______________________________________________________________

„Teda Carterová!“ Obdivně hvízdl Jack, „z vás se ale stává kus…“
„Rozhodně,“ s úsměvem přikývl Daniel. Sam se ušklíbla a zavřela za sebou dveře od šatny. Zbytek SG-1 na ní čekal na chodbě. Musela uznat, že i oni se oblékli skutečně pěkně.
„Ale vážně…“ Zamumlal Jack s očima upřenýma na ní. Tváře jí zrůžověly pod jeho pohledem. Znovu a znovu klouzal pohledem od jejích bílých páskových sandálků na podpatku, přes dokonalé nohy, k světlounce růžové rozevláté sukni ze saténu, která jí sahala pod půli stehen a odhalenému bříšku, bílému topu, dokonalé šíji a růžovějící se tváři. Oblékla si na to ještě skvěle ladící rozepínací svetřík a nepřítomně si prohrábla vlasy, aby zakryla nervozitu z Jackova pohledu. Daniel si toho všiml a dloubl do Jacka.
„Nezírej na ni tak, Jacku, nebo ji tu snad chceš postavit svatyni?“ Sam sebou škubla a usmála se, Daniel jí nabídl rámě a ona se do něj stále usmívajíc zavěsila. Pak v závěsu s Teal´cem a Jackem vyrazili k výtahu. Všichni čtyři a ještě několik lidí z SGC mířilo k O´Mailleymu. Janet slavila narozeniny a SGC jí oslavu uspořádala právě tam. Tedy spíš se toho ujala SG-1. Pronajali celý bar a sezvali „pár“ přátel, mezi nimiž nechyběl ani generál Hammond.
     Jakmile Jackovo auto zaparkovalo a oni vystoupili, okamžitě zaregistrovali, že už přišlo spoustu lidí. Sam si upravila záhyb na sukni a podívala se na ostatní.
„Jdeme dovnitř?“ Máchla velkou dárkovou taškou směrem k budově. Přikývli. Okamžitě je přivítala Janet, smála se na celé kolo. S díky od nich přebrala dárky a místo toho jim vtiskla skleničky s vínem. Vzápětí se ztratila v davu. SG-1 se usadila u volného stolu a pobaveně pozorovala bavící se oslavenkyni. Byli na sebe pyšní, jak pěkně se jim to podařilo zorganizovat.
     Janet se k nim přihnala asi za dvacet minut. Sam bylo okamžitě jasné, že je už minimálně ve “velice“ dobré náladě. Vzápětí si všimla, že za sebou táhne dva muže. Poznala je okamžitě – byl tu jeden z Janetiných podřízených - poručík Anders a druhý byl velitel SG-7, podplukovník David Elliot.
„Sam,“ zasmála se, „pojď si zatancovat.“ Vypískla Janet a kývla na Elliota. Ten jí okamžitě nabídl ruku. Sam si s úsměvem povzdechla, protáhla se o Jacka, kterého tenhle dotyk víc než vyvedl z míry, a přijala jejich vyzvání.
     Mezitím, co si Sam užívala na tanečním parketu, se rozjela divoká zábava u baru, ovšem až poté, co se tam posadili Jack s Danielem a Teal´cem. Poslední členka jejich týmu se k nim připojila asi po hodině. Byla zadýchaná, ale vesele se smála. Jack jí podal studený koktejl. Vděčně ho přijala a okamžitě ho vypila. Zasmáli se. Jack postřehl, že zřejmě jenom netancovala, odhadl, že ji Janet i trochu nalila… Nakonec ze skleničky vytáhla led a vložila si ho do pusy. Pak se posadila na volnou židli vedle Jacka. Chvilku si s ledem hrála a nakonec uslyšel praskot. Rozkousala ho. Rozpustile se usmála, když si všimla jeho pohledu. Pak se otočila a objednala další pití sobě i Jackovi. Nemohla si nevšimnout, že právě dopil svoje pivo. Jack jí celou dobu fascinovaně pozoroval. Zachytila jeho pohled a pousmála se.
„Dělám to už od malička,“ dodala na vysvětlenou a podala mu sklenku. Jack se rozesmál a napil se. Vteřinku potom se přihnala Janet a odtáhla na parket tentokrát Daniela s Teal´cem. Ten Sam a Jackovi věnoval utrápený pohled, na který mu Sam odpověděla povzbudivým mrknutím. Pak si usrkla ze skleničky a po pár minutách si všimla mávající Janet, která jí naznačovala, ať jde i s Jackem taky na parket. Sam se rozesmála a s nadějí se podívala na Jacka. Ten správně přečetl její všeříkající pohled a odevzdaně si povzdechl.
