Titul: Divide and Conquer 1
Autor: Nicky Chevalier
Překladatel: Marty
Žánr: romance/erotika
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: dospělí
Délka: středne dlouhé
Časová osa: Divide and conquer
Stav: pokračuje Divide & Conquer 2
Synopse: Tuhle epizodu musí znát každý, snad nemusím nic dodávat.
______________________________________________________________
Plukovník Jack O’Neill byl zahloubán v myšlenkách, když se chodbou vracel ke svému pokoji. Bože, měl Freyu zabít za to, že ho strčila na ten stupidní přístroj. Zatarc nebo ne, jedna jeho část chtěla být uspána jen aby na chvíli přestal myslet.
„Kvůli našemu pracovnímu vztahu… armádní pravidla… něco co ani jeden z nás nemůže přiznat…“
„Plukovníku O’Neille.“
Slova se nekonečně opakovala v jeho hlavě, když byl náhle vyrušen doktorkou Fraiserovou. Vděčně zvednul ruku na přivítání ženy která k němu teď mluvila. Každé rozptýlení se hodilo.
„Pracujete v noci, doktorko?“
„Nedělám to vždycky?“ Opáčila suše. Váhavě se zastavila. „Poslouchejte… jak se daří? Myslím, po dnešku…“
„Jsem v pořádku.“ Poslal jí ujišťující úsměv. „Opravdu.“
Kývla. „Poslouchejte plukovníku, nechci vás navádět k porušení předpisů nebo…“ znovu se zastavila a potom sebevědomě pokračovala. „ ne, po pravdě, je to přesně to, co chci udělat. Shrnu to Jacku, jako přítelkyně… věděla jsem, že se budete toulat po chodbách a pokud znám aspoň trochu Sam, tak je pravděpodobně ve svém pokoji a zírá do stropu, jen kvůli…“ ztišila hlas. „ těmhle pravidlům. A ony mohou být porušeny, aniž by to někdo věděl…“
Podíval se na podlahu a potom zpět na doktorku. „Děkuju. Já…“ zastavil se, vybírajíce slova. „ …promyslím to.“
Vzdychal když se rozešel dál po chodbě. „Plukovníku O’Neille!“ Zavolala na něj a on se otočil. „Miluje vás.“
S tím se otočila a vrátila se do její laboratoře.
147. Na jejím stropě bylo 147 fleků. Počítala je. Dvakrát. Ale to neudělal nic s tím, aby to odtrhnulo její mysl, od dne který právě prožila. Hluboko uvnitř věděla, že nemá jinou možnost, ale pořád si v mysli přehrávala moment kdy zastřelila jejího přítele, bezmocně se snažíc najít nějakou jinou možnost, něco co mohlo být uděláno, ale nebylo. Jediná úleva při jejích myšlenkách nastala, když se zatoulala v hlavě do chvíle před tím, s tím, jak byli s plukovníkem testováni. Protože to bylo ještě horší! Teď to bylo těžší, slyšet pocity přiznání a vyslovit je nahlas, jim teď víc znemožňovalo skrývat jejich city před ostatními. Zjistila, že už sama se sebou nemůže dál hrát zamítací hru. A usoudila, že ani on nemůže.
„Vykašli se na to Samantho, přestaň. Už se přes to dostaň.“ Ale její mysl neztichla. Jeho hlas v její mysli neztichnul.
Poskočila když najednou někdo zaklepal na dveře.
„Carterová? Carterová jste tam?! Carterová, otevřete dveř…“ Jack se zaseknul, když se dveře najednou otevřely, odhalujíce obávajícího se majora.
„Pane? Je všechno v pořádku? Co se děje?“
Najednou nevěděl co říct a snížil se k „Můžu dál?“
Sam otevřela dveře úplně, ustoupila stranou, nechávajíc ho vejít. Zabouchla za ním dveře stál k ní otočený zády a přemýšlel co jí má říct. Popravdě si nevymyslel plán útoku než přišel bouchat na dveře. Usoudil, že má dvě možnosti. Říct jí to a čelit jí, nebo jí to říct a utéct.
„Pane?“
Otočil se k ní. Oba se na sebe zmateně dívali. Otevřel ústa, že něco, řekne, ale pohyboval jen rty. Takže uzavřel vzdálenost mezi nimi a namísto toho ji políbil. Její ruce vyletěly nahoru, aby se ovinuly okolo jeho krku a přitáhly ho blíž. Prohloubila polibek a odtrhli se až když potřebovali vzduch, lapajíce po najednou potřebném vzduchu. Přitáhnul si ji k sobě do intenzivního objetí.
