Jack byl opilý.

„Jsem opilý,“ řekl Sam, když se sesul vedle ní.

„Ano, to tedy jste,“ řekla mu a snažila se, aby se v jejím hlase neprojevilo, že má z toho obavy. Ještě ho nikdy neviděla opilého. Dal si pivo nebo dvě, ale nikdy to nenechal zajít tak daleko jako dnes. Vždycky to měl pod kontrolou.

Tohle byl špatný nápad. Ale byl to Jackův nápad a nikdo neměl to srdce odmítnout. Je pravda, že od jeho návratu z té jeskyně, kolem něho všichni chodili po špičkách. Všichni byli strašně starostliví. Takže když navrhl, že by se nechali přenést na Thorovu loď a udělali tam smuteční hostinu za jeho dvojníka, Sam doufala, že to bude příležitost, aby se jako tým dali zase dohromady. Ale teď si tím tak jistá nebyla. Byl odhodlaný svou bolest utopit. Thor to všechno zvědavě pozoroval Bylo jasné, že ho zajímá, proč si lidé do svého těla vpravují takový jed.

„Thore, kamaráde!“ vykřikl Jack.

Vstal a nejistě se vydal k Thorovi. Sam se podívala na Daniela, který jen pokrčil rameny. Napadla je stejná otázka. Vyrovnal se Jack opravdu se vším, co ho potkalo? Sam začala mít ještě větší obavy. Přestane ji vůbec někdy obviňovat?

„Thore…musím ti něco říct,“ řekl Jack.

„Ano, O´Neille.“

„Miluju tě.“

Thor zamrkal, ale Jack už svou pozornost věnoval Danielovi.

„A tebe…a tebe taky miluju.“

Zavrávoral směrem k Danielovi  a dal mu ruku kolem ramen.

„Víš, jak roztomile vypadáš bez těch brýlí?“ Zeptal se ho.

„Díky Jacku,“ řekl Daniel a nervózně se usmál.

„Vidím ….. vidím tvoje bradavky.“

„O´Neille, myslím, že jsi už vypil mnoho toho nápoje,“ ozval se varovně Teal´c.

„A tebe nemám rád!“ Vrátil mu to Jack a dopil svou láhev.  A potom si říhnul.

„No, tak teď jsi opravdu půvabný,“ zamumlala Sam.

Musí ho odtud dostat dřív, než způsobí nějaké mezigalaktické faux pas…nebo se pokusí získat Thorovo dítě. Dala Danielovi signál, aby ho s Teal´cem vzali mezi sebe. Chvíli se s nimi snažil bojovat, ale potom se sesul.

„Thore, pošlete nás zpět,“ požádala Sam.

„Do SGC?“ Zeptal se.

„Raději do Jackova domu,“ doporučil Daniel.

Měl pravdu. Nebylo by to pro Jacka dobré, aby ho jeho podřízení viděli v tomto stavu.

„Bude O´Neill v pořádku?“ Zeptal se Thor.

„Káva a studená sprcha to spraví…a možná pár aspirinů,“ ujistila ho Sam.

„Tohle je velice podivný zvyk…dokonce i pro lidi.“

„To ano…ale měl jste ho vidět na smuteční hostině pořádané za Daniela. Rozbil generálovi okno u jeho auta, takže si myslím, že máte štěstí.“

Vypadá to,že když se Jack opije, není agresivní.

Sam kývla a Thor je přenesl, stáli v Jackově ložnici. Daniel a Teal´c byli okamžitě na odchodu a Jacka nechali prostě padnout na jeho postel. Ten se ani nehnul.

„Neměli bychom zavolat doktora?“ Ptal se Teal´c.

„Bude v pohodě,“ odpověděl mu Daniel.

„Pomozte mi,“ řekla jim Sam a začala mu sundávat boty.

Podařilo se jim Jacka svléknout a uložit ho. Nijak se nebránil, ale pohnout s mužem jeho váhy, nebylo vůbec jednoduché, zvlášť když je jako by byl mrtvý.

Sam si nebyla docela jistá, jestli opravdu odpadl….nebo to jen předstírá.

„Tak můžete jít,“ řekla Danielovi a Teal´covi, když Jacka konečně uložili.

„Jste si jistá?“ zeptal se Daniel.

„Ano. Já na něho dohlédnu.“

Doufala, že se z toho prostě vyspí. Ale šestý smysl jí napovídal, aby si lehla v pokoji na pohovku místo do pokoje pro hosty.

Byly asi tři hodiny ráno, když ho slyšela. Jeho rok byl stále nejistý. Na schodech trochu zavrávoral a Sam úplně zadržela dech. Nepromluvila, čekala, co bude dělat.

Šel přímo k baru.

Nevěděla, jestli ji viděl. Vyndal jednu láhev. Opatrně ji nesl, vyšel po schodech a ztratil se.

Odhodila přikrývku a šla za ním. Vlastně ani nevěděla, co by měla dělat.

Jack šel do kuchyně. Sam zůstala stát a sledovala ho ode dveří. Když tu láhev otvíral, třásly se mu ruce a potom všechnu whisky vylil do dřezu.

Jen tu tak stál, hlavu měl skloněnou, rukama se opíral o pult. Nikdy ho neviděla tak zranitelného….a zřejmě ani nikdo jiný….možná jen Daniel je výjimkou.

Pomalu, opatrně se pohnula, aby se vrátila do pokoje.

„Sam?“

Když promluvil, úplně ztuhla. Ale potom si uvědomila, že není žádný důvod něco předstírat.

„Jo, jsem tady,“ ozvala se.

„Udělal jsem ze sebe úplného osla?“

„Docela ano. Thor po tobě hned tak asi loď nepojmenuje.“

„Byl jsem asi dost trapný.“

„Jacku…“

Nechtěla, aby se takhle choval. Aby si dělal legraci a tak se z toho snažil vyvléknout.

„Já vím…já vím…“ řekl.

Podle jeho hlasu poznala, že je rozzlobený, jen doufala, že sám na sebou. Nedíval se na ni, takže to s jistotou nevěděla.

„Jak dlouho?“ Zeptala se.

„Co?“

„To pití.“

„To bylo jenom dneska.“

„Opravdu?“

„Myslíš, že bych chodil na základnu v takovém stavu?“

„Ne!“

„Jsi si jistá?“

Sam si uvědomila, že by musela říct pravdu. Jistá si tím nebyla. Nebyla si jistá ničím, co se týkalo Jacka. Ten muž, o němž si myslela že ho zná, se ztratil pod vrstvou bolesti a pochyb…

a všechno to byla její chyba. Otočila se, věděla, že to nejlepší, co může udělat, je odejít.

Když už byla skoro u venkovních dveří, Jack ji zastavil. Přitáhl si ji k sobě.

