Bolest hlavy….
Žaludek jako na vodě….
Když otevřela oči, svítilo jí přímo do nich slunce a bolest hlavy byla ještě horší…..
Ne. Počkat.
Svítí slunce?
Se zasténáním otevřela oči.
Slunce svítí. Modrá obloha a nadýchané mraky, mezi nimiž je jeden, který vypadá jako hasák, který s sebou vždycky nosí Siler, Sam přimhouřila jedno oko….
*Tak se odtud dostaň,* popoháněla sama sebe, posadila se, rychle se rozhlédla kolem sebe. *Co to sakra…*
Byla na nějakém velkém, travnatém poli.
Byla si jistá, že určitě neuléhala na velkém travnatém poli. Že by se opila? A potom tady ztratila vědomí? Byla mimo Zemi nebo na….?
Pevně zavřela oči a pokoušela se vzpomenout na události, které by vedly k tomu, že se vzbudila na tomhle poli.
Nic.
Nemohla si vzpomenout na nic.
Ne, tohle je lež. Pamatovala si, jak zavírala svůj laptop a ukončila pokus, který měla rozdělaný ve své laboratoři v SGC, po té co ji zavolal generál O´Neill, který na ni čekal, když se vracel z Washingtonu do Colorada Springs.
Pamatovala si, že se rozloučila s vojáky, kteří byli u kontrolního stanoviště, když odcházela, šla přes parkoviště ke svému autu. A tady seto začíná mlžit.
Byl tam nějaký hluk a zvuky-něco neobvyklého-a než nasedla do auta, tak váhala.
Potom se za ní někdo objevil a byl tu další hlas, křik, možná to byl někdo z té hlídky a potom….nic.
Už nic.
Prostě se vzbudila tady, kde zpívali ptáci, svítilo slunce a byla zvědavá, kde to sakra je a jak se sem dostala.
Když za sebou něco uslyšela, rychle otevřela oči a otočila se, aby viděla, co to je.Což nebyl zrovna příjemný pocit.
Křoví.
Skvělé.
Rukou zašmátrala pro svou zbraň, ale zjistila, že má na sobě džíny. No dobře.
Před odchodem z SGC se převlékla. Sakra.
„Podplukovníku Carterová!“
Ten hlas jí připadal známý a potom se objevila žena, která spěchala k ní.
Sam zamrkala, právě dostala odpověď na jednu ze svých otázek. Tak na Zemi tedy není. Dobře. Tak s tím se tedy může vyrovnat.
„Garen. Ahoj.“
„Zdravím vás.“ Garen se rozhlédla kolem a trochu se zamračila, když se Sam snažila nesměle postavit na nohy, mírně se zapotácela.
„Daniel Jackson a Teal´c s vámi nejsou? Nebo generál O´Neill?“
„Ah….ne.“ Zvedla ruku směrem k hlavě, měla na ní něco mokrého a mazlavého. Bláto, pomyslela si. A když dala ruku dolů, byla překvapená, že je to krev.
„Myslím si, že tady nejsou.“
„Myslíte si to, ale jistá si nejste?“ Garen se teď mračila ještě víc upřeně se na ni dívala, její pohled byl podezřívavý, pomyslela si Sam.
„Je vám dobře, podplukovníku Carterová? Byla jste zraněna….“
Tu sarkastickou odpověď, která ji napadla, Sam raději spolkla.
„Je mi fajn, jenom jsem trochu mimo. Je Maybourne-ah-král Arkhan někde tady?“
„Harry je zpátky ve své vesnici.“ Garen se usmála, už nevypadala tak vážně, její obličej se rozzářil, když se Sam zmínila o bývalém plukovníkovi. Sam byla zvědavá, jestli byla Garen jednou z Maybournových manželek, když tu bylo SG-1 naposledy. Nebo jestli se jí stala později. Když se vydaly směrem, kterým opravdu, opravdu nechtěla, aby šly, přestala o tom přemýšlet.
„Bude potěšen, že vás uvidí, podplukovníku Carterová. Pojďte.“
Garen se otočila a vracela se mezi keři a stromy zpátky a prakticky nedávala Sam jinou možnost, než aby šla za ní.
***********************************************
„Takže jste se prostě probudila tady?“
„Ano.“
„A nevíte, jak jste se sem dostala?“
„Ne.“
„Hmm.“
„Hmm?“
Maybourne se na ni podíval, možná to bylo až zlostně, ale neměla čas si toho pořádně všimnout. Složila si ruce na hrudníku a zamračila se na ženu, která byla vedle ní- byla to jedna z jeho manželek, ale její jméno si nepamatovala, protože Maybourne je nepředstavil. A tahle žena se momentálně věnovala jejímu viditelnému zranění. Sam tak napůl předpokládala, že je nepředstavil, protože ani on si je nepamatoval. Protože měl manželek asi osm, je pochopitelné, že je popletený.
„Podívejte se, já chci jenom, abyste mi pomohl vrátit se zpátky do SGC. Máte s sebou vysílač kódu, že? Jenom mi ho půjčte, ať se můžu dostat domů a já budu pryč z vaší…au.“ Sam přestala mluvit a podívala se na ženu, která to s ní myslela dobře a jen sykla, když ta žena pokračovala v prohlížení boule, která se jí udělala na hlavě a byla schovaná pod vlasy.
„Můžete s tím přestat, je mi fajn.“
„Ona se chce jen ujistit, že jste v pořádku, podplukovníku, uklidněte se.“
Kdyby tenhle jeho komentář nebyl doprovázen blahosklonným úsměvem, Sam by mu možná i věřila. „Vezmu vysílač kódu a pošlu do SGC zprávu. Jsem si jistý, že někoho po vás pošlou. Možná to bude i samotný Jack.“
A když se na něj Sam škaredě podívala, usmíval se ještě víc.
„Já jsem zcela schopná jít k bráně a projít jí zpět na základnu.“
„Tak v tom si dovoluji nesouhlasit, podplukovníku.“ Jeho výraz ztvrdl, ale potom Sam viděla, že není čeho se obávat – v očích mu jen jiskřilo.
„Přišla jste sem bez upozornění a za neobvyklých okolností a vypadáte, jako kdyby jste absolvovala několik kol v ringu a jako kdyby vaším soupeřem byl Teal´c. A přiznáváte, že nevíte, jak jste se sem dostala. Dokud toho o tom, jak jste se sem dostala a proč jste tady, nebudeme vědět víc, zakazuji vám opustit palác.“ Pokynul ženě, která Sam obskakovala.
„Ukaž jí její pokoj a ujisti se, že je tam všechno v pořádku.“
„Samozřejmě, můj králi.“ Ta žena se mu poklonila a nevšímala si zamračeného obličeje Sam, když ji silou uchopila za paži a vedla ji pryč.