„Už to nemůže ignorovat, Sam.“ Jeho dech ji lechtal na uchu a zatřásla se. „Ne po dnešku. Nemůžu předstírat, že tady ty city nejsou, když vím, že ke mně cítíš to samé…“
„Já vím.“ Přerušila ho.
Z potřeby ho políbit málem začala šílet.
S rukou okolo jejího pasu, ji odvedl dozadu k posteli a spolu na ni spadli. Odtrhnul rty jen tak daleko, aby mohl mluvit.
„Sam. Pokud to nechceš…“ Byl utišen jejími rty znovu na těch jeho. Ale byl rozhodnutý jí dát možnost couvnout. Sebral všechnu svoji sílu vůle a váhavě přerušil polibek.
„Pokud to není to co chceš… pokud nejsi překvapená riskovat to co teď hodláme riskovat… řekni mi to teď a já půjdu.“ Slyšela v jeho hlase upřímnost a ve stejný okamžik viděla strach z toho, že by se opravdu musel zachovat podle svého slibu.
„Kruci. Pokud teď odejdeš, tak zemřeš.“ Usmála se na něj a znovu ho k sobě přitáhla, pro další vášnivý polibek, přičemž jí rozepínal košili. Na chvíli se zastavil a vážně se na ni podíval.
„Sam, i přes to, že to nemá cenu, je mi opravdu líto Martoufa. Vím, že jsi ho měla ráda.“
Sam ho prsty pohladila po tváři. „Při téhle práci přichází ztrácení dobrých lidí s časem. Budu v pořádku. Byl to dobrý přítel, ale byla to Jolinar, kdo ho milovala, ne já…“ S tímto si ho k sobě přitáhla zpět, vzdychajíce, když jeho prsty našly její citlivé bradavky, přes materiál její podprdy.
„NEPLÁNOVANÁ MIMOZEMSKÁ AKTIVACE.“
Její sten splynul s rozezněním alarmu po základně. Zavřela oči a vzdychnula frustrací.
„Pro všechno na světě. Teď?!“
Skoro se smála. Pokud byla ona znechucená, tak Jack zněl jako by někoho klidně i zabil.
„Můžeme to ignorovat?“ Zeptal se doslova žadoníc.
„Ne pokud nechceš, aby nás šli hledat.“ Smála se. „Chceš to vysvětlovat Danielovi nebo Teal’covi? Nebo hůř - Hammondovi? Nevím jak ty, ale já určitě nechci aby zbytek základny věděl, co dělám se svým velícím důstojníkem.“
„Jsem si jistý, že Janet by byla nadšená.“ Opáčil suše. „Hej, možná je to jen SG tým… vracející se z P3X…“ rozhazoval rukama nad všemi možnostmi.
Vzdychla a zapnula si košili a podala Jackovi jeho. Neochotně si ji vzal.
„SG-4 se nemá vrátit z P4Z-983 dřív než zítra ráno.“
„A co SG-5?“ zeptal se nadějně a dokončoval oblékání.
„Ne dřív než pozítří… pane.“ Dodala, kdyby je snad někdo z chodby poslouchal.
Zamračil se nad tou formalitou. „SG-6?“
„Jsou na Zemi. Mají volno.“ Odpověděla.
„Mizerové šťastní.“ Zamumlal, přičemž se rozešli ven z pokoje k řídící místnosti.
Tvář generála Hammonda byla typicky bezvýrazná, jak zíral přes okno v řídící místnosti.
„Je to SG-4, pane.“
Hammond kývl na technika. „Otevřete Iris.“
Jack se otočil na Sam s pohledem *říkal jsem ti to*, přičemž se otevřela Iris, povolujíce přístup členů, SG-4. Ale jeho výraz se vytratil, když se podíval na tým který prošel bránou.
„Zdravotnický tým do místnosti brány.“ Vyštěknul generál, přičemž sledoval, jak dva členové SG-4 položili na rampu majora Bowdena, jejich velícího důstojníka.
„Myslela, jsem, že je P4Z- 893 neobydlená planeta.“ Pronesla Sam.
