Titul: Kámen
Autor: M.i.s.k.a
Překladatel: -/-
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Středně dlouhé
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Sam podléhá záhadné nemoci... podaří se ostatním najít lék?

__________________________________________________________

Všichni seděli znudění v zasedačce. Hlavně Sam. Zrovna analyzovala nějakou věc, co přinesla SG5, bylo to strašně zajímavé. Tato věc měla na rozdíl od jiné technologie té planety tu vlastnost, že obal..
„Takže generále, co to má být?“ Nervózně se ozval Jack. Všichni měli mít dovolenou, tak byl krajně nepříjemný, zničil mu jeho rybářský výlet.
Teal´c a Danny se tvářili neutrálně. Bylo jim to vlastně jedno. Hlavně Teal´covi, ten neměl vůbec nic na práci.
„Sonda na P5X 631 ukázala část nějaké goauldské laboratoře. Myslím, že hlavně major Carterová..“
Sam vzhlédla, neměla ani ponětí o čem mluví. Jack své uši používal víc jak ona, taky slyšel, co Hammond říká. Zachytil její zmatený pohled a zahýbal rukou jako že nic. Skoro hlasitě si oddechla a zase se vrátila ke svému bloku, tentokrát s trošku červenější barvou.
„.. a Teal´c by si to rádi prohlédli.“ Dokončil Hammond.
„Co je na ní tak zajímavého?“ Neopouštěl Jack svůj nepříjemný tón.
„Vlastně skoro nic, ale rád bych věděl, čí je a na co ji používali.“
Jack se nadechl k nějaké nehezké poznámce. Tentokrát to byla Sam, která ho zarazila. Provinile se na ni usmál a podepřel si hlavu rukou.
„Aha.“ Nakonec odpověděl do stolu.
„V 18:25 buďte nachystaní u brány.“
Hromadně kývli a zvedli se, když generál odcházel. U Sam už to konečně vzbudilo pozornost. Měla další hračku na zkoumání a tentokrát jí to s pomocí Teal´ca bude trvat míň času. Zasněně se nesla k šatně. Vlezla do dveří a rozhlédla se. Takhle teda její šatna nevypadala ani v nejmenším. Usmála se. Měla by přestat tolik přemýšlet. Na jedněch dveřích viděla Jackson, na druhých O´Neill, tak to šlo dál. Otočila se a chystala se k odchodu. Otevřela dveře a vrazila do Jacka.
„Ahh, pane, promiňte.“
„Nic se nestalo, co ste chtěla?“
„Ehh.. nic, já si spletla dveře.“ Ani se mu nebyla schopná podívat do očí. Takový trapas.
„Spletla?“
Kývla hlavou. Aby toho nebylo málo, z chodby se vyřítili Danny s Teal´cem a nasadili velice nechápavé pohledy. Radši už nic neříkala. Záhadným způsobem obešla Jacka rozprostírajícího se přes celé dveře a zapadla do dveří o chodbu dál. Jack se usmál a konečně přešel ke své skříňce.

Hammond jim moc času nedal, tak byli všichni připravení v rekordním čase. Střetli se na chodbě a společně se vydali k bráně. Až na Jacka měli nadšené výrazy. Taky prošel bránou poslední. Navíc vyhlídka hodinové chůze ho nijak nenadchla. Dneska se snad loudal nejvíc. Daniel se dokonce pokusil o konverzaci, ale byl zpražen pohledem. Byl přesvědčený, že kdyby ještě něco dodal, zastřelil by ho. Už z dálky viděli nějakou budovu, ve které pravděpodobně byla slavná laboratoř. Taky byla zdrojem el. signálu, jak poznamenala Sam. Po chvilce bloudění kolem budovy se Teal´covi podařilo najít vchod. Vlastně ho objevil nedopatřením. Zavadil o jednu z tyčí trčících ze zdi a se syčením se jim ukázala kamenná chodba do budovy.
„Taky nám to mohli říct hned a nemuseli bysme to tu hledat jak..“
„Pojďme radši dovnitř.“ Rychle zakročil do Jackova monologu Danny, protože si byl jistý, že by se dozvěděl pár hezkých slov. Jack se zamračil a vešel do místnosti za Teal´cem.

Laboratoř nebyla nijak velká, nato, jak vypadal barák z venku. Byla prakticky miniaturní.
„Musí mít ohromně silné stěny.“ Perlila Sam a obíhala stojící muže s různými nástroji na měření úplně všeho.
„Proč asi?“ Neodpustil si otázku Danny.
„Je to laboratoř..“ Odfrkl Jack.
Danny ho zpražil pohledem a raději se zaměřil na věci ležící na malém kamenném stolečku. Vzal do ruky jeden z předmětů plnící funkci zřejmě nějakého nože a podrobně ho zkoumal. Na rukojeti byly nějaké symboly, ale neměl ani ponětí, co to je, ale cosi mu to připomínalo. Položil to a přesunul se k dalšímu předmětu. Tak postupoval až k poslednímu. Při dotyku s kůží se oválná hračka rozsvítila a zdálo se, jakoby ho dokonce vnímala. Jack aspoň jednou dával pozor a vzal do obou rukou zbraň a mířil na Dannyho. Jeho prudký pohyb zaregistrovali ostatní a vyděšeně hleděli na Jacka. Danny k němu napřímil ruku.
„Jacku, co děláš?“
„Jenom dávám pozor.“
„Neboj, nic se nestane, chce mě to jenom poznat, zdá se, že mě to…no..“ Nemohl najít vhodný výraz.
„Skenovalo?“ Pomohla mu Sam.
„Jo, tak něco.“
Věc zase zhasla.
„Vidíš!! Nic se neděje.“ Skoro se posmíval Danny Jackovi, který byl pořád v pohotovosti. Ten se na něj zašklebil a pustil pistoli.
„Co tu vlastně hledáme?“
„Nevím, pane. Ale ráda bych ty věci analyzovala na zemi.“
Jack protočil oči. Slovo analýza z duše nenáviděl, protože to pro něj znamenalo pěknou nudu. Potom, co odešel Danny od stolku, musel se taky potěšit svítícím šutrem. Usmál se, když se to zase rožlo. Sam vybalující sáčky na „sběr“ těch zařízení se usmála taky. Jako vždycky. Dyž se něco takového našlo a vypadalo to bezpečně, musel si to vzít do ruky taky. Pa zhasnutí se s tím ještě snažil zatřást, ale bez účinku. Světelná show se už asni konat nebude, tak to vrazil do ruky Sam. Ještě neměla nasazenou druhou rukavici, tak se to po sřetu s kůží opět rozsvítilo. Jacka to znova nadchlo, ale jí to tak báječné nepřipadalo. Snažila se takovýchto věcí dotýkat pouze s rukavicemi, dokud nezjistila, co to přesně dělá. Jack se otočil a už neviděl její naštvaný výraz, když zhasínající kámen vhodila do sáčku a zlepila. Nasadila i druhou rukavici a postupně sbalila všechny věci ze stolku. Nic jiného už tam ani brát nešlo. Většina dalších věcí byla v laboratoři pevně přidělaná ke zdi nebo stolu, který se táhl po celém obvodu místnosti.

Pro jacka už veškerá zábava skončila a tak vyšel za Teal´cm postávajícím venku a hlídajícím okolí. Sice sonda nehlásila žádný život, ale člověk si nemohl být nikdy jistý.
„Něco si našel?“ Ptal se Jack Teal´ca, když viděl, že se hrabe tyčovkou v zemi a něco upřeně pozoruje.
„Nic.“
Přišel blíž a viděl, že jeho veškerá pozornost e věnována menšímu pavoukovi, který se snažil utéct z Teal´covy intimní zóny, ale ten mu to vždycky překazil tyčovkou. Vyděšený pavouk se zarazil a chtěl pokračovat jiným směrem, lae Teal´covy pohyby se stále opakovaly. Jack se usmál.
„Teal´cu, to je týrání zvířat.“ Pořádně mu cukaly koutky, když to říkal.
Chvilku se zarazil a přestal ohrožovat prchající zvířátko. Nakonec pokrčil rameny. 
„Je to jenom hmyz.“ Pronesl s ledovým klidem a pokračoval ve své činnosti.
Po deseti minutách je to oba omrzelo. Hlavně Jacka to zírání do země. Podíval se na hodinky. Roešel se zpátky k domečku, prošel chodbou a nevrlým tónem oznámil Sam a Dannymu, že by rád odešel. Sam to byo vcelku jedno. Všechno co chtěla si už vrazila do batohu. Sundala i druhou rukavici a posbírala si věci. Danny něco namítal, ale stejně už nebylo co zkoumat, nemohl si nic dokonale prohlédnout, protože Sam pobrala úplně všechno. Nešťastně vzdychl a ubral se k východu. Sam s mírnou námahou nakládala batoh na záda. Jack přiskočil a pomohl jí o nasadit. Sotva to ale zvedl o pár centimetrů, málem mu to urvalo ruce.
„Prokrista pána, co tam vlečete?“
„Všechno.“ Odpověděla smějící se Sam a popravila si uši od batohu na ramenou.
Jack ji poplácal po levém rameni.
„Tak pojďte, už mě to tu nebaví.“ Pronesl Jack a jeho postava zmizela v chodbě.
„Jako vždycky.“ Zašeptala a vydala se za ním.

Zpáteční cesta byla o poznání rychlejší. Jack vedl a doufal, že po takové veledůležité misi, které se rozhodně nemohl účastnit jiný tým, dostane konečně volno. Po 45 minutách dorazili k DHDčku. Danny zadal příslušných 7 symbolů a jako první prošel. Hammond jim nakázal ošetřovnu a pak hlášení. Sam si zanesla svoje suvenýry do laborky. Věděla, že tak akorát stihne všechno vyskládat na stůl a hurá na ošetřovnu. Vytáhla poslední předmět. Téměř s láskou se na něj podívala. Ve dveřích se objevil Jack.
„Majore..“
„Pane?? Co se děje?“
„No, nerad vás ruším při tomhle okamžiku, ale Fraserová si vás žádá.“
Mrkla na hodinky.
„Sakra, trochu sem se zdržela. Díky pane.“ Vystřelila ven. Jack nemohl nic jiného, než se smát. Zběžně si prohlédl její přeplněný stůl, nechápavě zavrtěl hlavou a odešel za Hammondem na ještě nudnější hlášení, než byla a slavná mise.

Sam vyskočila na postel a s kopající nohou do její konstrukce čekala, až jí Janet vezme krev a změří tlak a podobné prkotiny.
„Tak co? Jak bylo? Plukovník se zdál hrozně nadšený.“
Sam se mírně pousmála, ale v zápětí toho nechala, protože dostala koňára do zadku. „Au! Fajn, mám zase co dělat. Hlavně jeden artefakt nás všechny zaujal. Takový svítící kámen. Pokaždé, když se ho někdo dotkl, rozsvítil se a po několika vteřinách zhasl.“
„Proč?“
„To zatím nevím. Ale když sem se ho chytla znova, tak už se nic nestalo.“
„Není to nebezpečné?“
„Taky nevím. Po hlášení se chystám na to vrhnout.“
„Sam, měla by sis taky trochu odpočinout. Moc pracješ.“
„Janet, sama nejlíp víš, že u toho si odpočinu nejvíc.“
Janet kapitulovala. S ní to vážně nemělo cenu. „Dobře, ale chci aby ses trochu vyspala. Máš mírně zvýšenou teplotu.“
„Hm..“
„Sam!“ Zvýšila na ni hlas Janet.
„Ehh, jo. S tou teplotou si nedělej starosti. Svítilo tam slunce, to mám z toho.“
„Fajn, ale pro jistotu se mi zítra přijď ukázat.“
„Janet, to není nutné.“ Nespokojeně se vymlouvala.
„Sam, přestaň. Zítra v devět tu budeš čekat, jinak tě sem přitíhnu násilím.“
Sam hluboce a hlavně dramaticky vzdychla. „Dobře, budu tady.“
Usmály se na sebe a Sam šla vystřídat Jacka. Hlášení bylo podle očekávání velice krátké. Mrkla na hodinky. Brzo bude deset. Rychle se přesunula do laborky, aby se konečně vrhla do práce.

Jack se při hlášení marně pokoušel přesvědčit generála o nutnosti své dovolené, ale v tuto chvíli mu to prostě nechtěl dovolit. Janet mu musela hned vyžvanit, že je nějaký nachcípaný a má teplotu. Nutně ho musí pozorovat. V tuto chvíli se ospale potácel chodbou a vzpomínal na svůj nehezký rozhovor s doktorkou.
„Děláte si ze mě srandu, nebo co?? Chci jet na ryby!!“
„Plukovníku, ať budete jakkoliv protestovat, stejně vás nepustím.“
„Ale vždyť na chatě se z toho dostanu rychlej, než v tomhle ponurém vězení.“
„Pane, mám vám to dát rozkazem??“
„Cože?“
„Myslím to vážně.“
„Vám se asi nedá odmlouvat, že?“ Smutně rezignoval.
„Ne.“ Zasmála se. „A přijďte se mi zítra ukázat.“
„Doktorko, je to obyčejná rýma. Nepotřebuju doktora. Maximálně psychiatra.“ Snažil přivést řeč jinam.
„V 9:30.“ Vrátila ho, vzala všechny zkumavečky, obešla ho a zmizela mu z očí na chodbě. Teď už i on cítil neobvyklou teplotu svého čela. Zrovna procházel kolem Saminých dveří, tak se rozhodl, že ji zkontroluje. Potichu zaklepal a vstoupil do pootevřených dveří. Seděla za stolem. Ne vlastně ležela – četla stůl. Jednu ruku položenou pod hlavou a druhou přes věci na stole. Záda se jí rytmicky nadzvedávaly a klesaly.
„Carterová, vzbuďte se.“
Nic, jako špalek. Jemně do ní strčil. Vyděšeně zvedla hlavu. Málem si ji urazila o vedle stojící lampu.
„Pane? Co se děje?“
„Nic, proč se nejdete vyspat?“
„Protože mám práci.“ Ukázala na dvě skupiny věcí na stole. Její ruka směřovala k pravé, takže pochopil, že zrovna ta je ještě netknutá.
„To vidím. Je jedna ráno, vy neumíte spát, nebo co?“
Zahihňala se. „To umím, ale tohle je zajímavější než..“
„Spánek?“
Sklaplo jí. Co na to říct.
„Tak, vstaňte, je čas se vyspat.“
„Ano, mami.“ Zívla.
„Co?“
„Ehh, promiňte pane!“ Nervózně se zasmála. Poslední dobou si mu dovolovala říct až moc, ale uvědomila si to pozdě.
„V pořádku.“
Ještě než vyšli z laborky, Sam se ohlédla ke stolu. Zase se vrátila.
„Hej, nikam vám to neuteče.“
„Já vím.“ Zhasla lampu a znova se k němu vydala. Po několikaminutové společné procházce chodbou, výtahem a znova chodbou se u Saminého pokoje rozdělili. Po klasickém přání dobré noci a sebou zavřela dveře a unaveně se usadila na postel. Nešikovně si rozvázala boty, sundala ze sebe pokrčené oblečení a zalehla. Ještě pár minut civěla do stropu a přemýšlela, než ji spánek přemohl znova.

