Titul: Dveře ke štěstí
Autor: Moni111
Překladatel: -/-
Žánr: Humor/romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Mládež
Délka: Krátké
Časová osa: několik let po rvním briefingu v SGC
Stav: Kompletní
Synopse: Zprvu obyčejný den se stal tak trochu neobyčejným ...

______________________________________________________________

Jack jde unaveně po základně a i když má cíl už jistý, nedaří se mu tam dostat. Má zajít za Sam a povědět ji o tom, že její velice vytoužená mise se musí odložit, kvůli před chvíli zjištěným válečným neshodám na planetě, kde měla provádět výzkum na jednom velice technicky vyspělém zařízení, na které se velice těšila.
Jack už stál před jejími dveřmi, když v tom se otevřely a Sam si ho nevšimla a přimáčkla Jacka ke stěně.
„Carterová?“ řekl bolestně Jack a sklouzl k zemi.
„Pane???“ nechápala co se děje.
„Já …promiňte..já…omlouvám se to jsem nechtěla…já…pane…Pane? Co je s vámi?“ třásla Sam s Jackem, ale ten na ni jen zoufale pohlédl a snažil se sebrat, ale nešlo to.
„Hej! Hej! Carterová přestaňte se omlouvat a pomožte mi.“ bylo jediný co z Jacka vypadlo, když mu došlo, že sám se asi nezvedne.
Sam ho rychle vzala za ruku a snažila se mu pomoct, což se jí nakonec povedlo a Jack si mohl konečně stoupnout.
„Pane, já se vážně omlouvám…já nevěděla jsem, že tam stojíte….prostě jsem otevřela dveře a vy..“ nestačila dokončit svou nesouvislou větu, když jí dal Jack ruku přes pusu, aby přestala mluvit.
„Carterová, to je ok, já vím, že za to nemůžete, v pohodě….Uklidněte se, ano?!“ řekl svým mohutným hlasem a díval se na Sam.
„Hmm.mmm..“ Sam se mu snažila něco povědět, ale měla pořád Jackovu ruku na puse.
„Jo promiňte.“ uvědomil si Jack.
„Pane..jste ok?“ zajímala se Sam a pořád měla provinilý výraz.
„Jo myslím, že budu, až přejde ta bolest hlavy….Jo mimochodem proč tu jsem, mám vám sdělit, že ta mise byla zrušena. Takže zůstáváme doma a máme po zbytek dne volno.“ dostal ze sebe Jack a rukou se držel za hlavu.
„Cože? To snad ne!!“ Sam začínala být nepříčetná, otočila se zpátky ke své laboratoři a vešla dovnitř.
Jack jí následoval, aby ji mohl vysvětlit proč, ale to Sam nevěděla a když přecházela práh a chtěla bouchnout dveřmi Jack se ji  tam připletl, protože byl za ní a ona ho opět dveřmi pořádně bouchla do hlavy.
„AUU!“ ozvalo se za ní a ona ztuhla.
Bála se otočit, protože už věděla co uvidí, ale protože tam plukovníka nemohla nechat tak se přece jen otočila. Jack seděl na zemi opíral se o futro a z hlavy mu tekl menší pramínek krve.
Sam se k němu hned sehnula a snažila se, aby s ní mluvil, ale Jack jen zasténal a Sam bylo jasný, že by ho měla dostat na ošetřovnu.
„Pane, já…je mi to velice, opravdu velice líto já jsem vážně nechtěla…..Myslíte, že to zvládnete na ošetřovnu?“ Sam skoro panikařila.
„Myslím, že vám už nikdy nebudu říkat špatný zprávy.“ vysoukal ze sebe Jack a složil se.
Sam hned popadla telefon a volala zdravotníky. Ti tu byli skoro hned, protože ošetřovna není moc daleko v čem má Sam výhodu, když dělá nějaké různé pokusy, které někdy končí výbuchem.
Jack byl převezen a ošetřen. Sam chtěla vědět jak je na tom a už nervózně čekala na Janet.
Janet přišla a když uviděla jak Sam stojí ve dveřích ošetřovny a není na tom moc dobře hned ji brala za ruku a posadila se s ní na nejbližší postel.
„Jak je plukovníkovi?“ ptala se jí potichu.
„No je v pořádku, ale ta rána na hlavně bude potřebovat klid a několik dní volna. Co se stalo Sam?“ chtěla vědět Janet, protože obvykle s podobnými zraněními na ošetřovnu chodil jen Siler a pár dalších jeho spolupracovníků.
„No plukovník šel ke mně říct mi, že se ruší naše mise, ale dříve než mi to stačil říct jsem ho jaksi přibouchla dveřmi ke stěně…..“ říkala Sam nevěřícným tónem Janet „…no a pak když mi to s tou misí řekl, jsem se otočila a šla zpět do laborky a on šel nejspíše za mnou, ale to sem nevěděla no a když jsem se vztekem chtěla zabouchnout dveře, tak jsem ho znovu ….“nedořekla Sam, když viděla jak Janet jemně cukají koutky úst od potlačovaného smíchu.
