Titul: Kamenování
Autor:
Překladatel: Alis
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Dlouhé
Časová osa: 8. série
Stav: Kompletní
Synopse: Sam při jedné akci přijde o všechny své vzpomínky... I o city k Jackovi a Petovi, co tedy bude dál...?

__________________________________________________________

Sam byla první, kdo prošel bránou. Zbraň měla v pohotovostní poloze a začala s průzkumem okolí, než Daniel a Teal´c projdou bránou za ní. A zatímco si zvykali, že bránou prochází jen oni tři, dával jim Jack jen takové ty ´pozdravné´mise.
„Dobrá Danieli, kudy je to do té malé vesnice, kterou jsme viděli na záznamech sondy?“ I když odpověď znala, měla stále pocit, že by se měla zeptat. Jack to tak dělával, takže došla k závěru, že je to tak správné.
„Na severozápad, asi tři kilometry.“ Sam je tedy vedla a Teal´c šel vzadu. Daniel se pokoušel s nimi zavést rozhovor. Ale co se Sam stala podplukovníkem a velitelem SG1, tak bylo hodně těžké prolomit její soustřední se na práci.
Byli na cestě asi dvacet minut, když jim dala Sam pokyn, aby se zastavili. Podívala se na Teal´ca a on jí pouze očima dal najevo, že i on si všiml toho pohybu mezi stromy. Všichni si dřepli. Sam s Teal´cem se snažili najít nějaký úkryt a současně očima vyhledat ty návštěvníky. Daniel se rozhlížel kolem sebe všemi směry.
Zpoza velkého stromu, který připomínal vzrostlou borovici, vystoupili dva muži. Na sobě měli zeleno-hnědou uniformu. Sam i Teal´c na ně namířili svoje zbraně. Daniel pomalu vstal, potom co dostal od Sam povolení a začal se svým obvyklým povídáním.
„Já jsem Daniel, tohle je Sam a Teal´c. Přišli jsme hvězdnou bránou. Chceme být vašimi přáteli.“ A mezitím co mluvil, SG1 obklopili muži na koních, kteří byli předtím taky skrytí za stromy.
Sam si uvědomila, že nemají volnou cestu k bráně a to ji znepokojilo. Ti muži na koních byli ozbrojeni, jejich zbraně připomínaly nějaký typ střelných zbraní. Jako první promluvil starší muž, který seděl na koni vzadu.
„Myslíte kamenný kruh smrti?“
„Um, i tak by se dal popsat. My dáváme přednost názvu hvězdná brána, protože ji používáme k návštěvě jiných planet.“
„Takže teď dejte zbraně dolů.“
Sam věděla, že je na ní, aby promluvila.
„Je mi líto, ale ne. Máme svoje zbraně na…“ Ale neměla šanci větu dokončit, protože jí zezadu do hlavy udeřil jeden z mužů svou těžkou botou. Díky tomu neočekávanému výpadu zavrávorala a přistála na všech čtyřech přímo před koněm toho muže, který s nimi mluvil.
To, jak Sam upadla, vylekalo jeho koně a ten se vzepjal. Teal´c skočil kupředu a chytil Sam za paži. Přitiskl ji zády k sobě právě v okamžik, kdy ten kůň skončil tam, kde před chvílí Sam klečela. V podstatě přistála v Teal´cově náruči.

„Díky Teal´cu.“ Řekla Sam a dotkla se hlavy, aby tak zjistila rozsah zranění. „Jsem v pořádku.“ Ten muž si s Teal´cem vyměnil pohled.
„Ať je tahle vaše žena zticha, pokud chcete, aby zůstala na živu.“ Sam jen protočila panenkami. To, že skončili na téhle planetě, kde jsou muži evidentně dominantní, se jí vůbec nelíbilo! Daniel se postavil před Sam a Teal´ca.
„Na naší planetě nemají ženy zakázáno mluvit.“
„To je mi jedno! Dnes jste tady a budete se chovat podle našich zákonů. Pokud není schopný svou ženu držet pod kontrolou, potom to uděláme my.“
„Tak nás nechejte jít zpět k hvězdné bráně a my už vás víc obtěžovat nebudeme.“ Řekl Daniel a pohnul se patřičným směrem, ale jeho postup mu okamžitě uzavřeli muži na koních.

„Ne. Naše pověsti mluví o zlu, které přichází bránou. Víme toho dost, abychom zabili každého, kdo projde kamenným kruhem smrti. Půjdete s námi a před tím, než se rozhodneme, jak zemřete, si vás vyzpovídáme.“
Bylo jasné, že těch dvanáct mužů sami tři nezvládnou, aniž by nedošlo ke zranění. Sam položila svoji P-90 na zem a rozepnula si vestu. Daniel a Teal´c ji následovali. Ti dva muži, co neměli koně, jejich věci zvedli a odešli mezi stromy.
Jeden z mužů na koních seskočil dolů a podal Teal´covi provaz.
„Svaž jí ruce. Hodně pevně. Pokud uteče, budete všichni zabiti.“
Teal´c se podíval na Sam. Ta zvedla zápěstí a přikývla na souhlas. Takže jí ruce svázal, ale nechal pouta dostatečně volná, aby nijak neomezil proudění krve. Volný konec lana přivázali k sedlu.
Ten muž, který podal provaz Teal´covi, potom svázal jak Daniela tak i Teal´ca. SG1 byli přinuceni k běhu, aby udrželi tempo, které udávali jezdci. V jeden okamžik Daniel zakopl a než se mu podařilo dostat zpátky na nohy, byl několik stop vlečen. Sam se několikrát otočila, aby zjistila, jak na tom její tým je. Když Daniel upadl, tak tak zůstala zticha. Rychle přemýšlela, hledal možnosti, jak je z tohohle dostat. Čím dřív se dostanou od těchto šovinistických prasat, tím líp.
 

Když se dostali k městu, byli členové SG1 vyčerpaní. Zavedli je někam, co vypadalo jako městský sál. Přivázali je k pódiu ve velké místnosti, kde byla spousta židlí. Nechali tu čtyři muže, aby je hlídali.
„To je skvělé. Nějaké nápady?“ Teď se Sam cítila víc bezpečně, aby mohla promluvit, když většina mužů odešla.
„Počkejme a uvidíme, co udělají.“
„Momentálně nevidím žádnou jinou možnost, ale jinak si myslím, že potřebujeme nějaký plán v případě, že dojdou k závěru, že jsme pro ně hrozba.“ A když Teal´c mluvil, snažil se uvolnit provaz kolem zápěstí.
„Souhlasím. Celkem rychle by šlo dostat se dolů z kopce. Na každé straně pódia jsou dveře a navíc jsou tu ještě ty, kterými jsme přišli. První věc, kterou uděláme, pokud budeme muset utíkat, je získat koně.“
„Souhlasím.“ Ozval se Teal´c, kterému se s uvolněním pout moc nedařilo.
„Sam, asi by bylo lepší, než se dostaneme k bráně, kdybyste nechala mě a Teal´ca se o všechno postarat.“
„Tak moc jak se mi to nelíbí, tak s vámi Danieli souhlasím. Jen, uděláte mi laskavost?“
„Co?“
„Chyťte mě za ruku nebo mi přikryjte pusu, když budete mít pocit, že asi vybuchnu.“ Usmála se na něho Sam, aby věděl, že si dělá legraci. Bude ji to stát všechno sebeovládání, aby držela jazyk za zuby a hrála pokornou ženu, než se bezpečně dostanou zpátky na Zem.

Místnost se začala zaplňovat lidmi. Každý muž, který sem vstoupil a měl s sebou ženu, šel několik kroků před ní. Ženy měly svěšené hlavy a nikdy si nedovolily na někoho v místnosti podívat. Sam se sevřelo srdce. Nedovedla si představit žít v takovém světě. Nebyla si jistá, jestli by přežila to, kdyby ji někdo takto duševně zlomil.
A potom se muž, který s nimi mluvil v lese, postavil na pódium a podíval se dolů na ně. Když se všichni tři členové SG1 na toho muže podívali, jeden ze strážců udeřil koncem své zbraně Sam do hlavy.
„Drž svou hlavu dole, ženo. Nebo za to zaplatíš.“ Sam klopýtla, ale tentokrát rovnováhu udržela. Když přestala vidět rozmazaně, udělal krok do zadu, stál tam Teal´c, aby jí byl oporou a ona se o něj mohla opřít. Nechala hlavu svěšenou a snažila se bojovat s tím, jak se jí několikrát zvedl žaludek.
Sakra, jak nenávidí zranění hlavy. Proč tady ti idioti nemůžou být spokojení s tím, že by ji udeřili do ramene nebo tak něco!
„Řekněte nám, proč jste přišli do našeho domova!“ Daniel udělal krok vpřed.
„Přišli jsme v míru, hledáme spojence a přátele, se kterými bychom mohli obchodovat.“
„Obchodovat?“
„Ano, vyměňujeme si věci se spoustou světů. To nám pomáhá získat materiály, které u nás nemáme a můžeme sdílet věci jako léky a nástroje. Také si vyměňujeme znalosti a pomáháme našim přátelům v době, kdy naši pomoc potřebují.“
„Příběhy našich předků popisují zlé bytosti, které zabíjí a unáší, když projdou kruhem. Naše zákony říkají, že kdokoliv kruhem projde bude popraven. Existuje něco, co byste nám mohli říct, abychom vás ušetřili?“
„Existují zlé bytosti, které cestují bránou. Jmenují se goa´uldi. Válčili jsme s nimi osm let. A hodně našich spojenců s nimi bojovalo ještě mnohem déle. Můžeme vám pomoct s vaší obranou proti goa´uldům.“
„Jak?“
„Máme na naší bráně kryt, který nás chrání před lidmi, kteří cestují do našeho světa a nejsou zváni. Můžeme vás naučit, jak si takovou ochranu vyrobit. Naučit vás, jak rozeznat goa´uldy, takže kdy by přišli skrz bránu, budete vědět, že je třeba se bránit.“
„A jak máme vědět, že zrovna vy nejste ti goa´uldi? Jak máme vědět, že mluvíte pravdu?“
„Můžeme vás vzít bránou a ukázat vám náš svět. Můžete se setkat s některými našimi přáteli.“ A když tohle Daniel říkal, Sam se na něj zlostně podívala. Tím nápadem, aby se tihle idioti dostali na Zem, nadšená nebyla.
„A co by vás zastavilo, abyste nás drželi proti naší vůli?“
„Tohle bychom neudělali.“
„A my vám máme prostě věřit?“
„Ano, to je vše, co mohu nabídnout.“
„Neprokázali jste, že by věřit vám, stálo za to.“
„Potom nám dovolte vrátit se domů. Už vás znovu obtěžovat nebudeme.“
„Vypadám snad jako hlupák?“ Sam by s velkou radostí odpověděla, že ano.
„Když vás necháme odejít, řeknete vašim lidem o kráse našeho světa a oni se vrátí a zničí nás a všechno, co milujeme. Vezměte je do cely.“

Strážci je odvázali a odtáhli je z místnosti. Dostali se do cely starého typu. Sam si nemyslela, že by bylo těžké se odtud dostat.
Později té noci je přivedli zpátky do velkého sálu, kde byli předtím. Sam věděla, že už propásli dobu, kdy se měli ozvat, alespoň o hodinu. Doufala, že je brzy přijdou zachránit.

„Naši starší zvážili vaše slova. Rozhodli proti mému doporučení, dovolili vám odejít. Vaše věci vám vráceny nebudou. A pokud se znovu kamenným kruhem vrátíte, už s vámi mít slitování nebudeme.“
Daniel viděl, jak se na něj Sam podívala. Nechat tu jejich věci, nebylo možné. Musí mít svoje GDO, aby se mohli bezpečně vrátit.
„Jsme velice šťastní, že jste nám dovolili odejít domů. Ale jaksi potřebujeme jednu z našich věcí.“
„Nerozuměli jste tomu, co jsem vám řekl? Můžete odejít, ale necháme si všechno, co vám patří!“
„Jak už jsem vám řekl dřív, máme na naší bráně kryt, aby zabránil nezvaným návštěvníkům, aby se k nám dostali. Potřebujeme jednu naši věc, abychom poslali domů signál, aby nám otevřeli ten kryt. Když se neotevře, tak když projdeme bránou, zemřeme.“
„To není můj problém. Moje rozhodnutí je neměnné.“
Sam udělala krok a dotkla se Danielovy paže. A on věděl, že tohle bylo poslední, co ještě zvládla. Jen lehce zavrtěl hlavou.
V místnosti to zašumělo. Všichni tři okamžitě věděli, že je něco špatně. Daniel se podíval směrem k pódiu a viděl, jak se jejich směrem vydali tři strážci.
„ČÍ JE TA ŽENA?“
„Cože?“ Zatvářil se Daniel zmateně.
„Tam venku ji zvedl a držel on!“ Ukazoval ten muž na pódiu na Teal´ca. „A teď se úmyslně dotýká vás! Tak komu z vás patří?“ Bylo vidět, jak je rozzlobený.
„Ona nepatří žádnému z nás. Naše ženy jsou svobodné.“ V místnosti bylo slyšet tiché mumlání.
„Nepatří žádnému z vás, ale stejně se vás dotýká obou.“
„Ano, v našem světě je tohle přijatelné.“ Daniel cítil, jak se Teal´c postavil blíž k Sam. A všichni tři věděli, že se jim to vymklo z rukou.
„JAK UŽ JSEM ŘEKL, TEĎ JSTE V NAŠEM SVĚTĚ!“ Řekl ten muž, stojící na pódiu, zrychleně dýchal a snažil se dostat svoje rozčílení pod kontrolu.
„Přiveďte tu, co je dokáže přečíst.“
Několik žen odešlo z místnosti a o něco později se vrátilo s mladou dívkou. Ta vypadala vyděšeně.
„Přečti ji. Řekni nám, komu patří.“
Ta dívka se na nikoho v místnosti ani nepodívala. Prostě přikývla na souhlas a přešla k Sam.
Chvíli se na ni dívala a potom zvedla ruku, aby se dotkla jejího obličeje. Vypadalo to, jako by Sam byla tou dívkou ochromená. Ani jedna z nich se po nějakou dobu nepohnula. Daniel i Teal´c se už chystali, že tu dívku odstrčí, když najednou odstoupila. Sam vypadala zmateně, ale nezraněná.

„No?“ Podíval se na dívku ten muž, stojící na pódiu. Otočila se k němu, ale hlavu nezvedla.
„Její srdce patří jejímu veliteli, ale své tělo dala jinému. Ani jeden z nich tu s ní dnes není.“
Dívka se uklonila a pohnula se ke dveřím.
„Vezměte ji ke kruhu.“ Řekl ten muž a podíval se na Sam s opovržením.
„Co budete dělat?“ Daniel i Teal´c se pohnuli, aby zabránili strážcům dostat se k Sam. Když Daniel na toho muže zakřičel, podíval se dolů na ně.
Jeden ze strážců vzal volný konec lana. Dalších šest se vydalo směrem k Danielovi a Teal´covi.

„Bude ukamenována k smrti za zradu svého snoubence.“
Teal´c se pomalu pohyboval proti strážcům, dva se mu podařilo zneškodnit, ale potom ho tři další dostali. Daniel se rozběhl k nejbližšímu strážci, ale překvapil ho jiný, který ho chytil zezadu. Tohle nemohli sami zvládnout, měli svázané ruce a byli neozbrojení.
Sálem zazněl výstřel. Všichni strážci i SG1 se zastavili. Ten muž na pódium svou zbraň namířil na Sam.
„Pokud dáte přednost zemřít hned teď, bude mi potěšením.“
Daniel a Teal´c se podívali na Sam a ona jim očima naznačila, aby se stáhli.

Všechny tři je vytáhli ven. Sam uvázali k tyči, která byla uprostřed zahrady, rozprostírající se před hlavní budovou. Daniela a Teal´ca uvázali ke sloupkům verandy. Z tohoto místa viděli přímo na Sam. Ženy se klekly a vytvořily kruh. Začaly potichu zpívat a kolíbat se dopředu a dozadu. Kdyby život Sam nevisel na vlásku, tak by tohle Daniela určitě hodně zajímalo. Bylo to totiž poprvé, co se ty ženy hlasově projevily. Výjimkou byla ta dívka, která měla za úkol ´přečíst´ Sam.
Teal´c sledoval, jak si mezi sebou muži předávají vědra plná kamenů. A bylo jich spousta. Kamenování tu bylo zřejmě běžnou událostí. Muži vytvořili kruh mezi Sam a jejich ženami. První, kdo vstoupil na zahradu, byl ten muž z pódia.

„Naše ženy jsou cenností, kterou je třeba chránit před zlem. A my jsme pověřeni ty, kteří je dobře neochraňují nebo se rozhodli poddat se zlu, je od tohoto zla osvobodit. Takže nás nechejte vykonat naši svatou povinnost chránit ty čestné.“ Otočil se a podíval se na Sam. Ta už se nechovala jako pokorná žena a podívala se mu do očí. Viděla, jak se mu zkřivil obličej.
„Možná bude mít s tvou zkaženou duší tvůj pán slitování a možná ti, co tě uvidí trpět, si uvědomí, jaká je cena za neuposlechnutí.“
„Zemřu svodná!“ Sam se upřeně dívala Teal´covi do očí a přikývla. Slyšela ho, jak tuhle větu říkal v mnoha situacích, kdy jim hrozila smrt a měla pocit, že teď je ten správný čas, aby ji použila. Teal´c si uvědomil, co říkala a věděl, že mu takto vzdává čest a uklonil hlavu.
Tahle její slova ještě víc vyprovokovala shromážděné muže. Viděla, jak si každý z nich vzal několik kamenů. A když se každému z nich podívala do očí, stála vzpřímeně. Chtěla, aby všichni věděli, že je silná. Umínila si, že tu bude stát se vztyčenou hlavou aspoň do té doby, než omdlí.
Bez jakéhokoliv varování vyletěl první kámen, hodil ho starší muž, takže v tom nebyla skoro žádná síla. Ale okamžitě ho následovaly další , větší kameny, které měly mnohem větší rychlost.
A Sam brzy pochopila, že tohle bude rychlá, ale bolestivá smrt.

Teal´c a Daniel zápasili s provazem, kterým byli svázáni. Teal´c se díval na Sam. Asi to vypadá směšně, ale měl pocit, že dokud ji uvidí, mohla by přežít. Daniel se na to dívat nemohl a otočil se směrem k zalesněným kopcům, které obklopovaly město.
Věděl, že pokud pomoc nepřijde brzy, tak Sam nepřežije.

Toho, že jeden z těch mužů padl mrtvý k zemi, si Teal´c všiml jako první. Ten muž se chystal hodit velký kámen, když dostal zásah do hlavy a upadl na záda. Daniel slyšel ozvěnu výstřelu a věděl, že ti, co jim přišli na pomoc, se skrývají za stromy. Když upadl další muž, ženy se rozběhly k budově. A většina mužů je následovala.

„Věděl jsem, že přijdou další a že nás zabijí!“ Řekl muž, který proti nim vznesl obvinění, chytil Daniela a snažil se ho použít jako svůj štít.
„Tak nás nechte jít a my už se nevrátíme.“ Daniel se zcela uvolnil, takže se pro toho muže stal nepředstavitelnou zátěží a on měl hodně potíží, aby ho udržel.
„To se mýlíš Danieli Jacksone. Někdo za zranění, která utrpěla podplukovník Carterová, musí pykat.“ Řekl Teal´c a podíval se na toho muže, který držel Daniela. Na verandu se doplazil starý muž.
„Avarine, jejich zbraně nás mohou zabít, aniž by nám ukázali svoje tváře. Starší rozhodli, abychom je pustili a žádali je o odpuštění.“
„Cože?“
„Slyšel jsi mě. Nech je jít.“
„Vy blázni! Všechny nás zabijí!“
„Možná zabijí tebe, ale nemyslím si, že by nás zabili všechny.“ Ten, který držel Daniela, se k tomu starému muži otočil a kopl ho. Dva mladší strážci přeřízli provaz, kterým byli Teal´c a Daniel přivázáni ke sloupu. Teal´c udeřil Avarina loktem do obličeje. Ten pustil Daniela, aby si mohl držet zlomený nos.
Teal´c a Daniel běželi k Sam. Byla v bezvědomí. Jenom provazy ji držely ve vzpřímené poloze. Vlasy měla slepené krví. Na hlavě a na obličeji měla rozsáhlá zranění. Některá z nich byla hodně hluboká. Teal´c ji zvedl a rozběhl se směrem ke stromům. Daniel měl co dělat, aby mu stačil.

Teal´c položil Sam přímo před Jacka. Když ji uviděl, oči se mu rozšířily zděšením. Podle vzhledu byste těžko řekli, že je blondýna. Byla celá od krve a na pažích měla šrámy a podlitiny. Daniel se podíval na muže z SG3 a potom na Jacka.
„Díky bohu, že jste přišli v době, kdy jste přišli, Jacku.“
„Vypadá to, že jsme se trochu zpozdili, Danieli.“ Řekl Jack a kontroloval Sam puls. Byl slabý. Dýchala povrchně a pomalu. Bylo zřejmé, že ji ztrácí. Když Jack sahal po balíčku s první pomocí, Teal´c ho chytil za zápěstí.
„Na to není čas O´Neille. Musíme ji dostat do SGC tak rychle, jak je to jen možné.“
Jack u Teal´ca jen zřídkakdy viděl strach, ale když se na něj podíval, měl ho vepsaný v očích. Když si uvědomil, že se Teal´c bojí, sevřel se mu žaludek.
„Máš pravdu. Ok, vracíme se k bráně. Dejte vědět SG6, že jsme na cestě. Měli zabezpečit bránu.“
„Ano, pane.“ Muži z SG3 se ochranitelsky rozestoupili kolem SG1 a Jacka. Teal´c vzal Sam do náruče a rozběhl se k bráně. Jejich tempo bylo rychlejší než obvykle, ale tentokrát jim Daniel stačil a Jackovo koleno protestoval jen trochu. Když byli skoro u brány, všiml si Jack, že Teal´c zpomalil a díval se na Sam.

4. část

„Teal´cu?“
„Obávám se, že nejsme dost rychlí.“ Jejich pohledy se setkaly. Viděl v Teal´cově tváři lítost a ztrátu, i když na to jste ho museli znát velice dobře, abyste tohle poznali. Jack zapnul vysílačku.
„SG6 zadejte adresu. Opakuji, zadejte adresu. Dejte do SGC vědět, aby u brány čekala doktorka, když přijdeme. Náš pacient je v kritickém stavu.“
Brána byla na dohled, takže Jack viděl, jak muži plní jeho rozkazy. Teď už Teal´c nezpomalil. Běžel přímo k bráně a když se rozběhnutý objevil na druhé straně, tak tak že nevrazil do zdravotníků, kteří tu na ně čekali.
Položil Sam na nosítka. Doktorka kontrolovala puls a okamžitě nařídila, aby začali s oživováním. Jack se tam objevil v okamžiku, kdy Sam odváželi pryč. Obkročmo přes ni seděla sestra a prováděla masáž srdce. To Jackovo se při tomto pohledu sevřelo.


SG1 čekali v chodbě vedoucí k ošetřovně. Jack slyšel zvuk, když nabíjeli defibrilátor. A to ne jednou. Pípání monitoru sledující srdeční činnost neslyšel, ale sám sobě říkal, že to je asi tím, že přece jen není tak hlasité, aby ho slyšeli až tady. Ona musí žít. On ji potřebuje. Všichni ji potřebují.