Ráno ji probudil poplach na základně. Lekla se, co se stalo. Pak si vzpomněla, že se měla ráno vrátit SG-11. měli by ten zvuk změnit. Je to krajně nepříjemné, hlavně jako budík. Ospale ponořila hlavu zpátky do ne zrovna měkkého polštáře. Nebylo jí nijak dobře. Ačkoliv spala dlouho, měla pocit, že se moc nevyspala. Pohledem zabloudila k budíku. Půl deváté. Má akorát tak čas se osprchovat a zajít za Janet. Z postele se jí teda vůbec nechtělo. Nahodila na sebe poházené oblečení, vzala si čisté a zamířila do šaten. Pod sprchou stála 20 minut, vyhnal ji až příval dalších ženských osadnic, které zůstaly přes noc na základně stejně jako ona. Pozdravila se s nimi a vyběhla na ošetřovnu.
„Ahoj, jak se cítíš?“ Vesele ji uvítala Janet hned ode dveří.
„Fajn, je mi dobře.“ Zalhala.
„Posaď se.“
„Je mi vážně DOBŘE.“
„Sam, mluvily sme o tom včera.. neodmlouvej mi.“
„Jistě.“ Zašklebila se na ni a usedla na židli, kam ukazovala.
„Sam, vážně je ti dobře?“
„Jo, proč?“
„No, od včerejška se ti zvýšila teplota o půl stupně.“
„Co? To je blbost. Cítím se ok.“
„Vidíš?“ ukázala jí teploměr. „Máš 38.“
Sam se nevěřícně podívala na číslo. „Ale..“
„Nic neříkej, chci aby si odpočívala.“
„Já neodpočívám.“
„Právě. Žádné mise, ŽÁDNÁ laboratoř.“
„Na to zapomeň.“
„Přestaň.“ Zavrčela.
„Janet prosím, dám na sebe pozor, hrozně bych se nudila.“
„Dobrá, ale nebudeš na tom dělat celý den.“
„Jasně.“ Usmála se na ni Sam. Vyskočila na nohy.
„Na, tady máš ještě něco na tu teplotu.“
„Díky.“ Vhodila je do kapsy, zahodila polštářek z ruky po odebrání krve a zmizela. Jak jinak, její cesta nevedla jinak, než k laborce. Radostně se podívala na své objevy a pustila se do práce.

Jack přišel na ošetřovnu radši o 10 minut pozděj.
„Plukovníku, řekla sem v 9:30. myslíte, ž nemám co na práci?“
„Promiňte, já zaspal.“
„Dobře.“ Chvilku na něm řádila, se stejným výsledkem, jako u Sam. Ta teplota byla sice o trošičku nižší, ale nemohla to být náhoda. I Daniel, který měl tu čest být na prohlídce první měl stejné „příznaky“.
„To je divné.“
„A co?“ Nechápal Jack.
„No, všichni tři máte zvášenou teplotu, Sam nejvíc. Nemyslím si, že byste všichni najednou onemocněli.“
„Proč ne, sme pořád spolu.“
„To ano, ale takhle se žádný virus neprojevuje. U každého jedince se příznaky nemoci projeví jinak. U vás je to úplně stejné. To nemůže být náhoda.“
„Fajn, co tím chcete říct?“
„Zatím nic, musím počkat na krevní testy. Nikam neodjeďte.“
„A kam asi.“
Zavrtěla hlavou a odešla. Taky jemu nechala jakési prášky. Chvilku zkoumal lahvičku, ale potom, co se přesvědčil. Že ten latinský nápis nepřečte, vzdal to a odešel do svého pokoje. Při cestě chodbou přemýšlel, že by měl generálovi říct, aby i jemu nařídil nějakou práci, když je na základně, protože ta nuda byla neúnosná. Až před svýma dveřma se obrátil a chtěl aspoň nějak využít čas a pomoct Sam a Teal´covi. Oba seděli nad jejím stolem. Dokonce i Danny postával kolem a zíral do nějakých papírů.
„Tak na co ste přišli?“
„Na nic.“ Vyšlo z Teal´ca aniž by vzhlédl o nožíku vedle položeného papíru.
„No, já bych neřekla.“
„Ale?“ Zajímal se Jack.
„No, víte pane, když se Teal´c dotkl toho kamene, tak se nerozsvítil, jako u nás tří. Možná proto, že je jaffa.“
„Aha.. a co?“
Pokrčila rameny a vrátila se ke zkoumání. „Nic.“
Ve dveřích se objevila Janet. „Můžu s váma mluvit?“
Všichni kývli a následovali ji zpátky na ošetřovnu. Mávla ruku na ležící mikroskop. Sam, coby největší odborník z těch ostatních se nad něj sklonila.
„Co to je?“ Ptala se zírajíc na vzorky krve.
„To nevím, vypadá o jako nějaký virus.“
Sam pustila i otravného Jacka, aby se podíval. Chvilku na to zíral. Nakonec si uvědomil, že on tam nic nevyhledí a vzdal to. Jako poslední to zkontroloval Danny. Teal´c se toho nezúčastnil. Nepokládal za důležité čučet na nějaké fleky, několikrát většené.
„A jak se do nás dostal? Předpokládám, že je to v nás.“
„Je a zatím nevím. Musí to být něco na té planetě nebo tak něco.“
„A co Teal´c?“ Vyzvídala Sam.
„Ten to v sobě nemá. Možná ho chrání symbiont.“
„No, mě by spíš zajímalo, jestli je to nebezpečné.“ Vmísil se Jack.
„Pane, je to virus.“
„Což všechno vysvětluje.“
Janet obrátila oči v sloup. „Napadá vás imunitní systém, stoupá vám teplota, bolí vás hlava..“
„Jo, už chápu.“
„A jak to zastavíme?“
„To nevím, s tím sem se ještě nesetkala. Jak sem řekla, určitě to máte z té planety, nepřišli ste níhodou do styku s něčím..“
Danny vyběhl pryč. Všichni na něj zmateně zírali a pak se za ním vydali. Zavedl je do laborky a začal něco hledat na stole. Vítězoslavně vzal jeden z předmětů a ukázal jim to.
„Vidíš, já říkal, že je to divné.“
„Jo a co sem měl dělat, když se to rozsvítilo?? Zahodit to?“
„Třeba.“ Naštvaně odpověděl Jack.
„Co?“ Nechápala Janet.
Sam se dala do vyvětlování. „Daniel našel ten kámen na stole a potom, co se do dotkl, tak se rozzářil. Po několika vteřinách zhasl.“
„Všichni ste to měli v ruce?“
„Ne, jenom já a Daniel, Carterová měla rukavice.“ Ozval se Jack.
„Neměla pane, navíc taky se to rozsvítilo.“
„Jasně si vzpomínám, že ste je měla.“ Hádal se Jack.
„Jenom jednu. Než sem si stihla natáhnout druhou, tak ste mi to dal.“
„Promiňte, mrzí mě to.“
Sam se usmála. „To nevadí.“
„Takže Teal´c to nedržel?“ Vrátila se k objasňování Janet.
„Držel, ale bylo to zabalené.“
„Aha, takže jestli sem tomu dobře rozumněla, je třeba se toho dotknout přímo.“ Sam kývla.
„Radši se soustřeďme na to, jak se toho zbavíme.“
„Na tom kameni jsou nějaké symboly, jsou hodně malé. Můžu se pokusit ten text přeložit, třeba nám to nějak pomůže.“
„Nevím, Danieli, vy všichni byste měli odpočívat.“ Nesouhlasila Janet.
„No, když budeme jenom sedět, tak na to asi nepřijdeme.“
„Tak dobře.“ Povzdechla si Janet. „Ale chci. Abyste na sebe dávali pozor.“
„No tak doktorko, co by se nám tak asi mohlo ještě stát?“ Naštvaně pronesl Jack.
„U vás nikdy nevím. Jdu to říct generálovi.“
Sam kývla a Janet odešla. Jack se provinile přisunul k Sam. „Majore, vážně, moc se omlouvám.“
„To ste přece nemohl vědět.“
„To na situaci nic nemění.“
„Pusťte to z hlavy.“
Jack se nepříliš povzbudivě usmál a ukázal jí, aby vyšla na chobdu před ním. Daniel zůstal s Teal´cem sedět nad věcí a Sam s Jackem šli zjistit, co na to Hammond. Znova diskutoval s Janet. Sotva Jack zaklepal a generál je pustil, oznámil jim, že jsou dočasně mimo, dokud se tohle nevyřeší. Jack uvažoval, že něco namítne, ale byl si jistý, že by to k ničemu nevedlo, navíc ta hlava ho bolela čím dál víc. A já blbec sem si ještě ráno nevzal ten prášek, pomyslel si.
„Doktorko, co ste zjistila?“
„Nic hezkého. Když sem porovnala včerejší testy s těma dnešníma, tak se zdá, že jim bude čím dál hůř. Teplota se bude stále zvyšovat. Zatím nejhůř je na tom Sam. Nevím proč, ale u ní ten virus rychlej postupuje.“
Sam se nervózně ošila. Měla velkou radost. Teď jí Janet všechno zakáže a ona bude k ničemu.
„Proč?“ Zeptal se Jack.
„Nevím, možná to na její fyziologii reaguje jinak.“
„To jako že sem žena?“ Urazila se Sam.
„Je to možné.“
Samin škleb se stále zvětšoval. Hammond jim zakázal odejít ze základny a Janet zase odpočívat, nebo pro Sam se spíš nepřepínat. S Jackem se od Hammonda vydali zpátky do laborky. Danny a Teal´c zrovna studovali ofocené nápisy z šutru. Dokonce už byli schopní přijít na to, že je to hodně stará goauldština. V Jackovi to vyvolalo naději, že to rozluští, ale Danny ho uzemnil poznámkou, že je to tak staré a ještě míchlé s něčím, že mají vůbec problém poznat některé symboly. Sam si zasedla k dalším věcem a doufala, že třeba ty ostatní jí nějak pomůžou.

Za dvě hodiny nebyli schopní na nic přijít. Sam už se musela vzdálit na prohlídku, co jí nakázala Janet. Jack to vzdal taky, odešel s tím, že jde na jídlo. Doufal, že ho „někdo“doprovodí, ale nestalo se. Ani se nebylo čemu divit. Jack je při jejich práci jenom otravoval, rušil a kecal jim do toho, aniž by věděl, co dělají. Daniel mu řekl, ať jim dá pokoj a tak se naštval a šel to zajíst. Osamoceně seděl v kantýně a rýpal se v jídle. Nesnědl pomalu ani dvě lžičky, protože ho pořádně bolela hlava a vzpomněl si na doktorčiny slova – Sam je na tom nejhůř. Kdyby si s tou pitomou věcí nehrál. Sice nebylo jisté, že k tomu potřebuje kontakt s kůží, ale..
„Pane?“
Mírně se vylekal. Řekla, že jíst nepůjde.
„Ano? Jaká byla prohlídka?“
„Nudná.“ Přešla k nabídce jídel, zvolila si želatinu a přisedla k němu. U ní to spíš vypadalo, že s rostoucí teplotou roste i chuť k jídlu, protože si nabrala úplně plnou lžíci a šupla ji do pusy. Rychle v ústech vstřebala a nabírala další. Jack si dal do pusy sotva třikrát a ona už to měla v sobě.
„Máte hlad?“ Smál se.
„Trochu, ještě sem se k jídlu nedostala.“
„Cože? Fajn, zvu vás na oběd.“
„Ne, díky pane.“
„Carterová, trvám na tom.“
Mile se usmála. Jack se zvedl a po odpovědi, že je jí jedno, co bude mít k jídlu jí vybral pěkně propečené kuřátko a dejme tomu brambory. Pro sebe si nevzal nic, jenom se zas dál rýpal ve svém talíři. Postavil to před ni a divil se, s jakou vervou se do toho pustila.

Jejich oběd probíhal celkem vklidu. Jack nevěděl, co říct, navíc ona to do sebe tak naházela, že by mu ani nebyla schopná odpovídat. Snědla to dřív. Při posledním soustu vešli rovněž hladoví Teal´c a Danny, vzali si to samé, co Jack a Sam a přisedli k nim. Sam už žváchala zákusek. Jack byl úplně plný. Hleděl na ni jak vyoraná myš a nechápavě kroutil hlavou. Zachytila jeho pohled, provinile se usmála, polkla.
„Asi se mi nějak zrychlil metabolismus.“
„Aha.“
„Co?“ Ozval se Danny ještě s plnou pusou.
„Nic Danieli, jenom, že Carterová si hraje na míchačku.“
Sam se zakuckala. „Pane?“
„Jacku?“
„Chce vyjíst celou kantýnu.“
Danny se usmál. I on měl pořádný hlad. Sam se podařilo dostat dortík z dýchacích cest, stabilizovala dech a usrkla kávy. Zašklebila se na Jacka a hřála si ruce o teplý hrnek. Měla ještě hroznou chuť na ten třešňový koláč, co ležel vedle želatiny, ale bylo by to blbé, tak jít. Jacka by to asi dorazilo. Rozevřela si složku, co měla sebou a začala v ní číst. Jack  se zajímal, co to je, vysvětlila mu, že nějaké výsledky jakéhosi rozboru. Nepřítomně jí na to kývl. Danny a Teal´c už měli dojezené, tak se zvedli s tím, že se vrátí k překladu. Sam chtěla ještě zůstat, znova se vrátila k papírům. Jack se zvedl taky, jako další se měl jít ukázat doktorce. Sam netrpělivě vyčkala, až vypadnou, rychle se zvedla a uzmula si koláč. Požitkářsky se do něj zakousla. Otevřely se dveře a vrátil se Jack. Sam bylo jasné, že ten koláč už do pusy nenarve, ani ho nijak neschová, tak odevzdaně čekala na nějakou hezku poznámku.
„Nechal sem tu hlášení.“ Vzal složku. V duchu byl úplně v křeči, ale nechtěl jí nic říkat, protože by se na něj asi pořádně naštvala. „Nechte si chutnat.“ Culil se a utekl.
„Díky.“ Zašeptala a úplně rudá se usmála do papírů. Pomalu dožvýkala, nalila se ještě kafe a zase se vrátila do laborky.

