Sam se těžce svalila do svého křesla v laboratoři a upřímně si oddechla. Zbývá jí už jenom pár týdnů. Z akcí už byla vyloučena, protože se sotva pohybuje… :-) Samino bříško za tři měsíce až nemožně narostlo a nyní jí život „zpříjemňovalo“ i kopání dítěte. Obzvlášť v noci z něj byla přímo odvázaná. Popravdě řečeno se už nemohla dítěte dočkat. No, krom toho taky toho, že zase bez potíží projde dveřmi a nasedne do auta…
      Jediný člověk, kdo se kromě ní těšil snad ještě víc byl Jack. Začínal totiž ze své vyvolené pomalu šílet. Sam totiž občas propadala šílené nostalgii a někdy naopak zase zuřila kvůli maličkostem, případně jí i v jednu chvíli dokázalo rozbrečet i roztomilé štěně. Ač to znal ze Sářina těhotenství, roky, které ho od toho dělily mu to přeci jen trochu z paměti vymazaly.
„Zatracený dítě,“ zavrčela, když se opět zvedla a kolébala se k přístrojům. S úsměvem si vzpomněla na hádku s generálem, která byla asi před týdnem. Snažil se jí totiž přemluvit, aby už zůstala doma v takhle pokročilém těhotenství. Ale všem, kteří jí znají bylo okamžitě jasné, že to si dovolil moc. Nakonec to skončilo tím, že Sam s vítězným úsměvem odkráčela pyšně do své laboratoře a generál zaraženě seděl v křesle. Když se u něj pak objevil Jack a začal se mu za ní omlouvat, málem dostal infarkt. Vyhodil Jacka ven a zamknul za ním. Uvědomil si, jak moc velkou chybou bylo povolit těmhle dvěma jakýkoliv vztah. Protože kombinace trochu zatrpklého Jacka a intelektuálního tornáda v podobě Sam byla přímo smrtelná kombinace. Povzdechl si, zavřel oči a zahloubaně se zabořil do křesla.
      S úsměvem na něj čekala před bránou. SG-1, tedy její zbytek, se právě vracel z týdenní akce. Jakmile se vynořili, bylo všem jasné, že to asi nebyla přímo ideální doba na návštěvu planety. Ti tři vypadali, jakoby se právě vynořili z bažiny – mokří, špinavý od bláta a každý si nesl nějaké to zranění.
„Cesta k bráně,“ neochotně Jack odpověděl Hammondovi na otázku, co se stalo. Sám kulhal, protože měl vyvrtnutý kotník, Daniel si pohnul se zády a Teal´c si zlomil zápětí.
„Proto vypadáte jak příšery z bažin?“ Zeptala se ho Sam, Jack se na ní zálibně zadíval. Těhotenství jí neuvěřitelně slušelo. Navíc se mu ohromně líbilo, že i když měla obrovské břicho, zbytek jejího těla si ponechal původní křivky.
„No, kolem brány byl totiž takový malý les,“ začal Daniel, „nenapadlo mě, že když se tam rozprší, bude to na dlouho a že ten lesík je vlastně taková menší bažina…“
„Je vidět, že beze mě by vás neměli pouště ani na nákupy,“ rozesmála se. Každý přece pozná normální les a vysušenou bažinu… Nebo ne?
„Zato ty vypadáš báječně, Samy.“ Zašklebil se Jacka pořádně ji objal – pochopitelně počítal s tím, že minimálně polovina jeho bahna tím přejde na ni. Když ji pustil, byl na ní velice hezky vidět jeho obtisk. Sam se rozesmála a pohodila rozpuštěnými vlasy. Jack si všiml, jak kouzelně jí splývají s rameny. Natáhl ruku a dotkl se její bělostné tváře. Omylem, protože na to zapomněl já tak na tváři udělal pořádnou čmouhu. Sam se ušklíbla, dala mu letmý polibek na nos a složila si na břiše ruce.
„No,“ ozval se generál, široce se usmíval. „Běžte se všichni čtyři osprchovat, hlášení mi podáte, řekněme za tři hodiny?“ Stále se usmíval, pak se otočil a odešel do své kanceláře.
„Tak, co, Sam, už jste vybrala pro dítě jméno?“ Zeptal se Daniel, když všichni čtyři společně zamířili pryč z místnosti s bránou.
„Ne,“ zavrtěla hlavou, „furt se nemůžeme dohodnout…“
„Když tobě se všechno nelíbí…“ Namítl Jack.