„Taky že byla, majore.“ Odpověděl generál po té, co se Iris zavřela. „Předchozí mise prokázaly, že na planetě vyhynul všechen život už dávno. Začalo to útokem goa’uldů. Toto měla být jen výzkumná mise.“
Velitel SG-4 pořád bezhybně ležel na rampě, když generál přišel do místnosti brány. Krev mu tekla z temene hlavy a vypadalo to, jako by dostal zásah pozemské zbraně do ramene, ale nebyl nijak moc zraněn.
„Kdo mu to udělal?“ zeptal se Hammond.
„er… Já, pane.“
Hammondovy oči se rozšířily. „Kapitáne, mohl by jste mi říct, proč jste postřelil svého velícího důstojníka?“ Zeptal se nevěřícně.
„Zbláznil se, pane. Jednu chvíli byl v pořádku a další na mě vytáhl zbraň. Když vystřelil, stihnul jsem se schovat za balvan. Potom otočil zbraň na sebe, takže jsem vystřelil a on upustil svoji zbraň. Musel si nějak zranit hlavu, když spadnul.“
Zmatený Hammond kývnul. „Nechejte se zkontrolovat na ošetřovně. Hlášení za třicet minut.“ Rozkázal a vyrazil zpět do řídící místnosti.
„Ano, pane.“ Muž se otočil k zdravotnickému týmu a pomohl zvednut jeho VD na lehátko. „Bude v pořádku?“
„Bude.“ Odpověděla Janet. „Počínal jste si správně.“ Dodala, když uviděla jeho nervózní výraz.
Zpět v řídící místnosti, O’Neill tiše klel, když jim Hammond řekl, že půjdou na hlášení SG-4. Skvěle. Další mise. Nějak věděl, že strávení noci v pokoji jeho podřízené noc před misí, nebyl dobrý nápad. Tak moc jak ji chtěl, za žádnou cenu by nechtěl riskovat bezpečnost jeho týmu, aby je vedl na nějakou planetu bez dostatečného odpočinku. Skvělé načasování…
„Hej, Jacku, jsi v pořádku? Vypadáš trochu… nevím, napjatý.“ Zeptal se Daniel.
„Daniel Jackson má pravdu.“ Souhlasil Teal’c. „Jsi v pořádku O’Neille?“
Jack se podíval na Sam. „Je mi fajn.“ Odpověděl suše, když vykráčel z místnosti.
Teal’c byl první kdo další den prošel bránou. Tyčovku měl zvednutou a opatrně pozoroval okolí, aby zajistil bezpečnost zbytku SG-1, kteří na ní prošli bránou. Město které na druhé straně bylo, teď bylo úplně v troskách.
„Takže, ví někdo co přesně tady hledáme?“ zeptal se Jack. Sarkasticky zatřásl hlavou, když zjistil, že nikdo neodpovídá. „Dobře, roztáhněte se, podívejte se po něčem co mohlo způsobit tu majorovu… epizodu. Ale proboha na nic nesahejte. Poslední věc kterou potřebujeme je, aby na nás někdo vyjel, jasně?“
Prohlídka netrvala dlouho.
„Hej, lidi, pojďte sem a podívejte se na to.“ Volal Daniel. To co ho tak zaujalo, bylo jakési zařízení, vysílající barevné světlo, veliké asi jako zatnutá pěst. Přistoupil k tomu blíž a podíval se na to.
„Co jste našel, Danieli?“ zeptala se Sam, když k němu přišla.
Neodpověděl jí, namísto toho se na ni naštvaně podíval, jeho pěst se jí dotknula na levé tváři a Sam překvapeně vzdychla. Její hlava se trochu otočila, pod silou jeho úderu který použil. Odhazujíce ji kousek zpět.
„Danieli, co to KRUCI děláš?!?!“ ječel Jack, který po něm skočil a přišpendlil ho k zemi, potlačujíce nutkání ho pořádně praštit. Namísto toho ho zvednul na nohy a hodil ho k ne příliš něžnému Teal’covi. A hned šel k Sam.
„Jste v pořádku?“ Zeptal se a pomohl jí na nohy.
„Jo, asi jo. On jen… AU!“ Znovu si sednula zpět na zem a držela si zápěstí. „Musela jsem si to vymknout, když jsem spadla.“
„Musíme jít, O’Neille. Daniel Jackson začíná být znepokojený.“ Poznamenat Teal’c, držejíce vzpírajícího se muže za paže.
