Titul: Dopisy
Autor: neznámý
Překladatel: Marty
Žánr: romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: děti
Délka: středne dlouhé
Časová osa: nezařazeno
Stav: dokončeno
Synopse: Kdopak asi Sam všude nechává krásné rudé ruže a lístečky se slovy, která mají dát dohromady tajenku?

______________________________________________________________

Je porada. General sahodlouze mluvi o nadchazejici misi, kterou podstupuji diky Sam, ktera se od SG-15 dozvedela, jaka krasna naleziste naquadahu a podobnych prvku se tam pravdepodobne nachazi. Jack je znechucen, takove mise primo nesnasi. Celou dobu Samanthu sarkasticky pozoruje, ale ta ho nevnima. Je unesena generalovym vykladem a jeji myslenky uz jsou davno na one planete. Jack dekuje bohu, ze uz je konec a muzou vyrazit.
Cekaji u brany jen a jen na Sam. Ta dojde pozde, coz neni jejim zvykem a je viditelne zmatena.
“Stalo se neco majore?”, pta se s klidem Jack.
“Ne...ne, vsechno je v poradku...pane.”, kokta Sam a omlouva se.
“Tak jdeme do toho! Jedna z nasich oblibenych misi na nas ceka!”, zvola Jack nucene.
Sam po nem hodi pohledem a prochazi branou.
Na planete, jejiz cislo si Jack ani nepamatuje, neni zivot. Neni tam zhola nic. Pouze plane, ktere se tahnou do nedohledna. “Ach jo”, pozvdechne si Jack a seda na zem.
“Pane?”, nechape Sam.
“V poradku Carterova. Hrajte si tu s vasimi fidlatky, ja se aspon poradne prospim.” A uz se natahuje a dela si pohodli. Sam krouti hlavou, ale nekomentuje.
Za 4 hodiny ho Sam budi: “Pane? Pane vstavejte, jsme hotovi, vsichni uz jsou u brany.”
Jack na ni zavrci a vstava. Sam se urazi. Jackovi je mizerne, kricet na ni nechtel. Rozhodl se, ze si na zakladne promluvi.
Sam se po prohlidce u doktorky Fraiserove unavene vraci do sve laboratore a jedine, co chce je spat. Pak si ale vzpomene, ze jeste musi dodelat par veci pro tatu a tak unavene vzdychne a da se do toho. Prohrabuje se supliky, kdyz v tom tam najde dalsi obalku. Uplne stejnou, kterou nasla tesne pred odchodem na misi a kvuli ktere se zdrzela. Hledela na ni s otevrenou pusou. Bylo na ni napsano jeji jmeno, uhlednym hulkovym pismem, obalka byla cela rude cervena a uprostred bylo par ruzovych srdicek. Roztrepenyma rukama ji otevrela a vytahla karticku, na ktere bylo dalsi klicove slovo: VĚDĚT. V te prvni objevila: CHCEŠ-LI. Chces-li vedet..., premitala v hlave...chci-li CO vedet??? Zmatene otacela karticku v ruce. Nekdo zaklepal. Ulekem poskocila, rychle vsechno schovala do supliku. “Dale!”
“Carterova?”, ozval se Jack. Sam se pousmala. Co ji zase chce? “Pane? Mate nejaky problem? Potrebujute s necim pomoct?!
“Ne, to ne.”, zakroutil hlavou. “Prisel jsem se Vam omluvit.”
”Za co?”, nechala.
“Jak jsem po vas vyjel na te planete...”
“Aha. To nestoji za rec pane.”
“Ale stoji.”
“Ne, nestoji, opravdu. Uz jsem na to davno zapomnela.”, zamrkala na nej a otocila se zpet k supliku.
“Je vam neco?”, zajimal se. Zdala se mu nervozni.
“Ne. Ne, nic.”, reagovala okamzite a zacala cervenat. Prisel k ni blize, az se skorem dotykal jejich zad. “Opravdu?”
Sam se zhluboka nadechla. To, ze u ni stal tak blizko, ji vubec nedelalo dobre. Vune jeho kolinske na ni pusobila jako afrodiziakum. Mela co delat, aby se udrzela.
“Opravdu.”
“Tak fajn!”, preslapoval za ni Jack. “Tak ja vas nebudu rusit. Mejte se.”
Kdyz uz byl u dveri, Sam na nej zavolala: “Pane?” Prekvapene se na ni otocil. “Ano?”
“Dekuju, ze se tak starate.”, usmala se.
Jack ji usmev oplatil. “Delam to rad.” Pak se otocil a opustil jeji laborator.
Byla mu vdecna, ze se rozhodl odejit. Dele by to vazne nevydrzela. Sjela po stole na zem a chytla se za hlavu. Jestli to tak pujde dal a ona se nebude soustredit na praci misto na plukovnika, dopadne to velmi spatne! Navic ty karticky ji taky moc nepomahaji. Unavene vstala, na veci pro tatu se vykaslala a odesla zpet do sve ubikace. Cekala, ze tam najde zase dalsi indicii, ale nikde nic. Na druhou stranu je to i dobre, asi by vubec neusla. Zitra ma na programu hlaseni u Hammonda, misi zadnou, tak se pusti do raktoru. Zalehla do postele a v momente usla.
