Titul: I need your help
Autor: neznámý
Překladatel: Marty
Žánr: romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: mládež
Délka: středne dlouhé
Časová osa: nezařazeno
Stav: dokončená
Synopse: Jack potřebuje Saminu pomoc. Rychle a okamžitě!

______________________________________________________________

SG-1 jde na nějakou planetu se kterou chtějí navázat vztahy. Jedna osoba (tlustá, ošklivá a děsně nadržená) si to ale představuje tak, že navážou osobní vztahy… teda aspoň ona a Jack. Jack z toho byl zoufalý, když si s ní něco nezačne, tak mají po navázání spojenectví, po technologiích a po spoustě naquadrie. Byla to dcera jejich krále, velitele, nebo co to bylo.
Zoufale se díval dokola a přemýšlel co bude dělat. Pohledem skončil na Sam.
„Oh, kdyby ta holka vypadla takhle, to bych si snad dal říct. Ještě být tak chytrá, tak sbohem SGC a strávím s ní v posteli zbytek života.“
Chvíli tam tak zíral na Sam a potom se mu rozsvítilo. Podíval se kde je Maila, jestli ho neodposlouchává a svižně se rozešel k Sam.
Sam celou dobu znechuceně pozorovala jak ona dcera poletuje okolo Jacka, snažíc se na něj zapůsobit. Nebyla si jistá, ale vypadalo to, že Jack není zrovna nadšenej. Ale znala ho dlouho a pokud si pamatovala správně, tak si něco začal s každou, která dala najevo, že se jí líbí. … Kromě jí, ovšem. Ale to byla ona kdo navrhla, ať na to zapomenou. Milovala toho muže, a jak! Ale byla kariéristka, nebyla připravená rezignovat z nejúžasnější práce kterou si kdy dokázala představit, kvůli lásce k muži, o kterém si často nebyla jistá, jestli ještě pořád cítí to samé k ní.
Jack se na ni celou dobu, co šel k ní, zubil.
„Na tohle musíš přistoupit, jestli ne, tak jí buď budeš muset vyškrábat oči, nebo se rozluč se svými hračkami, které potřebují naquadrii.“ Přemýšlel Jack.
„Carterová… potřebuji vaši pomoc.“ Oznámil jí když k ní přišel.
Sam se na něj překvapeně podívala. „O co jde, pane?“
Jack zaváhal. „Nejprve slibte, že mi pomůžete.“
Poslala mu ještě překvapenější pohled. „Pane,… nemůžu říct ano dokud…“
Skočil jí do řeči. „Dobře, dobře, dobře! Vidíte tu ženu?“ zeptal se a hlavou hodil směr Maila.
Sam kývla. „Jasně, mám jí jít říct, že ji čekáš za pět minut na záchodě?!“ přemýšlela sarkasticky. „Ano, pane.“ Odpověděla.
„Mám s ní takový problém…“ – „Už to začíná.“- „… ona… asi se jí líbím… všude mi nadbíhá a proto bych vás chtěl poprosit, jestli by jste se mnou na ni nesehrála divadlo?“
Sam tak úplně nechápala. „Jaké?“
„Manželství.“ Zazněla jednoduchá odpověď.
„Oh.“ Sam spadla brada a zaraženě na něho zírala. Po pár vteřinách se vzpamatovala a začala kroutit hlavou. „P…p… pane, to ne… to nemůžu…“
začala koktat Sam.
Jack ji chytil za ruce, stisknul je mezi těmi jeho a udělal na ni psí oči. „Sam, prosím vás! Já bych strašně nerad ohrozil tohle spojenectví, ale s touhle… ženou si nic nezačnu ze spousty důvodů. Ten hlavní je, že jsem až po uši zamilovaný do někoho jiného…“
Žadonil a při poslední větě se na ni krásně usmál.
Sam teď už byla příjemně překvapena, správně pochopila koho tím myslel, ale zase tu bylo spousta lidí, kteří by asi nepochopili jejich důvody pro předstírání manželství. Jack správně pochopil její myšlenkový posun a zazubil se.