Trvalo to víc jak hodinu, než se tam objevila doktorka.
„Jak je jí, doktorko?“
„Operují ji, generále O´Neillle.“
„Kvůli čemu?“
„V hlavě má několik oblastí, které krvácí. Způsobuje to zvýšení nitrolebečního tlaku. Ten stlačuje její mozek, takže by mohl přestat fungovat. Neurochirurg nadbytek tekutiny odstraní. Jakmile se tlak sníží, budeme schopní zhodnotit skutečný rozsah zranění.“
„A jak zastavíte krvácení do mozku?“ Zeptal se Daniel, jeho obličej byl úplně bílý.
„Pokud se samo nezastaví, možná bude muset později podstoupit další operaci.“
„Za jak dlouho ji budeme moct vidět?“ Jack stál nepřirozeně vzpřímeně. Daniel věděl, že tohle je pouhý vojenský postoj.
„Operace bude ještě trvat nejméně hodinu, pokud si krvácení nevyžádá zásah. Potom několik hodin než ji dáme do pořádku. Navrhuji, abyste si odpočali a dali si něco k jídlu. Přijďte tak za čtyři, pět hodin. To bych měla vědět víc.“

Daniel a Jack se posadili na plastové židle, které tu v chodbě byly. Daniel si položil hlavu do dlaní. Lokty měl opřené o kolena. Jack si hlavu opřel o stěnu a zavřel oči. Teal´c zůstal stát a s obavami sledoval svoje přátele. Měl strach, že tentokrát nebude mít podplukovník Carterová tolik štěstí, aby přežila. Nebyl si jistý, co by to s Danielem a Jackem udělalo, kdy by to nezvládla.

Sam zůstala na přístrojích ještě další tři dny. Ke změně jejího stavu nedošlo. Doktorka jim řekla, že jsou tu stále projevy mozkové činnosti, ale také přiznala, že je tu velká možnost, že došlo k určitému poškození mozku. Všichni souhlasili s tím, že Sam bude potřebovat k uzdravení víc času. A také je povzbuzovala, aby na ni často mluvili. Jack dal všem týmům, které byly mimo Zemi úkol, aby daly zprávu Tok´rům. Věděl, že by její otec tady rád byl s ní.

Za osm dní, co ji přinesli, otevřela Sam oči. Seděl tu s ní Daniel, když si všiml, jak se jí nejprve zachvěly řasy. Pomalu otevřela oči. Ale nevypadalo to, že by se na něco konkrétního dívala.
„Ahoj Sam. To jsem já, Daniel. Slyšíte mě? Sam?“ Žádnou odpověď nedostal a Sam zase oči zavřela.
Doktorka řekla SG1, že tohle je dobrá známka. takže zase čekali a sledovali ji. Pro tak netrpělivého muže jako je Jack, to bylo pozoruhodné, že vydržel sedět hodiny u její postele.

Když Sam znovu otevřela oči, byl u ní Teal´c. Natáhl k ní ruku a dotkl se té její. Nedívala se jeho směrem. Několik minut na ni mluvil, ale její pohled zůstával nesoustředěný. Vypadalo to, jako by tu ani nebyla. Její obličej byl bez výrazu a z toho Teal´covi až zamrazilo.
Viděl spoustu strašných věcí, ale pohled na jeho přítelkyni v tomto stavu, byl mnohem horší než všechny ty hrůzy, které měl ve své paměti.
Byl rád, že mohl odejít, když ho přišel Jack vystřídat. Jack byl vyčerpaný. Velel SGC a veškerý volný čas trávil u Sam. Takže spal maximálně tři nebo čtyři hodiny denně a to už trvalo dva týdny. Když se posadil vedle Sam, uvědomil si, že na to, aby to vydržel ještě déle, je už moc starý.
S trhnutím se probudil a potom si uvědomil, že ho vzbudilo zasténání. Rozhlédl se kolem sebe, ale nikoho jiného tu neviděl. Chvíli přemýšlel o tom, jestli to nebyl on sám. Když se otočil zpátky k Sam, viděl, že má otevřené oči a že se na něho dívá.

„Ahoj, Carterová. Jak se cítíte?“
„Car…ter?“
„Ano. To je vaše jméno.“ Uvnitř se mu všechno sevřelo. Bylo jim řečeno, aby očekávali nějaké poškození mozku, ale na tohle připravený nebyl.

„Car….ter.“
„Správně. Já jsem generál O´Neill.“
„Neill.“
„Ne tak docela, ale dobře.“ Řekl Jack a stiskl tlačítko, aby přivolal sestru. Když přišla a viděla ho, jak mluví se Sam, šla pro doktorku.
„Podplukovníku Carterová, to je dobře, že jste dnes odpoledne vzhůru.“
Sam se na doktorku jen upřeně dívala. Jack i doktorka si v ten okamžik oba pomysleli, že její slova vůbec neregistrovala.
„Fajn podplukovníku, řekněte mi, na co si vzpomínáte.“ Usmála se na ni doktorka a pokusila se ji ujistit, že je vše v pořádku.
„Neill.“ Doktorka se podívala na Jacka. A oba dva měli stejné obavy.
„Zařídím vyšetření mozku, pane.“
„Dobře.“ Řekl Jack a když doktorka odcházela, vzal Sam za ruku a přejížděl jí po ní svým palcem.
„Budete v pořádku Sam. Slibuji.“
„Sam.“
„Ano. To je vaše jméno.“ Usmál se na ni, ale v jeho očích se zračila lítost. Jeho super chytrá Sam si nepomatuje ani svoje vlastní jméno. Je tam někde hluboko uvnitř ta stejná osobnost?

Daniel a Teal´c se tu objevili, když byla Sam na vyšetření. Slyšeli, že už je vzhůru a komunikuje. Ale nevěděli, jak rozsáhle její zranění je.
„Jacku, je vzhůru?“
„Jo.“
„A kde je?“ Jack se podíval na Daniela a potom se jeho pohled přesunul k Teal´covi.
„Vzali ji na vyšetření mozku.“
„Proč?“
„No není úplně v pořádku, Danieli. Je mi líto hoši, ale ani si nepamatuje svoje vlastní jméno.“
Daniel se posadil na jednu z plastových židlí. Teal´c sklonil hlavu a potom se podíval na své dva přátele.
„Ona se k nám vrátí. Jenom bude potřebovat naši pomoc.“ Jack i Daniel přikývli, sotva jeho slova registrovali.

Všichni tři čekali na doktorku v zasedací místnosti. Doktorka chtěla, aby si Sam odpočinula a že nejlepší bude, když nějak zabaví SG1. Požádala je, aby v 15.00 přišli do zasedačky.
„Vyšetření ukázalo poškození podobné jako při mrtvici. Takže není žádným překvapením, že její paměť a schopnosti jsou poškozeny. Další oblasti mozku mohou nebo nemusí být zasaženy. Také má problémy s ovládáním pravé poloviny těla.“
„Takže nám tím říkáte, že může být v pořádku, ale jen není schopná s námi komunikovat?“
Daniela možnost nemoct mluvit nebo psát strašně vyděsila.
„To je možné.“
„Jak to zjistíme?“ Jack potřeboval vědět, jak ji dostat zase zpátky.
„Musíme ji nechat ověřit její schopnosti.“
„To se mi moc nelíbí, aby tady jen tak chodila po SGC. Je tu spousta možností, jak by se mohla zranit.“
„Jediný způsob, jak znovu svoje schopnosti získá je, když se na ni přitlačí. Potřebuje být tam, kde se cítí příjemně. Takže si myslím, že by to mohla být její laboratoř, ne její dům. Pokud nesouhlasíte pane, budu postupovat podle vašeho doporučení.“
„S tím, že strávila víc času tady v laboratoři než doma, souhlasím. Ale aby se tu sama pohybovala, to se mi nelíbí.“

„To je rozumné, pane. Ani já si nemyslím, že by po nějakou dobu měla zůstávat sama i třeba doma. Doporučil byste mi někoho, kdo by byl převelen, aby s ní mohl být?“
Daniel nemusel na Jackovu odpověď ani čekat.
„My.“ Jack se podíval na Daniela. Věděl, že o tomhle by s ním diskutovat nijak nemusel.
„Souhlasím O´Neille.“
„Dobře. Tady máte dobrovolníky, doktorko.“
„Ano pane.“

Jack, Daniel a Teal´c si upravili svoje pracovní programy tak, aby mohli Sam pomoct vrátit se zpátky do života. O několik dní později jí doktorka povolila krátkou procházku po SGC. Její první návštěva laboratoře potvrdila předpoklad doktorky, že ostatní aktivity mozku jsou v pořádku. že jen vázne komunikace. Sam šla přímo ke svému pracovnímu stolu a vzala do ruky svoje nářadí. A než ji mohl Jack zastavit, sundala kryt naquadahového reaktoru. To, že by mohla vyhodit celou základnu do povětří, ho trochu znervóznilo.

Když položil ruku na její, podívala se mu do očí. Několik minut se na něj upřeně dívala. Potom svou ruku vytáhla a zvedla ji, aby se dotkla jeho tváře. Zlehka mu přejela po lícní kosti dolů až k jeho rtům. Očima sledovala svoje prsty. Když se ho zlehka dotýkala a hladila ho, rozbušilo se mu srdce.
Tohle pro něj bylo moc. Jeho mozek křičel ´stop´. Jack ustoupil. Tento jejich kontakt byl přerušen. Viděl, že ji to zmátlo a taky zranilo.
„Ne?“ Podívala se na něj. V očích měla slzy.
„Nevím, co máte na mysli.“ Jako by v paměti hledala slova, způsob, aby jí porozuměl.
„My.“
„Oh. Jsme přátelé.“ Sam se stále tvářila zmateně. „Přátelé. To znamená, že se máme rádi, ale zase ne tak moc.“ Sam sklopila zrak a nervózně přešlápla. Měla pocit, jako by ji někdo pokáral.
„Jít.“ A pohnula se ke dveřím.
„Kam?“ A jediné, co mohl udělat bylo, že šel za ní. Pravá strana její těla byla stále mírně paralyzovaná, důsledkem bylo, že Sam při chůzi kulhala. A taky měla potíže při některých drobných pohybech, jako stisknutí kliky pravou rukou. Jack sledoval, jak odchází pryč. Něco ho přitahovalo, aby jo ochraňoval. Ale byl to jiný pocit, než když bojovali bok po boku. Tohle bylo silnější.
Šel za ní až k jej mu pokoji. Když byla u dveří, pokusila se je otevřít pravou rukou, ale nepodařilo se jí to. Jack k ní přistoupil, aby jí pomohl, ale Sam ho plácla přes ruku. Otevřela dveře levou rukou a vešla dovnitř. A Jackovi zavřela dveře přímo před nosem.
„Sam?“
„Ne. Jít.“ Tehdy Jack pochopil. Věděl, že teď to bude muset převzít Teal´c nebo Daniel. Tohleto pěkně podělal.
Sam si lehla na nijak pohodlné lehátko, které stálo v rohu místnosti. Už nemohla déle bojovat se slzami. Byla si tak jistá, že její city k Neillovi jsou skutečné, ale jeho reakce jí řekla, že se mýlila. Zřejmě byla tahle ta touha jejího srdce jednostranná. Na nějaký vztah s ním neměla žádné vzpomínky. Jako by všechna slovo delší než dvě slabiky zapomněla. Náhle ji napadlo, že možná o něm nic nezapomněla. Možná to nikdy neexistovalo. Z této myšlenky jí bylo ještě víc smutno než z toho, že by to zapomněla.

Když za ní Daniel přišel, našel ji, jak spí na lehátku. Bylo mu jasné, že plakala, až nakonec usnula.
Jack mu ten večer řekl, proč byla Sam rozrušená. A Daniel podle výrazu Jackovy tváře věděl, že i kdyby se zeptal na podrobnosti, že by mu je Jack stejně neřekl. A Daniel se rozhodl, že nechá k jejímu pokoji postavit stráž a nechá ji spát až do rána.
Druhý den ráno našli Daniel a Teal´c Sam v jídelně u snídaně. Před sebou měla nějaké ovoce, borůvkový koláček a pomerančový džus. Doktorka zatím nechtěla, aby pila něco, co obsahuje kofein a jedla něco, co by mohlo zvýšit její krevní tlak. Přece jen tu byla stále možnost, že by mohla utrpět mrtvici, takže taky nesměla dělat nic, co by její krevní tlak zvedlo.
Teal´c se posadil naproti ní a Daniel vedle.
„Dobré ráno, Sam.“
„A…hoj.“ Usmála se na něj tak nějak napůl Sam. Její pravý koutek se zatím nezvedal stejně vysoko, jako ten levý. Ale byl to celkem roztomilý pohled.
„Je mi potěšením, že s vámi zase mohu snídat, podplukovníku Carterová.“
Sam přikývla a dál se usmívala. Trošku se přitom začervenala. Když se pokusila vzít vidličku, vrazila do Daniela.
„Par …don.“
„To je v pořádku. Potřebujete s tím pomoct?“
„Ne.“ Zavrtěla hlavou a pomalu zvedla pravou ruku. Položila ji na stůl a pomaličku ji sunula k vidličce. Věděla, že když se bude soustředit, mohla by její pravá strana fungovat skoro normálně. Jen když se snažila udělat něco rychle nebo přemýšlela o něčem jiném, tak se jí to nepodařilo.
Když se srazila s Danielem, tak se snažila vzpomenout na jeho jméno. K oběma těmhle mužům cítila blízký vztah, ale na tak moc jako k Neillovi. Ale přesto si byli hodně blízcí. Jenom si nemohla vzpomenout, proč to tak je. Ví, že jsou přátelé, ale na jména se jich ptát nechtěla. Ne jen proto, že nevěděla, jak by to slovy vyjádřila, ale protože se bála, aby se na ni nezlobili. Už se jí podařilo ztratit jednoho přítele, Neilla a nechtěla riskovat, že se to stejné stane i v jejich případě.

Daniel i Teal´c se snažili vtáhnout Sam do rozhovoru. Doktorka jim řekla, že je důležité, aby na ni takto pořád působili, aby se musela snažit.
„Donesl jsem vám křížovku z dnešních novin.“ Sam se na ni podívala, když Daniel vedle ní položil noviny.
„Každé ráno jste ji luštila. Někdy jste vyzvala Jacka, ale on jen zřídka kdy byl schopný ji dokončit bez pomoci.“
Sam se pořád dívala na noviny. Vůbec nic jí to neříkalo. Nevěděla, co s tou zatracenou věcí dělat. Daniel viděl, jak jí přes tvář přeběhl záblesk zoufalství.
„To je dobrý, nemusíte to dělat hned teď. Já vám s tím pomůžu, než to zase zvládnete sama.“
„Ne.“ V očích měla slzy. Nechtěla, aby vypadala jako slaboch a nechtěla pomoc. A aby toho nebylo málo, blížil se k jejich stolu Neill. A on byl ten poslední, u kterého by chtěla, aby viděl její slabost. Už před ním ze sebe udělala dost velkého blázna.
Jakmile byl u stolu, Sam vstala. Její pravá ruka se prudce zhoupla a srazila sklenici džusu. Noviny jím byly hned celé nasáklé a Daniel měl mokré kalhoty. Sam couvla dozadu a odvrátila se od nich. Odešla z jídelny se skloněnou hlavou a se slzami v očích.
„Dnešní ráno není zrovna dobré, že.“ Podíval se Jack na Daniela.
„Ne. Myslím, že nabídka pomoci při luštění křížovky byla trochu moc.“
„Ani já tu prokletou věc nezvládnu. Není divu, že ji to vyděsilo.“
Daniel zavrtěl hlavou. „Nevím, kde mám začít.“
„Možná bychom ji měli nechat, aby nám to řekla.“
„To je chytré Teal´cu, ale jak máme vědět, co chce.“
„Podplukovník Carterová nám vždycky řekla, co chce nebo potřebuje. Ale jako většina z nás, to jen málokdy vyjádřila slovy. Musíme se podívat do jejího srdce a číst v její mysli.“
Tehdy se Daniel s Jackem cítili jako žáci, které někdo poslal do ředitelny školy.
Věděli, že má Teal´c pravdu. Nikdo jiný neznal Sam tak dobře jako oni. Pokud jí má někdo pomoct, tak to jsou oni, její nejbližší přátelé. Prostě musí být jen tvrdší.

Společně šli za ní do laboratoře a potom do jejího pokoje. Ale nebylo po ní ani vidu ani slechu. Jako první ji našel Jack. Byla v tělocvičně a dávala jednomu z vojáků pořádně zabrat.
Ten chudák nevěděl, co špatného v životě udělal, že dostává od trénovaného podplukovníka se třetím stupněm v boji muž proti muži takovou nakládačku.
„Teal´cu, Danieli, našel jsem ji. Je v tělocvičně. Dejte nám trochu času. Dám vám vědět, až budeme připraveni k odchodu. Zatím běžte něco dělat, já vám potom zavolám.“
„Dobře Jacku.“
„Jak si přeješ O´Neille.“
Jack vešel dovnitř a naznačil tomu vojákovi, aby se s ním vyměnil. Ten si oddechl a ztratil se do šatny. Na tváři se mu rozlil pocit úlevy. Když se Jack postavil na žíněnku k Sam, nikdo nic neřekl. Nedala mu ani chviličku, aby se připravil na útok. Udeřila pravou rukou, přidala k ní levý hák a kopla směrem k jeho ledvinám. Ten slabý úder pravačkou Jack odrazil, ale hák už pocítil a přetočil se, aby se vyhnul tomu kopnutí. Dotkl se tváře a vstal. Věděl, že tam bude mít modřinu.
Ten jejich zápas byl pěkně náročný. Jackovi to trvalo asi jen dvě minuty, než si uvědomil, že Sam jen tak nedostane. Sam nějak změnila své tempo, sice to díky její pravé straně nebylo to, co chtěla. A Jacka překvapilo, že asi po čtvrt hodině ztěžka dýchal a potil se. Sam na něj útočila a on měl co dělat, aby se ona nebo on nezranili.
Viděl, že už je skoro na hranici vyčerpání, sakra i on začínal být unavený a to sem přišel mnohem později. Nakonec se rozhodl, že to ukončí, než se něco stane. Ale Sam si tuhle jeho taktiku uvědomila o něco dřív. Takže jeho váhy využila k tomu, aby si ho přehodila přes hlavu a on tvrdě přistál na žíněnce. A než stačil popadnout dech, seděla obkročmo přes něj. Svou nohu přitiskla na jeho koleno, aby si byla jistá, že se nebude vzpírat.
„Myslím, že tohle dokázalo, že to máte pořád v sobě.“
„Tak?“
„Tak to znamená, že jen musíme najít způsob, jak vám pomoct k tomu všemu se dostat.“
„Jak?“
„To nevím, ale slibuji, že to bude dobré, když sundáte z mého kolena vaši nohu.“ Sam ji přesunula.
„Díky, to je mnohem lepší.“ Sam přikývla, Jack se posadil a opřel se o lokty. Stále mu seděla obkročmo v oblasti pasu.
„Nemůžu tomu věřit, že jste moje koleno použila proti mně.“
Jejich pohledy se uzamkly. Sam pocítila zase tu známou touhu, která ji ovládala. Vyskočila tak rychle, jako by se spálila. Nechtěla udělat zase něco, čím by ho od sebe odehnala. Věřila, že až si vzpomene, to co o Neillovi zjistí, se jí bude líbit.
„Jste v pořádku?“ Zvedl Jack ruku a zlehka se dotkl její paže, když se od něj odtáhla.
„Fajn.“
„A co kdybyste starému, poraženému bojovníkovi pomohla z té studené země?“
„Jis-tě.“ Usmála se Sam a podávala mu pravou ruku.
„Vypadá to, že funguje správně, když ji necháte.“
„Ano.“ Jack stál hodně blízko a nemínil její ruku pustit.
„A co takhle dát si sprchu?“
„Ano.“ Jack jí pokynul ke dveřím. A Sam se vydala ke sprchám. Ani si neuvědomila, že ji Jack vlastně testuje. Šla přímo k šatnám a otevřela svou skříňku. Vyndala si všechny potřebné věci a šla do sprchy. Jack ji sledoval a nijak nezasahoval. Bylo mu jasné, že když ji nechají dělat zcela přirozené věci, že bude mít pocit, že je to tak správné. Její zvyky, její potřeba opakovat věci, ho vždycky přiváděly k šílenství.. Ale uvědomil si, že tohle je asi to, co by mohlo být klíčem k jejímu uzdravení.
Když Sam odešla, Jack se rychle osprchoval a zavolal Teal´covi a Danielovi. Řekl jim o jejich zápase a o cestě do sprch. A taky jim řekl, že nastal čas, aby ji donutili dělat věci pro sebe.
Věděl, že kdyby ji drželi za ruku, bylo by to stejné jako ji držet zpátky. Kdyby ji vystrčili z hnízda, tak by vzlétla. Jenom si musí být jistí, že ji přitom neodstrčí.
McKinsey jim řekl, že se jí nejdřív vrátí nejstarší vzpomínky. Navrhl jim, aby jí připomněli její dětství a potom se pohnou ku předu. Taky je varoval, že mnoho vzpomínek bude mít velký citový dopad. Jack nad tím, že by Sam mohly ovládat emoce, zavrtěl hlavou. Ale doktor mu připomněl, že to jak bývala klidná, získala tréninkem, ale je to ně co, co ona si momentálně nepamatuje.

Sam strávila další večer ve svém pokoji a dívala se na televizi. Zdálo se, že každý večer potřebuje nějaký čas jen pro sebe, aby si prošla, co se ten den událo. Zítra by měla začít chodit na jazykovou terapii. Pracovat s manželkou poručíka Lingleho z SG15. Tím, že generál O´Neill udělil jeho manželce povolení pracovat na základně, ho hodně potěšilo. Nic mu předtím neřekl, ale to že musel před svou ženou skrývat pravdu o své práci, jeho manželství narušovalo. Doufal, že když manželka bude vědět o misích a ochraně planety, že mu bude zase věřit. Trvalo to tři týdny než to povolení dostala, ale zítra Sam získá na své dlouhé cestě k uzdravení další pomoc. Na cestě, o níž Jack nevěděl, kam má směřovat.

Jack, Teal´c a Daniel se po večeři sešli v Teal´cově pokoji, aby probrali další krok, jak Sam pomoct při znovu získávání jejích vzpomínek. Daniel řekl, že by ji měli vzít k Markovi. Nikdo jiný o jejím dětství víc než on neví. Takže byl nejvíc povolanou osobou, kdo by jí mohl pomoct při získání vzpomínek z jejího života. Jack souhlasil, že Mark by byl ten nejlepší, ale bylo tu příliš vysoké riziko. Sam má někde ve své paměti uloženu spoustu tajných informací. A Mark by mohl začít kolem toho pátrat. A taky bylo jasné, že by těžko vysvětlovali její stav, když ke kamenování v Coloradu tak často nedochází.

„A co dům podplukovníka Carterové?“ Jack se podíval na zcela klidného Teal´ca.
„Carterová si ho koupila, až když začala pracovat v SGC. To ji moc nepomůže, aby si vzpomněla na svoje dětství.“ Zavrtěl Jack hlavou.
„Ne dům, ale věci v něm.“
„Co tím myslíš Danieli?“
„Sam přece musí mít nějaké věci ze svého dětství. Vím, že má nějaká alba s fotkami.“
„Ona ti ukázala svoje fotky?“ Zeptal se Jack a pocítil osten žárlivosti, ale ovládl se.
„Ano, po Jolinar. Věnovali jsme trochu času tomu, abychom se vzájemně víc poznali. Oba jsme se cítili jako sirotci, i když Sam tu rodinu měla. Prostě to tenkrát potřebovala, ačkoliv návrat Jacoba do jejího života bylo víc, než jsem jí mohl dát já.“
Jack přikývl, ale stejně se nemohl té žárlivosti zbavit. I on po tom incidentu s Jolinar strávil se Sam nějaký čas, ale sám bojoval se svými pocity, takže se jí nedokázal zcela otevřít, jak chtěla a potřebovala. A Daniel jí zřejmě dal to, co potřebovala, ale on ji dát nemohl.
„Tak domluveno. U ní doma, zítra odpoledne.“ Řekl a rychle vstal, než jeho pocity vyplavou na povrch.


