Titul: Everything started with a kiss
Autor: Wendy Parkinson
Překladatel: Kleo
Žánr: Romance/humor
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Mládež
Délka: Krátké
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Oslava Vánoc.

__________________________________________________________

…A to je důvod, proč máme stromeček,“ skončil Daniel a sundal si brýle.  Teal´c se zamračil, zřejmě zmatený. Sam se usmála a potřásla hlavou, když Jackovi pomáhala s posledními drobnostmi na jeho stromečku v obýváku.
„Koukni, Teal´cu, co kdybys zkusil přijmout naše vánoční zvyky, přestože ti mohou připadat trochu…neobvyklé…?“
„Máš pravdu O´Neille, tohle zdobení stromečku a podobné věci…je to pro mne trochu těžké to pochopit.“
Jack zvednul oči v sloup.

„Dobře, myslím, že jsme hotovi. Chce někdo něco k pití?“
Ostatní přikývli. Sam pořád obdivovala stromeček když Jack mizel do kuchyně následován Teal´cem.
„O´Neille, pořád nechápu význam…“

Sam si byla jistá, že slyšela jak si Jack povzdychl. Usmála se, když si všimla Daniela pátrajícího po nějaké zbylé ozdůbce.
„Ah-ha! Podívej co jsem našel!“
Otočil se s uličnickým výrazem ve tváři a větvičkou jmelí v ruce. Popošel k Sam držíce jmelí nad hlavou.
„Vánoční polibek, Sam?“
Upřel na ní oči. Nemohla si pomoct a vypukla smíchy.
„Mám to brát jako ano?“
Kývla potlačujíc smích.
„Šťastné a veselé Vánoce, Sam.“
Položil jí ruce okolo pasu, držíce jmelí nad její hlavou se sklonil a lehce jí políbil.

„Co si sakra myslíte že děláte?“
Rychle se od sebe odtrhli zírajíce na Jacka, který stál ve dveřích a držel skleničky. Sam a Daniel se na sebe podívali a sesypali se smíchy.
„Daniel našel nějaké jmelí.“
Stále se chichotající Daniel zamával jmelím ve vzduchu.
„Jo,…jasně.“
Jack vypadal nerozhodně. Daniel zvážněl otáčejíc se k Sam a potřásl hlavou.
„Víš, ženy se obvykle naválejí smíchy po zemi když je políbím. Tohle opravdu není dobré pro mé ego…“

Teal´c se i s pitím objevil ve dveřích kuchyně.
„Co je to jmelí?“
„Ty jsi odborník Danny, je to na tobě.“

„Jmelí…“ Daniel podal větvičku Tyel´covi. „Je to parazitická rostlina, dříve se věřilo že s magickými schopnostmi.
Jak začal Daniel mluvit, Jack je pobídl aby se posadili. Sam do křesla, Daniel s Teal´cem na pohovku. Jack předal Sam její pití. Brala si od něj sklenici a opatrně si jí prohlížela.
„Co je v tom?“¨
„Tajná přísada  Říkám tomu O´Neillova specialita.
„Působivé,“ narovnal si Daniel brýle. Opatrně si čichl, krčíc nos a pokračoval ve své přednášce.

„Hrálo roli hlavně v náboženství a lidových pověstech v předkřesťanské Evropě.
„Poslouchajíc Daniela, Sam naprosto zapomněla co má ve skleničce a pořádně si lokla. V tu chvíli jí pití ale zaskočilo a ona se rozkašlala. Daniel se lekl a cukl rukou ve které držel pití a tím pádem polil Tyel´ca. 
„Sakra, moc se omlouvám Tyel´cu. Jsi v pořádku?“
„Nic mi není Danieli Jacksone.“
Daniel jen nadzdvihl obočí a podíval se dolů na Tyel´covo tričko. Jack vstal a podal mu ručník.
„Prosím pokračuj.“