„No vážně, Jacku, teda nestojím o to, aby se naše dítě jmenovalo po nějaké tvojí přítelkyni s dlouhýma nohama a temně rudou pusou.“ Daniel s Teal´cem se ušklíbli.
„Nemůžu za to, že na mě tolik letěly…“ Zvedl žertovně nos.
„A co se stalo, že už ne?“ Dloubla si do něj.
„Co?“ Nenechal se vyvést z rovnováhy, „jedna blonďatá slečna s velkým břichem a mozkem sta normálních lidí.“
„Vtipné,“ ušklíbla se, došli na křižovatku, Daniel s Teal´cem šli rovnou do leva, Sam se s Jackem zastavili.
„Jak si se měla?“ Vážně se jí zeptal.
„Fajn, trocha volna vždycky ocením,“ usmála se, pak zvážněla, „trochu těžce s tímhle nákladem, ale jinak vážně skvěle.“ Zadívala se mu do očí, „stýskalo se mi.“
„Mě taky,“ usmál se na ní a položil jí dlaň na bříško. Dítě, jakoby ho poznalo okamžitě zareagovalo a pořádně Sam koplo. Ta se zaškaredila.
„Kope čím dál víc, občas mám dojem, že se nakonec místo obvyklého porodu prokope ven samo.“
„Proč vlastně nechceš vědět, co to bude?“ Zeptal se jí.
„Protože je mi to jedno, Jacku, a jméno vyberu, až mi dítě dají.“ Odpověděla, Jack jí s úsměvem políbil a otočil se, aby následoval Daniela s Teal´cem. Sam se za ním ještě chvilku dívala se spokojeným výrazem a pak se vydala sama do sprch. Přeci jen si z vlasů musela vymýt to zasychající bahno, které jí mimo jiné steklo po Jackově tváři i do výstřihu…
     Ve sprše si nadšeně vlezla pod horkou vodu a s úsměvem ze sebe drhla už zaschlé bahno. Kriticky se na sebe podívala. Pak obrátila oči v sloup a umyla si vlasy. Trvalo jí asi půl hodiny, než se opět vynořila ze sprchy. Čistá a provoněná květinovým mýdlem. Mrkla na hodinky. Byly čtyři hodiny. Akorát čas jít domů. Odemkla skříňku a vytáhla si z ní oblečení, pomalu se začala oblékat do přiléhavého černého trika a černé rozšířené sukně. Zvýraznilo to její postavu. Rozčesala si dlouhé vlasy a zamračeně se na ně podívala. Stále se nemohla rozhodnout, má-li se ostříhat, nebo ne. Nakonec si povzdechla, odložila kartáč a přesunula se k zrcadlu. Líčila se jenom chvilku. Namalovat si oči a trochu je ztmavit černou tužkou jí moc nezabralo. Rty si zlehka nalíčila tmavě hnědou rtěnkou. Pak si připnula náušnice – větší stříbrné kruhy. Prohrábla si vlasy, vklouzla do bot a vydala se k výtahu. Moc se jí líbilo, že už se s Jackem nemuseli skrývat. Ten na ni jako obvykle čekal před výtahem spolu se zbytkem týmu. Zasněně na ni pohlédl. Sam zavrtěla hlavou a stiskla Jackovi ruku. Společně nastoupili do výtahu a vydali se na povrch.
„Kolik vám tedy ještě zbývá, Sam?“ Zeptal se Daniel.
„Asi dvacet dní,“ zamračila se, „myslím.“
„Hlavně, že je dítě v pořádku, po tom, co vám udělali Gou´aldi.“ Poznamenal Teal´c, všichni přikývli.
„Nechcete zajít na večeři?“ Zeptala se jich, „mohli bychom, ne, Jacku?“
„Klidně,“ přikývl, sice měl na večer plány, ale hold… Sam si všimla jeho výrazu a přiblížila svoje rty k jeho uchu.
„Promiň miláčku, ale s tímhle břichem se vážně milovat nechci…“ Zašeptala s úsměvem, Jack sklesle přikývl.
„Myslel jsem si to…“ Mrkla na něj, pak se otočila k Danielovi.
„Tak kam půjdem?“

      Domů k Jackovi dorazili kolem půlnoci, Jack byl pořádně v náladě a Daniel s Teal´cem, které vlekl za sebou jakbysmet. Akorát Teal´c byl střízlivý a pomáhal tak Sam uložit Daniela s Jackem. Nakonec oba padli do křesel a oddechovali. Pánové se jim docela pronesli. Teal´c se na Sam zadíval. Spatřil jí na očích, že je šíleně unavená.