„No tak pojďte, Carterová,“ podal jí ruku a vmísili se do davu.
„Zdá se mi, že se tady Teal´covi nějak zalíbilo.“ Neubránila se Sam zahihňání a kývla vpravo od nich. Jack se otočil a ušklíbl se. Teal´c se právě velice dobře bavil s dvěma mladými ženami. Hudba zpomalila a přešla do klidného tempa písně Just one last dance od Sarah Connor. Jack se podíval Sam do tváře a když se ujistil, že nemá v úmyslu jít pryč, natáhl se po ní a přitáhl si ji blíž. Ta mu spokojeně ovinula jednu ruku kolem krku a druhou vložila do nastavené dlaně. Jeho druhá ruka se vzápětí ocitla na jejích zádech.
     Mlčky poslouchali hudby a utápěli se v myšlenkách. Sam Jackovi hleděla přes rameno a hlavou se jí míhalo tisíce myšlenek. Jasně ale cítila teplo Jackovy ruky na svých holých zádech. Asi po minutě je vyrušil Daniel s Janet, kteří si v rytmu tanga proráželi cestu parketem. Pochopitelně oba krapet opilý a tak sráželi všechny kolem. Jack však ještě stačil uskočit a stáhnout sebou i Sam. Ta mu tím drobným pohybem spadla do náruče. Když si po chvilce uvědomila, kde je, opatrně vzhlédla k Jackovým očím. Ten si však jejího pohledu nevšiml a dál ji zamyšleně vedl. Nyní ji k sobě pevně tisknul. Pocítila trpké bodnutí. Tak blízko a přitom tak daleko. Tiše si povzdechla.
     Blížilo se k druhé ranní hodině. Většina hostů už byla pryč a zbytek posedával buď u stolů nebo na baru. SG-1 s Janet a generálem seděli právě tam.
„…tak ještě jednou vám přeji vše nejlepší.“ Popřál znovu Hammond Janet. Jako jediný z nich toho moc nepil. „Musím ale už domů, manželka na mě čeká.“ Usmál se na ni, Janet ho políbila na tvář a zářivě se na něj usmála. Pak se s ním všichni rozloučili a on odešel.
„Takže co vám smím nabídnout teď?“ Otočila se na ně Janet, trochu se přitom zakymácela a dřív než stačil kdokoliv z nich ještě něco říct, ozval se Teal´c. Ten nepil vůbec nic.
„Myslím, že nic, doktorko, řekl bych, že všichni již mají dost.“ S mírným úsměvem se otočil na své druhy. Daniel pospával Janet na rameni a Sam s Jackem se o něčem zaujatě bavili. Po chviličce si Teal´c všiml čeho. Jacka nesmírně zaujal Samin piercing v pupíku. „Asi je načase, abych je rozvezl domů.“ Pousmál se a když si všiml, že Janet z kabelky vytáhla klíčky od auta, rázně jí je sebral. „A vás taky.“ Protože měli dvě auta, rozhodl se Teal´c, že bude bezpečnější zavolat taxi, přeci jen se ještě necítil na to, aby řídil bez dohledu.
     Teal´c zadal  taxikáři všechny adresy a zaplatil mu, pak se nechal odvést na základnu. Jakmile pak zastavili před Janetiným domem, doktorka se na ně otočila. V očích měla rozverný výraz. Všichni čtyři seděli namačkaní na zadním sedadle. Janet se usadila mezi Sam a Daniela. Sam pochopitelně cestou neunikly jejich vzájemné doteky. Pousmála se.
„Tak vám přeji dobrou noc.“ Vysoukala ze sebe a přelezla přes Daniela ven, ještě tam chviličku stála a hleděla na něj, než znovu promluvila. „Nechcete zajít na kafe, Danieli?“ Daniel okamžitě ožil, vzápětí se otočil na Sam s Jackem, Sam se nyní zády opírala o Jacka a ten jí přes rameno hleděl na ty dva. Oba naprosto nechápavý výraz. Daniel, který měl v hlavě víc než by měl, se spokojeně rozloučil a následoval Janet.
