Titul: Junior (Těhule)
Autor: Lina
Překladatel: -/-
Žánr: Humor
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: PG
Délka: Krátké
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Z kantýny záhadně mizí jogurty a modré želé. Kdo a proč to má na svědom?

______________________________________________________________

„Příchozí díra pane.“
„Kdo je to?“ Hammond se postavil vedle Waltera a čekal.
„SG1 pane. Kód v pořádku. Otevírám Iris.“ A za chvíli už mohli sledovat jak se čtveřice zelenooděnců vynořila.
„Vítejte doma SG1.“ Pozdravil je Hammond.
„Díky pane!“ O’Neill smeknul kšiltovku ve znamení poklony.
„Hlášení ve 14.00“ Zavolal na ně ještě generál než se rozutekli do sprch.

Následující dny probíhali v poklidném souznění. Carterová si zkoumala svoje udělátka v laboratoři, Daniel si dál ničil oči vejráním do starých destiček a Teal’c zjišťoval co na základně ještě nezjistil. Jen Janet a plukovník O’Neill měli drobné neshody. Po návratu SG 1 z mise, je Janet jako vždy prohlédla. Všechny uznala pracovně schopnými, jen u plukovníka jí neseděli malé drobnosti. Nic vážného, řekla si, ale přeci jen naplánovala několik serií testů. Čímž zabavila sebe i Jacka na několik hodin. Ale ani pak nezjistila příčinu. Nechala tedy O’Neilla ať si jde po svém a víc se s tím nezabývala.

„Ahoj Sam.“ Jack přišel za Carterovou do laboratoře. Políbil svojí přítelkyni za ucho a posadil se na židli vedle ní. „Co je to tentokrát?“
„Nic zvláštního, jen urychlovač naqadachového rozpadu částic vložený do našeho nového reaktoru.“
„Hmm myslel jsem si to.“ Pokrčil Jack znalecky nosem. Sam se na něj podívala. Chtěla se na něj usmát, ale zarazilo jí jak vypadal.
„Jacku, je to dobře? Vypadáš hrozně bledě.“
„Jo, dobrý, jen jsem unavený.“
Pokývala hlavou. Zvedla se, zhasla lampičku a vzala ho za ruku. „Tak pojď. Půjdeme spát.“
Poslušně se zvedl a následoval ji do jejich ubikace. Opravdu se cítil unaveně.

0:43 v noci
Náhlý pocit závratě a slabosti ho vytrhl ze spaní. Jediná nyní myslitelná cesta vedla do koupelny. Doufal, že tím Sam nevzbudí, ale ten dávivý kašel nešel přeslechnout.
„Jacku?“ Zaklepala a vstoupila. Stál u umyvadla a omyl si pusu.
„Zlato, jsi v pořádku? Mám zavolat Janet?“
Ne jen to ne, další vyšetření ne! „To bude dobrý, asi jsem něco špatného snědl.“
„Opravdu?“ Položila mu raku na záda. Cítila jak se chvěje.
„Opravdu.“

9:00 Ráno
Když se stejný incident opakoval po snídani, Sam se to přestávalo čím dál tím víc líbit. Jack ale tvrdošíjně trval na svém. Na ošetřovnu nešel. Celý den pak prospal. Až k večeru, ho Sam našla, jak se v jídelně láduje jogurtem. A ne jedním. Vypadal už odpočatěji. A spokojeně. Další ráno ji vyvedlo z omylu. Tentokrát už nehodlala ustoupit. Jejich první ranní cesta vedla za Janet.

Pobledlý Jack O´Neill seděl na lehátku a snažil se odtušit nějakou informaci z výrazu Janet a Sam, které se bavili nad papírkem, který přinesla sestra asi půl hodinky poté, co mu odebrali krev. Opět. Každou chvíli po něm každá hodila pohled a pak se zase rychle vrátili k zkoumání čísílek, které bývali jeho krví.
„Nevolnosti, spavost, jídlo které jindy nejí…“ Ty dvě spolu snad mluví v šifrách. Pomyslel si a dál si hrál s hadičkou která se mu připletla pod ruku.
„Plukovníku, nechte tu infuzi a položte se na záda.“ Přikázala Janet. Vykonal rozkaz. Sestra k nim zatím přivezla nějaký přístroj. Sam se postavila z druhé strany lůžka a chytila ho za ruku.
„Bude to trochu studit.“ A už měl přímo ledový gel na břiše. Janet pak vzala sondu a začala mu jí ten gel rozetírat. Zároveň pak sledovala snímky zobrazující se na monitoru. Jack na obrazovku neviděl, ale zato znatelně viděl jak Sam a Janet pobledly.
Do dveří vstoupil Daniel.
„Co se děje?“ Chtěl vědět, když viděl Jacka na lůžku. Nahlédl Sam a Janet přes ramena.
„To bych chtěl taky vědět.“ Zavrčel Jack.
„Co to je?“ Vykulil oči Daniel a ujistil se, že ta sonda skutečně vede k Jackovi. „ To je ručička, ne?“