První den jazykové terapie měl viditelné výsledky. Když Sam zpomalila a soustředila se, byla schopná vyslovit některá dvouslabičná slova, aniž by mezi slabikami uprostřed byla velká mezera. Začaly se jmény, takže nakonec se jí podařilo říct Daniel.
Ten to nejdřív neregistroval, ale potom se na ni podíval a začal se přihlouple usmívat.
„Vy jste to trénovala, že ano?“
„Ano.“
„Skvělá práce. Je to fajn, znovu to slyšet. Ani jsem si do teď neuvědomil, že jste moje jméno nepoužívala. Myslím, že jsem byl moc zaměstnán.“
„Mnou.“
„Ano, ale k tomu přátelé jsou, ne?“
„Ano.“ Usmála se Sam a potom si ukousla další kousek masa, které bylo přece jen dost suché, takže ji to nutilo sníst víc salátu a ovoce.


Jack musel zůstat v SGC a tak Daniel a Teal´c jeli se Sam k ní domů sami. Když uviděla svůj dům, nijak nereagovala. Sam vešla dovnitř a Daniel Teal´ca zastavil, aby jí nešel hned v patách. Chtěl, aby měla Sam šanci nastartovat svoje zvyklosti.
Prošla chodbou, zastavila se u věšáku a pověsila si na něj bundu. Daniel se usmál. Věděl, že tohle musí být jedna z obvyklých věcí, které Sam dělá. Potom šla do kuchyně. Přešla k záznamníku. Blikalo na něm číslo čtyři. Stiskla tlačítko.
„Ahoj zlato, můj případ bude trvat déle, než se zdálo, takže nebudu moct přijet. Je mi líto, že to zkazí naše plány na víkend. Zavolej mi a domluvíme se na jindy.“
„Takže si myslím, že tento víkend mít volno asi nebudeš, když jsi mi ještě nezavolala. Jen mi neříkej, že se mnou nemluvíš, protože jsem tady uvázl a musel jsem pracovat. Zavolej mi. Bude to stát za to. Slibuji.“
„Sam, mám opravdu obavy, už jsou to tři týdny. Pokud se mnou nemluvíš, tak mi aspoň napiš. Jen mi dej vědět, že někde-jen Bůh ví kde, neumíráš. Pokud se brzy neozveš, tak přijedu.“
„Ahoj Sam. Tady Mark. Děti se ptají, proč jim jejich teta tak dlouho nezavolala. Řekl jsem jim, že zavoláme my a trochu tě zkontrolujeme. Nevěděl jsem, že nejsi doma. Zavolej jim brzy. Ať to není na tátovi.“

Sam se otočila a podívala se na ty dva, kteří teď stáli ve dveřích kuchyně.
„Mark?“
„Mark je váš bratr.“
Když Sam přemýšlela o slovech bratr a táta, uvědomila si složení rodiny. Až do teď o tom, že by mohla mít rodinu, neuvažovala. Prostě předpokládala, že tihle tři muži jsou její rodina. Tohle zjištění jen vyvolalo další otázky a ona nevěděla, jak se má zeptat. Zatracená pusa! Proč je to pro její hlavu tak moc těžké!
„Děti?“
„Je mi to líto Sam. Nerozumím.“ Sam ukázala na sebe.
„Ro….dina?“
Daniel a Teal´c nevěděli, jak na tohle odpovědět. Mohli by její iluzi o vlastní rodině zničit? Může si myslet, že její sny mohou být opravdové?
„Vaši rodinu tvoří váš bratr, jeho žena a děti a váš otec.“ Daniel udělal krok vpřed a vzal ji za ruku. Připravoval tak sám sebe na její reakci.
„A my. Nezapomeňte na nás. My jsme taky vaše rodina Sam. Byli jsme spolu osm roků a budeme tu tak dlouho, jak dlouho nás budete potřebovat.“
Sam cítila v očích slzy, když se na ni Daniel podíval.
„Zajisté. My jsme blízká rodina. Vzájemně pro sebe uděláme, co bude třeba. Neexistuje žádné pokrevní pouto, které by bylo silnější než to, které se vytvořilo mezi námi.“ Daniel se na Teal´ca podíval a zavrtěl hlavou.
„Nevěděl jsem, že máš tohle v sobě.“
„Nenech se mým zevnějškem mýlit, Danieli Jacksone. Četl jsme vaši poezii a našel jsem tam hodně věcí, abych se mohl vyjádřit.“
Sam se usmívala, když se ti dva takhle bavili, bylo jí to tak povědomé a příjemné. Pustila se Danielovy ruky a vydala se do obývacího pokoje. Vypadal útulně, ale bylo vidět, že v něm nikdo moc času netráví. Na poličce byly fotografie v rámečcích. Vzala jednu z nich. Byla na ní ona a jejich tým. Neill stál vedle ní zprava, Daniel zleva a Teal´c za ní. Něčemu se smála.
Na další byli dva dospělí a dvě děti. Zadívala se na ty děti. Ten obličej jí byl příliš povědomý, aby ho nepoznala. Když se probrala, strávila dva dny tím, že se na sebe dívala do zrcadla. Když je tohle ona jako dítě, tak to druhé musí být Mark. Najednou si vzpomněla na chlapce, který na ni křičel a snažil se jí zbavit.
Potom se zadívala na toho muže. Viděla ho v modré uniformě, v takové jako nosí u nich na základně. Vzpomněla si na to, jak ležel v nemocnici. Potom jak byl na základně a měl na sobě jakousi hnědou uniformu. A taky si pamatovala, jak ji mrzelo, že zase odchází. Vypadalo to, jako by se většina jejích vzpomínek týkala jeho odchodů.
Nakonec se podívala na tu ženu, její matku. Vzpomněla si na oslavy narozenin a nákupy. Snažila se, ale žádné nedávné vzpomínky se neobjevily. Potom sama sebe viděla v zrcadle, měla na sobě černé šaty s bílými puntíky. Plakala. Otec ji utěšoval. Vyšla ven, bylo tam spoustu lidí a květin.
„Ne!“ Když ten výkřik Daniel a Teal´c slyšel, rozběhli se za ní. Daniel ji chytil za rameno a otočil ji k sobě. Podíval se na tu fotografii, kterou držela v ruce.
„Mrtvá?“
„Vaše matka?“
„Ano.“
„Ano, zemřela, když jste byla ještě dítě.“
„Auto?“
„Při auto nehodě.“ Sam se mu položila do náruče a začala vzlykat. Právě si vzpomněla na ztrátu své matky, kterou si sotva pamatovala. Daniel ji zavedl k pohovce a posadili se.
„Pardon.“
„Není proč se omlouvat, Sam. Máte tu hodně vzpomínek.“ Řekl Daniel a ukazoval jí na hlavu. „Které vás překvapí. Nechejte nás, abychom vám s nimi pomohli.“
Sam se mu podívala do očí, jeho pohled jako by vyzařoval teplo.
Věděla, že ani když si je nepamatuje, může těmto mužům věřit. Byli pro ni rodina, stejně jako ti, které tu měla na fotografiích.
„To je dobrá známka, podplukovníku Carterová. Vaše vzpomínky se objevují, když se díváte na ty fotografie.“
„Ano.“ Usmála se Sam na Teal´ca. „Víc.“
„Chcete se podívat na víc fotek?“ Sam přikývla a Daniel vstal a šel ke knihovně.
„Musím být upřímný Sam, v tom, jak si schováváte alba, nejste moc dobrá. Myslím, že tohle je všechno, co máte.“ Sam si od něho vzala album.
„A co něco z věcí, které patřily doktorce Fraiserové?“ Podíval se Teal´c na Daniela.
„Většinu z alb má u sebe Cassie, řeknu jí až příští týden přijede domů.“
„Cass?“
„Cassie, mladá dívka, kterou jste pomohla před několika lety zachránit. Studuje teď vysokou školu a příští týden má volno. Přijede a bude u Jacka.“
Když tohle Daniel říkal, díval se jinam než na Sam. Nerad by musel Sam vysvětlovat něco, co se týká Janet po té, co si Sam vzpomněla, jak zemřela její matka.
„Jack?“
„Ano, Neiil.“ Sam přikývla.
Prohlížením fotografií strávila Sam několik hodin. Vzpomněla si, jak se učila jezdit na kole, aby mohla s bratrem vyrazit do sousedství. Na to, jak vrazila do poštovní schránky, když se snažila udržet s ním a jeho přáteli, kteří nechtěli, aby se kolem nich motala dotěrná holka, krok. Ale když vstala a nebrečela, tak ji vzali na milost a k bratrovu velkému znechucení ji nechali, aby s nimi zůstala.
Také to byly vzpomínky na časté stěhování a na to, jak těžké bylo zapadnout, když jste tak jiní a noví. Na poličce našla knihy, které četla jako dítě.A ačkoliv teď by nepřečetla ani názvy některých z nich, když je vzala do rukou, usmívala se. Pamatovala si, jak snadné bylo se do některé z nich začíst. Ale teď nepoznávala ani písmena. Rozhodla se, že jejím prvním cílem bude, naučit se znovu číst. Potřebovala se nějak zabavit.

Ucítila z kuchyně, že se něco pálí. Rozběhla se tam a viděla, jak Teal´c sleduje Daniela, který z trouby vytahoval kastrol. Ten byl celý černý a všude kolem byl kouř. Na což zareagoval detektor a začal houkat. To Sam na okamžik vylekalo, ale Teal´c ji vzal za ruku, aby ji uklidnil.
„To je v pořádku, Samantho. Ten přístroj se rozezní, když zaregistruje kouř. Ujišťuji vás, že se to Danielovi při vaření stává často.“
„No, jako kdyby vy dva jste na tom byli líp!“ Řekl Daniel a škaredě se na Teal´ca podíval. „Myslím,že dneska bychom měli vyrazit někam ven. Budu potřebovat jen pár minut, než to tu uklidím.“
Na večeři si zašli do italské restaurace a potom se vrátili zpátky do SGC. Jack nechal u vstupní brány vzkaz, aby mu dali hned, jak se ti tři vrátí, vědět. Takže na ně čekal u výtahu.
„Vítejte zpátky! Nějaký pokrok?“ A tehdy se Jackův pohled přesunul ze Sam na Daniela, protože neočekával, že by mu odpověděla.
„Ano. Mark a táta. Jezdila jsem na kole. A spadla jsem. Četla jsem knížky.“ Usmívala se. Tohle bylo nejvíc, co od té doby, co se probrala, řekla. Věděla, že tohle je velký pokrok. Jackův obličej se rozzářil!
„Výborně! Tak tohle zaslouží oslavu. Takže želatina nebo zmrzlina?“ Viděl, jak Sam zaváhala.
„No, teď s tím máte asi práci, rozhodnout se. Takže než se vám z toho zavaří mozek, dovolte mi, abych vám obě znovu představil, abyste se potom mohla rozhodnout, co je lepší.“ Jack jí nabídl rámě a Sam to přijala. Odcházeli spolu do jídelny, Daniel a Teal´c jim šli v patách.

Sam prospala celou noc. Netušila, že její přátelé právě plánují další krok v jejím ´znovu získávání vzpomínek´. Jack pro Sam a Daniela zařídil, aby mohli strávit víkend v letecké akademii. Sam tu strávila několik let jako kadet a taky se sem nyní vracela přednášet.
Jack doufal, že by jí to mohlo hodně posunout kupředu.

Sam se taky hodně dařilo při řečové terapii. Po odpoledních spolu s Teal´cem trénovali nebo trávila čas tím, že zírala na dvě knížky, které jí terapeutka půjčila. Byly v nich roztomilé obrázky hrajících si dětí. A Sam byla tím, že jí to nedává žádný smysl, hodně naštvaná.
Obvykle po hodině strávené nad knížkami vyrazila zaběhat si. Vždycky našla nějakého vojína, kterého se jí tím, jak s ní běhal po cestičkách, které se klikatily kolem hory, podařilo uštvat.

Byl pátek večer a Jack konečně dostal z SGC. Sice neměl všechno hotové, ale když na tom přes víkend zapracuje, tak by v pondělí ráno mohl mít tu obrovskou hromadu složek vyřízenou. Dnes večer pozval SG1 na večeři, tedy na steaky.
„Jacku, tady je to skvělé. Jak jsi tohle místo našel?“
„Řekl mně o něm přítel. Věděl, že něco hledám po tom incidentu u O´Malleyho.“
„Přítel? Myslíš generál Hammond?“
„Jo.“ Usmál se Jack, když si vzpomněl na to, jak mu generál vyprávěl o velmi dobrém jídle, které tu mají a taky, že odtud ještě nikoho z SG1 nevyhodili.
„Tohle grilované hovězí je znamenité, O´Neille.“ Pokyvoval Teal´c hlavou.
„Neill?“ Sam se podívala na Jacka a pozorně sledovala jeho výraz.
„To je v pořádku, když mi říkáte Neill…aspoň zatím.“
„Jack?“ Zeptala se Sam, ale když jeho jméno vyslovila, zatvářila se zmateně a necítila se příjemně.
„Jo, to je taky ok.“ Jack zvedl obočí a sám sobě v duchu vynadal, jak jeho mozek na to, když ho takto oslovila, zareagoval.
„Ne.“ Tohle správné nebylo. Neill je lepší, i když nevěděla proč. Prostě věděla, že to není Jack, ne pro ni.
„Ne?“
„Neill.“ Jack přikývl. Rozuměl tomu, i když Sam to nechápala.
„Jak jsem řekl, je to v pořádku, když mi budete říkat Neill, prozatím.“


Do akademie přijeli v sobotu ráno. Sam musela budit Daniela třikrát, než se jí podařilo do něj dostat potřebné množství kávy, aby zase neusnul. Tím, že pojedou do její staré školy, byla nadšená.
Přivítal je generál Kerrigan. Řekl jim, že jejich průkazy jim dovolují přístup do všech částí, kde jsou studenti. Také pro Sam domluvil doprovod do jejího bývalého pokoje. A než ty dvě kadetky přišly, držel Sam za ruku.. Řekl jí, ať mu dá vědět, jestli pro ni může ještě něco udělat.
To, že v jejích očích viděl jen nepatrné porozumění, ho zraňovalo.
Daniel spolu se Sam prošli s kadetkami učebny. Dozvěděli se o historii jednotlivých budov a co se v každé učebně vyučuje. Bylo vidět, že jsou tu zvyklí provázet po akademii civilisty. Tahle ta ranní prohlídka Sam nic nepřipomněla.
Na obědě byli v jídelně spolu s kadety. Ten hluk, který tu byl, Sam dost těžko zvládala. V SGC bylo mnohem větší ticho a ona si zatím na to, že by mohlo být někde tak hlučně, nepamatovala. Když mladý kadet, který seděl vedle ní, vstal, Sam to připomnělo Johna.
John jí řekl, že potřebuje pomoct s fyzikou, jinak asi neabsolvuje. Sam souhlasila, že ho bude učit, ale potom zjistila, že si na hloupého jen hrál, aby ji mohl lépe poznat. A jeho plán málem vyhořel, když si Sam uvědomila, že si s ní hraje. Ale nakonec mu odpustila. Chodili spolu v době, kdy ona byla v druhém ročníku. John absolvoval. Zemřel při jednom z tréninkových letů, když tu ještě studovala.
Daniel viděl, že Sam má v očích slzy, ale nevěděl, co to způsobilo. Vzal ji za ruku. Podívala se mu do očí a usmála se.
„Sam?“
„Byl tu John.“
„John?“
„Blízký přítel. Zemřel.“
„To je mi líto.“ Sam zavrtěla hlavou.
„Vzpomenout si je fajn.“
Daniel se na ni díval, když si nabrala další sousto. Jenom doufal, že je připravený na tu emoční zátěž, kterou toto místo pro ni znamená. Nikdy mu vlastně o době, kdy tu studoval nevyprávěla. Nevěděl, co všechno může být v její mysli ukryto.

Po obědě se šli podívat tam, kde kadeti trénují svou fyzickou zdatnost. Sledovali, jak zdolávají stěny, plazí se pod ostnatými dráty, střílí na cíl a trénují boj muž proti muži. Když Daniel viděl jejich zručnost, udělalo to na něho velký dojem, ale stejně byl rád, že on se v mládí ničemu takovému neupsal. Nechápal, proč si Jack pořád stěžuje na to, kolik se toho musí noví adepti v SGC naučit. Tyhle ty děti na tom byly mnohem líp než když Daniel poprvé prošel bránou. Zatímco byl Daniel zcela pohroužen do svých myšlenek, popošla Sam kousek dál, kde se kadeti učili, jak přežít. Daniel její nepřítomností nebyl nijak znepokojený, dokud nezaslechl její výkřik. Otočil se a zjistil, že tu s ním není.
Proběhl kolem keřů. Dva starší studenti a jejich instruktor byli těsně za ním.
„Sam! Sam, kde jste?“ Našel ji, jak sedí pod velkým javorem.
„Sam, co se stalo?“
„Byla jsem tu. První rok. A oni se mě dotýkali. Nehodlali přestat.“ Sam se třásla a plakala. Daniel ji objal. Ti dva kadeti odešli, ale instruktor tu pořád stál v pozoru. Byl to starší muž, který už neměl moc vlasů, ale byl dobře stavěný.
„Podplukovníku Carterová, já jsem zde, když se vám to stalo, učil. Pro vás to byl otřesný zážitek, ale zvládla jste to. Ti útočníci byli z akademie vyloučeni, stejně jako z armády. Od té doby se toho hodně v oblasti bezpečnosti změnilo. A to díky vám, že jste byla natolik odvážná a nahlásila jste to. A ženy, které do akademie od té doby vstoupily, byly ve větším bezpečí, díky vám. A vás to ještě víc posílilo. Nedovolte minulosti, aby nad vámi zvítězila.“ A potom odešel zpět za kadety.
Daniel mlčel, tohle ho šokovalo. Nevěděl, že Sam někdo napadl. Proč po takovém děsivém zážitku zůstala v armádě! Takže byl připravený na to, že ji odveze zpátky do SGC. Tenhle Jackův nápad se zdál jako jeden z nejhorších, které měl, alespoň Danielovi to tak připadalo.
„Můj pokoj.“ Když ten starší instruktor mluvil, Sam přestala vzlykat. Daniel si neuvědomil, že se generál Kerrigan ujistil, že každý z instruktorů bude vědět, proč tu Sam je. Všichni, co tu vyučovali byli připraveni se Sam projít její minulostí, týkající se studia na téhle akademii.
„Sam, můžeme se vrátit do SGC.“
„Ne. Můj pokoj.“ Sam vstala a podala Danielovi ruku. a společně šli na kolej. Daniel ji držel kolem pasu. Potřeboval cítit, že je mu nablízku. V duchu si říkal, že to dělá pro její dobro, ale ve skutečnosti potřeboval její sílu. Nemohl se pořád zbavit představy, že ji horda mužů v uniformách hrubě napadla. Chtěl ji chránit a chtěl, aby byla v bezpečí.

Podle Daniela vypadal bývalý pokoj Sam jako typický pokoj na koleji. I když současní obyvatelé tu udržovali obdivuhodný pořádek. Došlo mu, že je to asi záležitost armády, protože jak Sam tak i Jack měli svoje domy neustále perfektně uklizené. Ale Sam neviděla totéž co Daniel. Ona tu viděla fotografii své matky, kterou mívala na stole. Na prádelníku měla další, na které byla celá rodina. Na stole ležel její deník. Ona si svůj deník přece schovala! Vešla dovnitř a prsty přejížděla po prádelníku. Posadila se na postel a dívala se z okna.
„Já jsem odtud vylezla.“ Usmívala se a dál se dívala ven.
„Vy jste vylezla oknem ven?“
„Jo, kvůli Johnovi. Odcházející měli večírek.“
„Odcházející? Myslíte absolventi?“
„Ano! Chtěla jsem tam jít, ale byla jsem moc mladá.“
„Takže jste vyklouzla tudy?“
„Ano.“
„A chytili vás?“
„Ne. Byla to legrace. Líbali jsme se a mazlili jsme se.“
„Oh, ok.“ Daniel se červenal. Nechtěl myslet na to, co Sam dělala. Byla pro něj jako sestra a tohle sestry nedělají!

Při večeři byla Sam, samý úsměv. Ukázala Danielovi, kam šla poprvé tancovat. Pověděla mu o nádherné kytce a o tom, jak se učila chodit na podpatcích. Když sem přišla, byla beznadějně ztřeštěná, spíš jako kluk. Naštěstí se spřátelila s dívkami, které se taky učily, jak být silné a přitom jim zůstaly ženské půvaby. Prostě se společně učily, jak se nově chovat!
Oba dostali svůj pokoj. A Daniel slyšel, jak Sam neklidně spí. Ale nešel za ní. Věděl, že ve svých snech vidí Sam spoustu divných obrazů, které zatím nedokáže zařadit. Byl si jistý, že hodně z nich je děsivých, protože se týkají toho, co spolu během posledních osmi let prožili.
Až ho z toho zabolelo u srdce. Nebylo to fér! Tohle si nezasloužila! Sakra, nikdo z nich si nezasloužil tak ošklivé věci, které každý den viděli! Nikdo by neměl bojovat s tím, co oni.

Druhý den ráno ale vypadala Sam odpočatě, měla na sobě svou uniformu. Šli na snídani, potom ji Daniel zavedl do místní kaple, kde se konala mše. Sedli si dozadu. Daniel měl obavy, že budou muset třeba rychle odejít, kdyby byla Sam rozrušená.
Po zahajovací modlitbě ucítil Daniel, jak mu Sam zaťal konečky prstů do paže.
„Sam?“
„Ležel tu John.“
„On měl tady pohřeb?“ Sam přikývla. Oči měla doširoka otevřené a byla bledá. Daniel věděl, že si vybavila jeho rakev.
„Můžeme odejít.“
„Ne.“ Uvolnila se a do obličeje se jí vrátila barva. Všichni vstali, aby začali s prvním písní. Daniel si vzal zpěvník a otevřel ho na straně, kterou měl kadet před ním. A když uslyšel Samin nádherný hlas, byl šokován. Když totiž někomu zpívali k narozeninám, byla Sam obvykle potichu. Vždycky byla ze svého hlasu nervózní, něco jako že vždycky musela mluvit na každém školním představení. Usmál se, možná na to, že se styděla, zapomněla.
Když se posadili, Daniel ji vzal za ruku. „Je to teď lepší?“
„Ano. Ben se tady zavázal.“
„Myslíte oženil?“
„Ano.“ Usmála se Sam, že jí Daniel pomohl s tímhle slovem, které ve své paměti nemohla najít.
„Ben?“
„Přítel. Vzal si Lauru. Měla dítě.“
„Aha, mladá láska. Fungovalo to?“
„Doufám, že ano.“ Potom si všimli, že se na ně několik kadetů otočilo, takže se rozhodli, že si popovídají, až vyjdou z kaple. Sam si vzpomněla, že Sam se sem chodila modlit, aby byl její otec v bezpečí, v den výročí matčiny smrti se modlila za její duši a taky za bratra, který bojoval proti věcem, které reprezentoval jeho otec. Ale také za sebe, když se z dítěte stala vojákem.
Když bohoslužba skončila, Sam cítila, jako by našla zcela novou stránku sama sebe.
Pamatovala si, jak v laboratoři bez dovolení udělala bombu, na svou poslední noc na koleji, svoje absolutorium. Ani otec ani její bratr na její slavnostní vyřazení nepřišli, ale otcovi přátelé Hammondovi ano. Paní Hammondová a její máma si byly blízké. Paní Hammondová se občas pokusila její matku zastoupit, ale Sam ji vždycky odmítla, stejně jako ten den. Nebyla připravená na to, aby si byla s někým zase tak blízká.
Odešli z kaple a vydali se k Danielovu autu. Zastavili se u McDonalda na oběd. A když Sam viděla, jak si tam děti v dětském koutku hrají, usmívala se.
„Chci vidět paní Ham…mondovou.“
„Paní Hammondovou?“
„Ano, byla ne mém vyř… vyřa…“
„Vyřazení?“
„Ano. Chtěla být jako moje máma, ale já jsem jí to nedovolila. Chci ji vidět.“ Daniel přestal jíst. Proč Sam žádná věci, které jí nemůže dát? Proč jsou všechny vzpomínky tak kruté!
„Ona je mrtvá, Sam. Ale nevím, kdy se to stalo. Zemřela na rakovinu, ještě než jsem generála Hammonda poznal. Jsem si jistý, že Jack by nám toho řekl víc nebo můžeme generála navštívit.“
„Ne, já ho moc dobře neznám.“
„Tak to byla asi pravda, když chodila na akademii, ale teď už ne. Generál Hammond velel SGC, než to po něm převzal Jack. Dal generálovi vědět, co se vám stalo. Má v plánu vás navštívit, jakmile bude vědět, že se na to cítíte.“
„Budu o tom přemýšlet.“ Řekla Sam a ukousla si další kousek hamburgeru, hranolky byly trochu moc slané, ale cola byla osvěžující. Když jedla, přemýšlela o tom, že ztratila dalšího člověka. Vypadalo to, jako by z jejího života zmizelo spoustu lidí. Měla pocit, jako by každý člověk, na kterého si vzpomněla, zmizel tak rychle jako teď její cola.
Možná to bylo správné, když se rozhodla po absolvování akademie, že to nestojí za to, pouštět si k sobě někoho moc blízko. Lidé prostě mizí.
Podívala se na Daniela. Proč tenhle muž s ní zůstává? Nepřitahuje ji. Je roztomilý. Viděla, jak na něho sestry, kadetky a dokonce slečna tady u pokladny reagují. Věděla, že je to pěkný muž, ale tělesně ji nepřitahoval. A on se jí taky nikdy nedotkl, jako to dělávají lidé, kteří se milují. A teď, když zase věděla, co je to být romantický, věděla, že tohle mezi nimi dvěma není. Byl na ni hodný, ale ona věděla, že jsou jen přátelé.

