
"Já vím, že mě škádlíte. Moc to ocením, když budu mít uklizenou i koupelnu. Myslím, že tam nemám pověšené žádné kalhotky nebo tak něco." Usmívala se Sam na Teal´ca, který vstal a šel si pro čistící prostředky. Jack se uculoval, když viděl Teal´ca, jak si nese kbelík s všemi těmi přípravky a hadříky a jde směrem k ložnici Sam.
"Myslím, že Teal´covi se tohle líbí. Ale nikdy jsem si nemyslel, že je to domácí typ."
"Ale i ty jsi vypadal spokojeně, když jsi uklízel kuchyň." Jack se na Daniela za tohle škaredě podíval a Sam se zahihňala.

Daniel navrhl, že zajede pro kuře. A kdyby se nepřihlásil sám, Jack by ho tam poslal, i kdyby ho měl přinutit. Od té chvíle, co našel ty zatracené krabice, byl nevrlý. Jack měl hodně práce, aby jejich povídání ten večer bylo zcela nezávazné. Ti tři měli takový hlad, že jedli v úplné tichosti. Sam se v jídle nimrala a posouvala je po talíři. Snažila se, aby to vypadlo, že něco snědla.
"Tok´rové oznámili, že se váš otec už brzy vrátí. Očekávají, že to bude během několika dní, kdy přijde."
"Ano, slyšela jsem to, když jsem včera odcházela." Usmála se Sam na Teal´ca a zase bylo ticho.
"A co si něco zahrát?" Všichni se obrátili na Jacka.
"Zahrát si, pane?"
"Jistě. Něco jako pictionary nebo charades." Daniel si odfrkl a vstal, aby odnesl svůj prázdný talíř do kuchyně.
"Danieli, co se děje?" Sam se zamračila. Po celý večer byl neobvykle potichu.
"Ignorujte ho, je jen otrávený."
"Ignorovat věci je vždycky tvoje odpověď, že Jacku."
"Danieli, říkal jsem ti, abys toho nechal." Teal´c vypadal zmateně a Sam se posadila zpříma.
"O co tady jde?" Dívala se z Jacka na Daniela.
"O nic." Řekl Jack tónem, jako by dával rozkaz.
"Ale takle mi to vůbec nezní, pane." Sam se dívala Danielovi do očí a když v nich viděla bolest, překvapilo ji to. Byl na ni rozzlobený. "Ty jsi na mě naštvaný Danieli?"
"Carterová, nemusíme se do toho pouštět!" Zajel si Jack rukou do vlasů.
"Myslím, že Daniel má něco, co potřebuje říct a já to chci slyšet." Sam se pořád dívala Danielovi do očí. Vždycky se k sobě chovali čěstně a teď o tohle v jejich přátelství nechtěla přijít.
"Ty vzdáváš to, že by to mohlo být lepší." Daniel dal talíř do dřezu a otočil se na Sam.
"To ne, naši nejlepší vědci, Tok´rové a Asgardé na tom pracují. Oni na to příjdou."
"Byl jsem v tom malém pokoji." Sam se rozšířily oči. "Dnes ráno jsi nás nechala balit naše vlastní krabice. Nechala jsi nás rozdělit to, co od tebe dostaneme, až zemřeš!"
Sam se dívala na svoje ruce a opřela se o opěradlo pohovky.
"Připravit se na to nejhorší, není totéž, jako to vzdát. Až to vzdám, tak to poznáš." Její hlas byl pevný, ale tichý. Daniel udeřil pěstmi o kuchyňskou desku.
"Lžeš sama sobě. Ta Sam Carterová, kterou já znám, by to nikdy nevzdala. Je silná. Bojovala by." Jack viděl, jak Sam stéká kolem nosu slza.
"To stačí Danieli!"
"Máš pravdu. Uvidíme se v pondělí." Daniel si vzal svůj kabát a šel ke dveřím.
"Pojedu s ním." Řekl Teal´c a vstal. Sklonil se k Sam. "Já vím, že jste skvělý bojovník a musíte být připravená na velkou bitvu. I teď zvítězíte. Já to Danieli Jacksonovi vysvětlím." Dal jí pusu do vlasů a šel za Danielem. Jack se posadil na podlahu a počítal slzy, které stékaly dolů. Když jich bylo patnáct, podal Sam krabici papírových kapesníků.
"On tomu nerozumí Sam."
"Já vím." Jack se vrátil na pohovku a vzal ji do náruče. Seděli takhle asi deset minut.
"Teď když jsme tady sami, můžu se na něco zeptat?"
"Jistě pane."
"Proč si prášky proti bolesti, které si nevezmete, dáváte do kapsy?" Sam prudce zvedla hlavu a odtáhla se.
"Vy jste to viděl?"
"Jo."
"Mám pocit, že celou dávku, kterou mi předepsali, nepotřebuji."
"Tak potom prostě dávku přeskočte.Nebudete muset všechno tohle schovávání dělat. Nebo je to pojistka?"
"Znáte mě opravdu tak dobře?" Opřela se Sam o pohovku.
"Tomu se říká kettle black."
"Pane?" Sam se na něho podívala a on svěsil hlavu.
"Já jsem něco podobného zkusil, už je to dávno."
"Oh." Nezeptala se jestli to bylo po Iráku nebo po Charliem. Byla si jistá, že by jí neodpověděl.
"Je to něco, co máte v plánu už brzy?"
"Ne pane." Jack si ji k sobě přitáhl blíž a dal jí ruku kolem ramen. "Chci je mít pro případ v zásobě."
"Pro jaký případ?"
"Odmítám umřít připoutaná k posteli někde ve vzdáleném rohu na ošetřovně."
"Tomu rozumím." Podívala se mu do očí a věděla, že to tak opravdu je. Položila si hlavu na jeho rameno.
"Udělám to jenom tehdy, když už nebudu mít žádnou naději, že se uzdravím. Jen chci, aby si mě všichni pamatovali takouvou, jakou jsem byla, ne jako mrzáka."
"To se nikdy nemůže stát."
"To jsou kecy!" Sam zvedla hlavu. V očích měla zase slzy. "Daniel už mě bere jako slabou teď. Kdyby mě musel navštívit na ošetřovně, když budu připojená na ten zatracený přístroj, rychle zapomene na tu Samanthu Carterovou, která velela misím a nakopala Goa´uldům zadek."
"Tak potom ho nenecháme, aby vás navštívil. To stejné platí i pro Cassie. Teal´c a já ve vás vždycky budeme vidět tu, co nechala vybuchnout slunce, která bojovala. Takže mi vám z toho pomůžeme." Sam se na něho maličko usmála a přikývla.
"Nechci Daniela odmítat. Je pro mě moc důležitý."
"Já vím. Jenom se ujistíme, že bude mít předtím spoustu možností vás navštěvovat v laboratoři."
"Nebude chtít, abychom ho takhle vynechali. Víte, jak umí být tvrdohlavý."
"Tak fajn. Promluvím s ním, aby to pochopil. Pro něj i Cassie tu bude ještě hodně příležitostí, aby vás navštívili někde mimo základnu, kde jste sama sebou."
"Souhlasím." Sam se v jeho náruči uvolnila.
"Pro to přátelé jsou, že?" Cítil, jak Sam přikývla. Držel ji, dokud nebyla ospalá a potom ji přesvědčil, aby si šla lehnout, že to tu uklidí. Jakmile byla v posteli, vyprovodil se sám a zamkl za sebou dveře. Když jel domů, usadily se v jeho srdci velké obavy

Jack přijel pro Sam v neděli ráno, aby ji odvezl na dialýzu. A v době, kdy Sam absolvovala svoji léčbu, byl u sebe v kanceláři a vyřizoval stohu papírů. Jak byla hotová, vzal ji na oběd a potom ji zavezl domů. Byla vyčerpaná a tak se vyprovodil sám.
V pondělí požádali Asgardé o schůzku. V zasedačce bylo plno, byli tu čtyři vědci z SGC, několik doktorů, dva Tok´rové a tři Asgardé, SG 1 a Jack.
"Předpokládám, že jste nás zavolali, protože pro nás máte něco nového?" KdyžJack promluvil, předstoupil před něho Asgard jménem Nomi.
"Byl jsem určen, abych vás informoval o tom, že jsme identifikovali protein, který způsobuje to, že se buňky v těle plukovníka Carterové shlukují a znemožňují normální fungování jejích orgánů."
"Takže, co to je?"
"Ten protein je vytvořený virem. Zjistil jsme části viru v její krvi. Jsem si jistý, že pokud bychom překontrolovali mozkový kmen, že bychom je tam našli také."
"Proč mozkový kmen?" Zeptala se Sam a pozorně se na Nomiho dívala.
"Jejich přítomnost v mozkovém kmenu by vysvětlovala vaši reakci na *healing device*. A je to také místo, které bylo určeno pro virus, aby se usadil."
"Jak tohle víte?" Jack si nebyl jistý, jestli se vyzná v řeči těla Asgardů, ale myslel si, že viděl Nomiho a ty další dva, jak se ošívají.
"Protože tenhle virus vytvořili před stoletími Asgardé." Místnost ztichla.
"Vy jste před stoletími vytvořili virus, aby napadl Carterovou?" Jack se zamračil a přimhouřil oči. Jeho hlas byl tichý a mluvil pomalu, ale byl jak břitva. Byl zmatený, ale současně byl ochotný začít s přívalem nadávek.
"Ne. Tento virus byl vytvořený pro to, aby zneškodnil Goa´uldy. Ale bohužel selhal a náš výzkum v tomto způsobu boje skončil. Nejsme si jistí, jak se plukovník Carterová dostala do kontaktu s tímto virem. Ani přesně nevíme, jak byl pozměněn."
"Pozměněn?" Sam byla bledá, ale snažila se celý rozhovor sledovat. Když Nomi mluvil, točila se jí hlava.
"Ten virus, který máte v krvi je odvozený od toho viru, který jsme vytvořili my. Nejsme si jistí tím, jestli se jedná o přirozenou změnu nebo byl někým upraven. Budeme dále v tomto výzkumu pokračovat."
"Máte na to lék?"
"Ne generále. Nikdy jsme neměli pocit, že by bylo nutné vytvořit lék nebo vakcínu, když jeho cílem byli pouze Goa´uldi a my jsme měli snahu je eliminovat."
"Je tu nějaká možnost, jak určit, jak se Sam nakazila?" Zeptal se Daniel Nomiho.
"Zatím vám nemohu říct, jak se nakazila, ale určili jsme, že to bylo před 19 pozemskými dny."
Sam a Daniel se na sebe podívali a promluvili ve stejný okamžik.
"Edora."
"Tehdy jsi opravila reaktor."
"Co se stalo potom?" Zadíval se Jack ze Sam na Daniela.
"Ten večer byla oslava. Další den jsme šli do jeskyní a pomáhali Danielovi dokončit jeho výzkum. Strávili jsme tam dva dny, potom jsme se sbalili, naposledy jsme zkontrolovali reaktor a vrátili se domů."
Daniel a Teal´c přikývli na souhlas, že to, co řekla Sam, tak přesně bylo.
"Takže potom vy budete dál pokračovat ve výzkumu, abyste našli lék a mezitím já, Daniel a Teal´c zajdeme na Edoru." Kolem stolu se ozývalo mumlání, ale vypadalo to, že s tím všichni souhlasí. Jack je všechny kromě SG 1 nechal odejít.
"Danieli, Teal´cu, chci, abyste byli během dvou hodin připraveni."
"Pane."
"Carterová?"
"Potřebujete s sebou nějakého vědce, pane."
"Cože?"
"Potřebujete jednoho z našich vědců. Bude schopný vám pomoct identifikovat možný zdroj nákazy."
"Fajn. Jednoho si vyberte a řekněte mu, ať se připraví. Rozchod." SG 1 odešli a Jack zůstal sedět v zasedačce. Ve tváří měl napjatý výraz a vypadal ustaraně..

Sam sledovala, jak Jack, Daniel, Teal´c a kapitán Mitchell odchází bránou na Edoru. Generál Hammond byl znovu povolán do SGC. Tok´rové poslali zprávu, že Samin táta sem dorazí další den. Všechno, co mohla Sam právě teď dělat, bylo, jít na oštřovnu a čekat, až ten přístroj, který začínala pomalu nenávidět, jí dá další den navíc, aby mohla bojovat.