Další události už nabrali tak rychlý spád, že na ošetřovnu přiběhl i Hammond. Sam teď seděla na posteli naproti Jackovi a lapala po dechu. Jack se tvářil, že nic nechápe…a nechápal, Janet dál upřeně sledovala monitor a Daniel po pár minutách vítězoslavně zvolal. „Hele, to je nožička!“
Hammond se podíval na Danielův objev a pokýval hlavou. „Doktorko?“
„Ano pane… a tady hlavička a tady tlukoucí srdíčko. Nechtějte vysvětlení, pane…“ Vydechla.
„Ale já ho chci!“ Začal se Jack dožadovat svých práv.
Janet se na něho podívala, pak pomalu otočila monitor a dovolila mu nahlédnout do jeho vlastního břicha. „Jste těhotný, pane!“ Jack se podíval na Janet, na monitor a pak zase na Janet. Pak zaklonil hlavu a následoval Sam v příkladu, jak nejlépe lapit nějaký vzduch.

Hammond seděl v kanceláři nad červeným telefonem a zvažoval jestli zavolat presidentovi nebo svému psychologovi. Informace, které se právě dozvěděl opravdu nikdy nečekal. Co ho ale ještě víc zarazilo bylo, že když se zeptal, jak tu zatracenou věc z jeho zástupce dostanou, bál se o svůj život jako nikdy předtím. V okamžiku, kdy ta slova vypustil z úst, přísahal by, že nestát na druhé straně Jackovy postele, ohluchl by a přišel k úrazu, jak na něj Sam zaječela. „Cože!“ Bylo až obdivuhodné, jak rychle dokázala cítit jakýsi mateřský instinkt. Zarazila ho i reakce Jacka, který se v tom okamžiku chytil za břicho a věnoval mu tak vyděšenej pohled jak jen uměl. Rychle pak chvátal do své kanceláře se zavřít a zabarikádovat za dubový stůl.
Už už se chystal sáhnout po telefonu a volat (ať už kamkoli). Když se na dveře ozvalo zaklepání.
„Vstupte!“ A sebezáchovně se chytil stolu. Dovnitř vstoupila Sam Carterová. A Jack.
„Měli bychom si promluvit. Pane!“ Sam se ujala slova. Jack se zdál zamlklý. To nevěstilo nic dobrého.
„Posaďte se.“ Hammond se odstrčil stolu, aby nebyl tak blízko majoru Carterové. „Tak tedy. Nejprve mi vysvětlíte jak k tomu došlo.“
„Mno, pane, na p3x 1701, jsme narazili na celkem fajn lidi. Pozvali nás do jejich vesnice. Daniel zkoumal jejich vykopávky… a my dva…“
„Chápu, nerozvádějte to majore. Dovolil jsem vám intimní vztah. Dokonce jsem vám to toleroval i na základně, ale pod podmínkou , že nedojte k této situaci.“ Ted nevěděl jestli ma gestem ukázat na Jacka nebo na Sam.
„Pane, já se chránila. Ale nikdy nás nenapadlo, že by Jack…“ Podívala se na něho. „Tam u nich prostě funguje něco obráceně.“
„ A jak to chcete řešit dál? Ze zprávy jasně vyplívá, že je fyzicky nemožné, aby Plukovník porodil dítě.“ Při téhle generálově větě by se v Jackovi krve nedořezal. Zvedl se a bez pardónů vyrazil z kanceláře. Sam si vzdychla.
„Jak to snášíte vy majore?“
„To jako že budu otcem? Snažím se to vstřebat, pane. Čeká nás teď těžká doba. A já si nemohu dovolit, nechat Jacka na pochybách. Teď nás bude potřebovat. Promiňte pane.“ A odešla.

„Jacku? Zlato, jsi tady?“ Sam nakoukla do jejich pokoje.
„Nejsem.“ Odpověď přicházela z rohu místnosti. Vydala se tam. Teď vážně nevěděla co říci. Jackem cloumali hormony. Dotklo se ho co řekl generál. Posadila se vedle něho a pohladila ho po vlasech.
„Zvládneme to.“

Týden uplynul jako voda a zásoby jogurtů v kantýně byli ve vážném ohrožení. Stejně tak jako zmrzlina a modré želé. Modré želé? Kdo spořádal to modré želé?
Sam slezla z váhy a výmluvně se podívala na doktorku. Janet spráskla ruce.
„Lehni si.“ Přikázala a připravila sono. Jack seděl vedle Sam a kousal si nehet. Když doktorka zaostřila obrázek, zamžoural na monitor a znalecky prohlásil:
„Tohle jsem už někde viděl.“
„Ano, plukovníku, tohle jste už viděl.“ Vydechla Janet.