Cesta zpět do SGC probíhala v tichosti. Sam si procházela v hlavě všechny vzpomínky, které se jí vybavily. Rozhodovala se o tom, co je skutečné a každou vzpomínku kategorizovala. A i když její mysl byla teď roztříštěná na milion kousků, stejně stále zůstávala vědcem.
„Budeme tam už brzy. Jak se cítíte?“
„Dobře, tohle mi pomohlo.“
„To jsem rád. Jack si myslel, že by to pro vás bylo dobré.“
„Jack?“
„Jo. S tím nápadem, abyste se vrátila do akademie, přišel on. Dokonce mluvil s generálem Kerriganem, aby na to speciálně dohlédl, ne že by to tedy bylo třeba. Občas se tam vracíte a děláte přednášky. Generál Kerrigan vás zbožňuje. Je to jeden z tuctu generálů, který každý rok žádá o vaše převelení.“
„Proč?“
„Protože jste brilantní, je zábava s vámi pracovat, jste profesionál a jste jedna z mála.“
„Žádný nátlak, huh?“
Daniel se zasmál a Sam se na něj usmála. Bylo to fajn, když viděl, že se trochu baví. Když se před nimi objevila vstupní brána do SGC, její úsměv zmizel.
„Sam, co se děje?“
„Nic.“
Daniel zajel ke kraji a vypnul motor. Nechtěl, aby tento víkend skončil pochmurně.
„Ale i tak mi to povězte.“ Když se na ni otočil, dívala se mu do očí. Myslel to vážně. Opravdu chtěl vědět, proč se nechce vrátit.
„Mám pocit, jak bych patřila do … školy a teď se má vrátit zpátky…někam…..kde mám pocit…..že to neznám.“
„Strávila jste většinu svého dospělého života tady v té hoře než kdekoliv jinde. Jsem si docela jistý, na základě toho co vím o vašem dětství, že tahleta hora je pro vás víc domovem než kterýkoliv dům, škola nebo ubytovna, kde jste kdy žila.A jak se vám vaše vzpomínky budou vracet, začnete se zde cítit jako doma.“
„Ale zatím ne. Teď mám pocit, jako bych se vracela do nem…nem…“
„Nemocnice.“
„Správně. Je to tam celé šedé a studené.“
„To máte pravdu. Dejte mi minutku.“ Řekl Daniel a vytáhl z kapsy svůj mobil, vyťukal číslo.
„Generála O´Neilla prosím.“ Podíval se na Sam a usmál se.
„Ahoj Jacku, tady Daniel. Ne, všechno je v pořádku. Sedí vedle mě.“ Protočil Daniel panenkami a Sam se zahihňala.
„Šlo to dobře. Vlastně si myslím, že to byl asi tvůj nejlepší nápad, který jsi kdy měl. Sice je pravda, že to moc neříká, ale …“
Sam vyprskla smíchy, když si Daniel dal mobil dál od ucha.
„Jacku, Jacku, Jacku beru Sam na tuhle noc k ní domů. Vrátíme se ráno, takže svou terapii v klidu stihne.“
Když Sam slyšela, že budou v opravdovém domě, rozzářily se jí oči.
„Bude v pohodě. Postaral jsem se o ni v akademii, tak to snad zvládnu i dnes v noci.“
„Ne že by se o ni někdo musel starat, rozumíš.“
Sam mu byla vděčná, že se z toho snažil nějak vybruslit. A pokud jde o ni, budou si muset tito tři muži zvyknout na to, že je dospělá. Možná měla na hlavě několik hlubokých ran, ale i přesto je dospělá.
„Slibuji Jacku. Ty i Teal´c jste vítáni na večeři, zvlášť když ji přinesete. Dobře, uvidíme se později.“ Daniel vypnul mobil a otočil se zpátky k volantu.
„Omlouvám se za tu věc s tím, že jsem se o vás staral. Stal se z toho starý zvyk a my tři se toho budeme muset zbavit, když už jste na tom lépe.“
„To určitě. Na základě mého tréninku s Teal´cem jsem si docela jistá, že bych vás i O´Neilla mohla snadno zranit, pokud bych přitvrdila.“
Daniel se na ni podíval, tohle ho šokovalo a současně pobavilo. A potom otočil klíčkem v zapalování a nastartoval.

„Sam?“ Sam otočila hlavu, aby se podívala na Jacka.
„Pamatujete si, co se tehdy v noci stalo?“ Kdysi mu to řekla, ale on chtěl, aby si na to vzpomněla sama.
„Nejsem si jistá.“ Zamračila se a skousla si ret. Ostatní ji chvíli nechali, aby mohla přemýšlet.
„Jonas chtěl odejít někam na západ. Jak se ta základna jmenovala, si už nepamatuji. Žádal mě, abych jela s ním. Už mě tím rozčiloval. Nechtěla jsem z Pentagonu odejít. Myslel si, že náš vz….vztah není dost pevný. Nejdřív jsem mu řekla, že bychom to mohli i přes tu vzdálenost zvládnout. Ale pomalu jsem došla k závěru, že měl pravdu v tom, že k sobě nepatříme. Nakonec zašel moc daleko, když zavolal mé CO. Pokoušel se o to, aby mě přemluvila, abych se nechala přeložit. Ale ona to udělat nechtěla a řekla mi to.“
Sam zmlkla a napila se kávy. Ani jeden z mužů se její soustředění nedovolil přerušit.
„Když jsem přijela domů, byla jsem rozzlobená. Myslela jsem si, že se mi omluví, ale on vybuchl. Řekla jsem mu, že svatbu ruším. Když jsem se k němu otočila zády, abych položila prstýnek na barovou desku mezi kuchyní a obývacím pokojem, udeřil se mnou o zeď. Někdo mi později řekl, že v místě, kde jsem se hlavou uhodila o stěnu, byla krev.“ Opět zmlkla. Jack viděl, jak se ji třesou ruce, ale pevně uchopila hrnek s kávou.
„Další, na co si pamatuji, bylo, jak mně seděl přes boky a jak mi dával rány do obličeje a břicha. Schoulila jsem se do klubíčka. To mi zlomil žebra. Naštěstí to bylo jen několik týdnů po mém výcviku boje muž proti muži. Myslím si, že Jonas asi moc necvičil. Přesunula jsem nohy a shodila ho dolů. Snažila jsem se utéct, ale točila se mi hlava. Chytil mě za rameno a přitáhl si mě k sobě. Takže asi proto jsem měla vymknuté zápěstí.“ Sam se dívala dolů na stůl, pomalu přikyvovala hlavou. Její hlas zněl vyrovnaně. Jako kdyby přednášela na akademii. Pocity, které se k tomuto incidentu vztahovaly, držela hluboko uvnitř.
„Nejprve jsem reagovala instinktivně. Když si mě zase přitáhl k sobě, otočila jsem se k němu. Zvedla jsem volnou ruku a udeřila ho loktem do obličeje. Pustil mě, asi ho to šokovalo. Asi jsem v ten okamžik mohla utéct, ale můj vztek byl silnější. Myslím, že jsem ho kopla nejméně dvakrát do hrudníku a když šel k zemi, udeřila jsem ho pěstmi vzadu do hlavy. Už jsem se neovládala.“
Její hlas nabral na síle. A tehdy si Jack uvědomil, že to, jak nad tou situací a nad sebou ztratila kontrolu, jí vadilo mnohem víc, než to co udělal Jonas.
„Bydleli jsme v malém bytě, takže si myslím, že sousedé to ohlásili na policii. Ti nás našli od krve a potlučené, těžce oddechující, ale už se nic nedělo. Místní policie to kvůli tomu, že jme byli oba v armádě raději přenechala vojenské policii. A když jsme na ně čekali, prohlédl nás doktor. A než VP dorazila, odvezli mě do nemocnice. Kvůli otřesu mozku a ledvinám si mě tu pár dní nechali. Později mi řekli, že Jonasovi pohrozili a pustili ho. Zřejmě jim něco namluvil, když jsem byla mimo.“ Sam potřásla hlavou, když si vzpomněla na to, jak ležela v nemocnici.
„Víc jsem se obávala toho, co se mi stane, že jsem napadla vyššího důstojníka a ztráty respektu u ostatních, než toho že se Jonas vrátí.“
„To si děláte srandu.“ Jackovi se rozšířily oči údivem. „Oni by vás neobvinili, přece jste jednala v sebeobraně.“
„Když jsem nevyužila momentu, kdy jsem mohla utéct, už nešlo o sebeobranu. Navíc jsem po něm šla, i když klečel na zemi.“ Její a Jackův pohled se setkaly a on viděl, že to myslí vážně.
„Slíbila jsem si, když jsem ležela v nemocnici, že už si nikdy nedovolím, abych se dostala do situace, kdy bych byla přinucena překročit tolik předpisů.“ Jack věděl, co tím Sam myslí, i když ona ne. A svůj pohled od ní odvrátil.
„VP došla k závěru, že jsme oba dostali lekci a nechtěli naše spisy pošpinit záznamem, když to byl rovný boj. Souhlasila jsem a nechala jsem to být.“
„A Jonas? I on to tak nechal?“ Zeptal se Marks.
„Ne. Nenechal mě, abych si z našeho bytu něco vzala. Za několik dní ho někdo záhadný zbil. To, že tam teď nebyl, byla pro mě šance, abych si svoje věci z bytu odnesla.“ Sam se podívala na ty dva muže, co seděli proti ní. Ani se nesnažila skrýt vyčítavý pohled.
„Na nás se nedívejte. My jme nikde nablízku v té době nebyli.“ Zadíval se jí Marks bez mrknutí do očí.
„Ale víte, kdo to byl, že?“ Zeptala se Sam a pořád se dívala Marksovi do jeho očí.
„Kdybych o tom věděl, koupil bych jim pivo. Sakra, koupil bych jim celý bar, kdyby si o to řekli. Ten pitomec si to zasloužil.“ Usmíval se Marks. To potěšení z toho, že někdo Jonase zbil, měl vepsané ve tváři. Sam zavrtěla hlavou a mírně se na něho usmála.
„Poslal mi několik kytek, které jsem odmítla. Posílal mi do práce dopisy, ale já jsem mu je vrátila nepřečtené zpět. Několikrát přišel do Pentagonu, ale ochranka byla neúprosná a moji přátelé se postarali o to, aby mě neviděl. Hodně jsem se musela snažit, aby moje nová adresa a telefonní číslo zůstaly v tajnosti, aby mě už nikdy neobtěžoval. Myslím si, že si nakonec našel něco nebo někoho jiného, co nebo kdo ho zabavil, takže mě nechal na pokoji.“
„Stejně je mi to pořád líto, Sam.“ Díval se jí Bryans do očí. „Tohle jste si nezasloužila.“
„Mně taky.“ Řekl Marks, ještě než mohla odpovědět.
„Není tady nic, proč byste se měli omlouvat. Byla to lekce, kterou jsem potřebovala a já jsem si ji vzala k srdci.“ Sam se chabě usmála, ale stále se dívala dolů na stůl. Nevěděla, že Jack svádí boj s tím, aby ji pod stolem nepoložil ruku na koleno. Měl pocit, že by měl udělat něco, aby jí dokázal svoji podporu, ale držel se zpátky.
„Tak proto nejste vdaná a nemáte děti a dům s bílým plotem?“ Zeptal se Marks a okamžitě toho, jak ta slova vypustil z pusy, litoval. Sam prudce zvedla hlavu, mírně pootevřela ústa. Jack zaťal pod stolem ruce v pěst.
„Bože, Sam, promiňte. Já jsem to tak nemyslel.“
Sam tu chvíli jen šokovaně seděla.
„Možná máte pravdu. Možná, až si víc vzpomenu, zjistím, že jsem prožila nějaké vztahy. Možná zjistím, že jsem si zvolila zůstat sama a jsem tak spokojená. A možná jsem to opravdu zkazila a nebyla jsem schopná si někoho najít. Nezáleží na tom, jaká bude odpověď, ale není to vaše a Jonasova chyba. Když dojdu k závěru, že jsem něčeho litovala, tak to byla jen moje volba. Díky tomu jsem se naučila věřit sama sobě, svým pocitům. Poučila jsem se, abych nenechala nikoho řídit můj život. Vím, jak by vztah neměl vypadat. Bylo to dobré ponaučení.“ Sam se na Markse a Bryanse usmála. Měla z toho, že si vzpomněla, dobrý pocit. Sice ty vzpomínky nijak šťastné nebyly, ale byly skutečné a byly její. A díky nim se cítila silnější.

Zeptala se Markse a Bryanse, kde teď slouží a žijí. A když jim Bryans vyprávěl, jak si jeho syn, když mu byly tři, uprostřed JC Pennys (víte někdo, o co jde?) sundal kalhoty, vešel do zasedačky generál Williams. Sam se tomu smála, ale když generál vešel, postavila se do pozoru.
„Pohov, prosím. Je to fajn, vidět vás, že jste šťastná podplukovníku.“ Sam se na něj zářivě usmívala.
„Děkuji, pane. Zcela upřímně mohu říct, že mi tahle návštěva pomohla, abych se víc cítila sama sebou. A to, co se mi vybavuje, je teď víc jako moje zážitky než jen vyprávění.“
„Možná je to tak, že byste se víc měla nutit vzpomínat, než jen poslouchat nějaké příběhy, které vám povídají ostatní.“ Usmál se na Sam Marks. A Sam si vzpomněla na něco, co se mezi nimi stalo.
„Možná máte pravdu. Určitě to zkusím.“
„Dobře, nechci vás přerušovat, ale za chvíli pánové odlétáme.“ Pokynul generál Williams Marksovi a Bryansovi, aby šli s ním.
Jack je vedl k výtahu, aby se dostali na povrch. Tehdy Sam zatahala Markse za rukáv, aby zůstal trochu pozadu a mohli si spolu rychle promluvit, aniž by je někdo slyšel.
„Je tady ještě něco, co jste mi o nás neřekl, že ano?“
V očích měla napsáno, že ji trochu děsí, ale myslí to vážně. Nechtěla otvírat staré rány, ale chtěla znát odpověď.
„Tak trochu. Doufal jsem, když jsme společně sloužili, že jednoho dne bychom mohli mít společnou budoucnost, ale moje žárlivost vás vehnala Jonasovi do náruče.“ Řekl Marks a položil Sam ruku na rameno. Jack se otočil a viděl to.
„Když to šlo všechno k čertu, zmizela jste z povrchu země. Chtěl jsem vás najít, ale bál jsem se, že mě odmítnete.“ Sjel rukou po její paži dolů a propletl svoje prsty s jejími. „Nikdy jsem se s tím nesmířil, takže víte, kde mě najdete, kdyby jste někdy….“ Sam mu stiskla prsty.
„Právě teď musím zjistit všechno o mém životě a přijít na to, jaká jsem byla, než se tohle stalo.“
„Chápu, ale kdyby jste přišla na to, že nejste tam, kde být chcete, tak za mnou přijeďte. Bude mi ctí pomoct vám, abyste našla štěstí.“ Marks se k ní naklonil a lehce ji políbil na tvář. Sam se začervenala. Jack zakašlala a cosi zavrčel a tak ty dva vytrhl z jejich vlastního světa. Zrychlili, aby dohnali ostatní. A když k nim došli, pustili se.


Daniel čekal na Sam u vchodu, aby ji zavezl domů. Sam překvapilo, že to, co se dneska dozvěděla, ji tak unavilo. Po rychlé večeři se Danielovi omluvila a usnula hlubokým, bezesným spánkem.
Daniel spal mnohem déle než Sam. Ta byla vzhůru brzy ráno a byla připravená vrátit se do SGC. Doufala, že hlasitější zvuky z kuchyně Daniela vzbudí, ale když to nezabralo, rozhodla se, že se tam dopraví sama. Oblékla si svůj kožený oblek a šla do garáže. Měla pocit, jako by na ni její motorka už celý týden čekala. A to, jak byla netrpělivá, aby byla zase zpátky ve své laboratoři, ji přesvědčilo o tom, že by ji měla vyzkoušet. Daniel ji neslyšel, když odjížděla, ale když se vzbudil, našel její vzkaz. A bylo mu jasné, že za tohle ho Jack zabije!

Jack měl ve zvyku procházet kolem ztichlé laboratoře Sam, aby si tak připomněl, že se opravdu vrátila. Tohle ráno, když slyšel zevnitř tiché hučení, se tu zastavil. Věděl, že Sam pracovala na nějaké úpravě naquadahového reaktoru, ale protože mu zatím ani Daniel ani Teal´c nezavolali, že ji přivezli do práce, nečekal, že by ji tu uviděl. Potichu otevřel dveře a sledoval ji při práci, její plynulé pohyby a výraz soustředění ve tváři, jeho srdce se zaradovalo. Tohle byla Sam Carterová, na kterou čekal, že zase uvidí.
„Jste tady dnes ráno brzy.“ Sam vzhlédla a Jack se usmál.
„Jenom jsem se nemohla dočkat, až budu zpátky, pane.“ A když slyšel slovo pane, cítil se, jako by ho zasáhla kulka. Neřekla mu tak už týdny a vůbec mu to nechybělo.
„Jak jste to dokázal, že Daniel vstal tak brzy?“
„To jsem nedokázala.“ Usmála se Sam nervózně.
„Takže vás přivezl Teal´c?“ A najednou se Jack začal tvářit vážně.
„Ne.“ Řekla Sam, nervózně přešlápla a zadívala se zpátky na reaktor.
„Tak jak jste se sem dnes ráno dostala?“ Jack přešel až k jejímu pracovnímu stolu a díval se na ni tak trochu zlostně.
„Na motorce.“ Řekla Sam, ale nepodívala se na něho. Věděla, že tohle jí asi neprojde. Když se začal smát, byla překvapená.
„Vsadím se, že Daniel je zralý na infarkt!“ Sam se na něho podívala a opět byla překvapená, když viděla, jak ho to pobavilo.
„Měla jsem strach, že se budete zlobit.“ Usmála se na něho.
„To poslední, co chci udělat, je, abych nějak zpomalil vaše zotavení. Když se na řízení motorky cítíte, tak potom jsem rád. Neměla jste žádné problémy, že ne?“ A maličko se zamračil, když si představil, že by se Sam cestou mohla vybourat.
„Ne, ani trochu. Vlastně to bylo skvělé. Bylo to stejné jako létat. Takže vím, proč mě to táhlo k tomu, stát se pilotem.“
„Váš skutečný cíl byl stát se astronautem, ale my jsme vás zlanařili.“
„To zní povědomě, ačkoliv mi není jasné, proč jste si mě tu nechali.“
„Co tím myslíte? Bez vás by se tento program nerozběhl a taky jste zachránila svět a i mě, tolikrát, že už to ani nepočítám.“ Jack se naklonil dopředu, takže se jejich obličeje k sobě ještě víc přiblížily.

„Už jsem si vzpomněla na okamžik, kdy jsme se poprvé setkali. Udělala jsem ze sebe idiota. Vyzvala jsem vás na páku a mluvila jsem o panenkách.“
„Chtěl jsem o vás vědět trochu víc a věděl jsem, že když jste měla tolik odvahy na to, abyste si na mě troufla před těmi ostatními muži, tak že stojí za to, si vás tu nechat. Generál Hammond by nás nenechal pokračovat, kdybychom ze sebe udělali úplné blázny.“
„Takže vy jste mě záměrně provokoval, abyste viděl, jestli to sama zvládnu?“
„Jo. A nádherně to fungovalo.“ Sam se začervenala a zavrtěla hlavou.
„To je tedy opravdu neobvyklý způsob jednání, pane.“ A zase tu bylo to pane. Jack se musel přinutit k tomu, aby neodešel.
„To jsem celý já, prostě dělám neobvyklé věci. Vzpomněla jste si na něco, co se týká našich misí?“
„Jenom nahodilé útržky, ale nedávají mi moc smysl.“ Jack přikývl a vstal.
„Chtěla byste si přečíst hlášení o našich misích?“
„Ano, předpokládám, že nejsou tak složitá jako moje technická hlášení. Teprve jsem se prokousala asi deseti z nich. Asi mám hodně ráda dlouhá slova a psaní dlouhých vět. Skoro v polovině případech jsem zapomněla, co bylo na začátku věty, když jsem se dostala na její konec.“
„Z toho nemějte špatný pocit, já jsem se tak taky vždycky cítil.“ Řekl Jack a usmál se, když ho Sam zlehka plácla po paži.
„Danielova hlášení jsou taky taková. Teal´cova se nečtou špatně, ale jsou taková suchá. Doporučuji vám, abyste začala s mými. Moje hlášení vám dají dostatečnou představu a potom si můžete vzít svoje, která vám doplní detaily.“
„To bych opravdu ocenila, pane.“
„Dobře, pošlu vám kopie mých hlášení dneska odpoledne. Ty vaše asi najdete ve svém počítači. A nepokoušejte se jich číst moc za den. Některé naše mise byly hodně stresující a já nechci, aby jste tím byla ohromena.“
„Budu si dávat pozor, pane.“ Jack přikývl a pohnul se ke dveřím, ruce měl v kapsách. Když byl u dveří, zastavil se a otočil se zpátky na Sam.
„No ve skutečnosti bych byl raději, kdybyste si každý večer s někým z nás promluvila o tom, na co jste si vzpomněla. Takhle nebudu mít obavy, že budete odtud odcházet s tím, že vás to, co jste si přečetla nebo to, na co jste si vzpomněla, nějak zneklidnilo.“
„Jestli na tom trváte.“
„Ano. Řeknu o tom Danielovi a Teal´covi, aby jste se nemohla mému rozkazu vyhnout.“ Usmál se na ni Jack, otočil se ke dveřím.
„Často jsem neposlouchala rozkazy?“ Řekla jak s obavami, tak se přitom současně i bavila.
„Jenom když to na tom záleželo, podplukovníku. Jenom když na tom záleželo.“ Nechal tu Jack Sam, která teď byla zvědavá, co tím myslel.
„Jak to jde Sam?“ Daniel stál ve dveřích její laboratoře a sledoval, jak soustředěně čte nějakou složku.
„Jde to docela dobře.“ Usmála se Sam a podívala se na něho. „Myslím, že jsem udělala všechno, co pro tento reaktor udělat mohu. Jsem si jistá, že teď ho sestavím klidně i ve spánku.“
„Tak to je dost užitečné, zvlášť když uvážím, jak často jsem uvízli mimo Zemi bez DHD.“
Daniel přešel k jejímu stolu a posadil se na židli naproti ní. „Zajímavá mise?“
„Ano. Zkoušela jsem si představit šaty, které jsem si musela obléknout.“
„Oh, ano. Na to si vzpomínám. Vypadala jste skvěle. Modrá je opravdu vaše barva.“
„Pamatuji se, že mě nějaký mužský šovinista donutil si je obléct. A pokud si na to dobře vzpomínám, tak jste mi moc nepomohl, stejně jako ti místní lidé.“
Daniel se usmál a zadíval se dolů na stůl. V očích se mu zračil potlačovaný smích.
„A i když je to zábava tu sedět a vzpomínat, jak moc jsem vám během té mise pomáhal, vlastně jsem sem přišel, abych si s vámi promluvil o zadávacím programu.“
„Děje se něco?“ Sam se mírně zamračila a způsob jejího chování se změnil od rozhovoru přátel ve styl čistě pracovní.
„Nejsem si jistý. Šel jsem něco říct Jackovi a on se právě snažil vyslechnout Simmonse, který mu něco říkal o problému v tom programu. Momentálně žádný tým, který je mimo Zemi, žádné potíže nemá. Ale Simmons má obavy, aby příští tým prošel bez problémů.“
„Já jsem ten program četla. V podstatě tomu, co jsem napsala rozumím, ale bojím se, že si nepamatuji většinu modifikací, které jsem od té doby udělala.“
„Myslím, že by to stačilo. Simmons ten program zná skoro tak dobře jako vy, ale nemá při řešení problému vaši kreativitu. Takže kdyby jste přišla s něčím, co by bylo mimo, jistě by nedopustil, abyste něco pokazila.“
„Tak potom pojďme dolů a já se podívám, co můžu udělat.“ Sam vstala a pokynula Danielovi ke dveřím.
„No, Jack vlastně neví, že jsem tady. Oni doufají, že vás s tím nebudou muset obtěžovat.“
„Takže vy chcete, abych dělala, jako že jsem se tam objevila náhodou v pravou chvíli.“
„Ano, to je přesně ono.“ Sam jen nad Danielovým úsměvem zakroutila hlavou.
„Uvidíme se později, Danieli.“ Daniel dal Sam pusu na tvář a pohnul se ke dveřím.
„Ano, později!“

