Titul: Death Knell
Autor: Lina
Překladatel: -/-
Žánr: Chybějící scéna
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: PG
Délka: Krátké
Časová osa: 7x13 Death knell
Stav: Kompletní
Synopse: Scenáristé jsou nenapravitelní packalové. Co můžou, to pokazí nebo to nechtějí udělat, a proto existují fanoušci, kteří musí napravit jejich značné nedostatky v oblasti fantazie:o).

______________________________________________________________

"Zajisti ho." Volal Jack na jaffu. A přitom se starostlivě podíval na Sam. Oči měla upřené na mrtvého vojáka a jako by tomu nemohla uvěřit. Každou chvilku se zase zvedne a zaútočí nejprve na Teal´ca a potom i na Jacka a jí. Nemůže být mrtev.
"Je to?" Bylo nakonec to jediné co vypustila z úst a čekala, až co na to Jack a Teal´c. Chtěla aby jí někdo ujistil, že ta noční můra skončila a už se nikdy nevrátí.
"Jo, je mrtvý..." Řekl Jack. Ale slyšela v jeho hlase pochybnosti. On si toho všimnul. Nechtěl ji vidět teď takhle nervózní. Tenhle okamžik měl být pro ni osvobozením. "Opravu je mrtvý, Teal'cu?" Zavolal raději na přítele stojícího nad vojákem.
Teal´c odpověděl jen pokýváním hlavou a na důkaz své pravdy šťouchl nohou do vojáka, který se ani nepohnul.
"Ano, je mrtvý." Teď už s určitostí a trochou pýchy v hlase odpověděl Jack Sam.
Ona neřekla ani slovo. Jen pokývala hlavou otočila se zády k mrtvému nepříteli a zavřela oči. Jack ji pozoroval. Snad nikdy dřív ji neviděl tak zničenou, zraněnou a vystrašenou. Jemně a starostlivě se jí zeptal: "Můžete vstát?" Nečekal na odpověď. A tak ho překvapilo, když Sam potichu zašeptala.
"Teď bych si potřebovala chvilku odpočinout." Malou chvilku ji pozoroval. Musela na tom být opravdu zle. Jindy by převládla její hrdost a odolnost. Postavila by se a ač pomalu, ale zcela jistě by se vydala co nejrychleji odsud. Co nejrychleji domů. Musela být v šoku. Pomyslel si Jack. Zaváhal. A nakonec se posadil k ní. Znovu se na ní otočil a snad jí chtěl říct něco pozitivního, nebo něco co by ji donutilo vstát a jít pryč. Jenže uviděl její pohled, který směřoval kamsi do země před ní a netečnost k čemukoli, co by se nyní stalo. A nakonec, když už si i on sednul, tak proč by si chvíli neodpočinuli.
Chvíli hledal slova která by jí řekl a nakonec, zcela bezděčně a bez rozmyslu, jí nabídl sebe, jako klidný přístav v bouři.
"Pojďte sem." Řekl jednoduše a položil ji ruku kolem ramen. Přitáhl si ji k sobě a ona si položila hlavu na jeho rameno. Pak už neřekl nic. Hladil ji po ramenu a nechal ji odpočívat. Zprvu ho překvapilo, jak se k němu přitiskla. Jako by ta neviditelná bariéra jež je vždy udržovala v uctivé vzdálenosti od sebe najednou opadla. Seděli tam vedle sebe. Jen tak. Cítil jak se dech Sam zklidňuje. Párkrát bolestně vzdychla. Šok a adrenalin kteří ji drželi na nohou najednou vyprchali a zranění se začala ozývat s větší intenzitou.
Teal´c stál u vojáka a hlídal okolí. I když zcela zbytečně. Nechal starost o Sam na Jackovi.
Jack si nyní připadal trochu bezmocný. Mohl jí být nyní oporou, ale to nestačilo. Volnou rukou sáhl za pás pro vak s vodou.
"Sam," oslovil ji úmyslně křestním jménem. "Napijte se." A pomohl jí vak přidržet v třesoucích se rukou. Lokla si jen pár hltů. Jack ji víc nenutil. Ona sama si musela nyní určit co zvládne. Položil vak na zem a z kapsy vytáhl čistá obinadla. Udělal z nich polštář a ten namočil. Pak jí začal jemně otírat krev z obličeje. Nemluvila na něj. Stále byla netečná. A jako by se Jackovi zdálo, že každou chvíli musí omdlít.
"Teal´cu." Zavolal na přítele. "Můžeš mi pomoci?"
Jaffa nechal vojáka vojákem a rychlím krokem k nim přešel.
"Její noha." Jack mu podal obvazy a vodu. Sam nepouštěl. Bál se, že jakmile ji postí, ona omdlí a upadne.
Teal´c neřekl ani slovo. Krvácející ránu vydesinfikoval a ovázal. Sam několikrát zasténala bolestí a Jack ji vždy povzbudivě stiskl rameno. Když bylo hotovo, Teal´c se zvedl a potichu řekl: "Můžete nyní vstát, majore?"
Sam k němu zvedla oči. Pak se podívala i na Jacka a vztáhla k němu levou ruku. Jack neváhal. Vzal její ruku do své pravice. Druhou rukou ji podepřel záda a pomohl jí pomalu na nohy.
Vydržela stát tak minulu. Nejistě a vratce. A ač ji Jack držel, točila se jí hlava a její nohy ji nechtěli nést. Bylo ji zle od žaludku a svět se s ní houpal.
"To nebyl dobrý nápad." Zavrčel Jack a vynadal tak spíše sám sobě. Mělo ho to napadnout. Nečekal až se Sam zhroutí. Rychle si ji víc přidržel za záda, sehnul se a vzal ji pod nohama. Nyní ji držel v náručí a podíval se starostlivě do její bledé tváře.
"Jdeme domů." Řekl rozhodně. Sam neprotestovala. Chytila se ho okolo krku a znovu si položila hlavu na jeho rameno.
"T. vem tu zbraň." Trochu si Sam nadhodil a vydal se směrem kde byla brána. Teal´c jeho rozkaz uposlechl. Sebral ze země jejich jedinou obranu proti vojákům a doběhl Jacka a Sam, kteří už vstupovali do lesa.