Generál Hammond nevěděl kam utéct. Když za ním šli Sam a Jack společně, znamenalo to další problémy…
„Generále?“ Carterová se starostlivě podívala na Hammonda.
„Co je?“ Generál se chytil stolu… tohle zvládne, tohle zvládne…
„pane, máme problém.“ Jack začal zvolna.
„Totiž, jak jsem přepokládala, že se to nestane, protože se to nemůže stát. Tak se to stalo…“
„Carterová mluvte jasně.“ Hammond cítil jak mu klesá tlak a srdce se připravuje k zástavě.
„Pane, jde o to, že-“
Sam skočil do řeči Jack. „Čekáme dvojčata, pane.“ Dokončil za ní.
Hammond tvrdě dopadl do svého křesla. „No, plukovníku, nevím jestli vám mám gratulovat nebo vás litovat.“
Sam se podívala na Jacka. ‚On to nepochopil.‘ křičel její výraz.
„Pane, když ono jde o to, že já nečekám dvojčata…“
„Tak teď už to nechápu plukovníku.“ Spráskl Hammond ruce.
Jack vrhl pohled z Hammonda na Sam a zpět a pak ubohému generálovi jemně naznačil.
George zbledl, zmodral, otevřel pusu a lapal po vzduchu.
„Kdy…“ Zeptal se Sam odevzdaně.
„Asi ve stejný okamžik jako Jack, prostě jen, u mě se to projevilo později, můj organismus je k tomu uzpůsoben, na rozdíl od Jackova.“
Než stihl Hammond něco doříci, vřítil se do kanceláře Daniel.
„Generále, generále…“ Zastavil ho až stůl. Ztěžka oddechoval a klopil ze sebe informace.
„Na té planet, kde se stala ta nehoda.“ Otočil pohled na Jacka, až teď si všiml, že tam stojí i Sam stojí.
„Moje dítě není žádná náhoda, Danieli.“ Zavrčel popudlivě plukovník na archeologa.
„Dobře, dobře…“ Bránil si brejloun svoje brejle. „Tak jsme se tam právě s Teal´cem dozvěděli, že tam lidé mívají vždy dvě děti. Jedno rodí muž a pozor…“ Vztyčil ukazováček a nahodil šťastnej výraz. „Druhé, druhé rodí muž!“ Otočil se na Sam. Myslel si, že jí tím překvapí.
„Danieli, Janet před hodinou potvrdila i mojí graviditu.“ Oznámila mu.
Jackson chvíli přemýšlel a pak rozpačitě dodal. „Gratuluji vám tedy k dvojčatům.“

O pět měsíců později
Jack se vyšoural z koupelny a byl rád, že dopadl zpět do křesla. Pohladil svoje stále se zvětšující bříško a čekal na Sam, která se měla každou chvíli pro něho stavit a měli zajít na oběd. Ne, že by teď po koupelnové příhodě měl hlad, či vůbec chuť, ale chtěl se projít. Trávil teď svůj život za stolem a na základně. Hammond jemu i Carterové zakázal mezihvězdné cesty a nechal je sedět doma. Sam se zabavila. Celé dny byla zavřená ve své laboratoři a hrála si. Jack to nerad viděl. Nechtěl aby se jeho nastávající žena… ano, požádal jí o ruku, … rýpala v stroječkách a každou chvíli mu se šťastným výrazem oznamovala, jak se jí podařilo zabránit radioaktivní kontaminaci základny.
Ale Jack se nudil. Nebylo o čem psát hlášení a tak si Hammondem posílal spěšné depeše, na hlavičkovém papíře SGC, označené jako přísně tajné, po jednom poslíčkovy, který už z toho pomalu začínal šílet. A zajímá vás co bylo jejich obsahem? Kdo očekával, že tajné informace o zbraních, spojencích a nepřátelích, tak se mýlil. Čím víc se blížil termín porodu, tím víc začínal Jack vyhledávat informace zkušeného dědečka George.