Tentokrát tam byli bez Jacka. Asi si to Dannyho doporučení vzal k srdci a nevrátil se. Danny se zrovna  pousmál, v zápětí se jeho výraz změnil na ne zvlášť povzbudivý. Teal´c se na něj taky smutně podíval.
„Co je?“ Vyzvídala Sam. Neočekávala nic hezkého.
„Právě sme přeložili část textu.“
„A?“ Tahala  to z nich jak z chlupaté deky.
„Goauldská laboratoř to fakt byla, ale jakási léčka pro lidi.“
„Léčka?“
„Ten kámen tam byl  vlastně nachystaný, až se ho nějaký obyčejný člověk dotkne. Do těla vnikl virus a postupně nakazí celý organismus. Člověk nakonec umírá. Má neuvěřitelné bolesti hlavy, horečku. Celkově nic moc.“
Sam stála a zírala. Nebyla schopná slova. Po skvělém obědě takový šok. „Není tam něco o protilátce?“
„Ne, asi to má být něco, proti čemu lék prostě není. Aby bylo zaručeno, že opravdu umře.“
„Na jaffy a goauldy to nemá vliv.“ Poznamenal Teal´c.
Sam se pousmála. Byla ráda, že aspoň jemu nic nehrozí. Hammond určitě nařídí ten kámen „zahodit“ co nejdál. Byla si jistá, že řešení je v tom kameni. Goauldi si vždycky nechávali zadní vrátka pro případ, že by něco nevyšlo. Přisedla si k nim a mlčky zírala na kámen. Jak Teal´c řekl, on a všichni hadi sou imunní, čímž jim prozatím zůstala jedna možnost – spojení s goauldem. Otřepala se. Při této myšlence radši umře v bolestech a horku. Ostatní by tuto možnost asi taky brali. Hlavně Jack měl moc hezké zkušenosti se spojením „na chvíli“. Začala rudnout. Byla příšerně naštvaná. Rozhodně nechtěla umřít. Takhle ne. Prsty jí nervózně klepaly do stolu. Potichu přišel Jack. Asi nějako vycítil nepříjemnou atmosféru z pokoje, když procházel kolem a zahl do něj. Sam chytla šutr do ruky a pohazovala si ho. Vlastně jí nikdo nevěnoval pozornost. Pánové se zase věnovali textu ležícímu na stole a Jack sledoval je, protože Danny  živě gestikulovat, když Teal´c něco namítl. Pevně kámen stiskla v ruce a vstala. Pořád žádná reakce. Jenom Jack na ni mrkl, protože mu z části zastoupila výhled na Dannyho. Nadechla se.
„Carterová, ste v pořádku?“ Ptal se Jack, když se chvilku nehýbala.
Neodpověděla. Napřáhla ruku a vší silou mrštila kámen na zeď za Danilem a Teal´cem. Oba se lekli, dokonce i Teal´c nadskočil. Po tomhle vystoupení se otočila a letěla ven za laboratoře.
„Sam!“ Zavolal na ni znova Jack.
„Dejte mi pokoj!“ Odsekla a zmizela za rohem.

Jack se nevěřícně podíval na ty dva za stolem. Byli stejně zaražení. Oni dva spíš tím, co řekla, Jack jak to řekla. Otočil se na podpatku a letěl za ní. To, že vlezla do svého pokoje slyšel už z dálky, protože za sebou slušně práskla dveřmi. Bez zaklepání vešel. Stála k němu zády, čuměla na zeď a divoce dýchala.
„Majore..“
„Tohle je můj pokoj. Nemáte tu co dělat.“
„To je pravda, ale vy se rozhodně nechováte podle předpisů.“
„Je mi to jedno.“
„To by nemělo majore.“ Zdůraznil majora. Bylo mu jedno, že s ním takto mluví, ale když to udělala, muselo jí něco být. Pro Carterovou byly předpisy vždycky svaté.
„Řekla sem, abyste mi dal pokoj!!“ Zakřičela.
Jack se naštval. To už bylo moc. Chytl ji za ruku a otočil ji. Stále byla úplně červená, nepřítomný výraz. Jakoby hleděla skrz něj. Kromě toho tu ruku, co chytl měla rozpálenou.
„Teď mi řeknete, co s vámi je, jinak to nahlásím.“ Zkusil vyhrožovat. Stejně by to neudělal.
„Vážně to chcete vědět? Fajn. Ten váš šutr nás za pár dní zabije. Není na to lék, nevíme, kdo ho tam dal. Kdybyste mi to nedal do ruky, nebolela by mě hlava, neměla bych teplotu, ŽILA bych!“ Vytrhla mu ruku z jeho.
Jack stál jako opařený. Takhle naplno to fakt nečekal. Navíc mu řekla, že to není jeho vina a teď mu to vmetla do tváře. Takhle provinile se ještě nikdy necítil.
„Sam..“ Nasucho polkl.
Sam neopouštěla její uřvaný tón. „Řekla sem vám, abyste mi dal po..“
Jack ji tak tak stačil chytit. Jestli měla ruku rozpálenou, tak zbytek těla byl úplně vřelý. Opatrně ji položil na postel. Přeběhl k telefonu a zavolal doktorku. Vrátil se k ní. Zkusil tep. Zvýšený bylo slabé slovo. Janet i s vozíkem tam byla během pár minut. Naložili ji a řítili se na ošetřovnu. Jack automaticky zůstal před dveřma. Po deseti minutách se dveře otevřely. Jacka téměř ohromila ta rychlost.
„Co s ní prokrista pána je?“
„Co se stalo předtím, než omdlela?“
Jack se musel pousmát. Nevěřil, že vůbec takovou kuráž má. Pak ale posmutnil, protože si vzpomněl, co všechno mu řekla.
„Už v laborce byla divná. Vzala ten kámen, hodila s ním o zeď, mě řekla, abych jí dal pokoj.“
„To vážně řekla?“
„Jo, taky práskla dveřma do jejího pokoje. Tak co s ní je?“
„Tohle muselo nastartovat nějaké rozčilení. Možná nám to pak řekne sama, jestli se jí to teda vybaví. Momentálně má velmi vysokou teplotu. Dala sem jí nějaký studený obklad a léky, aby jí ji srazily, ale nebude to nadlouho. Ten virus způsobuje, že každý den teplota vzrost o určitý počet desetin stupně. Za pár dní na tom bude jak teď.“
Jack se nadechl. Měl výčitky.
„Probere se za pár hodin. Dám vám vědět.“
Kývl, poděkoval a odešel. Musel říct novinky Dannymu a Teal´covi. A hlavně zjistit, co jí řekli.

Když přišel, zdálo se, jakoby na všechno před 20 minutami zapomněli. Zase hlavy skloněné nad lejstrem. Všiml si ho Teal´c. taky si všiml jeho mírně podrážděného výrazu.
„Co ste to Carterové proboha řekli?“
„Proč?“ Nechápal Danny.
„No, házela tu věcma, mluvila se mnou jak s dlaždičem, omdlela.“ Sarkasticky vyštěkl.
Danny se soustředil na tu poslední část sdělení. „Jak to myslíš omdlela?“
„Tak, jak sem to řekl. Ale už je v pořádku.“
„S Teal´cem se nám podařilo přečíst část nápisu. Je tam vlastně napsané, že je to speciálně na lidi a není proti tomu lék.“
„Aha. Jak to myslíš, jenom pro lidi?“
„Jaffové a goauldi sou imunní.“ Odpověděl Teal´c.
Jack kývl. Chvilku zapřemýšlel. Jestli ji napadlo to samé jako jeho, tak se nediví, že byla tak naštvaná. Představil si, že pro záchranu vlastního života by se stal hostitelem. To ani náhodou. Sedl si a Saminu židli. Jednou mu to stačilo. Čas mají teda odpočítávaný přesně. Vzal jeden z nožů ležících na stole a chvilku s ním bodal do kovové desky. Dannyho už to dost štvalo. Nůž mu vzal. Jack se na něj naštvaně podíval. Přejl s židlí k počítači. Zapl ho a čekal, než se rozjede. Sam tam speciálně pro něj nainstalovala pár her. Vždycky když psala hlášení ji otravoval. Nechtěla ho vyhazovat, tak mu musela najít zábavu, při které by ji co nejmíň vyrušoval. Jeho radostné výkřiky při výhře už ani neregistrovala. Rozjel jeho speciální složku O´Neill a zapl první hru. Dokázal se jí bavit i hodiny, tak doufal, že i teď to bude mít stejný účinek. Měl pravdu. I po dvou hodinách toho neměl dost. Přerušila to až Janet, když mu přišla říct, že Sam je vzhůru. Na jedné straně byl velice šťastný, ale na druhé se mu ve hře extrémně dařilo, vypadalo to i na bonus. Aniž by se odtrhl od obrazovky jí kývl. Janet to brala jako gesto, že ji vzal na vědomí a zmizela. Jack si ještě chvilku hrál, než byl schopný alespoň zmáčknout pauzu. S varováním se otočil na překladatele, že jestli mu s tím něco udělají, tak je zabije.

Rozběhl se na ošetřovnu. Byla prázdná. Jenom Sam ležela v jednou koutě. Janet jí asi přinesla nějakou knížku, protože si četla.  Znuděně ji zavřela a položila na miniaturní stolek vedle. Všimla si Jacka a zčervenala.
„Ahoj, jak je?“ Šel na to zvesela Jack.
„Díky pane, dobře. Víte, no.., chtěla bych se vám omluvit za to, co sem řekla. Potom, co sem málem urazila Danielovi hlavu tím kamenem si na moc nepamatuju.“
„Nemáte se za co omlouvat, měla ste pravdu.“
„Neměla, dřív nebo pozděj bych se toho sama dotkla. Rozhodně to není vaše vina.“
Chvilka trapného mlčení. Sam se cítela jak idiot. To jak ho posílala někam radši nepřipomínala. By se asi i s tou postelí propadla.
„Kdy vás pustí?“
„Nevím, asi teď.“ Odhodila peřinu. Pod ní měla maskáče a triko. Ani se neobtěžovali ji dát do té strašně nepohodlné košile. Vlastně tam taky ležela necelé tři hodiny.
„Carterová, to byste neměla.“
„Pane, je mi dobře. Hrozně se tu nudím.“
„Doktorka vás nepustila, víte, jak bude řádit?“
„Jo, nevadí, steně jestli se nenajde lék, skončím tu znova.“ Usmála se. Oblékla si ještě pohozenou bundu.
Jack jí zkontroloval teplotu. Bylo poznat, že klesla, čelo už nebylo tak horké. Netrpělivě přešlapovala. Jack tomu stejně nerozuměl, tak nechápala, proč jí na to čelo šahá.. na druhé straně to zase nebylo tak nepříjemné.
„Fajn, ale na mě to nebude.“ Dokončil Jack.
„Nebojte pane. Snad se nebojíte doktorky!“ Chichotala se.
„Popravdě bojím.“
Zasmála se ještě víc a vyšla za ním na chodbu.

Skončili opět v laborce. Kupodivu tam byl jenom Teal´c. Pousmál se, když viděl, že Sam je zase v pořádku.  Byla na něm znát únava. Jack se ho pokusil vypudit, ale prozatím neúspěšně. Zasedl si ke svému počítači a pokračoval ve hře. Sam se ztratila kdesi za Teal´cem u zdi na zemi. Hledala ten kámen. Hodila ho fakt dobře. Pěkných pár minut ho nebyla schopná najít. Nakonec objevila nějaký studený předmět, když šátrala za skříní. Pomaličku ho vytáhla. Byl dokonale obalený v pavučinách a podobném smetí. Měla by uvažovat o uklízečce. A to si myslela, že základnu někdo udržuje. Otřela sebe i svůj artefakt a sedla naproti Teal´ca. Bylo vidět, že už se mu klíží oči. Poslala ho znova pryč. Ji naštěstí poslechl. S jemným úklonem se vzdálil. V místnosti bylo nepříjemné ticho narušované pouze klepáním do klávesnice. Jack stále u své hry a Sam pracovala na nějakém hlášení. Už nevěděla, co na tom  blbém šutru zkoumat, tak měla aspoň čas napsat o tom Hammondovi. Daniel se už nevrátil. Určitě už tady vytuhl, nebo alespoň usínal. Sam se otočila na Jacka. Bylo divné, že je ještě tak čilý. Do její klávesnice bušil slušně.  Litovala, že mu tu zábavu umožnila. Už tam měla klávesnici druhou. Když ji Jack posledně udělal nepoužitelnou, vysvětlil to tím, že byla nekvalitně zkonstruovaná. Takové slovo vlastně nepoužil. Právě bouchl do entru a vysloužil si vítězství. Radostně zakřičel a spustil další kolo. Zakroutila hlavou. Nikdy neviděla rakové velké dítě. Tuhle hru věnovala synovci. Vrátila se k psaní.