Sam byla během posledních dvou měsíců v řídící místnosti jen několikrát. Ale díky tomu, že chodila o zasedačky, se na cestu ptát nemusela.
To, že u počítačů tu seděli Simmons a další dva technici, ji nepřekvapilo. Jack přecházel za nimi a přejížděl si rukama po obličeji.
„Ok, poručíku, je tedy možné předpokládat, že si právě teď nejste jistý, jak to vyřešit?“
„Ne, pane. Jsme si jistý, že brána přijímá příchozí červí díru. Ale nevím, proč to vypadá, jako by horizont událostí kolísal. Nemusí to nic znamenat nebo to taky znamená, že červí díra je nestabilní. Jenom potřebuji víc času.“
„Potřebujete s něčím pomoct?“ Jack se prudce otočil, když uslyšel Samin hlas. Doufal, že by ji nemusel tímhle zatěžovat, ale někdo byl zřejmě názoru, že je její pomoc nepostradatelná.
„Cítíte se na to, podplukovníku?“ Zeptal se Jack. Sam věděla, že nemá na mysli, jak se cítí po fyzické stránce. Měl obavy, že by se jejímu mozku nemusely vybavit potřebné vzpomínky.
„Prostudovala jsem si hodně ze své práce, kterou jsem dělala v Pentagonu. Doufám, že jak budu pracovat, tak si na poslední změny vzpomenu. A jsem si jistá, že poručík Simmons se ujistí, že nic nezkazím.“ Usmála se na poručíka Sam a ten se začal červenat a podíval se jinam.
„Tak potom jsem si jistý, že poručík vaši pomoc ocení, podplukovníku.“
Mladý seržant, který seděl vedle Simmonse, vstal, aby se Sam mohla posadit na jeho židli. Jack je několik minut sledoval. Bylo zřejmé, že Simmons Sam pomáhal s některými technickými výrazy, které si nemohla vybavit. Ale vypadalo to, že jinak je v pohodě. Takže se s úsměvem na tváři vrátil do své kanceláře.
Sam a Simmonsovi to trvalo necelou hodinu, aby to kolísání horizontu událostí vyřešili.
Sam potom přišla do Jackovy kanceláře, aby mu vysvětlila, čím to bylo a jak to vyřešili. On ji poslouchal, ale za chvíli už tomu přestal rozumět. Ale měl z toho dobrý pocit. Sice to nebyla ta stejná Samantha Carterová, podplukovník letectva USA, která odešla bránou před několika týdny, ale začínala mu připomínat kapitána Carterovou. Usmál se. Měl rád kapitána Carterovou. Samozřejmě majora a podplukovníka Carterovou taky. Sam bylo jasné, že ji ve skutečnosti moc neposlouchá, takže z toho, že změnila téma rozhovoru, neměla špatný pocit.
„Vzpomněla jsem si, jak jste mě vy a Daniel přemluvili, abych si oblékla ty příšerné, modré šaty, které měly ten malý závoj.“
„Šavadajové! Ty šaty si mi na vás opravdu líbili. Vím, že to nebylo moc praktické, ale hodily se k barvě vašich očí.“ Jack se zářivě usmíval a Sam se nepohodlně zavrtěla na židli a zatvářila se nespokojeně.
„Vám se to líbilo, protože jste je nemusel nosit. Možná, kdybych měla svoje vlastní oblečení, tak by mě ten kluk nezvládl unést a prodat mě.“
„Je mi to jasné.“ Jack se tvářil docela zahanbeně a Sam se v duchu usmívala.
„A proč Daniel řekl, že jsem vůdce?“
„Měl pocit, jako by bylo potřeba, aby porozuměli tomu, jakou máte cenu a v jejich systému náčelníků, je to vlastně nejvíc ceněná pozice. Samozřejmě to znamenalo, že za vás budeme muset zaplatit mnohem víc, abychom vás dostali zpátky. Možná jsem mu měl o tom říct ještě něco víc?“ Záblesk v jeho očích a úsměv dával Sam najevo, že si dělá legraci.
„To, že jsem Thurganovi ukázala, kam patří, jsem si opravdu užila. Za to, jak mě ´potrestal´, když jsem se pokusila utéct, jsem mu to dlužila.“
„Co tím myslíte? Řekla jste mi, že se vás ani nedotkl, než jsme tam přišli.“ Jack si dělal starosti a zamračil se, pomalu v něm narůstal vztek. Posadil se víc dopředu.
„No…“ Sam si zkoušela vzpomenout, proč před ním tehdy pravdu tajila. „No vlastně to nebyla jeho ruka, čím se mě dotýkal. Zmrskal mne bičem.“
„COŽE! A proč jste mi to sakra neřekla? Proč to nebylo v hlášení?“ Jack se i se židlí přesunul blíž ke stolu. A když křičel a sahal po myši u počítače, díval se Sam do očí.
„Bylo to v hlášení.“ Jack se podíval na obrazovku počítače. V tom, jak si George uspořádal složky, byl skvělý. Každý rok měl ve zvláštní složce. A navíc tam měl další pro každý tým. V nich byly kopie všech hlášení. Takže mu netrvalo nijak dlouho, než to hlášení našel.
„Přesvědčila jsem generála Hammonda, aby promluvil s doktorem…. nemůžu si vzpomenout na jeho jméno. Takže s ním mluvil a přesvědčil ho, aby mě nechal v aktivní službě. A taky souhlasil, že o mých zraněních neřekne ostatním členům týmu. Další naši misi proto posunul o několik dní, aby si byl jistý, že budu v pořádku.“
Jack tam jen zaraženě seděl. Nikdy si nemyslel, že by před ním generál Hammond něco takového tajil. Otevřel hlášení a četl v něm o zraněních a modřinách z bičování, které měla Sam na zádech.Dr. Warner navrhl několik dní mimo službu a potom ještě týden s lehčí zátěží. Potom si ještě otevřel Hammondovo hlášení. Ten Sam navrhl několik dní nenáročné služby.
Jack se podíval na Sam.
„Proč?“
„Podle toho, co si pamatuji o našem prvním setkání, přišla jsem sem jako velký šprt a ty vy jste neměl rád. Snažila jsem se vám dokázat, že to zvládnu. Generál Hammond mým důvodům rozuměl, ačkoliv s nimi nesouhlasil. Myslel si,že bych vám to měla říct. Já jsem se jen bála, že byste mě potom zbytečně chránil, pokud byste si mě nechal v týmu. Tohle nemělo být zase tak špatné, dokud se to na té misi neotočilo, když zjistili, že jsem žena. A poslední věc, kterou jsem chtěla, bylo, aby moje pohlaví bylo ještě větším problémem. Co by to změnilo, kdybyste to věděl?“ Jejich pohledy se setkaly. Sam chtěla znát pravdu a Jack se na chvíli pokusil vrátit v čase zpět.
„Kdybych vás tenkrát znal tak, jako teď, tak bychom počkali, až budete připravena znovu projít bránou. Ale jak bych jednal tenkrát, to si jistý nejsem.“
„Mohl byste mě tu nechat a jít na další misi sami. To by patrně vyvolalo otázky o mém setrvání v týmu. Dost jiných lidí by se zajímalo o ženy, které jsou v týmech, co chodí na mise mimo Zemi. Takže byste se k nim mohl připojit, kdybyste tušil, že jsem byla zraněná.“
„To je možné, ale stejně to pro vás nebylo bezpečné jít na misi na planetu, kde byli čistí a nečistí, když jste byla zraněná.“
„Generál Hammond by mě nenechal jít, kdyby nevěřil, že jsem schopná se o sebe postarat a
plnit si svoje povinnosti. Udělala jsem něco, když jsme byli na té planetě, co by vyvolalo otázky týkající se mých schopností?“
„Ne…ne, nic. No, pokud nepočítám to, co se stalo, když jsme se od tam poprvé vrátili.“
„To hlášení jsem ještě nečetla, takže nevím, o čem mluvíte.“ Dívala se na něj Sam s obavami, ale záblesk v jeho očích se zase vrátil a taky se usmíval.
„Vsadím se, že to rozkošné, krátké tričko nenosíte.“
„Krátké tričko? Bože, ta šatna. Já jsem po vás v šatně skočila!“ Sam se na něj šokovaně dívala, oči měla doširoka otevřené.
„Řekněte to víc nahlas, podplukovníku a já jsem si jistý, že řeči o nás budou potřebovat další důkazy.“
„Promiňte pane. Prostě jen nemohu uvěřit tomu, že jsem se tak chovala a že jste mě neposlal před vojenský soud.“
„Byla jste nemocná. Vždyť já jsem zbil Daniela. Nikdo se nechoval normálně.“
„A tenkrát jsem se setkala s Janet?“
„Ano, to byl začátek nádherného přátelství.“ Jack se zase podíval na monitor, snažil se tak skrýt svou lítost.
„Cassie mi o ní hodně vyprávěla. Bylo by to fajn, kdybych zase měla svoje vzpomínky z doby, kdy jsme se znaly, zpět.“
„Když budete pokračovat jako doteď, tak se den po dni vrátí. Myslím, že dneska jste toho už zvládla dost. Co kdybych zavolal Teal´covi a Danielovi, takže bychom zjistili, kde je teď Cassie a zašli všichni na večeři?“ Jack se natáhl po telefonu a usmál se.
„Cassie bydlí stále u Daniela. Můžeme ji tam vyzvednout.“ Nebylo možné si nevšimnout, jak je to Sam líto.
„Ona se brzy vrátí, Sam. Bylo to pro ni prostě těžké, aby byla ve vašem domě, když vy jste byla tady. Ve svém životě už ztratila hodně lidí a teď skoro ztratila i vás. Prostě jen potřebuje čas.“
„Já vím. Ani si nevzpomínám, jak jsme se setkaly nebo že tu byla se mnou. Ale stejně se bez ní cítím osamělá. Nedává to moc smysl. Sakra nic z toho nedává smysl. Podle mě je Daniel pořád jen civilista, který právě ztratil svou ženu. Teal´c opustil Apophise, aby nám pomohl. Je zřejmé, podle toho jak se ke mně chovají, že se naše vztahy od té doby hodně změnily.“
„Ano, to změnily. Věřte svému vnitřnímu pocitu, dokud se vaše paměť nevrátí.“
„Já jsem to zkoušela, pane. Moje vnitřní pocity nebyly důvěryhodné.“
Jack věděl, o čem Sam mluví. Od té doby, co ji od sebe odehnal, se ani nepokusila se ho dotknout. A když o tom tak přemýšlí, tak tohle je poprvé, co jsou od té doby sami v jedné místnosti. Jen prostě přikývl a zvedl telefon.

Po večeři se ti tři a Cassie dívali, jak Sam odjíždí na motorce domů. Řekla jim, že je jí doma samotné fajn. Takže i když se jim to sice moc nelíbilo, nechali ji odjet. A než vzal Daniel Cassii domů, Jack ho ještě na chvíli zastavil.
„Danieli.“
„Jacku?“ Otočil se na něho Daniel a viděl, jak jde Jack rychle k jeho autu.
„Já mám zítra moc práce.“ Řekl Jack a zastrčil si ruce hluboko do kapes.
„Aha, to je ta potěšující stránka toho, když je člověk ve funkci.“ Usmíval se Daniel.
„Jo, přesně. Carterová se pravděpodobně zítra dostane k misi, kde jsme se setkali s Hansonem.“
„Jo, budu někde poblíž.“ Jack se usmál a podíval se na Daniela.
„Díky.“
„To nestojí za řeč.“

Když druhý den ráno Daniel přišel do SGC, překvapilo ho, že Sam už byla v laboratoři a četla si hlášení. Nikdy nepochopí tu její touhu být tady tak brzy. Jak to že nepotřebuje víc spánku?
„Dobré ráno Sam.“ Řekl Daniel zvesela, když vešel do její laboratoře.
„Danieli.“ Odpověděla mu Sam, ale chybělo tomu nadšení.
Danielovi došlo, že už se asi dostala k té misi, kde byl Hanson. To, jak tohle Jack mohl vědět, ho udivilo.
„Co čtete?“
„Stará hlášení o misích.“
„O Hansonovi?“ Sam vzhlédla. Daniel si nebyl jistý, ale měl pocit, jako by měla v očích slzy.
„Ano, jak to víte?“
„Jack říkal, že se k tomu hlášení dnes možná dostanete. Na co si vzpomínáte?“
Daniel se posadil na židli vedle Sam.
„Jonas si myslel, že mu padnu zase do náruče. Pokusil se zabít plukovníka O´Neilla. A nakonec se zjistilo, že Jonas je podvodník, který zabíjel a ti místí lidé ho zabili.“ Sam se vyhýbala Danielovu pohledu a její hlas zněl monotónně. Daniel jí zvedl bradu, aby jí viděl do obličeje.
„Tohle jste v žádném případě nemohla vědět. Díky vám jsem se dostali k poručíkovi Connorsovi, abychom ho i místní zachránili.“
„Já vím, že máte pravdu, ale to mi neulehčuje moje zjištění, že můj bývalý snoubenec byl blázen.“
„Dobře, tak vám řeknu ještě tohle.Dostala jste se k tomu, co bylo po téhle misi?“
„Ano, četla jsem o synovi plukovníka O´Neilla, když jste sem přišel.“ A Daniel si uvědomil, že její pocity se víc týkaly Jacka než Jonase. A to bylo dobré znamení.
„Generála.“
„Huh?“
„Je teď generál.“
„Jistě, promiňte. Je to tak snadné, o něm stále přemýšlet jako o plukovníkovi O´Neillovi, když moje paměť sahá jen do té doby.“

Jack strávil ráno tím, že mluvil s různými hodnostáři, osobně nebo po telefonu.Byl tak rád, že má přestávku na oběd! Šel rovnou k laboratoři Sam, měl starost, jak se vyrovnala s těmi hlášeními. A když ode dveří slyšel, jak se směje, byl potěšen.
„Nemůžu tomu, že snědl ten koláč, uvěřit! Jenom blázen by snědl koláč, který mu na jiné planetě nabízí zpola oblečená, zoufalá žena!“
„Tohle udělá jen Jack!“ A Jack slyšel, že i Daniel se začal smát. Právě se chystal, že se vytratí a bude předstírat, že jejich rozhovor neslyšel, když se za ním objevil Teal´c.
„Já věřím, že O´Neill se tehdy poučil. Všiml jsem si, že je teď víc opatrný, pokud jde o jídlo.“
Daniel a Sam se snažili, aby se nesmáli, když Teal´c s Jackem vešli dovnitř.
Jack nevypadal moc nadšeně.
„Nevím, co je na tom sakra tak zábavného. Počkejte až vám bude víc jak sto let a potom uvidíme, kdo se bude smát.“
Daniel i Sam museli potlačit svůj úsměv a podívat se jinam.
„Přišel jsem, abych našel někoho, kdo se mnou půjde na polední jídlo? Kdo se přidá?“
Sam a Daniel vstali a beze slova šli s Teal´cem. Oba se obávali toho, že kdyby otevřeli pusu, že by se zase začali smát. A Sam si byla jistá, že kdyby se znovu rozesmála, že by ji Jack potrestal za její insubordinaci.

Daniel se po obědě vrátil do své laboratoře, kde měl hromadu artefaktů, které už volaly po jeho pozornosti. Teal´c měl na programu učit tři SG týmy jaffskou techniku boje ( a taky to, jak se jí bránit ).
Jack si nechal odpoledne volné, aby mohl být se Sam. Zalistoval ve složkách, které měla na stole.
„Zdá se to všechno už tak dávno. Teď už jsme jiní lidé.“ Našel složku, v níž se psalo o Danielově smrti, jeho první smrti.
„A proto je to tak těžké. V mé mysli jsem pořád kapitán, někdo kdo si svým místem v SG 1 není jistý a kdo má strach, jak dokáže svoje schopnosti. I když mi můj vnitřní hlas napovídá, že vás všechny tři znám velice dobře, v mé mysli jsme se právě setkali. Nejprve jsem vám slepě věřila, ale jak se mi moje vzpomínky postupně vrací, musím si stále připomínat, že moje instinkty mívají obvykle pravdu.“
„Jsem rád, že jste se v naší přítomnosti cítila bezpečně, i když jste nás vlastně neznala. Nikdy jsem si nevšiml, že byste měla pocit, že je vaše pozice v SG1 ohrožena, Vždycky jste mi připadala sebejistá, zachránila jste svět znovu a znovu těmi svými šílenými, ale brilantními nápady.“
„Možná jsem sebejistotu získala postupem času, ale právě teď se cítím jako podvodník. A nemůžu si pomoct, ale celkem mě zajímá, jak jsem to mohla dotáhnout až na podplukovníka.“ Sam se na Jacka chabě usmála.
„Tak mě nechejte, abych vám pomohl si vzpomenout.“ Jack mávl rukou směrem ke stolu, aby se Sam posadila.
„Před obědem to vypadalo, že jste se dostala k našemu výletu na Cimmerii, kde mě a Teal´ca zajal Unas.“
„Unas?“ Zamračila se Sam.
„Něco jako přerostlý plaz, byli to první hostitelé goa´uldů.“ Jack by mohl přísahat, že úplně vidí, jak se Sam v hlavě otáčí závity. A potom, jako když se rozsvítí malá žárovička a v jejích očích to zablesklo vzrušením.
„Daniel musel zavřít bránu, i když to mohlo znamenat, že by mohl zachránit Sha´re.“
„Ano, bylo to pro něj těžké rozhodnutí.“ Jack se podíval na složku, která ležela před ním na stole.
Když o něco později Daniel přišel ke dveřím její laboratoře, aby ji odvezl ze základny na večeři, našel Sam a Jacka, jak si prohlíží fotografie Cassie, které měla Sam uložené ve svém počítači.
„Je velice hezká. Jsem ráda, že tahle malá holčička vyrostla v tu mladou ženu, se kterou jsem se setkala minulý týden.“ Usmívala se Sam.
V duchu se snažila setřást mateřský instinkt, který ke Cassie pocítila. Potkávala svoje kolegy ve věku Cassie a věděla, že Janet byla matka Cassandry a její nejlepší přítelkyně. Cassie nebyla její dcera a nezáleželo na tom, co křičí její vnitřní hlas.
„Díky vám.“ Řekl Daniel, když vcházel dovnitř.
„Mně?“ Otočila se k němu Sam.
„Ano, to vy jste ji našla na té planetě. A ona si vás okamžitě oblíbila. Když jste zjistila, že jí někdo dal do těla bombu, rozhodla jste se , že ji nenecháte zemřít samotnou.“
Sam se na něj dívala široce otevřenýma očima.
„Bombu? Proč by někdo dával do dítěte bombu?“ Ta nevinnost v jejím hlase způsobila, že Jacka zamrazilo. Goa´uldi je nevinnému pohledu na svět během těch let zbavili.
„Vzpomínám si, že jsem brečela ve výtahu. Nechala jsem ji tam, i když se vzbudila.“ Sam pevně svírala svoje ruce a dívala se na stěnu před sebou. „Nemohla jsem ji nechat samotnou, čekat na smrt. Srdce mi napovídalo, že by to mohla zvládnout a kdyby ano, tak bych nechtěla otevřít dveře a najít tam vystrašené dítě. Už ztratila kolem sebe tolik lidí a já jsem nechtěla, aby seznam jejích ztrát byl ještě delší, když se vytratím v okamžiku, kdy mě potřebovala.“
„To pouto mezi vámi ještě postupem času zesílilo.“ Jack se na Sam usmál a zlehka se dotkl její ruky. Sam se na jejich ruce zadívala a potom se mu podívala do očí.
„Vy jste jí dal psa a Janet ji adoptovala.“
„Zajisté.“ Když se oba podívali na Teal´ca, který tiše vstoupil do její laboratoře, Jack její ruku pustil.
„Nenechala jsem si ji, protože…“ Ti tři se teď ani nepohnuli. Sam jim vlastně nikdy svůj důvod nevysvětlila. A Daniel tím, že Sam Cassie neadoptovala, byl hodně překvapený.
Tenkrát v parku využil Teal´c příležitosti, aby ji naznačil, že by to měla udělat. Jack o tom nikdy nemluvil. Sam potřásla hlavou a potom vzhlédla, podívala se na Teal´ca.
„Takže jdeme na večeři nebo je v mé laboratoři nějaký večírek a mě o tom nikdo nedal vědět?“
„Já jsem přišel, abych vám navrhl, abychom šli společně na večerní jídlo.“ Kývl Teal´c na Sam a maličko se usmál. Pochopil, že tahle diskuse je u konce. Daniel byl rozčarovaný, ale nehodlal tohle téma nijak dál rozvádět, takže následoval Teal´ca, který už vyšel ven. Když se Sam chystala zhasnout světla, Jack se zlehka dotkl jejího ramene. Sam se k němu otočila.
„Proč?“ Zeptal se a viděl v jejích očích smutek a Sam od něj svůj pohled odvrátila.
„Protože jsem se nechtěla vzdát svého místa v SG1 a věděla jsem , že obojí dělat nemůžu.“
Jack přikývl. Mohl by s ní diskutovat o tom, že by jí on, Daniel i Teal´c pomohli, ale věděl, že tohle už byla minulost. Pro ni to sice bylo jako by se to stalo včera, ale poukazovat na chyby v jejím životě, by jí nijak nepomohlo rozhodnutí, které udělal, změnit.
„Její dětství bylo šťastné a je si s vámi velice blízká. Janet by neměla nikdy šanci být matkou, kdyby nebylo vás a Cassie. Milovala být její matkou a Cassie měla štěstí, že vás měla obě dvě.“ Jack zhasl světla a pokynul Sam, aby šla před ním. To, jak se na něj stydlivě usmála, byla pro něho dostatečná odpověď. To, co nemohla změnit, akceptovala a byla připravena na něco dalšího, co ji čeká zítra.
Daniel vešel k Sam do laboratoře a nesl s sebou misku čokoládové zmrzliny. A když se pomalu přibližoval k jejímu stolu, tvářil se ostýchavě. Sam předstírala, že si ho, než promluvil, nevšimla.
„Ahoj Sam.“
„Oh, ahoj Danieli. Co to máte?“
„Zmrzlinu, vaši nejoblíbenější. Čokoládovou s kousky arašídů v čokoládě.“ Usmál se na ni Daniel tak nějak chabě.
„Wow! Díky! Nějaká zvláštní příležitost?“
„Teal´c mi řekl, že jste před obědem četla o misi týkající se virtuální reality. Takže jsem došel k tomu, že teď asi budete u té, kde se píše o mém malém výletě do sarkofágu.“
Sam si vzala lžičku a začala si pomaličku užívat každý kousek zmrzliny. A jediná věc, která by to mohla ještě vylepšit, by byl oplatek!
„Ano a taky jsem přečetla hlášení o misi, kde jsme našli sondu na jinak úplně mrtvém planetě. A co to má společného se zmrzlinou?“
Její oči zářily, když se na Daniela podívala. Nevěděl, jestli je to známka toho, že zcela přesně ví, proč jí tu zmrzlinu přinesl nebo je to požitkem ze zmrzliny.
„Tehdy, když jsem se zbavoval vlivu používání sarkofágu, jsem vám řekl opravdu hrozné věci.“
„Ano, ale to už bylo před léty.“
„To je pravda, ale pro vás je to asi hodně čerstvé. Takže jsem došel k závěru, že když si to všechno musíte zase prožít znovu, pak je tedy třeba, abych se vám znovu omluvil.“ A teď už se Daniel usmíval.
„Tak to se mi líbí! Znamená to, že se vám budu muset pokaždé, když si vzpomenu, že jsem vám něco nepěkného udělala, omluvit?“
„Jenom v případě, že si spolu dáme zmrzlinu.“ Daniel se posadil vedle Sam a oba se zasmáli. Potom si z kapsy vyndal lžičku a nabral si trochu zmrzliny.
„Stejně pořád nechápu, proč je tohle vaše nejoblíbenější příchuť.“
„Jako kdyby si vanilková zasloužila veškerou pozornost!“ Sam se k němu naklonila a šťouchla ho ramenem.
„Jsem opravdu rád, že jste si vzpomněla, že moje nejoblíbenější je vanilková.“
„Já taky.“