     Protože to taxikář popletl, rozjel se nejprve k Jackovi. Ten, když zastavili, se podivil, co tady dělají.
„Přece nemůžete jet domů sama…“ Namítl, stále ještě seděli v autě.
„Zvládnu to.“ Pousmála se a oči jí zajiskřily. Byla hodně opilá, stejně jako Jack. V tu chvíli se na ně otočil taxikář.
„Tak se už rozhodněte, doma na mě čeká žena se synem… Už takhle mám zpoždění…“ Sam se ušklíbla a kývla na Jackův dům.
„Běžte, pane.“
„A víte co?“ Vítězně se Jack usmál, „můžete přece přespat tady!“
„Dobrý nápad,“ zahučel taxikář, byl by slepý, aby si nevšiml jejich kradmých pohledů a náhodných dotyků. Sam se zamračila a jako šipka vyletěla z auta. Vůbec se jí ten chlap nelíbil. Ten se okamžitě otočil a zabouchl dveře, pak šlápl na plyn a odjel do noci.
„Debil,“ zavrčela Sam, pak se usmála a otočila na Jacka. „Máte něco k pití?“
„Něco tam určitě bude,“ opětoval jí úsměv a šli ke dveřím.
     Netrvalo dlouho a Jack odněkud vytáhl celou láhev whisky. Podal Sam skleničku a sám si nechal láhev, Sam se rozesmála a zhltla jí. Trochu se zašklebila. Pak ji odložila na stůl a postavila se. Tedy spíš se o to pokusila, nebýt Jacka a jeho pohotových pohybů, skončila by asi na zemi.
„Wow, díky,“ zamumlala a sáhla si zlehka na čelo. Začínala jí trochu pobolívat hlava. „Asi jsem toho vážně vypila trochu moc…“
„Ale no tak, Carterová, zase tolik jste toho neměla.“ Rozesmál se, stále ji držel. Pevně u sebe v náručí. Podívala se mu do očí. Úsměv jí z tváře opadl. Všiml si, že se jí roztřásl spodní ret. Sám se cítil podobně. Kdyby byl střízlivý a držel jí v náručí, asi by dokázal ovládnout svoje city, ale takhle… Políbil ji. Neodtáhla se a její ruce okamžitě vystřelily k jeho krku. Líbal jí přímo hladově. Silně si ji přitáhl a rukama jí klouzal po zádech. Když se dostal k okraji jejího tílka, pozastavil se jen na tak dlouho, aby mohl přeskočit pod tenkou látku. Po chvilce narazil na zapínání podprsenky. Vrátil se zase zpět, ale jen proto, aby jí mohl top přetáhnout přes hlavu. Oba se už pomalu šinuli k ložnici. Cestou z ní serval i sukni a boty. Ona ho dokázala zbavit košile, bot a pásku.
     Jemně jí hodil na postel, chvilku si jen vychutnával pohled na ní v jejím světle růžovém krajkovém spodním prádle. Ona se po pár vteřinách zvedla a svlékla mu kalhoty, pak ho chytila za ruku a stáhla k sobě na postel. Nejprve jí líbal na rty a pak se začal pomalu posunovat po jejím těle. Když nebylo místa, kde by ji nepolíbil, zvedl se a oba pomalu svlékl do naha. Pak jí políbil na rty.

     Sluneční paprsky jí pohladily po tváři. Zkusila otevřít oči, ale jakmile to udělala, okamžitě je musela zase zavřít. Šíleně jí bušilo v hlavě. Cítila se, jakoby na ní spadla brána. Znovu je otevřela. Když se po minutě rozkoukala, Ztuhla. Tohle nebyla její ložnice a přesto jí znala. Byla to jeho ložnice. Vyděšeně sklopila oči a podívala se na sebe. Přikrývka jí zakrývala jen do půli těla. Stejně vyděšeně se pak podívala vedle sebe. Všechno se jí vybavilo. Vytřeštila oči. „Panebože! Co jsem to udělala?! Já se vyspala se svým velícím důstojníkem! Já nás vyhodila z armády!“ Její já jí křičelo v hlavě, pozorně se na Jacka zadívala, aby se ujistila, že spí. Tvář jí na chvilku sevřel smutek z toho, že s ním nesmí zůstat, za okamžik se však už opatrně soukala z jeho objetí. Klidně a tiše posbírala svoje věci a navlékla je na sebe, ještě jí toho pár chybělo, takže se rozeběhla do obýváku, tam našla zbytek. Přetáhla si přes hlavu top, boty vzala do ruky a rozhlédla se, aby se ujistila, že tu nic nenechala, pak z kabelky cestou ke dveřím začala štrachat mobil. Tiše za sebou zavřela dveře a běžela k příjezdové cestě, tam si zavolala taxi.

