Titul: I’m only a human
Autor: neznámý
Překladatel: Marty
Žánr: romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: mládež
Délka: krátké
Časová osa: po „A hundred days“
Stav: dokončená
Synopse: Je Jack skutečne nevděčný zmetek nebo jen neumí vyjádřit to, co cítí?

______________________________________________________________

„Plukovníku O’Neille, poprvé jsem rád, že visím vaši ošklivou tvář.“ Křičel Makepeace, jak viděl jít vyčerpanou SG-1 do šatny. Jack se zazubil a zatřásl hlavou na pozdrav.
„Děkuji, Makepeaci, taky jste mi scházel.“ Řekl z legrace. Vedle sebe uviděl koutkem oka, jak sebou Sam trhla. Vzdychl, byl zpět na začátku. Zkoušel na ni zapomenout, zapomenout skrytý chtíč, který cítil, když ji viděl, ten pocit vzrušení, když se o něj otřela. Myslel, si, že se mu to konečně podařilo, když byl s Larou. Nebyla jako Sam, byla pravý opak. To bylo to, proč se tak ostýchal. Byla někdo, koho nemohl porovnávat se Sam. Byla jiná, moc nearmádní a očividně ho chtěla.
Ne jako doma, kde nebyl až tak moc potřebný. Nikdy si nemyslel, že ho budou hledat. Nikdy si nemyslel, že ho Sam nepřestane hledat. Myslel si, že prostě bude jen další důstojník amerického letectva. Věděl, že jeho přátelé uroní pár slz, ale potom se vrátí do normálu a najdou si nového, lepšího a mladšího velitele. Přiznejme si, že si žádného nenašli.
Namísto toho, aby Sam šla s ostatními na ošetřovnu, tak šla bez varování k výtahu. Jack nadzvedl obočí a podíval se na Daniela. Jack věděl, že Danny ví co za tím vězí, ale nechal si to pro sebe. Jen pokrčil rameny a pozdravil na ošetřovně Janet.

Jack zaparkoval auto před barem, který Makepeace zamluvil na jejich večírek. Usoudil, že by měli udělat párty kterou by strávili pitím a mluvením o ničem a o všem. Většina z týmů přišla, zbytek byl mimo Zemi.
„Jacku!“ zavolal Daniel a mával na něj. Seděl u stolu s SG-3 a 4 a pil pivo. Když si k nim přisedl, tak mu připili. „Konečně jsem doma, se všemi svými přáteli. Dobře, ne se všemi.“ Jeden speciální člověk chyběl a on tak nějak cítil, že to byla jeho chyba. Nechtěl být tak chladný, ale když uviděl Sam, tak byl naštvaný. Naštvaný proto, že všechny city, které si myslel, že ztratil, ho opět zaplavily. Hodně se o Sam snažil uvažovat jako o vojákovi, jeho podřízeném, ale čím déle ji vídal tím víc ji chtěl vidět, jako jeho nejlepší přítelkyni. Jako jeho družku. Jeho milenku. Takže když se podíval na Laru, tak se cítil vinný a naštvaný. Vinný protože ji použil k tomu, aby zapomněl na Sam a naštvaný, protože to nebyla Sam.
Napil se piva, které mu Makepeace donesl a užíval si tu chuť. Jeho oči přitáhl parket. Desítky těl se mačkali dohromady a každé tancovalo po svém. Jedno speciální tělo stálo bokem. Její dlouhé nohy oděné v silonkách se jemně pohupovali a vrtěla boky. Měla na sobě tmavou sukni. Dav se okolo ní pomalu vlnil a Jack se zhluboka nedechl. Pomalu jel pohledem nahoru přes její červený vršek k jejím obnaženým ramenům. Jack se znovu napil a dál obdivoval to tělo. Do té doby, než se otočila, odhalujíce tvář. Krvavě červené rty zkroucené do velikého úsměvu a její modré oči říkali příchozímu tanečníkovi ano – Sam.

Zamrkal a pozoroval její pohyby. Jednu nohu měla mezi nohami muže s kterým tancovala a ruce okolo jeho krku jak se na sebe zubili. Z odporem si všimnul, jak ten chlápek přejel rukama po jejím pozadí, zvedajíce její už tak dost odkrývající sukni.
„Whow, pojď Sam!“ řval Makepeace, když ji ten chlápek ohnul do zadu a intenzivně ji políbil. Pořád ohnutá ho k sobě přitáhla blíž a pohltila jeho ústa těmi jejími. Nenadechli se do té doby než píseň skončila. Znovu ji zvedl, otočili se za začali druhý polibek.