Představy, které se týkaly misí a objevovaly se v jejích snech, si Sam stále nemohla dát dohromady. Takže spala sotva dvě tři hodiny v kuse. Pokaždé, když se vzbudila, si napsala, co ve svých snech viděla, aby si o tom mohla další den promluvit. Tentokrát zůstala na základně, protože pracovala déle než obvykle na aktualizaci zadávacího protokolu. Generál O´Neill jí zadal mnohem víc opravdové práce, takže teď jí nezůstávalo tolik času na čtení hlášení o jejich misích. Měl obavy se snaží najednou vzpomínat na spoustu věcí.
Po té, co si své vzpomínky ze svého posledního snu zapsala, vstala. Znovu by teď neusnula, takže se rozhodla, že zajde do kantýny, jestli tam mají něco dobrého. Ale nečekala, že cestou narazí na generála O´Neilla.
„Dobré ráno, Carterová. Vstáváte nebo se chystáte jít spát?“ A podle jeho tónu bylo Sam jasné, že ani jedna z odpovědí mu radost udělá.
„Ani jedno, opravdu. Vzbudila jsem se a rozhodla jsem se, že si zajdu pro něco k pití a potom půjdu zase spát.“
„Něco vás vzbudilo?“ Tón jeho hlasu se změnil, měl starost.
„Jenom obvyklé záblesky představ, kterým zatím nerozumím.“
„Chtěla byste si o nich se mnou promluvit?“
„To je dobrý, pane. Jsem si jistá, že máte dost práce.“
„Ani ne. Dát si něco k pití s přítelkyní v kantýně, to zní docela dobře.“ A máchnutím paže ji naznačil, aby šla první. A když šel chodbou dolů za ní, usmíval se. Dali si šálek kávy bez kofeinu a posadili se ke stolu.

„Takže mi o těch vašich představách povězte.“ Zakroužil Jack s kávou ve svém hrnku.
„Tady na ošetřovně ležel jeden starý muž. Připadal mi povědomý. Myslím, že umíral.“ A když o tom Sam mluvila, jako by se jí zamlžil pohled.
„Říká vám něco jméno Machello?“
„Ani ne.“
„Byl to tak trochu bláznivý vědec, který byl proti goa´uldům. A ten sestrojil takové podivné přístroje. Jeden z nich mu umožnil vyměnit se tělo s Danielem.“
„Tím myslíte, že ten starý muž byl Daniel?“
„Na chvíli. Přišla jste na to, jak nás vrátit zpět, než to tělo toho starého muže vzdalo. Co ještě jste viděla?“
„Malého, holohlavého chlapce a vás, oblečeného velice nekonvenčně a Teal´ca se spoustou vlasů. A byl tam hodně barevný, psychodelicky natřený autobus.“
„To byl harsesis a náš výlet do roku 1969.“
„My jsme byli v roce 1969?“
“Jo. Byl to divoký výlet. Samozřejmě spousta lidí by tohle o roce 69 řekla, ale pro nás to bylo jiné.“
„Jak jsme se dostali zpátky v čase?“
„Sluneční erupce.“
„Ale jak jsme se dostali zpět? Já neumím sluneční erupci předpovědět.“
„Generál Hammond vám dal s sebou vzkaz, kde bylo datum a čas dvou erupcí.“
„Jak tohle věděl?“
„On byl jedním z prvních lidí, se kterými jsme se tehdy setkali. Věříte tomu, že jsem mu ty peníze, které jsem mu dlužil, musel zaplatit?“
„Vy jste to slíbil, pane. Aby měl tolik peněz, musel v té době poručík hodně tvrdě pracovat.“
„Pamatujete si to?“
„Myslím že ano. Seděli jsme kolem ohně, když za námi přišli dva lidé a ptali se na vysvětlení.“
„Michael a Jenny, milé děti.“
„Ano, víte pane, povedlo se jim to.“
„Co máte na mysli?“
„Když jsme se vrátili, tak jsem se po nich podívala. Vzali se a mají čtyři děti. Michael se stal bankéřem a Jenny prodává nemovitosti.“
„To vypadá tak … normálně.“
„Ano pane.“ Usmála se Sam.
„Ještě něco se vám objevilo dnes v noci ve snech?“
„Dnes ráno.“ Jack se na Sam zmateně podíval. „Je něco po druhé ráno, pane.“
„Pravda, takže nějaké další představy?“
„Ne, pane. Podle toho, jak jste říkal, že ten holohlavý chlapec byl harsesis, předpokládám, že jsme našli syna Sha´re.“
„Ano. Povznesení ho adoptovali. Bylo to pro Daniela těžké, když mu ukazoval, proč nemůže zůstat na Zemi. S tím vším, co mu goa´uldi zanechali v jeho hlavě.“
„Chudák Daniel.“
„Ano, to bylo pro něho těžké, ale pochopil to.“ Jack i Sam se rozhlédli kolem sebe, to ticho je trochu znervóznilo.
„Daniel říkal, že se zase ozval Pete.“
„Ano pane. Dneska jsem s ním mluvila. Řekla jsem mu, že se mi vzpomínky vrací po kouskách a že jsem se zatím do 21. století nedostala. Přijede o víkendu.“
„Pokud vás miluje, tak tady bude až vy bude připravená. A nebude na vás tlačit, abyste si na všechno vzpomněla právě teď.“
„To předpokládám. Mám pocit, že Daniel a Teal´c ho moc neschvalují.“
„No mně nic špatného o něm neřekli. Vám ano?“
„Ne, je to jen takový pocit.“
„No vlastně jsme ani neměli možnost ho zatím poznat. Možná je to jen jejich pocit, jako by byli vaši bratři a musí vás chránit.“
„Doufám. Měla bych se pokusit jít zase spát. Bez urážky pane, ale i vy vypadáte na to, že byste měl jít spát.“
„Už jsem na cestě, podplukovníku.“ Oba vstali, položili svoje hrnky na pás, který vracel použité nádobí do kuchyně. Když došla Sam ke dveřím, položil jí Jack ruku na rameno. Zastavila se a otočila se k němu.
„Proč bychom si dnes večer, řekněme v sedm hodin, nedali u mě doma večeři?“ A tak trochu rozpačitě se usmál.
„Večeře, to zní dobře pane.“ A bylo vidět, že je zvědavá. Nebyla si jistá, jestli tam bude celé SG1 nebo jen oni dva. Při té myšlence její srdce trochu poposkočilo.
„Vítejte v mém příbytku, Carterová.“ Jack popohnal Sam dál. „Posaďte se v obýváku, já nám přinesu něco k pití. Večeře bude asi za deset minut.“
„Děkuji, pane.“ Jack věděl, že to nemá smysl, aby jí říkal, aby s tím ´pane´ dnes večer přestala. Mluvili o tom už několikrát a nikdy se mu nepodařilo ji přesvědčit, aby mu tak přestala říkat. Jenom se usmál, vešel do kuchyně a zamíchal těstoviny.
Sam šla raději za ním do kuchyně, něž aby sama seděla v obýváku.
„Můžu pomoct?“ A když Jack uslyšel její hlas, maličko nadskočil. Sam se zahihňala.
„Podplukovníku!“ Varoval ji Jack, ale bylo vidět, že to myslí z legrace.
„Promiňte, pane.“ Jack jí podal talíře a stříbrné příbory. Sam, zatímco ho sledovala, jak proplachuje těstoviny a dává omáčku na špagety do mísy, prostřela stůl. Jack ještě vyndal z ledničky salát a láhev vína. Sam se posadila ke stolu a on začal servírovat jídlo a nalil jim víno.
„Děkuji, pane.“ Usmála se na něho Sam. A kvůli tomu úsměvu stál celý tenhle večer za to.
„To nestojí za řeč, Carterová.“ Posadil se proti ní a začal jíst. Několik minut jedli v tichosti.
„To víno je vynikající, pane.“
„Díky, tohle byla první věc, kterou jsem se jako číšník naučil, vybrat hostům správné víno k jejich jídlu. Čím víc vína vypili, tím vyšší byl účet a taky moje spropitné.“
„Jen těžko si vás dokážu představit jako číšníka, pane.“
„Všichni jsme byli mladí.“ A když to říkal, jeho oči zářily. „A jak jste se dnes měla?“
„Dokončila jsem diagnostiku zadávacího programu. Zapsala jsem si nějaká možná zlepšení a mohla bych na tom začít pracovat, s vaším dovolením.“
„Rád bych se na vaše doporučení zítra v práci podíval.“
Sam tuhle jeho poznámku vzala tak, že dnešní večer se nebudou bavit o její současné práci. A taky to vypadalo, že Jack o takový rozhovor nemá zájem. Něco jí říkalo, že je tu důvod pro tuhle dnešní večeři. Něco, na co ještě nepřišla.
„A nějaké vzpomínky?“ A teď to Sam došlo. Tohle musí být ten důvod pozvání!
„Jen záblesky, ale potom jsem narazila u hlášení na jistý problém a tak jsem toho, než jsem věděla dnes ráno, stejně víc nezjistila.“
„Problém?“
„Ano, pane. Několik týdnů hlášení tam chybí. Chtěla jsem to ráno ohlásit.Jsem si jistá, že je někdo asi prohodil.“
„Nejsou zpřeházené. Já je mám.“ Jack se díval do svého talíře, ne na Sam.
„Proč?“
„Byla tam jedna hodně emocionální mise, kde jste se dostala do malých potíží a já jsem nechtěl, aby jste na to byla sama.“
„Ok, cením si vaší starostlivosti. Takže co máte v plánu?“ Sam si vzala sklenice vína, doufala, že jí alkohol může pomoct se uvolnit.
„Myslel jsem, že bychom si o tom mohli popovídat a dát tak jednotlivé kousky dohromady. Vypadá to, že se vám vaše vzpomínky vrací samy, když je necháte.“
„Ok, můžeme to zkusit.“ A když se snažila zachytit vzpomínky, zamračila se. Jack viděl, jak s tím bojuje.
„Vzbudila jste se v jakémsi komoře. Bylo vám asi hodně zima a byla jste přikrytá tenkou, stříbrnou pokrývkou.“
„Na hrudníku jsem měla kovový disk, kterým mi do těla přiváděli nějaké drogy. Řekli mi, že vy, Daniel a Teal´c jste mrtví.“ Oči se jí rozšířily a nemohla zastavit zrychlený tlukot svého srdce.
„Ale lhali vám, když si tu dnes večer spolu dáváme večeři.“ Podíval se jí Jack do očí a viděl, že se uvolnila.
„Byli to goa´uldi.“
„Ano, Hathor a její nohsledi. Použila nás, aby shromáždila o systému vládců soustavy poslední informace.“
„Dokud jsme vy, Daniel a já nepřišli do místnosti s bránou, která byla věrnou napodobeninou té naší. Dala vám do hlavy hada!“
„Ano, no žádná skvělá vzpomínka pro žádného z nás.“ Jack si zajel rukou do vlasů a dál až na krk, to byla známka toho, že je nervózní.
„Co se vám stalo?“
„Tok´ra, která tu pracovala jako agent, mě zmrazila. Další věc, na kterou si pamatuji je, že jste mě zachránila. Asi jste byli vy a Daniel zachránění SG3. Makepeace vám řekl, že jsem prostě oběť a chtěl, abyste mě tam nechali.“
Jack sledoval její obličej. Viděl, jak ji bolelo ho tam nechat, buď zemřít nebo ještě horší, stát se hostitelem.
„Bylo tam silové pole, které nám bránilo dostat se zpátky k bráně. Nabídla jsem se, že se vrátím zpátky a zneškodním jeho generátor.“
„Sama.“
„Ano. Plukovník Makepeace potřeboval všechny, aby se dostali k bráně a Daniel byl zraněný.“
„A to vám taky dávalo možnost, aby jste se pro mě vrátila, proti rozkazům.“
„To je pravda. Ale přísahám, že to nebyl jediný důvod, proč jsem se nabídla, ale byl to hodně dobrý důvod.“
„Obávám se, že Makepeace nesouhlasil. Asi vám to vytkl, když jsme se vrátili. Ale když jste mě zachránila, Hammond to nechal být. Řekl, že ta moje záchrana smazala váš trest za neuposlechnutí rozkazů. V Hammondově kanceláři tehdy vládlo napětí, když jsem tam s Makepeacem probírali váš osud a vy jste to mohla jen sledovat.“
„To nebylo tak hrozné jako naše pozdější setkání v šatně.“
„V šatně? Na žádné setkání v šatně si nepamatuji.“ Řekl Jack a všiml si, jak se Sam trochu zachvěla ruka, když pokládala vidličku na stůl.
„Vy jste tam nebyl. Plukovník Makepeace tam na mě čekal, když jsem vyšla ze sprchy. Bylo to druhý den potom, co jsem byli u generála Hammonda. Naštěstí jsem měla ručník, který mi sahal do poloviny stehen. Stoupl si za mě a položil mi svoje ruce na ramena.“ Jack viděl, jak Sam ztuhla. Asi tak jako tehdy, když ji Makepeace zatlačil do rohu.

„Rukama sjel po mých pažích dolů a chytil mě za zápěstí. Jeho stisk byl opravdu hodně silný. Tlačil se proti mým zádům. Řekl mi, abych ho jen poslouchala. Jeho dech jsem cítila na své tváři.“ Její ruka se začala třást ještě víc. Jack ji teď držel za ruku. Sam vzhlédla a viděla, jak ho to šokovalo a taky, že má o ni obavy.
„Co vám řekl?“ Stiskl jí ruku a doufal, že tím ji povzbudí.
„Řekl mi, abych radši doufala, že nebudu nikdy převelena do jeho týmu, protože by mě musel naučit, co opravdu znamená poslouchat rozkazy. A taky mi dal jasně najevo, co by se stalo mým přátelům, stejně jako mě, kdybych o tomhle někomu řekla. Když mě pustil, přejel mi svou rukou pod okrajem ručníku. Otočila jsem se, abych se mohla bránit, ale on se rozesmál a odešel.“
„Ten hajzl!“ Jack stiskl čelist a stejně tak Saminu ruku. Když tiše sykla, upozornila ho tak, co dělá.
„Sakra, Carterová, promiňte.“
„To je dobrý, pane. Já to chápu. Nikdy jsem vám o tom neřekla, že?“
„Ne.“ Nechápal, proč si tohle nechala pro sebe. Nevěřila mu snad?
„Myslím, že jsem to, co mi řekl pochopila a věděla jsem, že to musím zvládnout sama. Je mi to líto, že jsem vám to neřekla, pane.“
„To už je teď historie, Carterová.“
„A kde je plukovník Makepeace teď?“
„V Levenworthu.“ Viděl, jak se Sam zamračila. „To je vězení. Pracoval pro tým, který kradl mimozemské technologie.“
„To zní jako, všechno zlé je pro něco dobré.“ Usmála se trochu Sam.
„Asi ano.“ Jackovi to dělalo dost velké potíže, aby se nerozčílil, když Sam takhle Makepeace vyhrožoval a on o tom nevěděl. Takže se ten pocit snažil ze sebe setřást tím, že začal uklízet nádobí a přinesl dort. Čokoládový se zmrzlinou. Asi si budou zítra ráno muset dát o nějaké kolečko víc, až půjdou běhat. Ale to, jak čokoláda uklidňuje, za to stojí.
Po večeři Jack připomněl, jak se nechtěl vzbudit jako eunuch, když se dostali k Sethovi a jak se pokoušel být diplomatem při jednání s vládci soustavy a Thorem. Neměl žádný problém s tím, udělat ze sebe šaška, aby tu situaci odlehčil.
Doprovodil Sam ke dveřím a otevřel jí je.
„Děkuji za večeři, pane.“ Sam se mu podívala do očí a oba jako by byli na chvíli uhranutí.
„Není zač, Carterová. Můžeme tu udělat častěji.“ A přistoupil k ní ještě blíž.
„To zní jako skvělý nápad.“ Řekla Sam a ani se nehnula. Jack zvedl ruku a chytil ji za paži. Zazvonil telefon a ten okamžik zmizel. Sam se podívala na telefon a potom na Jacka.
„Uvidíme se ráno, pane.“ Zamávali si, Jack vešel zpátky do domu a zavřel za sebou dveře.
Na záznamníku se ozval Cassiin hlas, nudila se a chtěla si povídat. Ale Jack na to neměl náladu. Šel do kuchyně a dokončil úklid.

Na konci týdne se Sam dostala k hlášení o tom, jak se setkala sama se sebou, tedy se svým alternativním já. A potom to bylo hlášení o misi, kde viděla Teal´ca umírat a také jeho zmrtvýchvstání (díky juniorovi) a ještě četla u smrti Sha´re. Daniel vypadal velice klidně, pokud šlo o smrt jeho ženy. To Sam pomohlo si uvědomit, že pro něj to vlastně nové není, jen pro ni.
Daniel a Teal´c trvali na tom, že s ní na chvíli zůstanou, když má v sobotu ráno přijet Pete. Snažila se je přesvědčit, že bude v pohodě, ale odmítali odejít dřív, než se přesvědčí, že se Pete chová hezky a nestresuje ji. Nemohli pochopit, že mít je tam, ji znervózňuje. Měla se setkat s někým, s kým měla vztah. S mužem, na kterého si nepamatuje. A to před svými přáteli.
Útěchou jí bylo, že Jack měl moc práce, takže se k tomuto společenskému setkání nemohl připojit.

Tikot hodin, které stály na poličce, ji přiváděl k šílenství. Pete už měl deset minut zpoždění! Když se otočila k hodinám, zamračila se. Rozhodla se, že první věc, kterou udělá po tom, co všichni odejdou, že ty hodiny sestřelí. Jeden z jejích rysů, které během posledních týdnů odhalila, byl, že v sobě měla přesné vnitřní hodiny. Takže jiné nebyly nutné. Zajímalo ji, jestli jí je třeba nedal Pete. Jakmile na to pomyslela, byla zvědavá, odkud její pocit pramení.
Ještě se s ním ani nesetkala a už je na něho naštvaná. Má k tomu pocitu nějaký důvod? Udělal něco? Byl jejich vztah u ledu?
Zaklepání na dveře ji probralo. Vyšla z kuchyně ke dveřím. Teal´c nespustil oči z obrazovky. Daniel vstal a díval se ke dveřím. Daniel a Pete spolu několikrát mluvili. Pete trval na tom, aby mu dovolil Sam vidět a Daniel rovněž trval na svém, tedy na tom, že se Sam potřebuje
zotavit svým vlastním tempem.
Její první dojem, když otevřela dveře byl, že Pete je roztomilý, ale ne moc vysoký.
„Ahoj Sam!“ Byl jako živel. Podal jí kytici růží a čokoládu. „Jsem rád, že tě zase vidím. Ty poslední dva měsíce jsi mi chyběla.“ Přešel až k ní, jako by ji chtěl obejmout, ale Sam ustoupila.
„Prosím, pojď dál. Právě jsme se chystali objednat si něco k obědu.“ Sam udělala další krok dozadu a Pete vešel dovnitř.

„My?“ Rozhlédl se po domě a když uviděl Daniela, jeho výraz ztuhnul.
„Daniel a Teal´c se k nám přidají.“ Tak nějak nuceně se na něho Sam usmála.
„My potřebujeme garde?“ Sam se podívala na růže ve svých rukou.
„Já tě neznám. Jen mě chrání – jako přátelé a po tom všem, co pro mě udělali, jsem jim nemohla říct ne.“
„Ale ty mě znáš. Víc než kteréhokoliv z nich.“ Řekl Pete a položil svou ruku na její paži.
„Ale právě teď ne. Psychiatr, se kterým pracuji, mi řekl, že se moje vzpomínky budou vracet od nejstarších po nejnovější. A vzpomínky na tebe patří do kategorie těch nejnovějších.“
„O nás, Sam. Jsme tu my. Tady jde o nás.“ Pete k ní přistoupil ještě blíž. Sam spíš cítila než viděla, jak se Daniel pohnul. Pete to pochopil a ustoupil. Zanesla růže do kuchyně. Když vešla do obývacího pokoje, viděla, že atmosféra je tu příliš napjatá.
„Pete, chtěl by ses před obědem trochu projít?“ Pete se k ní otočil. To, jak šťastně se tvářil, ji překvapilo.
„Sam?“ Danielův tón hlasu přesně vypovídal, jak se cítí. Daniel věděl, že je tu proto, aby ji chránil před ní samotnou, stejně jako před Petem. A to nemohl dělat, když Sam odejde.
„Dohodli jsme se na tom, že tohle je můj život, Danieli.“ Ten přikývnul a sklíčeně se posadil na pohovku.
„Až se vrátíte, budeme tady.“
„Díky Danieli. Takže proč zatím neobjednáte nějaké sendviče?“
Pete natáhl ruku k Sam. „Já dávám přednost uzenému masu a k tomu velkou colu.“ A široce se na Daniela usmál. Ten pocit nadřazenosti, který z Peta přímo vyřazoval, se jí nelíbil.