     Probudil ho zvuk odjíždějícího auta. Promnul si oči a zvedl z polštáře hlavu. Udiveně zvedl přikrývku a podíval se po ní. Prudce vydechl. Jeho pohled upoutala postel. Zlehka se dotkl polštáře. Byl ještě teplý. Vyskočil z postele, v rychlosti si natáhl slipy a kalhoty a vyběhl z ložnice. Okamžitě mu bylo jasné, že tady už nikdo není. Najednou si uvědomil, že si na včerejší večer nepamatuje. Poslední vzpomínkou byl okamžik, kdy Sam odešla s podplukovníkem Elliotem na parket. Zavrčel. Bylo mu jasné, že dnešní noc s někým strávil, ale netušil s kým. Na stolku byla ještě sklenice od whisky s jemným otiskem rtů.

     Zabouchla za sebou dveře šatny a rozklepaně rozsvítila. Bylo teprve půl šesté, takže tady ještě téměř nikdo nebyl. Odemknula i skříňku a vytáhla z ní nějaké oblečení, ručník a ještě pár maličkostí. Vzápětí stála ve sprše a svlékala ze sebe oblečení, které měla na Janetině oslavě. Pokaždé, když se pak dotkla holé kůže si trpce připomněla Jackovy polibky. V mysli se jí vše odehrávalo dokola. Zavrtěla smutně hlavou a pustila sprchu, aby případný návštěvník šatny neslyšel její bolestný pláč.
     Mohlo být kolem desáté. Jejich dnešní porada byla přesunuta právě kvůli Janetině oslavě, jelikož chápavý Hammond počítal s tím, že jeho pilotní tým zřejmě bude po bouřlivé noci krapet mimo. Sam tam seděla už půl hodiny předem. Snažila se připravit na Jacka. Stále nevěděla, co by mu na to měla říct. Tak strašně se toho děsila…
     Začali se scházet. Na Danielovi bylo jasně patrné, že ho všechno bolí, ale přesto měl v očích drobný šelmovský výraz. Pochopila, že se už zřejmě nemůže dočkat, až se půjde ohlásit na ošetřovnu… :-) Teal´c se tvářil jako každé ráno… Na generálovi byla patrná jistá únava z nedostatku spánku, ale jinak  nic zvláštního…
     Jack se přihnal asi deset minut po generálovi. Zamumlal omluvu a padl do svého křesla proti Sam. Zašklebil se na ní. Vytřeštila oči. „Proč proboha dělá, jakoby se nic nestalo?!“
     Poradu vůbec nevnímala. Oči měla zavrtané do zdi za generálem a hlavu měla plnou myšlenek a obrazů. Obrazů z včerejší noci… Když se jí na něco generál zeptal poprvé, vůbec ho neslyšela, až teprve, když do ní zezadu strčil Daniel se poplašeně rozhlédla.
„Majore, jste v pořádku?“ Zeptal se jí Hammond, mlčky přikývla a omluvila se za to, že ho neposlouchala. „To je v pořádku, porada už je u konce, takže se vraťte ke svým povinnostem, v nejbližších dnech vás žádná akce venku nečeká.“
„Carterová asi měla rušnou noc,“ poznamenal Jack s úsměvem, když generál vešel do své kanceláře. Sam zbledla jako stěna. Vzápětí se jí ve tváři objevil vztek. Daniel správně odhadl, jakým směrem se bude jejich hovor ubírat a rychle i s Teal´cem vypadl. „Co je vám?“ Nechápavě se jí zeptal.
„Co?!“ Zopakovala, nevěřícně na něj hleděla, „copak jste ztratil paměť?“
„Carterová,“ utišil ji, „mám tak trochu okno, řekl nebo udělal jsem vám snad večer něco?“
„Vy… máte… okno?!“ Vyvalila na něj oči. Neochotně přikývl.