Jack je vedl do malé vesnice. Cestou o ničem nemluvili. Napětí mezi členy týmu bylo vysoké a kapitán Mitchell se cítil zcela mimo.
"Jacku!" Garan byl viditelně potěšen, když ho viděl a Jack se pokusil usmát. "Vrátili jste se tak brzy, protože jste už přišli na to, jak lépe odhalit ten zvláštní naquadah?"
"Ne Garane. Je tu jiný problém." Garan jim viděl na tvářích, že se stalo něco vážného.
"Prosím pojďte do mého domu a povězte nám, co se stalo." Vedl je na kraj vesnice. Do domu, který Jack nečekal.
"Ty jsi se přestěhoval?"
"Ano. Mám teď svůj vlastní dům, kde bydlím se ženou a synem."
"Gratuluji."
"Děkuji. Prosím pojďte a posaďte se. Mohu vám přinést něco k pití?"
"Ne, my opravdu nemáme moc času." Zrovna když se Jack posadil, vešla Laira a nesla v náruči malé dítě. Mělo krásné hnědé lokny a velké zelené oči. Chlapec kopl nohama a dožadoval se tak, aby ho postavila na zem, aby se mohl podívat na jejich návštěvníky. Laira ho dala dolů a upřeně se dívala na Jacka.
"Vrátil jsi se."
"Ano." Jack vstal a nabídl jí svoje místo. Laira se posadila, ale nechala mu dostatek prostoru, aby se mohl posadit zpátky.
"Pane, pokud vám to nevadí, rád bych začal odebírat vzorky v jeskyních."
"To je dobrý nápad kapitáne. Teal´ cu, dělej mu prosím společnost při sbírání těch vzorků."
Teal´c přikývl a odešli.
"Moje matka hlídá Jackieho, když jsem na poli a moje žena na návštěvě své sestry."
"Rád tě zase vidím Lairo."
"Já tebe taky, Jacku,." Stále se na něho dívala, jako by viděla ducha. Mohl úplně cítit její strach, ale nerozuměl tomu.
"Proč s vámi dnes nepřišla i plukovník Carterová?" Zeptal se Garan, který seděl proti němu a držel v náruči svoje neposedné dítě. Chlapec si vzal prázdný hrnek a začal s ním bouchat o stůl a smál se tomu.
"Protože je nemocná, velice moc nemocná. Naši vědci věří, že se nakazila tady." Garan pevněji sevřel svého syna. Daniel to viděl a hned zareagoval.
"Ty a tvoje rodina se nemusíte ničeho obávat. Ta nemoc, kterou má, může zasáhnout jen ji."
Garanovo sevření vlastního syna povolilo.
"Jak může nemoc zasáhnout jen jednoho člověka?" Když Garan promluvil, Laira se podívala jinam.
"Sam je velice ... zvláštní." Laira vstala a vydala se k zadní místnosti. Otočila se na Jacka.
"Řekni jí, že jí přejeme rychlé uzdravení. Hezký den Jacku." Jack přimhouřil oči, když Laira odešla z místnosti.
"Co můžeme udělat, abychom vám pomohli, když nám plukovník Carterová tak pomohla?"
"Zatímco kapitán dělá nějaké testy v jeskyních, my se zatím poptáme lidí kolem."
"Jako na co?"
"No, podle Sam ten večer, co opravila reaktor, byla oslava."
"To byla skvělá oslava. Byli jsme šťastní, že máme zase teplo." Usmál se Garan.
"A kde ta oslava byla?"
"U Jonziaseho. Má největší dvůr, takže to u něj vždycky skončí."
"Carterová říkala, že z oslavy odešla brzy. Kam šla?"
"Vrátila se sem."
"Byl tady ještě někdo jiný, když přišla?"
"Ne. Když jsme se za pár hodin vrátili, už spala na lehátku v kuchyni. Byla až do rána sama."
"Co dělala ráno?"
"No umyli jsme se a najedli. Potom pro ni přišel Teal´c a vrátili se spolu do jeskyní. O dva dny později se vrátila s Teal´cem a Danielem. A Michielem, to byl chlapec, který pomáhal Danielovi."
"Ok, trochu se rozhlédnem kolem a odejedeme, jak nejdřív to bude možné." Garan postavil svého syna, aby si mohl hrát a díval se na ně, jak odchází k řece.

Ten večer se všichni čtyři sešli u řeky a postavili si tábor. Vesničané jim nabídli příbytek, ale Jack to odmítl. Chtěl mít možnost promluvit si v soukromí.
"Tak co jste našli v jeskyních?" Jedli jejich instantní jídlo a pili kafe.
"Nic podstatného. Testy neprokázaly přítomnost asgardského viru, ale mám vzorky, které chci vzít ráno do SGC." Jack přikývl.
"Podle Garana odešla Sam z oslavy sama a vrátila se do jeho domu a šla spát. Druhý den ráno odešla do jeskyní."
"S tím nesouhlasím, plukovník Carterová nebyla po oslavě sama." Jack zvedl hlavu a díval se na Teal´ca."To vysvětli."
"Viděl jsem plukovníka Carterovou odcházet. Jak se mi podařilo dosta se pryč, šel jsem za ní do Garanova domu.Chtěl jsem si potvrdit naše plány na druhý den. Když jsem přišel, ležela plukovník Carterová na lehátku a Laira seděla vedle ní. Vysvětlovala mi, že se plukovník Carterová necítila dobře, tak jí pomáhala do postele. Díval jsem se na plukovníka Carterovu a ona už tvrdě spala, tak jsem odešel pár minut po Laiře."
"Tak potom myslím, že si potřebuji ráno, než odejdeme, promluvit s Lairou." Jack si vzal první hlídku. Z toho všeho mu šla hlava kolem a věděl, že stejně nebude moct spát. Laira se od okamžiku, co ho viděla, chovala divně. Přisuzoval to tomu, že se s ním pokoušela mít před léty vztah, ale teď byl zvědavý, jestli v tom není něco víc.
Jak se ráno rozbřesklo, hned se sbalili. Jack se chtěl vrátit do SGC a předtím si potřeboval promluvit s Lairou.Věděl, že vstává s východem slunce, takže se vydali k jejímu domu, jakmile dopili svoje kafe.
Laira byla překvapená, když je uviděla u svých dveří, ale pozvala je dál a nabídla jim pití. To odmítli.
"Lairo, řekni nám, co se stalo ten večer, co byl opraven reaktor." Zadíval se na ni Jack vážným pohledem.
"Měli jsme oslavu."
"Plukovník Carterová odešla brzy. A ty taky. Co se stalo?" Její pohled přeskočil na Teal´ca a potom zpátky na Jacka.
"Plukovník Carterová toho ten večer moc vypila a nebylo jí dobře. Pomohla jsem jí zpátky do Garanova domu a lehnout si. Když tam přišel Teal´c, už spala."
"To je lež Lairo. Sam by v žádném případě nebyla ve službě opilá." Zamračil se Jack.
"Takže věříš jí místo mě, i když tady ani není, aby mohla mluvit." Laira vypadala ublíženě.
¨"Ano." Jack se k ní natáhl a chytil ji za paži. Ještě pevněji ji chytil a Laira ucukla. "Řekni nám pravdu. Hned!" Když na ni Jack zakřičel, zase sebou cukla. Toho ohně v jeho očích se bála.
"Ona je jen jediný člověk. Nás je mnoho. Ty by jsi to taky tak udělal." V očích měla slzy. Jack ji sevřel ještě víc.
"O čem to mluvíš?" Daniel dal Jackovi na rameno ruku a on svoje sevření trochu povolil. Laira posmrkla.
"Muž jménem Ba´al vzal moji vnučku Shawlu. Řekl, že když dám Samanthe drogu, že mi ji potom vrátí." Laira začala vzlykat.
"A proč jsi nám to prostě neřekla?"
"Je to jen jeden člověk!"
"A že to byla zrovna ona, to ti pomohlo, že?"
"Nevím, co tím myslíš." Jack ji chytil za ramena a přitiskl ji k sobě.
"Jasně že ne. Kam Ba´al odvedl tvou vnučku?"
"To nevím." Laira se snažila se od něho odtáhnout, ale Jack ji držel pevně.
"Přiletěl lodí nebo přišel bránou?"
"Bránou." Snažila se dostat z jeho sevření, ale uvědomila si, že bude volná až tehdy, až ji Jack pustí.
"Kdo tady byl, když odešel?"
"Garan a já."
"Které symboly použil?" Daniel přisunul Laiře notes. Jack ji pustil, přinutil ji, aby se posadila ke stolu.
"Napiš je. A neovažuj se mi lhát." Jeho slova zněla jako zavrčení. Laira věděla, že by udělal to, co by bylo nutné, aby se dozvěděl, co chce. A to ji děsilo. Dokonce víc, než Teal´cův výraz. Napsala symboly a podala notes Jackovi.
"Zůstala ti nějaká ta droga?" Daniel viděl, jak se Laira přikrčila. Z kapsy zástěry vytahla lahvičku a podávala ji Jackovi.
"Tohle mi dal, abych to použila." Jack lahvičku protočil mezi prsty a potom ji schoval do jedné z kapes své vesty.
"Dal ti nějakou protilátku?" Laira se tvářila zmateně a tak jí to Daniel víc vysvětlil.
"Dal vám jinou drogu, která by se užila jako opak téhle, kdyby se někdo nešťastnou náhodou nakazil?"
"Ne, řekl, že plukovník Carterová je jediná, koho to zasáhne."
Jack se narovnal v ramenou a škaredě se na Lairu zadíval. Danileovi se rozšířily oči a mírně pootevřel pusu.
"My se vrátíme." Jack se otočil a vydal se ke dveřím.
Daniel ho následoval. Teal´c a kapitán Mitchell už byli venku.
"Prosím, vraťte nám ji." Prosila Laira. Jack sklopil hlavu.
"Uděláme to, co je v našich silách." Když odešli, Laira seděla u stolu a plakala.
Když se vraceli k bráně, dohonil Daniel Jacka.
"Co jsi měl na mysli, když jsi se Lairy ptal, že to pro ni bylo jednodušší, když cílem byla Sam?"
"Nechci o tom mluvit." daniel se dotkl jeho paže. Jack se zastavil.
"Takže budeš raději, když se tě zeptám, až se vrátíme do SGC? Já to tohle nenechám jen tak." Jack se na něho podíval. Viděl, že to Daniel myslí vážně, tak ustoupil.
"Po dvou měsících, co jsem se odtud vtráil, jsem tu byl. Musel jsem se s Lairou usmířit a ukončit to. Ona mě obviňovala, že jsem se vrátil zpátky domů, abych byl se Sam. Vysvětlil jsem jí naše pravidla a proč spolu nemůžeme být, ale nevěřila mi."
Znovu se vydali na cestu.
"Myslím, že viděla to, co mi už vidíme nějaký ten rok." Daniel čekal, že Jack proti tomu bude protestovat, ale jeho odpověď ho překvapila.
"Ano, myslím, že ano." Brána se aktivovala a když došli k DHD, kapitán prošel skrz.

Zatímco SG 1 a Jack byli na Edoře, objevil se v SGC Jacob. Jeho setkání se Sam ho utvrdilo v tom, že je to opravdu tak zlé, jak mu bylo řečeno. Její pleť měla hroznou barvu a také neměla žádnou energii. Sam souhlasila s tím, že stráví noc na ošetřovně. Takže jí mohli udělat další hodně podrobné testy.
Když se v interkomu ozvala výzva, pomol Jacob Sam do zasedací místnosti. Když jí Jack pomáhal posadit se, sledoval Jacob jeho výraz. Sam mu řekla, jak se Jack o ni stará. A Jacobovi byl jasný důvod Jackova chování. Bylo mu těžko u srdce. Pamatoval si tu bolest, když ztratil svoji ženu. Odešla rychle a ani nechtěl myslet na to, jaké by to bylo, kdyby ji ztrácel takhle pomalu.
"Děkuji, že jste sem všichni tak rychle přišli." Jack se rozhlédl po vědcích, Tok´rech a Asgardech, kteří zaplnili zasedačku a někteří museli zůstat stát.
"Když jsme byli na Edoře, zjistili jsme, že Ba´al přesvědčil jednoho z místních lidí, aby podal plukovníku Carterové obsah téhle lahvičky." A Jack ji položil na stůl.
"Takže to bylo opravdu vytvořeno pro mě. Úkladně mě zabít?" Zamračila se Sam, když to dořekla. Jacob ji pohladil po paži.
"Vypadá to, že je to právě tenhle případ." Vyslovil svou domněnku Teal´c. Všichi v místnosti po jeho konstatování byli ohromeni, bylo tu absolutní ticho. Nikdo z nich o možnosti, že by to byl úmyslný pokus vzít Sam život, neuvažoval. Předpokládali, že to byla nešťastná náhoda nebo bizarní, ale normální změna toho, co kdysi vytvořili Asgardé.
"Proč?" Zeptala se Sam, v očích měla slzy, což se jí vůbec nelíbilo, že takhle dává najevo svou slabost. Mírně vysunula bradu, to byl trik, který jí už odmalička pomáhal zastavit příval slz.
"Jen odhaduji, že Ba´al došel k závěru, že bez vás nebude Zem schopná mu vzdorovat tak, jako když jste tu." Teal´c přešel až k Sam a položil jí ruku na rameno a zadíval se jí do očí. "Myslím, že má pravdu."
"Proto chci, abyste si vy vědci vzali tuhle lahvičku a zjistili, jak to zastavit. Ba´al tam nenechal žádnoui protilátku, prohlásil, že to ublíží jen plukovníku Carterové. Což jsme zjistili včera." Jack zase převzal řízení tohohle mítinku. Vědci to pochopili, jako že mají odejít a ztratili se. Zůstali tam Jack, Jacob, SG 1, jeden z Asgardů a Tok´rů.
"Danieli, chci, abys použil ty symboly které nám dala Laira a udělal seznam možných planet, kde by se Ba´al mohl ukrývat. To její pořadí neber jako zcela správné. Zjisti ty možnosti přes počítač a konzultuj to s Tok´ry a Asgardy, které místo by si Ba´al nejpravděpodobněji vybral za svůj úkryt. Ostatní se půjdete vyspat, najíst se a připravit se na to, že půjdeme po Ba´alovi."
"Půjdete po Ba´alovi? To není zrovna chytré, generále." Jack se zadíval na toho Tok´ru, Michaela - cosi.
"Je to naše nejlepší šance, jak získat lék a my ji bereme."
"Pane, neměl byste tak moc riskovat, abyste zachránil jednoho člověka. Taky to může být past." Samina slova mu připomněla to, co řekla Laira a Jack měl nepříjemný pocit.
"On to dělá kvůli něčemu určitému a my potřebujeme vědět, co to je. Danieli, udělej to nejrychleji, jak můžeš." Jack vstal a sledoval, jak všichni kromě Sam a Jacoba odchází.
"Je mi líto, že jste to musela slyšet zrovna takto. Chtěl jsem, aby na tom vědci začali hned pracovat."
Sam přikývla, Jack se posadil vedle ní. Zvedl jí hlavu, aby jí otočil tváří k sobě. Slzy byly zpátky.
"Vždycky jsem věděla, že se něco takového může při každém průchodu bránou stát. Jenom teď cítím něco jiného, než jsem čekala."
"Ono je to jiné. Jste jasným cílem, ne jenom člověk který nosí uniformu a představuje nepřítele." Sam se naklonila dopředu a položila si hlavu Jackovi na rameno. On ji objal a Sam nechala své slzy stékat. Jacob ustoupil a odešel z místnosti. Byl natolik zdvořilý, aby ti dva měli pro sebe tolik času, kolik potřebují.