„Promiň, promiň,“ zašeptal. „Nechoď.“

„Jestli se chystáš říct, že to není v tobě, ale ve mně…“ začala.

„Bože, ne!“

„Potom tedy potřebuješ trochu času.“

„Carterová!“

To, že ji takhle oslovil, způsobilo, že se postavila do pozoru, což bylo pozoruhodné, když ji Jack držel svýma rukama. S námahou se uvolnila.

„To abych tě ztratil, je to poslední, co bych chtěl,“ řekl.

„Tak potom co?“

„To nevím.“

                                  ************************************

A to byla pravda. Jack opravdu nevěděl, co chce. Byl načase, aby se něco změnilo. I když se oba snažili, věděl Jack, že takhle to dál nejde. Jejich vztah byl vlastně nijaký. Chtěl od ní víc. A to prostě popírat nemohl.

V televizi běžel starý film, to jak se měnily jednotlivé scény, ozařovala jeho obývací pokoj. Díval se, jak Kathryne Hepburn líbá Humpreyho Bogarta…

Podíval se na Sam, byla schoulená na pohovce a hlavu měla položenou v jeho klíně. Jack si uvědomil, že by udělal cokoliv, aby s ní mohl být…..dokonce by i odešel z SGC.

Odejít z SGC.

To bylo něco, co se týkalo jen ho a nemělo to nic společného se Sam…. nebo jejím ďábelským dvojčetem.

Bude potřebovat nějaký čas, aby mohl z SGC odejít. Bude potřebovat nějaký čas, aby si dal všechny myšlenky dohromady. Takové místo, kde nebude každý den riskovat svůj život a kde nebude muset lidi, na kterých mu záleží, posílat na smrt. Možná je zbabělý, ale jinou cestu nevidí. Pokud už nevěří sám sobě, nemůže  to chtít ani po jiných.

Opatrně vstal z pohovky, tak aby Sam nevzbudil a šel do ložnice. Vzal telefon.

„Synu, víte kolik je hodin?“ Ozval se hlas na druhé straně.

„V Colorado Springs je pět ráno,“ odpověděl Jack.

„Chystá se snad konec světa?“

„Ne, pokud vím, pane…tedy Georgi.“

Ten si jen povzdechl. Jack se usmál. To, aby ho už nebral jako svého nadřízeného, mu dělalo stále potíže. Bylo to v něm zakořeněné, nemohl si pomoct.

„Tak proč?“

„Proč co pane?“

„Jacku…“

„Dobře, dobře…musel jsem vám zavolat, než ztratím odvahu.“

„Děje se něco?“

„Potřebuji novou práci.“

Tak a je to venku a Jack si uvědomil, že se mu třesou ruce, i když je to možná tím množstvím alkoholu, co vypil.

„Vím o něčem v DC.“

„A o co jde, pane?“

A George mu všechno řekl.

                        *****************************************

To byl nejhorší rok v její životě.

Hned na začátku ztratila svou nejlepší přítelkyni a na konci svého otce. Byla zasnoubená, pak to zrušila, vše během jednoho měsíce. Zranila dva muže a nakonec oba málem ztratila. A co ještě…

Její život nebyl nikdy jednoduchý. Vědec? Teoretická astrofyzička. Voják? Velitel týmu v nejtajnějším vojenském zařízení s možností cestovat na jiné planety.   Její život opravdu nebyl nikdy jednoduchý, ale ona by to ani jinak nechtěla.

Ale to, co přitom ztratila, bylo stále těžší a těžší akceptovat. Prázdné místo v její životě, které jí zaplňovali její přátelé a otec, bylo ještě prázdnější a to ji bolelo.

Přejela prsty po lístcích růží, které ležely na trávě. Vzala jednu z nich a potom ji zase vrátila na její místo. Janet milovala růže, takže jí je Sam vždycky přinesla. Zvedla se, oprášila si džíny a potom se vydala na cestu z kopce dolů. Byl tu ještě jeden hrob, který chtěla navštívit. Hrob, který byl čerstvý. Jeho tráva byla krásně zelená. Bylo vidět, že tu není dlouho.

A když k němu došla, schylovalo se k dešti. Doufala, že to ještě chvíli vydrží. Moc času neměla, Jack na ni čekal v autě a ona mu slíbila, že to bude trvat jen několik minut. Bylo to nepsané pravidlo, že na hřbitov chodila sama. Obvykle s ní chodil Daniel a tak jí pomáhal překonávat její smutek. Několikrát s nimi byl i Teal´c. V očích měl slzy a to oba rozplakalo. Rmoutila ho ztráta jeho lidí, kteří padli v boji, mezi něž počítal i Janet. A teď i Jacoba. Jack s nimi nikdy nebyl, dával přednost tomu, aby tu mohl být sám. Teď chodil ke třem hrobům.

Sam si rychle dřepla. Dala na mramorový náhrobek růži. Růže byly nejoblíbenější květiny její matky. To byla jedna z věcí, na kterou si jasně pamatovala. Sam nenáviděla to, jak s postupem let vzpomínky na její matku blednou. Jako by se na nich usazovala vrstva prachu, která je dusila. Ale na ty růže si pamatovala.

Na náhrobku byla dvě jména. Nakonec se s Markem dohodli, že by bylo dobré, aby jména obou rodičů byla spolu na náhrobku i v San Diegu. Možná by si mohl někdo myslet, že je to divné mít dva náhrobky, ale jim to pomohlo. Pomohlo jim myslet si, že jsou rodiče spolu.

Sam věděla, že ani jeden z rodičů tady pohřbený není. Tělo jejího otce si odnesli Tok´rové na svou planetu. Ale Země byla jeho domovem a zaslouží si, aby tu na něho měli vzpomínku.

Chtěla vstát, když na svém rameni ucítila něčí ruku. Postavila se a zamumlala nějakou omluvu.

Dokonce se pokusila o úsměv. I když měla v očích slzy.

„Hej.“

„Jsi v pořádku?“

Sam přikývla.

„Můžeme jít?“

„Ano.“ Zvedla ruku a dopadlo na ni několik kapek vody. „Myslím, že bychom měli běžet.“

Jack ji chytil za ruku a rozběhli se k autu. Vyhýbali se kalužím, které se tu díky hustému dešti rychle vytvořily.

Jakmile odemkl dveře, rychle nastoupil a čekal na Sam. A čekal. Sam stála venku a nechala, aby ji déšť celou smáčel. Nechal ji tam stát tak dlouho, dokud se nezačala třást. Potom otevřel dveře a pomohl jí nastoupit.