„Já to vidím takhle…“ Začal Daniel a Jack zvedl oči. Nesnášel když říkal tuhle větu. Slyšel jí snad už tolikrát, že by jí dokázal odříkat i pozpátku. „Necháme přivézt závěsy a květiny. Prostor brány bude vyzdoben naprosto dokonale.“
„Danieli, to by bylo nádherné.“ Sam se rozplývala a Jack přemýšlel, že se mu zase zvedá žaludek. Jeho starostí teď bylo, aby neutekl od oltáře na záchod a ještě jedna věc ho trápila.
„Kdy přijde otec?“ Zíral do stolu a ptal se potichu.
„Měl by tu být do hodiny, Jacku.“ Sam si přitáhla další pohárek želé a slastně zabořila lžičku.
Jack zbledl ještě víc a opřel se lokty o stůl.

Hammond stál v řídící místnosti vedle Jacka a Sam a čekali až Jacob projde bránou. Jakmile Sam uviděla jejího otce, rozeběhla se dolů. Jakob ji opatrně objal.
„Zlatíčko, omlouvám se, že jsem nepřišel dříve. Moc ti to sluší.“ A pohladil Sam bříško. „Musíš mi vše prozradit. A hlavně, kdo je tatínkem.“ Sam se podívala do okna centra. Hammond tam pořád stál a Jack vedle něj se snažil být neviditelný.
Jakobovi okamžitě spadl úsměv ze rtů. Podíval se na rozzářenou dceru, nahoru na Jacka a pak na Samino bříško. Nemohl se nedovtípit kdo bude otcem. Celý zrudl. Sepnul pěsti a rozběhl se nahoru do kontrolní místnosti.
„Jacku O’Neille!“ Řval už od spodu. Vyřítil se po schodech a jal se vrhnout na plukovníka, který si dovolil sáhnout na jeho dceru a smísit tak svoje neznatelné IQ s jejím intelektem.
„Tati nééé!“ Volala za ním prosebně Sam. Ale to už se Jakob natáhl a vymrštil pěst proti Jackovu břichu.
„O’Neillovi neublížíte!“ Chytil Teal’c nazlobeného otce za ruku. Jack se instinktivně schoval za vysokého Jaffu, který mu zabezpečoval dostatečný odstup od běsnícího Jacoba.
„Tati, prosím, nech ho!“ Sam ho chytila za druhou ruku a se slzami v očích dodala. „Ublížíš mu!“
Jacob se zarazil. „Chováš se hrozně!“ Řekl hlas Selmac.
„Já ho zabiju.“ Procedil Jacob mezi zuby.
„Omlouvám se za chování-“ Selmac byla opět potlačena.
„Zabiju toho bastarda co zbouchl mojí holčičku!“ A opět se vrhl na Jacka a opět byl chycen Teal’cem
„Tati nech toho! Ublížíš našemu dítěti!“
„Sakra co to plácáš za nesmysly!“ Obořil se na ní Jacob.
„Mluví pravdu.“ Podpořil George Sam. „Nikdy by sis neodpustil, kdyby se stalo něco tomu malému.“
„A Jak asi ublížím, svému vnoučeti, když ten, koho chci zabít, je ten bastard co se zbaběle schovává za tím jaffou?“ Jacobovi začal přeskakovat hlas. Sam vzala Jacka za ruku a vytáhla ho zpoza Teal’ca.
„Proto.“ Oznámila suše otci.
Jakob na ní vrhl spalující pohled a zatavil se s hrůzou na O’Neillovi.
„Nějak jste přibral ne?“ Zkusil svoje jediné vysvětlení toho co viděl. Nikdo mu neodpověděl. Úplně panicky se rozhlédl okolo a vyžadoval si vysvětlení. Sam se postavila vedle Jacka a oba si položili ruce na bříška.
Jacobovi se rozšířili panenky a klesl k zemi. A zdálo se, že ani Selmac není schopna cokoli říci.