„Dobře, jdeme odtud.“ Jack pomohl Sam na nohy a šli směrem k bráně.
Když prošli bránou, Daniel začínal být čím dál tím míň spolupracující a Sam si držela její zraněnou ruku.
„Teal’cu, odveďte ho na ošetřovnu.“ Rozkázal Hammond, když sledoval zmítajícího se muže, vyvedeného z horizontu událostí. „SG-1 doktora na vás čeká. Hlášení za hodinu.“
„Plukovníku, majore.“ Řekl omluvně Hammond, když vstoupil do zasedačky o pět minu později. „Promiňte, že jsem vás nechal čekat.“ Nepostřehnul, že ti dva úplně poskočili, když ho uslyšeli, naštěstí vůbec netušil jakou konverzaci vedli. Zeptal se. „Kde je Teal’c.“
„Myslím, že už je na cestě, ošetřovna je zaplavená, a tak to trvá trochu déle.“
Hammond na Jacka kývl, přičemž Teal’c následován Janet vstoupili do místnosti.
„Omlouvám se, že jsem přišel pozdě generále.“ Řekl když se připojil ke svým přátelům u stolu.
„To je v pořádku, Teal’cu. Právě jsem přišel. Začtěte, plukovníku.“
„Ano, pane.“ Kývl Jack a zhruba mu popsal události té mise.
„Víme co způsobilo to násilné chování?“ Zeptal se generál.
„Pane.“ Promluvila Sam. „Nejsem si stoprocentně jistá, ale věřím, že ten přístroj na který se Daniel díval vysílal nějaký signál který vyvolal. Myslím že to způsobilo, že chtěl každého v blízkém okolí zabýt. A i sebe. To by vysvětlilo, proč se Bowden chtěl zastřelit, když byl zbytek SG-4 z dohledu. A taky by to vysvětlovalo, kde je zbytek toho národa. Po té, co je goa’uldi nechali se vyvraždili a poslední se jednoduše zabil.“
„Má cenu posílat tam další tým, aby to donesl?“ zeptal se generál.
„To si nemyslím, pane. Když bychom se na to nemohli podívat, pokud je signál vizuální, tak to ani nebudeme moci studovat. A na takovém místě, jako je tato základna by to mohlo vyvolat chaos.“ Odpověděla Sam.
„Souhlasím s majorem.“ Otočil se na Janet. „Jak se vede doktorovi Jacksonovi?“
„Připoutali jsme ho k lůžku a dali jsme mu sedativa. Myslím, že major Carterová má pravdu, to zařízení opravdu mohlo vysílat nějaké signály, které by změnilo nějakou elektrickou aktivitu v jeho mozku. I když MRI neukázalo nic zvláštního, tak na konci páteře je velké množství serotoninu.“
„Dobře, nebudu předstírat, že tomu rozumím.“ Opáčil O’Neill „ale otázkou zůstává, jestli bude Danny v pořádku?“
Kývla. „Jistě, nevíme to sice jistě než se probudí, ale jsem si téměř jistá, že účinky za chvíli vyprchají.“
Generál promluvil. „Plukovníku, můžete mi dnes podat úplné hlášení?“
„Ano, pane.“ Kývl.
„Rozchod.“
„Pane, pokud budete chtít, tak bych vám mohla pomoct s tím hlášením…“ Nabídla se Sam, když šli po prázdné chodbě směrem k jejímu pokoji.
„To bude fajn majore, je tady hodně věcí, kterým ještě tak úplně nerozumím okolo toho jak se Danny zcvokl. Možná mi to můžete vysvětlit.“
„Budu ráda, pane.“ Usmála se, když odemčela dveře a otevřela je, aby mohli vejít. Hned jak ty dveře za sebou zabouchly,Sam ucítila, jak byla intimně přitlačena mezi ně a Jacka, když spustil déšť polibků přes její krk a tvář, ale nezapomínal na to, že má zraněnou ruku a dával si pozor, aby ji nezranil.