Najednou se dveře rozletěly a stála v nich nasupená Janet. Sam se nevině pousmála a židlí se pomalu blížila ke vzdálenější zdi.
„To nemyslíš vážně! Plukovníku, proč ste jí to dovolil??“
Sam se zahihňala. Teď bude ještě nadávat jemu.
„Co?? Jak dovolil?“
„Pane, ještě měla zůstat.“
„Tak proč ste jí to neřekla? Sakra!“
„Cože?“
„Právě mě zabili. Byl to poslední život! Víte jak dlouho mi to trvalo?“
Janet nechápavě zakroutila hlavou. Co vlastně čekala. Přešla k Sam, která právě opěradlem narazila do skříně u zdi. Ačkoliv byla Janet podstatně menší, když se naštvala, nebylo dobré jí oponovat. Přesně to doktorka chtěla. Na Sam bylo vidět, že se cítí provinile. Usmála se na ni. Sam si marně myslela, že tím to skončilo.
„Sam, jestli to uděláš ještě jednou, tak tě k té posteli připoutám a zahodím klíč!“
„Jo, to byste měla.“ Chechtal se Jack. Čekal, až se mu načtou jeho nejoblíbenější závody motorek a tak si vychutnával Saminu porážku. Říkal jí to.
Janet se na něj prudce otočila. Jeho úsměv zmrzl.
„Plukovníku, abych vás tam nesvázala taky. Nechápu, že ste s ní mohl vklidu odejít potom, co se stalo.“
Nesvázala taky? To by nemuselo být zase tak špatné. „Já s ní nešel.“ Zkusil se z toho nakonec nějak vyvlíknout.
„Pane, nezkoušejte to na mě. Viděla vás sestra.“
„Vždyť tam nikdo nebyl.“
Sam pokrčila rameny. Momentálně se děsně bavila. Aspoň se pozornost přesunula jinam. Janet se otočila zpátky k ní. „A ty se nesměj.“
„Ale já..“ Lekla se. V její puse se objevil teploměr. „Janet!“
„Řekla sis o to!“
Sam vzdychla. Jackova role se vyměnila, teď se dusil on. Sam se na něj zašklebila. To způsobilo ještě větší vlnu humoru, protože si při tom musela vyndat ten teploměr, aby měl ksichtík lepší výraz a Janet jí ho tam vrazila zpátky. Málem spad ze židle.
„Pane, už vám to jede.“ Ukázala na monitor.
„Sakra.“ Rychle se začal věnovat hře, ale stejně bylo pozdě. Jeho motorka byla ve škarpě. Všichni ho předjeli a vyhlídka šesti kol, kdy je už předem jasné, že nevyhraje ho nenadchla. Restartoval závod. Sam se usmála. Typické. Proto nechtěl hrát s ní. Vždycky ho porazila. Janet vytáhla teploměr. Ukázala ho Sam. Ta jenom znova skrčila ramena.
„Právě si přestala pracovat.“
„Ne, Janet, to mi přece nemůžeš udělat!!“
„Nech toho. Je to 39. tohle mi už nerozmluvíš. Od teďka žádná práce.“
„Ale…“
„Nechci nic slyšet. Pane, vy na ni dáte pozor.“
„Jo..“ Řekl nevzrušeně. Ani nevěděl, co čem mluví. Snažil se vybrat téměř devadesáti stupňovou zatáčku vpravo, takže na nějaké kecy neměl čas. Janet zbystřila. Z jeho sklonění vpravo poznala, že se plně věnuje úplně něčemu jinému. Přišla k němu, zmáčkla P.
„Děkuji.“ Zasmála se.
Jack spíš zavrčel.  „Já taky.“ Jeho motorka zůstala stát pravým bokem skoro na zemi.
„Plukovníku prosím. Mě neposlechne. Prostě na ni dáte pozor. Jestli něco udělá, tak mě zavolejte a dostane tu největší injekci sedativ.“
Jack se usmál. Asi bude u doktorky furt. Kývl hlavou. „Dobře.“
Naposledy se podívala na Sam a znova zmáčkla P. Motorka vyletěla z dráhy. Jack skončil.
„Sakra.“ Opět si ulevil.
Sam počkala, až Janetin  plášť vyvlaje a přejela zpět ke stolu. Vzala kamínek do ruky.
„Hej!!“ Zavolal na ni Jack.
Lekla se. Jako kdyby ji nachytal při něčem velmi nekalém.
„Ještě ani neodešla.“
„Jenom se dívám, nepracuju.“ Poslala mu jeden ze svých milých úsměvů.
„To nevadí. Rozkaz je rozkaz.“
„Ale Janet má nižší hodnost.“
„Nemá, je to doktorka.“ Vstal ze židle. Přiblížil se k ní a šutřík jí vytrhl z ruky. V poslední chvíli viděla, že se něco změnilo. Vzala si ho zpátky. Málem to brala i s jeho prstem.
„Carterová!“
„Ne pane, něco sem zahlédla.“ Rozsvítila lampu ležící na stole a posvítila dovnitř. Byl dutý.
„Pane.“ Radostně nadskočila.
„Jo, vidím to.“
„Musím to rozřezat.“
„Carterová.“
„Plukovníku, může to být důležité. Janet se o tom nemusí dozvědět.“ Usmála se.
„Jsou tu kamery!“
Protočila oči v sloup. Momentálně jí bylo jedno, jestli na ni Janet přijde. Nechala Jacka stát u stolu, přešla k jinému, nahodila brýle a za pár minut byl kámen na půl. Vzala obě půlky, jednu položila na stůl a druhou pod mikroskop. Skoro poskočila. Pustila nedočkavého Jacka.
„Proč by někdo psal něco dovnitř kamene?“
„Přesně. Třeba sou to ty zadní vrátka.“
„Co?“
„No, přemýšlela  sem ještě před tím, ehh.“
Jack chvilku přemýšlel, které předtím myslí a kývl.
„Prostě goauldi mají vždycky nějaký jiný, dejme tomu plán, kdyby jim něco nevyšlo. Představte si, že by to nakazilo jeho jaffu, nebo dokonce samotného goaulda, který to tam nechal.“
„Dobrá, představa.“
Sam zakroutila hlavou. „Myslím tím, že v tomto případě jaffové museli vědět, že je to vevnitř popsané, aby mohli vyrobit protijed.“
„Proč by to ten had dělal? Jemu přece nezáleží na životech.“
„To ne, ale nevíme, co je to za goaulda. To by ho třeba mohlo oslabit, nebo..“ Ze Sam se kouřilo.
„Jaké nebo?“
Žádná odpověď.  Zamával jí před očima.
Usmála se. „Co když ten goauld takto sbíral, nebo sbírá hostitele.“
„Co?“ Jack už nevěděl vůbec nic.
„Teal´c říkal, že je tam napsané, že to na goauldy nepůsobí. Lidé, kteří byli třeba stejně  postižení se v bolestech mohli vrátit na tuhle planetu nebo nějakou jinou, kam to dali a udělat z nich hostitele, nebo další jaffy.“
„Fajn, to by docela dávalo smysl.“ Souhlasil Jack.
„Co se na tu planetu podávat?“
„Generál nás nikam nepustí.“
„A nějaký jiný tým. Jenom jestli je vaše teorie správná a oni vážně čekají.“
Kývla. Jack se rozběhl ke dveřím.
„Pane, kam jdete?“
„No přece za Hammondem.“ Nechápal její otázku.
Podívala se na hodinky. „Vždyť je skoro půl dvanácté. Nikdo tady není.“
„Hammond je tu skoro pořád.“
„Možná byste ho měl nechat trochu odpočinout. Navíc do rána to neuteče.“
Jack se promnul spánek. „Asi máte pravdu.“ Už použil s druhou ruku.
„Bolí vás hlava?“
„Jo, docela bolí.“
Sam zašátrala v kapse a vytáhla prášky od Janet. Hodila je Jackovi. I s otupělými smysly je bez potíží zachytil a hned dva vsypal do dlaně. Sam mu ještě podala vodu. Úsměvem jí poděkoval a napil se vody. Sam se spokojila a jedním, dopila ten zbyteček, co po sobě nechal Jack a zasedla k počítači.
„Majore, zakazuji vám cokoliv dělat na tom počítači.“ Strojeně pronesl Jack.
„Pane?“
„Máte zakázané pracovat.“
„Ale pane, to je důležité.“
„To nevadí, nejste jediná, kdo to může udělat. Navíc je dost pozdě, měla..“ Zívl. „no vlastně oba bysme si měli odpočinout.“
Sam zakroutila nesouhlasně hlavou. Spát se jí sice chtělo, ale hrozně ráda by dodělala tu zprávu.
„Je to rozkaz!“ Poznamenal, když se neměla k odchodu.
Neznatelně kývla a vypla počítač. Na druhém zavřela Jackovi hru a taky ho vypla. Následovala ho po chodbě k jejich pokojům. Před Saminými se rozloučili a s přáním dobré noc za sebou zavřela dveře. Oba usnuli okamžitě. Ačkoliv Jack nevyvíjel během dne žádnou činnost, usnul, jak špalek. Sam ještě přemýšlela o své teorii. S takovou by všichni tři mohli žít. Usmála se. Hned zítra ráno do toho vloží veškeré svoje síly. Věděla, že u Janet to nebude lehké, ale jako přítelkyně je snad pochopí.

Otevřela oči. Už tohle samotné mělo za následek ostré bodnutí ve spánku. Rožnula lapmu aby se podívala na hodinky a bolest se rozlila do celé hlavy. Zase zhasla a zavřela oči. Poslepu začala šátrat po stolečku a hledala prášky. Nakonec se její ruka střetla s tubou léků, otevřela ji a dva si vzala. Na druhé straně postele měla pohozenou flašku s pitím, trochu se nadzvedla a zapila je. Položila nádobu a znova zalehla. Musela počkat, až prášky aspoň trochu zaberou. Takhle nemůže fungovat. Navíc musí jít za Janet, dovedla si představit, co jí asi řekne. Znovu usnula.

Jack byl už od sedmi na nohou, jeho ranní radost narušila doktorka, když ho nahnala a prohlídku. Rozhovor s ní byl mírně zdlouhavý, protože se odběru krve a podobným úkonům bránil. Nakonec podlehl. Ono to ani jinak nešlo, když mu řekla, že ho něčím praští, popřípadě zastřelí.
„Nevíte, kde je Sam?“ Ptala se ho hned, jakmile skončila.
„Ne, proč?“
„Měla tu být už před půl hodinou. Sice je stejně špatný pacient jako vy, ale chodí včas.“
Jack pokrčil rameny. „Nevím, včera si šla lehnout, od té doby jsem ji neviděl.“
„Dobře, díky.“
Jacka konečně pustila. Jemu to nedalo. Když šel kolem laborky, tak tam nebyla. Potichu zaklepal na její dveře od pokoje a otevřel je. V pokoji bylo trošku větší přítmí. Na stole i v té tmě viděl otevřenou krabičku od prášků. Ona ležela napolo přikrytá na boku, jednu ruku pod hlavou, druhou někde za tělem. Potichu k ní přišel s cílem je vzbudit, ale když viděl, jak sladce spinká, tak si to rozmyslel. Už se měl k odchodu, když otevřela oči.
„Pane, co se děje?“ Zašeptala v polospánku.
„Promiňte, nechtěl sem vás vzbudit, jenomže..“ Chytl se za hodinky.
Sam si toho samozřejmě všimla. Rychle zahrabala po těch svojich. Bylo po desáté. Jack se musel usmát, když viděl, paniku v jejích očích.
„Vklidu Carterová, sháněla se po vás jenom doktorka.“
Sam na chvilku zastavila své chaotické počínání. „Do.., ehhh, měla sem tam být v 9:30!“
Až teď si všiml její barvy, protože rožnula světlo. Byla srovnatelná se stěnou za ní. „Je vám dobře?“
„Jistě.“ Řekla docela nepřesvědčivě a chytla se za znovu bolavý spánek. Jemně si ho promnula. Najednou jí přistála na hlavě jeho ruka.
„Děláte si ze mě srandu? Tomu říkáte v pořádku?“
Udělala blbý škleb. „Ano.“
„Sam!“ Zavrčel na ni. Už s tím byla trapná. Měl pocit, jakoby chtěla umřít dřít. Hleděl jí zpříma do očí. Mohl v nich přesně číst, jak jí je. Pomalu sundal ruku z čela, nepřestávajíc s hlubokým pohledem. „Nenápadně“ prstíkem sjížděl po její tváři přes čelist na krk, kde se na okamžik zarazil. Nakonec pevně chytl límec jejího trička, přitáhl si ji k sobě a dlouze ji políbil. Sam zůstala konsternovaná, chviličku seděla ve své póze a jenom umožnila Jackovi, ji pořádně políbit. Jakmile přišla na chuť jeho zkoumavému jazyku, oběma rukama ho objala a začala si hrát s jeho vlasy. Hned, co Jack poznal, že Sam je ochotná jeho hru hrát, prohloubil polibek a objal ji i druhou rukou. Sam si po chvilce neustálého líbání všimla, že její záda nějak podezřele klesají k posteli. Zdravý rozum ovšem nefungoval, tak se nechala unášet Jackovým tělem na ještě teplé  peřiny. V tu ránu zapomněla na bolesti hlavy i horečku. Jackova zkoumavá ruka se přesunula z oblasti za  krkem k jejímu pasu a pomaličku postupoval nahoru. Přitom jí triko, co měla na sobě kousek po kousíčku vytahoval. Neprotestovala. Taky to bylo zbytečné. Jack byl ve svém živlu a ona vlastně taky. Následovala jeho příkladu a oběma rukama zaměstnávala jeho záda. Spokojila se i s tímto, bylo jí jasné, že tady k ničemu dalšímu nedojde. Jack si ovšem myslel něco trochu jiného. Být to na něm, tak si to s ní rozdá i na téhle příšerné základně. Když nakonec pochopil, že Sam mu to triko taky nevyslíká, tak toho nechal a radši všechnu svoji energii vložil do polibku.

Janet už byla jako na trní. Tohle Sam prostě nedělala. Už bylo půl jedenácté a ona futr nikde. Po chodbě se rozléhal klapot jejich podpatků současně s dusotem SG-8. skoro ji porazili, jak letěli k bráně. Nedivila se, vzpomněla si, že měli mít nástup před bránou přesně v 10:30. jako vždy šli pozdě. Už ji to ani nepřekvapilo. První cesta vedla o laboratoře. Kde jinde by taky mohla Sam být. Nakoukla dovnitř. To, co uviděla ji překvapilo. Nebo spíš to, co neviděla. Laborka pustá, prázdná. Všechny přístroje povypínané. Ani Teal´c a Daniel nebyli poblíž. Nadechla se, zaklonila hlavu a unaveně se otočila. Měla by se trochu naučit telepatii, teď ji totiž čekala zase ta samá cesta zpátky a ještě projížďka výtahem. Klapot se ozval znovu, tentokrát více razantnější. Nastoupila do výtahu, zmáčkla příslušné tlačítko a zírala, jak se za ní dveře zavírají.

Přestože si byl vědom, že tohle s předpisy nijak nesloučí a že jestli se to někde provalí, budou mít pořádný problém, když se k tomu jednou dokopal, nechtěl zmařit ani chvilinku. I přes tričko znova vedl svou ruku nahoru, kde se dostal až k její levě bradavce a jemně si s ní hrál. Sam projela elektrická vlna. Prudce vydechla a skoro zapomněla na celé líbání. Potom, co se Jackovy pohyby rukou staly rytmické a dechově zvladatelné, spokojeně se oddala polibku. Jackova ústa ji ale opustila a po malinkých kousíčcích šel dolů přes její bradu a krk. Zaměstnával ho hodnou chvíli, sjel ještě trochu níž a po odhrnutí trika byl skoro ve výstřihu. Sam dýchala jak po maratonu a křečovitě svírala jeho hlavu. Jackovi se ale zase stýskalo po její pusince, tak se vrátil k jejím rtíkům. Nadšeně ho přijala a líbala ještě usilovněji.

