Naposledy to začalo jako, když se vynoří nějaká myšlenka, která už byla dávno zapomenuta. Ale postupně to sílilo, bylo to pořád silnější a nakonec si uvědomil, co se mu jeho podvědomí (tedy spíš Oma Desala) snaží říct. Tentokrát ho to zasáhlo jako blesk, zrovna byl na cestě do SGC. Prudce zastavil a soustředil se pouze na to, aby mohl normálně dýchat a aby se tak zbavil bolesti, která tuhle vzpomínku provázela.

Trvalo mu několik minut, než byl schopný zase pokračovat dál. A potom těsně před svým odchodem si uvědomil, že jim měl dát vědět, nějak je varovat před tou zprávou, která zapůsobí jako bomba.

Vímkdejevímkdejejensimusímstáleopakovatvímkdeje

                                  ****************************************

„Kde je Daniel?“ zeptal se generál Jack O´Neill, když vstoupil do zasedačky a byl připravený na poradu před jejich nadcházející misí.

Dva zbývající členové SG-1, Teal´c a podplukovník Carterová, oba jen pokrčili rameny.

No vlastně jen Sam. Teal´c se jenom podíval a neřekl nic, ale Jackovi to bylo jasné. Měl ho za těch osm let, co spolu pracovali, přečteného.

„Opozdit se, to se mu nepodobá,“ odpověděla Sam. Teď to byl pro změnu Jack, kdo se na ni upřeně díval. A Sam rychle dodala, „..no, pokud není na základně a není něčím moc zaujatý. Tím myslím, že to není obvyklé, aby se opozdil, když se sem vrací z domu.“

„Dám mu ještě pět minut, potom mu zavoláme.“

Sam přikývla a sáhla si do kapsy pro telefon a hledala, jestli nezmeškala nějaký hovor a potom telefon položila před sebe na stůl.

„Podplukovníku Carterová, je tady něco, co mě někdy mate,“ řekl Teal´c a ukázal na telefon. „Jak je to možné, že tak hluboko pod povrchem je tu možný příjem?“

Sam se skoro usmála.

„Možná bude lepší, když se víc ptát nebudu?“

„Ano.“

Jack si nalil kávu a posadil se do čela stolu. Na tomhle místě se stále necítil moc dobře. Ne moc na dlouho, pomyslel si, když se letmo podíval na Sam. Ta si jako obvykle všimla, že se na ni dívá. Její tváře trochu zčervenaly a Sam si začala hrát s perem, které měla před sebou. To, že ji znervóznil, se mu vždycky líbilo. Takže udělal jednu věc, kterou slíbil, že dneska ráno udělá.

„Takže, T díval ses včera večer na zápas?“

Vypadá to zlověstně, když se jaffa samolibě usmívá.

„Zajisté, O´Neille. Myslím, že mi dlužíš 50 dolarů.“

„Vy jste si vsadil proti Teal´covi na hokejový zápas?“ Zeptala se Sam nevěřícně.

Jack jen pokrčil rameny a bez vysvětlování podával Teal´covi peníze. Tohle byla hořká zkušenost, takový nejvyšší kurz.

A od dalšího ponížení ho zachránil poměrně hlučný příchod Daniela Jacksona.

„To je hezké, že jsi tady, Danieli.“

„Danieli, jste v pořádku?“ Ignorovala Sam Jackovo sarkastické přivítání, vstala a šla až ke schodům, kde Daniel zůstal stát. Pevně svíral zábradlí a vypadal, jako kdyby měl spadnout.

„Danieli?“ zeptala se ho Sam znovu, zvedla ruku a dotkla se jeho paže.

„Je mi to líto, je mi to moc líto, Sam. Nechci vás do toho znovu zatáhnout, ale musím vám to říct.“

„Pojďte a posaďte se a řekněte nám o co jde. Chcete trochu vody?“

Daniel přikývl a nechal se odvést ke svému místu u stolu, vedle Teal´ca a naproti Sam. Teal´c už mu šel pro vodu a během chvilky před něho položil sklenici.

Daniel se zhluboka napil. „Vím, kde je.“

„Kde je kdo?“ Zeptal se Jack. Dobře věděl, že když je Daniel rozčílený, musí on být trpělivý.