Rano ji cekalo prekvapeni v podobe dalsi obalky. Lezela ji primo na brise. Musel vejit dovnitr a polozit ji na ni. Nedockave ji otevrela. KDO, cetla. Rozhledla se po celem pokoji, jestli nahodou nezahledne dalsi. Nikde nic. Vstala a odesla do koupelny. Po te se odebrala do kantyny. Jen co vstoupila se na ni vsichni podivali. Co se děje?, nechapala, proc na ni vsici tak cuci. Pri vyberu snidane zahledla Jacka, jak se krmi jeho “barevnyma koleckama”, oblibenou to vydatnou snidani. Usmala se a rozhodla se k nemu prisednout.
“Zdravim, pane. Můzu?”
“Samozrejme.”, usmal se na ni Jack a jakmile dosedla, zacal konverzaci. “Jak jste se vyspala?” Prekvapene se na nej podivala, tohle nikdy neprobiral.
“Uh..abych pravdu rekla, tak po dlouhe dobre vyborne.”, priznala.
“To rad slysim.”
“A vy?”, zeptala se po chvili trapneho ticha.
“Taky vyborne, dekuji za optani.”
Byla z toho vseho zmatena. Ani si nevsimla, jak ji Jack po ocku pozoruje. Mela docela hlad, takze se do cerstveho rohlicku s chuti zakousla. Po chvili spokojeneho prezvykovani si Jackova pohledu preci jen vsimla.
“Pane? Deje se neco?”
“Ne. Nic. Proc se ptate?”, delal prekvapeneho.
“Uhm..jen, ze me porad pozorujete. Stejne tak i ostatni. Mam neco na obliceji?”
Zakroutil hlavou. “Omlouvam se.”
“To nemusite.”, zcervenala.
“Kdyz to rikate!”
A zase to trapne ticho. Sam to znervoznovalo. Doslo ji, ze udelala chybu , kdyz si k nemu prisedla. Znervoznoval ji. Dokonce ji zaskocilo. Zakuckala se, coz upoutalo jeho pozornost.
“Jste v poradku?”
“Ano..ano, nic mi neni.”, ujistovala, kdyz se trochu uklidnila. “Jen si zajdu pro vodu.”
Nic nerekl. Pozoroval ji a kdyz stala u peciva, ze si vezme dalsi loupacek, kyvl na obsluhujiciho. Ten jeho gesto pochopil a podal Sam jeden predem pripraveny krasne velky a propeceny. Sam si ho v duchu pochvalovala. Prisla zpet ke stolu a posadila se. Usmala se na Jacka, ten ji usmev opetoval a sel si pridat svych kolecek a rovnou podekovat mlademu obsluhujicimu.
“Vam to opravdu chutna?”, ptala se ho, jen co dosedl.
“Vam ne?”, odpovedel otazkou.
Zakroutila hlavou. “Neni nad krasny velky vypeceny loupacek.” a opet se do nej zakousla. Po chvili zvykani se jeji spokojeny vyraz zmenil ve vydeseny. Jack si toho hned vsiml.
“Sam? Co je Vam?”
Vydesene koulela ocima vytahla z pusy kousek papirku. Co to je? Zase nechapala. Posledni dobou se ji to stavalo casto. Spolkla opatrne cele sousto a vzala loupak do ruky. Nakoukla dovnitr a zdesila se. Dalsi obalka! Ale jak mohl vedet, ze si budu davat zrovna tohle? Hlavou se ji hnalo spousty myslenek, ktere prerusil Jack.
“Zeme vola majora Cartervou! Co je vam? Vypadate, jako byste videla ducha nebo tak neco.”, uchechtl se a vychutnaval si Saminu zdesenu reakci.
“No..ja...je to zvlastni.”, zacala. Rozhodla se, ze mu to povi. “Po cele zakladne mi nekdo nechava ruzove obalky se srdicky s kartickami uvnitr.”
“Ze by nejaky tajny ctitel? Carterova!”, pokaral ji zertovne.
“Asi ano, pane. To byl taky ten duvod, proc jsem prisla na vcerejsi misi se zpozdenim.”
“Nasla jste tesne pred tim karticku?”, hral si na detektiva.
“Presne tak.”, pritakala Sam.
“Tak to jste stastna dama.”
“Jak to myslite?”, opet nechapala.
“Aspon se o vas nekdo zajima. Miluje vas. Na me uz vsichni hazi bobek.”, vzdychl.
“To neni pravda.”, odvetila a tim mu nahrala.
“Ze neni? Tak mi ukazte jednu, kterou bych kdy zajimal.”
Sam se zakoktala. “Uh...no...ja...ach..”
“No vidite! Nevite.”, sklopil hlavu.
“Urcite jich tu je spousty pane, jen nemaji odvahu to dat najevo.”, mluvila sama o sobe. Bylo mu to jasne. Mel sto chuti ji polibit a na miste ji vyklopit, ze ty karticky psal on, ale nakonec se premohl a s vynalozenim hodne usili si povzdechl.
“To je to same. Kdyz mi to nereknou, ja to nepoznam.”
Sam na to nereagovala a otevrela obalku, kterou stale svirala v ruce. Presne jak cekala! Stalo tam: JSEM.