Jack zavezl Sam a Jacoba domů. Jacob potom zašel něco nakoupit a nechal Jacka a Sam, aby mohli být spolu sami.
"Vy taky půjdete pane, že?"
"Ano." Jack se posadil vedle Sam na pohovku. Ona si opřela hlavu o jeho rameno. On jí dala ruku kolem ramen a přitiskl si ji blíž.
"Ale vaše místo je v SGC."
"A vaše taky." Sam sklonila hlavu, to byla známka její prohry.
"Neopouštějte mě." Když ty slova Jack uslyšel, ztuhl. A přestože věděl, že Sam nechce, aby šel, nikdy nečekal, že v jejím hlase bude tolik touhy.
"Budu zpátky než se nadějete, i s lékem." Sam pomalu přikývla. Vzdala to tak rychle. A toho se Jack bál. Seděli tu spolu až do okamžiku, kdy uslyšeli, jak někdo otvírá dveře. Jack vstal, aby pomohl Jacobovi s nákupem. A zatímco ti dva byli v kuchyni, Sam si pohodlně lehla na pohovku.

"Já jdu taky, Jacku."
"To nemůžete Jacobe. Někdo tu musí zůstat a pomáhat Sam."
"Někdo jiný než já. Já jdu s vámi. Mám na to stejné právo jako vy."
"Já vím, že tu někdo se Sam musí zůstat. Sama do SGC jezdit nemůže a na ošetřovně zůstat nechce."
"Mám nápad." Jacob se zadíval na Sam, která mezitím usnula. "Já se o všechno postarám a ráno se uvidíme v SGC." Jack se taky podíval na Sam a přikývl. Potom se vyprovodil. Seděl ve svém autě a díval se na dům. Tím, jak pevně svíral volant, mu zbělely klouby na rukou. Nechtěl ji opustit, odmítnout něco, co by mohlo být jejím posledním přáním. Ale musel jít, aby se ujistil, že našel způsob, jak ji zachránit. Vyjel na silnici a vracel se do SGC. Zvládl se trochu prospat a byl si jistý, že je připravený postavit se před Ba´ala.

"Bojím se, že nebude zrovna nadšená, že tě uvidí."
"Ty jsi jí neřekl, že jsi mi volal?" Jacob se podíval na svého syna a sykl.
"Asi ne. Víš jaká je, když potřebuje pomoc. Nikdy by s tím nesouhlasila."
"Je to opravdu tak zlé, jak to zní?"
"Ona umírá. Jdu na tu misi, abych se pokusil najít lék."
"Lék?"
"Není to nakažlivé, neboj se. Každé ráno potřebuje zavést do Cheyenne Mountain na léčbu. Pokusím se ti sehnat propustku, ale možná ji budeš muset jen vysadit a potom vyzvednout."
"A jaký život tu má, když ani nemá přátele, kteří by ji tam zavezli?"
"Takhle to není, synu. Nechce být na nich závislá a navíc jdou na tu misi hledat lék."
"Jak dlouho budeš pryč?"
"To nevím. Tady je číslo na doktora do Cheynne. To je jediné zdravotnické zařízení, kde ji mohou vidět. Je důležité, kdyby se něco stalo, abys kontaktoval pouze je."
"Chápu tati."
"Dobře,protože už mám zpoždění. Vezmu si její auto. Až se vzbudí, zavez ji do Ceyenne Mountain. Pokusím se dostat tě dovnitř." Jacob si vzal bagetu a vyšel ze dveří. Mark se otočil a setřel drobky na pultu. Dal si svoje věci do pokoje pro hosty a trochu se opláchl. Byla to dlouhá cesta a on byl unavený. Z pokoje Sam uslyšel zasténání. Zhluboka se nadechl a připravoval se na její zlost.
"Dobré ráno sestřičko." Usmíval se na ni. Sam několikrát zamrkala. Zamračila se a pokrčila nos.
"Marku?"
"Přesně! Ano tvůj bratr, známý také jako tvůj řidič, který přijel za svou sestrou." Usmíval se Mark způsobem * tohle není moje chyba, tak mě neobviňuj*.
"Táta ti zavolal, že ?"
"Jo." Mark se posadil na kraj postele. Barva její kůže byla špatná. A on nepřemýšlel dostatečně rychle, aby zakryl svůj starostlivý výraz.
"Je tady ještě?"
"Chystáš se na něho křičet?"
"Jestli tady pořád je." Sam se posadila, ale zajíkla se. Mark ji podepřel záda.
"Odjel před chvílí, aby se připravil na nějakou misi, odkud pro tebe přinese zázračný lék."
Sam přikývla, vic se zvedla a tak se dostala z dosahu Markovy paže. Tohle byl způsob, jak mu dala najevo, že to zvládne sama.
"Takže my se rychle připravíme, abych ho stihla než odejde." Mark vstal a nabídl ji ruku.
Sam odmítla. Pomalu šla do koupelny.
"Za pár minut se setkáme v obývacím pokoji." Mark pochopil a odešel. Byl rád, že se její hněv netýká jeho.

Cesta do Cheyenne proběhla v tichosti. Sam mu jen občas řekla, aby odbočil, takže jel vedlejšími ulicemi, což jim ušetřilo asi pět minut. Strážný u vchodu je pustil dovnitř. Sam se držela bratra za paži. A když Mark dostal od strážného vizitku *návštěvník*, překvapilo je to.
"Myslím, že táta zapletl generála do své sítě." Usmál se Mark. Dolů se dostali dvěma výtahy. Marka překvapilo, jak hluboko tohle zařízení sahá a jak moc je hlídané. Bylo jim řečeno, že je očekávají na ošetřovně.
"Dobré ráno plukovníku." Usmála se sestra zářivě na Sam. Ta se ale na ni zamračila.
"Je tady můj otec?"
"Ne madam, myslím, že je v zasedačce." Sam se podívala na bratra. Věděla, že on tam nemůže, ale ona je chtěla vidět všechny. Přikývla a přešla k telefonu. Když vyťukávala čísla, podupávala nohou."Generála Jacoba Cartera prosím." A pořád si podupávala nohou. "Prosím řekněte mu a generálu Hammondovi, že je plukovník Carterová žádá, aby přišli na ošetřovnu."
Položila telefon a obrátila se na sestru. "Je možné, aby tu můj bratr někde počkal, zatímco já budu tady?"
"Mně to nevadí, že tu budu čekat s tebou, Sam."
"Můžu vám přinést televizi a nějaké karty, jestli chcete." Usmála se sestra.
"Fajn." Sam se naštvaně posadila na svou obvyklou židli. Čekala, až ji připojí k dialyzačnímu přístroji.Sestra přinesla pro Marka židli a když jiná sestra Sam připojovala, odešla. Mark se snažil, aby na to nezíral, ale jeho neustálé pohledy začínaly Sam rozčilovat.
"Vím, že se chceš zeptat. Tak to udělej."
"K čemu všemu tady to je?" Máchl rukou k přístroji.
"Moje ledviny a játra přestávají fungovat. Tahle ta věc mi čistí krev."
"Táta říkal, že je to vážné. Ale asi jsem to nepochopil." Sam zbledla a polkla.
"Není to dobré."
"Ale táta a tvoji přátelé odchází, aby našli lék?"
"V to oni doufají."
"A ty taky?" Mark se na ni podíval s obavami.
"Samozřejmě v to doufám. Chci žít." V očích měla slzy.
"Ale nemyslíš si, že se to stane, že?" Sam se na něho otočila, když se zrovna otevřely dveře.
Jako první vešel Daniel, zřejmě nevěděl, že Jack a Jacob očekávají, že Sam bude mít špatnou náladu. Za ním šel Jack a nakonec Jacob. Byli už oblečení na misi, jen s sebou neměli zbraně. Sam věděla, že to znamená, že už brzy odejdou.
"Dobré ráno Sam!" Sam se schoulila, když slyšela, jak Daniel předstíral nadšení. Byla to jasná známka toho, že si myslí, že tahle mise úspěšná nebude.
"Danieli, generále, tati." Poslední dvě slova byla jedovatě vyřčena.
"Ahoj zlato. Jak je synu?" Mark jim kývl, dobře věděl, kdy nemá otvírat pusu.
"Tati, mohl jsi si o tomhle se mnou nejdřív promluvit."
"Věděl jsem, že bys nechtěla, aby měl tvůj bratr pocit, že je povinnen sem přijet. A taky vím, jak jsi jako všichni Carterovi tvrdohlavá, že by ses pokusila vzít si taxík, abyses sem dostala. Ale je to tak, že tvůj bratr má spoustu dovolené a je rád, že tu může být. Tohle je čas pro rodinu."
"Takže už odcházíte? Vypadá to jako za starých časů." Věděla, že ho raní. Jedna její část nenáviděla tuhle ránu úpod pás, kterou mu uštědřila, ale byla rozzlobená, že tohle udělal za jejmi zády. Mark se dotkl její paže.
"Chtěl jsem tady být co nejdřív, hned jak táta zavolal. Přijel bych i kdyby nikam nešel. Jako když jsme byli tolik spolu, když jsme vyrůstali. Jedli spoustu nezdravých jídel a lhali jsme, že jsme snědli všechnu tu zeleninu. Byla to zábava." Mark se na Sam usmál.
"No vlastně Sam má dovcela přísnou dietu." Všichni se na Daniela podívali.
"Sakra, já budu jíst to, co mi udělá radost!" Všichni se nad tónem jejího rozzlobeného hlasu vnitřně otřásli. "Máš jen velké štěstí Marku. Kdybys vybral nějakou otravnou slečnu na hlídání, tak bych si pro tebe přišla sama."
Jack, Jacob a Daniel se usmívali. Měli radost, že ukázala trochu nadšení. Mark se zamračil, na tohle neskočil.
"Už budeme muset. Jenom si před mým odchodem pár minut promluvme." Jacob se sklonil a dal Sam pusu na čelo. "Budu zpátky, co nejdřív to půjde." Sam přikývla a Mark vyšel s otcem na chodbu.
"Teal´c balí naše poslední veci. Řekl mi, abych ti popřál to nejlepší a říkal, že se zase brzy uvidíte. To stejné platí i o mě. Opatruj se." Řekl Daniel a opatrně ji objal, aby se vyhnul hadičkám.
"Já vám přeji totéž. Až se vrátíte, budu tady."
"Slibujete?"
"Ano pane."
Jack vzal její tvář do svých rukou, prsty jí zajel do vlasů a palcem přejel po lícní kosti, jejich pohledy se uzamkly, předávali si poselství, které bylo určeno jen jim dvěma. Cítil tíhu její hlavy, která symbolizovala tíhu v jeho srdci. Bylo to na něm, aby jí zachránil život.
"Uvidíme se brzy." Jack vstal, viděl, že má v očích slzy. Rychle se otočil, aby se před ním necítila trapně. Když otvíral dveře zastavil se a podíval se na ni. Sam se dívala na hadičku, kterou procházela její krev, její život.

Když byli ostatní pryč, měli se Mark se Sam fajn. Jedli hodně zmrzliny, vyhýbali se alkoholu a slaným jídlům. Několikrát za Sam přišla Cassie a Mark se vždycky ujistil, že Sam vypadá dobře, když tu Cassie byla. Hodně jí pomáhal a taky ji chápal, kromě toho, když se ptal na Peta. Myslel si, že by si zasloužil znát pravdu. Sam s ním souhlasila, ale věděla, že Mark si neuvědomil, že opustila Peta kvůli tomu, že miluje jiného muže a ne kvůli tomu, aby ji neviděl, jak umírá. Mluvili o tom pouze dvakrát a pak už to Mark nechal být. Nechtěl jim kazit čas, který jim zbývá. Věděl, že Sam každým dnem slábne. Přestal se ptát doktora, jak ještě dlouho, protože jeho odpověď byla tím, co slyšet nechtěl.
Jacob, Jack a SG 1 byli pryč pět dní, když Sam uslyšela hlasy. Patřili dvěma mužům. Nemohla je ale rozeznat. Srdce jí poskočilo, věřila, že to je její tým, který se vrátil od Ba´ala. Byla nadšená a snažila se vstát z postele, ale upadla. Udeřila se o noční stolek do hlavy. Ti dva slyšeli nějaké žuchnutí a spěchali do jejího pokoje. Mark okamžitě volal základnu.