Maybourne zůstal ve svém křesle- jeho trůnu. Zajímalo ho, jestli je za tím NID a taky to, jestli bude trvat na návratu do SGC, až se podívá do zrcadla a uvidí dožluta a dofialova zbarvenou kůži. Koutkem oka viděl pohyb a uvědomil si, že se na něho Garen upřeně a s obavami dívá.
„Musíme poslat zprávu do SGC, dát jim vědět, že je tady a že je v pořádku.“
„Budou si chtít pro ni přijít a vzít si ji s sebou domů.“
„Ne, když by tam byla stále v nebezpečí. Znám Jacka, raději ji nechá tady, kde je mimo ohrožení než by ji do něj zase dostal.“
„Podplukovník Carterová s tím nebude souhlasit. Hodně trvá na tom, aby se mohla vrátit zpět domů.“
„Nebude mít na výběr, Garen. Potřebuji, aby zůstala tady. Zůstaň s ní.“
Vstal ze svého křesla, přešel přes místnost a zlehka se dotkl její tváře. „Budeš ji muset držet dál od brány. A kdyby ji chtěla použít bez povolení, tak mě upozorníš.“
„Udělám to, co si přeješ, můj pane.“
Věděl, že to udělá, ale nebyla tím nadšená. Garen, byla jiná než jeho ostatní ženy, pevně trvala na svém právu udělat věci, tak jak ona chce. Když šel k bráně, tak přemýšlel o tom, že je v tomto směru hodně podobná podplukovníku Carterové.
************************************************
„Ahoj Jacku.“
„Maybourne. To je ale nepříjemné překvapení.“
„Ale no tak, Jacku. Nebuď takový. Mám pro tebe dobré zprávy.“
„Ano? Tak to zkrať. Mám jiné věci na práci.“
„Já vím.“ Kdyby nebylo toho tónu v Jackově hlase, tak by to Maybourne asi protahoval. Z toho, co mu chybělo, bylo dobírání si Jacka O´Neilla někde na prvních třech místech.
„Předpokládám, že jsou to obavy o podplukovníka Carterovou. Nemusíš se bát, Jacku, je docela v bezpečí.“
„Carterová…. Carterová je tam?“
„Ano Jacku.“
„S tebou?“
„No to ne. Je ve vesnici. A asi přemýšlí o možných způsobech, jak by mi něco udělala. Dovedu si to představit, protože jsem ji nenechal, aby sem přišla a mohla s tebou mluvit sama.“
„Jak se tam dostala?“
„Doufal jsem, že do této záležitosti vneseš trochu víc světla ty. Ona si to nepamatuje.“
„Jak je jí, Harry?“
„Je potlučená a má modřiny, ale jinak je v pořádku.“ Přestal mluvit a čekal, co mu Jack odpoví. A když se k ničemu neměl, tak pokračoval.
„Musíme v tom rozhovoru pokračovat nebo přijdeš bránou sem?“
„Ty ji nepošleš zpátky?“
„Je to bezpečné?“
„To nevím.“ Řekl Jack a povzdychl si. „Dobře, počkej u brány. Budeme tam hned. Mám s sebou přivést zdravotníky?“
„Ne. Jedna z mojích manželek se o všechno postarala. Uvidíme se za chvíli, Jacku. Konec.“
Maybourne čekal asi jenom deset minut než se brána zase aktivovala. Stál na posledním schodu a v tom prošel Teal´c, potom Daniel a nakonec Jack.“
„Vítejte ještě jednou v mém skromném domově.“ Nemohl si odpustit tohle to přivítání, když se ti tři rozhlíželi kolem a vyhlíželi Sam.
„Když půjdete se mnou, zavedu vás za podplukovníkem Carterovou.“ Podíval se směrem k Jackovi. „Co se stalo, mi můžeš říct cestou.“
„Kdybychom to věděli, tak bychom vám to řekli.“ Daniel šel vedle Teaľ ca za Maybournem a Jackem. „Sam byla napadena, když šla před dvěma dny ke svému autu.“
„Dvěma dny?“ Maybourne se zastavil tak náhle, že do něj ti tři málem vrazili.
„Ona je přesvědčena, že to bylo včera.“
„Ne, bylo to před dvěma dny. Hlídka na kontrolním stanovišti něco zaslechla a tak to šli prověřit. Viděli Carterovou, jak byla napadena dřívějšími zaměstnanci SGC a tak spustili alarm. Říkali, že byli na cestě, aby zasáhli, když se něco stalo.“
„Něco?“
„Ano. Nemůžou si vzpomenout co. Probrali se na ošetřovně o několik hodin později. Po Carterové a těch dvou tu nebylo ani památky.“
„Jestli sem byla podplukovník Carterová nějak transportována, není zcela nemožné, že ti dva tady taky jsou?“
„Moji lidé prohledají okolí, ale pochybuji, že jsou tady. Vypadá to, jako kdyby někdo nebo něco, kdo je za to zodpovědný, se pokusil ji chránit.“
Maybourne kývl na jednoho muže z jeho stráže. „Vezměte dva týmy a prohledejte lesy a pole. Když najdete někoho, kdo sem nepatří, tak ho trochu postrašte a přiveďte ho ke mně.“
Strážný uklonil hlavu a vydal se splnit rozkazy.
Maybourne se otočil k těm třem a pokračoval. Ti se na něho podezíravě dívali.
„Co?“
„Myslel jsem, že už jsi s tím králem skončil, Harry.“ Řekl Jack a ruku měl položenou na své P90. Zrychlil a přemýšlel o tom, co Maybourne říkal o Sam.
Přemýšlel o tom, že Teal´c měl asi pravdu.
„Těmhle lidem se to nelíbilo. Co může král pro své lidi jiného udělat, než to co oni chtějí?“
*******************************************
„V mých šatech mi bylo dobře, takže kdyby jste mi je vrátila….“
„Poslali jsme je, aby je vyčistili. Nemějte obavy, podplukovníku Carterová. Můžete si půjčit nějaké moje, po tu dobu co tu zůstanete s námi.“
Sam se podívala, co ta žena na sobě měla. A znovu si přála, aby tu měla svoje džíny. Té nabídky si vážila, ale raději by na sobě měla klidně i špinavé a roztrhané džíny.
„Já si toho opravdu vážím, ale cítila bych se lépe ve svých vlastních šatech.“
*A určitě bych se v nich nikdy neukázala v SGC.* dodala Sam v duchu. Ty šaty obepínaly pas a boky a měly trochu větší výstřih a v případě SGC - velice, velice hluboký výstřih. Sam má doma noční prádélko, které toho odhaluje méně než tyhle šaty.