“Co pekneho pise?”, zajimal se.
“Nic zvlastniho. Dalsi slovo do vety.”, odbyla ho Sam a vstala. “Rada bych si jeste povidala, ale musim za generalem podat mu hlaseni.”
“Samozrejme. Jen jdete.”
“Zatim nashle.”, rozloucila se.
“Nashle.”, odpovedel a kdyz uz byla ve dverich, na ni zakricel. “Uzijte si to!”
Otocila se a poslala mu pohled stylu: Haha, moc vtipne.
Zakrenil se na ni a kdyz zmizela za roh, v duchu si oddechl. Nechybelo malo a sam si svuj skvely plan znicil. To by nebylo moc fajn, rikal si v duchu. Vstal po chvili take a odebral se do sve kancelare. Mel na stole hromadu papiru, musel napsat hromadu hlaseni. Vzdycky vsechno nechaval na posledni chvili.
Sam se odebrala rovnou ke generalovi. Kdyz vesla do zasedacky, myslela si, ze omdli. Na stole lezela velka kytice ruzi a na nich citelnym pismem uz z dalky cetla. MAJOR CARTEROVA. Mela sto chuti se obratit a utect, ale vsiml si ji general.
“Majore! To je dost ze jdete. Mate tu kvetiny.”
“Kdo je tu nechal?”
“Tak to opravdu nevim. Prisel jsem sem rano a byly tu. Jsou krasne. “, ohodnotil je.
“Ano, to jsou.”, souhlasila. Prisla blize a vsimla si male ruzove obalecky. Usmala se a otevrela ji. PRIJD.
“Od koho jsou?”, ptal se Hammond.
“Nevim pane.”, priznala Sam. “Nepodepsal se.”
“Tajny ctitel?”
Sam zcervenala. “Asi ano.”
“No, to si vyresite sama, ted mame na starosti dulezitejsi veci.”, upozornil ji jemne.
“Ano, mate pravdu.”
Pokynul ji, aby vesla do jeho kancelare a usadila se na zidli. Sedl si naproti ni a Sam zacala vypravet. Neslo ji to jako obvykle, zasekavala se a preskakovala z jedne udalosti na druhou, presto si to pred spanim prerikala.
“Co je to s vami majore?”, nechapal general.
“Prominte, pane. Moc se omlouvam. Dnes nejsem ve sve kuzi.”
“To vidim. Vschopte se.”
“Ano pane.”, zasalutovala. General ji uz netrapil a propustil ji. Musel se usmat. Vzpominal sam na sebe, kdyz byl pred lety zamilovany. Choval se stejne, ba i hur. Mel radost, ze se o ni nekdo zajima, ale opravdu netusil kdo.
Sam si to zamířila zpět do kantýny a hledala Jacka. Chtěla se ho zeptat, jestli nepotřebuje pomoct s hlášeními. Měla už ty své dokončené a neměla co dělat. Potřebovala mu být na blízku.
Nenašla ho tam. Povzdechla si a otočila se. Do někoho vrazila.
“Promiňte”, omlouvala se a ani se nepodívala, do koho to vlastne vrazila.
“Hledate nekoho, majore?”
“Pane?”, koktala, kdyz poznala jeho hlas.
“Co tu delate?”, vyptával se zvedave.
“Ah...uhm..no...já...nic, prochazim kolem.”
“Měla byste si dat asi pauzu, nemyslite?”
“Pane?”, nechapala.
“Vite...”, zacal Jack. “..zdate se mi nesva. Neni s vami kloudna rec, chodite pozde. Asi bych toho ctitele mel najit a vazne si s nim promluvit. Motat hlavu me podrizene nikdo nebude!”
Sam se usmala. “To neni potreba. Myslim, ze uz vim, kdo to je.”, zalhala. Nemela nejmensi potuchu o tom, kdo ji nechava ty karticky. Nechtela pred Jackem vypadat zahanbene.
“Opravdu?”, pozvedl oboci. “A kdo tedy? Vazne bych si s nim rad promluvil.”
“To vim jen ja a vy muzete jen hadat.”, uculila se Sam, otocila se na podpadku a odesla k sobe do laboratore.
/Takze to nevi./, pomyslel si Jack a usmal se. Rozesel se a po ceste k sobe premyslel, kam ji dat dalsi karticky.
Sam pracovala celou noc v laboratori, prestoze meli jit rano na misi. Snazila se nemyslet na nic jineho nez na praci, ale k jeji smule ji to neslo. Nebyla schopna opravit jednoduchy reaktor, ktery ji na stole lezel uz nekolik nedel. Vzdy si k nemu chtela sednout a behem par hodin to dodelat, ale nikdy nemela cas. Ted, kdyz cas ma, nemuze se soustredit. V duchu si nadavala. Po chvili se se koukla na hodinky. Ukazovaly nekolik malo minut po pulnoci. Po dlouhem uvazovani se rozhodla, ze si pujde lehnout a vsechno to zaspi. Kdyz uz si myslela, ze to prekonala, nasla prede dvermi do sve ubikace dalsi karticku a vedle ni lezela ruda ruze. Povzdechla si a otevrela ji. Dalsi slovicko bylo ZÍTRA. V prvni chvili premyslela, co je zitra, nez ji doslo, ze je to dalsi slovo do vety.