„Danny a Teal’c to pochopí.“
Sam se zhluboka nadechla a usmála se. „Pane… stejně… stejně nemáme prstýnky… Daniel tady o tom zvyku všem vyprávěl…“
Jack se jen zazubil a z kapsy vytáhl dva prosté zlaté kroužky. Sam na to překvapeně zírala. „Kde jste…“
„To je jedno.“ Opáčil, chytil ji za ruku a navlíkl jí jeden na prsteníček.
Sam se krásně usmívala… v tolika snech měla tenhle záblesk. Jack se na ni podíval. „Copak?“ Jen s milým úsměvem zakroutila hlavou a navlíkla mu jeho prstýnek. Zadívali se na sebe, oba v tu ránu byli moooc šťastní.
Sam smích ale přešel, když uhnula pohledem z Jacka na to, jak probíhá vyjednávání, a uviděla Mailu.
„Jde sem.“ Zašeptala.
Jack se na ni překvapeně podíval.
„Maila.“ Upřesnila to Sam.
Na chvilku se zamyslel, ale hned přistoupil blíž k Sam. „Musím to udělat, omlouvám se.“
Dřív než se na něj Sam vůbec stihla podívat, tak spojil jejich rty. Tělem jí při tom projel energetický výboj a instinktivně mu obtočila ruce okolo krku, přitahujíce si ho blíž. Jack se v duchu usmál a položil jí ruce na hýždě, aby ji k sobě přitiskl ještě blíž. Neměla v plánu mu dovolit ji políbit „pořádně“ ale když už ji u sebe tak krásně držel, tak neodolala.
Maila k nim přišla a nevěřícně to sledovala.
„Co se to tady děje?!“
Její výkřik připoutal Dannyho a Teal’ca, téměř okamžitě stáli vedle ní a zaraženě sledovali odtrhávající se pár.
Ti dva se na sebe na zlomek vteřiny podívali, mírně se usmáli a otočili se k zaražené trojici. Danny a Teal’c nebyli schopní promluvit, čekali to, ale ne takhle „brzo“. Maila se k nim překvapeně otočila, takže stála zády k Jackovi a Sam. Danny rychle změnil pohled na normální a podíval se na Mailu. Když si Jack uvědomil, že pokud okamžitě Dannymu a Teal’covi nějak nevysvětlí, o co jim jde, tak, že to bude celé ztracené a on už nikdy nebude mít příležitost políbit Sam.
Zpoza Maily vystrčil ruku a ukazoval na prsteníček, na kterém měl zlatý kroužek. Danny se na něj překvapeně podíval. Jack potom rychle ukázal na Sam a chytil ji okolo pasu. Dannymu i Teal’covi to došlo.
Maila se hned otočila zpět na usmívající se dvojici.
„Co se děje? Jak to, že…“
Jack ji nenechal domluvit. „Nemůžu snad líbat svoji manželku?“ Šlo mu to přes rty líp než by si kdokoliv mohl myslet.
Maila byla vedle. „Manželku?!“
Usmál se. „Ano, manželku.“ Ukázal na snubní prstýnek a políbil Sam na rty. Maila se podívala Sam na ruku a k jejímu zděšení tam našla další prstýnek. Zničeně potom odešla pryč.
Ti dva od sebe potom odstoupili. Danny se ujal otázek.
„Takže… co to mělo znamenat?“
Jack se zazubil. „Náš první manželský polibek.“ Sam se taky usmála, stáhla si prstýnek s prstu a vrátila ho Jackovi.
„Plukovník nechtěl navazovat známost, tak jsem mu trochu pomohla.“ Mírně se usmála Sam.
„Ah, jaký nevinný způsob.“ Pronesl Danny sarkasticky, ale zubil se při tom.
Jack si od Sam vzal prstýnek, ale nevypadal nadšeně. „Co jsem měl dělat, zůstat tady kvůli naquadrii? Che. Určitě! Mimochodem tohle byl ten nejpříjemnější způsob jakým to šlo.“ Pronesl a zazubil se na Sam.