Daniel si rukou prohrábl vlasy, zhluboka se nadechl a znovu začal.
„Bylo používáno jako lék pro sterilitě a jako protijed. Jestli chcete, můžu vám vyprávět jeho nejznámější pověst.“
Tyel´c přikývl a čekal až Danny začne.
„V Norské mytologii, byl Balder bůh světla a radosti. Byl synem Odina a Friggy, krále a královny bohů.“
„Zajímavý chlapík,“ přerušil ho Jack.
Daniel ho ignoroval.
„Frigga měla sen, kde se dozvěděla, že je jeho život v nebezpečí a proto si vyžádala slib od každé rostliny, každého tvora a každé neživé hmoty, že ho nezraní – nemohl se utopit, meč mu také nic udělat nemohl. Na jmelí však zapomněla. Mezitím se bohové dozvěděli co udělala a začali si z toho dělat legraci. Házeli po něm kamením, stříleli hořící šípy...“
Sam zbledla: „Pro legraci?“
Daniel pokrčil rameny.
„Zlomyslný bůh Loki však vyrobil luk z jmelí a dal ho Balderovu dvojčeti, jeho bratrovi Hoderovi, který byl bůh temnoty. Ten byl však slepý. A tak Loki pomohl Hoderovi  zamířit a zabil ho přímou střelou do srdce. Odin proto poslal jiného syna Hermoda do podsvětí, aby prosil za Balderův návrat. Hermod se dozvěděl, že pouze kdyby za Baldora každý na světě zaplakal, mohl by se vrátit. Každý plakal, kromě jedné stařeny, která žila v jeskyni.“
„Myslím, že jí znám…“
„Jacku!“
„Promiň, jen se snažím vnést do toho trochu humoru.“
Daniel se něj naštvaně podíval.
„Takže…Balder se nemohl vrátit zpět.“

Daniel pokračoval ve vyprávění, ale Sam už nedávala pozor. Její mysl se toulala kdovíkde. Malinko usrkla ze svého pití a rozhlédla se kolem po ostatních členech SG-1. Všichni se tvářili jako obvykle. Uvědomila si, jak moc jsou si blízcí. Bylo to opravdu neuvěřitelné. Byli jako rodina.

Tyel´c pozorně poslouchal Daniela. Jen Apopphisův znak na jeho čele byl známkou jeho odlišnosti od nich ostatních. Byl tak daleko od domova, své ženy, syna. Přinejmenším však věděl, že je jeho rodina v bezpečí.

Sledovala Daniela jak vysvětluje Tyel´covi jejich zvyky. Jeho vlasy mu padaly do tváře. Světlo se odráželo od jeho brýlí jak gestikuloval. Byl tak vášnivý,  když mluvil o své práci a svých studiích. Když jí políbil, cítila respekt, důvěru, přátelství, ale ne jiskry, ne oheň, ne vášeň. To si šetřil pro Sha´re. Sha´re byla velice šťastná žena.

Poslední byl Jack. Seděl zkroucený v křesle, pohled upřený na skleničku, kterou držel. V jeho hnědých očích se zračil hluboký přemýšlivý pohled. Žasla nad tím, byl to čas Vánoc, čas dětí a on pravděpodobně myslel na Charlieho. Musely to být bolestivé vzpomínky. Přála si, aby mu mohla pomoci, přála si…na, to se nikdy nemohlo stát, byl to její velící důstojník, její přítel, ne její…

„Samozřejmě  Evropské jmelí a jmelí Severní Ameriky jsou dnes zcela odlišné druhy…“
„Danieli Jacksone, už mluvíš příliš mnoho.“
Zavládlo překvapené ticho. Daniel přestal mluvit uprostřed věty s pusou otevřenou.
„Co?“, vyhrkl nakonec.
„Nepřeji si to déle poslouchat, chtěl bych raději zpívat Vánoční písně.“
Začal Tyel´c chvějícím se hlasem.

„Rudolph the red nosed reindeer,
Had a very shiny nose.“

Sam, Jack a Daniel nemohli uvěřit svým uším a vyměnili si pár nedůvěřivých pohledů. Sam se vzpamatovala první.
„Co je to s ním?“
Jack pozdvihl obočí  a zkusil upoutat Jaffovu pozornost.
„Tyel´cu!…Tyel´cu!“
Tyel´c si ho ale očividně nevšímal.

„And if you ever saw it,
You would even say it glows.“

„Kdybych si nemyslel, že je to nemožné, řekl bych, že je opilý.“
„Jacku, on nemůže být opilý. Symbiont ho proti něčemu takovému ochrání.

Všichni tři se na Tyel´ca nevěřícně podívali. Jak bylo vidět, byl naprosto ponořen do slov písničky.

"All of the other reindeer,
Used to laugh and call him names."

Sam se na něj zamyšleně podívala.
Daniel si promnul ruce.
„Takže… Junior je namol. Ale proč to na Tyel’ca takhle působí?“
„Měl tři skleničky,“ podotkl Jack, „to většinu lidí nedělá přiopilými.“
„Tři?“ podivila se Sam.
„Jo, dvě už v kuchyni. Říkal, že má žízeň. Nedívejte se na mne takhle – tohle s ním normálně nic nedělá.“

"Then one foggy Christmas Eve,
Santa came to say."

Daniel pokračoval, ignorujíce zpívajícího Tyel’ca.
„Možná…možná, že se opil taky symbiont, takže už Tyel’ca nemohl déle chránit. Což znamená, že na Tyel’ca působí alkohol jako na každého.“
„Velice zajímavé Danieli, ale co tím myslíš?“

"Rudolph with your nose so bright,
Won't you guide my sleigh tonight."