Rano se vzbudila, bylo 7 hodin. /Nemela jsem si brat ten prasek na spani./, nadavala a vyletela z postele jak kulka z pistole. Mela byt davno v zasedacce. Oblekla se v rekordnim case, narychlo si vycistila zuby a precisla vlasy. Utikala jak splasena, po ceste vrazela do lidi, kterym se pak hned omlouvala. /Ze mi to stoji za to./
Kdyz dobehla do zasedacky, k jejimu prekvapeni byla prazdna. “Co se to tu k sakru deje?”, ptala se sama sebe nahlas. Pak si uvedomila. “Hmm, asi je porada na 8. Tak ja tu pockam.” Sedla si a cekala. Odbyla osma a nikde nikdo. Zacinala byt nastvana.
V tom tam vkrocil general. “Majore?”
“Pane?Uhm...kde jsou vsichni?”
George se zacal smat. Sam nechapala.
“Majore...”, rekl, kdyz se uklidnil. “SG-1 ma týdenní volno!”
“Co..coze?”, koktala. “Proc mi to nikdo nerekl?”
“Poveril jsem plukovnika O´Neilla, ale jak je videt, rozkaz nesplnil.”
“Aha..”, zamumlala Sam a premyslela, jak to Jackovi vratit. Udelal to urcite schvalne, aby ji ztrapnil. Pak ji ale napadlo. Proc by to delal?? To nebylo jeho zvykem. Urcite na to zapomnel.
“Rada bych pane...”, zacala Sam, ale Hammond poznal, co chce.
“Muzete jit, majore.”
“Diky, pane!”, zasalutovala a odklusala zpet do pokoje.
Uz asi pul kilometru od jeji ubikace narazela po par metrech na karticky, ktere byly doprovazeny okvetnimi listky z rudych ruzi. Ze stejnych, ktere dostavala. Rozledla se po chodbe, jestli nekoho neuvidi, ale siroko daleko nikdo nebyl. Poklekla k prvni karticce. V. To ji mohlo napadnout. Vstala a presla k druhe. 15:00. Uz ve tri??? Najednou se ji rozbusilo srdce. Nebyla pripravena se s nim setkat, protoze nemela potuchy, kdo to je, ale nekdo ze zakladny urcite. Uplne vypustila to, ze ma SG-1 volno. Klidne ji mohlo napadnout, ze to je Jack. Ale nenapadlo. Dalsi indicie napovidala: NA. Kam. To ji taky strasne zajimalo. Doufala, ze to bude znat. Bala se, ale zaroven to strasne moc chtela. PARKOVIŠTĚ. Okamzite zapatrala v pameti, kde vsude parkoviste jsou. Vybavilo se ji jen to u hory a snad jedno pobliz jejiho domu. Nedockave zvedla dalsi karticku, ktera napovidala: U. Zase jedno takove oblibene kratke pismenko. Koukla pred sebe a uvidela jeste dalsich nekolik karticek. Mela chut je otevrit od konce, ale premohla se a prisla k dalsi. O´MALLEYHO. Tak tam to zna. Musela se usmat, kdyz si vzpomnela, co se tam semlelo, co tam byla naposledy. VYZVEDNU SI TĚ TAM. MILUJI TĚ, stalo na dalších kartickach.
“Whoa! Co to tu je za neporadek!”, uslysela za zady. Byl to Jack, kdo jiny.
“Prominte pane, hned to uklidim.”, omlouvala se a uz otevirala dvere do pokoje,kdyz si vzpomnela. “Nezapomnel jste mi nahodou neco vyridit?”
Jack chvili premyslel a pak si ji prohlizel. Byla pripravena na misi. V tom mu to doslo. Zatvaril se kysele a zaroven omluvne.
“Jeeeee....ach, Carterova, ja....prominte, zapomnel jsem.”, sel k veci. Vedel, ze nema cenu se vymlouvat.
“Tak vam dekuji, pane. Prave jsem se ztrapnila pred generalem.”
“Je mi to vazne lito, Sam.”
Sam? Rekl ji Sam? Nechapala.
“Nechtece jet na ryby?”, pokracoval Jack.
Sam chvili premyslela. Ma tyden volna. Co kdyby jeho pozvani prijala? Chtela byt s nim, milovala ho. Usmala se.
“Moc rada po....”, v tom se zasekla, kdyz si vzpomnela na oneho tajneho ctitele. I kdyz mela strach, zvedavost zvitezila. Omluvne se na nej podivala. “Prominte pane, nemuzu. Jela bych opravdu rada, ale uz neco mam.” Bylo ji to opravdu lito.
Jack s hranou vaznosti smutne pokyval hlavou: “Ja si to myslel. Tak ja pojedu sam. Uzijte si vikend. Mejte se.”
Sam se za nim divala, jak odchazel a bylo ji ho opravdu lito. “Mrzi me to!”, krikla uz do prazdne chodby. Chvili tam jeste tak stala a pak se sla pripravit na tu tajemnou schuzku.
Jack se za rohem chechtal. Jeste ani nemel domyslene, jak si ji vyzvedne a byl zvedavy, jestli tam doopravdy prijde. V tom dostal napad. Rozhodl se ji trosicku potrapit. Na podpadku se otocil a miril si to k Teal´cove pokoji.
“Dale.”, ozval se Teal´c na zaklepani.
Jack nakoukl dovnitr. “Teal´cu! Muzu dal?”
“Kdyz uz jsi tu O´Neille.”, rekl Teal´c ne moc nadsene. “Potrebujes mou pomoc?”
“No...ano.”, preslapoval Jack z jedne nohy na druhou.
“Snad je to dulezite. Vyrusil jsi me z meho duleziteho kel´no reem(nebo jak se to pise).”
“Ujistuji te Teal´cu, ze je to doslova zivotne dulezite.”, zacal vysvetlovat plukovnik svuj plan. Teal´c ho peclive poslouchal a kdyz Jack skoncil, suse poznamenal.
“To je proti zdejsim pravidlum.”
Jack svrastil oboci. “Neni.”
“Je, O´Neille.”
“No tak dobre, je.”, uznal Jack,ale nehodlal to rozmazavat. “Tak pomuzes mi?”
Teal´c se na nej podival tim svym typickym pohledem a pozvedl oboci. “Pomuzu.”, rekl.
Jack se zaradoval. Vyskocil ze zeme a poplacal Teal´ca po rameni. “Diky, bratre!”, zvolal.
“Nejsem tvuj bratr.”, konstatoval statny Jaffa.
Jack ho ale neposlouchal. Nadsene vyletel ze dveri a sinul si to k sobe. Premyslel, co na sebe, aby se Sam libil, i kdyz si byl skoro jisty, ze se ji bude libit ve vsem.

