______________________________________________________________

     Sam se nahnula přes zábradlí a vzápětí se staženýma zornička zmizela ve stínu. Připadala si jako na lovu…
„Carterová…?“ Tichý hlas se ozval ač nebezpečně blízko ní. Popadla jí náhlá chuť chytit jeho majitele pod krkem a zlomit mu vaz… Měla O´Neilla až po krk… Lezl jí na nervy jako nikdy předtím… O to horší to bylo, že zároveň cítila, že je k němu přitahována přímo nadpozemskou sílou. Toužila po něm jako nikdy po nikom. „Majore, kde jste??“ Jeho tón jí vydráždil až k nepříčetnosti. Trvalo to už několik týdnů. Byli na sebe jako kočka a myš. Karta se často obracela. Naschvály jaké si dělali už dávno přesáhly hranici vtipnosti… Občas šlo už o život.
     Zadržela dech a počkala, než kolem ní prošel, pak tiše vyskočila z úkrytu a vztekle po něm chňapla. Nehty mu zaryla do zad. Okamžitě se začal bránit a opětoval útok. Srazil jí k zemi a sedl si jí na boky, pak jí chytil ruce. Mrskala sebou jako ryba. Celou dobu na něj kromě toho ještě syčela šťavnaté nadávky.
     Že udělal chybu si uvědomil ve chvíli, kdy si chtěl poposednout, aby jí příliš neubližoval (něco v něm ho přeci jen hryzalo), škubla sebou a vzápětí ho silně kopla do rozkroku. Svalil se v křeči a s bolestným zavitím. Odvalila ho ze sebe a odolala pokušení ho na místě zabít. Pak rozzuřeně odešla.

     Nedalo mu příliš práce jí najít. Vlastně se stačilo jen zbavit strážného u kamer. Pak ji objevil lehce. Právě byla na cestě do své laboratoře. Zle se pousmál a namířil si to přímo k ní.
     Vtrhl dovnitř bez zaklepání. Právě seděla nad mikroskopem a když tam vrazil, sklíčka která se chystala do něj vložit se jí rozletěla na miniaturní kousky po celé podlaze. Zavrčela. Oči se jí nebezpečně zúžily.
„Tohle už překračuje všechno!“ Zaječela, pak jí pohled sklouzl vedle O´Neilla. Stál tam Daniel a tvářil se zděšeně.
„Jestli je tohle ještě ponorková nemoc a ne rovnou předehra k vraždě, tak jsem vážně asi císař…“
„Zmiz.“ Zavrčela na Danielovu adresu, Jack do něj vzápětí hrubě strčil.
„Tohle je pouze mezi mnou a touhle „slečnou“… Či spíše doktorkou??? Dá-li se to ovšem tak nazývat…“
„Rozhodně mnohem lépe než-“
     Daniel vyvaleně vycouval z dosahu obou dvou a namířil si to k sobě. Sice si už všiml, že si ti dva poslední dobou dost vjíždějí do vlasů… Ale tohle?!
     Jeho rozhodnutí se změnilo po pár okamžicích, kdy se k němu chodbou donesl vzteklý výkřik a vzápětí nezaměnitelný zvuk rozbíjeného skla a celkově… Nábytku… Železného, jak si vybavil při vzpomínce na Saminu laboratoř. Rozběhl se přímo tam.
     Byla tam zástup lidí, všichni nevěřícně hleděli dovnitř. Celá laboratoř byla v troskách. A vprostřed, jako bohové pomsty, se tyčili ti dva. Proti sobě, supící a vrhající po sobě nenávistné pohledy. Pak, dřív než stačil cokoliv udělat po Jackovi Sam mrkla svůj doteď zachovaný note book. Jack se mu vyhnul na poslední chvíli. V odplatu se pak natáhl a čapl tu šílící blondýnku za ruku. Ta zasyčela jako kočka a aniž by zaváhala, obratně ho poškrábala a praštila s ním od stěnu. Svalil se na zem, ale ona s ním.
„Krucinál pusťte mě!“ Zavřískla. V tu chvíli se objevil Hammond. Nezmohl se ani na slovo. Nikdo. Dokonce ani Teal´c a ani Daniel…
„A dostanu zas do koulí, co? Ani omylem, slečinko!“ Zavrčel na ní a pevně jí stiskl ruce. Zaškubala sebou a ač neochotně, znovu si musela přiznat, že beze lsti ho ze sebe prostě nedostane. Zahleděla se mu do očí a napadl jí ďábelský plán. Zvedla hlavu a přitiskla svoje rty na jeho.  Cítila, jak oba roztávají. Přesto ona zůstávala bdělá a v nestřežený okamžik ho kousla tak, že mu začala téct krev. Ani jeden z nich si nevšímal „publika“. Dál se váleli v troskách laboratoře.
„Dost!“ Zaječel po chvíli Daniel. Tohle už přesahovala meze. Věděl, že ti dva k sobě něco cítili… A také věděl, co se to dělo teď… Začalo to Jackovým návratem z Edory. Sam byla tehdy ještě dva týdny naprosto nepříčetná… Pak chvíli klid a před třemi týdny vypuklo tohle… Nejprve jako nevinná hra. Pak se to změnilo na boj o holý život… „Tohle přece nejde… Vždyť jste přátelé… Máte se rádi, ne?“
„Nikdy.“ Zasyčela Sam a jazykem slízla ze svých rtů Jackovu krev.
„Co se to s vámi stalo?“ Zavrtěl Daniel nechápavě hlavou, pak se otočil a spolu s ostatními, které hnal Hammond, odešel. Sam vrhla pohled na Jacka.
„Slezte ze mě.“ Ledově ho „požádala“, její koleno se přitom tisklo na jeho citlivá místa. Pochopil, co tím naznačovala. Odtáhl se, aby mohl vstát.
     Náhle se mu zobrazil výjev, o kterém snil už dlouho. Sam Carterová ležela pod ním. Jeho mozek přestal vnímat, zato jeho tělo zareagovalo. Hladově na ni hleděl.
     Tenhle pohled poznala bezpečně. A když jí pak na rozkrok zatlačila jeho narůstající touha, ztratila ponětí o světě. Náhle zapomněla na všechno a opřela se o lokty. Sklonil se k ní a nedbaje na otevřené dveře na chodbu jí svlékl tričko. Pak ji zuřivě políbil. Silně si ho k sobě přitáhla, s jistým potěšením si uvědomila, že mu její nehty způsobila další „překvapení“. Bylo jí to však jedno. I jemu. Nyní záleželo jen na tom, že se spolu konečně pomilují a přestanou se pokoušet zabít toho druhého v naději, že ta šílená touha přejde… Koneckonců… Nyní, pokaždé když je zasáhne jako blesk z čirého nebe už nemusí jen zírat, můžou dělat co chtějí… to, co mají vryto hluboko pod kůží…