Určitě to nebylo nijak jednoduché dostat se k Ba´alovi a potom zase pryč. Jack a Teal´c se nechali jedním z agentů Tok´rů, který pracoval v utajení pro jednoho méně významného Goa´ulda podříznéhho Ba´alovi, zajmout. Daniel a Jacob přiletěli k té planetě lodí, nechali ji zamaskovanou a zůstali na oběžné dráze.
Trvalo to jen dva dny, než se objevila Ba´alova loď. Ba´al se nechal na povrch přenést kruhy, aby se mohl setkat se svými novými vězni. Byl zcela nadšený tím, že bude moct znovu O´Neilla *vyzpovídat*. Třetího dne, kdy byl Jack vystaven mučení, agent Tok´rů pustil Teal´ca z cely.
Ba´al byl s Jackem sám. Teal´c s tím Tok´rou bez problému zvládli jaffské strážce, kteří stáli přede dveřmi. Vešli do místnosti, ale Ba´al se neotočil. Cítil se na své lodi zcela bezpečně.
Když si uvědomil, že nikdo nepromluvil, otočil se na ty dva, kteří sem vešli. Pokusil se vstát a spustit alarm, ale Teal´c byl rychlejší. Tok´ra uvolnil O´Neilla, který sklouzl na podlahu. Přešel k němu a pomohl mu vstát, zatímco Teal´c držel Ba´ala. Jack přešel k nim a polil Ba´alovu ruku kyselinou.
"A tohle je jenom začátek, pokud nám neřekneš to, co chceme slyšet." Teal´c zavedl Ba´ala k magnetické stěně. Tok´ra ji spustil a Teal´c odstoupil. Šel ke dveřím a odtáhl strážce do místnosti. Svázal je a dal jim roubík. Tok´ra zajistil dveře a Jack sledoval Ba´ala.
"Tak jaké to je, když jsi na druhé straně?"
"Jestli se ptáš, zda se mi to líbí, pak přiznávám, že ne, i když tebe se nebojím."
"A proč pak?" Vzal si Jack nůž. Zasáhl přímo Ba´alův hrudník.
"Protože tvůj lidský kodex ti nedovoluje zabít nějkoho, kdo nemůže bojovat."
"Normálně by to byla pravda." Jack si vzal druhý nůž a propíchl jím Ba´alovi rameno. "Ale za vraždu máme dovoleno provést popravu. Ty jsi vrah. Takže tě můžu popravit."
"Ale tvoje svědomí ti v tom zabrání."
"To se pleteš. Slyšel jsi už někdy * oko za oko*?"
"Takže můj život vyměníte za co?" Jack vzal novou láhev s kyselinou, nechal z ní stékat velké kapky a díval se, jak se na Ba´alových nohách objevují spáleniny.
"Za život plukovníka Carterové."
"Takže ta malá vesničanka to udělala? Myslel jsem, že to v sobě nemá." Usmál se Ba´al. Jack mu vyprázdnil celou láhev do oblasti třísel. Ba´al zasténal. První známka jeho bolesti.
"Máš její vnučku?"
"K čemu bych měl dítě? Prodal jsem je." Jack se ušklíbl a otočil se na Tok´ru.
"Běžte k počítači a zjistěte, co s tou holčičkou udělal." Ten přikývl a pustil se do práve. Věděl, že pokud někdo zjistí, že se naboural do počítače, budou vědět, že se tady něco děje.
"Máš lék?"
"Jak moc je nemocná?" Jack vzal další nůž.
"Máš na to lék?"
"Ne." Jack hodil další nůž a když se mu zabodl do plic, Ba´al se ušklíbl.
"Našel jsem tu planetu, kde je ta dívka."
"Podívejte se po dalších informacích o tom viru, který napadl plukovníka Carterovou." Jack se podíval zpátky na Ba´ala.
"Proč ona?"
"Neříkej mi, že ten důvod nevidíš. Kdyby nebylo jí, už byste byli všichni dávno zničeni. Je mnohem chytřejší nez kdokoliv z vás. Bez ní bude jednoduché vás ovládnout."
"O´Neille." Teal´c se díval Tok´rovi přes rameno. "On nikdy žádný lék nevytvořil. Není tady nic, co by nám pomohlo."
"Ne, zatraceně! Musí tam něco být!" Jack se otčil a šel k Ba´alovi. "Řekni mi, jak ji zachránit!" Začal Ba´ ala mlátit.Ten nijak nereagoval. Než stačil Teal´c Jacka odtáhnout, Ba´al omdlel.
"Musíme jít, jestli se chceme dostat ke kruhům. Tím, že jsme použili počítač, zjistili naši přítomnost." Jackovi to bylo jedno, Teal´c ho táhl dál. "Musíme zachránit to dítě a vrátit se k plukovníku Carterové." To upoutalo Jackovu pozornost. Dvakrát na Ba´ala vystřelil ze zatu a potom následoval Teal´ca. Přenesli se kruhy na loď, kde na ně čekali Jacob s Danielem.
Když se Jacob pokoušel vyhnout nepřátelské střelbě a unikl do hyperprostoru, shodil Jack svoji výzbroj a rychle se ztratil pryč.
Daniel chtěl jít za ním, ale Teal´c ho zastavil.
"Pro plukovníka Carterovou lék neexistuje. Vnučka Lairy je na těchto souřadnicích. Potřebujeme se k ní dostat, než ji odvedou jinam."
Jacob nechal Selmak, aby převzala řízení lodi. Na tu planetu to trvalo jen pár hodin. Taky už se rozšířila zpráva o Ba´alově smrti. To, jak byli ze smrti svého pána zmateni, jim pomohlo při hledání té holčičky. Jack se nikoho na dovolení neptal, prostě ji vzal a vracel se k lodi. Daniel se jim pokusil krátce vysvětlit, že to dítě vracejí domů, ale Jack odcházel tak rychle, že Daniel neměl jinou možnost, než ho následovat.

Hned se vrátili na Edoru. Garan byl štěstím bez sebe, když viděl svou dceru. Laira se pokusila Jacka obejmout, ale on ji odstrčil. Stálo ho to hodně úsilí, aby ji neudeřil.
"Já jsem to udělala kvůli své vnučce. Musíš to pochopit. Ty bys udělal to samé."
"Ne, já bych požádal o pomoc. Já bych nám věřil." Jack se otočil. Laira se za ním rozběhla, prosila ho o porozumění.
"Vymažeme Edoru z našeho počítače. Už nás o pomoc nežádejte."
"Jacku!" Rozběhl se k němu Daniel. Laira začala plakat. "To nemůžeš udělat. Oni nás potřebují, teď víc než předtím."
"Prosím, nezavrhujte moje lidi kvůli tomu, co jsem udělala."
"Tak potom mi řekni pravý důvod, proč jsi to udělal." Jack se k ní naklonil, tatao slova jí šeptal do ucha.
"Myslela jsem si, že se možná vrátíš, když už nebude." Vykřikla Laira a přikryla si tvář rukama.
"Místo toho jsi se ujistila, že už se nikdy nevrátím."
"A co moji lidé?"
"Budu o tom přemýšlet." Jack přešel k DHD a zadal adresu domů. A aniž by se ototočil, vstoupil do červí díry. Daniel a Teal´c ho následovali a než prošel Jacob bránou vzhlédl a díval se, jak Tok´ra, který jim pomáhal odlétá, aby sdělil nejvyšší radě, co se tu stalo a taky vrátil vypůjčenou loď.

Major Davis byl právě v řídící místnosti, když Jacob a SG 1 prošli bránou. Jack si sundal svou výzbroj a šel ke dveřím. Daniel, Teal´c a Jacob scházeli po rampě dolů.
"Měli jste štěstí?" Major Davis sledoval Jacka, jak odcházel z místnosri, aniž by něco řekl. Jacob spěchal za ním.
"Vrátili jsme to děvčátko, ale pro Sam žádný lék není." Řekl Daniel, odevzdal zbraň a šel stejně jako Jack a Jacob na ošetřovnu. Teal´c jen přikývl a následoval je.
Při prohlídce na ošetřovně nikdo moc nemluvil. Daniel řekl doktorovi, že lék nemají. Teal´c a Jacob byli hotoví první. Daniel chvíli po nich. Doktorka si nechala Jacka jako posledního, aby nemohl utéct ostatním. Zrovna když brala Jackovi krev, přinesla jí sestra telefon.
"To je pan Shanahan, madam. Říká, že je to naléhavé." Když si doktorka vzala telefon, všichni čtyři vyběhli z ošetřovny. Než Daniel, Teal´c a Jacob stačili Jacka dohonit, byl v autě a odjížděl. Jacob a Teal´c si vzali Samino auto. Daniel si vzal svoje. Když přijeli k jejímu domu, Jack už vcházel dovnitř.
"Sam!" Jack prošel kolem Marka. Jacob, Daniel a Teal´c vešli do domu.Z ložnice vyšel Pete.
"Tudy." Když Jack uviděl Peta, zrudl. Protáhl se kolem něho dovnitř. Sam ležela na posteli, na hlavě měla zakrvavený ručník.
"Co on tady dělá?" Ptal se Jacob Marka na vysvětlení.
"Potřebovali si promluvit."
"A Sam s tím souhlasila?"
"Tu možnost neměla. My jsem si s Petem povídali v pokoji, když upadala." Daniel a Teal´c nakoukli do ložnice a viděli Jacka, jak sedí na okraji postele a drží Sam za ruku. Daniel odvedl Peta do obývacího pokoje.
"O tom si promluvíme později." Řekl Jacob a vešel do ložnice. Stoupnul si za Jacka.
"Jak je jí?" Zeptal se Jacob a upřeně se díval na Sam.
"Nereaguje." Jack jí stiskl ruku.
"Daniel Jackson volal na základnu. Doktorka je na cestě.
"Díky T." Jack a Jacob sledovali Sam a čekali.
Když doktorka přijela, poslala všechny z místnosti pryč. Použila čichací sůl, aby ji probrala.
Sam měla otřes mozku, takže ji nechala převézt zpátky na ošetřovnu. Jack, Daniel a Teal´c jeli také. Jacob tu zůstal, aby si mohl promluvit s Markem a Petem.
"Vím, že jste jí nechtěli ublížit, ale Sam se rozhodla a tohle není ten správný čas pokusit se to změnit. Nechej ji v klidu Pete."
"Nechat ji v klidu, aby mohla umřít? Myslím, že mám právo se s ní rozloučit."
"S tím souhlasím, promluvím s ní. Můžeš pár dní zůstat ve městě?" Pete se podíval na Marka.
"Mám ve městě pár přátel. Půjdu k nim. Sam moje číslo zná." Jacob přikývl.
"Pojď Marku. Jedeme na ošetřovnu." Když šli Mark a Pete ke svým autům, Jacob zamkl dům.
Když přijeli na ošetřovnu, Jack seděl se Sam.
"Jak se má moje holčička?"
"Jen mě trochu bolí hlava. Promiň tati, že jsem tě vyděsila." Natáhla k němu ruku.
"To s Petem je mi líto." Sam se podívala na svého bratra.
"Co s Petem?"
"Chtěl s tebou mluvit, tak jsem ho pozval."
"Tak to byly ty hlasy, které jsem slyšela. Myslela jsem, že už jste se vrátili z té vaší mise. Vstala jsem a to je všechno, co si pamatuji."
"Doktorka říkala, že jsi upadala a udeřila ses do hlavy o noční stolek." Sam přikývla, ale hned přestala. V hlavě jí bušilo.
"Člověk by si myslel, že už si teď na otřes mozku přivykl." Jack a Jacob se usmívali. Mark se tvářil zmateně.
"Tak co jste zjistili?" Jack se podíval na Jacoba a potom na Sam.
"Nic, huh." Její nadšení opadlo.
"Tu holčičku jsme vrátili její rodině." Sam se na svého otce usmála.
"To je dobře. Jsem ráda, že jste se vrátili celí a bez zranění."
Doktorka vyhnala všechny ven a připojila Sam k dialyzačnímu přístroji. Po večeři byla Sam připravená vrátit se domů. Doktorka souhlasila, že přes víkend na dialýzu nemusí, když zítra ráno bude všechno v pořádku.
A když Jacob a Markem odváželi Sam domů, Jack se přede všemi schoval ve své kanceláři.
Daniel i Teal´c se ho odtam několikrát snažili dostat, ale on zamkl dveře a ponořil se do hory papírů, které měl na stole.

Druhý den ráno ho našel Jacob, jak spí s hlavou na stole.
"Jacku, vypadáte hrozně."
"A taky tak voním."
"To jsem říct nechtěl." Jacob se posadil proti němu.
"Sam by chtěla, abychom všichni zítra přišli. Třeba bychom mohli grilovat."
"Sam má strašný gril. Raději něco objednáme."
"Dobře. Jacku, nevzdávejte to s ní." Jack zavrtěl hlavou.
"Neměl byste tohle říct jí?"
"Přijala to, že umírá a nejprve se chce s každým usmířit. Neodhánějte ji."
"Je to tak těžké ji takhle vidět."
"Bylo by to moc těžké vědět, že jste tu pro ni nebyl, když vás potřebovala. Věřte mi." Jacob vstal a odcházel. Jack zůstal sedět a zíral na svůj stůl. Dal pero do zásuvky a šel do sprchy.

Slyšel jsem, že zítra u vás bude večírek. Sam se na Jacka usmála.
"Táta s Markem jeli nakupovat." Jack se k ní natáhl, aby ji vzal za ruku.
"Jak se cítíte?"
"Fajn."
"Tak špatně?" Sam přikývla a usmála se. Jack vytáhl balíček karet. "Svlékací poker?"
Sam se zasmála. Tohle bylo pro něco úžasného a on se usmíval.
"Možná příště, letče. Dost těžko se mi přes tyhle zatracené hadičky přetahují rukávy."
Jacob a Mark se vrátili právě včas, aby Sam odvezli domů. Jack jel taky domů a dopřál si pořádný spánek.