Janet už stála u dveří. Byly pootevřené, viděla světlo lampičky a slyšela nějaké tlumené zvuky. Nijak tomu nevěnovala pozornost a dveře otevřela tak, aby si jí tam vešla aspoň hlava. Chvilku zírala jak sova z nudlí, než se na její tváři začal objevovat úsměv. Jako nejlepší přítelkyně z toho měla samozřejmě velkou radost, ale na druhé straně nemohla pochopit, jak může být Sam tak neopatrná. Užívá si se svým velícím důstojníkem, ve svém pokoji a ještě nezavře dveře. Pak jí taky bleskl hlavou hlavní účel této návštěvy. Ovšem nechtěla ji uvést do rozpaků ani jinak ztrapnit. Ona jí to stejně sama vyklopí. Stáhla hlavu a usilovně zabušila na dveře. „Sam, si tam?“
Oba se zarazili. Jack byl hlavně naštvaný, protože se chtěl vrátit ke svému původnímu záměru, kterým byl průzkum oblasti pod trikem. Neochotně opustila jeho rty. Hlavně ho zmateně pozorovala. Taky si uvědomil, co se děje, zvedl se z ní a upravil si oděv. Rozložil se na židli vedle stolku a vyčkával, až se dá Sam dokupy.
Roztřeseným hlasem Janet odpověděla. „Jistě, pojď dál.“
Že to trvalo, než ses porovnala. Myslela si Janet. Jakoby nic vstoupila do dveří a předstírajíc údiv hleděla střídavě na Sam a Jacka.
Jack jenom pokrčil rameny. „Našel sem ji.“
„To vidím, asi vám to nedalo moc práce.“
„Co?“ Nechápal Jack.
Sam se na ni pořádně podívala a měla pocit, že v jejích očích vidí nějaké podezřelé jiskřičky.
Usmála se na ně a spustila k Sam. „Okamžitě na ošetřovnu.“
„Janet, to..“
„Ššš, nech toho, měla si tam být před hodinou!“
„Cože? To už je tolik?“
„Jo, okamžitě pojď.“ Ve dvou čas rychlej ubíhá, hihňala se pro sebe a opustila Samin pokoj k ošetřovně.
Sam ji stačila jenom kývnout a její pohled se zaměřil na Jacka. Tvářil se jako typický svatoušek. Jak kdyby se nechumelilo. Prostě nádherný výraz – k sežrání. Sam měla sto chutí se na něj vrhnout, ale bylo jí to blbé a Janet se mohla kdykoliv vrátit. Nasadila si mlčky hodinky a čekala, jestli Jack nenaruší ten moment trapného ticha. Když se nic nedělo, zvedla se a měla se k odchodu. Oči zapíchla preventivně do země a mizela. Jack k ní rychle přiskočil a chytl za ruku, otočil k sobě a jemně políbil. Sam se pousmála, pro ni to bylo znamení, že tím to všechno nekončí. Po polibku na moment silněji sevřela jeho ruku a odcupitala za doktorkou. Jack jí zhasl lampu, zadělal tubu prášků a hodil si je do kapsy, že jí to vezme. S blbým úsměvem na tváři vypochodoval z pokoje. Sam seděla na posteli ošetřovny a čekala na výsledky testů.
„Máš nějak zvýšený adrenalin.“
„To není možné.“ Snažila se u toho nesmát a zatím se jí to dařilo.
„Řekla sem ti žádná práce.“
„Ale já nepracovala.“
„Dobře. Protože se tvoje teplota blíží ke 40, musím ti nakázat, abys zůstala v posteli. A e sem na tebe hodná, můžeš si vybrat, jestli to bude u tebe v pokoji, nebo na nudné ošetřovně.“
Sam měla pocit, že v jejím hlase uslyšela menší ironii. „Jak to myslíš?“
„Je tu moc lidí, nebo když ne, tak je to tu stejně hlídané.“
„Janet??“ Sam z ní byla mírně na větvi, její zcestné kecy se jí vůbec nezdály.
„Fajn, to se nedá. Já nejdřív sem nakoukla, než sem vešla do pokoje.“
Sam zrudla. Sice se s ní o takových věcech bavila pořád, ale tady ji ona viděla. „A mě se zdálo, že se chováš nějak, no, divně.“
„Divně? A já se snažila, aby nešlo nic poznat.“
„Nic? Jacka možná nic netrklo, ale já tě znám až moc dobře.“
„Jack?? Přešli sme na tykání?“
Sam cítila, jak se její krev blíží k teplotě 100°C. „Nepřešli, nebo.. já sama nevím.“ Svěsila hlavu.
„Sam, odpočiň si, musíš nabrat hodně sil, aby si mi všechno do detailů popsala.“
„Nechce se mi spát, ani jinak odpočívat. Nemůžu myslet na nic jiného.“
„To chápu, ale vím, že je ti hrozně blbě. Tak si třeba lehni. Vždyť nemusíš spát, jen natáhnout tělo. Potřebuješ to. Za chvilku nebudeš schopná nic.“
Sam zase svitlo. „Počkej, možná budu, včera večer sem na něco přišla.“
„Včera? Neměl na tebe náhodou plukovník dávat pozor?“
„Jo, taky dával, ale znáš mě.. Jde o to, že v tom kameni jsou nápisy.“
„To jako uvnitř?“
„Přesně. Myslím, že by tam mohlo být něco o protilátce.“
„Fajn, dej to Teal´covi. Musí to přeložit. Si na tom čím dál hůř.“
„Díky Janet, to vždycky potěší.“
„Říkám jenom fakta. Potřebuješ protilátku. A to hned.“
„Já vím, dám mu to hned.“
„A pak odpočívat.“
„Jasně!“ Zavolala na ni Sam. Hlas měla velmi veselý, takže Janet bylo jasné, že si na ni musí dohlédnout sama.

Ve dveřích se skoro srazila s Dannym. „Ahoj!“ Radostně na něj promluvila. Ikdyž ji euforie trochu opustila a zase ji bolela hlava, byla ráda, že ho vidí, protože se jejich stav možná brzo zlepší.
„Ahoj.“ Odpověděl jí Daniel. Byl mírně přešlý, asi mu taky nebylo zrovna nej.
„Včera sem na něco přišla.“
„Fakr?“ Řekl nevzrušeně.
Sam to chápala, asi ho už opustily všechny naděje. Přešla ke stolku se svýma půlečkama a otočila se na Dannyho. „Něco tam je. Vevnitř. Nějaké nápisy.“
Dannyho zájem prudce vzrostl. „Jak vás to napadlo?“
„Potom, co sem s ním hodila se nějak naštípl nebo něco. Všimla sem si, že je dutý a rozřízla ho. Jenom doufám, že se tím řezem nějak nepoškodily všechny nápisy.“ Danny jí to vytrhl z ruky. „Hned se do toho dám!“ Vyběhl z laborky.
Sam pokrčila rameny. „A co mám dělat já?“ Musela uznat, že pracovat se jí vážně nechtělo. Sice měla rozdělanou analýzu obalu z nějakého reaktoru, nebo co to bylo, ale byla tak unavená. Rozhlížela se po laborce a přemýšlela, jak by se zabavila. Její zrak skončil na počítači. Zapnula ho a vyčkávala. Rozjela O´Neilla, vybrala alespoň strategii, u toho musela trochu myslet.

Za chvilku přišel Jack. V jeho pokoji se nudil a hlavně se mu nechtělo trávit nemoc o samotě. To, co viděl mu málem vyrazilo dech. Carterová hrála hru! Měl sto chutí všechny svolat, ať se podívají, jak vědátor hraje Jackovu hru. Sam mu všechny vybrala relativně lehké, aby u toho nemusel přemýšlet a víc se bavil. No, taky hlavně aby jí to nezaplnilo celou paměť.
„Carterová!“
Jenom ho slyšela, její srdce poskočilo.
„Co to děláte?“ S pobavením ji sledoval.
„Hraju si, vždyť přece nemám nic dělat ne?“ Na chvilku se k němu otočila a vyslala omračující úsměv. Teda aspoň Jackovi se to zdálo. Ve skutečnosti to byl ten běžný, ačkoliv sladký.
„No, spíš mě zaráží, že vy, taková chytrá hlava se dokáže zabavit primitivní hrou.“
„Nechce se mi pracovat.“
„Co? Asi sem špatně slyšel.“
„Slyšel ste dobře.“ Znova se usmála.
Jack šel skoro do kolen. Přisunul k ní židli a vzal jí myš. „Podívejte, ukážu vám něco mnohem lepšího.“
Sam to mírně popudilo. Musela uznat, že hraní bylo nakažlivé a zrovna se jí pěkně dařilo. Jako gentleman jí to aspoň uložil a vypl. Najel na závody, tentokrát aut. Sam i tohle věnovala dětem, takže to relativně znala.
„Tak, teď se ukažte.“ Zachechtal se Jack a spustil hru.
„Jak myslíte.“ Usmála se.
Jack to samozřejmě rozjel jak mohl. Radoval se, jenom když ji předjel. Sam na to šla chytře. Radši jela pomalu a taky pomalej vybírala zatáčky. Jack nad ni zatím získal náskok. Pořád se uchechtával a docela slušně se vyhýbal soupeřícím autům. Sam si z toho nic nedělala. Bylo to u něj docela běžné chování. Ono se taky moc nestávalo, že by vyhrával. K Saminu opětovnému štěstí se u čtvrté zatáčky vysekal a nebyl schopný se odpíchnout z místa. Sam se kolem něj mohla, ani ji nepostřehl. Byla hned ve vedení. Jack už samozřejmě neměl šanci. Sam ani neskřípal kov o kov, když předjížděla ostatní. Vítězně se usmála a čekala, až Jack dosáhne cíle (:oDDDD). Dojel přes deset vteřin za ní.
„No, vážně ste se ukázala. Musela ste trénovat!“
„Jistě pane, každý den.“
Jack pochopil, že tady nemá šanci. Opět hru vypnul.
„CO trochu kontaktního sportu?“
„Pane??“ Nechápala, asi byla trochu jinde.
Jack se na ni podíval a hned pochopil, že její představy sou mimo. „Tohle ne Carterová. Na co vy hned nemyslíte.“ Usmál se na ni. Mezitím se mu rozjela další hra. Nastavil dva hráče, vysvětlil jí ovládání hry. Nedopatřením opomněl ještě „speciální“ údery, ke kterým bylo třeba zmáčknout nejednu klávesu. Nebylo divu, že hned prvních pár zápasů vyhrál. Ale od přírody chytrá Sam si nemohla nevšimnout, že Jackovy bojové prvky jsou na lepší úrovni, než ty její, tak přesně po jeho vzoru zkoušela kombinace skoků a úderů. Při prvním povedeném Jack trochu znervózněl. Bylo mu jasné, že to připomene. Ani na sebe nenechala dlouho čekat.
Začala už při hře. „To je podvod pane.“
„Majore, snad neobviňujete svého VD ze lži!“
„Neřekla sem, že lžete, ale že podvádíte. Schválně ste mi neřekl o tomhle.“ Předvedla praktickou ukázku a smetla Jackovu figurku posledním zničujícím úderem.
„No, asi sem na to zapomněl.“ Culil se.
„Zapomněl? Pane to je slabá výmluva.“
Jack se vzdal. „Ale když vy mě ve všem porazíte!“
„Plukovníku, všechny tyto hry sem byla donucena hrát s Markovými dětmi, katže je zhruba znám. Teda až na tuhle.“
„Hmm, učíte se fakt rychle.“ Uchechtl se. Tentokrát byl jinde on.
„Jistě, má to spoustu výhod.“
Jackova ruka začala nenápadně putovat po klávesnici směrem k její. Jemně ji pohladil. Sam na to samozřejmě reagovala. Propletla jeho prsty se svojema a už se chystala ho políbit, když uviděla u dveří funkční kameru. „Pane, mám tu kameru.“ Zašeptala.
Jack ji samozřejmě neochotně pustil. „Proč? Potřebujete se natáčet?“ Vypustil ironicky.
„To ne, ale kdybych tu něco analyzovala a cokoliv se stalo, je dobré, aby ostatní věděli, co se stalo.“
„Ne, bylo by dobré, kdybyste přestala takové blbosti dělat.“
„Je to moje práce.“
„Asi je špatná.“
„Jako každá jiná. Navíc na misích mi hrozí nebezpečí 2x takové.“
„Jo, to je fakt.“
Oddělala si vlasy z čela. Ruku tam ovšem chvilku nechala. Pro Jacka to bylo gesto, že jí není zrovna nejlíp. Zalovil v kapse a vytáhl její prášky. „Je vám dobře?“
„Jo, jen mě trochu bolí hlava. Kde ste je vzal?“
„Na vašem nočním stolku.“
Oběma se vybavila scénka odehrávající se vedle onoho nábytku.
„Aha, díky.“ Vstala, našla si flašku s vodou a zapila dva. Na hodinkách měla teprv dvanáct. Na oběd bylo ještě brzo, stejně měla hlad.
„Tak, připravena na odvetu?“ Snažil se ji nějak rozptýlit.
„Jistě, kdykoliv.“
„To si budu pamatovat.“
„To je mi jasné.“ Zasedla ke stolu a vyčkala, až Jack zapne start. Současně proti sobě vyrazili.

V půlce dorazili Danny a Teal´c s textem z kamene na papíře. Zmateně zírali na smějící se Sam před monitorem. Nakonec Danny usoudil, že to má z toho viru. „Zdravím.“ Pokusil se o kontakt. Jak čekal, žádná reakce. Sedl si s Teal´cem ke stolu a vrhli se na překlad.
Ačkoliv to Sam řízla pěkně, symboly, které byly zničeny šly poměrně snadno identifikovat. Sice je trochu rušili ti dva. Jejich výkřiky dostane vád a podobné brali prostě jako součást hry. Ovšem oni to vážně mysleli trochu jinak. Sotva Jack složil Sam, všiml si, že je tam Danny o Teal´c.
„Neviděl sem vás přijít.“
„Jo, zaregistroval sem to.“
„Už ste na něco přišli?“ Vložila se Sam.
„No, na něco málo. O léku tam opravdu cosi je. Zdá se, že ten goauld má smysl pro humor. Je tu přesný návod na protilátku, ale musí se znova vrátit na tu planetu.“
„A to jako proč?“
„Zatím nevím, ještě to nemám přeložené.“
„Tak se snaž!“ Povzbudil ho Jack.
„Snažím, ale není to běžná goauldština.“
„Jasně, promiň. Nepůjde někdo na oběd?“ I Jackovi se už o sebe otíraly stěny žaludku.
Daniel i Teal´c negativně zatřásli hlavou.
„Carterová?“
Chvilku se rozmýšlela, hlad ji úplně přešel, momentálně jí bylo spíš blbě. „Ráda pane.“ Nakonec souhlasila. Zrušila hru a šla za ním do kantýny.