Cesta šla velice pomalu. Jackovi se se Sam v náručí těžko zdolával členitý terén. A sám cítil, jak ho začínají příšerně bolet kolena, ale neřekl ani slovo. Teal´c také ne a tak jejich cesta byla velice tichá a pomalá. Jack vnímal, jak Sam pomalu dýchá. Každý její výdech ho pošimral po krku. Jen kdyby tak věděl že neomdlela.
Cesta jim trvala až do večera. Když dorazili k hvězdné bráně, čekala tam na ně SG-3.
"Plukovníku! Teal´cu" Volali už z dáli.
"Vytočte bránu!" Zavolal Teal´c. "Major Carterová je zraněná."
Přidali trochu do kroku. Jack si Sam víc přitiskl k tělu. Noc byla chladná. Cítil jak mu skoro až mrznou prsty na rukou. Sam se třásla a drkotala zuby. Neřekla však ani slovo.
Někdo z SG-3 vytočil adresu a vyslal kód. Slyšeli ho hlásit do vysílačky.
"Plukovník a Teal´c našli majora Carterovou. Opakuji našli ji. Je zraněná. Připravte zdravotnický tým do prostoru brány!"
To už byli oba zachránci i se Sam kousíček od nich.
"Vše je připraveno." Dostal Jack hlášení. Neodpověděl ani slovo. Rovnou zamířil k portálu a těsně než vkročil do horizontu události, pošeptal Sam. "Projdeme bránou. Budeme už doma." A to bylo už to poslední, co Sam slyšela a vnímala.