„Jen pro zajímavost.“ Řekl chraptivě a zamčel za nimi dveře . „nebudeme opravdu probírat hlášení, že ne?“
Její odpověď, byla zatlačení ho zpět na postel, obkročmo si na něj sednout a hbitě rozepínat zdravou rukou jeho košili. Vzdychnul, když ucítil že už košili konečně rozepnula a jak ho hladila po jeho horké kůži. Její rty okamžitě následovaly cestu jejích rukou a on jí dovolil prozkoumat ho, vychutnávajíce si pocit jejích vlhkých polibků směřujících dolů po jeho hrudi, zastavujíce se u bradavky, potom pokračující ve své cestě jižněji. Najednou se na jeho bocích posula zpět a sednula si na postel, vysvlékající si tričko a pásku na ruce, v té chvíli se Jack rozhodnul ,že je na čase prohodit strany.
Rychle je přetočil, než byla přišpendlená pod ním, oddělujíce od sebe rty, když se k nim přisály ty jeho a pokračovala v prozkoumávání jeho úst, které on začal před tím. Jeho ruce se posunuly dolů a začaly provokovat její bradavky přes materiál její podprdy. Sam zasténala, když neochotně přerušil polibek, aby se mohli nadechnout, polibek vystřídalo kousání do ucha.
Bušení na dveře začínalo být čím dál tím intenzivnější a už dost hlasité na to, aby je vyrušilo ze zaujatých průzkumů jejich těl.
„Sam?“
Sam se vrhla na šaty, když volala na její návštěvu.
„Chviličku.“
Upravila si vlasy do něčeho, co připomínalo normál a otevřela dveře jen tak, aby mohla vidět Janet, poznávajíc, že tam stála už docela dlouho.
„Ahoj Janet. Promiň, já jsem jen…“ otočila se a podívala se na narychlo oblečeného plukovníka, který kývl na nevyslovenou otázku. S jeho tichý schválením otevřela dveře pro svoji přítelkyni a nechala ji vejít. Bylo to riskantní, ale Jack věděl, že může doktorce věřit, že nikde jejich vztah neprozradí.
Janet nemohla skrýt překvapený pohled, který vystřídal široký úsměv, když uviděla plukovníka na Samině posteli vypadajícího… otráveně víc než kdy před tím. Otočila se zpět k Sam.
„Promiňte, že vás ruším.“ Začala s pohledem *chci o tom vědět všechno* „Ale Daniel se probral. Je trochu dezorientovaný, ale ptá se po vás Sam, docela vytrvale. Myslím, že se neuklidní než vás uvidí a mě se ho moc nechce znovu uspávat.“
Sam zívla když vešla na ošetřovnu a zamířila k místu kde Danny bezhybně ležel v bílých prostěradlech. Nebylo pozdě, ale noc před tím moc nespala. „Danieli, pokud spíš a vytáhl si mě se pro nic za nic, tak mi Bůh pomáhej…“ Utahaně otevřel oči a pokoušel se na ni soustředit, když si stoupla k jeho posteli.
„Sam. Sam, já… omlouvám se…“ Vypadal, že se každou chvíli rozbrečí, když si všimnul její ovázané ruky. „Zranil jsem vás.“ Dokončil ospale.
„Je trochu otřesený, pravděpodobně tak ruchu blouznící.“ Promluvila Janet. „Sedativa která jsme mu dali byla hodně silná.“
Sam kývla a nahnula se dolů ke svému příteli.
„Danieli, to není vaše chyba. Nezranila jsem se moc, jen jsem si vymkla zápěstí, když jsem spadla, to je všechno. Ale neviním vás, dobře? Nemohl jste udělat nic aby jste to zastavil.“
Znovu se na ni podíval. „Je… je Jack moc naštvaný?“
Vzpomněla na záchvat vzteku v Jackových očích, když ji Danny praštil.
„Jsem tady Danny a ne, nejsem naštvaný.“ Přišel blíž a tiše svého přítele ujistil. „Ale pokud nás tu zdržíš jen o chvilku déle, tak z tebe nejspíš vymlátím duši…“
„Opravdu?“
„Přísahám. Teď si lehni a vyspi se, jo?“ Jack sledoval jak Danny zavřel oči a téměř okamžitě usnul.
„Whow, on mě poslechl.“ Vzdychnul Jack, otáčející se k Janet se sarkastickým, úsměvem.
„Hej, doktorko jak dobře ty sedativa pracují? Myslím, jestli se za pár minut neprobere a nebude nás chtít zase vidět?“ Zeptal se opatrně. Janet potlačovala hihňání nad jeho zřetelnou nedočkavostí a podívala se na něj s vážností, že jen Sam a Jack mohli vidět, ten plamínek v jejích očích.