Sam otevřela pusu aby něco řekla když sebou Tyel’c najednou trhnul a ztichl.
„O’Neille, má hlava…cítím se nějak divně. Celý pokoj se se mnou točí.“
„No, jo, hochu. Ty i Junior jste to dnes v noci trochu přehnali.“
„Možná bychom ho mohli odvézt domů,“ navrhla Sam.
Daniel přikývl, „Dobrý nápad. Já ho vezmu, mám to po cestě.“

O dvacet minut později se Sam a Jack loučili s Danielem a Tyel’cem, kteří odcházeli s písničkou „We wish you a Merry Christmas“ na rtech.
„Myslím, že si Tyel’c založil na pořádnou ranní kocovinu.“
„To oba Sam, nezapomínejte na Juniora.“
Dívali se jak se auto pomalu rozjelo a Sam se začala pomalu vracet do domu, když se na ní Jack podíval naprosto s neproniknutelným výrazem v obličeji.
„Jacku?“
Skoro nadskočil.
„Promiň, omlouvám se. Dala byste si kávu?“
„Jo, jasně.“

Následovala ho zpět do domu. Vypadal jinak než obvykle, tak nějak zamyšleněji. Možná vzpomínal na syna. Sledovala ho jak dělá kávu. Její oči ustaraně sledovali jeho ruce. Co všechno by tyhle ruce mohli dělat s jejím tělem…dotýkat se jí. Přestaň Sam! Musela se rychle ovládnout. On se o ní nezajímá, stále miluje Sáru. Jeho hlas ji probral ze zamyšlení.
„Tady Země, Carterová. Slyší mě někdo?“
„Promiňte. Chtěla jsem se Vás jen zeptat, zda je vše v pořádku? Dnešní noc jste byl nějak potichu.“
„Myslím, že to ani jinak nešlo. Tyel’c se postaral o rozruch sám.“
„Já myslela, pokud je tu něco, o čem by jste si chtěl promluvit, tak jsem tu abych Vás vyslechla.“

Jack se na delší chvíli zamyslel. Vypadal ustaraně, jeho oči byly tmavé, jak se pomalu rozhlížel po místnosti. Nakonec skončil pohledem zase zpět na ní.
„Proč jsi políbila Daniela?“
„Sam byla překvapená, myslela, že myslí na Charlieho.
„To to jmelí, on jen šaškoval.“
„Z místa kde jsem stál to vypadalo vážně.“
„Jacku, nebuď směšný. Daniel je ženatý.“
„No tak, tady přece nejde o dobré chování.“
„Sam to zkusila znovu.
„Jsme pouze dobří přátelé.“
Trhla sebou, byla pravda, že to znělo dosti neuspokojivě. Ale proč by se měla bránit? Choval se jako žárlivý milenec. Začínalo svítat. Panebože! On žárlil na ní a na Daniela?
„Žárlíš?“
Nemohl se jí podívat do očí. Vypadal zoufale jak si hrál s šálkem od kávy. Je možné, že k ní cítí to samé co ona k němu? Už se rozhodla, musela to vědět.“
„Není důvod abys žárlil. Mě totiž nezajímá Daniel.“
Sam se odmlčela, sbírajíc odvahu. Hluboce se nadechla.
„Jediný koho chci jsi ty.“
Jack se k ní pomalu otočil. Chápajíc pomalu její slova, začínal být vzrušený.
„Jen a pouze Tebe,“ řekla jemně, skoro šeptajíc.

Jejich oči se uzamkly. Pomalu se k ní přiblížil. Rychle položil své ruce na ty její. Jejich těla byla kontaktu a Sam vydechla. Jeho ústa na jejím krku, na její tváři, na jejích rtech. Jeho ruce byly všude, v jejích vlasech, na jejích zádech, rukách, laskajíc její obličej, její prsa. Byl to ohromný pocit, zapomínala dýchat. Jeho vypracované tělo se k ní těsně přimklo. Jeho ústa byla náročná, hladová. Jeho vzrušení ještě vzrostlo, když se k němu Sam namáčkla a  uzavřela to veškerý zbývající prostor mezi nimi. Potřebovala to tak dlouho, toužila po tom. Najednou se stáhl, jeho dech byl přerývaný. Jeho oči jí přejížděli a studovali, její rozcuchané vlasy, její tváře červené vzrušením. Její oči se ptali proč přestal?
„Potřebuji vědět,“ zašeptal, „jestli to opravdu chceš, jestli jsi naprosto jistá?“
Přikývla. Ano, byla si jistá.

konec