Jack se podíval jinam. Jeho srdce začalo bušit, jak se jeho střeva žárlivě kroutila odporem. Mohl to být on. „Mohl jsem to být já, kdo by ji takhle líbal.“ Znechuceně si pomyslel. Dopil svoji sklenici a šel si pro další.  Stojíce u baru, trpělivě čekal, než ho barman obslouží.
Začal se cítit deprimovaný když zvedl hlavu a uslyšel její smích. Bolestivě se díval, jak byla Sam dotlačena na židli vedle něj a hihňala se do úst jiného muže. „Počkej.“ Hihňala se svůdně. „Nech  mě, abych se nadechla.“ Protestovala jak začal líbat její krk. Odtáhla ho od sebe a napila se „Kšc.“ Odtlačila ho od sebe naštvaně.
Dopila tequilu a znovu ho od sebe odstrčila. „Později.“ Zavrčela, jak přejel rukama po jejich stehnech. Vzdychl a šel zpět na parket. Jack se k ní otočil. Vypadala překrásně. Zrovna si prohrábla vlasy.
„Sa…“ začal, ale byl přerušen, když si před něj stoupl vysoký muž.
„Tak krásná, co tady děláš sama?“ Nahnul se nad bar. Jack protočil panenkami a nejspíš si nacvičoval, jak Sam pošle toho chlápka někam. Ale k jeho úžasu to klasické neotravuj bylo nahrazeno smíchem.
„Čekám než přijdeš a vyzveš mě k tanci.“ Zamrkala a jeho zelené oči se na ni upřely. „Takže můžeme jít?“ užívala si, jak se jeho oči naplnili touhou.
„Můžeme dělat cokoliv co budeš chtít.“ Řekl, zazubil se na ni a obtočil ruku okolo jejího pasu.
„Dobře mám zrovna náladu na tančení.“ Řekla svůdně, chytila muže za košili a táhla ho na parket. Jack zamrkal a zavřel pusu, která se mu šokem otevřela. Kdo to kruci byl a co udělala se Sam? Nikdy za celé tři roky co ji znal ji takhle neslyšel mluvit. Ani když byla opilá. Nezněla tak…tak…svůdně. Ani když byla *nečistá* a chovala se jako zvíře.
Šel zpět ke stolu, kde seděli smějící se vojáci a posadil se. Danny si všiml, že nebyl tak docela v pořádku. „Co se děje, Jacku?“ zeptal se.
Jacka to vytrhlo z myšlenek „Co?“ zeptal se a zatřásl hlavou „Nic, jen jsem viděl Sam. To je všechno.“ Vysvětlil to a hodil hlavou přes rameno, při tom se podíval dozadu a uviděl ji tam tancovat s mužem kterého poznala minutu před tím. Co s ní bylo? Proč takhle jednala?
„Musí si ulevit.“ Řekl Danny nevýrazně.
Jack zvedl svoje hnědé oči a podíval se na něj „Co? Proč?“ zeptal se.
Danny vypadal  zaujatý tím, jak Sam začala tancoval s dvěma muži naráz. Věděl, že se jeho kamarádka cítila raněná a zrazená a chtěla aby Jack vypadnul z jejího života, ale to, že se chová jako děvka jí nepomůže . Nechtěl použít tak kruté slovo, ale věděl, že nějaký muž bude v noci šťastný. Doufal, že se brzy vzpamatuje.
„Danny co se stalo, když jsem tu nebyl?“ Zeptal se Jack ustaraně a probral svého kamaráda ze stejně ustaraných myšlenek.
„Opravdu si to nepochopil, Jacku?“ otočil se k němu. Jack zmateně zakroutil hlavou. „Sam…“ podíval se jak tančila s tím mužem a druhý ji líbal na krku. „neměla by to dělat, ne tady ne teď.“ – „Chyběl si jí.“ Řekl jednoduše.
Jack se na něj podíval „Jo. Taky jste mi chyběli, Ale to nevysvětluje…“ ukázal na ni, nechtěl se tam dívat. „Tohle.“ Zaprskal.
„Ne, Jacku. CHYBĚL jsi jí. Nikdy to nechtěla zabalit.“ Přiznal to. Stejně by to z něj dostal. Vzdychnul „Tři měsíce, Jacku. A ani JEDNOU nešla domů spát. Dnem i nocí pracovala. Pracovala, jedla i spala v laboratoři, zkoušejíc najít cestu jak tě dostat domů. Zkoušela postavit ten urychlovač částic, abys tam nemusel být déle než bylo nutné.“ Danny si nemohl pomoct a pronesl to s hořkostí v hlase. Díval se na něj, jak čučel na svoje pivo.