„Vaše šaty vám vrátíme, jakmile budou vyčištěny a spraveny.“ A Alaina se na ni podívala takovým způsobem, že se Sam už neodvážila protestovat.
„Král Arkhan se vrátil od hvězdné brány a přeje si, abyste se k nám připojila při našem poledním jídle.“
„Takhle?“ Sam se na sebe podívala a potom zase na Alainu. „No, já si myslím, že to není zrovna dobrý nápad. Podívejte se, když mi dáte moje šaty, tak odejdu, ano? Nechci May – krále Arkhana obtěžovat víc než musím. Prostě chci jen jít domů.“
„Je mi líto, ale to není možné, podplukovníku Carterová.“ Objevila se Garen ve dveřích – a bylo vidět, že Alaina si oddechla.
„Alaino, můžeš jít a připravit se na jídlo. Král Arkhan požádal, aby se jeho ženy také přidaly.“
*Skvělé. Oběd s Maybournem a jeho harémem. Možná mě k nim bude chtít přidat.* Při té myšlence se Sam otřásla a obrátila svou pozornost zpět ke Garen.
„Garen, prosím. Já vím, že vám řekl, abyste ze mě nespouštěla z očí, ale je mi fajn. Jak jsem řekla Alaině, jenom se chci vrátit zpátky domů. Moji přátelé si o mě budou dělat starosti…“
„Já vaší touze vrátit se k vašim lidem rozumím, Sam. Ale král Arkhan vám to zakázal kvůli vaší bezpečnosti.“
Její výraz trochu změkl. „Pojďte, nerad čeká.“
Sam se zamračila, ale vydala se za Garen do druhé místnosti. Podívala se na to, co měla Garen na sobě a potom na svůj hluboký dekolt a povzdechla si. Alespoň, tak jak ji utvrzovala jedna část jejího mozku, není tam nikdo z SGC, aby ještě víc umocnil její rozpaky z toho, jaké šaty má na sobě a které by si jinak neoblékla.
Alespoň se nedočká žádného žertování, žádných vtipů na svou osobu.
A když vešla do místnosti, kde mělo být podáváno jídlo, zjistila, jak moc se mýlila.
***************************************************
„Carterová,“ zvedl Jack obočí. „Vypadáte….dobře, vzhledem k okolnostem.“
„Pane? Danieli, Teal´cu.“ Sam si zkřížila ruce na prsou, potom si uvědomila, že tohle jí moc nepomohlo a tak se rozhodla to udělat jiným způsobem, tváře jí jen hořely. „Maybourne.“
„Překvapení.“ Usmíval se na ni z čela stolu Maybourne. „Vezměte si židli a posaďte se. Musíte mít hlad, podplukovníku, nejedla jste už dva dny.“
„Dva dny?“ Snažila se co nejvíc ignorovat pohledy, které na sobě cítila a posadila se na židli, na kterou jí Maybourne ukázal.
„O čem to mluvíte, Maybourne?“
„Sam, zmizela jste před dvěma dny. Stalo se to venku před SGC.“ Daniel se posadil na židli naproti ní. Jeho pohled se změnil na starostlivý. „Maybourne říkal, že si pamatujete, že jste byla napadena.“
„Ano, ale to bylo včera večer.“ Čekala, že jí někdo potvrdí, že to tak bylo. Ale nic takového se nestalo. „Nebylo to včera, že ne?“
„Ne, nebylo. Byla jste pohřešovaná 48 hodin, podplukovníku Carterová. Nevzpomněla jste si, kdo to byl?“
„Ne. Ne. Nevzpomněla.“ Chuť na jídlo, kterou předtím přece jen pociťovala, najednou ztratila. Vzhlédla a mírně se mračila.
„Prosím, řekněte, že jsem dva dny neležela na tom poli uprostřed ničeho.“
„Tak to nebylo. Včera a ani předevčírem jste tam nebyla.“ Odpověděla Garen a pokusila se ji o tom přesvědčit úsměvem. „Já tudy chodím často. Všimla bych si, kdyby jste tam byla.“
„Dobře, tak to ano.“ Řekla Sam a tiše si povzdechla a přinutila se podívat generálovi do očí. A snažila se nevšímat, že se díval trochu víc dolů než jen do jejích očí a potom svůj pohled rychle zvedl zpátky k jejím očím, když si uvědomil, že se na něho dívá.
„Byli tam nějací svědci? Někdo, kdo by mohl říct, co se mi vlastně stalo? Kdo by za tím mohl být?“
“Jediní lidé, kteří by tohle zodpověděli, zmizeli spolu s vámi. Podle hlídky, v jednu chvíli jste tam byla a bojovala s těmi útočníky a když se probrali, tak posily, které zavolali, se jich ptaly, co se děje.“ Jack se na ni upřeně díval a Sam věděla, že si prohlíží šrámy a podlitiny na jejím obličeji.
„Podle toho, co říkali, jsem to čekal horší.“
„Podle toho, co já si pamatuji, tak by měli.“ Postupně se jí začaly vybavovat jednotlivé útržky. Jako to, že měla nůž v zádech a to doslovně- a ten šok, který cítila, když ostří nože proniklo její kůží. „Byli schopní identifikovat ty útočníky?“
„Říkají vám něco jména Tarrant a Brooksová?“
Sam se zamračila, jak se soustředila a snažila se k těm jménům přiřadit tváře.
„Ta jména znám, ale nemůžu je zařadit.“
„Ani nám se to nedařilo, dokud jsme nekontaktovali Hammonda. Před několika lety pracovali Tarrant a Brooksová po určitou dobu v SGC. Potom je rozdělili a převeleli, protože porušili předpisy. Předpisy o vztahu nadřízeného a podřízeného.“
Chápavý pohled měli v očích nejen Sam a Jack, ale i ostatní.
„Na to si nepamatuji.“
„To ani nemůžete. Generál Hammond byl velice …. diskrétní….co se toho týče. Ale zřejmě ne úplně. Tarrant a Brooksová měli pocit, že jim ublížil a netajili se tím, že se chtějí vrátit zpět do SGC, nějak.“
„A tím mysleli tohle, že ze mě vytlučou duši? To přece nedává smysl.“
„Ne, to ne,“ souhlasil Jack a podíval se na Daniela, aby nezačal se svými teoriemi. On už svou vlastní měl a nebylo to něco, s čím by chtěl předstoupit před ostatními. „Proto je potřebujeme najít. Proto je třeba, abyste si vzpomněla, co se stalo po tom, kdy vás napadli.“
„Napadli mě a pobodali ze zadu. Potom jsem se probrala tady na tom poli. To je všechno, co si pamatuji. A to, že mě bodnuli vím asi tak půl hodinu, když jsem si všimla jizvy, kterou jsem předtím neměla.“ Sam se podívala na talíř, který před ni položila jedna z Maybournových manželek a cítila, jak se jí zvedl žaludek.