Spojenectví se podařilo uzavřít. Sice se navzájem pár týdnů oťukávali, ale nakonec to klaplo. Ti dva pokaždé, když byli tam, tak nosili prstýnky, ale polibky omezovaly jen na letmé polibky. Ne že by jim to bylo nepříjemné, ale nechtěli si na to zvyknout. Potom by jim to mohlo mooooooc scházet.

Jednou se ale Mailin otec a ona rozhodli, že by si rádi prohlédli SGC. Když se to dozvěděli Jack a Sam, tak okamžitě zpanikařili. Na misích na Yourgh se vodili za ruce, pořád se na sebe usmívali, sem tam nějaký ten polibek a všechno jim to vycházelo. Danny a Teal’c nic nenamítali, věděli, že je to důležité pro spojenectví a těm dvěma to spolu tak slušelo, že neměli srdce jim to kazit.
Když ale ti dva měli přijít na základnu a SG-1 je tam provést, tak nastal problém. Řekněme, že by si nikdo nevšimnul toho, že ti dva mají snubní prstýnky, ale Maile by mohlo přijít divné, že se k sobě najednou nechovají tak zaláskovaně.
Ti dva se to dozvěděli samostatně, takže se okamžitě rozběhli za sebou, na chodbě se srazili.
„Pane, máme problém…“ začala Sam.
„To mi povídejte, majore.“ opáčil Jack.
Překvapeně se na sebe podívali, když jim došlo, že o tom ví už i ten druhý, tak se Jack zeptal. „Kdy že mají přijít?“
V tom se ozvalo neplánovaná mimozemská aktivace. Vyděšeně se na sebe podívali a rozběhli se do řídící místnosti. Při běhu Sam ještě prohodila: „Jdou brzy, jsme domluveni až na 14:00.“
Za pár vteřin už stáli v řídící místnosti a k jejich úlevě se na rampě sbírala SG-5.
Jack udýchaně pronesl. „Majore, musíme s tím něco udělat! Pokud se dozví, že to byla jen hra, tak jsem mrtvý muž, nebo se budu muset pro svou planetu obětovat.“
„Co s tím chcete udělat, pane? Pokud se to dozví Hammond, tak…“
Jackovi se rozzářila očička. „Hammond.“ Vydechl. „ Carterová, on to pochopí… aspoň doufám, pokud ne, tak tady bude mít jednoho mrtvého popř. znásilněného plukovníka.“ Ušklíbl se.
Sam se na něj usmála zpět. „To by určitě nechtěl… ale snad mu nechcete říct, co se na Yourghu stalo?!“
Jack se na chvíli zamyslel. „Řekneme mu to šetrně, detaily vynecháme. Pojďte.“
Tak se pak rozešli k Hammondovi do kanclu. Zaklepali a na zavolané dále vešli dovnitř.
Dalo se říct, že byl Hammond příjemně překvapen, když ty dva uviděl. „Co by jste potřebovali?“
Jack se jal slova. „No, pane. Řekněme, že mám osobní problém.“
Hammond překvapeně rozhodil rukama a naznačil ať Jack pokračuje.
„Víte kdo je Maila? Ona… ona se do mě zakoukala… a já… abych odmítnutím nepřekazil spojenectví s jejich národem, tak jsem… jsme na ni sehráli divadlo.“
Generál si ty dva prozíravě prohlédl. „Co jste jí řekli?“
Sam se netvářila moc nadšeně a rozpačitě se podívala na Jacka. „Zahráli jsme před ní manžele, pane.“ Zamumlala.
Hammond na ně vyvalil oči a vyletěl ze židle. „Co že jste?!“
Jack se znovu ujal slova. „Pane… ono to jinak nešlo… poprosil jsem Carterovou a ona mi po dlouhém přemlouvání pomohla. Nemohl jsem ten obchod zkazit… tak jsme se tam prostě promenádovali v objetí.“
Generál unaveně vzdychl a pomalu se posadil do křesla. „Bože můj! Tohle jestli se provalí…“ mlel si pro sebe.
„No, a právě kvůli tomu tady jsme, pane.“ Pronesl Jack.