„Tak nějak mi vypadlo všechno od té chvíle, kdy jste odešla s Elliotem na parket.“
„Ach tak,“ zaraženě přikývla. Mísily se v ní dva rozporuplné pocity. Jeden křičel zoufalstvím, že si nepamatuje na noc s ní a druhý ho utěšoval, že alespoň nemusí nic vysvětlovat a může dělat, že se nic nestalo.
„Tak řekl?“
„Cože?“
„No řekl jsem vám něco? Jste taková… mno… tichá a naštvaná…“
„Ne… Ne… pane.“ Zavrtěla hlavou a odešla. Jakmile se ocitla z dohledu, opřela se o zeť a zatlačila slzy. Spala s mužem, kterého už spoustu let bezmezně a zakázaně milovala a on si na to ani nevzpomínal. „…bože můj, na tohle musím zapomenout, dělat, že se nic nestalo… navždy…“

     Život v SGC pokračoval dál. Daniel s Janet se rozhodli ve svém vztahu pokračovat a protože jim v tom nebránila žádná pravidla ani zákazy, veřejně to netajili. Jack si stále nedokázal vybavit onu noc a Sam žila jak bez duše. Ač chtěla jakkoliv moc, nedokázala zapomenout na jeho doteky, horké rty… Svou práci sice dělala dál skvěle, ale už v tom nebyl zápal ani láska.
 
     Byl to právě přesně měsíc, co Janet oslavila své narozeniny a ona se dala Jackovi. Měsíc bezduchého bloudění chodbami SGC a opuštěnými planetami. Nyní však seděla v šatně a v očích měla zděšení. Byla oblečená ve sportovní teplákové soupravě a vlasy měla mokré, právě se vrátila z tělocvičny a ze sprchy. Nevěřícně zírala na malý předmět, který držela v rozklepaných rukou. Byl to těhotenský test, dělala si ho jen pro ujištění, už měla tři dny zpoždění… Nyní jí už bylo jasné proč. Byla těhotná.

      Jestli mu někdy připadala skutečně rozrušená, tak to bylo jen drobné rozhození, proti tomu, co měl před sebou teď. Seděla v kantýně stranou od ostatních a nimrala se v té troše jídla, co před sebou měla. Byla bílá jako stěna. Jack mávl na právě příchozího Daniela s Teal´cem a kývl jim k Saminu stolu. Počkal na ně, a pak si k ní přisedli. Zvedla k nim oči. Když spatřila Jacka, zorničky se jí nepatrně rozšířily.
„Nechutná vám?“ Zeptal se jí Jack a vložil si do úst obrovskou nálož jídla.
„Nevím,“ pokrčila rameny, Daniel odhadoval, že se toho zřejmě ještě ani netkla. Už delší dobu mu připadala divná. Smutná a její práce postrádala jakékoli zaujetí. 
„Splýváte se stěnou, Carterová, jste v pořádku?“ Zeptal se jí po chvíli Jack. Čekal, že se alespoň usměje, ale ona mu místo toho věnovala ledový pohled. „Možná byste se měla prohlédnout od doktorky Fraiserové, třeba jste nemocná…“
„Ne, pane,“ jedovatě odsekla, „nemocná rozhodně nejsem.“ Ještě zasyčela, hodila vidličku do jídla a prudce vstala, pak z kantýny naštvaně odešla.
„Řekl jsem něco?“
„Jacku,“ Daniel se zhluboka nadechl, „to si do ní musel rejpat i po tý tvojí první narážce? Viděl si snad, že nemá náladu…“
„A jak mám asi vědět, co jí zase přelítlo přes nos…“ Zavrčel. Teal´c pozvedl obočí a podíval se na Daniela, naznačil mu, aby šel raději za Sam. Daniel přikývl a odešel.
     Najít jí mu netrvalo dlouho, seděla v šatně a hlavu měla položenou na rukou. Byla tam tma, zavřel dveře a přisedl si k ní. Položil jí ruku kolem ramen. Přitiskla se k němu, ucítil, že se třese.
„Sam, co se stalo?“ Jemně se jí zeptal. Zvedla k němu oči, jako ze skla.
„Nic… důležitého,“ zavzlykala a z očí jí začaly téct slzy.