Vzpomněla si na pach krve, na to že ji cítila ve svých ústech.
A když se jí tohle vybavilo, uvědomila si, co se vlastně stalo, umírala. Dostala zlost, že se to stalo na parkovišti v SGC a z důvodu, o něž nevěděla.
Žádný neexistoval.
Odstrčila talíř a prudce vstala. Byla si vědoma toho, že se jí z obličeje vytrácí obvyklá barva. Zatočila se jí hlava. „Promiňte, ale už nemám hlad.“
Vracela se stejnou cestou, kterou šla s Garen, takže se dostala ke svému pokoji. Sotva za sebou zavřela dveře, hned se zase otevřely.
„Carterová?“
„Potřebuji jenom chviličku.“
Lžeš, řekla sama sobě. Potřebuješ mnohem víc než tohle.
„Sam,“
Byl to tón jeho hlasu. Tišší, jemný, který používal jenom tehdy, když byl někdo z nich zraněn. Ten, který použil několikrát na jejich schůzkách během několika posledních týdnů, kdy se rozhodli, že jejich vztah získá i trochu jiný rozměr.
„Je mi dobře.“ Ale nebylo. Teď si na to všechno živě vzpomněla. Na ten zvuk nože, procházejícího jejím tělem a zvuk, když ho někdo vytahoval ven.
Vzpomněla si, jak myslela na Cassie, Daniela a Teal´ca.
Na Jacka.
„Ty možná ano, ale já ne.“ Rozezněl se jeho hlas někde za ní. Zvedl ruce a chytil ji za boky a potom ji zlehka otočil. Podíval se na ni vážnýma očima. „Byla jsi pryč a všechno,co jsme našli byla tvoje krev. Hodně krve. Doktorka Brightmanová nám řekla, že se musíme připravit na nejhorší, protože neexistuje možnost, že bys tohle mohla přežít.“
„Ale přežila jsem.“ Potlačila svoje vlastní myšlenky co nejhlouběji a zvedla ruku, aby se dotkla jeho tváře. Připadalo jí to divné, že i když to může udělat a přesto jí to připadá špatné, i když to není zakázané. Že když to tak půjde dál, tak to bude víc než jen letmé polibky. A to už v blízké budoucnosti.
„Nevím jak, ale jsem naživu. Jsem tady. I když bych tu radši nebyla, ale jsem v pořádku. Je mi to líto, že jsi si dělal starosti.“
„To nebyla tvoje chyba.“ Sklonil se a rty jí zlehka přejel po čele. „Ale už se mi znovu neztrať, ano?“
„Pokusím se, slibuji.“
„Tak abys tenhle slib dodržela. Už jsem na tohle starý.“ Krátce ji pevně objal. Kousek ustoupil a potom spustil ruce podél těla. Slíbil presidentovi, že jejich osobní vztah nebude ovlivňovat jejich práci.
„Na nic dalšího si nevzpomínáš? Nemůžeš nám nic říct o tom, kde jsi byla? Jak jsi to…přežila?“
Sam kousek poodešla, vypadala zamračeně, když se na něco soustředila. Posadila se na kraj postele a zavřela oči, snažila si na něco vzpomenout.
Slyšela hlas, který jí říkal, že všechno bude v pořádku, že *on* je to s ní.
Ale to nebylo možné. *On* stál přímo před ní a v jeho očích mohla vidět obavy. Trpělivě čekal na odpověď, upřeně se na ni díval, jako kdyby měl strach, že se mu zase ztratí.
„Vzpomínám si, že jsem slyšela tebe. Ale nebyl jsi to ty. Nemohl jsi to být ty.“
Jack se zamračil a přešel k posteli, aby se posadil vedle ní. Nechal mezi nimi trochu prostoru, ale prsty jí přejel po rukou, které měla Sam složené v klíně.
„Mohl jsem to být já z jiné alternativní reality? Možná replikátor?“
„Ne to nebyl replikátor, to bych tady asi nebyla. Buď bych byla mrtvá nebo by mě tak dlouho mučil, až bych umřela. A taky si nemyslím, že bys to byl ty z jiné reality. Nevím, jak je to možné, že jsi to byl ty.“ Povzdechla si a zavrtěla hlavou.
„Asi jsem si tě představovala. Slyšela jsem to, co jsem slyšet chtěla. Možná v tom mají prsty Noxové. Viděli jsme je, jak byli schopni oživit člověka. Ale to by nevysvětlovalo, proč by byli zrovna na oběžné dráze Země nebo proč by mě nechali zrovna tady.“
„My na to přijdeme. Netrap se tím.“
„Je to dost těžké vzhledem k tomu, co jsi mi o tom před chvílí říkal.“
Koutkem oka se na něho podívala. „Takže co si myslíš o tom, proč mě Tarrant a Brooksová napadli? A neříkej mi, že na to nemáš žádný názor, znám tě. Viděla jsem, jak jsi se podíval na Daniela, protože jsi nechtěl, aby řekl něco před Maybournem.“
Pokrčil rameny a podíval se jinam. „No, myslím, že ty řeči, které o nás jsou, vzali trochu moc vážně. Možná si mysleli, že nás Hammond kvůli porušení předpisů nepřevelel, protože jsme jeho oblíbenci. Podle toho, co jsem o nich zjistil, tak na nás upozorňovali, když jim Hammond řekl, že je převelí z SGC a budou to mít zapsáno ve svých spisech. A potom jsme navíc byli povýšeni, což tomu vůbec nepomohlo.“
„Ty si myslíš, že to plánovali? Že by si mě úmyslně vytipovali, abych se přiznala?“
„Nemyslím si, že ti chtěli tak moc ublížit. Zřejmě plánovali tvůj únos, možná chtěli vydírat SGC tím, že když je vezmou zpátky, tak tě pustí. Zřejmě zpanikařili, když jsi se začala bránit a když jsi zburcovala hlídku.“
Sam se otřásla. Nemohla si pomoct. Znovu cítila ten nůž v zádech a automaticky si rukou sáhla tam, kde teď po něm měla jizvu. „Cítila bych se líp, kdybych věděla, kde teď jsou.“
„Já taky. Maybourne poslal lidi, aby prohledali okolí. Jestli tady jsou taky, tak je najdou.“
„Dobře.“ Přikývla Sam a povzdechla si. Podívala se na něho a když viděla, kam se Jack dívá, začala se červenat. „Možná už mi někdo přinesl moje šaty. Tohle….to opravdu není pro mě.“
„No nevím, Carterová. Mě se to líbí .“ Sice se nejprve tvářil vážně, ale potom se začal trochu usmívat a Sam se na něho usmála taky. I přesto, že když vstával, jí uvolnil ruce , které měla zkřížené na hrudníku.