„Oh, myslím, že to vydrží pár hodin, plukovníku. Pokud chcete, tak vám řeknu až se probudí…“
„Oh ne, to opravdu není nutné.“ Vyskočila Sam a rychle odcházela z ošetřovny.
„ Jo, my po chvíli přijdeme a zkontrolujeme ho. Opravdu nemusíte chodit za námi.“ Dodal Jack a sledoval Sam na chodbu.
Dveře se opět zabouchly, když do nich Jack kopnul, nenasytně líbajíc Sam. Všechny předešlé záměry, udělat to pomalu teď vzaly za své a Sam si najednou všimnula, že byla zvednutá ze země a přitlačena na dveře. Její nohy se pevně ovinuly okolo jeho boků, její ruce, znovu uvolněné od pásky, pevně zabořené v jeho vlasech, držíce jeho rty u těch jejích. Když je potřeba vzduchu konečně odtrhla od sebe, začala cestovat rty přes jeho krk k jeho ramenům, rychle ho zbavujíc trička a kalhot. Její brzy následovali. Jack ucítil, že se mu začínají podlamovat kolena, když se o něj otírala, a tak usoudil, že stání nejspíš nebyl nejlepší nápad. Zapadl s ní do postele, jejich rty spojené v dalším vášnivém polibku. Sam za chvíli uslyšela jak vykřikla, když ji jeho prsty vyhledali.
„Sam?“ Zeptal se z jeho pozice, s hlavou zabořenou mezi jejím krkem a ramenem.
„Teď, Jacku.“ Odpověděla, mu hlasem stejným jako on, nepřirozeným potřebou. Nepotřeboval žádné další povzbuzení. Přesunul svoji váho na předloktí a pomalu do ní vstoupil, poslouchajíce, jak oba zasténali při pocitu, že v ní konečně byl. Sténala když se začal pohybovat, její naléhavé prosby ho povzbuzovaly do té doby než oba vykřikli, přenášejíce se přes okraj jeden za druhým.
Leželi zkroucení k sobě, jeho dech ji lechtal na krku, jak čekali než se jejich dýchání vrátí do normálu.
„Dobře, tohle se nevsákne.“ Zavtipkoval, jak se Sam otočila v jeho objetí tváří k němu. Smála se jeho poznámce a jemně ho políbila.
„Sam…“ začal vážně, když se odtrhli, ale byl přerušen nervózními slovy, které ze sebe soukala když se posadila, jeho vážný tón byl zřejmě špatný nápad.
„Pane, já vím, že jste můj velící důstojník, a vím, že jsme právě porušili spoustu pravidel a hazardujeme tady s našimi kariérami a vím, že si nejspíš myslíte, že to byla chy…“
Její slova byla useknuta jeho rty znovu na těch jejích, přitahujíce ji zpět do utišujícího polibku.
„Sam.“ Začal znovu. „Jen jsem chtěl říct, že Tě miluju.“
Pobaveně ji sledoval, jak se její výraz obracel ze zneklidnění ke zmatení a k úlevě. „A pro všechno na světě.“ Pokračoval. „Neříkej mi pane když jsme v posteli, dobře?“ Pokáral ji rozpustile, přičemž se s ní zase přetočil, svoji váhu nechal na jeho předloktích a znovu ji políbil.
„Cokoliv řeknete, pane.“ Opáčila taky rozpustile, hbitě ho převracujíc na jeho záda a sedajíce si na něj. Sehnula se a zašeptala mu do ucha, posílajíce přes jeho tělo záchvěvy. „A jen tak pro zajímavost.“ Vydechla skoro neslyšitelně. „Taky tě miluju.“
S tím to ho políbila a její ruce se znovu začali pohybovat po jeho těle, zanechávajíce ohnivé cestičky na jeho studené kůži. Její ruce se dostávali níže na jeho těle, ale on ji zastavil.
„Tentokrát to bude pomalu.“ Vydechl než se s ní přetočil tak, že byla zase pod ním. Znovu ji políbil, než se přesunul a vzal její bradavku mezi tuby. Něžně s ní cukal a navlhčoval ji jazykem, dostávajíce ní sten, který se dostal až do jeho třísel. Přesunul se na druhou bradavku.
Když obě její ňadra dostala potřebnou pozornost, posunul se níž, pomalu jí líbal směrem dolů až ke spojení jejích stehen.