„Tati, jsi v pohodě?“ Ptala se Sam zdráhavě otce, když otevřel oči.
„Ne!“ Zavyl Jacob Carter. „Kde je?!“ Zuřivě se rozhlédl okolo.
„Kdo?“ Sam unaveně klesla do křesla a složila si ruce na prsa. Dneska už toho měla dost. Připadala si, že přibrala snad 100 kilo.
„Jack!“ Zavrčel otec.
Sam protočila panenky. „Natekli mu kotníky, tak je na ubikaci a vzdychá jak ženská v pátém měsíci.“ Jacob vrhl po dceři nevraživý pohled.
„No co no? Tak budeš čtyřnásobným děda, no!“
„Samantho, duše moje, jak ses vůbec mohla spustit s takovým…“
„Jakým tati? Myslela jsem že máš Jacka rád.“
„Měl jsem, než tě-“ Chtěl říci zbouchl nebo jiné nevybíravě slovo, ale Sam ho předskočila.
„No a co! Já jeho taky!“ A chudák Jacob nemohl argumentovat. Nikdy by si nepomyslel, že jeho dcera někoho ‚zbouchne‘.
„A co na to vaše nařízení o plukovnících a majorech?“ Zkusil jiné téma.
Sam se ušklíbla. „Nehoda při výkonu služby…“
„Nehoda… dva důstojníci těhotný, z toho jeden je chlap! A na oficiálním hlášení se píše nehoda! Samantho, proboha! A jak chce Jack vůbec rodit!“
Sam se zarazila. Tomuhle tématu se tak trošku vyhýbala. S Jackem už o tom vůbec mluvit nemohla. Když to jednou zkusila, hystericky se rozplakal, že ‚z něj dělá špatnou mámu‘ a tři dny s ní nemluvil. „Jo, tohle jsme ještě tak docela nevyřešili…“

Jack O’Neill stál na rampě u brány a modlil se, aby kněz co nejrychleji odříkal co měl, on mohl políbit Sam a pak co nejrychleji najít nejbližší záchod. Chtělo se mu děsně čurat. Vždycky si sliboval, že pokud si někdy vezme tohodle úžasného majora, vychutná si jejich svatbu jako nikdy nic předtím… obzvláště pak svatební noc. Ale volání přírody bylo silnější a malé O’Neillatko v něm se ráno převalilo tak nešikovně, že mu tlačilo na močový měchýř.
„…a slibujete, že ji budete milovat a ctít až do konce života?“
Jack na chvíli přemohl sám sebe, podíval se na Sam a pevným rozhodným hlasem jí přísahal svoji věrnost. Musel uznat, že to nikdy nemyslel vážněji. Tuhle ženu naprosto zbožňoval. Byla tak nádherná a obzvláště teď, když byla těhotná. Celá zářila jako sluníčko. Bílé šaty s vlečkou měla uzpůsobeny pro její pokročilý stav a ve vlasech vetkané květy voněly. Nemohl být šťastnější. Sám sebe hodnotit nemohl.
„Ano, miluji tě, Jacku.“ Sam se na něj dívala s takovou láskou.
„Manželé se dohodly na jménu Carterovi…nyní můžete políbit nevěstu.“
Jack udělal krůček k Sam, uchopil její tváře do svých rukou. Jemně se navzájem dotkly svými bříšky. Museli se tomu usmát. Tohle spojení je poslední dobou vždy poveselilo. A pak jí políbil a ona jeho. Před celou SGC, pod Hvězdnou branou která je svedla dohromady a před očima jejího otce, který dojetím frkal do kapesníku a přiblble se umíval na Teal’ca.
Když Jack přestal Sam líbat a oddálil od ní svůj obličej, Danielovi padla brada až k podlaze a přítomným davem to zahučelo. Jack si otřel uslzené oči a pak to samé udělal i Sam. Oba byli neskonale dojati. Přítomní důstojníci a vojáci však oněměli úžasem. Jack O’Neill (teď už Carter) prováděl činnost zvanou slzení!
„No co no?“ Zastal se ho Hammond. „Se občas stává, že mají těhotní muži slabé chvilky!“

Daniel se nosil s hlavou hrdě vztyčenou. Tuhle svatbu připravoval on a Teal’c a byl na ní patřičně hrdý. Místnost s bránou vypadala jako z pohádky tisíce a jedné noci. Kněze našli slepého, takže chudák ani nevěděl kde je a nemohl nic vyzradit. Sam i Jack o ničem nevěděli. Vše bylo překvapením. I velký modrý dort z želé, který spolu novomanželé nakrojili. Obzvláště se však těšil na svatební dary. Mezi klasickými ručníky, hrnečky (vše s logem SGC) se nacházela i objemná krabice. Na jejím vrchu cedulka se vzkazem. ‚Jacku, to je hlavně pro tebe.‘ Cáry papíru lítali okolo, když se Jack dobýval dovnitř. Pak se zarazil a zmateně koukal na několik tub.
„Co to je?“ Vrhl zoufalý pohled na Daniela.
„To jsou krémy proti stryjím.“ Vysvětlil Daniel a zubil se. Jack svraštil obočí.
„A co to je?“
„Jacku, to je na bříško. Na jizvičky na kůži, které vznikají jejím rozepínáním jak se děťátko zvětšuje.“ Vysvětlila Sam.
„Tys mu o tom řekla?“ Zaúpěl plukovník nešťastně. Myslel to jako tajemství, když za Sam přišel, že našel na svém bříšku podivné rýhy. A ona to klidně vykládá místní drbně, tomu brejlounovi. Jack přísahal sám sobě, že až porodí a bude schopnej vstát z postele, dohoní Daniela, a prohodí ho nejbližším oknem (však v tom létání skrz zavřené okno měl ten krátkozrakej truhla dost zkušeností).