„Já ti je seženu, ale možná by sis tohle mohla přece jen nechat.“
„Už mám ve skříni jedny od Shavadiů. Myslím, že už tam pro další není místo.“
Zastavil se uprostřed cesty ke dveřím. Otočil se k ní, ruce měl sepnuté na svém hrudníku.
„Ty je ještě pořád máš?“
„Hm. Oni by si je zpátky nevzali. Bylo to poděkování ta záchranu Nyae. Neměla jsem to srdce říct jim, že je nechci.“
„Dobře. To rád slyším.“
„Já jsem ráda, že ty jsi rád. No a teď, prosím, doneseš mi moje šaty?“
„Cože? Oh, ano. Už jdu. Už jsem pryč. Ani jsem tady nebyl.“
Když za sebou zavřel dveře, Sam se zasmála. Jack byl jako omámený. A tenhle obrázek si chtěla ve své paměti uchovat raději než to, že byla někým pro nic za nic napadena.
******************************************
Když na sobě měla svoje džíny a tričko, cítila se mnohem lépe. I když vzadu na tričku byla díra, kudy prošel nůž, bylo to lepší.
Byly čisté. Jedna z Maybourneových žen je čistila tak dlouho, dokud skvrna od krve nezmizela.
Sam přišla za ostatními do jídelny. Tiše se Garen a Alaině omluvila, že předtím tak náhle odešla. Všimla si, že všechny talíře, kromě jejího a Jackova, byly uklizeny a jí nezbývalo nic jiného než si dát jídlo, které tu bylo, na svůj talíř a poslouchat, o čem se ostatní baví.
Jack, Maybourne, Daniel a Garen, Alaina a ještě další žena si o něčem povídali. Sam je moc neposlouchala, ale potom ji zaujalo to, když jedna z žen vyslovila její jméno a tiše se zeptala Alainy, jestli ji bude chtít král Arkhan zahrnout mezi své ženy.
Zvedla obočí a letmo se podívala směrem, kde Maybourne seděl. Ten se začervenal, ale dělal, jako by nic neslyšel a pokračoval dál v rozhovoru. Jack se na ni naopak podíval a mrkl na ni.
„Králi Arkhane.“ Jeden ze strážců, kteří to tu prohledávali, se vrátil. „Věříme, že jsme jednoho z těch cizinců, které hledáte, našli.“
„Muže nebo ženu?“
„Ženu,“ odpověděl ten strážce Jackovi. A rychle se podíval na svého krále, aby se ubezpečil, že udělal správnou věc.
„Máme ji tady na dvoře a čekáme na vaše rozhodnutí, co sní udělat. Je zmatená, neví, jak se sem dostala a ptala se nás, jestli bychom ji pomohli najít někoho, o němž mluvila jako o Jeffreym.“
„Jeffrey Tarrant,“ zamumlal Daniel. „Bude to Brooksová.“
„Takže zjistíme, co ví. Harry?“¨
„Bylo by to mnohem lepší, kdybychom ji vyslechli venku přede všemi.“
„Dobře.“ Jack odsunul svou židli a pokynul členům SG-1, aby šli s ním.
„Tak jdeme, výletníci.“
Sam se zhluboka nadechla a vstala. Opět svůj talíř odsunula. Když udělala asi dva kroky, slyšela, jak jedna z židlí zavrzala, když s nimi chtěla jít i jedna z Maybourneových žen.
A potom místnost zmizela a ona byla úplně někde jinde.
**********************************************
„Thore?“
Jack se náhle zastavil. Garen, která je následovala úplně ztuhla, když Sam zmizela v záři světla a místo ní se tu objevil malý šedý mimozemšťan.
„O´Neille.“ Thor zamrkal a rozhlédl se kolem. „Tohle není moje loď.“
„Ne, to není. Thore, kde je Sam?“ Zeptal se Daniel, který tu teď spolu s Teal´cem stáli vedle Jacka. Thor byl evidentně zmatený.
Maybourne se opět posadil do čela stolu a držel za ruku jednu ze svých žen, kterou tahle situace vyděsila.
„Vypadá to, že máme problém, O´Neille. Myslím, že byla podplukovník Carterová přenesena na palubu Daniela Jacksona.“
Daniel se ošil, když slyšel svoje jméno. A taky cítil na svých zádech zvědavý Maybournův pohled.
„A proč by byla přenesena na vaši loď, když vy tam….nejste?“
„Protože už nemám svou loď plně pod svou kontrolou, O´Neille. Po nějakou dobu se tam dělo něco zvláštního. Až než jsem byl transportován sem, neznal jsem důvod.“
„Byla vaše loď prozrazena, Thore? Jsou za to zodpovědní replikátoři …“
Thor Teal´ca přerušil uprostřed věty, potom se na něho krátce podíval a znovu se obrátil na Jacka. Vypadl víc než jen zmateně, pomyslel si Jack. Spíš byl v rozpacích.
„Co je to, Thore? Proč vaše loď unesla Carterovou?“
„To nebyla moje loď, O´Neille. To jste byl vy.“
„Já? Potom jste si asi nevšiml, že já jsem tady a Carterová ne.“
„Nemyslel jsem vás osobně, O´Neille. Měl jsem na mysli počítač na mé lodi.“
„To….nedává žádný smysl. Vy jste po mě pojmenoval svůj počítač?“
„Ne, Jacku. To si nemyslím.“ Daniel udělal jeden krok vpřed a tak stál mezi Thorem a teď už mírně rozzlobeným generálem.
„Vy mluvíte o Jackovu vědomí, že? Když jste…přenesl…jeho vědomí do lodního počítače, když byl Jack zmražený?“
„To je ono, Danieli Jacksone. Od té doby je s mou lodí něco v nepořádku. Opakovaně neuposlechla moje rozkazy a vrátila se k Zemi. Nevěděl jsem proč, dokud jsem nezkontroloval systémy a nezjistil jsem, že je tam spousta záznamů o sledování členů SG-1.“
„Vaše loď nás špehovala?“
„Ne. Bylo to monitorování.“ Thor se znovu podíval na Jacka. „Musíte pochopit, že jedná jako vy. Asi byste chtěl vědět, kde jsou vaši přátelé, když s nimi nemůžete být?“
*To je přesný,* pomyslel si Jack a připomněl si, jak mu vždycky je, když SG-1 prochází bránou bez něho.