„Běž spát, Sam,“ řekl po chvilce, „nemusíte nad nimi držet hlídku.“ Pousmál se. Sam vytřeštila oči - Teal´c zažertoval…
„Asi půjdu,“ odvětila nakonec a zvedla se, pak stále ohromená šla za Jackem do ložnice. Ještě viděla, jak se Teal´c usadil do pozice pro Keelno´reem.
      Tiše si k němu vlezla do postele a přitulila se k němu. Přitáhl si ji k sobě a pevně objal. Zavřela oči a usnula.
     Probudil ji zvláštní pocit v podbřišku. Vytrhla se z Jackova objetí a prudce se posadila. Vzápětí zase ležela a obličej měla sevřený bolestí. Natáhla ruku a prudce do Jacka praštila. Ten se vztyčil a pohlédl na ni. Chvilku mu trvalo,než zaostřil a uvědomil si, na co se dívá.
„Sam, co se děje?“ Tiše se jí zeptal a bál se jí dotknout. Pevně se držela za břicho a ve tváři měla pořádnou zlost.
„Jacku,“ zasyčela, „co myslíš, že by se asi tak mohlo dít?“ Zavřískla. Pak ztuhla a vzápětí začala zhluboka vydechovat.
„Jdu pro auto!“ Vyskočil z postele, byl naprosto střízlivý a dokonce mu ani nezůstali žádné upomínky na propitou noc.
     Když vyběhl z ložnice, Teal´c s Danielem stáli v obýváku a hleděli na něj. Daniel jako někdo, koho právě probudili a Teal´c s mírným úsměvem. On hluchý nebyl. Jack vyběhl ven z domu nastartovat auto, Teal´c se vydal do ložnice, našel ji tam, jak leží na posteli a tvář měla stále zkřivenou bolestí. Rychle k ní přešel, podebral ji a lehce zvedl, pak ji odnesl k autu. Tam ji posadil na přední sedadlo a na Jackovo kývnutí on i Daniel také nastoupili. Jack vyjel na cestu.
     Ta bolest jí ubíjela, seděla na sedadle a ze všech sil se v sobě snažila zdusit výkřik bolesti. Připadal si, jako by jí něco zevnitř trhalo. Pak pod sebou ucítila mokro. Otočila se na Jacka.
„Praskla…mi…voda…Jacku…“ Zašeptala. Jack se na ni podíval a sešlápl plyn. Vzápětí však auto začalo zpomalovat. Jack se zuřivě podíval před sebe a se zděšením si uvědomil, že mu právě došel benzín. Když auto zastavilo, přeběhl rychle ke kufru, no, rezervu sebou neměl. „Jacku!“ Sam zavřískla. Během vteřiny byl u ní. „Já…už…to…nevydržím…“ Chytila ho za bundu a pevně ji sevřela v pěst. Cítila, jak se jí dlouhé nehty i před tkaninu zaryly do dlaně.
„O´Neille, máš nějakou deku v autě?“ Zaslechl Teal´cův hlas, bezmocně ukázal na kufr, Teal´c byl v mžiku u nich a na zadním sedadle rozprostřel deku, vzápětí odstrčil Jacka a zvedl Sam, pak ji položil dozadu. Pod hlavu jí dali Danielovu bundu. Jack na něj zíral jako na zjevení, Teal´c zavrčel, potřeboval prostor a on se mu stále pletl pod nohy. Sehnul se k Sam, byl rád, že na sobě stále měla sukni. Rychle jí stáhl kalhotky a podal pod hlavu další, svojí, bundu. Pak jí od sebe odstrčil kolena. Zahlédl, jak Jack zbledl a zakymácel se. „Danieli, odveď ho stranou.“ Přikázal stejně bledému Danielovi, ten mlčky přikývl, chytil Jacka za rameno a násilím ho odvedl stranu, posadili se na kapotu auta.
„Jacku!“ Sam zavřískla, nevolala ho však, jak si nejprve myslel, „nenávidím tě!“
„No, tak, Sam,“ zabručel Teal´c a stáhl ze sebe košili, položil si ji na opěradlo, pak se podíval na Sam, „až řeknu teď, tak budeš tlačit, ano? Ne dřív… Jasné?!“ Zeptal se jí a vyhrnul si rukávy tmavého trika. Sam přikývl, z očí jí tekly slzy bolesti. Pak ji přepadl opravdu bolestivý stah. Jakoby z dálky slyšela, jak Teal´c řekl teď. Nic nedělala, šlo to samo. Pak ucítila šílenou bolest a tlak. Něco zakřičela a praštila rukou do opěradla, do něj pak zaryla nehty a zhluboka se nadechla.