Sam neřekla ani slovo. Jenom si rukama objala svoje tělo a pokusila se tak o to, aby se přestala celá chvět. Jack zapnul topení, ale protože auto nějakou dobu stálo, tak se vzduch ani nestačil zahřát. Během deseti minut byli u jejího domu. Sam se ani nepohnula. Prostě zůstala sedět, tváře měla mokré nejen od deště, ale i od slz.

Jack ji odvedl do domu. Zavedl ji rovnou do ložnice, aby se mohla převléct. Potom šel do kuchyně a postavil konvici s vodou na sporák. Za chvíli vyšla z ložnice, měla na sobě flanelové pyžamo. Jack pro ni měl v obývacím pokoji připravený čaj a toasty. Svoji promočenou bundu měl přehozenou přes radiátor v chodbě. Boty a ponožky si sundal a doufal, že mu uschnou. Když ho Sam viděla, jak tady chodí bosý, usmála se. Posadila se vedle něho na pohovku.

„Děkuji,“ řekla a vzala si toast.

„To je v pořádku. Potřebuješ ještě něco?“

Zavrtěla hlavou. Seděli tiše několik minut. Sam si mezitím dala svoje myšlenky dohromady. Tak aby mu to mohla vysvětlit

„Přemýšlela jsem o jedné misi, na které jsme byli před několika lety. Jak tam byla brána pod vodou.“

Jack přikývl. To nebyla zrovna příjemná vzpomínka.

„Nikdy jsem ti neřekla, o čem jsme si s Danielem povídali, že ne?“

„Ne.“

Když si brala hrnek s čajem, s nostalgií se usmívala. „Vzpomínáš si, jak to začalo?“

„Vzpomínám si, že jsme byli všichni promočení!“

                     ******************************************

/Flashback/

Právě se zbavili posledního jaffy, když se brána začala otáčet.

„Kryjte se!“ vykřikl Jack a ostatní členové SG-1 na nic nečekali. Sam s Teal´cem se ukryli za zbytky jakési budovy a zaujali obranou pozici. Daniel jim zmizel v prachu…nebo to tak alespoň vypadalo. Jack to tak tak stihl na druhou stranu od brány a schoval se ve vysoké trávě. Naposledy se ještě podíval, jestli jsou všichni členové jeho týmu ukrytí a potom už sledoval, co se bude dít. Tráva ho šimrala do nosu, takže se podle toho tvářil.

Brána se otevřela a čtyři prsty se dotkly spouště na zbrani. Prošel jediný člověk, který mhouřil oči proti ostrému slunci. Byl oblečený do typického obleku Tok´rů. A když se rozhlížel kolem, vypadal nervózně. Jack to risknul.

„Zůstaňte stát, kde jste!“ Vyskočil na nohy a mířil na něho svou zbraní, pomalu ale jistě se k němu přibližoval. Koutkem oka viděl, že Teal´c dělá to stejné co on. Jenom Sam a Daniel mu zůstali mimo jeho zorné pole.

„Plukovník O´Neill?“

„Možná.“ Řekl jako by zpěvavým hlasem. „A vy jste ….?“

„Nepoznal jste mě Jacku?“

Jack se zastavil a prohlédl si mladého muže od shora dolů. A potom si to uvědomil.

„Charlie?“

„Rád vás vidím, Jacku,“ řekl ten mladík A potom Jacka pevně objal.

Ostatním to chvíli trvalo, než ho poznali. Přece jen teď před nimi stál mladý muž a oni se tenkrát loučili s dítětem.

Charlie se stydlivě usmál na Sam a ona mu úsměv oplatila a potom ho objala. „Ty jsi ale vyrostl!“

Jenom protočil panenkami. „Jo, to se stává.“ Sam od něho odstoupila, aby si ho mohla pořádně prohlédnout. Měl světle hnědé vlasy, kterému spadaly na ramena, pevný postoj, zlehka se usmíval, ale v očích se mu zračily obavy. Sam se dívala, jak se přivítal s Danielem a Teal´cem. Oba dva je taky objal. Teal´c se zachoval jinak, než čekala. Objal ho tak nějak s nezvyklým pocitem. Přece jen on a jeho matka před léty ohrožovali SG-1 a od té doby ho neviděli. Jack se ho pokoušel několikrát navštívit, ale Tok´rové si vždycky našli nějakou výmluvu: Charlie si zvyká na symbionta, je teď zrovna pryč, je na důležité misi.Vyrostl rychle, musel, ale všechno se událo bez pomocí lidí, se kterými se setkal jako s prvními. Ale když se na něj teď Sam dívala, vypadal šťastně. I když ten jeho pohled jí dělal starosti.

„Vsadím se, že jste zvědaví, co tady dělám,“ řekl Charlie a posadil se na zem kousek od brány.

„Takže to není jen šťastná náhoda?“

„Ne, Jacku. Ale jsem opravdu rád, že vás zase vidím. Jen bych si přál, aby to bylo za jiných okolností.“ Na chvíli zmlkl a oni viděli, že vnitřně bojuje s Tok´rou. Jack se otřepal a cítil k Sam, která seděla kousek od něho, sympatie.

„Tak o co jde?“

„Potřebujeme….*já* potřebuji vaši pomoc. Pracoval jsem posledních několik měsíců jako agent na dvoře Knepha. Ale před týdnem začali místní mluvit o tom, že budou bojovat proti goa´uldovi, který jim udělal z jejich životů utrpení. Takže jsem jim pomohl, jak jsem mohl, dal jsem jim vyspělé zbraně, naučil jsem je taktiku a tak. Kontaktoval jsem Nejvyšší radu Tok´rů a požádal jsem o nějaké posily, ale nikdo mi nebyl schopen pomoct. A navzdory mým pokusům je nějak přesvědčit, Rada v tom viděla jen nepodstatné povstání a nebyli kvůli tomu ochotní riskovat jejich životy.“

Jack něco zamumlal, což mohlo být, ale také nemuselo, něco jako *jak typické*.

Charlie přikývl a usmál se na něho. „Přesně to si myslím taky. Já vím, že jsem Tok´ra. Ale oni momentálně vidí jen to, jak sami sebe ochránit, takže úplně zapomněli, že náš hlavní cíl je bojovat, pomáhat lidem. Váš otec, majore Carterová, je jeden z mála Tok´rů, kteří mají stále na paměti, za co bojujeme.“

Sam přikývla. „Máte o něm nějaké zprávy?“

„Už několik týdnů ne. Doufal jsem, že právě on i pomůže, ale bylo mi řečeno, že se s ním spojí v brzké budoucnosti. Takže jsem si jistý, že je v pořádku,“ pokračoval rychle, aby Sam ujistil. Ta se na něho usmála, ale stejně se nemohla zbavit nepříjemného pocitu. Nebylo to nic nového, pokud šlo o jejího otce.