A když Daniel odpovídal, tak se na Sam ani nepodíval. „Replikátor, kterého stvořil Pátý, stejný jako Sam. Není mrtvá a já vím, kde je.“

                                ***************************************

Sam se pokoušela zvládnout paniku, která v ní každým okamžikem narůstala.

„Danieli, uklidněte se a všechno nám řekněte.“ Hlas se jí ani nezachvěl.

„Sam….“

„Všechno, Danieli.“

Podíval se na ni a potom si uvědomil, že je na ni vlastně hrdý, na její sílu, jak to v tento okamžik zvládá. Ačkoliv viděl, že je nervózní.

 „Byl jsem na cestě do práce a najednou se ta myšlenka objevila. Když ona…*to* mě zabilo, byl tu záblesk světla, které mě obklopilo. Nevěděl jsem, co jsem si zrovna tenkrát myslel, na všechno jsem si nepamatoval, prostě jsem si myslel, že jsem to byl já. Ale teď jsem si vzpomněl na víc věcí. I když nevím, jestli vzpomenout si, je to správné slovo. Nejsou to moje vlastní vzpomínky…pamatuji si to díky Omě.“

„Jak je to možně?“

Daniel se otočil doleva. „To nevím, Teal´cu. Ale vlastně jsem to, co se mi stalo, jako by viděl zvenčí. Jako Oma.“

Jack to risknul a krátce se podíval na Sam, jak to zvládá. Měl vlastní vzpomínky, na to jakou cítila vinu a to jak sama sebe obviňovala po svém setkání s tím jejím *dvojčetem*. Řekl jí, aby se přesto přenesla a ona to zvládla, ale nějakou dobu to trvalo. Teď to vypadalo, že je v pohodě, byla sice bledá, ale stále zvědavě naslouchala tomu, co jim Daniel vyprávěl. V tomto okamžiku ho to uklidnilo a obrátil svou pozornost zpátky na Daniela.

„Jinak řečeno, viděl jsem, jak nás oba obklopilo světlo. Oma nevěděla, jak moc blízko jsme u sebe a vzala nás  s sebou oba dva. Když zjistila, že je tam i replikátor, tak ji jednoduše odhodila.“

„*Odhodila* ji? To je teda divný, Danieli.“

Ten jen pokrčil rameny. „To jsou její slova, Jacku, ne moje. Je to jako by mi ten příběh vyprávěla v mé hlavě, nechala mě, abych to viděl jejíma očima. No ve skutečnosti je to podivné.“

„Dobře, a co se stalo potom?“ Jack byl netrpělivý, zajímal ho konec tohoto příběhu, ale Sam Daniela přerušila ještě předtím, než mohl pokračovat.

„Počkejte, Danieli. Jak to že zůstalo něco, co mohlo být vyhozeno? Ten paprsek fungoval, zbraň z Ta´ Kary zničil všechny replikátotry….že ano?“

„Je mi líto Sam, ale to načasování bylo trochu mimo. Byla tou zbraní poškozena a současně ji to oslabilo, ale úplně nezničilo. Zlomek sekundy a ….“

„Skvělé.“ I když to Sam řekla velice potichu, jako by jen vydechla, všichni to slyšeli.

„Takže ty věříš, že víš, kde ten replikátor teď je?“

„To nevím, Teal´cu. Vím, kde to je. A mohu vás k ní zavést. K tomu.“

Jack se znovu podíval na Sam. Věděl, že už se rozhodla.

„Generále povolení k …“

„Uděleno, podplukovníku. Buďte připraveni za hodinu k odchodu.“

Sam si jen pomyslela, že na tohle nebude připravena nikdy.

                       *************************************

Našel ji v šatně, seděla schoulená jako tehdy. Když ji tenkrát našel, obviňovala sama sebe, za to co  udělala a za důsledky. Tehdy plakala.

Tentokrát neřekl ani slovo, jen se vedle ní posadil a přitáhl si ji k sobě. Tentokrát  to ale odmítla.

„Jsem v pořádku, Teal´cu. Tohle zvládnu.“ Vstala a pokoušela se mezi nimi udržet nějaký odstup.