7.měsíc
Večer se Sam plížila do ubikace nejpomaleji jak mohla. I jí už otékali kotníky. Sice jí i Jackovy odbyl problém s ranními nevolnostmi, ale zato se obě děcka začala mrštně hýbat a kopat. Jack říkal, že si vždy přál mít doma malého hokejistu, ne fotbalistu.
Když konečně sáhla na kliku jejich pokoje a vstoupila potichu dovnitř, zarazila se hned za dveřmi a pozorovala Jacka. Stál před zrcadlem, jen v teplácích a pozoroval svůj odraz. Něco si potichu broukal a jemně prsty přejížděl po svém bříšku. Zdál se naprosto spokojený. Sam si vzpomněla na počáteční šok, když se to dozvěděli. Nejprve byli překvapení, pak začal Jacka nadávat, ať to z něj vyndají. Upadl do deprese a nějaký čas trvalo než se s tím smířil. Ale teď se zdál naprosto bezstarostný.
„Copak děláš lásko?“ Zeptala se ode dveří.
„Uch… mazal jsem si ten krém od Daniela. Myslím, že to účinkuje.“
Sam se k němu přitulila. Jacka políbila a bříško pohladila. On jí to přesně tak oplatil.
„Mám dobré zprávy. Janet přišla na to, jak ‚porodíš‘. Prý to nebude složitější než obyčejný císařský řez.“
„Hmmm.“ Narkčil bradu a políbil jí na čelo. „Doufám, že to půjde a budu moct být u tvého porodu.“
„Taky doufám.“ Pošeptala mu Sam do ucha. Prosmýkla se kole něho a šla do sprchy. Jack připravil postel a osobně zajistil její předehřátí. Sam se pak jen k němu přitulila. Byli oba natolik unavení, že o nějakém sexu nemohla být ani řeč. Zato si byli jisti, že si to potom pořádně vynahradí.

Ranní kávička voněla. Sam slastně natahovala její výpary a studovala papír který ležel před ní na stole. V kantýně bylo plno lidí. A nikdo si jich nevšímal. Na jejich ‚těhotného šéfa‘ – jak přezdívali Jackovi, si už všichni zvykli. Jen se modlily, aby to skončilo co nejdříve. Jack byl díky výkyvům nálad pro podřízené nesnesitelný. Někdy vzteklý a jindy naprosto laxní. Ostatně náš těhotný hrdina se právě prodíral už pátým katalogem a nespokojeně si mručel pod neexistující vousy.
„Nemají tu nic zajímavého!“
„Cože?“ Sam k němu pohled nezvedla.
„Tady v tom katalogu… nic tu nemají!“ Povzdechl si. „Rád bych si šel vybrat pro naše děti věci osobně. Tohle přebírání časopisů a hledání na internetu je tak hrozný.“
„Daniel ti přeci přiveze co potřebuješ.“ Sam upila kávy.
„Jo, jasně. Jako minule. Jednoznačně jsem mu řekl, že chci tyrkysově modrou froté peřinku a on mi ji přivezl bledě modrou.“
Sam protočila panenky. Jeho trápení by chtěla mít.
„Moc nekruťte očima majore. Vy jste si byla minulý týden koupit nové šaty a vybrat postýlky – beze mě!“
„Jacku,“ Sam se na něj konečně podívala a pokusila se o smířlivý tón. „Víš moc dobře, že dokud neporodíš, nemůžeš mimo základnu.“
Jack zalistoval časopisem a zavrčel. Moc dobře si uvědomoval jak by to asi vypadalo, kdyby se takhle procházel po nákupním centru v Colorado Springs.
„Jestli tě to uklidní, tak já pojedu dneska s Danielem a přivezu ti co budeš potřebovat.“ Slíbila v naději, že přestane. Jack mlčel. Nechtěla se k téma vracet a znovu zvedla hrnek k ústům.
„Neměla bys to pít!“ Bylo poslední co u snídaně od manžela slyšela. Zprvu oceňovala, jak dobře se Jack na konec zadaptoval a začal připravovat na své těhotenství, ale teď jí štvalo, když jí poučoval. Našrotil se snad pět knížek o mateřství a neustále poukazoval, že to či ono by mělo či nemělo být. Ale strpěla to. Zvedla se – velice pomalu a obtížně. Ta váha jí začínala vadit. Obešla stůl. Prohrábla Jackovi šedivé vlasy a políbila ho do nich.
„Musím do laboratoře.“ Pohladila ho po bříšku a odešla.
Sam pomalu zjišťovala, že se přestává soustředit na práci. Najednou jí nešlo nic. Reaktory jí neposlouchaly, počítači spadl systém a manžel jí poučoval o správné výživě těhotné ženy.