„Takže jsi kontaktoval Nejvyšší radu a nikdo nebyl ochotný ti pomoct?“ Zeptal se Daniel.

Charlie přikývl. „Vrátil jsem se zpátky na tu planetu, tam jsem zjistil, že to povstání už začalo! Tanek, se kterým jsem úzce spolupracoval, mi řekl, že ta příležitost se nabídla sama. Tak toho využili.Všechno šlo podle plánu a Kneph byl svržen a momentálně je zavřený ve svém vlastním žaláři a čeká na rozsudek.“

„A v čem je potom problém?“ zeptal se Teal´c, ostatní jen přikývli.

Charlie se zhluboka nadechl a povzdechl si. „Tanek mi řekl, že jakmile začalo povstání, místní honorace jmenovala Kesina, aby on vzal všechno do svých rukou.“

Rozzlobeně vstal a začal chodit sem a tam, gestikuloval rukama, když jim říkal zbytek. „Řekl lidem, že to on zorganizoval celé povstání a tak by je mohl vést lépe než Ramin, který vedl svobodné bojovníky, kteří všechno začali plánovat. A než se vůbec stačili nějak ozvat, byli Ramin a ostatní ve stejném žaláři jako Kneph. A čekají na soud *za zločin proti nové vládě* nebo něco podobného.“

„Je Kesin taky goa´uld?“

Charlie se otočil na Teal´ca. „Není, pokud vím. Myslím si, že jen využil příležitosti. Byl jedním, kterému se za vlády Knepha vedlo dobře a tak viděl, jak mu jeho štěstí proklouzává mezi prsty.“

„Takže se rozhodl svého boha zavřít a tak se zachránit.“ Řekl Daniel, byl tím znechucen. Tím, že se někdo chová přesně jako goa´uldi.

Jackovi stačilo, co slyšel. Vstal. „Dobře, já tohle proberu s Hammondem a potom můžeme jít.“

Podal ruku Sam a pomohl jí vstát. Daniel a Teal´c vstali také.

„Chceš, abychom šli s tebou, Jacku?“ Zeptal se Daniel.

Jack zavrtěl hlavou. „To je dobrý Danieli, jenom zadám adresu a probereme to přes sondu. Myslím, že generála přesvědčím.“

„Půjdu s tebou O´Neille.“ Teal´c čekal, až plukovník kývne na souhlas a potom šel s ním.

Charlie si s úlevou oddechl a posadil se vedle Sam. Sam se na něho povzbudivě usmála. „Jsem si jistá, že generál Hammond nám to povolí, Charlie.“

Ten přikývl. „V to doufám. Ti lidé si zaslouží dostat šanci, aby se osvobodili. Aby byli sami sebou, nejenom něčí loutkou.“

„A můžeš nám něco říct o Anubisovi?“ zeptal se Daniel. „Stále proti němu bojujeme.“

Charlie pokrčil rameny. „Abych řekl pravdu Danieli, jsem teď mimo tyhle věci. Soustředil jsem se na Knepha, pracoval jsem v utajení. Takže o tom, co se děje mezi vládci soustavy nic nevím.“

A protože se právě vrátil Jack s Teal´cem, byl dalších otázek ušetřen. Jack na nevyřčenou otázku přikývl. A protože dalších slov třeba nebylo, vydali se na cestu.

/Současnost/

„Hammond nám to povolil bez nějakého vyptávání, což mě překvapilo.“

Sam přikývla. Potom vstala a šla si udělat další čaj a kávu pro generála. Bylo to pro ni snadnější mu takhle ve svých myšlenkách říkat. Ačkoliv jí někdy dělá potíže použít tuhle novou hodnost.

Zdálo se, že se za stolem, který patřil Hammondovi, necítí moc dobře. Viděla, jak poklepává prsty o stůl, když telefonoval. Bylo vidět, jak ho trápí, když má některý z jeho týmů, který je mimo Zemi, nějaké potíže a on se nemůže účastnit jejich hledání a záchrany. Papírování ho nudilo, obyčejné věci ho nezajímaly. A občas si říkala, jestli to, že tohle místo vzal, bylo správné rozhodnutí.

Vracela se s čajem i kávou zpět do pokoje. Jack někomu telefonoval, mluvil velice potichu.

A když slyšel, že Sam přichází, prudce vstal. Podívala se na něho, *děje se něco?*. Jack zavrtěl hlavou, usmál se na ni a potom odešel z místnosti do chodby, aby neslyšela, o čem mluví. Asi je to něco tajného, jen pokrčila rameny a posadila se zpátky na pohovku a vzala si čaj.

všimla si posledního dopisu od Cassandry, který ležel na stolku úplně nahoře, na hromádce časopisů. Sam se naklonila dopředu, vzala ho a četla už asi počtvrté. Měla o ni stejnou starost, jako když ho četla třikrát předtím. Nebylo tam nic takového, že by žádala o pomoc nebo něco, co by se týkalo jejího studia. Ale něco se dělo. Sam se s ní pokoušela promluvit si, ale na její otázky se jí dostalo jen vyhýbavých odpovědí. Jediné nadšení v jejím hlase zaznělo, když jí Sam navrhla, že by o letních prázdninách mohly spolu něco podniknout. Byla rozhodnutá, že si při nejbližší příležitosti najde nějaké průvodce. A potom řekne Jackovi, že odjíždí…

Když se Jack vrátil zpátky, vypadal nějak jinak. Nebyla si jistá, co to je, ale bylo to něco, co mu vyhovovalo. Obešel pohovku, sedl si vedle ní a přitáhl si ji k sobě i přes její protesty, že drží hrnek s horkým čajem. Jednou rukou jí hrnek vzal a položil ho na stolek a potom ji oběma rukama objal, pevně ji držel a Sam měla pocit, že nemůže pořádně ani dýchat.

„Jacku?“

„Ššš, ještě chvíli.“ Začala přemýšlet, že to budou asi dobré zprávy. Cítila, jak jeho srdce tluče pomalu a pravidelně, přesně proti jejímu. A to ji uklidnilo. Jeho sevření povolilo a on se mírně odtáhl, aby se na ni podíval a potom se naklonil a políbil ji. A Sam se rozhodla, že se ho na to zeptá později, *mnohem* později.

                ********************************************

§§§§§§§§

/Flashback/

Charlie je zapomněl varovat o jedné důležité věci, týkající se té planety, na kterou právě směřovali. Jakmile Jack prošel horizontem událostí, zjistil že se mu jaksi nedostává vzduchu. Rukama a nohama divoce mlátil kolem sebe, takže se dostal k hladině. Lapal po vzduchu a vykašlával vodu, i když to spíš vypadalo, jako by kolem sebe prskal. Rukou si zajel do vlasů a potom si přejel přes obličej. Zbytek SG-1 bohužel potkalo to stejné, už je nestačil nijak varovat.