„No tak, Sam, kdyby to nic nebylo, tak byste nebyla jak tělo bez duše a teď byste tady nebrečela, ne?“ Pohladil ji po vlasech. „Mě to říct můžete, Sam, no tak, já to nikomu nehodlám vyprávět…“ Rozbrečela se ještě víc, Daniel ji objal a chvilku čekal, než jí přejde to nejhorší. Po pár minutách si uvědomil, že ona mu asi nic neřekne, proto začal sám. „Víte, už měsíc vás sleduji, mám dojem, že je to od té Janetiny oslavy. Úplně se vám z tváře ztratil úsměv a štěstí. Něco se tam stalo, že? Sam,“ nadechl se, „ublížil vám tam někdo?“ Pohlédla mu do očí.
„Proboha ne, Danieli,“ zavrtěla hlavou, „jen jsem udělala strašnou pitomost.“
„Jakou?“
„Dovolila jsem, aby mě ovládly moje city.“ Zašeptala a zabořila mu hlavu do ramene. Cítil, jak se mu pod jejími slzami všechno máčí. Znovu jí pohladil po vlasech.
„K Jackovi?“ Tiše to vyslovil, ztuhla, pak se ale rozklepala ještě víc, proto usoudil, že to bude tak. „Pak to ale nechápu, on by vám přece nikdy neřekl ne…“
„A to byla chyba, Danieli,“ odtáhla se od něj, podal jí kapesník. Vysmrkala se do něj, osušila si tváře a zadívala se do prázdna, „spousta náhod, které vyústily v jedno velké neštěstí.“ Oba chvilku mlčeli.
„Spali jste spolu?“ Po chvilce se tiše zeptal. Podívala se mu do očí a němě přikývla. Daniel se nadechl. „Víte, říkal mi před třemi týdny, že si je jistý, že s někým strávil noc, ale že neví s kým… Má okno.“ Sam přikývla.
„To jsem pochopila.“ Stále vypadala, že ji trápí ještě něco. Něco mnohem většího.
„Tak, Sam,“ začal, „řekněte mi i zbytek, ano?“ Ironicky se zasmála, to ho překvapilo.
„A co byste chtěl ještě slyšet, Danieli? Spala jsem se svým nadřízeným, ráno jsem od něj utekla, pak přišlo štěstí v podobě jeho malého okna, to ale vzápětí smazala jistá maličkost.“ Daniel na ní visel.
„Sam, pomůžu vám.“ Tiše jí slíbil. Podívala se na něj s nostalgickým výrazem, který říkal, že už se nadějí vzdala.
„Danieli, jak mi chcete pomoct, když čekám dítě muže, kterého sice miluju, ale on to neví a já mu to ani nesmím říct?“ Daniel těžce polkl.
„Jste těhotná?!“
„Jo, přesně měsíc.“ Přikývla. Daniel se snažil to rozdýchal.
„Chcete si to dítě nechat vzít?“ Podíval se na ni, sám to sice neschvaloval, ale v jejím případě by to byl i pochopil.
„Nevím,“ pokrčila rameny. „Když to udělám, budu si to do konce života vyčítat, když si dítě nechám, jak budu žít? A co mu řeknu, až se mě zeptá na otce? Těžko mi po pár letech uvěří, že ho přinesl čáp…“
„Tak mu to řekněte,“ navrhl.
„To nejde, Danieli, za prvé nevím, proč by mi měl věřit a za druhé přece víte, že jsme v armádě.“
„On by vám věřil, Sam,“ zavrtěl hlavou, „už dlouho si ho všímám, jeho pohledů, když vás vidí. Miluje vás.“
„K čemu je mi to ale dobré…“ Povzdechla si.
„Kdy to chcete říct generálovi, v případě, že si ho necháte?“
„Asi brzy.“ Zamyšleně odpověděla.

     Týdny běžely. Pozoroval na ní, že se zřejmě pomalu začíná smiřovat s osudem svobodné matky. Bylo mu jí tak strašně líto. Každý den viděla muže, který byl otcem jejího nenarozeného dítěte a nesměla se ho pomalu ani dotknout. Podle jeho počítání to byly přesně tři měsíce, co byla těhotná. Od té doby, co se mu se svým tajemství svěřila, jí pomáhal, kde se jen dalo. Pochopitelně to neuniklo Janet, se kterou nyní žil. I ta ale brzy pochopila, když dělala odevzdané Sam krevní testy. Dřív než pak stačila cokoli říct jí Sam přinutila přísahat, že to nikomu neprozradí. Janet však nebyla jediná, kdo si všiml Danielova nového přátelství se Sam. Jack je už delší dobu pozoroval a pokaždé, když si ti dva něco šeptali v koutě ho bodla žárlivost přímo do srdce. Nedokázal uvěřit tomu, že by spolu ti dva něco mohli mít, jelikož Daniel chodil s Janet a Sam… ta přeci…
„Danieli!“ Jednou už neodolal a když Sam odběhla pryč, zavolal na něj. Daniel se na něj překvapeně otočil a oddechl si, když si uvědomil, že Jack stojí příliš daleko na to, aby něco zaslechl.