Myslel si, že stejně jako posledně sní i pomalu talíř, ale ona se v tom rýpala ještě víc, než předtím on. Jestli si dala do pusy 2x, tak to bylo moc. „Vážně je vám dobře?“
„Nijak zvlášť a co vy?“
„Kupodivu mě je fajn. Ani hlava mě nebolí.“
Sam se pousmála a znova nabodla a sundala maso z vidličky.
„Tak dost, už si půjdete lehnout!“
„Ne, mám….“
„Práci?? To určitě, máte všechno zakázané a celé dopoledne sme stejně nedělali vůbec nic! Nebo je tu druhá možnost, že vás nahlásím doktorce.“ Usmál se.
Ona taky. Ta by ji srovnala do latě raz dva. „Tak dobře, půjdu si lehnout, ale jestli se něco stane, chci o tom vědět!“
„Určitě, tak pojďte.“
Cesta k jejímu pokoji byla velice tichá. Sam vypadala, že brzo zkolabuje a Jack na tom nebyl o nic líp. S Dannym měli sice oba pod 39, ale s takovou teplotou se nedá fungovat. Otevřel jí dveře a rožnul. Pro Sam to mělo oslepující efekt, přimhouřila oči. Rychle teda přiskočil k lampičce, rožl ji a velké světlo zničil. Sam setrvačností vletěla na postel a zavřela oči. Jack tam stál jak pichlé kolo. Strašně rád by jí nějak pomohl, nebo zmírnil její bolest, ale ono to prostě nešlo. Musel počkat, s čím přijde Danny a Teal´c. Zavřel dveře a přistoupil k ní. Všechny zábrany ho znova opustily a pohladil ji po vlasech. Sice neotevřela oči, ale poznal, že ji to aspoň trochu uklidnilo a povzbudilo.  Zdálo se, že v téhle poloze hodlá zůstat na pořád, tak jí alespoň sundal boty a bundu. Byla jak mimino. Už skoro spala a tak byla mírně „vláčná“. Podařilo se mu zpod ní vyndat neustlanou deku od rána a přikryl ji. Spokojeně si zavrněla a potáhla si ji blíž ke krku. Jack jí úhledně složil bundu na opěradlo jedné z židlí, srovnal boty k posteli. Sam ještě v polospánku otevřela oči, aby mu poděkovala, ale nebylo to nutné. Z jejího pohledu vyčetl všechno. Naklonil se k ní a jemně ji políbil na její nádherné rtíky. Znova zavřela oči, tentokrát s cílem se opravdu vyspat. Na jejím nočním stolku objevil nějakou knížku, který kupodivu ani vzdáleně nepřipomínala nějaké astrofyzické bláboly a tak se do ní začetl.

Po hodince se v místnosti objevil tenký proužek světla a v zápětí hlava doktorky. Jack byl zažraný do knížky, tak tomu nevěnoval pozornost.
„Plukovníku? Co tu děláte?“
„Řekla ste mi, že ji mám hlídat, tak to dělám.“
„Sam si šla dobrovolně lehnout?“
„Joó, nebylo jí zrovna nej, tak sem jí to nakázal.“
Janet k ní přistoupila a chytla za čelo. Málem se jí vytvořily popáleniny. S menší hrůzou v očích ji před Jackem mírně poodkryla a začala i ve spánku měřit teplotu. Nejenomže na ciferníku viděla velké číslo, ale i Samino tělo samotné ukazovalo, že se snaží teplotu vyrovnat, protože byla úplně mokrá. Jack se vyděsil, protože takhle předtím nevypadala.
„Co?“ Vykoktal ze sebe.
„Už má moc vysokou teplotu. Myslím, že ji převezu na ošetřovnu, kde ji budu moct kontrolovat.“
Jack se na ni starostlivě podíval. Bylo mu jasné, že jde do tuhého. Určitě bude naštvaná, ale asi nejde dělat nic jiného. Kývl. Janet odešla pro nosítka. Konečně odložil knížku a s židlí se přisunul k ní. Začal ji hladit po vlasech. Otevřela oči. Janet nevnímala, ale Jacka musela poznat.
„Děje se něco pane?“ Skoro ji nešlo slyšet.
„Nic moc, doktorka vás veme na ošetřovnu.“
„Ale..“
„Sam, teď není čas protestovat, kdybyste se viděla.“
“Myslím, že si to dokážu představit.“
Chytl ji za ruku. „Vydržte, Daniel na to brzo přijde.“
Stiskla ho. „Jistě pane.“
„Jacku.“
„Jacku.“ Usmála se a zavřela oči.
Stále ji držel a druhou rukou ji pohladil. Janet rozrazila dveře nosítkama. Jacka překvapilo, že přišla sama, ale stejně je rychle pustil. Ona už stejně zase nevnímala. Janet byla  ale rychlejší a viděla ho. Provinile na ni hleděl. Jenom se pousmála a hodila po něm takový zvláštní pohled. Došlo mu, že ví něco víc.
„Mohl byste mi ji přenést??“
„Jo, proč ne.“ Odkryl ji a jemně vzal. Ještě opatrněji ji položil.
Janet ukázala ke dveřím a tak byl Jack znova zaměstnán tlačením vozíku. Na ošetřovně ji jack zaparkoval do rohu, kam ukazovala Janet. Jacka požádala, aby se na chvíli vzdálil a se sestrou ji převlekla do nemocniční košile.  Napíchla jí kapačku a odešla. Jack kolem ní zatáhl závěs, aby byla z dosahu kamer. Vydržel u ní sedět přes dvě hodiny. Pak to vzdal a šel se podívat, jak daleko jsou na tom Danny a Teal´c.

Danny si zrovna něco psal do bloku.
„Chci slyšet něco opravdu pozitivního.“ Zavolal Jack ode dveří.
„Jako vždy.“ Utrhl se na něj Daniel.
„Tentokrát mám důvod. Carterová už leží na ošetřovně.“ Posmutněle odpověděl.
„Fajn, už máme půlku, je tam spousta textu věnovaná tomu, jak se můžeme vykoupit tím, že se z nás stane hostitel.“
„Řekl sem něco pozitivního.“
„Dobře. Nechej mě domluvit. Zdá se, že v náznacích je tam něco i o tom, že jde protilátku vytvořit. Budeme ještě potřebovat pár hodin a máme to.
„Zkus to nějak urychlit.“
„Jacku, ani mě není dobře, ale stejně na tom dělám. Tvoje zdržování mi moc neomůže.“
„Jo, promiň.“ Otočil se a zmizel.
Danny a Teal´c se na sebe podívali a překládali dál.

Jack nevěděl, co má dělat. Opět se nudil a hlavně ho štvalo, že on je na tom relativně dobře, zatímco Sam je polomrtvá. Jak mu doktorka řekla, Samin stav se nijak nezhoršuje. Asi virus nebyl připravený na sedativa a jiné tekutiny, které jí dávali do těla. Teplota se jí držela kousek nad 40. Zato Jack a Danny odmítali stejné ošetření, jako má ona, akt jejich teplota během dne skoro dosáhla té její. První se složil Danny. Jacka to dost naštvalo. Zrovna seděl u Sam, když uslyšel hluk za závěsem. Danny dostával kapačku. Teal´c stál opodál a svým kamenným výrazem to pozoroval. Jack se k němu vrhl největší rychlostí, co mu dovolilo tělo. Teal´ca drapl za bundu. Ten si myslel, že to bude první gesto k výčitkám, ale on se tím spíš chytil, aby vůbec mohl udržet rovnováhu. Nesnesitelně ho bolela hlava a aby toho nebylo málo, tak se ještě točila.
„Prosím tě, řekni, že už to máš.“
„Skoro O´Neille. Už máme všechny potřebné látky na lék. Už jsou dokonce i na základně.“
„Tak proč jim ho nedáme?“
„Musím se vrátit na tu planetu. Jde to připravit jenom na zařízení, které se nachází tam.“
„Vždyť sme všechny ty krámy přinesli.“
„Ne. O´Neille, ty, co byly nějak pevně připojené ke stěnám laboratoře sme přece nebrali.“
„Ten had má smysl pro humor.“
(sem se hodí)  “Indeed.“
„Teal´cu prosím tě, pospěš si s tím.“
„Neměj strach. Už zbývá jenom závěrečná část přípravy. Budu to mít do hodiny a generál mě pak jistě pustí zpět.“
„Ale nesmíš tam jít sám. Určitě tam někdo bude čekat. A i kdyby ne, trocha opatrnosti nezaškodí.“
Teal´c kývl, podíval se na Dannyho a odešel. Jack ho taky zkontroloval pohledem a rychle se přesunul ke své židli, protože už nemohl stát na nohách. Opět chytl Sam za ruku. Když je oba přišla Janet zkontrolovat za půl hodiny, Jackova hlava ležela skoro na jejím rameni. Byl v bezvědomí. Rychle zavolala sestru a s vypětím sil se jim ho podařilo dostat na postel. Sice se vzbudil a chtěl jim pomoct, ale moc jim to neulehčil. Janet sestře poděkovala a navelmi tichou žádost Jacka přisunula k Sam. Jejich prsty se propletly.  Janet se pousmála a odešla.

Teal´c to zvládl dřív než za hodinu. S překladem se pustil za generálem. Ten mu poskytl 2 SG týmy, důvěru a povolení odejít. K budově došli v rekordních 30 minutách. Taky skoro běželi. Jeden tým nechali u brány a druhý se vydal s Teal´cem. U boudy zůstali hlídat dva a dovnitř šel zbytek. Teal´c začal rychle s přípravou a za další půlhodiny se zdálo, že jde všechno podle plánu a stačí poslední část, která se skládala z nějakého ozařování tou šílenou aparaturou, co ležela v jednom rohu. I tohle proběhlo neočekávaně bez problémů. Když už byl hotov, informoval ho tým hlídající bránu, že nad nimi proletěla nějaká goauldská loď. Teal´ca to dvakrát nenadchlo, ale nařídil všem zůstat na původních pozicích. Rychle schoval všechny zkumavečky, do kterých nehezky vypadající zelenou tekutinu umístil a vyběhl z budovy. Tam na něj čekal zbytek a vydali se k bráně. Najednou kolem nich začaly lítat střely a tak tak se všichni schovali. Loď přistála a vyběhlo asi 10 jaffů střílejících kolem sebe. Sice dva sundali, ale ti nad nimi měli převahu. Teal´c předal lék jednomu poručíkovi a s hláškou, že ho bude krýt ho poslal k bráně. Jaffové neštěstí opravdu byli zaměstnáni čtyřmi pozůstalými, takže si ani běžícího chlapa nevšimli. Pro něj to byl slušný výkon běžet co nejrychleji a ještě čekat, kdy na něj někdo zaútočí. Za 20 minut doběhl, plíce skoro na jazyku. Brána byla pořád v moci země. Zadal adresu a prošel skrz. Druhý SG tým nechal stát u brány. Teal´c by si je mohl povolat, nebo oni by mohli zavolat posily, kdyby šlo do tuhého.

Na rampě čekala Janet, přešlapovala čím dál víc a tvořila v zemi propadliny. Od poručíka sbalila 3 zkumavky a v těch šílených vysokých podpatcích se rozběhla na ošetřovnu. Nachystala si 3 injekce a natáhla do nich zelený obsah. Teal´c jí řekl, že podle těch nápisů by se měli za pár hodin úplně uzdravit. První dala Danielovi. Ten na tom byl momentálně z nich nejhůř. Další dala Jackovi a poslední Sam. Teď už zbývalo jenom čekat, což se jí vůbec nezdálo, protože to byla jedna goauldská technologie, přebitá druhou. A ona hadům nevěřila. Stejně jako virus, tak i protijed fungoval jako hodinky. Všichni se vzbudili skoro ve stejnou dobu. Danny jako první příjemce se probral a byl mírně dezorientovaný.
„Co tu dělám?“
„Omdlel ste a Teal´c mě zavolal. Nechali sme vás převést na ošetřovnu.“
„Jak to, že je mi dobře?“
„Teal´c dopřekládal ten text a vydal se na tu planetu vytvořit protilátku.“
„A kde je teď?“
„Pořád na té planetě. Nechal přinést jenom ten lék. Jak říkal ten poručík, poslal ho s tím, aby se mohl on a zbytek SG-9 bránit.“
„A co Jack a Sam?“
„Ještě nic, ale určitě se za chvilku taky proberou. Chci abyste ještě zůstal ležet.“
Kývl hlavou. „A kde vůbec sou?“ Zmateně se rozhlížel. Na ošetřovně to vypadalo trochu prázdně až na závěs v rohu.
„Tam.“ Ukázala právě na ten závěs.
„Oba??“
„Jo.“ Usmála se a pokrčila rameny.
Danny se už radši na nic neptal. Sice z toho byl zmatený, ale pak si Jacka vyzpovídá. Janet vypadala, že o tom ví taky kulové. Poprosil ji, jestli by mu z pokoje nedonesla jakousi knížku, asi 3x opakoval název, protože byl krkolomný a Janet odešla.

___________________________________7. část
Sam otevřela oči. Ležela na levém boku. Její ruku někdo držel. S hrůzou v očích se podívala na postel těsně přiraženou k ní. Byl to Jack. Ještě spal. Rozhlédla se kolem. Všude kolem ní byly přístroje, ale ona už napíchlá nebyla. Taky kolem nich byl zatažený závěs. Jack sebou škubl a taky otevřel oči. Zachytil její upřený modrý pohled.
„Promiňte.“ Pustil ji.
„Nevadí.“ Usmála se. Její úsměv opětoval. „Ale jestli to někdo viděl, což asi ano..“
„Nemějte strach, nic se nestane. Byli sme pod vlivem té látky.“
„Byli?“
„Jo, už sme dostali protijed. Vzbudil sem se, když doktorka zaútočila na moje rameno.“
„A vážně byli?“
Jack na chvilku nechápal. Pak se rozhlédl kolem, přisunul se k ní. Vtiskl jí jemný polibek. Začala se hihňat.
„Co?“
Chechtala se ještě víc.  Jack se podíval směrem, co ona. Za jeho postelí stála Janet a blbě se ksichtila. Rychle se stáhl a pokusil se nasadit nevinný výraz. Bylo to zbytečné.
„Vidím, že je vám už dobře.“
Sam potlačila slzy a kývla.
„To je dobře, protože Teal´c potřebuje pomoc.“
Sam okamžitě zmrzl úsměv na rtech.
„Co je? On není na základně?“ Zajímal se Jack.
„Ne, zůstal tam a zdá se, že těch jaffů na něj bylo moc. SG-12 hlídali bránu a vyslali pro posily.“
Jack byl okamžitě na nohou. Už se chtěl rozběhnout k bráně, ale pak si všiml, že je v košili stejně jako Sam. Zajímalo by mě, kdy udělali tohle, pomyslel si. Sam už byla na odchodu.
„Hej, počkejte, pro jistotu vás ještě musím vyšetřit.“
„To nemyslíte vážně!“ Nesouhlasil Jack.
„Pane, prosím.“
Ačkoliv se mu to vůbec nelíbilo, sedl si zpátky na postel. Janet projevila maximální rychlost. Byla hotová s oběma ani ne za 10 minut. Sam řekla Jackovi, že bude připravená do pěti minut u brány. Oba se rozešli do svých šaten.