Hammond si ho změřil pohledem. „Co po mě chcete? Abych vám dovolil líbačky na základně?“ zeptal se překvapeně.
„Ne, pane. Stačí, když nás… nebo aspoň jednoho z nás necháte normálně pracovat.“ Pronesla Sam.
„To nepůjde, vyžádali si jmenovitě SG-1.“ Opáčil Hammond.
Jack se v duchu usmál. „V tom případě, pane, budete muset dovolit ty líbačky.“ Žertoval. Neměl v plánu, ne že by na to nemyslel, líbačky se Sam na chodbách SGC, ale Hammond zřejmě bral vážně to, že by to mohlo ohrozit spojenectví a jen suše odpověděl:
„Líbačky povoleny.“
Ti dva se na sebe překvapeně podívali. Bral to celkem s klidem.
MIMOZEMSKÁ AKTIVACE!
Znovu se po sobě podívali a potom všichni na hodinky – 14:00. „Ach jo.“ vzdychl Jack.Sam jen souhlasně kývala hlavou, potom si ale vzpomněla. „Pane, prstýnky!“
Hammond se po nich znovu překvapeně podíval. Jack vytáhl z kapsy krabičku, navlíkl Sam prstýnek a žertovně pronesl. „Tak Samantho, právě jsi si na sebe ušila bič.“
Sam se usmála, vytrhla Jackovi jeho prstýnek a nasadila mu ho osobně. „Co teprve ty? V noci v posteli budeš poslouchat, jak jsem určovala poločas rozpadu naquadrie.“
Navzájem se na sebe zazubili a ruku v ruce vyrazili dolů do prostoru brány, kde už se netrpělivě rozhlížela Maila s jejím otcem.

Když přišli ke dveřím do prostoru brány, tak se oba zhluboka nadechli, podívali se na sebe a v rozvinutém objetí nakráčeli do místnosti. Maile se to zjevně nelíbilo, ale co mohla dělat, byla „slušně“ vychovaná a věděla, že pokud je ten muž zadaný, tak že nemá právo si na něj něco zkoušet. V jejich kultuře byla nevěra stejně jako pokus svést někomu druha ilegální. ;oD
Zastavili se kousek od nich, podali si packy a rozešli se směr útroby SGC. Ti dva se od sebe nehnuli na metr. Pořád chodili v objetí, nebo se drželi za ruce s propletenými prsty, nebo si navzájem hráli s prstýnky mezi tím, co Danny vykládal o jejich misích a spol.
Po pár hodinách už je to začalo unavovat a měli hlad, tak se stavili v kantýně. Sam s Jackem samozřejmě seděli vedle sebe a Maila vedle Jacka z druhé strany. Nějak se mu zdálo, že se k němu nějak moc tiskla, tak se od ní odsunul, přišoupl se blíž k Sam a přede všemi ji pěkně vášnivě políbil.
Vojáci, co byli v kantýně utrpěli šok… všichni o tom tak moc mluvili, ale nikdo nečekal, že se to doopravdy stane.
Pomalu se od sebe odtrhli a zazubili se na sebe. Sam Jacka ještě pohladila po tváři a políbila ho jen tak na rty. Danny přitom pomalu i přestal dýchat, Teal’c jen klasicky pozvedl obočí a znovu se pustil do jeho steaku. Maila byla na prášky.
Sam se potom zase otočila ke stolu a podívala se do hrnku od kávu. „Půjdu s pro další, chcete někdo?“
Nikdo se nehlásil, tak se zvedla, vzala hrnek a už už chtěla odejít, ale Jack ji zase usadil a vzal si od ní hrnek.
„Seď, lásko. Skočím ti pro to.“ Usmíval se na ni.
Sam se na něj překvapeně podívala… tohle se jí líííííbilo! „Seď lásko? Ty jsi tááák sladkej!“ zubila se v duchu.
Jack byl za chvíli zpět i s hrnkem plným kafe. „Díky, miláčku.“ Jen se na ni zpět zazubil.
„Tak jak se vám to tu líbí?“ zeptal se návštěvníků Danny.