„Já vím.“

„Jenom potřebuji chvilku….“

„Podplukovníku Carterová, měli bychom být za patnáct minut připraveni v prostoru brány.“

„Už jsem připravená.“

„To vám nevěřím.“

„Vy si myslíte, že to nezvládnu, je to tak? Vy mi nevěříte?“

Teal´c taky vstal a stoupl si k ní tak blízko, jak jen to bylo možné, aby před ním necouvla.

„Tohle není o mé víře. Nikdy to tak nebylo. Ale vy musíte věřit sama sobě, podplukovníku Carterová.“

Sam se  na něho chvíli dívala, jako by zvažovala jeho slova. A potom zašeptala. „Já ji nenávidím za to, co nám udělala. Danielovi. A taky proto nenávidím sebe. To proto, že je jako já.“

Teal´c zavrtěl hlavou. „Ona není vy. Je to stroj.“

„Stroj s mými myšlenkami, mými pocity….“

„Stroj, který využil vaše vzpomínky a vaše pocity, aby vás zranil tím nejhorším způsobem. Nepodobá se to chování viru v počítači, který ho ovládne bez vaše svolení?“

Sam o tom chvíli přemýšlela a pomalu přikývla. „Možná máte Teal´cu pravdu. Možná je tohle způsob, jak se s ní můžu vyrovnat. S *tím*.“ Posadila se zpátky na lavečku a začala si zavazovat boty. „Beru to moc osobně, je to jako bych ty hrozné věci dělala já. A je mi jí líto.“

„To je pochopitelné, podplukovníku Carterová. Vypadá jako vy. Ale nejste to vy a tohle musíte akceptovat. Ani Daniel Jackson a ani já nevěříme, že vy byste byla toho schopná.“

„A to je právě ono, jsem toho schopná. Nebo možná jednoho dne bych byla. A tohle mě děsí.“

Chvíli bylo ticho.

„Vy jste se mě nikdy neptala, kolik lidí jsem zabil, když jsem sloužil Aphophisovi.“

Sam se na něho podívala a potom jí to došlo. Všichni jsou schopní dělat hrozné věci, takové věci, za které se stydí. Mohou zabíjet a jsou zabíjeni, ničit životy a umění a přírodu. V mnoha směrech patří Sam k elitní skupině lidí, lidí kteří jí rozumí a tomu, co udělala. Je to víc než jen armáda, víc než to, že nosí zbraň. Věci, které udělali jsou neuvěřitelné, nepochopitelné. A nutné.

Jsou tu věci, za které se stydí, kterých lituje, že udělala a které neudělala. Ale nebyla sama. Teal´c a Daniel neměli lehký život, ale dali svému životu nějakou perspektivu, vyrovnali se s tím a překonali to. Oby ztratili někoho, koho milovali, rodinu, přátele. A ona není sama.

Tentokrát se nechala obejmout a dovolila v tu chvíli  sama sobě, aby se mohla spolehnout na  sílu jeho přátelství .

„Děkuji, Teal´cu. Myslím, že teď to chápu.“

„Jsem potěšen. Jste silný bojovník, podplukovníku Carterová, ale někdy se potřebujete opřít o jiný druh síly. Je to síla, kterou vaši přátelé  vidí mnohem lépe než vy.“

Sam se usmála a poplácala ho po rameni. „Raději půjdu, chtěla bych ještě před odchodem mluvit s Danielem. Vypadal předtím, že ho to dost šokovalo.“

„Myslím, že je ve své laboratoři.“

„OK, uvidíme se v prostoru brány, za deset minut?“
Teal´c jen uklonil hlavu a když Sam odcházela, usmál se.

                           *****************************************

Samozřejmě byl Daniel v laboratoři, tak nějak jako by chaoticky si balil různé věci. Pobíhal po místnosti a dával je do tašky. Sam se na něho ode dveří pobaveně dívala.

„Myslím, že jste něco zapomněl Danieli,“ řekla.

Daniel se zastavil a otočil se k ní. „Oh?“ řekl a posunul si brýle, které mu při tom jeho pobíhání sklouzly po nose dolů.