„Jste všichni v pořádku?“ ptal se jich nebo se o to pokoušel, když měl pocit, že už se může  konečně normálně nadechnout.

Dvakrát se ozvalo *jo* a o něco později  *ano*. Pak si uvědomil, že tu s nimi není Charlie. Daniel si toho všiml taky a ponořil se, aby ho našel. Najednou bylo pod vodou vidět záblesk světla a potom tmavý stín, vypadalo to, že Daniel zmizel.

„Sakra,“ ještě stihl Jack říct a potom ho něco taky vtáhlo pod vodu.

Jackovi to připadalo, jako by to trvalo hodiny, ale ve skutečnosti šlo jen o pár sekund, když otevřel oči, zjistil, že je v podzemní jeskyni a kolem byli i všichni ostatní.

Znovu se zeptal. „Jste všichni v pořádku?“ A dostal stejnou odpověď jako předtím. Tentokrát se ozval i Charlie, který stál za ním.

 Jack se pomalu otočil a viděl, jak se Charlie usmívá. „Ty jsi o té vodě věděl, že?“

„Samozřejmě, Jacku. Už jsem tady přece byl.“

„A rozhodl ses nám nic neříct?“

Charlie se snažil tvářit omluvně. „Nemyslel jsem si, že by to byl problém. Zapomněl jsem, že planeta, na které jsme se potkali, má jiné časové pásmo než tahle ta. Normálně v tuto část dne není brána pod vodou.Ale nějak se to tady změnilo.“

Jack zakroutil hlavou a tak všechny postříkal vodou. A toho celkem pobavilo. „Ale tobě to líto není, že?“

Charlie se usmál a potom se vydal ke dveřím, které byly na konci jeskyně.

„Tak jste připraveni, Jacku? Není to odtud daleko. Trochu se namočíme a potom se pokusíme zjistit, co se tady stalo, zatímco jsem byl pryč.“

„Jak dlouho jsi tu nebyl?“ Zeptal se Daniel a pokusil se otřít si mokré brýle, bohužel o promočenou bundu, takže je jasné, jak to dopadlo.

 „Čtyři dny,“ odpověděl Charlie a opatrně otvíral dveře. Zkontroloval, jak to za nimi vypadá a potom jim dal signál, aby šli za ním.

Nějakou chvíli šli v úplné tmě a potom se před nimi otevřely jiné dveře. Byli v další, mnohem menší místnosti. Charlie přejížděl rukou po stěně a občas přitlačil. Vždycky bylo slyšet zřetelné cvaknutí a potom se otevřely další dveře. A tentokrát se museli všichni pořádně zohnout, aby jimi prošli.

Když si zvykli na šero, které tu panovalo a snažili se prostoru přizpůsobit. Charlie jim řekl, že tohle byla v době odporu jejich tajná skrýš. Bylo tady dost zásob, abych tu vydrželi i několik týdnů.“

„Doufejme, že k tomu nedojde,“ řekla Sam a začala ze svého batohu vyndávat svoje vlastní zásoby a skládala je vedle ostatních.

„Trochu se tu porozhlédnu a uvidím, jestli se mi podaří zjistit, co se tady od té doby, co jsem odešel, stalo.“ Řekl Charlie a podíval se na Jacka. Ten přikývl a přešel k Teal´covi.

„My půjdeme s ním. Carterová, Danieli, mohli byste tady zatím připravit pro nás provizorní tábor?“

„Ano, pane.“ A snažila se nesmát se, když viděla svého CO, jak mu čvachtalo v botách, když

se pohyboval. Byl stále promočený skrz na skrz jako všichni ostatní.

Chvíli čekala a potom došla k závěru, že by bylo škoda nevyužít téhle příležitosti. „A pane, neměl byste se převléknout z těch promočených šatů?“

Jack se k ní otočil, po tváři mu stékal pramínek vody, který její slova potvrzoval. Zvedl ruku, otřel si obličej a protočil panenkami. „Myslím, že by to mělo spíš být takto *Můžu vám pomoct s těmi mokrými šaty?* majore.“

Sam se usmála a směřovala do nejvzdálenějšího rohu místnosti, aby si svlékla svoje promočené oblečení.Ti čtyři se rychle otočili. I když by mohla klidně přísahat, že plukovníkovi to trvalo o něco déle než ostatním. A vypadalo to jako by na ni mrknul, ale tohle by odpřísáhnout nemohla.

Během deseti minut byli všichni převlečení. A podle jejího názoru dělali kolem toho, aby měla zavřené oči, zbytečně moc povyku. Nevěděla, že je Daniel tak stydlivý.

Rozvěsila si mokré oblečení a potom z batohu vytahovala  potřebné věci, jako ty na vaření, spací pytel atd. Trochu si to tu prohlédla a našla vzadu na poličkách přikrývky, nějaké jídlo a potom něco, co vypadalo jako zbraně.

„Máte hlad, Sam?“ Zeptal se Daniel, který stál na druhém konci místnosti.

„Ani jsem si na jídlo nevzpomněla, ale teď když jste se o tom zmínil, tak ano a velký!“ Odpověděla mu.

Daniel v ruce držel čokoládovou tyčinku, kterou měl předtím v kapse a zamával s ní na Sam.

Ta se usmívala a šla si pro ni, vzala si ji a posadila se vedle něho. Několik minut nepromluvili. Naslouchali tomu, jak voda zurčela po stěnách jeskyně.

„Je to skvělé, že jsme se znovu setkali s Charliem, že? Ani jsem už nečekal, že ho ještě někdy uvidíme. Tok´rové nejsou moc na udržování kontaktů, že?“

Sam se smutně usmála. „Ano, jsem ráda, když o otci uslyším tak jednou za půl roku.“

A než jí Daniel odpověděl, položil na okamžik svoji ruku na její. „Nikdy jsem se vás neptal, jaký  z toho všeho máte pocit. Vím, že mu to, že se stal Tok ´rou, zachránilo život, ale…“ Vypadalo to, jako by měl pocit, že je to něco nevhodného, mluvit o jejím otci

„Je to velice zvláštní. I když jsme si s tátem nebyli nikdy tak blízcí jako teď. Pořád se vídáme.

Cítila jsem to jako křivdu, že mu Mark nedovolil vidět svoje děti a snažila jsem to kvůli němu nějak vyřešit. Ale jenom nás to od sebe vzdalovalo. Byli jsme k sobě slušní, ale neměli jsme si co říct. A potom jsem se dozvěděla, že má rakovinu a všechno se zhroutilo. A jedinou věc, kterou chtěl táta vidět než zemře, jsem mu nemohla dát.“

Sam se musela několikrát zhluboka nadechnout, aby se nerozbrečela. Snažila se všechny ty pocity, které jako by se najednou znovu připomenuly, potlačit. A když si uvědomila, že to všechno dobře skončilo, pomohlo jí to.