„To jsem nevěděl.“ Řekl slabě.
„Jo, a jak si se jí odvděčil? Nejspíš jsem musel propásnout tu část kde si jí děkoval a řekl *Bože děkuji že tě mám*“ Poznamenal Danny. Smutně zatřásl hlavou, Sam se teď usmívala na čtyři muže z nichž každý ji chtěl mít v posteli. „A ona ji musela propásnout taky. Takže teď si hledá někoho jiného, aby jí poděkoval.“
Jackovi oči se naplnili hrůzou, když ji uviděl vycházet z budovy. Vstal a to, že byl idiot a mizera neznamenalo, že ji nechá ať si zničí svůj život. Daniel na něj volal, ale on to ignoroval a šel za ní. Byla zima a tak si oblékl bundu a šel se po ní podívat.

Nikdy si nemyslel, že by jí mohl chybět. Nikdy nepřemýšlel o tom, že by ze sebe vydala všechno a prošla i peklo, aby ho našla. Co udělal? Byl jak imbecil. „Prosím, Sam.“ Modlil se „Nedělej to, odpusť mi.“ Ale že jeho prosby nebyly vyslyšeny poznal, když ji uviděl.
Hihňala se, jak byla přitlačena na stěnu a její sukně vyhrnuta nad její boky. Hladový muž, kterého Jack nikdy neviděl, jezdil rukama po jejím těle a sundával jí kalhotky.
„Sam!“ křičel Jack. Neslyšela ho, rozběhl se k nim ,ale ona se pořád líbala s tím chlápkem. „Sam!“ zakřičel a odtáhl od ní toho chlapa a jednu mu vrazil ještě než spadl na zem.
Sam vykřikla a rozběhla se k tomu chlápkovi. Chlap se podíval na Jacka, který si sundával bundu, připravujíce se na bitku. Chlap odstrčil Sam na stranu, ale ona protestovala.
„Kdo je ten starej hlupák.“  Zeptal se ten chlap a utíral si krev z nosu. „Tvůj otec nebo co?“ Jack se zamračil a sehnul se k další ráně.
Chlap spadl dolů na zem a Sam křičela „Jacku!“ ohnula se dolů k tomu chlapovi. „Jděte pryč to není vaše věc.“ Posadila toho chlapa a otráveně se dívala na Jacka.
„Je to moje věc když chcete spát s jinýma chlapama.“ Řekla, chytil ji za ruku a odtáhl ji od něj. Vysmekla se mu a naštvaně se na něj dívala. Jack ucítil zamrazení v zádech.
„Ne, není to vaše věc vy pokrytče.“ Řvala naštvaně. Otočila se a začala odcházet pryč. Jack ji ale chytil, přehodil si ji přes rameno a nesl ji do auta. Skoro ji pustil, když ho kopla do břicha, ale udržel se a otevřel dveře od auta, hodil ji dovnitř.
Automaticky vyskočila ven a chtěla jít pryč. Jack zanadával a trhnul s ní zpět. „Nastupte si.“ Zařval naštvaně, jak se s ním chtěla prát.
„NE!“ řvala, vůbec ji nezajímalo, jestli tropí scénu.
„Samantho, nasedni si do auta, nebo tě tam narvu.“ Vyhrožoval. Sam se na něj podívala a pak po pár připomínkách do auta nasedla a zkřížila nasraně ruce. Jack si vlezl do auta a práskl s dveřmi. Rychle se rozjel.
„Nenávidím vás!“ řvala, když začali odjíždět.
„Ne to není pravda.“ Odpověděl chladně, odbočujíce na dálnici.