„Ale já jsem člověk, Thore. Váš lodní počítač…“
„Je jako vy. Myslí jako vy a cítí totéž co vy.“ Thor se na něho upřeně díval. „Kdyby vaše vědomí stále nebylo v počítači mé lodi, tak by podplukovník Carterová byla mrtvá.“
„Potom dlužíme Danielu Jacksonovi poděkování.“
„Ve skutečnosti, Teal´cu dlužíme Jacku O´Neillovi, který je na mé lodi, poděkování.“
„Danieli?“
“Co?“
„Zmlkni.“ Jack se na Thora díval s přimhouřenýma očima. „A proč přenesl Carterovou zase teď? A proč vás tu nechal místo ní?“
Thor mrkl. „To nevím, O´Neille. Právě jsem se to snažil zjistit, když jsem najednou ocitl zde.“
„Vy jste ho chtěl konfrontovat?“
„Obdržel jsem zprávu z domovské planety Asgardů. Loď by nespolupracovala. To bylo potom, co jsem zjistil důvod těch problémů a chtěl jsem, aby se mi to ukázalo. A přede mnou se objevila váš hologram a poslal mě sem.“
Někdo se zachechtal a to upoutalo pozornost všech členů SG-1. Otočili se směrem, odkud to přišlo a uviděli divoce se smějícího Maybourna.
„Co je tu tak směšného, Maybourne?“
„Není to zřejmé, Jacku?“ A když vstal usmíval se ještě víc. „Máš soupeře, můj příteli.“
„Soupeře?“
„Loď.“ Odpověděl Daniel místo Maybourna a taky se usmíval. Kdyby jim při tomhle Sam znovu nezmizela, tak by to bylo zábavné. „Ta loď má Sam.“
„Jo, to vím Danieli. A co tím myslíš?“
„Tím myslí, že počítač na lodi má stejné myšlenky a city jako ty, O Neille. Takže ta loď chová k podplukovníkovi Carterové stejnou náklonnost jako ty.“
Jack otevřel pusu. Pak ji zase zavřel, rukou si prohrábl vlasy a zhluboka si povzdechl. Počítač jako jeho soupeř….stejný jako on sám. Skvělé. „Oj.“
*****************************************************
„Dobře. Tak tohle…není to, co jsem čekala.“ Sam se otočila kolem dokola a viděla jen známé prostředí řídícího centra asgardské lodi. „Thore? Je tu někdo? Haló?“
Nahánělo to hrůzu.
„Ahoj, Carterová. Vypadáte líp.“
Tak tohle ne. Tohle je šílené.
Hologram zablikal, ale stále se na ni usmíval. Čekal, co udělá.
„Ahoj.“
Udělal krok vpřed, prošel palubní deskou.
Sam ustoupila o krok dozadu a narazila do stěny. „Au.“
„Opatrně.“ Obával se o ni. „Nechcete se přece znovu zranit. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem vás vyléčil a opravdu bych to nerad musel dělat znovu.“
„Vy jste mě vyléčil?“
Udělal další krok směrem k ní. Sam ustoupila stranou.
„To jsem já, Carterová. Nechci vám ublížit.“
„Ve vší úctě, nejste ten, kterému se podobáte.“
„Jsem ten, jako který vypadám. Dobře, on je možná generál a já jen plukovník, ale jsem pořád jako on. Tak nějak.“
Už se víc nepřibližoval a jen k ní zvedl ruku. „Nemůžu vám nijak ublížit, Carterová. Ani se vás nemůžu dotknout.“
Řekl to tak smutně, že se Sam pohnula směrem k němu, aniž by si uvědomila, co dělá.
„Protože nemůžete.“ Snažila se, aby se tvářila přísně. Složila si ruce na hrudníku.
„Nerozumím tomu, jak to že jste tady.“
„Oni vám to neřekli? Thor moje vědomí přenesl do lodního počítače, když jsem…on….moje skutečné já……byl zmražený.“
„To vím, ale měl jste být přenesen zpět do jeho těla, když byl…..rozmražen.“
Jack O´Neill, který stál před ní, jen pokrčil rameny a dal si svoje holografické ruce do svých holografických kapes.
„Ano, já vím. Ale nebylo to tak. Originál byl ponechán na hard disku a ten nový byl uložen na disketě, na kompaktní disk.“
Sam se skoro neznatelně usmála. „A odkdy toho víte tolik o počítačích?“
„Od té doby, co jsem jedním z nich, myslím. Je to do jisté míry velice zajímavé. Naučil jsem se hodně o Asgardech – mnohem víc, než bych opravdu chtěl vědět- a mohl jsem taky v jistém směru zůstat součástí SG-1.“ Chápavě se na ni podíval.
„Jak se vám líbilo ve srubu?“
Pomyšlení, že ji sledoval-je- bylo pro Sam nepříjemné, takže se přestala usmívat.
„Je tam…hezky… naprostý klid.“
„Vždycky jsem věděl, že se vám tam bude líbit.“ I on se přestal usmívat. „Je mi líto to s vaším otcem. Rád bych vám pomohl, ale nedalo se nic dělat. A navíc začínal mít Thor podezření, takže jsem se musel trochu stáhnout…..“
„To je v pořádku. Děkuji.“ Protože se jí jejich rozhovor zdál trochu zvláštní, pokusila se změnit jeho téma.
„Takže, kde je Thor? Neuvěznil jste ho v jiné části lodi, že ne?“
„Neee. Tak to není.“
„A co jste udělal?“
Podíval se nejprve na podlahu a potom na strop. Všude možně, jen ne na ni.
„Pane?“
„Jacku.“
„Dobře. Jacku. Co jste udělal s Thorem? Nevěřím, že by vám svěřil celou loď, dokonce i když jste její součástí.“
„Já…..ten malý mužíček potřeboval dovolenou. Přestávku, tak ….“
„Tak co?“
“Tak jsem ho poslal dolů na Maybourneovu planetu. Mimochodem, jak se má Harry? Je to pravda, že má půltuctu žen?“
„No, má jich víc, ale to může počkat. Takže vy jste Thora transportoval z vlastní lodi?“
„Ano.“
„Proč?“
Jack pokrčil rameny a chlapecky se usmál. „Sebe ochrana.“
„To nemůžete udělat.“
„Ale ano. Udělal jsem to.
„Tak to zrušte.“ Sam protočila panenkami. „Pane, tohle je Thorova loď. Nemůžete ho odtud jen tak poslat pryč, protože si myslíte, že by váš program vymazal.“
„Proč ne?“ Podíval se na ni a našpulil rty. Jako malé dítě!