Sam mezitím sedela u sebe v pokoji a premyslela, zda jit nebo ne. Kdyz nepujde, necha si ujit sanci se s nekym seznamit. Kdyz pujde a bude to nejaky zjev, tak bude litovat, ze sla. Chvili zvazovala vsechny pro a proti a nakonec se preci jen rozhodla jit. Koukla na hodinky. 12:00. Nejvyssi cas vyrazit domu. Jiste, mohla zustat na zakladne a pojist v kantyne, ale to by pak na tu schuzku musela jit v maskacich a vojenske bunde, coz rozhodne nepovazovala za spolecenske obleceni. Prevlekla se do pohodlnych kalhot, prehodila pres hlavu svetr, co dostala na Vanoce od sveho bratra a vyrazila. Na chodbe se samozrejme zase srazila s Jackem. Zacala mit pocit, ze je to schvalne.
“Tak uz odchazite?”
“Ano, pane. Uz se nemuzu dockat, az odtud vypadnu.”
“Prosim?”, divil se Jack. “Je vam dobre majore??”
“Ano, proc by nemelo?”
Jack si odfrkl. “Dnes je snad vsechno naruby. Teal´c se rozhodl hrat fotbal, Daniel zkouma nejakou vasi serepeticku a doktorka tu vsem rozkazuje, jako by ji prave prezident povysil velenim SGC. A vy se nemuzete dockat, az odtud vypadnete.”
Sam se rozesmala. “A co Vy, pane?”
“Ja?”, divil se. “Ze se ptate, ztravim tyden dovolene u jezera a budu chytat ryby. Stereotip.”
Citila potrebu se mu znovu omluvit: “Pane, opravdu me vazne moc mrzi, ze nemuzu s vami. Rada bych jela, ale mam dulezite vyrizovani.”
“V poradku, Carterova.”, zadrzel ji driv, nez zase zpustila: “Nemusite se mi omlouvat. Jdete, uzivejte si a neberte na me ohled. Ja to preziju. Ostatne jako vzdycky ne?”
Sam kyvla. “Tak, pane...rada bych si tu s Vami povidala, ale uz vazne musim...”, kroutila se.
“Jiste! Samozrejme! Mejte se!”, krikl za ni.
“Diky!”, zaznela odpoved uz odnekud daleko z chodby.
Jack se zazubil od ucha k uchu a odkracel.