„Tohle není směšné Janet! Vždyť jsem dvakrát sevřela svého nadřízeného do dveří…“ a potom jí došlo proč se Janet usmívá.
Nestává se často, že by někdo své nadřízené přivíral do dveří.
„Janet! Nesměj se!“ začínala se pomalu smát i Sam.
„S tebou je to hrozný……Můžu za plukovníkem? Asi bych se mu měla omluvit…“ řekla už vážněji Sam.
„Jo jen běž…., ale hlavně na něj nic neházej nebo tak něco….“ řekla Janet ještě pořád s úsměvem na tváři.
Sam došla k Jackové posteli a váhavě se na něj podívala.
„Pane?“ řekla tiše.
Jack pomalu otevřel oči a hned se chytil rukou za hlavu.
„Majore?“ zeptal se s bolestným úšklebkem.
„Já pane, přišla jsem se zeptat jak se cítíte a omluvit se vám.“ vysoukala ze sebe, jakoby ji někdo škrtil.
„No cítím se jako, kdyby mi hlavu přejely dveře….dvakrát…“Sam sklonila hlavu a začala se rozmýšlet jestli by raději neměla rychle odejít pryč.
Jack pokračoval:
„…A s tou omluvou nevím jestli bych ještě další vaše omluvy snesl…mám takovej dojem, že jste se mi omlouvala celou tu cestu na ošetřovnu…“ řekla Jack a pokoušel se nahodit úsměv, ale ta bolest hlavy mu to nedovolovala.
„Promiňte…pane.“ Smutně na něj pohlédla.
„Carterová? Co sem teď řekl s těma omluvami? Nedávám vám to za vinu….nevěděla jste, že tam jsem a ještě k tomu jste byla naštvaná, s čím jsem počítal, ale nějak jsem vynechal to, že mi NEÚMYSLENĚ rozbijete hlavu.“ na to jedno slovo si dal opravdu záležet, aby Sam poznala, že ji opravdu nic za vinu nedává.
„Dobře, pane…prom….no já už raději půjdu než mě sám vyhodíte, kdyby jste cokoli potřeboval tak klidně zavolejte.“ řekla v rychlosti Sam a už byla na odchodu, když jí Jack chytl za ruku,  Sam se otočila zpět a pohlédla do Jackových nádherných očí.
„Netrapte se Sam, doktorka říkala, že mě zítra pustí domů a za pár dní budu v pohodě, nic se neděje.“ a tentokrát se mu ten úsměv povedl.
„Děje se toho hodně, vždyť jsem vás dvakrát přivřela do dveří a to nebylo zrovna v pohodě a už vůbec ne jemně já…pane, tak mi dovolte vás alespoň zítra odvést domů.“ řekla Sam se zoufalým pohledem Jackovi.
„NO když se vám bude líp spát, tak dobře, můžete mě zítra odvést odsaď.“ povolil Sam její rozhodnutí a zavíral oči, protože bolest ho opět zasáhla.
„Děkuji, pane. Tak si to tu užijte do zítřka.“ usmála se Sam a odešla.

Další den…
Sam dorazila odpoledne na ošetřovnu už převlečená do civilu a s úsměvem pozdravila Jacka.
„Ahoj, Carterová.“ pozdravil taky Jack ovšem s trochu menší radostí.
„Tak jste připraven vyrazit domů?“
„Já teda určitě, nevěřila by jste jaká je tu v noci nuda, když člověk nemůže usnout…ta nuda člověka usnout úplně donutí i když to asi byly ty sedativa co mi píchla támhleta sestra, protože sem prý moc mluvil.“ říkal Jack Sam co prožil a ukazoval přitom na jednu sestru, která při bližším pohledu měla tmavé kruhy pod očima z toho jak byla nevyspalá a unavená.
Sam se jen zasmála a pomáhala Jackovi při cestě k výtahům.
Jack v autě nezavřel pusu a pořád něco valil do Sam, která se pořád smála. Cesta ubíhala poměrně rychle, ale stejně rychle ubíhal taky čas, protože Jack nebydlel dvakrát nejblíže, takže, když konečně dorazili k jeho domu a vystoupili z auta a vytáhli pár věcí, se kterými Sam Jackovi pomáhala naskytl se jim krásný pohled na západ slunce.
Oba se ve stejnou chvíli zastavili a pozorovali jak v dáli hoří obzor. Stáli vedle sebe a instinktivně se na sebe ve stejnou chvíli podívali, aby zjistili jak se tenhle pohled líbí tomu druhému. Ale když na sebe pohlédli, naskytl se jim ještě hezčí pohled a to na toho druhého a jejich oči se od sebe nechtěli ani na okamžik odtrhnout.
Jack i Sam si připadali tak daleko od všeho kolem jen se k sobě ještě víc přiblížili a Jack Sam lehce políbil. Nemohl tomu uvěřit, tento polibek skoro jako by zastavil čas a ani jeden z nich se nechtěl odtrhnout od toho druhého. Stáli tam takhle aspoň pět minut a užívali si polibků od toho druhého. Nemohli se sebe navzájem nabažit. Jack si k sobě přitiskl Sam a mohl cítit jak jí divoce buší srdce, i když on na tom nebyl jinak.