„Přeneste ho sem. Hned.“
„On mě vymaže.“
„O tom pochybuji. Thor vás má svým způsobem rád. Kdyby věděl, že existujete, tak by byl vaši společnost přivítal.“
Nevěděla, jestli to, co říká, je pravda nebo ne. Ale zase přestávala věřit, že to, co se jí přihodilo, je pravdivé.“
„Slibujete, že ho nenecháte, aby mě vymazal?“
A díval se na ni prosebnýma očima. Takže vypadal víc a víc jako jeho lidský protějšek. Ten se na ni takhle vždycky díval, když byli na programu Simpsonovi a on se na ně chtěl dívat.
„Slibuji…“ Pak tu byl záblesk světla. Thor, Jack, Daniel, Teal´c a žena, kterou Sam neznala se tu objevili. „…budu ve vaší věci bojovat. Hej. Ahoj.“ Zvedla ruku a zamávala jim. „Thore. Ráda vás zase vidím.“
„Já vás taky, podplukovníku Carterová. Prosím, přijměte mou omluvu za jakékoliv nepříjemnosti, které byly způsobeny tímhle nedopatřením.“
Holografický Jack se na ni rychle podíval.
„Vy se omlouváte za to, že jste mi zachránil život Thore, to přece není nutné.“ Podívala se na holografického a potom skutečného Jacka a zavrtěla hlavou, když si všimla, že ti dva se vzájemně sledují a snaží se odhadnout jeden druhého.
Vzpomněla si, když jejich Jack se pral se svým protivníkem-robotem. Tak jak ji to tenkrát pobavilo, tak teď nechtěla vědět, do jakých potíží by je dva Jackové mohli dostat. Jeden by byl asi přenesen do Antarktidy a ten druhý by byl zřejmě vymazán.
„Byla jste mrtvá. Viděla jsem vás umírat.“
To, co bylo řečeno, ji probralo z jejích vlastních myšlenek. Pomalu se otočila a upřeně se dívala na tu ženu, která na ní nevěřícně hleděla.
„Kapitán Brooksová.“
„Tohle je ten člověk, zodpovědný za pokus vás zabít, podplukovníku Carterová?“ Teal´c popošel blíž k té ženě, která instinktivně ucukla a udělala krok dozadu.
„Ona je jedním z nich.“ Holografický Jack se na tu ženu nepříjemně usmál.
„Vy!“ Kapitán Brooksová se dívala z jednoho Jacka na druhého a potom zpět na Teal´ca. „Co jste? Co jste udělal s Jeffreyem?“
Jack se na svůj holografický protějšek zadíval a zvedl obočí. „Co jsi udělal s Tarrantem?“
Hologram jen pokrčil rameny. „Nechávám ho zklidnit se. Když jsem přemýšlel o tom, co udělal, tak jsem se rozhodl, že ho vrátím na Zemi, aby se dostal před vojenský soud, se kterým začnete co nejdřív, jakmile se vrátíte zpátky.“
„Jenom bych ho předtím rád viděl. Jenom abych měl jistotu, že je…..že ještě dýchá.“
Hologram se zamračil. „Snad si nemyslíš, že jsem ho zabil? Jsem jako ty. Neměl by ses právě ty znát nejlíp?“
„Taky proto se ptám. Znám tě. Vím, čeho jsi schopný.“ Jack se záměrně přesunul, takže teď stál mezi Sam a svým protějškem. „Kde je Tarrant?“
„Myslím, že na to mohu odpovědět, O´Neille.“ Řekl Thor. „Našel jsem slabý signál tady na lodi.“ Vzhlédl a díval se na hologram.
„Myslím, že v lidské řeči je nejvýstižnější termín, že je u ledu.“
Sam to vstřebala jako první. „U ledu?“ Upřeně se dívala na Thora a potom na hologram, na němž viděla velice spokojený výraz, když to všechno slyšel….
„Prosím, řekněte, že to neznamená, že jste ho zmrazil.“
„Není tak úplně *zmražený*.“ Hologram se zatřpytil a usmál. „Jak jsem řekl, jenom se zklidňuje. A znovu přemýšlí o svém malém plánu. Na ten soud ho vytáhnu. Slibuju.“
„Nemůžu uvěřit tomu, co jsem právě slyšela.“ Sam se podívala na hologram a taky na skutečného Jacka, kterému na rtech pohrával samolibý úsměv.
„Jste si absolutně jistí, že tohle není nějaká alternativní realita? Nebo možná pořád spím uprostřed toho pole na Maybourneově planetě a mám ten nejdivnější sen ve svém životě.“
Nikdo nic neříkal.
Daniel a Teal´c na to všechno jen s úžasem hleděli. Jack a Jack se zase věnovali pozorování jeden druhého a Thor opět pohrdavě sledoval kapitána Brooksovou.
„Dobře. Nikdo mi asi neodpoví.“ Sam po všech přejela pohledem.
„Thore. Mohl byste nás všechny prosím transportovat zpět do SGC? Brooksovou do zadržovací cely a Tarranta na ošetřovnu. Teal´cu, mohl byste prosím zůstat s Tarrantem, dokud generál nepošle bezpečnostní tým?“
„Jak si přejete podplukovníku Carterová.“
„Hej! Kdo je tady generál?“ Vykřikl Jack, ale podle toho, jak se na ni podíval, to nemyslel zle.
„Opravdu nemám žádný respekt.“
„Měl byste víc respektu, kdyby jste se nedíval pořád sám na sebe.“ Odpověděla mu Sam stejným tónem a zkřížila si ruce na prsou. „Můžete se zase zapojit kdykoliv.“
„Dobře. Thore, udělejte to, co vám řekla. Ale jsou tu dvě výjimky. Nechejte Carterovou a mě tady. Potřebujeme prodiskutovat, co s ním bude.“
„Rozumím O´Neille.“
Daniel, Teal´c a Brooksová zmizeli. Jack se otočil k Sam, ta se na něj dívala v očekávání.
„Co?“
„My to, co se s ním, s tebou, stane, nemusíme řešit. Je to na Thorovi.“
„Hej, říkala jste, že se za mě přimluvíte…“
„A to udělám, ale vy do toho nezasahujte.“ Podívala se na hologram a potom svou pozornost obrátila ke skutečnému Jackovi.
„Ty se ho zastáváš?“
„Zachránil mi život.“
„To ano a já jsem mu za to vděčný, ale….“
„On je ty. Přece nečekáš, že zůstanu mimo a nechám tě vymazat sám sebe.“
Jack se na ni upřeně díval, vypadal zmateně, ale začal se usmívat.
„Víš jak divně to zní?“
„Skoro tak, jako když to řekneš, tím jsem si jistá.“ Sam se na něho taky usmála, udělala směrem k němu krok a nesměle mu položila ruku na jeho paži.