„Ano, je to pravda! Ještě mě neznáte, tak jak to můžete vědět?“ zeptala se, spíš znějící jako teenager. Zamračila se. „Proč se chováte jako kretén? Jako hlupák! Bezdůvodně jste zmlátil chlapa vy mizero!“
Kdyby nebyla tak opilá, tak by ho její slova zraňovala. Namísto toho je ignoroval a dál jel k jejímu domu. „Podívejme!“zaječela „Ani vás to nezajímá, co! Myslíte si, že jste skvělý, když se vyspíte s každou ženou na jiné planetě, když vám zbytek zachraňuje prdel, protože vy jste moc zaměstnaný na to, aby jste to udělal sám.“
Jack se málem začal smát. Mluvila jako pětileté dítě, měla červené tváře a klouby na rukou měla bílé, jak se křečovitě svírala. Ale její opilecké pocity ho zasáhly a cítil se vinný. „Sam, nevěděl jsem…“
„Neříkejte mi tak!“ křičela „Nemáte dovoleno mi tak říkat. Pro vás jsem major Carterová.“ Prohlásila a zapnula naplno rádio. Jack vzdychl, když chtěla být tvrdohlavá a chtěla se chovat jako dítě, tak si s ní přijde promluvit ráno. Nechal ji ať poslouchá rádio. Po chvíli ticha začala hrát píseň a ona poslouchala slova:
(Hrál jsem dobrou hru, ale ne tak dobrou jako ty. Možná jsem byl trochu chladný, ale ty umíš být tak krutá. Nejsem z cihel, nejsem z kamene. Ale moc jsem tě ošidil. Jestli je láska válka, tak v tom jsi dobrá, když já se přiznával, tak ty mlčela a teď je všechno zničené. V těchhle žilách je krev a já brečím, když cítím bolest. Jsem je člověk v postraní a  možná je těžké uvěřit že jsem jen člověk v postraní)
Sam vzdychla. Byl jako idiot, hlupák…nemohla najít správné slovo. Jak mohl být tak primitivní. Zmlátit muže když se chtěla trochu pobavit. Byl jako majetnický otec. Ale ani její otec by tohle neudělal. Ztrapnělá tím co cítila. Ztrapnělá, protože její plukovník byl jen egoistický chlap, který myslel jen na sebe a na svoje spodky. Nikdy neřekl děkuji. Tři měsíce dělala nemožné. Postavila mu urychlovač částic, smířila se se svými city namísto toho aby utekla. Postavila by mu nebeskou klenbu a on by si ani nevšiml.
Poslouchala slova cítíce a vžívajíce se do nich. Cestou která ji popravovala. Neměla se zajímat. Měla ho tam nechal umřít. Mohla říct *hm, potom pro něj pošleme loď* Ale ne, udělala vše co bylo v jejích silách a co dostala? Potíže muž s rozbitým nosem a idiot sedící vedle ní. Myslel si, že je Herkules nebo co?
(Myslel jsem, že jsi dospěla, že už jsi v pohodě. Jsi ta nejlepší věc, kterou jsem kdy viděl, protože jdeš do extrémů. Dostala jsi mě tak daleko, potom jsi mě nechala a zlomila jsi mi srdce. Jo, zlomila jsi mi srdce. Takže krvácím a jsem raněn. Ale co to pro tebe znamená, jsem jen člověk v postraní. Asi je těžké uvěřit, ale jsem jen člověk v postraní. Dobře, narazil jsem a spálil jsem možná se někdy poučím, jsem jen člověk v postraní. Klopýtám a padám ale jsem jen člověk v postraní.)
„Dobře, pokud to není pravda tak už nevím co je pravda. Zlomil mi srdce. Popravdě pořád zlomené je.“ Pokaždé když ho viděla uviděla na jeho tváři zklamaný pohled, když s nimi odcházel. Dělal jako by na něj tlačil, aby se vrátil. Jestli to je pravda tak jen ať si projde bránou *domů*. Sam cítila, jak se jí do očí hrnuli slzy. Vždycky si myslela, že tady je domov. Ale nebyl. Ne pro něj. Jeho byl ten u Lary. Krásné ženy, která ho milovala. Žena která mu mohla dát všechno. A co ona? Byla jen vědec, který ho oddělil od štěstí. Přemýšlela naštvaně.
Podívala se ven z okna a ucítila, jak jí slzy tekly po tváři. „Zatracenej O’Neill. Zatracení muži. Nenávidím je všechny.“ Pomyslela si „Ne, nenávidím sebe. Vybírám si špatný chlápky. Odteď kašlu na vztahy. Věda mě nezraní. Ne jako život. Ne jako vztahy s muži kteří málem ani nepostřehnou že žijete.“
„Taky jste mi chyběla.“ Uslyšela jak potichu řekl. Posmrkla. Podívala se na něj a uviděla, že se na ni díval. Jeho oči byly teplé a něžné jeho úsměv malý a pohodlný. „Ne! Už do toho nechci zpět.“
„Jo, Laře určitě taky chybíte.“ Řekla hořce a rty se jí zkroutili nechutí. Šokovaně se na ni podíval, potom zpět na cestu. „Proč si prostě nesbalíte věci a nevrátíte se za ní?“ zasyčela.
„To je to co chceš, Sam?“Zasyčel naštvaně. V očích měl bolest.