U brány je už čekala SG-3 a Daniel. Usmáli se na sebe a vydali se po rampě nahoru.
„Jaká je situace?“ Ptal se Jack, hned jak se potkali se známou tváří na druhé straně.
„Nevím pane, naposledy se ozvali před 15 minutama.“ Dostalo se mu odpovědi.
Kývnutím hlavy mu poděkoval. Nařídil mu držet pozici a vydal se za Teal´cem. Po půl hodině cesty velice rychlé chůze narazili na štít. Teda Jack narazil. Naštvaně vykřikl. Za štítem byla loď, ze které vyběhl jeden jaffa. Chvilku něco kecal. Rozuměl mu jenom Daniel, ale po prvních slovech kree a cosi o sholvovi pochopil, že Teal´c tam asi je a nebude zrovna jednoduché ho z tama dostat. Najednou štít spadl a vyrojilo se asi 15 jaffů. Všichni rychle zalehli a hledali nejbližší možný úkryt. Jack uslyšel Samin výkřik a polil ho studený pot. Otočil se, co se jí stalo. Ze srdce mu spadl pořádný kus skály. Sice řvala, ale táhla jednoho člena SG-3, který to dostal pravděpodobně do nohy. Vycítila jeho pohled a podívala se něj. Úsměvem ho ujistila, že je všechno v pořádku. Oddychl si. Této chvilky nepozornosti ale využil jeden z jaffů a tyčovkou na něj zamířil. Jackovi proletěl před očima celý život. Na jaffu se ale díval s odporem. Ten už se chystal ho zastřelit, když se z ničeho nic skácel na něj. Jack se ohlédl. Za ním stála nasupená Sam.
„To už nikdy nedělej!“
„Neboj.“ Odpověděl jí.
Pomohla mu z něj shodit jaffu a vstát. Oba na mrtvolu hleděli zmateně. Podařilo se jim všechny pozabíjet, takže mohli v klidu stát a tlemit.
„To je divné.“ Začala Sam.
„Co?“ Jack se na něj díval spíš jako na chlapa, co mu chtěl vzít život.
„No, má vyrytý symbol hada.“
„Pořád nevím, co myslíš.“
„Všichni mají symbol hada. Ale Apophis je mrtvý.“
„Asi si je přivlastnil nějaký jiný vládce soustavy.“
„Možná. Nebo je to jenom bezvýznamný goauld, který sloužil Apophisovi.“
Jack se na ni tázavě zadíval.
„Víš, jak sem mluvila o hostitelích. Možná se ten goauld zatím snaží zmobilizovat nějaké..no jednotky. Bylo by jednodušší zaútočit na planetu a pobrat si tam lidí, kolik potřebuje.“
„Jo a co?“
„Třeba na to nemá dostatek sil. Tohle je jednodušší. Sice pomalejší, ale zato docela spolehlivá metoda.“
„Snad mi nechceš říct, že z celé SG-9 sou hostitelé!“
„Nechci říkat vůbec nic, jenom přemýšlím o možnostech.“
„Tahle se mi moc nezdá.“
Pokrčila rameny. „Nic jiného mě nenapadá.“
„Fajn.“ Otočil se na ostatní. Kromě zraněné nohy byli všichni v pořádku. „Pojďme se podívat do té lodi.“
Vojáka nechali ležet samotného za šutrem a vydali se k ní. Sam ji v rychlosti otevřela a všichni se opatrně vydali dovnitř. Prolezli skoro celou loď, ale po Teal´covi ani stopa. Jack nedopatřením objevil skryté dveře a samozřejmě je nevědomky otevřel. Všichni se otočili směrem do místnosti. První řadu zasáhla energetická vlna. Jack, Sam a dva členové SG-3 skončili na protější stěně. Zbývající dva se kryli za dveřmi a čekali, jestli třeba goauld nevyleze ven. K jejich štěstí se fakt stalo. Jeden z nich si podřepl a druhý hada střelil. Pohled ne zrovna příjemný, protože dostal do hlavy a zakrvácel nejen sebe, ale i blízkou zeď. Ležící smolaři se hromadně chytali za hlavy. Sam osobně tam měla pořádnou bouli. Z Jackova nadávání jí bylo jasné, že je na tom podobně. Se zájmem se dívala na goaulda, který jí skončil u noh. Zdálo se, že už se nedoví, kdo to byl. Tady víc jaffů asi neí, takže jim to nemá kdo říct. Pomalu se zvedla a vešla do místnosti. V rohu ležel Teal´c. Asi byl v bezvědomí. Určitě ho mučil.
Dřepla si k němu. „Teal´cu?“ Nic, jemně s ním zatřásla. Pomalu otevřel oči a viděl smějícího se majora. Usmál se taky. Začal se šplhat na nohy. Sam mu pomohla a jakmile stál, tak ho podepřela. Naštěstí šel sám, jinak by jí asi strhl záda. Za chvilku se jí pustil a šel se podívat, jak sou na tom ostatní. Ještě se nestali hostiteli. Teal´c rychle informoval Jacka, že goauld čekal na zásilku symbiontů a že by měli rychle vypadnout, jestli se s nima nechtějí potkat.
„Určitě na lodi nikdo není?“ Ptal se Jack Teal´ca.
„Ne, všechny poslal za vámi.“
„Výborně, takže máme novou loď.“ Tvářil se jako kluk, co dostal novou hračku. Rozběhl se do peltaku. Sam a Teal´c za ním. Ostatní se vydali pro zraněného vojáka, aby ho taky přenesli do lodě a informovali SG-12, že je všechno v pořádku a oni se mohou vrátit na zem. Jack projevil přání, že by řídil, ale Teal´c mu vysvětlil, že to není zdaleka tak lehké, jak by se možná zdálo a sedl si sám do křesílka. Jack se jenom ušklíbl. Všichni přítomní se mu mírně zasmáli. Zašklebil se znova a vydal se na obchůzku lodi. Sam se nenápadně vypařila taky a šla za ním. Chvilku vedli až moc  neutrální rozhovor a potom, co se zdálo, že už nikdo další nebude následovat jejich příkladu, zapadli do nejbližších dveří. Sam měla velké problémy se zavíráním dveří, protože Jack ji obtěžovat. Sotva viděl, že se zavírají, otočil ji k sobě a přirazil na zeď a zároveň na to ovládání, které se jí ne zrovna příjemně zabodlo do zad. Prudce se nad ni naklonil a políbil. Okamžitě mu obtočila obě ruce za hlavu a ještě víc si ho přitáhla. Když se od ní chvilku odtrhl, aby naplnil plíce vzduchem, nemeškala a začala rozhovor.
„Jacku, co když sem někdo přijde.“
„Ale prosímtě, kdo by sem lezl.“
„Nikdy nevíš.“
„Dobře. Jdou ty dveře nějak zablokovat?“
Zahihňala se a kývla hlavou.
„Dělej, co umíš.“ Pokynul jí k ovladači.
Šlo jí to velice ztuha, protože Jack zaměstnával její ucho, pak krk, až moc příjemně jí dýchal za ten krk.
„Jacku, takhle to nikdy neudělám!“
„Já vím, ale nemůžu si pomoct.“
„Plukovníku, jako příslušník americké armády se musíte umět ovládat!“
Smál se.
„Dobře, takže jděte támhle na tu postel a počkejte tam.“
„To je výzva?“
„Ne, to je rozkaz.“
„No, až to přejde na t výzvu, tak nebudete litovat majore.“ Naposledy ji políbil na tvář a odsunul se dál. K posteli však nedošel.

Sam se bez jeho zásahu podařilo ovládání vyřadit do tří minut. Spokojeně se otočila s úmyslem se za Jackem pomalu rozběhnout, ale v jejím pohybu ji zarazily silné ruce. Příslušník armády, to jo, ale ovládat se rozhodně neuměl. Zasmála se. Byla vyzvednuta ze země. Instinktivně mu obtočila nohy kolem pasu a ruce kolem krku. Okamžitě taky zajmula jeho ústa ve spalujícím polibku. Chytl ji za zadek, pořádně nadhodil, aby se mu lépe nesla a přenesl ji až k posteli. Zmírnila svoje sevření nohama, pomalu klouzala po jeho nohách na zem. Jack litoval, že ji vlastně na ty ruce bral, protože po tomhle čísle byl napjatá jako staré trenky a nejradši by ji okamžitě ohl. Sam v jeho očích přesně viděla, co si myslí.
Usmála se na něj jak pořádný záškodník. „Na to zapomeň, pěkně pomalu.“
Zavrčel. „Jak můžeš vědět, co si myslím?“
Uličnicky na něj mrkla. „Prostě to vím.“
Ona v tom ani žádná věda nebyla. Myslela si úplně to samé, jenom si to nechtěla zkazit nějakým „zvířecím pudem“. První milování s Jackem si přála naprosto dokonalé. Kolik lidí může říct, že se milovalo se svým nadřízeným na vesmírné lodi?
Kývl rameny. Vlastně si to v duchu přál stejně jako ona. Jemně ji políbil a tlačil na postel. Vůbec se nebránila, spoléhala na to, že ji pevně drží a tak měla volné ruce k rozepínání jeho bundy. Sotva dopadla její hlava na podložku, rozepl se poslední zobáček zipu a začala mu bundu pomalu sdělávat. Ze začátku jí to šlo docela ztuha, protože Jack měl na ni poněkud širší záda, ale s jeho pomocí, což bylo třepetání ruček, dopadla na zem. Jack rovněž neotálel a snažil se ji dostat z jejího oděvu. Šel na to chytře. Sam řekla pomalu, tak jí tu bundu sundával nekonečně dlouho. Už byla trochu nesvá, tak když zjistila, že Jack svoje tempo nezrychlí, začala se znova věnovat své původní činnosti. Vytáhla mu triko z kalhot a sunula ho nahoru. Jackovi poloha byla nepříjemná. Jednou ruku se opíral o tvrdý povrch postele vedle Saminy hlavy a druhou jí rozepínal bundu. První mu už trnula. Když se začala podlamovat, rychle uvolnil poslední část zipu a rozhrnul obě strany. Sam už byla ve své práci taky hotová, tak mu přestala zaměstnávat jazyk a naznačila mu, že hodlá to triko vysléct. Neprotestoval, navíc už mu bylo pořádné vedro. Sam ho dokázala dokonale rozpálit. Jackovo triko letělo vzduchem. Nechtěl zaostávat, a tak ji mírně zvedl a vytáhl zpod ní její bundu. Sotva byl Jack osvobozen od vrchního dílu oděvu, využila situaci a obrátila ho. Obkročmo si na něj sedla a znova ho políbila. Po pár minutách opustila rty a vydala se na jazykový průzkum. Nevynechala ani jeden záhyb na jeho rozkošných oušcích a krku. Potom, co mu zlomyslně vytvořila cucflek, se zastavila u levé bradavky. Jemně ji tahala zoubky a kroužila jazykem. Z Jacka vycházely dost neurčité zvuky a vzdechy. Nečekal, že ho jeho drahý major tak vyvede z míry. Sam se jenom při své práci usmívala a přemístila se na druhou stranu se stejným úmyslem. Po několika prvních dotecích jejího mrštného jazýčku zřetelně cítila, jeho naběhlé přirození na stehnu. Když se k němu snížila ještě víc, aby zpříjemnila svou polohu, málem to „pomalé“ tempo nevydržela. Musela se honem zabavit nějak jinak. Posunula se p jeho trupu níž, čímž uvolnila stisk jejího stehna na Jackovi. Uvolněně vydechla a plně se soustředila dál. Dojela až k opasku, který okamžitě odstraňovala, zatímco se zabývala jeho pupkem. Podařilo se jí uvolnit knoflík a zip. Jack jako správný pionýr zvedl boky, aby mohla kalhoty lépe sundat. Sotva se s nima dostala z oblasti pasu, Jack spokojeně vydechl, protože uvolnila jeho bolestivě stáhlého juniora z kalhot. Menší zdržení představovaly boty, které jí překážely. Přes kanady jdou sdělat kalhoty poměrně těžce. Vzala to i s ponožkama. Každá bota letěla na jinou stranu. V zápětí kalhoty někam ke dveřím. Už se chystala k útoku nahoru po jeho nohách, ale on si sedl. Naštvaně se na něj podívala. Ještě rozhodně nebyla u konce. Bohužel jí zápěstí skončila v pevném Jackově sevření a tak nemohla nic, než čekat, co jí provede.

Vytáhl ji nahoru až k jeho ústům a hladově ji políbil. Tomu se nebánila a odevzdaně se nechala přetočit na záda. Jack její nenasytnou pusinku opustil a začal jí vyhrnovat triko. Celé to doprovázené hrou jazykem. Prohla se k němu, snad v očekávání, že tím jazykem prorazí kůži a dostane se někam dál. Nakonec svou činnost přesunul do vyšších partií. Už chtěl zaútočit na její vzrušené bradavky, ale zastavila do nádherná černá krajkovaná podprsenka. Přetáhl jí triko přes hlavu a vrátil se k tomu krásnému černému kousku oděvu, který jí přesně obepínal prsa. Jack byl natěšený jak puberťák, který poprvé otevřel časopis s nahýma ženskýma. Zkušeně jednou rukou rozepl oba háčky podprsenky a něžně ji z ní stáhl. Sam se už nemohla dočkat prvního doteku jeho jazyka. Nenechal na sebe dlouho čekal a levou bradavku vzal do pusy. Opatrně ji sál a žužlal, občas si kousl. Ani po několika minutách toho neměl dost. Přesto se odtrhl a stejnou proceduru absolvoval i s druhou. Samino tělo se celé chvělo. Už teď byla skoro v tranzu. Mezi prudkými výdechy se občas vyskytlo jeho jméno. Pokaždé, když se o to pokusila se Jack musel usmát, protože jí šlo rozumět fakt velké kulové. Navíc ho ještě povzbuzovala rukama, které měla propletené s jeho krátkými vlasy. Když se vyřádil i na druhé, jazykem si tvořil cestičku přes klíční kost, ladný krček až ke rtíkům, které ho vyzývaly, aby ochutnal. Nenechal se moc pobízet, ale nejprve ji musel mírně potrápit. Líbal ji kolem rtů, pořád odmítal její natěšený jazyk. Kousal ji do spodního rtu a olizoval ho. Pak ale viděl, že Sam mu asi brzo rozteče, tak konečně pojil jejich ústa. Sam spokojeně oddechla a snažila se ho přitáhnout co nejvíc. Za chvilku ale jeho hlava znova zmizela. Začal u jejích právě obnažených nožek a jel směrem nahoru. Sam se točila hlava. Pokaždé, když ji líbal hodně vysoko v tříslech, čekala, až zabloudí na její místečko.  Už jí taky projížděly elektrické výboje. Ani se neuvědomila, že má na sobě ještě kalhotky.  Jacka ale dost rozčilovaly, tak je jednou rukou stáhl ani nepotřeboval pomoc nadzvednutých boků.  Ona je už měla zvedlé preventivně. Pomalu je vedl přes boky, zastavil se v kolenou.
„Jacku!! Přestaň mě už trápit!“ Vydechla.
Musel se jí zasmát. Sotva je přetáhl pod kolena, zatřepetala nožkama a odkopla je. Potvora, pomyslel si. Chtěl stejnou rychlostí postupovat o přes lýtka. Aspoň po něm jel jazykem. Skoro no nakopla, když ji poprvé pošimral. Přes pravou nožku se dostal až k její dokonale připravené pussy :o))) a začal ji jenom jemně líbat. Sam ze sebe vyloudila směsici zvuků a výdechů. Jack poznal, že bude dřív, než něco začne, tak do ní vsunul jazyk. Stačily dva pohyby a Sam už nevnímala. Vykřikla jeho jméno, nebo se o to spíš pokusila a všechny její svaly se uvolnily, jak vzrušeně dýchala a nabírala vědomí. Jack mezitím jemně líbal její vzdouvající se hrudník, až došel ke krku a k puse. Neschopná se pohnout pouze opětovala jeho polibky. Potom, co přestala vidě hvězdičky a ruce zase spolupracovaly, pevně ho chytla a celkem snadno přetočila. Žádné protesty se z jeho strany nekonaly. Jen chvilku se zabývala hrudníkem a pak šla celkem najisto k jeho bouli na trenkách. Okamžitě je odstranila, žádné cavyky jako Jack nehodlala provozovat. Sotva prolétly vzduchem, vrátila se ke svému cíli a začala ho trápit jazykem. Jack byl ve stejné jako předtím ona. Pokoušel se jí něco sdělit. Vypadalo to jako její jméno, ale vždycky mu došel hlas. Jack už byl skoro u konce, tak se dokázal ovládnout a vytáhl ji nahoru, opět otočil a opatrně do ní vstoupil. Ta opatrnost byla celkem zbytečná, protože byla připravená dokonale. Chvilku se nic nedělo. Jack se soustředil jenom ten klidný okamžik a na její rtíky. Po chvilce nasadil volné tempo. Sam se ihned přizpůsobila jeho pohybům a pomáhala mu. Když už se zase dostávala do varu, jemně mu naznačila, aby zrychlil. Dvakrát se nenechal pobízet a přidal, netrvalo moc dlouho a oběma už to nestačilo. Jack naposledy přidal a po pár pohybech dovnitř a ven se Sam kolem něho celá stáhla a společně s ním se dostala do trochu jiné sféry. Unaveně se na ni složil a dýchal jí za krček. Ani potom, cose plně stabilizovali se nehodlal odsunout. Sam to bylo jedno. Měla spokojeně zavřené oči a pomalu tuhla. Jack se jenom posunul, aby se jí dobře dýchalo a klimbal s ní.