Když už se od sebe odtrhli Sam pocítila jako by se ochladilo a Jack si všimnul jak se Sam chvěje. Rychle ji dal ruku kolem ramen a vedl ji dovnitř.
Jack odemkl a jakmile Sam vešla dovnitř úplně ji uzemnila ta vůně. Jackova vůně, celý dům voněl po Jackovi a Sam myslela, že omdlí.
Nenápadně se opřela o dveře, kterými vešli a snažila se, aby měla svůj dech pod kontrolou, ale nevěděla jistě, že je to přesně to, co chce.
„No tak, Sam nemusíte stát u těch dveří..můžete i vejít dovnitř.“ díval se na ni jak stojí u dveří a snaží se vzpamatovat. Sam opřená o jeho domovní dveře a úplně unešená z Jacka, proč si tenhle pohled neužít?
„Pardon, …“vrátila se Sam do reality a snažila se chovat přirozeně.
„Už se zase omlouváte?“ řekl pobaveně Jack.
„Asi to tak už bude…to víte co už se mnou..“ snažila se Sam, aby nevypadala zaraženě.
*Já bych i věděl.* pomyslel si Jack.
„Dáte si něco? Pivo? Vodu? Kafe?“ položil Jack věci na zem a mířil do kuchyně.
*Něco co rychle vypiješ a potom odjedeš odsud než se něco stane.* uvažovala Sam…
„Kafe by bylo fajn.“ řekla rychle. *Kafe?! No super, …….něco co rychle vypiješ, kafe no to bude fakt rychlý…. holka ty špatně skončíš* Sam se chovala jako, kdyby nikdy nebyla na návštěvě u Jacka.
Přešla k pohovce a sedla si, protože si nebyla jistá jak dlouho by vydržela stát.
*Jedno se ale musí nechat…Jack líbá stále dobře.* zasnila se Sam a znovu se vracela k jejich polibku.
Za chvilku se objevil Jack a nesl kafe a pivo. Položil před Sam kafe a sedl si do křesla naproti ní. Pozoroval ji a mohl vidět její zasněný výraz a lehounký úsměv. Tento pohled se mu zamlouval, ale chtěl vědět na co myslí.
„Sam…Sam…na co myslíte?“ musel ji probrat a taky byl velice zvědavý.
„Uh…no ..já…..na ten polibek.“ přiznala Sam.
Jack se na ni pousmál a ona mu to oplatila.
Sam se najednou zvedla a vypadalo to, že chce rychle odejít. Jack už chtěla začít protestovat, když však, než stačil cokoli říct, Sam už ho líbala a Jack ji to oplácel. Jackova láhev s pivem skončila ještě ani neotevřená na zemi, ale to už bylo jedno.
Sam seděla Jackovi v klíně a vášnivě se spolu líbali. Jack chtěl Sam vzít do ložnice, ale když už se s ní v náručí chtěl postavit, jako naschvál ho opět zasáhla strašná bolest hlavy a tak byli donuceni zůstat tam, kde byli, ale to jim moc nevadilo.
„Jacku, já musím ti říct, že..umíš vážně skvěle líbat.“ pochválila ho Sam.
„No ani ty na tom nejsi bledě.“ zavtipkoval Jack.
Jack se spolu se Sam přemístili na zem, kde bylo poněkud více místa než v křesle a Sam Jackovi začala rozepínat knoflíky na jeho košili, když byla hotová košili odhodila někam pod stůl. Jack nezůstával pozadu a její džínová bunda navštívila jeho košili. A takto pokračovali až byli jen ve spodním prádle a Sam se rozhodla, že už to Jackovi musí říct.
„Jacku?“
„Ano, Sam?“ nepřestával ji líbat na krku a snažit se rozepnout její podprsenku.
„Já tě miluju Jacku, víc než svůj život, miluju tvoje rty, tvoje ruce, tělo, ale hlavně miluju Tebe a vždycky jsem tě milovala.“ dokončila Sam a náhle si všimla, že už jí Jack nelíbá.
Podívala se mu do očí a mohla tam vidět jiskřičky štěstí a lásky.
„Taky tě miluju, už od první chvíle co jsem tě spatřil, věděl jsem, že jsi úplně jiná než ostatní a hned jsem věděl, že tě budu milovat. Na první pohled.“ řekl Jack upřímně Sam do očí a v jejích očích se objevily slzičky.
„Oh, bože Jacku, proč nám to trvalo tak dlouho.“ slzy jí začaly stékat po tváři Jack na nic nečekal a slíbal je.
„To nevím, ale jsem rád, že jsi tady se mnou.“ řekl Jack a po tomto rozhovoru následovala noc plná vášně a neuvěřitelné lásky, kterou k sobě ti dva cítili už od prvního setkání a od první výměny názorů.
The End