Druhý den přijel Jack k Sam jako první. Pomohl udělat Jacobovi čaj a limonádu a Mark zatím uklízel obývací pokoj. Sam spala.
Asi v deset přivezl Daniel Cassie a během čtvrt hodiny dorazil i Teal´c. Když zazvonil zvonek, všichni seděli v pokoji. Mark šel otevřít dveře. Vrátil se s Petem. Jack vstal, ale Sam ho chytila za ruku.
"Já jsem ho pozvala." Jack se posadil zpátky vedle Sam a napil se limonády. Dal jí ruku kolem ramen. Major Davis, Felger a několik techniků se přidali k těm, co byli venku.
Oběd byl fajn, spoustu smíchu. Kolem druhé se lidé začínali loučit a Sam začala zívat. Jack šel vyprovodit majora Davise ke dveřím a Pete toho využil a posadil se vedle Sam.
"Díky, že to tak dobře bereš, Pete."
"Ty jsi mě nenechala jenom proto, že jsi nemocná, že?"
"Ne."
"Ty jsi ho milovala celou tu dobu, že?" Sam se podívala skrz okno. Jack se vracel zpátky a Peta slyšel. Chtěl ho zastavit, aby Sam neubližoval, ale Jacob mu položil ruku na rameno. Jack se na něho podíval a Jacob zavrtěl hlavou. Takže počkal.
"Ano. Opravdu jsem si myslela že se přes to dostanu a budu žít s tebou." V očích měla slzy.
"Jsem rád, že jsi byla schopná to sama sobě přiznat."
"I pro mě to hodně znamená." Sam se pokusila usmát. Pete se k ní naklonil a dal jí pusu na tvář.

"Děkuji za skvělé vzpomínky." Vstal, Sam si otřela slzy. Pete se podíval na Jacka, kývl a prošel kolem Jacoba dál ke dveřím. Odešel, s Markem se nerozloučil. Jack šel za Sam.
"Pomozte mi." Jack jí podal ruku a Sam se zvedla. "Jen potřebuji do koupelny."
Jack se díval, jak odchází.
"Co kybybychom si zahráli trivial pursuit." Jack se podíval na Cassie.
Daniel okamžitě souhlasil.
"Dobře, pokud budu v týmu s Danielem Jacksonem."
"Tím chceš říct, že Daniel vyhraje?" Teal´c se na Jacka usmál.
"Zajisté."
"Tak v tom případě je to Jacob, Sam, Mark a já proti tobě, Cassie a Danielovi. Zatím to připravte. Půjdu zjistit, jestli se na to Sam cítí." Jack prošel její ložnicí a vešel do koupelny. Sam seděla na zavřené záchodové míse, byla oblečená a v ruce měla sklenici vody.
"Ostatní se ptají, jestli si chcete zahrát trivial pursuit , ale pokud se na to necítíte, tak já s Jacobem Daniela klidně porazíme sami." Když mluvil, pozorně ji sledoval. Druhou ruku měla pevně sevřenou.
"Co děláte?" Sam vzhlédla.
"Je čas." Jackovi se sevřelo srdce. Najednou se mu těžko dýchalo. Cítil, že se mu do očí derou slzy a pálí ho v krku. Sam se podívala na několik zbývajících tabletek ve své dlani. Neplakala.
"Jenom prostě usnu."
"Ano." Jack se zohnul a položil jí ruku na stehno. Jejich pohledy se uzamkly.
"Neexistuje lepší okamžik než tenhle, kdy jsou tu všichni moji přátelé a moje rodina." Natáhl k ní ruku a odhrnul jí z obličeje vlasy.
"Miluju tě."
"Já vím."
"Ano?" Jackovi se rozšířily oči.
"Ano."
"Oh."
"Vím to, protože tě taky miluju." Když mu Sam přiznala svoji lásku, začaly mu stékat po tváři slzy.
"Myslím, že teď už je trochu pozdě, huh?"
"Nikdy není pozdě." Jack se k ní naklonil. Sam pochopila a naklonila se k němu. Políbili se. Byl to jen lehký polibek, který jim sdělil všechno, co jeden druhému ale i sobě po celá ta léta odmítali přiznat.
"Už to máme připravené! Příjdete brzy?" Zakřičela Cassie.
"Budeme tam za minutu." Jack se díval, jak si Sam vzala poslední tabletky. Dal jí pusu na tvář a vstal. Podal jí ruce. Sam vstala a přešla k umývadlu. Vylila zbytek vody a položila na něj sklenici. Jack ji vedl zpátky do pokoje. V ložnici ho zastavila.
"Mám na tebe ještě jednu prosbu."
"Cokoliv." Sam popošla k nočnímu stolku. Otevřela zásuvku a vyndala krabičku. Otevřela ji. Když sáhla dovnitř, něco zasvítilo. Zavřela ji a tiché hučení ustalo.
"Prosím, dej to Thorovi, kdykoliv na to budeš připravený."
"Thorovi?"
"Ano, nemůžu mu tohle jaksi odkázat ve své poslední vůli."
"Jistě." Jack si dal krabičku do kapsy. "Ty jsi vzala nějakou mimozemskou technologii z SGC? To jsem překvapený." Sam se na něho tak napůl suverénně usmála.
"Přišla jsem na to, že už mi toho moc nikdo udělat nemůže." Jack přikývl a vypadal sklíčeně.
"Ještě jednu věc." Sam se mu zadívala do očí. Dotkla se jeho tváře. "Když budu usínat, drž mě."
"Bude mi ctí." Jack jí dal pusu na tvář.
"No tak, pojďte!"
"Už jdeme Cassie." Jack se usmál. Posadili se na svá místa na pohovce. Jack dal Sam ruku kolem ramen a ona se k němu víc přitulila.
Netrvalo to dlouho a začala víc a víc zívat a začaly se jí zavírat oči. Asi za půl hodiny ani hlasité výkřiky a vyvolávání jmen už Sam víc nerušily.
Jack ji pořád držel. Měla hlavu položenou na jeho rameni a on svém krku cítil, když vydechla naposledy. Mezi jejími jednotlivými výdechy počítal. Když napočítal 200, přestal. Během dvou hodin hra skončila. Danielův tým vyhrál. Když Daniel poslední otázku správně zoodpověděl, Cassie zavýskla.
"Sam musí být opravdu hodně unavená, když ji ani tohle zapištění nevzbudilo." Usmíval se Daniel na Cassie.
"Já jsem nepištěla!"
"A jak bys to nazvala?"
"To nevím, ale zapištění ne. Já nepištím." Cassii si dala ruku v bok a škaredě se na Daniela podívala.
"Jacku, Sam už vám spí v náruči hodně dlouho.Chtěl byste, abych vám s ní pomohl nebo ji zanesl do postele?" Jack se podíval na Marka. Rozhlédl se po Cassie, Danielovi a Teal´covi. Cassie a Daniel se stále usmívali. Když se Jack podíval do Jacobových očí, věděl, že si Sam vybrala dobře.
Byl to správný způsob, jak odejít.
"Ona nespí." Všichni se na Jacka podívali. Jejich úsměvy zmizely.
"Jacku?" Zeptal se Daniel.
"Odešla asi před čtyřiceti minutami." Danielovi se rozšířily oči. Mark začal brečet.
"To proto chtěla tohle udělat, že?"Jacob se upřeně díval na Jacka.
"Nevím, jestli to tak původně bylo, ale věděla, že nechce umřít v nemocnici. Myslím, že když jsme tu všichni s ní byli, bylo to pro ni lehčí." Cassie se schovala Daneilovi do náruče. Oba brečeli. Jacob přešel k pohovce a políbil Sam na čelo.
"Zavolám do SGC." Řekl Jacob a odešel z pokoje. Daniel odvedl vzlykající Cassie do pokoje pro hosty.Teal´c uklidil hru. Mark seděl na židli a upřeně se díval na Sam a brečel.
Odvezli ji do SGC. V jejím úmrtním listu bylo napsáno, že zemřela na selhání jater a ledvin.

Daniel chodil po SGC jako nějaké ztracěné štěně. Jack všechno, co se týkalo pohřbu na Arlingtonském hřbitově, zařídil sám. Stejně jako vzpomínkového obřadu v SGC. Teal´c se staral o Daniela a Cassie. Jacob o Marka a jeho rodinu.
Tok´rové, Asgardi, Noxové a další se dostavili do SGC, aby vzdali Sam hold. Mluvili o jejích nových výzkumech a o tom, že bez už to nudude totéž. Nazvali ji zachráncem. Jack přede všemi prohlásil, že nezachránila jenom planety a jejich obyvatele, ale i lidi. Jack se snažil vyhnout se pohledu na Jennifer Haileyovu, která se ze všech sil snažila držet se. Po skončení obřadu dal Thorovi krabičku.
"Jsi si tím O´Neille jistý?"
"Sam mě požádala, abych vám to dal."
"tak potom to přijmu." Thor přikývl a zmizel z Jackovy pracovny. Jack byl unavený, ale stále před ním byly ještě dva dny, než se bude moct skrýt před světem a truchlit.
Pete přijel do Washingtonu, aby jí řekl svoje sbohem. Na pohřeb jí přišel i prasident. Mnoho lidí, kteří ji znali jemn jako vojáka, mluvili o jejích schopnostech a úspěších. Jack mluvil o její duši a lásce k životu. Cassie ji připomněla jako svého učitele a zachránce. Teal´c ostatním pověděl o síle jeího srdce a charakteru.

Jack odjel na týden do srubu. daniel s cassie někam k moři. Teal´c na návštěvu svého syna a Jacob se vrátil zpátky k Tok´rům. Jack, Daniel i Teal´c se zase pomalu vrátili ke svým každodenním činnostem, mluvili o ní jen zřídka kdy, protože bolest byla stále syrová.
"Neplánovaná mimozemská aktivace!" Alarm se rozezněl a Jack vešel do řídící místnosti. Teal´c a Daniel mu byli v patách.
"Máme identifikační kód?" Díval se Jack Walterovi přes rameno.
"Ne pane." Sledovali iris a čekali. Slyšeli zvuky, které zaznamel počítáč, jako když se něco snaží projít bránou.
"Je to člověk?" Předstoupil Daniel.
"Počítáč nezaznamel dost hmoty, aby to byl člověk." Zrovna když Walter promluvil, uslyšeli zvuk podruhé. A potom následoval ještě jeden. Stále čekali dál.
Nastala pauza a potom to byly rychle po sobě jdoucí údery. A potom se znovu ozvaly ty pomalejší ještě dvakrát. Potom ty rychlé a červí díra se zavřela.
"To bylo divné. Napadá tě něco Danieli?" Podíval se na něho Jack. Daniel vypadal, že mu to nic neříká.
"Můžeme to vidět na obrazovce?" Walter stiskl několik kláves a ty zaznamenané údery byly vidět na obrazovce.
"Jedna, dva, tři a pauza, potom tři, které vypadají, jako by do iris udeřilo více předmětů a potom tři údery jednoho předmětu. Tři, tři, tři. To mi nic neříká." Zavrtěl Daniel hlavou.
"Ale mně ano, pane." Jack, Teal´c i Daniel se na Waltera zadívali.
"No?" Mávl Jack rukou, aby Walter pokračoval.
"To je SOS, pane. Tři dlouhé, tři krátké a tři dlouhé." Jackovi se rozšířily oči a přikývl.
"Jste úžasný Waltře. Připravte sondu a pošlete ji na tyhle souřadnice, odkud poslali ty předměty."
Jack se upřeně díval na iris. Příprava sondy trvala jen deset minut. Počítáč souřadnice té planety neznal. Walter je zadal a potom sledovali, až se tam jejich sonda objeví. Kontrolní místnost byla plná zvědavých pozorovatelů.
"Sonda dosáhne svůj cíl za tři ... dva ... jedna."
Když uviděli záznam na obrazovce, všichni se zhluboka nadechli. Walter popojel s kamerou a objevili se tam dva muži, kteří stáli u sondy. Kolem byl hnědý prach a jakési úlomky.
"Ahoj Tauriové. Já jsem Kalen a tohle je Tern. Voláme vás, abychom požádali o pomoc. Do našeho měsíce narazil vesmírný kámen. A měsíc pomalu směřuje k naší planetě. Bylo nám řečeno, že Tauriové jsou laskaví lidé, kteří by nám pomohli najít nový domov. Je vaše reputace pravdivá?" Jack zíral na obrazovku a otvíral pusu jako ryba. Podíval se na Daniela. Ten přešel k mikrofonu.
"Pomohli jsme už mnohým a hledáme přátele z jiných světů. Jak jste se o nás doslechli?"
"To tulačka nám o vás řekla."
"A má ta tulačka jméno?"
"Jan."
"A odkud přišla?"
"Cestuje mezi vesnicemi. Žije všude a nikde." Daniel se podíval na Jacka, co má povědět dál.
"Řekni jim, že tam pošleme tým, aby jejich situaci zhodnotil." Daniel přikývl a řekl jim, aby vyčkali, že tam během pár hodin pošlou tým. Prosil Jacka, aby tam mohl jít taky, ale ten to odmítl. Dvě hodiny po té, co obdrželi jejich zprávu, tam poslal SG 13 a mariňáky. SG 13 byli vědci a měli zjistit, jestli je ten měsíc pro tu planetu potenciálním nebezpečím. A mariňáci tu měli případně pomoct s evakuací, pokud to bude nutné. Na Danielovi bylo, aby v SGC vše připravil na možné příchozí.
"Pane, máme od SG13 video. " Vzhlédl Walter k Jackovi, který vešel do řídící místnosti. Ten mu pokynul, aby mu je přehrál.
"Generále O´Neille, tady plukovník Kilpatrick."
"Tak to vysypte plukovníku, budeme mít hosty?"
"Vypadá to tak, pane. Ta tulačku tu odvedla hodně práce. Její výpočty jsou skoro přesné. Ten měsíc se s planetou srazí tak za sedm nebo osm dní. Slapové vlny jsou už docela znát."
" O jakém množství lidí tu mluvíme?"
"Tady ve vesnici je asi 200 lidí, kteří chtějí evakuovat. Do dvou sousedních vesnic poslali běžce. Ti by se do obou vesnic měli dostat za dva dny. Pokud i tihle budou chtít evakuovat, je to dalších 300 osob."
"Je to všechno?"
"Jakmile jsme jim odpověděli na jejich výzvu, vydala se ta tulačka do vesnice, která je odtud čtyři dny pěšky. Odjela na jednom z posledních koňů. Zvířata nemohou nosit masky a bez nich se ten vzduch nedá skoro dýchat." Když slyšel Jack o tom, že se ta zvířata zadusí,sykl.
"Předpokládají, že to stihne zpátky, než ten měsíc udeří?"
"Vypadá to, že od té doby, co nás kontaktovala, věří, že dokáže zázraky."
"Ok, tak začněte s jejich stěhováním. Už jsme něco připravili a teď když víme, kolik jich bude, se může připravit ještě lépe."
" S prvními evakuovanými pošlu Fredrickse. Počkáme tu na ty z dalších vesnic."
"Nařizuji vám odejít večer šestého dne. Nebudu riskovat životy pro lidi, kteří možná nepřijdou."
"Rozumím generále. Kilpatrick konec."
Jack řekl Danielovi, kolik uprchlíků má čekat. Taky upozornil zdravotníky na špatné ovzduší planety. Když si myslel, že je vše zařízeno, odešel do svého pokoje, aby se prospal, než se objeví. Když se rozezněl alarm, který oznamoval jejich příchod, spal Jack pět hodin.