“Pane Boze!”, kvilela Sam, kdyz otevrela satnik. Z hruzou zjistila, ze nema nic kvalitnejsiho na sebe. “To proto, ze ses zalezla porad jen pod zemi!”, nadavala sama sobe nahlas. A byla to pravda. Kdyz uz ven sla, nebyla to zadna extra prilezitost a kdyz se slo na nejaky vecirek, byla tu Janet, ktera ji pujcila neco sveho. Sam uz napadlo, zavolat ji, ale nemela cas. Navic si pak uvedomila, ze Janet volno nema, takze je stale na zakladne. Povzdychla si.
“Co ja uboha si na sebe navlecu?”
Rozhodla se vzit to systematicky. Brala saty za satama, svetry za svetrama, kalhoty za kalhotama a vsechno vyhazela na postel. Pak si to ocima zmerila a vytipovala si, v cem by bylo vhodne jit. Vyzkousela x kombinaci, ale ani jedna se ji nelibila. Zabila tim skoro hodinu a kdyz se podivala na hodiny, zdesila se. Za 30 minut mela byt na miste a jeste nevi, co na sebe!!! Shrabla prvni kalhoty, bluzku a svetr, co ji prislo pod ruku a kdyz se pak zrcadla prohlizela, musela uznat, ze to zase neni tak spatne.
“Samantho, Samantho, mela by sis po dlouhe dobe zajit nakoupit obleceni.”
Zacaly ji opet hlodat myslenky, ze to neni v hodne obleceni, ale zase se po chvili okrikla:
“Panebože! Neni to zadna svatba nebo udalost, kvuli ktere by jsi mela vypada jako princezna! Obycejna schuzka, nic jineho!”
Upravila si narychlo vlasy, rty prelizla decentni rtenkou a vyrazila.