"Kde jsou." Ptala se doktorka Hammonda a ten jen potřásl hlavou, že neví. Jacob Carter přešlápl a bolestně sykl když ucítil bodnutí ve zlomené noze. Jejich čekání však nebylo dlouhé. Hladina se zavlnila a do prostoru brány vstoupil Jack O´Neill v rukou držel Sam a za nimi se vynořil Teal´c následovaný SG-3.
"Doktorko." Zavolal Jack na Janet a ta se k nim okamžitě pohnula. Jen krátce se na Sam podívala. Mohla si prohlednou letmo její zranění, ale do obličeje jí neviděla. Sam se křečovitě držela Jacka a tvář měla přitisknutou na jeho krk.
"Sam, zlatíčko." Jacob stihl dceru jen pohladit po vlasech.
"Plukovníku, na ošetřovnu s ní." Přikázala Janet. Jack se ani neotočil po zdravotnících kteří stáli u lehátka a čekali na rozkazy. Vydal se směr ošetřovna.

Janet otevřela dveře a Jack jimi pronesl Sam. Pomalu ji položil na nejbližší postel.
"Sam, pusťte se." Zašeptal jí potichu, aby ho nikdo neslyšel. Ona se skutečně trochu uvolnila a Jack se vytáhl z jejího objetí. A než od ní zcela odstoupil, stiskl jí ruku.
Janet ho odstrčila a postavila se na jeho místo.
"Teď už to nechte na nás plukovníku." Řekla mu stroze. Jack se stáhnul do vzdálenosti kde nepřekážel a v tom koutku, který byl proto určen, se srazil s Jacobem Carterem.
"Díky, Jacku." Usmál se na něj Samin otec.
"Kdykoliv." Odpověděl Jack, ale na Jacoba se neotočil. Sledoval co dělají se Sam a nespouštěl z ní oči.
"CO se děje?" Vtrhl dovnitř Daniel, za ním Hammond a Teal´c.
Jack nereagoval a Jacob se na něj jen otočil.
"Už je vás tu moc! Ven!" Ozvalo se přísně od vyšetřovacího lůžka. Autoritě Janet nemohl nikdo odporovat. Jack se sunul z místnosti jako poslední a záměrně pomalu. "Dám vám vědět, jak to dopadlo." Pronesla k němu doktorka smířlivě, protože věděla, že Jacka od sud po zlém nedostane. Dveře se zavřeli a Na chodbě nikdo ani nehlesnul. Všichni se chvíli divně dívali po Jackovi a nakonec se rozešli po svém.

Netrvalo to ani hodinu. Janet byla se svojí prací spokojená a Sam ač byla v řízeném bezvědomí, byla v pořádku. Doktorka se tedy vydala do své kanceláře. Jen co otevřela dveře na chodbu, čekala, že se na ní vrhne dav s otázkou "Jak je na tom Sam?", ale zmýlila se. Byl tu jen plukovník. Seděl na zemi, kolena přitažená k bradě a oči zavřené. Janet zauvažovala nad tím, že by měla na tu chodbu nechat namontovat nějaké židle. Nakonec si jen přiklekla vedle plukovníka a položila mu ruku na rameno. Cukl sebou a zvedl k ní oči.
"Jste unavený pane. Běžte si odpočinout." Věděla, že je tahle věta naprosto marná. Jack se tvářil jako zpráskaný pes. Bylo jí ho až líto. "Bude v pořádku. Teď spí. Můžete jít za ní." Řekla nakonec. Jack se pomalu zvednul a s tichým „díky“ se vydal k Sam do pokoje. Sedl si na vedlejší postel a pozoroval ji. Hlídal její klidný spánek.

Janet nedošla daleko. Vzpomněla si, že nechala u Sam nějaké dokumenty. Se zaklením se otočila a šla zpět. Vešla dovnitř a čekala že Jack bude stát u Saminy postele. Našla ho však, jak leží na vedlejším lůžku a tiše oddechuje. Musela se usmát. Potichu k němu došla a překryla ho dekou. Všichni už toho měli dnes dost. A jak si domyslela, Jack nespal co se Sam ztratila na té planetě. Nechala je oba odpočívat. Vzala desky a odešla. Nechala je tam spolu. Alespoň na tu maličkou chvíli, kdy mohou spát bez podezření jeden vedle druhého.

konec