„Oh Bože, Jacku.“ Zasténala, když ji jeho rty vyhledaly, jeho jazyk dráždil její klitoris, přičemž do ní zasunul prst. Znovu a znovu ji dostával až skoro ke konci, vzdalujíce se, když už se měla udělat. Konečně ho chytila za vlasy a přitáhla ho zpět v jejím pocitu úzkosti.
„Přestaň… mě… provokovat.“ Dožadovala se přerušujíce větu po každém slovu k polibku.
Smál se, zasalutoval jí a ignoroval její žádost a vrátil se ke své předchozí činnosti, pořád jí nepovolujíce rozkoš, kterou tak chtěla.
„Dobře.“ Pomyslela se škodolibě. „Tuhle hru budeme hrát dva.“
„Hej!“ Protestoval Jack, když ho Sam přetočila na záda. Protest byl ale brzy zapomenut, když ucítil jak ho o sekundu později vzala do úst. Zasténal, jak se přes něj její ústa expertně pohybovala, oplácejíce mu jeho sladké týrání.
„Sam.“ Lapal po dechu. „prosím, teď.“
„Co se děje plukovníku, nemůžete si sníst, to co jste si nadrobil?“ provokovala a hluboce ho políbila. „Co se stalo s všemi těmi speciálními tréningy?“ Chtěl jí odpovědět, ale zapomněl, jak jeho hlas funguje, místo toho je zase přetočil a poslouchal jak se její sténání míchalo s tím jeho, když do ní vstoupil a začal se pohybovat.
„Do prdele!“ Zaklel Jack, když se podíval na budík. Spali dvě hodiny.
„Carterová, vzbuďte se.“ Zavolal na ni tiše. Posunula se blíž k němu a pevněji ho objala, ale neprobudila se. Usmál se a políbil ji na vlasy.
„No tak Sam, je čas vstávat.“ Zavolal na ni znovu, trochu hlasitěji. Neochotně otevřela oči.
„Ahoj.“ Jemně ji na přivítanou políbil, potom se posadil a začal hledat oblečení, všechno bylo u dveří.
„Do prdele!“ Slyšel jak zopakovala, když si všimnula času. Byli oblečeni během třiceti sekund, oba se naposledy podívali do zrcadla, aby se ujistili, že je všechno v pořádku, než se rychle vyřítili ze dveří zkontrolovat Daniela. Doufali ,že je nikdo nehledal mezi tím, co spali. Daniel seděl na posteli, když přišli, zabavený konverzací s Teal’cem.
„Ahoj Danny, jak se máš?“ zavolal Jack když přišli k jeho posteli.
„Oh, ahoj, je mi, bez legrace, jsem unavený ale jinak v pohodě. Co vaše zápěstí, Sam?“ Zeptal se omluvně, přičemž Janet vešla do místnosti.
„Ano, co zápěstí, Sam?“ zeptala se s mírným úsměvem. „Vidím, že jste se rozhodla zbavit se pásky.“
Hups. „Um… jo. Bylo to…“ nechala to plavat, přemýšlející nad nějakou legitimní omluvou.
„Stála plukovníkovi v cestě?“ zeptala se Janet, tak, že to slyšela jen Sam. Janet nadzvedla obočí, když uviděla Samin rozpačitý výraz.
„A mimochodem, hledal vás generál. Řekla jsem mu, že jsem vám i plukovníkovi rozkázala nějaký ten odpočinek a aby vás nerušil, jen kdyby byl poplach.“
Sam si oddychla. Příště by měli být opatrnější.
„Díky, Janet. Jsem ti dlužná.“
Otočili se zpět k ostatním, jak generál vešel do místnosti. Kývl na SG-1 a otočil se k doktorce.
„Jaká je diagnóza, doktorko?“
„Dobře, pane, efekty toho zařízení už odezněly, ale Daniel má pořád zvýšenou hladinu serotoninu a pořád je pod vlivem sedativ. Radši bych si ho tady pár dní nechala. A ruka majora Carterové, už je na tom taky lépe, všechno se zpraví za pár dní.“
Hammond znovu kývnul. „Dobře. SG-1 kromě doktora Jacksona, který zůstane na ošetřovně má volno, než se doktor uzdraví.“
Jack si nemohl pomoci, ale na tváři se mu objevil široký úsměv, když Hammond odešel z ošetřovny.
„Takže Carterová, co to rybaření?“
THE END