-------------
"Doktorko, podejte hlášení."
Jack se rozhlédl kolem stolu v zasedačce. Daniel vypadal unaveně a doktorka byla vyčerpaná.
"Osm z každých deseti uprchlíků mělo zápal plic, jeden z deseti je na životě ohrožující. Vdechli soustu částic. Beru naše rezervy antibiotik. Moc bych ocenila, kdybyste mi pomohl nějaké co nejdřív sehnat."
"To se dá zařídit."
"Děkuji pane. Kolik dalších lidí ještě čekáme?"
"Jestli ty další tři vesnice jsou stejné jako tahle, tak můžeme čekat dalších 400 až 500 lidí." Doktorka přikývla a zapsala si to.
"Chci, abyste si, než přijde ta druhá vlna, odpočinuli. Rozchod." Jack je sledoval, jak unaveně odchází.

"Plukovník Kilpatrick volá SGC."
"Tady generál O´Neill. Tak co máte?"
"Běžec, který se vydal na východ, zde našel stopy po ničení, které způsobila voda. Kapitán Purdie říká, že to pravděpodobně souvisí se slapovými vlnami, které způsobuje přitažlivost toho měsíce. Bězec, co byl na západě, odtud přivedl lidi a teď se připravují na evakuaci. Na vaše rozkazy tu čeká asi stovka lidí, pane."
"Dejte nám půl hodiny na přípravu a potom je pošlete sem. Nějaká stopa po té tulačce?"
"Ne pane."
"Dejte jí ještě pár dní, ale když se neukáže, tak zvedněte své zadky a vraťte se."
"Ano pane. Kilpatrick konec."
Červí díra se zavřela. Jack dal vědět zdravotníkům a kantýně, aby mohli dát těm uprchlíkům najíst a postarat se o ně, až sem přijdou."
Uběhly dva dny a uprchlíci se usadili. Kvůli zápalu plic přišli jen o tři starší lidi a jednoho kojence. Jejich smrt byla pro ostatní vesničany těžká, ale cenili si toho, že byli zachráněni a toho, jak se tu o ně starají.

----------------
"Hoši, balíme to tady." Mariňáci překontrlovali, že je všechno řádně sbaleno a nasadili si batohy.
"Pane?"
"Ano Hossi?"
"Tam na horizontu se něco pohnulo, pane." Kilpatrick si vzal dalekohled a podíval se tím směrem, kam Hoss ukazoval.
Viděl něco, co vypadalo jako vůz, ale nebyl si jistý, jestli se to hýbe. Takže se díval dál a potom viděl, že osoba, která stála před vozem, upadla na zem. Chvíli zůstala ležet, ale potom se zvedla.
"Hossi, ty a Pat zůstanete tady. Kdyby se ozval generál, řekněte mu, že se vrátíme hned, jak tohle prověříme. Zůstaneme ve spojení."
"Ano pane." Kilpatrick a většina jeho mužů se vydali směrem k horizontu. Řekl by, že ten vůz i ta osoba se stále pohybují jejich směrem. Byli na cestě asi dvacet minut, když je Kilpatrick zastavil a vzal si dalekohled. Ta osoba ležela přes přední část vozu a jeho pohyb ustal. Nechal svoje muže, aby se napili a potom je vyzval k pohybu. A ačkoliv na ně nechtěl nijak tlačit, chtěl se k bráně vrátit co nejdřív. Než se dostali k tomu vozu, trvalo jim to daší půl hodiny.
Ta osoba, která táhla ten vůz, držela oj, ke kterému bývají pařivázáni koně. Vůz měl plachtu.
"Co myslíte, že je tak důležité, když ten bastard sám sebe takto zabil, aby to sem dostal?" Kilpatrick se podíval na Billa, který tohle řekl a zavrtěl hlavou. Potom přešel k té osobě a zvedl jí hlavu.
"To myslíš ji. Je pořád na živu." Ostatní tohle šokovalo. Bill se přesunul k zadní části vozu a zvedl plachtu.
"Ó můj bože, pane!" Kilpatrick šel za ním a nakoukl Billovi přes rameno. Vůz byl plný dětí. Byly špinavé, hladové, měly žizeň, ale byly naživu.
"Vy tři to potáhnete a já ji ponesu." Ti mariňáci se toho rychle ujali a vůz se dal do pohybu. Kilpatrick se ohlásil vysílačkou mužům u brány. "Hossi, ozvetě se."
"Ano pane. Co jste našli?"
"Děti. Kdyby se generál O´Neill ptal, tak mu řekněte, že tu máme vůz plný dětí a jejich skoro mrtvého zachránce a vedeme je s sebou do SGC. Budeme u vás během hodiny." Ti ostatní nad jeho oznámením zakroutili hlavou a potlačili zasténání. Stejný čas jim to trvalo se dostat sem a to měli jen svoje batohy. Teď když táhnou vůz, půjdou pomaleji.
"Ano pane. Hoss konec." Kilpatrick věděl, že ho jeho muži slyšeli.
"No nevím hoši, když ona to zvládla až sem. Čím dřív se dostaneme zpátky, tím víc jich zachráníme. Když ona zvládla táhnout ten vůz sama, tak mi to k bráně za hodinu stihneme." Takže jeho muži nakonec zrychlili. Vliv měsíce jim v tom pomáhal, jako by byli víc a víc lehčí. Nakonec to za tu hodinu zvládli a zadali adresu domů. Než prošel plukovník Kilpatrick bránou podíval se nahoru na měsíc, který se stále přibližoval. Byl blízko, ale do atmosféry ještě nepronikl. Vědci z SG 13 mu názorně vysvětlili, jak by to vypadalo, kdyby se to stalo. Nastavil sondu, aby vše zaznamenávala a videozáznam posílala do SGC. Věděl, že jejich vědátoři by chtěli tyhle informace mít, dokud bude spojení s tímto světem existovat.

Doktoři a zdravotníci už prohlíželi děti, když prošel plukovník Kilpatrick do SGC.
"Dobrá práce plukovníku." Generál O´Neill sledoval, jak plukovník pokládal tu ženu na nosítka. Měla na sobě špinavou košili a kalhoty a přes ně jakýsi plášť.
Přes obličej měla jakousi roušku, stejně jako ty děti, které byly ve voze. Doktorka ji odvezla na ošetřovnu.
"Děkuji pane."
"Hlášení za hodinu. Osprchujte se a na ošetřovnu si zajděte později. Doktoři teď mají plné ruce práce."
"Ano pane."
------------------
Daniel říkal Jackovi že se marińáci střídají před ošetřovnou a čekají, až se něco dozví o tom spasiteli, tak té ženě přezdívali. Už to byly tři dny, co ji sem přinesli a bylo mu řečeno, že se její stav nezlepšil. Měla těžký zápal plic a stále byla připojena k ventilátoru. Doktoři jí nedávali moc šancí na přežití. Jack požádal, aby ho každý den informovali o stavu uprchlíků a teď tedy měli poradu.
Když vešel do místnosti, všichni vojáci vstali. Tohle jejich gesto zrovna nemiloval, ale na druhé straně jedna jeho část kričela ´Jsi sakra šéf!" Mávl, aby se posadili a sám si sedl do čela stolu.
"Danieli, už jsi pro ně našel domov?"
"Lidé ze země světla jsou ochotní je přijmout. Je tu pár planet, o kterých víme, že by jim vyhovovalo, ale bez dobytka a domovů by to byl hodně těžký začátek."
"Měli bychom je nechat, ať se rozhodnou. Zjistil si, kdo je vede?"
"Ano, každá vesnice má skupinu vůdců a já jsem si je shromáždil a mluvil jsem s nimi. Nechtějí se rozhodnout, dokud to nezkonzultují s tulačkou."
"Vy myslíte tu, co je spasila?" Všechny hlavy se otočily na Kilpaltricka, když promluvil.
"Ano, myslím, že je to ta stejná žena." Usmíval se Daniel. "Myslím, že jejímu názoru věří, protože jim všem už v minulosti pomohla a teď je přivedla sem. Ví, že je nemocná, ale přivedla děti do bezpečí a oni chtějí počkat na její radu." Když Jack slyšel Daniela mluvit, povzdechl si.
"Jak je na tom, doktorko?"
"Její stav je pořád vážný.Ti ostatní, co jsou stále v nemocnici by se měli uzdravit, ale o ni mám strach. Ne jenom, protože má těžký zápal plic, ale v její krvi je něco neobvyklého. Proto jsem si ji nechala tady a neposlala ji do vojenské nemocnice s ostaními právě kvůli tomu, co má v krvi."
"Vysvětlete, co máte na mysli tím neobvyklým."
"Jak víte, jsem tu teprve šest měsíců. Když jsem dostala ty výsledky, šokovalo mě to. Na základě toho, co mi řekla jedna sestra, jsem se podívala do starých záznamů."
"A .. " Jack neměl rád, když si s ním takhle někdo hrál. Zvlášť když byli všichni unavení.
"Má v krvi protein, který je identický s proteinem, který zanechala v krvi plukovníka Carterové Tok´ra Jolinar, když zemřela." V místnosti bylo hrobové ticho. Tahle novinka šokovala všechny, stejně jako když slyšeli jméno plukovníka Carterové.
"Dejte ji do izolační místnosti." Jackova čelist ztuhla.
"Ale já si nemyslím, že by to bylo nějak nakažlivé a v jejím stavu není žádným nebezpečím...."
"Řekl jsem, že bude v izolační místnosti. Říkáte mi snad, že můj rozkaz neuposlechnete?"
"Jacku?" Daniel se díval, jak se Jack naklání přes stůl k doktorce.
"Zmlkni Danieli." A obrátil se zpátky na doktorku. "Je v jejím těle i naquadah?"
"Ne pane. Kontrolovali jsme to třikrát a nedává to smysl. Když symbiont v něčí těle zemře, měla byt tam být stopa po naquadahu."
"Zkontrolujte to počtvrté a najděte nějaké odpovědi. Danieli, ty o té ženě něco víc zjisti. Zeptej se každého uprchlíka, dokud o ní nezjistíš víc, než o ní ví její vlastní matka. A taky chci vědět, jak to že zná signál SOS. Rozchod." Jack vstal a jeho židle se rozjela až ke stěně. Vyběhl z místnosti a ani nečekal, až všichni vstanou na důkaz jejich respektu. Daniel šel za ním.

"Jacku, o co tam šlo?" Ten se na Daniela škaredě podíval a posadil se za svůj stůl.
"To nevím." Povzdechl si a vzal si tužku.
"Bylo to proto, že jsi slyšel její jméno nebo proto, že si myslíš, že by ta žena mohla být Goa´uld?"
"Řekl jsem, že nevím!" Udeřil tužkou. "Zjisti všechno, co můžeš." Daniel přikývl a nechal Jacka, aby dál rozjímal.

Další dva dny strávil Daniel zpovídáním uprchlíků. Zjistil, že žena, které říkají tulačka, se tam prostě jednoho dne asi před rokem objevila. Neměla ani žádný majetek, ani žádné příbuzné. Mnoho lidí jí nabídlo, aby u nich zůstala, když tu pobývala. Většinou nabídku přijala, ale aby svůj dluh splatila, tak pracovala.
Mnoho mužů jí nabídlo, aby u nich zůstala natrvalo, ale ona všechny odmítla. Všichni milovali příběhy, které jim vyprávěla. Také jim pomohla najít nové způsoby, jak zavlažovat jejich úrodu a jak léčit jejich zvířata.