V tu dobu uz Jack sedel ve svem aute a cekal na Teal´ca, az se urazi dorazit. /Sakramentsky Jaffa/, nadaval v duchu./Mel jsem si to zaridit jinak, ted to kvuli nemu nestihnu!/, bedoval.
Ani ne za minutu uz uvitel Teal´ca vychazet z utrob Cheyenne Mountain Complex.
“Davas si na cas, ze?”, vyjel po nem, jen co dosedl vedle nej na misto spolujezdce.
“Jiste.”, odpovedel netecne Tealc. “Dostal jsem instukce od generala Hammonda.”
“Jake proboha?”, zdesil se Jack, ze si otevrel pred generalem pusu.
“Vnutil mi tenhle klobouk.”, ukazal Teal´c znechucene pomalu na kovbojaka, co mel na hlave.
“Vypadas vyborne!”, ohodnotil ho Jack s usmevem.
Teal´c se nevyjadril, jen pozvedl oboci.
“Tak jedem. Pripoutej se.”, naridil Jack a slapl na plyn.

Proc ja to delam? Mela bych to obratit. Kdo to muze byt? Proc zrovna u O´Malleyho? Premyslela Sam, kdyz si to zhavila pekne v aute po silnici vztric sve nove znamosti. Mozna jsem mela preci jen jen s Jackem na ty ryby. Mohla jsem sedet vedle nej na molu, chytat ryby, povidat si s nim. Asi bych nezazila takove vzruseni jako ted, ale radeji bych ted byla s nekym znamym. V tom se v duchu okrikla za tu posledni vetu. Vzruseni bys tam zazila mozna vic nez ted!, kricelo jeji druhe ja. Sedela by si s nim na molu, ale ne vedle nej, nybrz na nem. Povidala by sis s nim, ale ne o rybach, nybrz o vas....Sam se zasnila. V hlave si utvorila obraz krasneho velkeho jezera se tripytivou hladinou. Velke molo, sahajici skoro az do poloviny, na nem jednu jedinou zidli. V tom se tam objevil Jack. Usmiva se na ni a vztahuje k ni ruku. Ona se na nej usmeje zpet a necha se jim vest. On se posadi na zidli, pritahne ji k sobe tak, ze mezi nimi neni sebemensi mezirka, jejich nosy se prakticky dotykaji....Jack se uz uz natahuje k polibku, kdyz v tom Sam uslysi troubeni. Prekrasna predstava se razem rozplynula. Otevrela prudce oci a rozhledla se. Stala na krizovatce a brzdila provoz. Ze zadu na ni troubila cela kolona aut.
“No jo, no jo! Vzdyt uz jedu!”, vykrikla a slapla na plyn. Otrepala se, kdyz si vzpomnela, kam ze to vlastne miri.

Jack s Teal´cem prave prijizdeli k O´Malleymu. Jack zaparkoval na nejnevhodnejsim miste tak, aby si jich Sam nevsimla, az prijede. Koukl na hodinky. 15:00 se blizila. Otrepal se a najednou si uvedomil, ze je strasne nervozni.
“Jsi v poradku, O´Neille?”
“Jo jo, jsem.”, odvetil Jack, ale nevypadalo to tak.
“Kdyz to rikas.”
“Rikam!”, zavrcel Jack a zacal litovat, ze ho ten napad s Teal´covou ucasti napadl.

Po chvili mlceni uvideli prijizdet Samino auto. Jack zbystril.
“Je tady...”, vydechl nadsene a sledoval Sam, jak parkuje a nasledne vyseda z auta. Usmival se, kdyz videl, jak se bojacne rozhlizi ve snaze zachytit onoho tajneho ctitele. I z dalky na ni bylo poznat, ze je nervozni. Z Jacka ta nervozita najednou spadla a byl klidny jak beranek. Otocil se na Teal´ca:
“Vis, co mas delat?”, ptal se Jaffy. Tealc kyvl hlavou, jakoze vi, ale Jack mu to jeste jednou, pro jistotu, zopakoval. “Prijdes k ni, das ji tuhle ruzi a uvedes ji ke stolu.”
“Vim, co mam delat, O´Neille.”, ujistil ho Teal´c, vzal ruzi lezici na palubni desce auta a vystoupil.
Jack vedel, ze Sam Teal´c rozhodi. Vedel, ze si bude myslet, ze prave Teal´c je ten tajny ctitel a taky vedel, ze se ji to asi libit nebude. Teal´ca meli vsichni radi, ale ne tak, ze by se do nej mohla nektera zamilovat. Spise z nej meli strach. S usmevem ho pozoroval, jak se k ni blizi.