Sam začala upíjet kafe které jí Jack donesl.
Tagin se usmál. „Máte to tu pěkné, ovšem radši bychom viděli jak to vypadá mimo toto zařízení.“
Jack se natáhl pro Samin hrnek a upil jí kávu. „Hej!“ vykřikla Sam a praštila ho po ruce.
Danny kývl. „Žádný problém. Pojďte, ukážeme vám to nahoře.“
Tagin a Maila šli hned za Teal’cem a Danny si ještě odchytl ty dva.
„Nepřipadá vám to přehnané?“
Jack se na něj otočil. „Na tebe se netiskne… musím jí přece připomenout, komu patří moje srdce.“ Dodal při pohledu na Sam.

Nahoře byl krásný, slunečný, letní den. Bylo krásně teploučko a od vchodu byl krásný výhled na Colorado Springs. Maila se rozplývala.
„To je nádhera! Tak ráda bych tu žila.“ Toužebně se při tom dívala na Jacka a na město o kterém věděla, že tam on bydlí.
Jackovi se dělalo špatně při pomyšlení, že by se měl ráno probudit a vidět v posteli vedle sebe ono stvoření. „Brrr.“
Za to když se podíval na Sam, tak mu při pomyšlení na to, že se ráno probudí a vedle sebe uvidí ležet krásnou blondýnku, zase ztratila husina.
„Ach Mailo, je to tu opravdu nádherné, škoda, že máme se Sam tak malý dům, jinak bych tě rád pozval na návštěvu… ale mohla by jsi chvíli být u Daniela, ten má pořádný byt.“ Provokoval Jack Dannyho.
Maila byla při začátku věty tak nadšená a Jack jí to tak rychle zkazil. Ne, u Dannyho zůstat nechtěla.
Jack si stoupl za Sam, otočil jí ruce okolo pasu a pevně se na ni přitiskl.
„Vidíš náš domeček, kotě? Za chvíli tam bude pobíhat kupa dětí.“ Pronesl a políbil ji na šíji.
Sam se jen usmála a překryla jejíma rukama ty jeho. „Jistě, zlato.“
Maila si myslela, že už viděla dost. Na základnu šla v naději, že tady nebude Sam a že jí podaří sbalit Jacka, ale ono nic a to jejich vrkání jí dobře nedělalo.
„Tati, myslím, že už jsme viděli všechno podstatné. Půjdeme?“ zeptala se.
Jack byl radostí bez sebe, modlil se k Bohu, aby řekl ano. „Řekni ano! Řekni ano! No tak, řekni ano!“
„Jistě drahoušku, půjdeme.“ Opáčil Tagin.
„Jooooooooooooooooo!!!“ shodli se v duchu Sam s Jackem. Ne že by jim vadila ta pozice ve které byli, ale Maila jim začala lézt krkem.

Cestou dolů šli okolo Jackova pokoje. Podíval se na Sam a naznačil, že se vypaří… čím dřív bude mít Mailu z očí, tím líp. Když procházeli před dveřmi, tak se Jack se Sam zastavili.
„Tagine, nebude vám vadit, když se s vámi tady rozloučíme? Máme tak trochu práci.“ Ptal se Jack.
Tagin byl pohodář. „Jistě. Děkuji za zajímavou prohlídku vaší základny a části vašeho světa… je to všechno moc působivé.“
„Děkujem.“ Pronesli unisono fiktivní manželé.
Tagin kývl, ale ještě než se stihnul otočit, tak se ti dva začali vášnivě líbat a pomalu zalízat do Jackova pokoje. Když se za nimi zaklaply dveře, tak Tagin pronesl:
„Vypadají na velice šťastný a zamilovaný pár.“
Danny kývl. „Jo, zamilovaní to ti dva jsou.“

„Uf… tohle bylo nekonečné! Nebýt v tak skvělé společnosti, tak umřu nudou.“ Pronesl Jack, vytáhl skleničku a nalil whisky.
Sam byla překvapená, proč vytáhl jen jednu. Když se na ni Jack podíval, tak přesně věděl na co myslí.