„Jacku, co potřebuješ?“ Zeptal se ho, srdce mu bušilo překvapením.
„Co s ní máš?“
„Cože?!!“
„No… s Car- se Sam…“ Vykoktal, náhle si připadal jako úplný blázen.
„Nic, jsme jen přátelé.“ Pokrčil rameny a v duchu se zasmál, uvědomil si, že Jack na něj musí přímo příšerně žárlit.
„Ale, jste spolu skoro furt…“
„To přátelé bývají.“
„Se mnou jsi nikdy nebyl tak dlouho.“ Ušklíbl se. Daniel si povzdechl.
„Povím ti jednu pohádku: Žil byl jednou jeden muž a žena. Už strašně dlouho se naprosto milovali, ale nedokázali si to říct. Pak se jednou stalo něco, co té ženě zlomilo srdce a ten muž jí pak v nevědomosti ťal do živého. Sice se milovali dál, ale ona už s ním nedokázala být a to jen proto, že jim to někdo zakázal.“
„A kde to má Happy End?“ Kysele se ho zeptal.
„Ne každý životní příběh je šťastný, Jacku, ty bys to měl vědět nejlíp.“
„Když budeme předstírat, že víme o kom byla to tvoje pohádka, tak co by bylo to “něco“?“
„Jacku, proboha, když se někdo opije, nemá okno navždy, vzpomeň si.“
„Danieli,“ Jacka pojalo podezření, „ty něco víš?!“
„Nic, co bych ti měl říct.“ Zavrtěl hlavou.
„Ale-“
„Jacku, sakra!“ Zavrčel Daniel, „mám chuť ti vrazit už jednom z principu. Řeknu ti jediné, to, že si nemůžeš vzpomenout tě neopravňuje jí takhle ubližovat.“
„Udělal jsem jí něco?“ Vyděšeně se ho zeptal. „Já nevím, třeba mě viděla s nějakou ženskou? S tou, co jsem s ní spal…?“
„Si sobec,“ zavrtěl hlavou. „Nech se zhypnotizovat, možná si pak vzpomeneš.“ Jedovatě mu Daniel doporučil a odešel. Jack se ušklíbl, ale vzápětí si uvědomil, že tohle by možná mohlo pomoct.
 
     Stála před zrcadlem ve své koupelně a hleděla na sebe, setřela si z tváře slzu a odešla do postele. Cítila se mizerně.

     Protože nemohl riskovat, že by vyzradil něco tajného, rozhodl se požádat o pomoc Janet. Ta mu vyhověla. Poslední dobou je nechápala. Začalo to těhotnou Sam, která jí odmítla dokonce říct, kdo je otcem, nemluvě o tom, že jí to dva měsíce zatajovala… pokračujíc tajnůstkářským Danielem a teď Jackem… Zavrtěla hlavou a s pomocí psychiatra ho uvedla do stavu hypnózy.
     Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, kde je. Tančil. Už to ho překvapilo, větší šok ale utrpěl, když spatřil s kým. Byla tak krásná, jako si jí pamatoval. Pevně jí držel v náručí a pohupovali se v rytmu písně. O chvilku později spolu seděli u baru. Loučil se s nimi generál, on se však právě se Sam o něčem bavil…
„Kdysi jste se zmiňovala i nějakém znaménku…“
„Jo,“ zahihňala se, „ale vážně vám ho nebudu ukazovat.“
„No tak, Carterová, nebuďte labuť,“ se smíchem zavrtěla hlavou a protáhla se, zrak mu spočinul na jejím dokonalém bříšku a zářivé věcičce v jejím pupíku. „A copak je tohle?“ S úsměvem se zeptal a kývl na stříbrnou ozdůbku.
„To už mám pár let,“ mávla rukou. Jack s úsměvem zavrtěl hlavou, ale musel uznat, že mu ten drobný šperk na jejím těle líbil. Vlastně se mu ten večer líbila celá. Ostatně, vždycky se mu hrozně líbila.