Několik minut se procházeli v tichosti. Petovi se podařilo chytit Sam kolem pasu. Zastavil se pod velkým dubem. Otočil se k ní a druhou ruku jí položil na tvář. Naklonil se k ní, aby ji políbil. Ten polibek byl jemný, opatrný a zcela cizí. To věděl hned, jak uviděl její výraz tváře.
„Nic se nestalo?“
„Ne, je mi to líto. Ale jsem si jistá, že když tomu dáme víc času, tak se to vrátí, ale zatím nic necítím.“
Pete přikývl a nechal ji.
„Během jednoho měsíce se mi průměrně vrátí vzpomínky na dobu jednoho roku. Daniel mi říkal, že jsem asi pět let pozadu.“
„Takže možná za měsíc, huh?“
„Možná?“ Pete věděl, že Sam si není jistá.
„Nemyslíš, že kdyby tu něco bylo, že bys to cítila, aniž by sis na to pamatovala?“
Sam si vzpomněla, jak hned věděla, že Daniel a Teal´c jsou pro ni důležití lidé. Jako bratři a to okamžitě, když se probrala. A taky ty pocity, týkající se Jacka, on pro ni jako bratr nebyl. Věděla, že ji k němu něco přitahuje a to okamžitě. I když se potom dozvěděla, že něco takového není dovoleno.
„To předpokládám.“
„Tak proto asi nenosíš snubní prstýnek.“ Zvedl její levou ruku a pohladil ji svými prsty.
„Já..já….jsem o tom nevěděla.“
Sam se podívala na jejich spojené ruce. Snažila se najít nějaký pocit vůči tomuto muži, ale žádný tu nebyl.
„Snažíš se mi říct, že bych měl akceptovat porážku? Nechápej mě špatně. Ale moc mužů asi nemůže říct, že nejlepší ženu na světě ztratili kvůli amnézii. Ale na to, abych to vzdal, připravený nejsem.“
Sam se usmála.
„To zní jako mýdlová opera.“
„Ano, asi ano. Ví tvůj bratr, co se stalo?“
„Daniel mu řekl, že jsem byla zraněná a že pracuji na znovuzískání svých vzpomínek, ale neviděla jsem ho. V mé hlavě je tolik tajných informací, které by se mohly nechtěně dostat ven.“ Pokrčila Sam rameny.
„Takže tvoje vlastní rodina nedostala povolení, aby tě mohli vidět. Myslím, že to bych se měl opravdu cítit poctěn, že jsem se dostal přes ty tvoje hlídací psy.“ Pete se vydal zpátky k jejímu domu. Sam šla za ním.
„Nebuď na ně takový. Měli se mnou velkou trpělivost. Sama bych to nezvládla.“
Pete přikývnul. „Já vím. Jenom bych byl rád, kdybych to byl já, na koho ses mohla spolehnout.“ Zastavili se a Sam se mu podívala do očí. Viděla v nich bolest. Bylo jí líto, že za to může ona. A bylo jedno, jak moc se snažila, prostě nebyla schopná se tomuto muži zcela otevřít, byl pro ni cizí.
Když došli až k domu, Pete její pozvání na oběd odmítl. Dal jí pusu na tvář a nastoupil do auta. Daniel slyšel, jak auto odjíždí a šel ke dveřím. Sam vešla dovnitř.
„Jste v pořádku?“ A Sam s od něj nechala obejmout.
„Ano, myslím že ano.“ Daniel ji hladil po zádech a cítil, jak se uvolňuje.
„Je mi líto, že to bylo tak těžké.“
„Pro něho to bylo těžší. Bylo vidět, jak je naštvaný.“
„Dejte tomu čas, Sam. Však si vzpomenete.“ Sam se od něho odtáhla a podívala se mu do tváře.
„Ano, ale až se to stane, může to být pryč.“
Daniel přikývnul. Tohle bylo to, čeho se obával, když říkal Petovi, aby byl trpělivý. Věděl, že jejich vztah nebyl pevný. Ne tak, jako její vztah s nimi. Pracovali spolu přece už osm let. Bál se, že když se tu Pete objeví v době, kdy je Sam ve svých vzpomínkách stále přitahována Jackem, nebude schopná vnímat svoje city k Petovi. Nemohl to vysvětlovat ani Sam ani Petovi. Ale snažil se jejich setkání oddálit. Doufal, že pokud počkají dost dlouho, tak její srdce nebude vidět jen Jacka. Tak jak už se to stalo předtím.
„Dobré ráno, ospalče.“ Řekl Jack škádlivě a Sam k němu otočila hlavu rychleji, než to ráno mohla zvládnout. Jack se snažil účastně nesyknout, když viděl, jak Sam mírně zezelenala. Několikrát se zhluboka nadechla, aby to ustála.
„Zřejmě jsem včera v noci ze sebe udělala pěkného pitomce.“
„Naštěstí jsme tady byli jen my a my to chápeme.“ Řekl Jack a podával jí sklenici pomerančového džusu. Když si ji od něho brala, jejich prsty se dotkly a její žaludek se zhoupnul. Ale tohle bylo příjemné. A Sam se zdálo, že tento jejich letmý dotyk Jacka nijak nezasáhl.
„Opravdu?“ Podívala se mu do očí, když svou ruku stáhl zpět.
„Ano.“ Zašeptal. Od toho incidentu s Jolinar, nikdy Sam neviděl reagovat na stres tak, jak se to stalo včera v noci. To, že pochybovala o své vlastní ceně, se mu vůbec nelíbilo. Věděl, že občas její ješitnost dostane na frak, ale vždycky se rychle sebere.
Nastalo ticho. Sam se natáhla pro balíček chleba, který ležel na stole. Cítila, že ji Jack sleduje, když ten balíček otvírá a dává krajíčky do toastovače . Třásly se jí ruce. Takže to, aby do něj ten krajíček zasunula, pro ni bylo těžké. Jack viděl, jak s tím bojuje, stoupnul si za ni, aby jí pomohl. Když cítila, jak je blízko, podlomila se jí kolena. Už už by se o něj opřela, když si uvědomila, že tohle by měla cítit k Petovi, kterého si pravděpodobně chtěla vzít. A kdyby udělala něco, protože ji to k Jackovi přitahovalo, bylo by to, jako by Peta zradila. Takže se sebrala a dala ruku od toastovače pryč.
„Děkuji, pane.“
„Není zač.“ Jack ustoupil a posadil se na židli. Sam šla k ledničce, aby prozkoumala jeho zásoby džemů. Rozhodla se pro jahodový.
„Nějaké nové vzpomínky?“
„Vy Daniel jste zachránili Skaaru.“
„Anóóóó.“ Odpověděl Jack se zdráháním a to Sam znervóznilo.
„Nechejte mě hádat. Je mrtvý, že?“ Jack se podíval na podlahu.
„Ano, vlastně se povznesl, ale to je příběh na jiný den.“ A opět svou odpověď jen zašeptal.
„Existuje někdo, koho znám a kdo je naživu? Tím mám na mysli, proč jsme stále ty lidi zachraňovali, když to byl takový problém a nakonec stejně zemřeli!“ Jack vstal. Položil jí ruce na ramena a otočil ji tváří k sobě. Sam k němu zvedla oči. Ta zlost a bolest, kterou v nich viděl, ho silně zasáhla.
„Během těch let jsme přišli o hodně, ale pokračovali jsme, abychom našli jeden druhého.“
„A to stačí?“ Zeptala se Sam klidně, ale zničeně. Tohle byla otázka, na kterou se během těch let ptal sám sebe. Stačila jí taková odpověď? Byl moc starý a zahořklý pro tak mladou, oduševnělou ženu. Nebo ne?
„Já jsem byl spokojený. A vy taky.“
„Přeji si, abych tomu mohla věřit.“ Vymanila se mu a vzala si toast. Jack jí podal nůž a Sam si na toast namazala džem.
„Já se půjdu nachystat do práce. A váš nadřízený říkal, že pochopí, když si dnes vezmete volno. Kocovina se počítá k nemocem.“
Sam velice pomalu zavrtěla hlavou.
„Když tohle udržím v žaludku, tak jsem za patnáct minut taky připravená.“
„Tak já vás tedy svezu.“
„To není nutné, pane.“
„Tak to je sakra jisté. Teal´c a Daniel by mě přerazili, kdyby zjistili, že jsem vás nechal dnes ráno řídit. Nebojte se, když budete večer úplně střízlivá, tak vás sem zavezu a můžete si motorku vyzvednout.“
„Ano pane.“ Jack odešel do svého pokoje. Sam dojedla toast. Její žaludek se bouřil, ale vyhrála. Za patnáct minut už seděla v Jackově autě a společně odjížděli do práce.


Oběd Sam vynechala. A to nejenom proto, že svůj žaludek neměla zcela pod svou kontrolou, ale taky protože se cítila jako pitomec. Něco takového, jako když se včera přestala ovládat, se jí nestalo od doby, co jí bylo nějakých náct. Přála si, aby tu včerejší noc mohla vrátit.
„Ahoj Sam. Co děláte?“ Vešel do její laboratoře Daniel. Nesl talíř a sklenici. Vůně sendviče způsobila, že se jí zvedl žaludek, ale zvládla to. Velká sklenice limonády by šla.
„Prohlížím si schéma generátoru. Tohle je pro mě?“ Daniel přišel blíž a položil talíř i sklenici vedle ní.
„Jo.“ Sam se zhluboka napila a na sendvič se ani nepodívala. Pěkně po pořádku, pomyslela si. Chtěla nejprve vědět, co s ní ta limonáda udělá, než ochutná ten sendvič.
„Nad tím generátorem jste strávila spoustu času.“
„A funguje perfektně, po přidání několika vylepšení.“ Sam se podívala na schéma.
„Několik vylepšení? Takže tak dnes říkáte tomu, že vám to skoro utrhlo ruku a zničilo laboratoř?“ Řekl Daniel vážně, ale jeho oči se usmívaly.
„Stálo to za to, ne?“ Usmívala se na něho Sam a on se posadil vedle ní.
„Jo a Jack kvůli tomu odešel domů.“
„Správně, tam kde chtěl být.“ Řekla Sam potichu, vlastně to tak nemyslela. Ale znělo to hořce.
„Sam?“ Daniel ji položil ruku na paži. „Tohle už jste dávno zvládla.“
„Já vím, ale já to cítím, jako by to bylo právě teď. Zvlášť když se během několika týdnů změnil a zase nás zradil, aby mohl zastavit NID.“
„Další dobrý příklad. Jack je rád za mučedníka. Vždycky navrhuje, aby byl ten první, koho budou bít nebo koho zabijí. Kdyby měl přijít o naše přátelství, aby zachránil svět, tak to udělá. Bylo by mu z toho mizerně, ale žil by s tím dál. Ale s čím by žít nemohl, by byla ztráta našich životů kvůli něčemu, co by udělal a co by bylo sobecké.“
Sam se podívala na Daniela, jako kdyby byl najednou celý růžový a z uší mu vyrůstaly žluté kytky. Takto se na to zatím nedívala. Alespoň si nevzpomíná, že by to tak někdy viděla.
„Dělá to často?“
„Jestli myslíte to, že se pokouší sám sebe obětovat, aby nás zachránil, tak ano. To je pravděpodobně ta nejhorší věc, se kterou se musel vyrovnat, když se stal generálem. Není tam venku s námi, aby se postavil prvnímu výstřelu z tyčové zbraně, kterou na nás někdo mířil.“ Sam se chytila Danielovi ruky. Tohle tedy o Jackovi hodně vysvětluje.
„Četla jste o replikátorech, kteří přiletěli k Zemi v Thorově lodi?“
„Ne, objeví se to už brzy mezi hlášeními?“
„Ano. A když to budete číst, mějte na paměti to, o čem jsme tu mluvili. Udělal to pro nás, dokonce i když jsme nechtěli, aby to udělal.“ Řekl Daniel a dal Sam pusu na tvář.
„A dejte tomu sendviči šanci. Udělal jsem ho takový neslaný nemastný, jak jen to šlo. Já vím, jaká může být kocovina po takovém našem setkání.“ Vstal a pustil její ruku.
„Tak zatím Sam.“
„Díky Danieli.“ Sam si opatrně ukousla ze sendviče, když Daniel odešel. Její žaludek znovu zaprotestoval. Rozhodla se, že jedno ukousnutí bude na několik dalších minut stačit. Položila talíř a vrátila se zpátky ke čtení.
Odpoledne byla zrovna zabraná do čtení Danielova popisu Khebu, když zaslechla ode dveří nějaký hluk.
„Jak se cítíte, podplukovníku Carterová?“ Teal´c stál bez hnutí ve dveřích a pozorně ji sledoval.
„Lépe. Je mi líto, že jsem se včera tak uboze chovala.“ Teal´c vešel dovnitř.
„Není důvod, abyste se omlouvala. Neudělala jste pod vlivem alkoholu nic, abyste měla být v rozpacích.“
„Být opilá je dost trapné, ne?“
„Přežila jste horší věci.“
„Jako?“ Teal´c šel ještě blíž.
„Jako tenkrát, když jsme byli požádáni, abychom se svlékli, aby nás Darloniané prohlédli.“
„Oh, ano. Naštěstí jsme tam byli jen vy a já. Jsem si docela jistá, že bych to nemohla udělat, kdyby byl Daniel nebo plukovník….generál O´Neillem se mnou v jedné místnosti.“
„To vy jste si vybrala s kým v té místnosti zůstanete.“
„To je pravda. Generál O´Neill mi tiše naznačil, abych si vybrala. Věděla jsem, že svléknout se před plukovníkem a aby mě pak stále respektoval, není možné. On by se o to snažil, ale stejně by mě vždycky před sebou viděl nahou.“
„A proč ne Daniel Jackson?“
„Když mi bylo patnáct, šla jsem za svým bratrem do jeho pokoje. On tam měl svou přítelkyni a…dělali to.“
„Dělali to?“
„Měli sex. Znáte pohlavní styk.“
„Zajisté.“ Uklonil Teal´c hlavu a Sam se usmála. Byla si docela jistá, že si ji dobíral.
„Po tom už to mezi námi nebylo takové jako dřív. A já jsem věděla, že Daniel by to taky tak viděl.“
„Takže jsem byl vaše jediná možnost.“
„Upřímně, tehdy jsem o tom zase tak moc nepřemýšlela. Teď je to jako retrospektiva, když hodnotím svůj výběr. Tehdy jsem tak nějak věděla, že jste viděl asi spoustu nahých žen a nemělo to nic společného se sexem. Věděla jsem, že to tak budete chápat i vy.“
„To bylo rozumné. Pochybuji, že by se z toho Daniel Jackson nebo O´Neill někdy zcela vzpamatovali. To by změnilo vztahy v našem týmu.“
„Tak jako se změnily teď?“ Teal´c přikývl.
„Věci se změnily, ale změny nejsou vždycky jen k horšímu. To, že máte šanci se zabývat vašimi vzpomínkami, nám poskytuje příležitost udělat totéž. Naučili jsme se o sobě a naší motivaci něco víc. To nám pomohlo dospět, ne zničit nás.“
Sam vstala a šla k Teal´covi. Několik kroků před ním se zastavila a dívala se do jeho laskavých a soucitných očí. Očí, které viděly tolik hrůzy, kterou si Sam jen těžko dokázala představit a přesto zůstaly plné naděje.
„Díky Teal´cu.“ Řekla Sam, udělal k němu poslední krok a on ji objal. To ji potvrdilo, že je tady v bezpečí. A pokud jim to dovolí, budou tu vždycky pro ni.
Daniel A Teal´c byli Sam od té její malé příhody s alkoholem tak nějak pořád nablízku. Tak jako když ji poprvé pustili z ošetřovny. Její výlet do země sebelítosti je zřejmě vyděsil. Pokoušela se pro ně mít porozumění, ale začali jí jít na nervy. Několikrát se je snažila přesvědčit, že je v pohodě. I po té co četla o lodi replikátorů, která se zřítila na Zem. A nakonec je z jejího domu vyhodila.
Byla sobota odpoledne a Sam byla poprvé za několik posledních dní sama, opravdu sama.
Slíbila Cassie, že spolu půjdou v neděli nakupovat. A teď, když Daniel a Teal´c spěšně odešli, tu byl klid, vlastně božské ticho. Trochu uklidila, ne že by to potřebovalo nějakou zvláštní pozornost. A potom si pustila její nejoblíbenější CD od Evanescence, alespoň Cassie to říkala. A dala si dlouhou, horkou koupel. Oblékla si tepláky a krátké tričko, vzala si knížku a začala si číst.
Seděla schoulená na pohovce a četla si, když zaregistrovala, že někdo zvoní. Zůstala sedět a přemýšlela o tom, jestli má jít otevřít nebo ne.
„Carterová, jste tam?“ Sam protočila panenkami a podívala se na hodiny. Uběhlo skoro pět hodin od té doby, co vyhodila Daniela a Teal´ca. Museli mu to říct.
„Ta pizza bude studená, jestli mě necháte stát venku. Neberte si to špatně, klidně ji můžu sníst celou sám, ale to bych riskoval, že při příští prohlídce neprojdu.“
Sam šla ke dveřím. Ne jenom proto, že by si tu jeho pizzu dala, aby si nemusela nic vařit, ale taky proto, že nechtěla, aby její sousedé byli naštvaní. Když otevřela dveře, Jack se usmíval.
„Daniel a Teal´c vám asi zavolali.“ Jack se zadíval na krabici s pizzou a posunul špičku nohy přes práh.
„Ano, ale já bych přišel s večeří, i kdyby mi nevolali.“ Něco v jeho očích způsobilo, že mu Sam uvěřila. Ustoupila, aby mohl vejít dovnitř a Jack šel rovnou do kuchyně. Sam zavřela dveře a šla za ním. Jack už měl připravené talíře a otvíral leničku. Po chvíli se otočil a držel dvě plechovky s limonádou.
„Myslela jsem, že k pizze se víc hodí pivo.“ Usmála se na něho Sam trochu jízlivě.
„Ne dnes večer.“ Odpověděl jí vážně a stejně se tak i tvářil.
„Takže jste tady ne jen, abyste mě zkontroloval. Tahle návštěva má ještě jiný důvod.“ Její postoj se změnil, od Sam k podplukovníkovi Carterové.
„Ten důvod jsme my.“ Jack vzal krabici s pizzou, talíře i pití a šel do obývacího pokoje. Sam se chvíli ani nepohnula. Věděla, že v její paměti je ukryto víc a víc pocitů, které se ho týkaly, ale jejich práce a zřejmé přátelství ji přesvědčilo, že žádné ´my´ tu není. Jack už jedl a zvuk otvírané plechovky způsobil, že poskočila.
Jedli v tichosti. Napětí, které narůstalo, je oba znervózňovalo. Sam si několikrát zajela rukou do vlasů a skousla si spodní ret. Jack si hrál s ovladačem na televizi, aby svoje ruce nějak zaměstnal. Sam byla první, kdo to ticho prolomil.
„Takže, říkal jste něco o .. nás?“
„Ano. Sledoval jsem, která hlášení jste četla. Už vám někdo řekl, že čtete hodně rychle?“
„Ano, moje učitelka ve školce.“ Sam si podupávala nohou a Jack si rukama přejížděl po kalhotách.
„To muselo být těžké, zabavit vás. Vsadím se, že jste byla ve škole vždycky se vším hned hotová.“ A trochu se na Sam usmál.
„Já jsem byla vždycky malý svatoušek, jak mi říkal Mark. Ale změnit téma vás nenechám.“
„Dobře, to téma.“ Sam si rozčíleně povzdechla.
„Říkal jste MY!“ Jack se na ni překvapeně podíval, když tak vybuchla. Takže si jen připomenul, že pro ni je to pořád, jako by to bylo právě teď. A on se s tím vyrovnával roky.
„Správně, my. Nikdy jsme nic neřekli, nikdy jsme se neposadili jako teď, nepromluvili si.“
„Ale?“ Otočila se a koutkem oka viděla, jak je Jack nervózní.
„Na Aphopisově nové lodi, když jsme měli ty super vlastnosti, tu byl jeden takový ten okamžik velkorysosti. Však víte, jako když si náhle uvědomíte, že něco, co opravdu chcete, by vám mohli vzít a vy nemůžete nic dělat, abyste tomu zabránila.“
„Já si na to vzpomínám. Neodešel jste. Nechtěla jsem, abyste zemřel.“
Jack ji vzal za ruku.
„O několik týdnů později jsme museli o tomto okamžiku mluvit, abychom dokázali, že nám goa´uldi nevymyli mozek.“
„To zní neuvěřitelně trapně.“ Řekla Sam a mírně se jí rozšířily oči.
„A před Anise to bylo ještě o toho horší.“
„Ona vás měla ráda, že?“ Když Sam viděla jeho jasné rozpaky, usmála se.
„A ten had má rád Daniela!“ Sam se musela zasmát. Takže Jack se začal taky usmívat. Ale potom zvážněl. „Rozhodli jsme se, že ta slova neopustí tu místnost.“
„Tím myslíte, že jsme se to rozhodli ignorovat, kvůli našemu týmu.“
„Něco takového, ano. To načasování bylo opravdu špatné.“
„Proč?“
„Musela jste zabít Martouf, abyste ochránila presidenta.“
„Oh.“ Sam pustila jeho ruku a dala si kolena pod bradu. „To jsem udělala?“
„On vás o to požádal, aby Anise mohla použít jeho tělo a zjistit něco o tom vymývání mozků.“
„Oh. Takže jste přišel, abyste mi řekl, že jsme se rozhodli, že budeme jen přátelé.“ Jejich pohledy se uzamkly. Jack v jejích očích mohl vidět bolest i touhu.
„To bylo naše tehdejší rozhodnutí. Po letech jsme měli důvod tohle naše rozhodnutí přehodnotit.“
„Opravdu?“ Sam zvedla obočí a do jejího výrazu se vrátila naděje.
„Ale nakonec zůstala odpověď stejná. Nebyli jsme důležitější než záchrana světa.“
„Tak proč jste mi přišel tohle všechno říct? Nakonec bych si na to vzpomněla sama.“
„To je pravda. Ale tehdy jsme si o tom, jak se cítíme a proč jsme se tak rozhodli, nepromluvili. Ale tentokrát si chci promluvit.“
„Vy o tom chcete mluvit?“ Jack se otočil, aby na ni viděl. Vzal jednu její rukou do svých.
„Ano. Nechci, aby to mezi námi pořád viselo. Chci, abyste mi v klidu řekla, na co si vzpomínáte. Nechci, abych příští měsíc nebo dva strávil tím, že budu kolem chodit po špičkách. Abych se bál, že se na mě budete zlobit, protože jsem udělal něco hloupého a ranil jsem vaše city. Nebo aby vás to, jak to mezi námi je, nějak mátlo. Chci s vámi mluvit, každý den pokud to bude nutné.“ Ta jeho upřímnost Sam hluboko zasáhla. Najednou ho chtěla obejmout a políbit, ale on jí právě řekl, že takhle to mezi nimi není.
„Kdybych nevěděla, že jsem byla zasnoubená s jiným mužem, když jsem ztratila paměť, tak bych zřejmě věřila tomu, že jsme to už nějak spolu vyřešili. V posledních dnech jsem o tom hodně přemýšlela.“
„Myslel jsem si to.“
„Jak jste to věděl?“
„Když se na něco hodně soustředíte, máte takový jistý výraz ve tváři.“ Pokrčil Jack rameny a usmál se.
„To vypadá, jako byste mě znal velice dobře.“ Jack přikývl.
„Jsme nejlepší přátelé.“ A prsty jí přejel po ruce.
„Tak jako vy a Daniel?“ Jack se jí na chvíli zadíval do očí a potom zavrtěl hlavou.
„Ne.“ A k překvapení Sam tenhle jejich rozhovor skončil.
Jack si zase vzal ovladač na televizi a otočil se, aby viděl na obrazovku. Dal ji ruku kolem ramen a zapnul televizi.
Sam se druhý den ráno vzbudila ve své posteli, na sobě měla to, co si oblékla včera, když se vykoupala. Neměla žádné zlé sny. A cítila se víc odpočatá, než jak se cítila v posledních týdnech.
Na nočním stolku našla vzkaz. Vzala složený papír a otevřela jej.
Sam,
doufám, že jste si dobře odpočinula. Usnula jste, ještě než skončila druhá směna toho basebalového zápasu. Zůstal jsme tu až do konce hry, ale vy jste spala tak tvrdě, že jsem se vyprovodil sám. Uvidíme se v pondělí na základně. Prosím, přijďte a mluvte se mnou, kdykoliv ve vás vaše vzpomínky vyvolají jakékoliv otázky.
Jack