Mluvili o ní jako o tulačce, protože na jednom místě nezůstala nikdy dlouho. Dokonce ani v období zimy. Pobývala v každé ze čtyř vesnic a cestovala mezi nimi pěšky. Několik lidí mu řeklo, že se představila jako Jan, ale přezdívka tulačka se po tom, co ji poznali, rychle ujala a její jméno bylo zapomenuto. Jejich jazyk neznala, ale rychle se ho naučila. Ty příběhy, které jim povídala, byly o úžasných věcech, které nosila ve svém vaku, ale nikdo z nich je vlastně nikdy neviděl.
Takže nakonec si Daniel myslel, že tulačka je napůl mýtus a napůl legenda. Nevěděl, kde před tim, než přišla mezi tyhle lidi, žila a nevěděl, jak se jí do krve dostal ten protein. Zítra ráno měl Jackovi podat hlášení a věděl, že se nedozvěděl nic užitečného. Jen ze zvědavosti se rozhodl jít se podívat na objekt svého výzkumu.
A ačkoliv byla v izolační místnosti, měl dovoleno ji navštívit. S tím, že tu zůstanou její stráže. Nejprve si prohlédl vybavení v místnosti. Byl tu ventilátor, který jí vháněl vzduch do plic. Pak tu byl monitor sledující srdeční činnost a stojan s kapačkami. Daniel předpokládal, že v nich je vysoká dávka antibiotik, který jí mají pomoct, aby zvládla zápal plic.
Přistoupil blíž. Její špinavé blond vlasy jí zčásti zakrývaly obličej. Hadička, kterou měla v ústech, byla v okolí jejích úst přlepená. Odhrnul jí vlasy a podíval se na ni. Byla mu povědomá. Myslel si, že to bylo proto, že strávil s uprchlíky, kteří mu pověděli o její kráse, hodně času.
"Danieli Jacksone, řekli mi, že tě tady najdu." Daniel se otočil na Teal´ca.
"Jo, po té, co jsem dva dny poslouchal lidi, jak o ní mluví, rozhodl jsem se, že se s ní potřebuji seznámit." Mezitím přešel Teal´c až k němu.
"Podle toho, co jsem slyšel, zachránila hodně dětí před jistou smrtí. Nedělá to z ní hrdinu?"
"Taky si myslím a stejně tak i ti uprchlíci."
"Tak proč je potom tady?"
"V její krvi se nachází protein, který vypovídá o tom, že byla hostitelem Goa´ ulda."
"Pokud ano, tak už musí být mrtvý. Goa´uld by se nikdy neobětoval, aby zachránil někomu život." Teal´c se k ní naklonil ještě víc a údivem se mu rozšířily oči. "Danieli Jacksone, ty tu podobnost nevidíš?"
"Je mi povědomá, ale nevidím ....." Daniel na chvíli zmlkl, když se jeho mozek rozběhl na plné obrátky. Rozběhl se k telefonu.
"Jacku! Jacku, musíš hned přijít do izolační místnosti!" Zavěsil a zase se vrátil k posteli. "Je to opravdu ona, že ano?"
"Zajisté vypadá jako ona, jen je starší."
"Jo, to by to vysvětlovalo. Jak by mohla být starší? To nedává smysl. O kolik starší, co myslíš?" Blábolil Daniel, ale Teal´c ho neposlouchal. Natáhl k ní ruku a vzal ji za tu její.
"To nevím, Tauriové stárnou rychle a já to neumím dobře odhadnout."
"Jasně, rychle." Přikývl Daniel a když Jack vtrhl do místnosti, stále se na ni upřeně díval. Jack se rozhlédl po místnosti, aby zjistil, že jsou všichni v pořádku.

"Co je skara tak moc důležitého?" Přešel až k posteli. Teal´c i Daniel se na ni stále dívali. A než se podíval na tu ženu, která tu ležela, prohlédl si neprve jednoho a potom druhého. Když se jí podíval do tváře, ustoupil dozadu.
"Co to sakra?"
"Je to ona, Jacku." Vzhlédl k němu Daniel.
"Neexistuje žádný způsob, že by mohla .. tím myslím, že zemřela ...a ... vypadá jinak. To není ona." Jack se otočil a vyšel z místnosti, aniž by něco víc řekl. Daniel se podíval na Teal´ca a potom na tu ženu, která tu ležela.
"Ještě není připravený, aby tohle přijal." Zadíval se Teal´c na dveře, kterými Jack odešel.
"To není sám." Daniel obešel postel a vzal ji za druhou ruku.

Daniel předal Jackovi svoje hlášení . Ten mu poděkoval, ale odmítal o něčem mluvit. Nařídil doktorce, aby znovu udělala testy DNA ze starého vzorku krve plukovníka Carterové. A také jí řekl, že chce, aby tu podvodnici probrala, co nejdřív to půjde. Testování zabralo dva dny. Výsledek byl pozitivní. Jack to stále odmítal. Trval na tom, že to musí být nějaký trik.
Daniel tu jeho zdrženlivost, týkající se její existence, nemohl pochopit. Nechápal, že Jack věděl, že opravdová Sam Carterová by se k němu vrátila mnohem dřív a ne že by zůstávala na nějaké umírající planetě se spoustou písku.
Daniel s Teal´ cem se u ní střídali. A když poprvé otevřela oči, byl u ní Daniel. Ale zavřela je zase tak rychle, že její mozek nemohl jeho přítomnost ani zaznamenat. Doktoři došli k závěru, že už dýchá sama a že ji odpojí od ventilátoru ještě dřív, než se probere podruhé.
Teal´c viděl, jak se jí pomalu otvírají oči.
"Doktorka říkala, že byste si měla svou energii šetřit a tedy nemluvit. Také říkala, že se můžete slámkou napít studené vody." A podal jí malý kelímek a natočil k ní slámku. Napila se a potom ještě jednou, zatímco jí ho Teal´c držel.
"Teal´cu?"
"Zajisté. Je mi ctí, že si na mě stále pamatujete. A teď byste měla zase odpočívat. Byla jste velice nemocná."
"Děti?"
"Děti z toho vozu, co jste táhla jsou v pořádku. Zachránila jste spoustu životů. Jsem si jistý, že až vám bude dobře, bude tu hodně oslav na vaši počest."
Zavřela oči a znovu usnula.

Když se opět probudila, cítila se lépe.Seděl tu s ní Daniel a držel ji za ruku. Když se vzbudila, nabídl jí vodu, stejně jako Teal´c. Daniel vzhléd k pozorovací místnosti. Její pohled následoval ten jeho. Seděl tu Tael´c a muž, kterého neznala a sledovali je. Hledala tam Jacka. Neviděla ho, ale jeho přítomnost cítila, věděla, že tam je. Byl tam temný kout, perfektní místo, kde se dalo stát a člověk byl skrytý. Upřeně se do toho místa dívala.
"Je fajn, že jsi zase tady, Sam." Daniel položil hrnek a dotkl se jejího ramene.
"Jan." Přesunula svůj pohled na Daniela. "Jmenuji se Jan."
"Zkrácená verze pro Janet?" Zamračil se trochu Daniel.
"To z úcty k Janet."
"Takže si vzpomínáš?"
"Ano Danieli. Vzpomínám. Mám všechny její vzpomínky do doby, než převedla kopii svého vědomí do toho čipu, který jí dal Thor." Znovu se podívala do pozorovací místnosti, do toho temného rohu.
"Tohle udělal Thor?"
"Ano."Zase se zadívala na Daniela. "Jsem její klon." Daniel nasál vzduch a vzhlédl k Teal´covi. Odvrátila se od Daniela a tak většina jejího obličeje nebyla z pozorovací místnosti vidět.
"Je mi líto, vrátila jsem se zpátky dřív, než jste na to byli připraveni."
"To je .... ok. Jak a proč se to stalo?" To jak je Daniel zmatený, bylo patrné.
"Jsem unavená. Můžeme si o tom promluvit později."
Daniel znovu vzhlédl nahoru.
"Jistě, později. Odpočívej." Vytáhla svoji ruku z jeho a otočila se, takže teď k němu i tomu temnému rohu ležela zády.

Když se později vzbudila, Daniel tu byl zase.
Pokynul vojákovi, který jí přinesl jídlo a pomáhal jí posadit se.
Zvedla poklop a usmála se. Byl tam tuňákový sendvič, salát, jablko, sklenice mléka a modré želé se šlehačkou. Nejdřív si vzala to želé. Když si dala poprvé do pusy a zavřala oči, Daniel se usmíval. Když jedla, slyšet tiché broukání.
"Chybělo ti, huh?"
"Ano. Musela jsem někdy jíst různé červy a termity. Ty se se želém srovnávat nedají, zvlášť ne s modrým."
"V mnohých státech tady na Zemi jsou považovány za delikatesu."
"Asi proto, že nikdy neochutnali modré želé." Dala si další kousek do pusy a usmála se. "Je to dobré. Už jsem měla hlad."
"Vypadáš pohuble." Trochu se začervenala.
"S cestování mezi vesnicemi mi nezbývalo moc času, abych pracovala na zahradě a to je tvrdá práce."
Daniel se opřel a sledoval, jak jí. Byla starší, ale byla nádherná. Uvědomil si, že takhle by vypadala, kdyby zůstala naživu.
"Takže proč tahle planeta?"
"Hmm?" Zvedla oči od jídla. Byla tak do něj zabraná, že momentálně na Daniela zapomněla.
"Proč ta planeta?"
"Nejsem si jistá. Thor mi řekl, že mi najde bezpečnou planetu, dokud se nebudu moct vrátit zpátky na Zem. Mala byla chráněná planeta. A proto si myslím, že se tu Asgardé neukázali, aby nás před pádem toho měsíce zachránili. Byla to přírodní katastrofa." Výraz její tváře ukazoval, že je tímto rozhodnutím znechucena. "Přemýšlela jsem o zadání adres jiných planet, jako třeba stanoviště Alfa, ale jediná, o které jse si byla jistá, že je bezpečná, byla Země. Věděla jsem, že pomůžete."
"Plánovala jsi, že půjdeš s nimi?"
"Samozřejmě, že ano. Nepřála jsem si tam umřít, Danieli."
"To není zrovna to, co si pamatuji." Rozšířily se jí oči a Daniel viděl, jak se jí v koutku pravého oka něco třpytí. Otočila hlavu.
"To bylo jiné."

"A dost!" Jack úplně zuřil, díval se na ně. Daniel ji neměl zraňovat, jenom prostě zjistit, jakto že skončila tady. Teal´c a doktorka se střídavě dívali na Jacka a na ni. Daniel přikývl.
"Proč tě Thor vytvořil?"
"Mluvil s ní o otom, než zenřela. Řekl, že bude hledat cestu, jak vytvořit klon, který by nebyl náchylný na ten vir, co jí vzal život. Souhlasila, aby tu cestu hledal, ale řekla mu, že pokud v době, kdy na to příjde, nebude naživu, že jen Jack má dovoleno rozhodnout, že můžu být stvořena." Podívala se nahoru k pozorovací místnosti, ale on se opět skrýval, aby ho neviděla.
"Vzbudila jsem se čtyři měsíce po její smrti v laboratoři plné Asgardů. Moje poslední vzpomínka je to, jak se dotkla toho, co nazývám čip pro uchování vědomí. V tu chvíli s ní byl v místnosti Jack a Cassie se ptala, jak dlouho nám to bude trvat, než příjdeme a budeme hrát."
"To bylo toho dne, kdy jsi se zabila."
"To byl den, kdy ukončila svůj život. Asi pět měsíců po její smrti mě Thor přivezl zpátky k Zemi. Zatímco on byl dole, aby vše připravil na můj příchod, já jsem čekala na palubě jeho lodi. Když se vrátil, řekl mi, že si Jack nemyslí, že je tu bezpečně, abych se vrátila. Thor mě vyložil na bezpečném místě. Zde jsem měla čekat, dokud si pro mě nepříjde." Daniel seděl bez pohnutí a sledoval ten smutek, co se jí objevil ve tváři.
"To jsme nevěděli."
"Jack to musel vědět."
"Ne nevěděl."
"Neexistovala bych, kdyby nedal Thorovi její vědomí."
"Proč pořád říkáš ona? Ty jsi ona, je to tak?"
Daniel k ní natáhl ruku a dotkl se její tváře, než se mohla odvrátit.
"Ona byla plukovník Samantha Carterová, teoretická astrofyzička, velitelka SG 1, prvního týmu SGC.Měla blízké přátele, kteří by pro ni obětovali svůj život, aby ji zachránili. Ona je milovala a oni milovali ji." Její pohled se na okamžik přesunul k temnému rohu pozorovací místnosti.
"Já jsem Jan, tulačka. Na Male jsem nikoho neměla a nikomu jsem nepatřila. Žila jsem tak, že jsem požádala o něco málo a dostala jsem to, co jsem si zasloužila. Já nejsem ona." Sam viděla, jak do pozorovací místnosti proniklo světlo, když Jack odcházel. Teal´´c a doktorka se tím směrem otočili.
Doktorka sešla dolů a vyhodila daniela ven. Zkontrolovala všechny údaje na přístrojích a vzala jí další krev.
"Jak dlouho bude ještě třeba, abych tu byla?" Podívala se na neznámou doktorku.
"Z mého hlediska několik dní. Nevím ale co plánuje generál." Řekla jí doktorka.
"Jistě." Pokusila se o úsměv. Zase se položila na postel a usnula, aniž by si všimla muže, který stál ve stínu v pozorovací místnosti.