     Pak se objevilo černo a najednou seděl v přecpaném taxíku. Teal´c seděl vedle řidiče, Daniel s Janet si něco šeptali vedle Sam, která se o něj opírala zády a jeho ruka jí objímala pas a spočívala na břiše, kde jí něžně hladila. Cítil vůni jejího parfému. Byla mu odněkud povědomá.
     Pak zase tma a když se znovu rozednilo, ležel v posteli a pod ním byla žena ještě ve spodním prádle, které právě vášnivě líbal celé tělo. Kdo to je, si uvědomil teprve tehdy když zvedl oči k jejím. Hleděl do zářivě modrých očí naplněných láskou. Zvedl se, svlékl jí a pak jí vášnivě políbil…

      Byl na cestě z ošetřovny. Náhle pochopil, proč ho poslední tři měsíce nemohla pomalu ani vidět. Vyspal se s ženou, kterou miloval a ona jeho a pak, druhý den si nevzpomínal na nic. Měl chuť si jednu vrazit, za to jak se k ní choval. Podíval se na hodinky, bylo už poměrně pozdě, přesto se rozhodl, že se u ní staví.
     Před její dům dorazil asi v půl dvanácté, viděl sice, že se v domě už nesvítí, ale přesto nemohl čekat do rána. Trpce si připomněl, že ona to vydržela tři měsíce. Zazvonil. Nic. Zatloukl pořádně na dveře. Nahoře se rozsvítilo. Vzápětí uslyšel, jak někdo scházel po schodech. Pak se otevřely dveře. Musel se usmát. Byla překrásná.
„Plukovníku…?“ Překvapeně ze sebe vysoukala.
„Můžeme si promluvit?“ Zeptal se jí, kývla a ustoupila ze dveří, prošel kolem ní a ucítil známou vůni. Posadilo ho do obýváku a sedla si přesně na druhý konec místnosti.
„Oč jde, pane?“
„Víte,“ nervózně začal, „chci se zeptat na pár věcí, ale hlavně na jednu.“
„Tak prosím,“ unaveně ho vybídla, cítila se mizerně už když šla spát, věděla, že díky němu už dnes neusne.
„Proč jsi odešla?“ Zeptal se. Nemusel říkat víc, pochopila o čem mluví z jeho tónu i oslovení.
„Protože jsem dostala strach,“ zašeptala.
„Ale proč, Sam?“ Tiše se jí zeptal a přistoupil k ní.
„Že nás oba vyhodí… že toho budete litovat, že se ráno zděsíte, co jste to udělal…“ Vysoukala ze sebe po chvilce. Oči měla zabořené do země. Náhle jí jemně zvedl hlavu, aby se jí mohl podívat do očí.
„Nikdy, ale nikdy bych nelitoval, Sam, byl bych šťastný.“ Řekl jí, pousmála se.
„No nevím.“
„Byl jsem slepý, omlouvám se.“
„Nemáte proč, měla bych se omluvit já, že jsem to dovolila.“ Ustoupila od něj, přitáhl si jí.
„No tak Sam, myslel jsem, že už za ta léta víš, že když mi něco chceš, musíš mě nejdřív něčím přetáhnout…“ Nyní ji držel v objetí, najednou si všiml, že je nějaká nerozhodná, jakoby nevěděla, jestli mu má něco říct, nebo ne. „Co jsi mi ještě neřekla? Někoho jsi si našla…?“
„To ne,“ zavrtěla hlavou a podívala se mu do očí. „Jacku, já pochopím, pokud mi nebudeš věřit, ale-“
„-tobě vždycky.“
„-ale té noci se stalo ještě něco.“ Zatmělo se mu před očima, když si rozvázala župan, který nechala sklouznout ke kotníkům a stanula před ním jen v krátkých kraťáskách s tílkem. Pak vzala jeho ruku a přiložila si ji na holé bříško. Potom se na něj podívala s očekáváním ortelu.
„Tys… ty jsi…“ Nebyl schopný to vyslovit.
„V jiném stavu? Ano.“ Zašeptala stále nevěda, co si myslí. Možná o to větší bylo její překvapení, když ji zvedl do vzduchu a několikrát se s ní otočil. Nakonec ji položil zpět na zem a nadšeně políbil.
„Proč si mi to neřekla?“
„Copak by jsi mi věřil?“ Pochybovačně se ho zeptala.