„Ano, umývadlo pořád ještě zůstalo támhle v rohu.“

„Ha, ha Sam. Jenom se chci ujisti, že jsem na nic nezapomněl a …“

„Danieli?“

Znovu se zastavil a čekal než k němu Sam přišla. „Co?“

„Přestaňte se o mě bát, ano? Já to zvládnu. Neříkám, že mě to neděsí, tak trochu. A budu ráda, když to konečně skončí a zničíme to, ale zvládnu to.“

Daniel si hlasitě oddechl a potom Sam objal. Tu to překvapilo, zasmála se a potom ho taky objala.

„Jenom jsem se cítil špatně, že jsem to byl já, kdo s tím přišel. Jako by to byl můj nápad a ….“

„Danieli, pokud to byl něčí nápad, tak potom Omy. A ona se v těchto věcech obvykle neplete, takže si myslím, že bychom jí měli věřit.“

Daniel ustoupil dozadu a přikývl. „Já vím, jenom to….“

„Je dobré to slyšet? Ano, vím, co to znamená. No nechám vás to tu dokončit a uvidíme se za pět minut v prostoru brány, ano?“

„Ano, pane!“ Řekl a zasalutoval.

Když Sam odcházela, smála se a vrazila rovnou do generála, který stál na chodbě.

„Opatrně Carterová, málem jste vrazila do starého muže.“

„No, pokud se ten *starý* muž tady kolem nebude plížit, tak by to neměl být žádný problém.“ Řekla mu aniž si uvědomila, co mu vlastně říká. Jako by z ní všechna ta tíha spadla.

Chvíli se na ni díval a potom, což ji šokovalo, šel k ní blíž a objal ji.

„Pane?“

„Šš, jenom pojďte sem.“

„Já jsem tady. Ale co to…?“ Viděla, že je zabírají nejméně tři bezpečnostní kamery.

Mírně se zaklonil, ale ruce měl stále kolem jejího pasu. „Pravděpodobně jsem zmeškal nějaké upozornění.“

Sam se na něho zmateně zadívala, on se na ni usmál a musel potlačit nutkání políbit ji. Opravdu, opravdu musel sám sebe přinutit, aby se k ní nenaklonil a …..

„Huh?“

Jen pokrčil rameny a tak ji k sobě zase dostal blíž. „Musel jsem to upozornění nějak zmeškat. Není dnešek dnem objímání v celé galaxii, Carterová?“

„Cože?“

„No, každý to dělá. Tak jsem nechtěl být jediný, kdo tohle neudělá, takže…“ zamumlal.

A potom se na ni podíval s nadějí v očích.

Chvíli to trvalo. Vzhledem k tomu, co musela během posledních třinácti minut zvládnout, to bylo omluvitelné.

„Oh. Dobře. Ano.“

„Oh?“

Sam se sklonila a Jack ji znovu pevně objal. „Oh.“

A když uslyšeli bolestivý výkřik, odstoupili od sebe. Vběhli do Danielovy laboratoře, aby zjistili, co se stalo.       

                             ******************************

„Oj.“

Jak tak Daniel běhal po své laboratoři, zahákl se nohou o popruh svého batohu a zakopl o jednu knihu, kterou si chtěl sbalit a …

„Má škaredě vymknutý kotník, potřebuje zůstat několik dní v klidu, generále.“

„Díky, doktorko.“ Když doktorka odešla, Jack se podíval na Daniela, který seděl na posteli a snažil se polknout nějaké léky od bolesti.

„Byla to nehoda, Jacku.“

„Ano, já vím. Ale to načasování smrdí, Danieli.“

Daniel přikývnul. „Myslím, že by měli stejně jít. Mám pocit, že mi Oma  tohle umožnila vidět…zrovna dneska z nějakého zvláštního důvodu. Myslím, že to načasování je důležité, čekat několik dní než budu moct chodit by mohlo znamenat, tam přijít pozdě.“

„S tím souhlasím, O´Neille. Podplukovník Carterová je v řídící místnosti a dává seržantu Harrimanovi adresu brány, kterou jí dal Daniel Jackson. Půjdu a řeknu jí, že na tu planetu půjdeme, tak jak jsme měli v plánu.“

„To udělej, T. Ale řekni jí, ať počká, potřebuji tak deset minut na to, abych se převlékl.“

Teal´c zvedl obočí.

„Jdu s vámi, Teal´cu. Co, myslíš si, že bych zmeškal svou šanci, abych se setkal se zlým *dvojčetem* Carterové?“