„Kdyby to byla moje verze, dal bys taky tak rychle příkaz ke smazání?“
„Ne,“ Přiznal Jack zdráhavě. Když se přes její rameno podíval na hologram, byl překvapený, když v jeho očích zahlédl záblesk žárlivosti. „Ale je rizikem pro bezpečnost…“
„On je přece v počítači na asgardské lodi a zná ta rizika tak dobře jako ty.“ Sam naklonila hlavu, podívala se na hologram, ale ten se odvrátil.
„Jsem si jistá, že kdyby tato loď byla nějak prozrazena, že by sám sebe zničil, než aby ho někdo jiný použil proti nám a využil toho, co zná.“
„Ani já a ani moje loď bychom nikomu nedovolili, aby někdo použil informace, které máme o vašem světě, O´Neille. Máte moje slovo.“
Jack se otočil na hologram a vyčkával.
Hologram se na něho taky upřeně díval. „Co? No dobře. Ano. Vezmeme si tyhle informace s sebou do hrobu. Nebo v mém případě budou vymazány.“
Jack otevřel pusu, aby k tomu něco řekl. Ale když ucítil, jak mu Sam krátce stiskla ruku, pusu zase zavřel. Podíval se na ni, v její tváři viděl, že má něco v plánu. Povzdechl si.
„Thore, nevadilo by vám, kdybyste nás dva přenesl do SGC a ujistil se, že Tarrant bude opět při vědomí?“
„Samozřejmě, O´Neille.“
Thor přejel rukou po palubní desce a oba zmizeli.
„To bylo chytré.“
„Ano.“ Sam se na něho podívala, vlastně skrze něho a zlehka se usmála.
„Děkuji za to, co jste pro mě udělal.“
„Není zač. Říkal jsem kdykoli, ale nemyslím si, že mi to teď Thor nedovolí. Už vytvořil několik programů, které moje možnosti omezí. A já ho vlastně nemůžu nijak obviňovat. Musí to být trapné, být velitelem lodi, která si dělá co chce.“
Sam se teď tak zvláštně usmívala. „Alespoň jste stále naživu.“ Řekla tiše.
Hologram si odfrkl. „Tohle není žádný život. Tohle je něco jiného.“
„Ale bude to lepší, když se vaše alternativní já nebude muset obávat, že vás vymažou.“ Když si uvědomila svůj ostrý tón, sykla. Omluvně se usmála, když Jack zvedl obočí.
„Musí to být pro vás těžké. Vědět, že on je tam venku a žije váš život.“
„Ano. Je to opravdu hodně zvláštní.“
Pokrčil rameny a když Sam přistoupila blíž, zablikal a překvapeně se na ni díval.
Sam zvedla ruku, dlaní otočenou proti němu a čekala. On pomalu zvedl svou ruku a opřel ji o její, jako by se jeho ruka vznášela, takže se vlastně nedotýkali.
Nemohli se dotknout, ale on nechtěl o tuhle iluzi přijít.
„Děkuji, že jste mě tam venku hlídal, nás všechny.“
„Vždycky, Carterová. Vždycky.“
Smutně se na něho usmála a svou ruku vytáhla. On svou ruku nechal sklouznout dolů podél svého těla. A potom ji nechal odejít, poslal ji domů a čekal na Thora až se vrátí.
*************************************
„Tak jaký je to pocit, když můžete počítat mimozemšťany a jejich lodě mezi své obdivovatele, Carterová? Oh a Maybourna, na toho nesmím zapomenout. Musím říct, že je to impozantní.“
„Opatrně. Zní to, jako byste žárlil.“ Sam si položila hlavu na jeho rameno a přestala sledovat jednu z epizod Simpsonových, kterou prý musí určitě vidět.
„Skoro,“ souhlasil Jack a nechal tak vtipy Homera a jeho rodiny, aby odvedly jeho myšlenky od reality.
Sam si tiše povzdechla a pomalu zavřela oči. Pokoušela se oklamat svou mysl, aby se stále nevracela k posledním událostem, ale moc se jí to nedařilo. A tak se smířila s další nocí beze spánku.
„Něco se děje?“
„Jenom přemýšlím o kapitánu Broooksové a majoru Tarrantovi.“
Jack se pohnul, Sam se zdráhavě posadila, i když posunul svou ruku tak, aby se jeho prsty mohly proplést s jejími.
„To není tvoje starost. Oni se tím začnou zabývat, tohle jediné potřebuješ vědět.“
„Já vím, jenom je mi jich líto.“
Jeho výraz ztvrdl, televizi přestal vnímat.
„Oni se tě pokusili zabít- skoro se jim to podařilo.“
Sam si znovu povzdechla a spustila nohy na podlahu. Jejich prsty se rozpojily a ona si mohla obout boty. Už bylo pozdě a ani jeden z nich není připravený na to, aby tu strávila noc. Kromě toho si myslela, že by tím pokoušeli svoje štěstí v jejich vztahu, přestože se jejich vztah vyvíjel dál.
Jejich nadřízení předpokládají, že budou diskrétní a že budou brát v úvahu nařízení, která tu stále jsou. Po tom všem čekají na přeložení a když se to stane…
…..tak potom možná se nebude cítit tak provinile, když tu je s Jackem sama, zatímco Brooksová a Tarrant sedí ve vězení a čekají na soud.
„Já vím, ale přesto k nim cítím určité sympatie. S jejich způsoby nesouhlasím, ale příčina…řekněme, že je jedena z těch, které mohu věřit.“
Když si Sam zavázala boty, Jack vstal a podal jí ruku, aby ji pomohl.
„Souhlasím, s jejich důvodem ale ne se způsobem řešení.“
Šel s ní ke dveřím a když se je chystala otevřít, stále ji držel za ruku.
„Jsi si jistá, že chceš jít? Vím, že stejně nebudeš spát.“
Sam se lehce začervenala a usmála se. „Nemyslím si, že bych se moc vyspala, kdybych tu zůstala a ty víš, že na to nejsme ještě připraveni.“ Stoupla si blíž a rty mu přejela po jeho tváři.
„Dobrou noc, Jacku.“
„Zavolej mi, až přijedeš domů.“ Tohle už slyšela, když byla na cestě ke svému autu. Zamávala na něho, že ano, aniž by se otočil zpět.
Zavolala mu, tak jako mu volala každou noc, od té doby co se to stalo.
Tak jako ji vždy jeden z jejich přátel – a někdy všichni- doprovázeli každý večer k jejímu autu.
Nebylo to nutné. Ale bylo to fajn a dojemné, ano. Ale nepotřebovala ochranu. Nepotřebovala, aby se chovali jako starostlivá kvočna. Na jednu stranu to bylo jaksi mimo, vždyť už by se to znovu nemělo stát. Ale na druhou stranu byla v naprostém bezpečí, bylo to víc než jen to, že má přátele na vysokých místech, kteří se starají o to, aby sejí nic nestalo.
***************************************************