Jack seděl na vyšetřovacím stole a čekal, až se doktorka vynadívá na jeho břicho.
„Krásně kope.“ Rozplývala se.
„To je úhel pohledu. Já jsem raději když spí.“ Jack měl dnes prostě nabručený den.
„No, plukovníku.“ Janet přešla jeho poznámku bez povšimnutí. Ještě dva měsíce a budeme moci operovat. Není snadné odhadnout přesný termín kdy je ta správná doba. Nevíme jestli nám vaše tělo nějak naznačí kdy se má vše uskutečnit, takže zatím budeme vyčkávat. Chci tu mít Vás i to maličké každý den.
„Stejně to říkáte jen proto, aby jste si mě mohla prohlížet bez košile.“
„To máte pravdu plukovníku. Tentokrát raději než kdy předtím.“ Obrátila Jackovu poznámku proti němu. Podala mu tričko a pomohla z lůžka.
„Kdyby něco-“
„Tak volám.“ Doplnil Jack větu kterou slyšel denně.

9. měsíc

Sam čekala na otce, až zaplatí. Opírala se o zeď a zhluboka dýchala. Dnešek nebyl dobrým dnem jet nakupovat. Pro pleny mohla klidně poslat Daniela s Teal’cem. Ale Jacob Carter trval na svém. Chtěl něco vybrat těm dvěma maličkým. Ostatně slíbil Jackovi, že se mu po něčem poohlédne. Tedy ne, že by mu to slíbil přímo on, ale Selmac byla celá roztržitá blížícím se datem porodu. Jakobovi dělalo někdy pořádné problémy dostat se ke slovu a přímo trpěl, když se Selmac chtěla motat okolo Jacka. A naprosto k nepříčetnosti ho vytáčel nový způsob, jakým si plukovník oddělil hostitele od symbionta. Když měla navrch Selmac, říkal jí ´Babčo´. Selmac to těšilo. V praxi by mohla být babičkou i generála Hammonda. Zato Jacob označení ´Dědo´, k smrti nesnášel. Ale tvářil se jako by nic. Nechtěl přidělávat Sam vrásky na čele.
„Tak pojď, pojedem na základnu.“ Vyzvednul Jacob svoji dceru z rohu kde čekala a tlačil před sebou plný košík.

Jack seděl na poradě a poslouchal Daniela, který něco žvatlal o starým náboženství indiánů na severním pólu. Křeslo bylo měkké a Danielův hlas tak uklidňující. Sám sebe ani nepřistihl jak zavírá oči a upadá do spánku. A že by to bylo nadmíru slastné spaní, kdyby nepocítil silné kopnutí pod žebra.
„Uch!“ Vzpřímil se v křesle a ruce si položil na břicho.
Generál se taky probral z polovičního bezvědomí a zbystřil. „Plukovníku?“
Jack zalapal po dechu. „Pane-“ Zkřivil obličej, zaklonil hlavu a snažil se odolat náporu křečí.
„Zavolejte doktorku!“ Vydal Hammond rozkaz a Walter spěchal k telefonu. Generál s Teal’cem zvedli Jacka z křesla, podepřeli ho a pomalu vedli směr ošetřovna.
„Uff…kde je Sam!“ Zaúpěl Jack a zhluboka se na nadechl. V životě si nedokázal představit jak to může bolet.

„Uf, kde je Jack!“ Sam chytila Janet pod límcem.
„Jen klid, je v pořádku, přijde!“ Utěšovala Janet Sam. Jeli společně z parkoviště. Cestou na základnu praskla Sam voda. Jacob okamžitě volal doktorce a ta je čekala na parkovišti.
Výtah se konečně zastavil a Jacob spěšně tlačil dceru na ošetřovnu. Kde našli jen sestry.
„Kde je doktor Warner?“ Zavrčela Janet na nepřipravený personál.
„Byla volána lékařská pohotovost do konferenční místnosti.“ Odpověděla jedna sestra okamžitě.
„Co se stalo?“
„Vypadá to na plukovníka O’Neilla.“
Sam, kterou právě položili na lůžko mezi kontrakcemi a pokusy zhluboka dýchat, se vyděsila.
„Jack?!“
„Sam, jdu tam za ním. Zhluboka dýchej, tak jako jsme se to učily, ano?“ Janet předala opatrování majora do rukou sestřiček a jejího otce a rozeběhla se na pomoc Jackovi Carterovi.