„Tohle jsem nevěděl. Nikdy jste mi to neřekla, Sam.“

„Já vím, nechtěla jsem, aby to někdo věděl. Jen generál Hammond to věděl a hodně mi pomohl. A taky jsme se tenkrát tak dobře neznali. Vlastně jste nedlouho předtím *zemřel* a já jsem vás nechtěla obtěžovat.“

Daniel se zasmál a pokrčil rameny. „To jsem udělal několikrát, že!“

Sam nejprve nic neřekla, jen zvedla obočí a potom se zasmála. „No, teď je všechno jinak. Myslím  s tátem. Sice se tak často nevidíme, ale vypadá to, že to nevadí. A i když spolu pracujeme a on se chová jako starý mrzout, mám pocit, že jsem mu mnohem blíž, než jsem kdy byla.“

Daniel přikývl. „Můžu vám něco říct?“

„Jistě.“

„Vždycky jsem měl z vašeho táty tak trochu strach. Selmak mě tak nějak zastrašovala, ale generál Carter, to je něco úplně jiného!“

„To určitě je, Danieli. On vás má opravdu rád.“

„Opravdu? Já jsem měl vždycky pocit, že nesouhlasí s tím, že  jsem ve vojenském týmu.“

Sam o tom chvíli přemýšlela. „Možná zezačátku, ale viděl, že jste pro SG-1 stejně důležitý jako kdokoliv z nás, co jsme armádě.“

„Víte, že se mě jednou na vás ptal? Na vás a mě….“

„Na mě a na vás? A proč?“

A než mohl Daniel odpovědět, v rádiu zapraskalo a ozval se Jack. Jeho hlas byl zoufalý.

„Carterová! Danieli! Rychle odtam vypadněte!“

Oba dva vyskočili na nohy, Sam si vzala svoji vysílačku a rozběhla se ke dveřím.

„Co se děje, pane?“

„Není čas….valí se k vám voda….“ Potom se spojení přerušilo.Bylo slyšet, jak se voda víc a víc přibližuje.

„Vypadá to, že  je už hodně blízko, Sam. Buďte opatrná, když budete otvírat ty dveře.“

Sam přikývla, že rozumí a začala opatrně otvírat dveře směrem k nim. Okamžitě se tam nahrnula voda. Svou silou dveře úplně otevřela a okamžitě tam bylo vody po kotníky. Potom po kolena.

Když už jim voda sahala skoro až k bokům, v rádiu to opět zapraskalo. Proud vody byl hodně silný.

„Musíme se odtud dostat Sam.“

Sam se na Daniela podívala, bylo vidět, že začíná trochu panikařit. „A půjdeme kam, Danieli?

Vždyť odtam sem ta voda teče.“

„Máte pravdu. Musíme jinudy. Možná kousek víc nahoře budeme moct počkat, dokud ta voda neopadne.“
Sam věděla, že je to celkem beznadějné, ale měli jinou možnost? „Dobře, jdeme.“

Pohybovala se opatrně, dávala pozor na to, aby měla pod nohama pevnou zem. Všude byla naprostá tma. Pomalu kráčela chodbou, ve které byli. Voda stále stoupala. Ale vypadalo to, jako by šli mírně směrem nahoru.

„Běžte,“ zakřičel Daniel, když Sam ucítila, že se jí chytil vzadu za bundu. To ji trochu rozhodilo. „Promiňte Sam!“

„To je v pořádku.“ Na to, aby mu řekla něco víc, se jí nedostávalo kyslíku. Všude kolem nich byla ledová voda a Sam cítila, jak jí drkotají zuby.

Asi po pěti minutách našla cestu ven, na pravé straně chodby byly další dveře.

„Mám je otevřít?“

„Ano,“ odpověděl jí udýchaně Daniel.

„OK, tak jdeme.“ Sam se zhluboka nadechla a zatlačila na dveře, aby je otevřela. Ani se nehnuly.

„Danieli, můžete mi pomoct? Je to hodně těžké zatlačit proti té vodě.“

Cítila jeho ruce a potom, že chytil za kliku. Počítáním do tří se nezdržovali, prostě hned zatlačili, jak nejvíc mohli. Dveře se nepatrně pohnuly, potom víc a nakonec tam bylo tolik místa, aby se tudy protáhli.

Sam poslepu vstoupila dovnitř a natáhla ruce před sebe. Nahmatala žebřík. Právě včas. Řekla to Danielovi a potom začala šplhat. Bylo to pro ni hodně těžké. Ta voda byla tak ledová, že měla zkřehlé ruce a ty jí klouzaly po příčkách. Ale stoupali nahoru, pryč od té vody, která pod nimi neustále  stoupala. Daniel se předtím pokusil dveře přivřít co nejvíc, jak jen to šlo, aby zamezil rychlému pronikání vody.

„Jak vysoko to vede?“ Zeptal se Daniel.

„Vypadá to, že ještě asi tak 20 metrů, ale je těžké to odhadnout.“

Po několika minutách se Sam dostala nahoru, byl tam podobný poklop, jaký mají v SGC.

Zvedla ruce a zatlačila. Málem spadal ze žebříku dolů, šlo to strašně lehce. Snažila, se aby ji voda, která se sem okamžitě nahrnula, nezadusila. Voda se jí valila přes obličej, proud byl prudký, až jí z toho bolely oči.

„Sam?“

Trochu zakašlala a zavřela poklop. „Jo, jsem v pořádku. Ta voda je tak studená!“

Daniel nic neřekl, ale Sam věděla, že přikývl. „Takže, co teď?“

Sam se otočila. Držela se jednou rukou druhou se snažila zprovoznit vysílačku. „Plukovníku?

Teal´cu? Prosím odpovězte.“

Signál byl slabý, ale ve vysílačce se ozval Jackův hlas. „Carterová? Díky bohu! Kde jste? Daniel je s vámi?“

„Plukovníku, ráda vás slyším. Daniel i já jsme v pořádku…“

„Prozatím,“ přerušil ji Daniel.

„Prozatím. Jsme v jakési přístupové šachtě, ale voda stále stoupá,“ pokračovala Sam.