     Teal´c se nadechl a vydechl. Čekal na příhodnou chvíli. Trvalo to jen pár sekund, než se objevila hlavička. Natáhl ruce a řekl Sam, která ho stejně příliš neposlouchala, aby zatlačila znovu. Vzápětí držel hlavičku.
     Trvalo to jen pár minut, než v rukou držel to maličké stvoření a přestříhával pupeční šňůru. Zabalil dítě do košile a zařval na Jacka, ať mu dá svoji i Danielovu, Jack se přihnal a vytřeštil na dítě oči. Vzápětí Teal´c zabalil dítě i do jejich košil, pak se podíval na zesláblou Sam, která se zavřenými oči oddechovala. Jack se na ní zamilovaně podíval. Opatrně vlezl do auta a když se usadil na zemi vedle její hlavy, natáhla ruce a Teal´c mu podal dítě.
„Sam,“ rozklepaným hlasem ji přivedl k vědomí, otevřela oči a zrak jí spočinul na miminku. Jack jí ho položil na prsa, ovinula kolem něj ruce a zlehka ho políbila na hlavičku.
„Je to holčička.“ Řekl jim Teal´c s úsměvem, když na ně hleděl společně s Danielem. Daniel pak vzhlédl a odběhl k zatáčce, aby vyhlížel nějaké auto.
„Miluju tě,“ zašeptal Jack a políbil Sam na rty. Unaveně se usmála, odhrnul jí z tváře mokré vlasy a podíval se na děvčátko.
„Líbilo by se mi Claire,“ tiše řekla a otázkou ve tváři. Jack přikývl a znovu jí políbil. Pak je osvítilo světlo nějakého auta. Jack zaregistroval, že Daniel začal plnit jejich nádrž benzínem. Pak si sedl za volant a odvezl je do nemocnice.
     Jack zlehka Sam podebral a i s dítětem jí odnesl do budovy, tam se jich okamžitě ujali lékaři.
     Otevřela oči a první, co spatřila, byla Jackova usmívající se tvář. Seděl u její postele a držel v náručí jejich dítě. Usmála se. Claire měla tmavé vlasy po otci a po ní zdědila pomněnkově modré oči. Jack jí maličkou podal a políbil ji do vlasů. Už se cítila mnohem lépe. Okny do místnosti pronikalo slunce a ozařovalo jejich tváře.
„Je nádherná,“ řekl Jack, když se posadil k Sam na postel. „Díky tobě.“
„Jacku,“ začala, vzpomněla si na otce, „vážně si myslíš, že se někdy vrátí?“
„Miluje tě příliš moc na to, aby zapomněl.“ Odpověděl se zcela vážnou tváří, pak jí políbil do vlasů. „No já vlastně taky…“
„Jsem strašně moc šťastná,“ usmála se a pokrčila rameny. Pak si volnou rukou prohrábla vlasy a podívala se z okna. V tu chvíli dovnitř vešli Daniel s Teal´cem a za nimi generál Hammond, a Janet Fraiserová s Kassandrou. Ta se Janet vytrhla a běžela k Sam, tu rozesmátě objala.
„Řekli jsme si, že se podíváme, jak se má naše pacientka.“ Usmála se Janet, „cítím se trochu ukřivděně, že jsem to nebyla já, kdo přivedl na svět maličkou, Sam…“
„Omlouvám se, ale Teal´c byl rychlejší…“ Rozesmála se Sam, „no, vlastně si ho vybrala Claire.“
„Jestliže hodlá být tak rychlá ve všem, tak se máme na co těšit.“ Usmál se Jack a položil Sam kolem ramen ruku.
„To rozhodně, no, teď mi díky Claire už neutečeš, Jacku O´Neille.“ Spokojeně se Sam ušklíbla a Jack obrátil oči v sloup. Všichni se rozesmáli.

      Poslala Claire vzdušný polibek a narazila si na vlasy kšiltovku. Naposledy se ohlédla za dcerou, kterou v náručí držela Janet. S obavami se podívala na Jacka stojícího vedle ní.
„Neboj, Janet se o ní dobře postará, navíc, jdeme tam jen na pár hodin…“ Povzbudivě se na ni usmál.
„Jo,“ přikývla a znovu se otočila, „ale je to poprvé, co jí nechávám samotnou…“
„Sam, přece jí sebou nechceš brát bránou…“ Pousmál se a kývl na Daniela s Teal´cem, stojícího před bránou – čekali na ně dva. „Pojď Sam, P3X 968 se nás nemůže dočkat.“

Konec!!!