Po půl hodině se oba trochu probrali. Nebylo by dobré, kdyby je tak někdo našel, byť měli dveře zadělané. Vytáhl se z ní a posadil se. Sam se taky zvedla. Sedla si obkročmo za něj a složila mu hlavu na rameno.
„Děkuji.“
„Za co?“
„Za tenhle skvělý zážitek.“
„Neboj, nebyl poslední.“
„Jacku, si můj nadřízený, to nejde.“
Otočil s k ní a políbil ji do vlasů. „Když to bude mimo práci, tak to může být každému jedno.“
„Teď sme v práci.“ Usmála se.
„S tebou to není lehké, co? Tohle byla nutnost. Až domů bych to asi nevydržel. Čeká nás třídenní cesta.“
„Jo, celé tři dny.. Už jim asi nevysvětlíme, že prohlížíme loď.“
„Máš pravdu.“ Posmutněl.
„Necháme to až domů. Nechci, aby kolovaly blbé řeči, souhlasíš?“
Jack se na ni zase otočil a kývl jí hlavou na souhlas. „Teď bysme se měli obléct a vrátit se.“
„Fajn, myslím, že se po nás už shání.“
Jack se rozhlédl po místnosti. Pak na ni. „Teda díky.“
Zasmála se. „Nemáš zač.“
Zatímco ona si sbírala věci kolem postele, Jack se musel projít a hodně hledat, aby našel všechny svršky. Sam byla hotová do dvou minut a pobaveně sledovala Jacka sbírajícího oblečení. Výhružně se na ni podíval.
„Tohle ti oplatím!“
„Budu se těšit.“ Poslala mu  vzdušný polibek. Ještě na sebe nahodila vestu s výstrojí a nedočkavě čekala. „Notak pojď už!“
Naštvaně se na ni podíval. Právě bojoval se zipem své vesty. Ona už stála u dveří, měla je dávno odblokované a tak čekala jenom na něho. Protočila oči vsloup. Přešla k němu, bouchla ho po rukách, aby je oddělal a jedním ladným tahem zip zatáhla.
„A je to, už můžeme?“
Zašklebil se na ni a počkal až otevře dveře, aby mohli vyjít na chodbu. Když přišli do peltaku, byl tam jenom Teal´c a Danny.
„Kde je zbytek?“ Hned začal Jack.
„Ale, už ste zpátky?“
Jack se na něj nehezky podíval. Ironie v jeho hlase byla víc než zřejmá.
„Ano Danieli, sme.“
Sam se radši do hovoru nezapojovala a sedla si do křesla vedle Teal´ca.
„To byla dlouhá prohlídka.“ Rýpal pořád Danny.
„Loď je velká.“ Snažil se Jack oponovat.
Danny se uchecht a myslel si svoje. Vrátil se ke zkoumání ovládacího panelu u dveří. Sam na jejich kecy nereagovala, protože by je musela zabít. Veškerý stud ji opustil už potom, co vešli do místnosti. Chvilku se ze svého místa vzdálila, aby mohla zahrabat v batohu a vzít si knížku, kterou sebou nesmyslně všude tahala. Znova se uvelebila na sedadlo a začala si číst. Jack nevěděl, co má dělat. Tohle pro něj budou ty nejhorší tři dny v životě. Jenom si sedl na jakousi vyvýšeninu na zemi a zíral na cestu.

Teal´c jim oznámil, že do hodiny budou na Zemi. Na Jackovi a Sam bylo vidět silné rozrušení. Danny si ho samozřejmě všiml. Potom, co Sam dočetla tu její knížku, chodila kolem Jacka jako hladový pes. On z ní nespustil oči. Danny si plánoval, jak Jacka někde stopne a zjistí, co se děje. Sam kontaktovala základnu a oznámila jim, že hodlají v blízkosti hory přistát. Teal´c radši maskoval loď, aby to nebylo moc blbé, když to tam bude jenom tak stát a ladně dosedl na tvrdou zem. Všech 8 lidí se z ní vysoukalo a zamířilo k výtahům. Představovalo to menší problém, protože nikdo u sebe neměl přístupové karty. Nakonec to vyřešil otravný Jack výhružkou a všichni se dostali dovnitř. Zraněného vojáka vzali hned na ošetřovnu. Jeho zranění se díky péči Sam hojilo hezky, takže to stačilo jenom převázat. Ostatní byli prohlédnuti do půl hodiny. Čekalo je nudné hlášení se závěry, nad kterými se mohli tak maximálně dohadovat. Po dvou hodinách bouřlivé diskuze dostali na dva dny volno s tím, že generál je na základně nechce vidět, protože si toho užili víc než dost. Nejvíc ho překvapilo, že Sam neodporovala a dokonce při odchodu nenesla žádnou věc. Vlastně byla ze základny první. Jack a Danny odcházeli spolu, protože Jack ho vezl domů.
„Jacku, řekni mi pravdu, co se děje?“
„Nechápu, co by se mělo dít?“
Daniel shodil brýle, čímž chtěl naznačit, že  není zvědavý na nějaké nechápavé kecy. „Mezi tebou a Sam.“
Jack se octl v protisměru. Hned, jak dostal volant pod kontrolu mu s ledovým klidem odpověděl. „Pracujeme spolu. Co je to za otázky?“
Daniel už ho začal mít dost. „Nejsem slepý. Něco mezi váma je a přátelství to není.“
Jack věděl, že ho nijak neoblafne. „Co chceš slyšet? Stejně už to víš.“
Danny se usmál. Přesně tohle chtěl vědět. „A kdy to začalo?“
Jack ho přísně změřil pohledem. „Nic ti neřeknu. Nechci aby se o tom někdo dozvěděl. Byly by blbé řeči a ani si nedokážu představit, co by na to řekl Hammond.“
“Ale mě to přece říct můžeš.“
„Právě že tobě ne. To by věděli všichni.“
„Jacku, vždyť sem tvůj přítel. Přece bych tě nezradil.“ Při posledním slově mu cukaly koutky.
„Fajn, necelý týden, když sme onemocněli.“
Daniel se zasmál. „Poslední čin před smrtí?“ Řehnil se.
Jack vydechl. „Víš co? Vlez mi na záda, nic ti neřeknu.“
„Promiň. Nemohl sem si pomoct.“
„To vidím.“
Chvilku bylo nepříjemné ticho. Danielova hlava byla plná nechutných myšlenek a Jack byl už jinde.
„Fajn a jak sis užil?“
Jack málem vytrhl volant. „Snad nechceš podrobnosti!“
„To víš, že chci. S Teal´cem sem se vsadil!“
„Co?“ Rudl Jack.
„No kdy na to vletíte.“
Jackovy oči nebezpečně svítily.
„Já tipoval už na té lodi, jak ste se ztratili. Teal´c až teď o volnu.“
„To je bezva, takže i on to ví!“
„Oba vás známe a vidíme dobře. Tak co?“
„Vyhráls.“
Danny se smál. Pro Jacka už naštěstí cesta skončila, protože zastavil na příjezdové cestě u Dannyho domu.
„Ahoj, Danieli.“ Pakoval ho z auta.
Odpověděl mu a zabouchl dveře. Ještě mohl vidět jeho úsměv ve zpětném zrcátku. Taky věděl proč se směje. Jeho dům byl na druhou stranu. Bylo jasné, že jede k Sam. Po 15 minutách cesty u ní zaparkoval. Byli domluvení, že půjdou na večeři, tak si ze základny vzal nějaké šaty s tím, že se u ní převleče. Sam už byla nachystaná, takže když zazvonil, přišla mu otevřít v krásných dlouhých vínových šatech na ramínka. Spadla mu brada. Stál tam jak tvrdé Y a zíral na ni s otevřenou hubou. Duchapřítomně  mu chytla šaty, které mu už padaly z ruky.
„Pojď dál.“ Zasmála se.
Konečně se vzpamatoval a oblečení jí zase vzal. „Díky. Vypadáš fakt .. nemůžu ani najít ty pravé slova. Si prostě kouzelná.“ Nasadil hrozně milý úsměv a Sam tála.
„Děkuji.“ Zašeptala. Uhnula mu z cesty.
Přitom jak ji míjel se k ní naklonil a sladce ji políbil. Sice v těch šatech byla božská, ale nemohl se dočkat, až je z ní strhá. Zabouchla dveře.
„Chceš něco k pití?“
Jo, potřeboval bych kýbl studené vody s ledem, pomyslel si. „Trochu vody, díky.“ Vyběhl k ní do ložnice a v rychlosti na sebe nahodil černý oblek. Sam mu přinesla vodu a tentokrát zůstala zírat ona.
„Vypadáš skvěle. Pravý gentleman.“ Usmála se.
Vzal si od ní vodu. „Jdeme?“ Natáhl k ní ruku.
S radostí se do něj zavěsila. „Jistě.“
Hodil do sebe celou sklínku a po cestě ke dveřím ji nechal stát na stolku. Otevřel jí dveře u auta. Sam nechápala. Takové chování u něj nečekala. Znala ho jenom jako mírně arogantního a občas přitroublého plukovníka letectva.

Zavezl ji do nejlepší restaurace ve městě. Sam ohromeně zírala na všechno kolem. Slyšela už o tom mockrát, ale neměla čas sem zajít. Taky nebylo s kým.
„Je to tu nádherné.“ Zašeptala. „Ještě nikdy sem tu nebyla.“
„Fajn, to je dobře, ani já.“ Usmál se.
Přešli k menšímu stolečku u vchodu. Mladá žena zkontrolovala rezervaci, kterou Jack spěšně zvládl zařídit a zavedla je ke stolu. Během minutky se u nich objevil aktivní klučina v bílém s tím, jestli něco nechtějí. Jack ještě chvilku tlemil do lístku, než objednal něco ze specialit. K tomu láhev bílého vína. 15 minut čekání na jídlo bylo nekonečných. Sam už byla na dně sklenky. Pořád se ošívala a zdála se nervózní.
„Je ti něco?“ Zasmál se jí Jack.
„Eh.. ne.“ Přestala se na chvilku třepetat a usmála se.
„Prosím tě, vidím, co děláš.“
Trochu zčervenala. „Jenom se těším…“
Jack se zasmál víc. „Fajn, chápu. Ale asi by nebylo slušné se vypařit.“
„Já vím.“ Hihňala se. „Doufám, že..“ Byla přerušena talířem, který se před ní objevil. Zároveň jí dolil víno a vystřelil.
„Co?“
„To máš jedno.“ Vzala si příbor a pustila se do mořské potvory. Netušila, že má takový hlad. Na lodi měli jenom odporné jídlo z konzerv a podobné náhražky. Na talíři jí nezbyl ani drobeček. Stejně jako Jackovi. Sotva položil příbor, kluk se znova objevil a talířky odnesl. Ještě si stihli objednat moučník. Ten tu ovšem byl hned. Potom, co se rozlily poslední kapky vína a oba to do sebe obrátili, Jack zaplatil a vypařili se. V autě si nadával, že ta restaurace je tak daleko od Samina domu. Nervozitou málem skončil ve škarpě. Sam se začala smát. Provinile se na ni podíval a zařadil se do jízdního pruhu. Trochu přidal rychlost a během deseti minut byl u Sam. Zaparkoval za její auto, vyběhl ven a opět jí otevřel dveře. Dělalo jí trochu problém se vysoukat z auta. Šaty se jí pletly s botama a taky to víno působilo. Naštvaně vzala kus sukně, vytáhla ji až do půlky stehen a dopadla s klapotem na betonovou příjezdovou cestu. Jack jaksi zapomněl pomáhat ven, jeho pohled zůstal na dlouhých nohách. Až poté, co zabouchla dveře a spustila sukni k zemi sebou trhl a aspoň jí nabídl ruku. Pevně ho chytla a společně vešli do domu. Okamžitě se přesunula do kuchyně a během chvilky byla zpátky bosá, s novými sklenkami vína. Přiťapkala k němu a jednu mu dala.
„Díky.“ Usmál se na ni. Usrkl si, položil ji na malý stolek. Pokusil se ovládnout její hifi věž a podařilo se mu pustit jakousi náladovou hudbu. Pomaloučku k ní přišel. Něžně ho objala a začali se pohupovat v rytmu. Opřela mu hlavu o rameno a zavřela oči. Jeho ruce jí jemně přejížděly po zádech. Za chvilku začaly postupovat nahoru až k jejím ramenům a sundávat jí ramínka.
„Jacku!!“
Usmál se a políbil ji. „Nemůžu si pomoct, byl to dlouhý den.“
„Fajn, ale myslím, že se v tomhle domě najde spousta vhodnějších míst, než je můj koberec v obýváku!“
„Máš pravdu.“ Vzal ji do náruče. Chvilku se rozhlížel kolem, nevěděl, kam dřív. Potom se na jeho tváři objevil škodolibý úsměv a vrazil do koupelny.

The end  :o))