Druhý den ráno za ní přišli Daniel s Teal´ cem a přinesli jí snídani. Teal´c před ni položil tác a Daniel tam položil hrnek s kávou a malou vázičku s růží.
"Je krásná a jídlo nádherně voní." Usmála se a i oni se na ni usmívali. Daniel tác odkryl.
"Máme tady wafle s třešňovým sirupem, křupavou slaninu, míchaná vejce a kávu z mé konvice, ne z kantýny." Zářivě se usmívala a posadila se.
"Vidím, že už to dnes ráno zvládáte mnohem lépe:" Zvedl Teal´c obočí, když viděl, že se sama posadila.
"Cítím se lépe. Možná je to tou dobrou stravou." Dala se do jídla. A ti dva, když viděli na její tváři požitek z jídla, byli spokojení. A když dojedla, moc toho na talíři nezbylo.
"Bylo to fantastické. Děkuji!" Opřela se zpátky o čelo postele, které Daniel předtím zvedl a upíjela z hrnku kávu.
"Ráno si s Jackem promluvíme o tom, aby tě zařadil zpátky k SG 1." To, jak se šokovaně tvářila, oba dva přepvapilo. Podívala se dolů na svoje ruce a potom vzhlédla a zvrtěla hlavou.
"Nemůžu tady zůstat. Půjdu kamkoliv je přesídlíte nebo se můžu zeptat Thora, aby mi našel nový domov."
"A ty sem patříš, Sam."
"Já jsem Jan. A nepatřím sem. nechápete, co by se stalo, kdyby se to dostalo ven. Jaký druh bláznů, by po mě šel, aby mi mohli dělat testy. A je jasné, že tu nejsem chtěná a taky je to nebezpečné. Musím odejít, čím dřív, tím líp."
"Ty přece opravdu odejít nechceš."
"Už jsem ti to řekla, nechci být laboratorní krysou." Přehodila nohy přes okraj postele. "A taky nikomu nechci ublížit. Když mě Thor probudil, myslela jsem si, že to bylo proto, že jste všichni na můj návrat připravení. A je jasné, že tenhle případ to není. Nemůžu mu takhle ublížit." Poslední větu zašeptala. Daniel si ji k sobě přitáhl blíž.
"Chyběla jsi mi a já tě chci zpátky. Bez tebe to pro nás všechny bylo bolestné." Objali se a Teal´c se k nim připojil.
"Souhlasím. Všichni vás potřebujeme zpátky." Vyrušil je voják, který vešel do místnosti.
"Madam, generál mě požádal, abych vám přinesl tyhle časopisy."
"Můžete je dát na stůl." Když voják viděl ten nepořádek, zastavil se. Uklidila místo vedle tácu od snídaně. Voják je položil a šel ke dveřím.
"Budu venku madam, kdybyste něco potřebovala."
"Děkuji seržante." Daniel se usmíval. Listovala v časopisech, byly to kopie toho, co si vyžádala z knihovny v SGC. Výzkum za poslední dva roky v oblasti quantové fyziky a astrofyziky.
"Mu jsi také chyběla." Vzhlédla k němu a usmála se. "Něco se mezi vámi změnilo, než jsi umřela, že ano?" Začala si pohrávat s prsty.
"Raději bych o tom nemluvila."
"To je stejná odpověď, jakou vždycky dostanu od Jacka, když se ho zeptám." Daniel ji pohladil po tváři. "Měl bych tě nechat odpočinout." Řekl Daniel a šli s Teal´cem ke dveřím.
"Tak později."
"Jistě." A když Daniel zavíral dveře, všichni se usmívali.

Ten den později odpoledne přišel Jack. Cítila, jak ji svými prsty přejíždí po ruce a píše na ni osmičky. Bylo to jen nepatrné gesto, ale byla ráda, že se jí dotýká. A aniž by otevřela oči, věděla, že stojí, protože na ni nesvítilo světlo.
"Hej." Otevřela oči a sledovala, jak bude reagovat.
"Hej, dlouho jsme se neviděli."
"Ano, je mi to líto, že jsem se tu tahle objevila. Nikdy jsem ti nechtěla ublížit."
"To já vím. Já si to s tím malým šedivým mužíčkem, až ho někdy zase uvidím, vyřídím."
"On si myslel, že jsi to dovolil." Zamračila se, nelíbila se jí myšlenka, že by se Jack na Thora zlobil.
"Nevím, jak přišel na to, že s tím souhlasím."
"Dal jsi mu tu krabičku, kterou ti dala?"
"Ano, požádala jsi mě o to."
"Tím jsi svolil k tomu, aby mě vytvořil."
"A jak jsem měl tohle vědět?" Zvedl Jack hlas a pevnějí ji chytil za ruku.
"Všechno bylo v tom dopise, který ti nechala." Jeho zlost se rozplynula.
"Ty jsi ho nikdy nečetl, že?" Jack zavrtěl hlavou.

"Zatraceně Jacku O´Neille!" Jack trhl hlavou a prudce vzhlédl.
"Cože?"
"Neměla bych existovat, ale jsem tady. A je to tvoje chyba." Jan vstala, aby byla Jackovi tváří v tvář. "Měsíce jsem putovala po té zatracené planetě a čekala jsem na tebe, až si pro mě příjdeš. A ty jsi ani nevěděl, že existuji, protože jsi si nikdy nepřečetl ten dopis. Jak sis ho mohl nepřečíst?"
Jack se otočil a odcházel.
"Neodcházej jen tak. Zasloužím si odpovědi." A když na něho Jan takhle hartusila, podíval se na ni přes rameno.
"Myslel jsem si, že nejsi ona." Otevřel dveře, vyšel ven a zanechal tu ohromenou Jan.
Ta se složila na postel, tu trochu energie, kterou měla, spotřebovala na svůj vztek. Mohla vědět, že ten její plán je moc komplikovaný. Měla mít dost odvahy, aby si sedla a všechno mu vysvětlila. Přejela si rukou přes obličej a povzdechla si. Bylo hodně věcí, které měla udělat jinak.

Jack se vrátil do své kanceláře, vyndal ze zásuvky stolu stříbrnou kuličku. Stiskl tlačítko a čekal. Thor se obvykle ohlásí hned, ale dneska mu to trvalo hodinu, než se tu objevilo to známé bílé světlo.
"Thore, kamaráde, jak se máte?"
"Mám se dobře O´Neille. Volal jsi jen proto, aby ses mě zeptal, jak se mám?" Jack se opřel ve své židli a dal si ruce za hlavu.
"Ne tak docela. Narazili jsme na jednoho vašeho přítele, když jsme zachraňovali obyvatele jedné chráněné planety." Thorovi se rozšířily oči. Podle toho, jak ho Jack znal, jasná známka toho, že ho to překvapilo.
"O kom to mluvíš?"
"Říká si Jan, ale vy byste jí asi říkal Carterová 2."
"Chápu. Předpokládám, že ona i ostatní jsou v bezpečí."
"Ano. Proč jste mi to neřekl?" Naklonil se Jack dopředu a položil si svoje sepnuté ruce na stůl.
"Když jsem ji stvořil myslel jsem si, že o tom víte. Když jsem přišel, abych ji vrátil, bylo mi zřejmé, že vy o naší úmluvě nic nevíte. Vrátil jsem se na loď, abych se jí zeptal, jak by chtěla, aby byla tahle situace vyřešena. Nechtěla vám zasahovat do života a vybrala si odejít. S námi nebyla šťastná. Našel jsem jí bezpečné místo, kde mohla žít svůj život a doufat, že tam najde klid a možná i trochu štěstí."
"No takhle to zrovna nefungovalo. Myslela si, že nám jednoho dne řeknete, kde je a my si pro ni bránou příjdeme, abychom ji vzali domů."
"Neměl jsem v úmyslu ponechat jí takovou naději, ale řekl jsem jí, že se pokusím, abys mi dovolil pokračovat v mémvýzkumu. A pokud budeš souhlasit, tak bych ti o ní pověděl."
"A mluvili jsme o tomhle někdy spolu?"
"Pokud vím, tak ne."
Jack ztratil svůj klid. Vstal a přecházel po místnosti, zajel si rukama do vlasů.
"Proč ne?"
"Oba jsme měli docela dost práce a neměl jsem pocit, že nastal správný čas."
"Tak jste ji tam prostě nechal, samotnou."
"Omlouvám se. Mým záměrem nebylo plukovníku Carterové ublížit. Půjdu a promluvím si s ní."
A než ho mohl Jack zastavit, rozzářilo se v místnosti bílé světlo.
"Zatraceně!" Jack si vzal bundu a vyběhl ze své kanceláře. Nechtěl vědět, co se na ošetřovně děje. Takže raději zmizel. Jel domů a zabavil se Simpsonovými.

Vrátil se druhý den ráno v obvyklou dobu. Ranní hlášení byla neslaná, nemastná. Žádná zmínka o Jan nebo ošetřovně. V deset už to nemohl vydržet a vydal se na ošetřovnu. Strčil hlavu do dveří. Bylo tam ticho a po Jan ani památky. Tak šel za Danielem.
"Hej, Danieli." Ten vzhlédl a když viděl Jacka, zase se zadíval na svůj monitor. "Problém?"
"Ano."
"S?" Přešel Jack blíž. Cítil, jak z Daniela přímo číší nelibost.
"Tebou."
"Proč?"
"Ona odešla." Sevřel se mu žaludek. Ruce, které měl v kapsách, stiskl v pěst.
"Co myslíš tím, že odešla?"
"Včera za ní byl Thor. Chvíli si spolu povídali. Potom zavolala Teal´ca a mě a rozloučila se s námi. Neřekla nám, kam půjde." Jack o krok ustoupil, směrem ke dveřím.
"Je to tvoje chyba Jacku. Neřekla to, ale popřít to nemohla. Kdybys chtěl, aby tu zůstala, tak by zůstala. Stále tě miluje, ale ty jsi ji nechtěl, tak znovu zmizela." Jack se otočil a odešel. Měl pocit, že na něj padají stěny a nemohl tu zůstat, protože věděl, že Danielovo obvinění je pravdivé do posledního písmene. Vrátil se do své kanceláře, posadil se a upřeně se díval na hvězdnou mapu. Jak se jeho oči pohybovaly po jednotlivých značkách, zajímalo ho, jestli by mohla Sam žít na jedné z těch planet, které jsou tu vyznačeny. Sáhl do stolu a vytáhl stříbrnou kuličku. Světlo se objevilo téměř okamžitě, ale tentokrát byl Jack přenesený na Thorovu loď.
"Trvalo ti to déle, než jsem očekával, O´Neille." Jack několikrát zamrkal, když viděl, jak Thor kývnul hlavou.
"Kde je?"
"Je pořád tady na lodi. Myslí si, že už jsme opustili oběžnou dráhu." Thor ukázal směrem dolů chodbou. Jack šel pomalu tou chodbou, dokud neuslyšel tiché vzlykání. Sevřelo se mu hrdlo a v ústech mu vyschlo. Podíval se do místnosti a viděl ji sedět na podlaze, opřenou o stěnu. Nohy měla zvednuté k hrudníku a hlavu měla skloněnou.
"Můžeme si promluvit?" Prudce zvedla hlavu a zalapala po dechu.
"Co tady děláš?"
"Přišel jsem si promluvit." Vešel dovnitř. Jan vstala a opřela se o stěnu. Snažila se vypadat uvolněně, víc než se cítila.
"Tak mluv."
"Podívej, je mi to líto, že jsem tě takto odehnal."
"Je to tak lepší pro nás oba." Jan se dívala dolů na svoje nohy.
"Tak proč jsi potom plakala?" Řekl Jack potichu, ale Jan zaslechla tu tichou výčitku.
Když se podívala na Jacka, v očích jí jen plálo.
"Byl to jen malý okamžik slabosti, že opuští svoje staré přátele. Už je to pryč. Je mi fajn. Můžeš jít a sumarizovat si svůj život. Budu v pořádku." Její slova byla pro Jacka jako facka. Ale odolal tomu, aby ustoupil.
"Nechci, abys odešla."
"Tím myslíš, že mě nechceš." Jack k ní udělal další krok.
"Proč starší?" Tahle otázka jí nedávala smysl. Jack náhle změnil téma rozhovoru a tím zmírnil její narůstající vztek.
"Starší?"
"Ano, proč jsi se rozhodla vrátit se jako starší?"Jan se začervenala. Jack udělal další krok a potom nátáhl svoji ruku k její tváři. Konečky prstů po ní přejel. Zavřela oči a trochu se jí chvěla brada.
"Nedělej to."
"Proč starší?" Udělal ještě další krok. Zlehka si položila hlavu do jeho dlaně.
"Pro tebe."
"Pro mně?" Palcem jí přejížděl po tváři.
"Myslela jsem si, že jedna z věcí, která stála v cestě našemu vztahu byl náš věkový rozdíl. Myslela jsem si, že když budu starší, tak budeš ochotný se mnou být."
"Se mnou?" Jan se tvářila zmateně. "To je poprvé, co tě slyším, že neříkáš ona." Lehce zavrtěla hlavou.
"Byla jsem zmatená, já ..."
"Ty jsi ona a ona je ty." Jack se k ní naklonil a zlehka ji políbil. Překvapením zprudka vydechla a potom ho také políbila.
"Věkový rozdíl pro mě problém nebyl a ani nebude."
"A ani nebude?"
"Jsi jako by o dva roky straší, že?" Její usměv se změnil ve smích. Jack ji pevně objal. Dala mu ruce kolem ramen. Její slzy a smích se smísily.
"Půjdeš se mnou domů?" Zašeptal jí do ucha.
"Vše, co musíš udělat je, zeptat se."
"To je ano?" Narovnal se a podíval se jí do očí.
"Ano." Oba se usmáli. "Přestože jsi pitomec." Vydali se ke dveřím.
"Pitomec?"
"Ano. Až budeme doma, tak si přečteš ten dopis." Jack se zastavil a podíval se na ni.
"Nepřečetla bys mi ho?"
"Zapomněl jsi číst, když jsem tady nebyla?" A znovu pokračovali ke dveřím.
"Však víš, já a papírování." Plácla ho paži a zavrtěla hlavou. "Ještě jednu otázku."
"Jenom jednu?"
"Jen pro teď."
"Tak se ptej."
"Můžu ti pořád říkat Carterová, v posteli?" Sam se rozšířily oči a spadla jí brada. Když se k němu otočila, červenala se. Jak se snažila posbírat si myšlenky, otvírala a zavírala pusu jako ryba.
"Ano." A zase se otočila ke dveřím a pokračovala dál. Jacka ta její rozhodná odpověď šokovala tak, že zůstal stát.
"Super!" Udělal několik dlouhých kroků, aby Sam dohnal, aby ji mohl odvést zpátky na Zem, domů a do jeho postele.
KONEC!!!