Sam se rozhlizela. Divala se na cas. Prijela presne. Cekala, ze se kazdou chvili objevi. Srdce ji busilo jak zbesile, cekala kazdou chvili infarkt. Byla zrovna zady k mistu, kde mel Jack zaparkovane auto, tudiz i ke smeru Teal´cova prichodu. Zrovna premyslela o tom, jestli to nema preci jen zabalit, kdyz v tom se ozvalo. “Majore Carterova.”
V Sam by se krve nedorezal. /Teal´c?? TEAL´C????/ Nemela odvahu se ani otacet. Porad si myslela, ze je to snad sen. To ji ty karticky celou dobu posilal Teal´c? Vzdyt ma zenu a dite!, znelo ji porad v hlave. Chtelo se ji plakat a litovala, ze se na to nevykaslala. Pomalu se otocila a ocitla se tvari v tvar svemu “kolegovi”. Nahodila nuceny usmev.
“Teal´cu!”, vykrikla a objala ho.
Ten samozrejme nechapal, a divil se jeste vice, kdyz od ni obdrzel polibek na tvar.
“Majore.”, pozdravil ji znovu slusne a nabidl ji pripravenou ruzi. “Neco tu pro vas mam.”
“Ah..ruze.”, vzdychla Sam a okamzite se ji vybavila ta kytice na stole v zasedacce, okvetni listky na zemi pred jeji ubikaci. “To je od Vas mile.”, usmala se.
Teal´c ji usmev opetoval a vzal ji za ruku.
“Kam to jdeme?”, ptala se ve snaze z nej dostat nejakou dalsi informaci a co nejdriv zmizet.
“Uvidite.”, usmal se na ni a vedl ji dovnitr.
Podivila se, ale odvest se tam nechala. Rozhodla se s nim chvili posedet a pak mu to vsechno rict narovinu. Rict mu, ze od nej ty ruce a to vsechno bylo moc krasne, ale ze s nim nic mit nemuze kvuli jeho zene a taky kvuli tomu, ze miluje uplne nekoho jineho. Zatim co ji vedl, premyslela, jak mu to sdelit, aby ho moc neranila. Dovedl ji k predem pripravenemu stolu.
“Jsme zde.”
Sam se rozhledla. Stul byl prostren cervenou barvou. Barvou lasky. Uprostred byla svicka ve tvaru srdce a vedle pripravene vino.
“Posadte se.”, vybidl ji Teal´c a Sam tak ucinila. Byla mu dokonce vdecna, asi by to dele neustala. Predstava toho, ze tu bude nejmin hodinu sedet s Teal´cem a poslouchat jaffske vyznani lasky, ji vazne na nalade nepridala. Teal´c se mel k odchodu. Svou cast splnil.
“Kam jdete?”, divila se Sam.
Jaffa se k ni na chvili otocil, usmal se, ale nic nerekl a odesel. Sam si najednou uvedomila, ze je v cele restauraci sama. Vubec se ji to nelibilo.
“Teal´cu?”, zvolala, ale nedostalo se ji zadne odpovedi. “Teal´cu! Kde jste?”, zkusila to znovu, ale bezuspechu. Zvedla se, ze tedy odejde, kdyz v tom zacala hrat hudba.

Oh I'm so much in love, I can't live without you
I'm so much in love - Always think of you
I'm so much in love - I can't live without you
I'm so much in love - Always think of you

Sam se zarazila a opet si sedla. Cekala, ze se nekdo objevi, ale nikde nikdo.

Oh can you hear, the sound of my tears
We have dreams we have fears
Oh that's no way, to say goodbye
Give me one more chance, for one more try
Let me be in your arms again, cause my love will have no end
Let me be in your arms again, let us walking hand in hand

Zaposlouchala se do hudby a rozpoznala Modern Talking. V tom si uvedomila, ze uz to nekde slysela, jen si nemohla vzpomenout....

Oh I'm so much in love, I can't live without you
I'm so much in love - I always think of you
Oh I'm so much in love - I can't live without you
I'm so much in love - I always think of you

Jak tak dal poslouchala, zhasla dokonce i svetla. Ten, kdo to delal, to mel presne naplanovane. Kde jen ten song slysela....

Oh why, oh why, your love can't stay
you're turning night into day
When the night, from the sky falls
It's better babe, to have you by my side
let me be......

Oh I'm so much in love, I can't live without you
I'm so much in love - I always think of you
Oh I'm so much in love - I can't live without you
I'm so much in love - I always think of you

Po tvarich ji zacly tect slzy. Sama nevedela, proc ji ta pisen tak dojala. Vedela jen, ze presne vyjadrzovala city, ktere citila pouze k jedne jedine osobe. K Jackovi. K muzi, do ktereho se blaznive zamilovala hned poprve, co jej videla. K muzi, ktereho mit nikdy nemuze....)

Always think of you - Girl you know it's true - Oh I'm missing you

Oh anytime, and anywhere
I see your face, oh I swear
I had your love, just in your eyes
Show me the way to my paradise
Let me......

Jack. V tom ji to trklo. Vzpomnela si, kde ji slysela. Tehdy, kdyz si mysleli, ze je Daniel mrtvy, zaslechla ji v jeho byte. Jack ji pustil. A podruhe ji slysela na zakladne. Po tom, co prinesla Anise navleky od Ataniku a vsichni si mysleli, ze jsou Zatar´cove. Po tom, co museli priznat co k sobe citi, uslysela ji znit z Jackovi ubikace....

Oh I'm so much in love, I can't live without you
I'm so much in love - I always think of you
Oh I'm so much in love - I can't live without you
I'm so much in love - I always think of you

Ted uz nebylo pochyb, kdo je onen tajny ctitel. Song doznel a opet to uporne ticho, do ktereho se obcas rozhlehlo Samino posmrknuti. Uslzenyma ocima se rozhlizela.
“Jacku?”, vzlykla.
“Nedate si steak, majore?”, ozvalo se z reproduktoru. “S dvojtymi hranolkami a dietni colou, ktera vam tolik chutna?”
Sam se rozesmala. Tajne doufala, ze za tim bude Jack.