„Je to, to co chcete? Nevypadáte, že by jste si užíval, že jste zpět. Popravdě bych se vsadila, že si přejete aby jste s ní byl  právě teď v posteli!“ křičela a po tváři jí tekly slzy. „Správně?!“ zakřičela znovu.
„Ne!“ zakřičel zpět. Co se pokoušela udělat? Věděla, že je rád, že je zpět. Dobře? Nemohl ji začít líbal na chodbě na základně, ale byl rád, že je zpátky. Pořád byl zmatený. Tolik jeho částí si myslelo, že to byl jen sen „Sam, nevadí co si tvoje zvrácené myšlenky myslí. Jsem RÁD že jsem doma. Jen jsem nikdy nemyslel, že se to stane.“
Začínala být ještě naštvanější „Zvrácené! Dobře, tyhle zvrácené myšlenky mařily svůj čas tím ,že se vás pokoušely najít. Proč jste na mě zapomněl? Já jsem nikdy nezapomněla! Nikdo z nás. I generál věděl ,že vás dostanu domů.“ Podíval se na ni a jeho srdce se rozpouštělo. Horké slzy jí tekly po tváři a její oči byly raněné, nechráněné těmi vojenskými štíty, které nosila. „Vy…co jste udělal? Po dvou dnech jste s ní skočil do postele! Příště skočíte do postele z další mimozemskou ženou kterou potkáme? Jsem my lidé tak nechutní nebo jenom ti jako Jack O’Neill?“
Jack dupl na brzdy a otočil se k ní. Naštěstí byli na opuštěné silnici, takže do nich žádná auta nevrazila. Zíral na ni. „Co je s vámi?“ zeptal se „Co musím říct, aby jste pochopila, že jsem rád tady a že tady je pro mě doma. Děkuji? To je ono? Chcete abych vám poděkoval? Fajn.“
Sam se vyděšeně dívala, jak vylezl z auta a vylezl na jeho střechu. Taky vystoupila a dívala se na něj. Stojíce na střeše začal řvát z plných plic. „DĚKUJI SAMANTĚ CARTEROVÉ ZA ZACHRÁNĚNÍ MÉHO ŽIVOTA!!!!“ křičel
Psi štěkali, v domech se rožínali světla a lidé křičeli. Sam si zakryla ústa, aby se přestala smát. Je idiot, pomyslela si, úplný fanatik. „Jacku!“ zašeptala a zatahala ho za nohu. „Jacku, pojď dolů, rušíš lidi.“
Jack si pomyslel, že ještě neskončil a pokračoval. „TAKY JÍ DĚKUJU ZA VŠECHEN OSTATNÍ ČAS! JE KRÁSNÁ, SEXY, CHYTRÁ A JÁ JI MILUJU!“ Sam ztuhla a šokovaně na něj zírala. Jestli slyšela dobře. Jack se nejspíš vůbec nezajímal, kdo někdo slyšel a podíval se dolů na ni. „Dobře? Miluju tě. Jsi šťastná?“ řekl potišeji.
Sam kývla, utřela slzy a přitáhla ho dolů. Byl dole a zblízka se na ni díval. „Dobře, miluju tě Sam, ona nic neznamenala. Chtěl jsem jen zapřít to, co k tobě cítím. Vím, že jsem byl idiot a mizera, ale prosím, nikdy je¨sem tě nechtěl zranit.“ Chytil její tvář. „Promiň za to, že jsem zmlátil toho chlapa, ale nemohl jsem se dívat, jak takhle zahazuješ svoji důstojnost, protože jsi na mě naštvaná.“
Sam se na něj podívala. Její srdce bylo naplněno emocemi a její hlava křičela. „Prosím, Sam, omlouvám se. Odpustíš mi? Miluju tě.“ S tímhle se pomalu nahnul dopředu a pomalu ji políbil.
Prvně nereagovala. Moc překvapená slibem a něhou jeho hlasu, takže nevěřila, že je to ten samý muž, kterého před desíti minutami tolik nenáviděla. Ale rychle a dychtivě ho políbila zpět a obtočila mu ruce okolo krku. Měsíce úzkosti a smutku, ji naplnili a stejně tak i ty roky před tím. „Taky tě miluju, Jacku.“ Zašeptala, když se oddělili.
Na chvíli se na ni podíval a potom s tím největším úsměvem znovu šťastně zajmul její rty. „Hej! Kdo je tam?“ Zavrčel chlap z trávníku a posvítil na ně baterkou. „Kdo jste?“ Sam se hihňala na Jackově krku a on se omluvil.
Odtáhl Sam do auta a v autě se začali smát. Znovu se políbili a usmívajíce se odjeli………………