„Už tam budeme plukovníku.“ Ujišťoval doktor Warner svého pacienta. Jack ležel na nosítkách. Bledý jako stěna a jeho momentálním cílem bylo nabrat vzduch do plic. Cítil se vyčerpaně. Už ani neměl sílu křičet.
Janet je našla na půly cesty. Nemusela dlouho zjišťovat situaci, aby poznala co se děje. Okamžitě nechala připravit operační sál. Chudáka Daniela s Teal’cem poslala pryč. Opravdu si přála, aby mohla být u porodu své kamarádky, ale raději poslala Warnera za Sam a sama se ujala plukovníka, o kterého měla velké obavy.

„Tak majore, na tři. A pak zatlačte.“ Radil doktor. Daniel a Jacob už měli podrápané ruce a obličeje, jak s snažili Sam morálně i fyzicky povzbudit.
„Kde je Jack!“ Křičela Sam. Chtěla ho mít u sebe. Slíbil jí, že tu teď bude.
„Neboj Sam, bude to dobré.“ Snažil se Daniel. Pomalu začínal cítit jak se s ním hýbe místnost. Teal’c odpadl již před půl hodinou.
„Majore, po kontrakci zatlačte jak nejvíce můžete!“ Rozkázal Warner. Sam poslechla. Stiskla při tom Danielovi ruku rak silně, že zakřičel snad ještě víc než ona sama.
„Už mám hlavičku. Teď už to půjde snadno.“ Zajásal doktor.

„Tlak 100 na 65 a klesá.“ Hlásila sestra. Janet si nechala podat další nástroj. Musela spěchat.
Dokončila poslední řež. Ještě pár drobných úkonů a už vyndávala miminko. Bylo sice mírně namodralé, ale nic co by nespravil pobyt v inkubátoru. Janet svěřila to maličké sestřičce a vrátila se k práci. Nemohla dovolit, aby teď plukovník odešel.
„Zástava…“ Tiše oznámila sestra. Janet svěsila hlavu.

Sam se sice cítila hrozně unaveně, ale s láskou k sobě přiložila malé stvoření a nechala ho najít si mléko. Pozorovala malého Ricka a cítila se spokojená.
„Sam.“ Hlas doktorky Fraiserové přerušil její bloumání nad nekonečnou krásou chlapečka kterého držela v náručí. „Někdo by tě rád viděl.“ Ještě Janet ani neviděla a už si domyslela kdo jde s prosíkem o odpuštění, že ji nechal samotnou a přitom sliboval, že bude u porodu.
„Jacku, kde ses sakra toulal.“ Schválně zvýšila výhružný hlas.
„Nejsem Jack.“ Opravila ji doktorka. „Jsem Amanda. A mám velký hlad.“
Sam se zmateně podívala na Janet. Ale hned pochopila. Do náručí jí bylo přiložené druhé miminko, stejně tak krásné jako to první. Sam cítila jak jí pálí oči. Proto tedy nepřišel. Tohle byla ta setsakra nejlepší omluva.
„A co Jack?“ Zvedla mokré oči k Janet.

„Jacku.“ Vydechla Sam a pohladila ho po studené ruce. „Dokázal jsi to.“ Šeptala a potlačovala slzy.
„Je hodně slabý. Sam, nebyl to obvyklý císařský řez. Ztratil hodně krve.“ Janet se na kamarádku slabě usmála. Ale Sam měla teď oči jen pro Jacka. Vypadal jako když spí. Hrudník se mu pravidelně zvedal. Ale slabě jí stiskl ruku.
„Sam, zvládne to. Má teď tři krásné důvody žít!“ Janet se otočila a potichu odcházela. Její podpatky ještě ani nedozněly na chodbě a Samantha Carterová se posadila na lůžko ke svému muži.
„Dokázal jsi to, Jacku. Jsou nádherní, oba.“ Políbila ho na čelo.
„V pořádku?“ Skoro ho nebylo slyšet, ale otevřel oči. Četla v nich napětí a obavy.
„Naprostém.“ Sam roztáhla úsměv. „Táta a Daniel jsou z nich úplně mimo.“ Hladila Jacka ve vlasech. „Jak je tobě?“
„Bude to fajn.“
Sam se natáhla k němu do postele. To čeho se obávali bylo za nimi a to na co se těšili před nimi. Život nemohl být štědřejší a generál Hammond dojatější. Už teď bylo všem jasné, že Amanda a Richard se stanou miláčky komplexu SGC.

Konec