„Už jste až na konci té šachty?“

„Ano, pane. Ale když jsem otevřela poklop, tak sem začala proudit voda, takže nevím, co tam nad námi je. Co se stalo?“

„Když jsme se dostali k tomu vězení, kde ty vzbouřence drželi, tak už byli připraveni na další útěk. Pomohli jsme jim, ale jaffové otevřeli jakýsi ventil a jeskyně se zaplavila  vodou, tak tak jsme to stihli.“

„Možná ten poklop vede na povrch, Sam. Jestli je to nějaká přístupová cesta, někam vést musí.“

„Možná máte pravdu. Pane, není možné, že by ta voda opadla a my bychom se vrátili tou stejnou cestou, co jsme přišli?“

„Nepřipadá v úvahu. A podle Charlieho to bude ještě horší.“ Odpověděl Jack lakonicky, ale v jeho hlase bylo znát, že má obavy.

Sam se podívala na Daniela. Ten přikývl. „Musíme.“

„Pane, pokusíme se s Danielem ten poklop znovu otevřít a doufáme, že tak odtud najdeme cestu ven na povrch.“

„Carterová, co když je to slepá cesta?“

Daniel se natáhl po vysílačce, Sam se třásly prsty. „Jacku, voda pod náma stoupá, asi tak za deset minut už nebudeme mít šanci někam jít.“

Na chvíli bylo ticho. „OK. Hodně štěstí, Danieli. Dej mi ještě Carterovou, ano?“

Daniel předal beze slov vysílačku zpět Sam.

„Pane?“

„Buďte opatrní, OK? Prostě plavte směrem nahoru….bože…“

„Ano, budeme. Popřejete mi štěstí?“

„Hodně štěstí,“ zašeptal. A čekal. A modlil s k bohu a doufal, že tohle není falešný bůh.

                              ***************************************************

„Co jste mi chtěl před tím říct?“ Zeptala se Sam, aby tak zakryla svou nervozitu.

„Kdy?“ Byl Daniel trochu zmatený.

„Říkal jste, že vám táta něco říkal.“

„Sam, ta voda stoupá. Opravdu si nemyslím, že je na to teď vhodná doba…“

„Řekněte mi to.“

Daniel si povzdechl. „Dobře, bylo to před několika lety. Zeptal se mě na,…jestli mám s vámi nějaké plány.“

Sam to šokovalo. „Udělal co?“

„No, myslím si, že si myslel, že vy a já jsme…ne že bychom byli, ale že možná o tom přemýšlíme.“

„A vy jste o tom někdy přemýšlel?“

„Ne! Tedy tím jsem vás nechtěl urazit.“

„Nic se neděje. Takže táta si s vámi *popovídal*?!“

„No ono to zase tak zábavné nebylo. Zkusil to, ale já jsem mu dal jasně najevo, že jsme přátelé. a že o vás takhle nepřemýšlím. Vypadal tak nějak rozmrzele a něco si mumlal, že si bude muset promluvit s Teal´cem.“

„To jste si vymyslel.“

„To ne.“

„Ale ano.“

„Já …. ta voda je ledová!“

Sam se postavila a otočila se. „Už vám dosahuje až k nohám? Tak to je náš čas.“

Daniel začal šplhat za ní. Byl těsně pod ní. Bylo to jako by ji svýma rukama objímal, když se snažil dosáhnout na žebřík.“

Sam se zhluboka nadechla. „Dobře, tak takhle tedy.“

                     ************************************

Vypadalo to, jako by se čas zastavil. Daniel držel její ruce ve svých a pomáhal jí tak nahoru. Doufali, že tam se dostanou na povrch. Nad nimi bylo světlo, plavali tím směrem, plíce jim od nedostatku kyslíku pálily. Byli tak blízko a potom do něčeho pevného narazili. Byli pod skleněnou stěnou, která je dělila od povrchu, takže se tam nemohli dostat.

Uviděli stín, někdo tam byl. Oba začali zoufale bušit do skla. Snažili se je rozbít. Nějak se prostě dostat ven. Neměli žádné zbraně, všechno zůstalo tam v té síni. Jack jim řekl, aby od tam vypadli.

Najednou se zdálo, že to sklo trochu povolilo, bylo slyšet, jak zapraskalo a někdo je od tam vytahoval ven. Sam lapala po dechu a uvědomila si, že to Teal´c ji pevně drží. Otočil ji a plácal ji po zádech, aby jí pomohl nadechnout se a dostat tak vodu z plic. Sam se podívala vedle sebe a viděla, že totéž dělá Jack s Danielem. Ale díval se přitom stále na ni.

/Současnost/

„Tehdy jsem si opravdu myslel, že jsem tě ztratil. Kdyby ses tam včas neobjevila…..“

„Bylo to trochu natěsno.“

„Charlie byl u brány a pomáhal evakuovat zbývající bojovníky. Že vás dostal do takového nebezpečí, pro něj bylo velice nepříjemné.“

„Tak tohle říkal. Je to roztomilé dítě.“

„Jo, na Tok´ru.“ Jack na chvíli zmlkl. „Vědět, že jsi na dosah a že nemůžu udělat nic pro to, abych ….“

Sam se sklonila a vzala jeho obličej do svých rukou. „Teď jsem ale přímo tady s tebou, Jacku.“

„Slibuješ?“

„Vždycky to tak bude.“

                                     *****************************************

Byla to Cassie, která chtěla, aby strávili  společně nějaký čas. A Teal´c všechny překvapil tím, že navrhl, aby jeli k Jackovi do srubu. Ačkoliv rybaření moc nemiloval, tak Cassie moc dobře rozuměl a věděl, čím ona a Sam právě prochází.

On taky ztratil rodiče a věděl, co v takové situaci člověk cítí.

Nikdo proti tomu nebyl, takže všech pět bylo v Jackově srubu. Sam a Jack seděli za domem, zatímco Daniel, Teal´c a Cassandra zajeli do města pro zmrzlinu, nějaké jídlo a taky alkohol- prostě to, co potřebovali, když byli někde s Cassandrou.

„Jacku.“

„Ano?“ A když Sam už nic víc neřekla, zadíval se na ni koutkem oka. Zastavil se uprostřed nahazování. Dal ruce dolů a uvědomil si, že se na něho Sam upřeně dívá. Její pohled byl vážný.

Co se děje?“

Sam jen pokrčila ramenem a zadívala se zpátky na rybník. A když tam uviděla plavat želvu, slabě se usmála.

„Myslím, že si vezmu nějaké volno. Nikdy jsem si neuvědomila…“ Znovu pokrčila rameny, bylo vidět, jak ji něco trápí. „Když mě Cassie nejvíc potřebovala, tak jsem ji zanedbávala. Byla jsem tak pohroužena do svého smutku, do toho, jak se mi vzdaluješ…..musím pro ni něco udělat a taky potřebuji nějaký čas pro sebe.“

Jack jen tiše přikývl. Nebyl tím překvapený. „Myslím, že je to dobrý nápad. Udělat si pauzu, odpočinout si. Udělá vám to oběma dobře.“

„Nevadí ti to?“

„Proč by mělo?“

„Nevím,“ vypadala tak nejistě. „Cassie chce odjet z Colorada. Jsou letní prázdniny, chce si užít volno. Myslela jsem, že ti, nevím, možná budu chybět?“

Jack jasně slyšel v jejím hlase obavy. Položil prut a podíval se na ni. Zvedl ruku a odhrnul jí vlasy. Prsty jí pomalu přejel po obličeji. Byl čas vyjasnit si situaci a povědět jí důvod, proč se choval těch několik posledních týdnů tak odtažitě, čas ujistit ji, že to, co mu udělalo její ďábelské dvojče, s ní nemá nic společného.