„Mám tu jen jednu… ve službě je zakázané pít, jak jistě víte.“ Culil se. „Myslím, že po tolika krásných a dlouhých polibcích už ti nebude vadit pít se mnou z jedné sklenice.“ dokončil pořád s úsměvem.
Sam si sedla k němu na postel. „Nikdy mi to nevadilo, pane.“
Jack ji chytil za ruku a ukázal na prstýnek. „Dokud nosíš můj snubní prstýnek, tak mi neříkej pane.“ Usmál se a podal jí sklenici.
Sam to do sebe hodila, jako vodu. Jack položil jejich oprstýnkované ruce vedle sebe a se zájmem si je prohlížel.
„Škoda jen, že to není pravda.“
Sam kývla. „To ano…“ vymanila ruku z té jeho, sundala si prstýnek a vrátila mu ho. „… pane.“
Jack se usmál. „Víte vy co? Pane a vykání jen ve službě, jo?“
Znovu kývla. „Dobře.“ Vrátila mu sklenici a rozešla se ke dveřím.
„Sam?“
Překvapeně se otočila ode dveří.
„Co pusu na rozloučenou?“
Usmála se jeho chování, vrátila se a políbila ho na tvář. „Mějte se.“
Jackovi to ale nestačilo, když se od něj odtahovala, že už opravdu půjde, tak ji opatrně chytil za šíji a pěkně něžně ji políbil.
Když se od sebe odtrhli, tak byla Sam trochu zmatená. Jack se na ni ale jen usmál. „Vy se taky mějte.“
Sam s nevěřícným úsměvem zakroutila hlavou a odešla.

SG-1 se po pár minutách sešla v zasedačce. Ti dva už byli pryč, takže se Jack se Sam mohli normálně pohybovat.
„Uf… už je tu nechci vidět.“ Brblal Jack.
Danny si neodpustil poznámku. „Copak, navykl jsi Saminým sladkým polibkům?“
Sam a Jack čekali, že je Hammond přeruší, ale ten vypadal zaujatý Danyho otázkou. Jack se zhluboka nadechl.
„Lhal bych kdybych řekl, že se mi nelíbily…“ dál záměrně nepokračoval.
Hammond si ho změřil pohledem. „Dobře… SG-1 posledních pár dní usilovně pracovala, tak myslím, že je na čase, aby jste si vzali dovolenou. Rozchod.“ Ukončil to všechno Hammond.

SG-1 se ještě ten den jednou potkala na chodbě. Chvilku jen tak plkali co budou dělat o dovolené… Jack klasicky ryby, Danny se jel podívat na nějakou výstavu, Teal’c šel klasicky za Rya’cem a Sam… ta jim řekla, že si jde domů posbírat myšlenky a pak, že asi zajde za Jacobem. Už se rozloučili, že si každej půjde po svým ale Sam ještě pronesla na Jackovu adresu.
„A mimochodem… Jacku,… líbáš skvěle.“ Zazubila se. Moc se jí líbilo, říkat mu křestním… už byli mimo službu.
„Oh, děkuju, kdybys nebyla moje podřízená, tak ti ukážu co ještě umím skvěle, Samantho.“ Zazubil se zpět Jack… i jemu se líbilo to tykání.
Danny s Teal’cem se po sobě překvapeně podívali.
„Tím jsem si jistá, měj se.“
„Ty taky… příště zas.“ Zavolal za ní Jack usmívajíce se od ucha k uchu.
Sam se ještě otočila a poslala mu nádherný úsměv. „Jak já tě miluju, Jonathane O’Neille.“ Zašeptala si pro sebe.
Jack, který se ve zvláštních jednotkách učil odezírat ze rtů se usmál a pronesl. „Já tebe taky, Samantho.“
Se spokojeným úsměvem, pohvizdujíce si se rozešel chodbou do jeho ubikace. „Za čas s tím něco provedem.“ Slíbil si.
„Co takhle ji pozvat na ryby?“ zapřemýšlel.
„Sam!“ zakřičel a rozběhl se za ní…