„Slyšel jsem, že v létě je v DC krásně,“ řekl záměrně a dal ruku dolů. „Generál Hammond se rozhodl odejít ze své pozice. Zeptal se mě, jestli bych to vzal.“ Viděl, jak je Sam překvapená.

A potom, že svůj výraz změnila na neutrální. „Říkali, že by to bylo perfektní řešení pro naši situaci, ale pokud to znamená, že bych byl pryč z Colorada Springs ….. a pryč od tebe, tak to nevezmu.“

Sam se usmála, ta jeho jistota některé její obavy zahnala, byla v rozpacích a červenala se.

„Vsadím se, že tím nebyli nadšení, zvlášť když jsme řekli, že to nebude zasahovat do….“

„Dobře, ve skutečnosti měl president pochopení.“ Usmíval se uličnicky Jack a stiskl jí krátce ruku. „Myslím, že máš mezi vysokými hodnostmi dalšího obdivovatele. Čtyři dny v DC a tři dny volna v Coloradu. Samozřejmě pokud budete zezačátku s Cassie v DC….“

Dívali se jeden na druhého, oba se stejně usmívali. Jack ji zatahal za ruku, aby si Sam přisunula svoji židli blíž. Nebyl to zrovna nejlepší začátek jejich oficiálního vztahu, ale alespoň nějaký začátek.

Chvíli seděli bez toho, aby někdo z nich promluvil, užívali si přítomnost toho druhého, to jak si mohou být teď blízcí a děkovali Thorovi, že dostali znovu šanci, aby takto spolu mohli být.

Že přežili všechny nástrahy, které jim svět připravil.

Uslyšeli zavrzání štěrku pod koly auta a to je upozornilo, že se ostatní vracejí. Ale místo toho, aby se od sebe odtrhli, tak jako vždycky, Sam se k Jackovi přisunula ještě blíž. A když jí přejel svými rty po vlasech, tiše zasténala.

„Měli bychom to říct Danielovi a Teal´covi, zaslouží si, aby to věděli.“

„Oni to pochopí,“ ujistil ji Jack a pevně ji objal kolem ramen. „A kromě toho, to není navždy. Ty se vrátíš a já vás budu navštěvovat tak často, jak jen to půjde. Dokud se něco nezmění natrvalo.“

„Natrvalo, jako že zůstaneš v DC?“

„Ne.“ Znovu se Jack usmál a Sam to spíš vytušila, než by na něm něco poznala. „Odchod do důchodu. A tentokrát natrvalo. Nikdo mě už nepřemluví.“

Sam byla napjatá, ale nic neřekla. Jenom přikývla. „A co SG-1? To bude jejich první otázka….“

Jack o tom na chvíli přemýšlel, trochu se u toho mračil, když se snažil vzpomenou na jméno muže, který místo něj přijde do SGC. „Mitchell. To je ten nový.“

Sam se zasmála, bude to poprvé, co bude někdo v SGC hozen přímo do středu dění. Vzpomněla si na svůj začátek. Během dvou týdnů najednou pracovala s nevrlým plukovníkem, archeologem, který rok žil na jiné planetě a mimozemšťanem, který sotva promluvil a nikdy se neusmíval. Ale zvykla si. „To, že tě někdo zastoupí jsi připravil dopředu?“

„Uvažoval jsem o tom.“

„Díky.“ Sam se mírně zaklonila, aby ji mohl Jack políbit. A když za sebou uslyšela úlevné oddechnutí, usmála se.

„Vy dva byste si měli dát opravdu pokoj,“ řekl Daniel, když s Teal´cem pokládali na trávu chladící box.

Cassandra se zachechtala a posadila se před ně na molo, rychle si sundala boty a ponožky, aby si mohla ponořit nohy do studené vody. „Myslím, že je to hezké.“ Uviděla želvu, kterou už před tím zahlédla Sam. „Super!“

„A ty by jsi tohle nedělal, kdyby tu byla Sára Gardner, Danieli Jacksone?“

Sam se usmívala a zakroutila hlavou. Narovnala se, ale stále se s Jackem drželi za ruce. Budou jí chybět, i když to bude jen dočasné.

„Tak to už stačilo, máme pro vás jedno oznámení.“ Řekl Jack a  jen si povzdechl, když Danielovi málem vypadly oči z důlků a Cassandra se rychle otočila. Byl si jistý, že tak prudký pohyb ji musel bolet. Okamžitě se podívala Sam na ruku. „Ne, tohle to oznámení to není,“ dodal Jack. „Zatím.“ Viděl, jak se na něho Sam podívala. „Týká se to práce.“

Cassie byla zklamaná a obrátila svůj pohled zpátky k vodě. Sam se na něho podívala, jestli to, co řekl, myslel vážně a Jack jí pohledem odpověděl, že to je přece známo, že to není žádná novinka.

Ale dobře věděl, že to, jak bude Cassie reagovat teď, za to stojí. A taky že ano.

Cassie okamžitě vyskočila a málem přitom spadla do rybníka a potom objala Sam. Celé ráno  a vlastně i odpoledne vzrušeně mluvila o tom, kam všude by mohly jet a taky do kterých obchodů by se mohly zajít podívat.

Danielova a Teal´cova reakce byla trochu klidnější. Měli ze svých přátel radost, ale nebyli si moc jistí tím, co se stane, když oba odejdou. A tak se jejich rozhovor protáhl až do večera, kdy byli ujištěni, že tohle není konec, ale znamená to jen nový začátek. Pro ně pro všechny.

Nad ránem se Daniel a Tel´c omluvili a šli spát, Cassandra se schoulila na pohovce a trvala na tom, že tady bude během jejich volna spát a nařídila těm dvěma, aby šli do ložnice, aby mohla spát.

Lehli si vedle sebe do jeho postele a v objetí pomalu usínali.

„Bude už všechno v pořádku, že?“

Sam se zeptala tak tiše, že to Jack málem přeslechl. Pevně ji objal a dal si nohu přes její a pomalu jí přejížděl rukou po zádech, tak aby ji uklidnil. „Všechno bude skvělé.“

„Slibuješ?“

„Vždycky.“

                             KONEC!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!