Sam ležela v posteli a uvažovala o jeho slovech. Možná, že když si s ním promluví, bude to jednodušší. To, jak pro ni bylo těžké v posledních týdnech přemýšlet o svých pocitech, jí připadalo, jako by byla na horské dráze.
Vstala a usmála se, šla do sprchy a připravit se na oběd a nakupování s Cassie. Povídat si. To by mohla. Povídat si, na tom přece nemůže být nic těžkého, že?
Seržanti Siler a Davis si začínali o generála O´Neilla dělat starosti. Ne že by tu byl déle než obvykle, ale ten den neudělal žádnou práci. Přemísťoval na svém stole papíry z jednoho místa na druhé a potom zase zpátky. Třikrát si přerovnal pera a tužky. Dokonce ho přistihli, jak se točí na své židli. Seržant Davis už byl připravený, že se ho půjde zeptat, jestli by neměl zavolat doktorce, když se objevila podplukovník Carterová a prošla kolem něj přímo ke generálově kanceláři. Zaklepala. Jack ji viděl přicházet, tohle bylo to, na co asi hodinu čekal a čemu bude muset čelit.
„Vstupte.“ Když Sam vešla dovnitř, vstal.
„Jonah a Thera byli….“ Když viděl tu bolest v jejích očích, zhluboka se nadechl, bolelo ho z toho u srdce.
„Nemluvme o tom tady. Dnes už jsem skončil. Mohu vás svézt? Možná bychom si mohli dát něco k jídlu.“
„Svézt? Jídlo?“ A když se na něho Sam podívala, mračila se. Jack obešel stůl a chytil ji za loket.
„Děkuji, že jste sem přišla, abychom si promluvili. Jenom to nechci udělat tady. Ok?“ Sam se na něho podívala. V místě, kde se jí jeho prsty dotkly, to příjemně pálilo. Když se mu zadívala do očí, začala zase normálně přemýšlet a přikývla. Vydali se přímo k jeho autu.
Nepromluvili, dokud nepřijeli až k místu, kde si dají večeři a kam Jack často před první misí na Abydos chodil. Cestou jí několikrát přejel palcem po ruce. Sam se jen dívala z okna ven a nijak nereagovala, ale ani svou ruku nestáhla.
V restauraci se posadili vedle sebe a oba si objednali cheesburger a hranolky.
„Tak tohle byl ten pravý důvod, proč jste v sobotu večer přišel, že?“ Sam se dívala na ubrousek, se kterým si hrála. Jack položil svoje ruce na její.
„Ano, chtěl jsem si být jistý, abyste věděla, že o tom spolu můžeme mluvit.“
„A tehdy jsme o tom mluvili?“
„Tak trochu.“ Sam prudce zvedla hlavu.
„Tak trochu? Měli jsme …myslí tím, že jsme….“
„Že jsme se milovali…dvakrát. Já vím. Nevěděli jsme, že nemůžeme jednat na základě svých citů.“
„Nikdy jsme o tom generálu Hammondovi neřekli, že?“ Jack sklopil zrak a zavrtěl hlavou.
„Ne, rozhodli jsme se, že nebudeme kalit vodu, dokud si o tom nepromluvíme sami.“
„A rozhodli jsme se, že to tak necháme?“
„Ne tak docela. Rozhodli jsme se, že se vzájemně poznáme i mimo základnu. Začínat od konce, to není pro žádný vztah dobré. Chtěl jsem vědět o vaší učitelce ze třetí třídy, vašem největším mazlíčkovi, prvním klukovi. Chtěl jsem začít jako na první schůzce.“
„Tohle dává smysl. A co se stalo?“
„Vyšli jsme si, dobře jsme se bavili, opravdu jsme se o sobě hodně dozvěděli.“ A když se jí Jack podíval do očí, viděla Sam lítost a sevřel se jí žaludek. Na jejich schůzky si vůbec nepamatovala a ani na to, k čemu nakonec dospěli.
„A?“
„To je něco, co neumím vysvětlit. Měli jsme nějaké neshody, tak jako většina dvojic.“ Viděl její skepsi. „Ok, možná ne jako většina lidí. Uvázli jsme s Teal´cem ve volném vesmíru a tím jsem vás hodně vyděsil. Potom jsem jel rybařit a vy jste s Danielem bojovali proti goa´uldům. Ale to nebylo v plánu, takže jste mi rychle odpustila. Měli jsme se skvěle. Myslím na té planetě s pláží, kde na nás působila nějaká droga. A potom se stalo to, že jsem vás zabil.“ A když tohle říkal, pustil její ruku a začal si hrát se svou vidličkou.
„Vy jste mě zabil?“ Když Sam na Jacka nevěřícně zírala, zrovna k jejich stolu přišla servírka. „Zdá se, že to bylo lepší.“
„Ano, ale ne pro nás. Došla jste k závěru, že mezi námi vztah být nemůže, když máme zůstat v boji k sobě vzájemně objektivní. Nabídl jsem, že odejdu do důchodu, ale řekla jste, že ode mě stejně odejdete. Skončilo to rychleji, než to začalo.“ Sam mu položila ruku na tu jeho.
„Přeji si, abych vám mohla říct, proč nebo jak jsem se cítila, ale opravdu si na to teď nemohu vzpomenout.“
„Ale na to, jaké to mezi námi bylo pod povrchem té ledové planety, jste si vzpomněla.“
„Ano. Jedna moje velká část nenáviděla to, že odcházíme.“ Jack jen přikývl.
„Měli bychom raději jíst, než to bude studené. Tohle nebude chutnat líp, když to bude studené.“ Oba se usmáli a začali jíst, i když ani jeden z nich neměl moc hlad. Jack dojedl první. Sledoval Sam, jak si namáčí hranolky do kečupu. Vždycky každou z nich, než ji sní, namočí třikrát. Usmál se. Tohle to byly ty maličkosti, které se o ní dozvěděl, když spolu chodili.
„Sam?“
„Ano.“
„Prosím, slibte mi, že mi řeknete, co se stalo, až si vzpomenete.“
„Už jsem o tom přemýšlela. I když bych vám to teď ráda slíbila, tak si nejsem jistá, že bych ten slib mohla dodržet.“ Jack se začal mračit, jeho výraz byl napjatý.
„Proč ne?“ Sam mu přejela po ruce.
„Znám se natolik, abych věděla, že jsem musela mít sakra dobrý důvod, že jsem vám neřekla, co se před těmi roky stalo. Když si vzpomenu, co to bylo, budu se muset znovu rozhodnout. Nevím, jestli ten čas, který zatím uběhl, povede k tomu, že budu víc otevřená.“ Jejich pohledy se setkaly. Oba byli z té ztracené příležitosti smutní.
„Beru vše, co mi můžete nabídnout, ale dokud nebudu vědět, co jsem udělal špatně, bude mi něco chybět.“
„Jste si jistý, že to nebylo to, že jste mě zabil?“ Jack se usmál.
„Několik dní jsem se sám obviňoval, ale vy jste mě v tom nechala. Ale kdybych to neudělal, tak byste dneska nebyla naživu. Bylo lepší, že jsem to byl já než někdo jiný. Tohle už je za námi.“ To jeho čestné přiznání a jeho oči Sam přesvědčily. Chtěla jeho bolest nějak zmírnit, ale její vzpomínky byly stále někde ukryté.
Jack zaplatil a zavezl Sam zpátky na základnu. Otevřel dveře a pomáhal jí vystoupit. Stále se drželi za ruce. Sam si stoupla na špičky, naklonila se a dala mu pusu na tvář.
„Děkuji, Jacku.“
„Za co?“
„Že jste mě udělal šťastnou.“
„Není zač.“ Sam jeho ruku pustila a on ji pomalu přesunul ke své tváři, kde stále mohl cítit její polibek. Díval se, jak jde Sam ke svému autu a jak odjíždí. Podíval se směrem k hoře, zavrtěl hlavou a nasedl do auta. Dnes večer by už určitě pracovat nemohl.
Druhý den Jack Sam po očku sledoval.Vypadala normálně, žádný náznak toho, že jí kvůli tomu, co jí včera večer řekl, nějak znervóznil.U snídaně se smála a vtipkovala s Danielem, při obědě s Teal´cem probírali vzbouřené jaffy. Byl rád, že ji vidí zase normálně jíst. V interkomu se ozvalo hlášení, že Jacka potřebují v zasedačce. Maličko se usmál, omluvil se a odešel.

Sam a Daniel šli spolu chodbou vlevo, Teal´c odbočil vpravo. Daniel si byl jistý, že šla za ním, ale rozhodl se, že počká až do jeho laboratoře, aby se zeptal proč. Sam se na chviličku zastavila ve dveřích. Daniel se chystal posadit na židli.
„Pojďte dál a povězte mi, o co jde.“ Posadil se a nohou k ní přistrčil druhou židli.
„Proč si myslíte, že o něco jde?“ Usmála se na něho Sam nervózně a posadila se na nabízenou židli.
„Nehrajte si se mnou Sam. Vy si možná pamatuje, že mě znáte pouze čtyři roky, ale já vás znám celých osm let. Nemůžete to přede mnou skrýt. A i když si myslíte, že tomu uniknete, já vás opravdu znám. Na co jste si vzpomněla?“ řekl Daniel a naklonil se k ní.
„Věděl jste o mých citech k Jackovi, když jsme ho a Teal´ca hledali, když uvízli v X – 301?“ Daniel se zatvářil ne moc nadšeně. Věděl, že k tomuhle dojde, ale stejně mu to bylo stále nepříjemné. Roky strávil tím, že se snažil nezamotat se do pocitů, které se Sam i Jack pokoušeli ignorovat. Bylo to těžké, zvlášť když pro něj byli oba velmi blízcí přátelé.
„Ano, věděl, tak trochu.“
„Tak trochu?!“ Zvedla Sam obočí.
„Bylo jasné, že Thera a Jonas si byli velice blízcí. Věděl jsem, že vy i Jack se nechcete vrátit k tomu být major a plukovník. Nebyl jsem si jistý, jestli tentokrát jeden z vás nakonec nepodlehne.“
„Nepodlehne.“ Daniel se díval, jak se Sam prudce opřela o opěradlo židle, když tohle slovo zašeptala. bylo to, jako by viděl, jak z jejího těla vyprchává veškerá energie. Vzal ji za ruce.
„Dostali jsme je zpátky živé a zdravé.“
„A generál O´Neill a já jsme se zase vrátili k profesionálnímu vztahu.“ Daniel jí stiskl ruku.
„Ne tak docela.“
„Co tím myslíte?“ Sam se zablesklo v očích a soustředěně se zadívala na Daniela.
„Něco se změnilo. Pochybuji, že někdo jiný než vaši nejbližší přátelé si něčeho všimli. Janet a já jsme si mysleli, že jste nakonec mohli akceptovat to, o čem jsme si mysleli, že je nevyhnutelné.“
„Nevyhnutelné?“
„To jsme si tehdy mysleli.“
„Ale?“
„Nejsem si jistý. Něco se změnilo. Janet věděla, co se stalo, ale ani jedna z vás mi to neřekla.“ Daniel se díval na jejich ruce.
„Ani Jack to neví.“ Daniel na ni pohlédl, ale netvářil se překvapeně.
„Já vím. Pokoušel jsem se to z něho dostat a on mi nakonec řekl, že neví, proč to skončilo zklamáním. Chtěl, abych mu slíbil, že se vás na to nebudu ptát.“
„Takže jsou jen dva lidé, kteří ví, co se stalo. Jeden z nich je mrtvý a druhý si nemůže vzpomenout.“ Sam prudce vytáhla svoje ruce z pod Danielových a vstala. Začal přecházet po místnosti.
„Ale vy si vzpomenete. Nedělejte si to těžší, Sam.“ Daniel vstal a šel k ní. Položil jí ruce na ramena a zlehka si ji k sobě přitáhl. „Nechejte vzpomínky přicházet a pamatujte si, že nezáleží na tom, co zjistíte. Vždycky můžete změnit svou budoucnost nebo začít tam, kde vaše vzpomínky končí.“
„Díky, Danieli.“
„Pojďme odtud.“
„Co? Proč?“
„Protože toho mám dneska dost a můžeme si přece užít trochu čerstvého vzduchu.“ Danielovi zářily oči a Sam byla zvědavá proč. Zavolal Jackovi, aby věděl, že on a Sam už dnes odchází.
Jacka to trochu šokovalo, ale taky ho to potěšilo. Věděl, že Sam a Daniel tady tráví až moc času.
Sam přemluvila Daniela, aby s ní jel na její motorce. On na motorce nikdy nejel, ale nehodlal Sam přiznat, že ho její motorka děsí. Váhavě souhlasil. Nejprve se zastavili v malé cukrárně na zmrzlinu. Bylo to blízko. A i když cesta byla krátká, stačilo to, aby Daniel zezelenal.
Dlouho jen popíjel limonádu, než si objednal zmrzlinu.
„Co se stalo s Martinem?“
„Oh ano, Martin. Napsal scénář k pořadu s názvem Wormhole X- treme.“
„Já jsem jeden z dílů před několika týdny, když jsem nemohla spát, viděla. Bylo to hrozné a současně tak povědomé.“
„Ano, Martin si na nás nepamatoval, ale jeho podvědomí mu dopomohlo k tomu, aby tohle napsal. Letectvo se rozhodlo, že to použije jako krytí. Kdyby se někdo pokusil něco o SGC odhalit, mohli bychom se na něho nevinně podívat a říct, že se večer moc často dívá na televizi.“
„To není špatný nápad.“
„Ano, ale smutné na tom je, že tahle ta planeta bude goa´uldy zničena. Zůstanou tu jen ruiny. Myslím, že se usadil a oženil se.“
„Oženil se? Tak to bych si nikdy nepomyslela!“
„Ano, to víte. Když se zbavil všech těch drog, tak byl v pohodě. Trochu podivín, ale zrovna já ho nemohu soudit.“
„Danieli, vy jste nikdy nebyl podivín.“ Daniel se na Sam usmál. Čímž jí naznačil, že jejím slovům nevěří. „No, možná trochu zvláštní, ale ne šprt nebo je to naopak?“
„Jsem si docela jistý, že Jack dává přednost slovu šprt, aby nás dva nějak popsal. A jaký je v tom vlastně rozdíl?“
„Šprt znamená, že jste bystrý, ale tak trochu divný při společenském kontaktu. Podivín, to je to stejné, ale navíc máte ještě brýle s tlustými skly a zastřený hlas a neschopnost společensky komunikovat. No ale může to být klidně obráceně. Víte, jak spolehlivá byla moje hlava v poslední době.“
„Nemyslím si, že chci být nazýván jedním nebo druhým.“ Řekl Daniel a pustil se do desertu.
„Pokud generál O´Neill říká, že jsme šprti, tak to znamená, že šprti jsou mnohem lepší než podivíni, protože nás má oba dva opravdu rád.“
„Tak po tomhle rozhovoru by mě zajímalo, jak jsem mohl přežít střední školu.“ Zavrtěl Daniel hlavou a pokoušel se skrýt svůj úsměv. A když jedli zmrzlinu, zavládlo u jejich stolu ticho. Když se Daniel zadíval na Sam, řekl by, že se její mozkové závity točí mnohem rychleji než obvykle.
„O čem přemýšlíte?“
„Huh?“ Vzhlédla Sam, když Daniel tok jejích myšlenek přerušil.
„O čem jste přemýšlela?“
„O generálu O´Neillovi.“
„Oh, z jakého pohledu?“ Zeptal se Daniel a přinutil se, aby Sam nevzal za ruku.
„Byly tu ještě jiné okamžiky, kdy jsme si byli blízcí, než se všechno změnilo?“
„Aaaannnnooo.“ Protáhl svou odpověď Daniel a snažil se vyhnout jejímu pohledu.
„Kdy? Co se stalo?“ Narovnala se Sam ve své židli.
„Na P4X – 347 jsme našli zařízení, které nás k sobě připoutalo. A když jsme se od něj dostali dál, tak jsme se chovali jinak, než se normálně chováme. Já jsem skoro umřel, když jsem se vrátil do SGC. Několik dalších mužů zemřelo, než jsme přišli na to, o co jde. Vy, Jack, Loran a já jsem strávili několik týdnů na té planetě, když jsme se pomalu zbavovali závislosti na tom přístroji.“
„Loran?“
„Kluk, kterého jsme tam potkali. Jeho rodiče zemřeli, když jim ten přístroj vypnul a oni odešli moc daleko.“
„Tak co se stalo?“
„Nejsem si moc jistý. Měl jsem takový pocit, že pokaždé, když jste byli s Jackem spolu, jste se zcela nesoustředili na to, jak zjistit, jak ten přístroj funguje. Byli jste pryč hodiny, někdy i celý den. A když jste se vrátili, tak jste nám neměli ani moc co říct. Jack se choval, jako bychom tam byli na dovolené. Myslím, že to přenesl i na vás. Když jsme nevraceli, bylo to pro vás dva hodně těžké. Něco bylo jiné, ale já jsem se nikdy neptal. Věděl jsem, že pokud by my to jeden z vás povědět chtěl, tak by to udělal.“ A když Daniel domluvil, držel Sam za ruku. Pro ostatní návštěvníky vypadali asi jako dva zamilovaní na schůzce. Ve skutečnosti byli dva nejlepší přátelé, kteří se společně snaží dát dohromady jednotlivé části skládanky.
„A bylo tam nádherné světlo?“
„Ano, to je ono! Vzpomínáte si?“
„Myslím, že si na to začínám vzpomínat. Tak se pojďme projet a ono se to zatím trochu uleží.“
„No, já si myslím, že tak brzy po jídle nejsem na jízdu na motorce připravený. Co kdybychom se prošli po městě?“
A Sam souhlasila.
Daniel prosil Sam, aby mu zavolala taxíka, aby se dostal zpátky do SGC. Ale ona ho přesvědčila, že k ní domů je to odtud jen pět minut, takže takový kousek by to mohl vydržet.
A potom si můžou vzít její auto a vrátit se od SGC. Daniel to vzdal. Tím, že koupil zmrzlinu, zůstal bez peněz a nechtěl si na cestu taxíkem půjčovat.
Když přijeli k Sam, šel se hned posadit na pohovku. Sam se podařilo nesmát se, ale pro jistotu se na něho nedívala. Byla si jistá, že by to nevydržela, kdyby se na ni Daniel podíval tím jeho lítostivým pohledem a navíc byl trochu zelený.
Na záznamníku blikala jednička. Sam si sundala bundu a pověsila ji do skříně u dveří. A potom stiskla tlačítko, aby si zprávu přehrála.
„Ahoj Sam, tady Pete. Je mi líto, jak to skončilo. Miluju tě a moc rád bych dostal příležitost, abys mě mohla znovu poznat. Byl tu přece důvod, proč jsi mi řekla ano. Dej mi šanci, abych ti ukázal, jaké to mezi námi bylo. Zavolej mi, až si na mě vzpomeneš nebo kdyby jsi chtěla mít život i mimo základnu. Miluje tě.“
Daniel se posadil tak, aby na Sam přes opěradlo pohovky viděl. Zbledla a beze slov zprávu vymazala, pomalu šla do kuchyně. Daniel ji sledoval, jak si bere ze skříňky sklenici. Přešla k lednici a vyndala si krabici s pomerančovým džusem. A když si ho pokoušela nalít, viditelně se jí třásly ruce. Trochu džusu rozlila. Krabici položila vedle takovou silou, že se džusu vylilo ještě víc. Vzala sklenici a praštila s ní o zeď. Džus se rozstříkl po stěně a sklenice se rozbila.
Daniel se ještě víc narovnal a byl připravený se za ní rozběhnout.
„Sam?“
„Sakra, Danieli! Co mám k čertu dělat? Strávila jsem odpoledne tím, že jsem vzpomínala, jak jsme byli s Jackem na pláži a přijdu domů a mám tu vzkaz od muže, na kterého si nepamatuji, ale zřejmě jsem souhlasila, že si ho vezmu! Jak v tom mám najít nějaký smysl! Cítím se, jako bych se rozpadala na milion malých kousků!“ Daniel za ní přišel do kuchyně. Zrychleně dýchala a on nechtěl, aby ji k něčemu vyprovokoval. Bylo mu zcela jasné, že by ho Sam poslala k zemi jednou rukou, kdyby chtěla.
„Na to nemůžu odpovědět, Sam. Musí tu být důvod, proč to mezi vámi a Jackem nefungovalo. Jinak byste si nezačala s Petem.“
„Možná jsem jen sobecká mrcha, která si myslela, že by je mohla využít oba dva!“
„Ne, já vás znám a vy byste nikoho nezneužila. A podle toho, co si pamatuji, to pro vás a Jacka bylo stejně těžké, když jste byli od sebe.“
„Tak proč to nefungovalo?“ Daniel si ji k sobě přitáhl blíž.
„Je to někde tam. Vy to zjistíte.“ Ukázal ji na čelo a Sam mu vklouzla do náruče.
„A co když to nechci zjistit?“
„Co tím myslíte?“ Sam se podívala Danielovi do očí.
„Co když jsem měla dobrý důvod, abych to, v co jsme doufali, že najdeme, ukončila? Možná budu muset stejné rozhodnutí udělat i teď. A já to nechci udělat.“ Daniel ji odvedl k pohovce.
„Sam? Sam, podívejte se na mě. Nebylo by lepší, abyste to věděla a bylo to za vámi?“
„Možná.“ A on věděl, že o tom není přesvědčená.
„Je možné, že tak dlouho, jak si budete sama sobě říkat, že to vědět nechcete, tak to vaše mysl nechá ukryté někde hluboko. Nemůžete se pohnout dnes kupředu a pracovat, když nemáte vyřešený včerejšek.“
„Jak to, že jste tak chytrý doktore Jacksone?“ Daniel ji objal.
„Měl jsem dobrou společnost.“

Daniel zavolal Teal´covi a zeptal se ho, jestli by kolem šesté nepřivezl k Sam něco k večeři. Podle Daniela to byl dobrý nápad a zabije tím dvě mouchy jednou ranou, budou mít večeři a taky tu bude mít svoje auto. A budou mít se Sam šanci probrat jednu nebo dvě další mise.
„Ok, takže si pamatujete ty týdny, co jsme strávili na mimozemské pláži.“ Posadil se Daniel zase na pohovku a otočil se, aby viděl na Sam. Ta seděla na druhém konci, nohy měla pod sebou. Všiml si, že když telefonoval, že toho využila a převlékla se.
„Ano, vzpomínám si na to velice dobře.“ Začervenala se Sam. Daniel se usmál.
„Pamatujete se na poručíka Haileyovou?“
„Něco mi o ní povězte.“
„Opravdu malé postavy, špatné chování a drzá, když jste se s ní poprvé setkala.“
„To zní povědomě, ale myslím si, že jsem taková byla já, když jsem byla mladá.“
„Řekla jste mi, že generál na akademii vám pověděl, že máte hodně společného, co se myšlení týká. Dostala jste povolení, abyste ji přivedla sem a ona mohla projít bránou. Napadla vás jakási mimozemská životní forma, vypadající jako světlušky. Jack říkal, že se s vámi hádala o to, proč tak jednají.“ Sam se naklonila dopředu a její oči se rozzářily.
„Já si na to vzpomínám! Její celkové chování se po tomhle našem výletě změnilo. Spojilo nás to. Jsme stále přátelé?“
„Ano, pracovala v SGC. Dokonce jste jí pomáhala s tréninkem a taky pracovala s vámi v laboratoři.“ Když Daniel viděl, jak Sam přeběhl přes obličej stín, usmál se.
„Zemřela, že?“
„Ne, proč si to myslíte?“
„Pokaždé, když si na někoho vzpomenu jako na přítele, kromě vás tří, tak je ten člověk mrtvý. Taky jsem si vzpomněla na mladíka, který ji nesl, byli v prostoru brány. A taky jste mluvil v minulém čase.“
„On ji nesl, protože to bylo součástí výcviku. a minulý čas jsem použil proto, že teď několik měsíců pracuje na alfa základně.“
„Na základně alfa?“
„To je naše mimozemská základna.“
„To je chytré!“
„To byl Jackův nápad.“
„Ahh. Tak mi napovězte něco o další misi.“
„Po tom našem setkání s brouky jsme měli několik týdnů volno. Vy jste byla několikrát na akademii a taky jste se zabavila v laboratoři. Teal´c navštívil svého syna. Já jsem pracoval na nějakých artefaktech. A když Jacka pustili z ošetřovny, odjel na několik dní do srubu, rybařit. Byl tu naprostý klid a my jsme toho bez Jackova zdržování spoustu udělali.“
„To zní docela jako nuda. A taky jako byste se mé otázce vyhýbal.“
„A kdo že je tu chytrý?“ Sam se usmála, ale v žaludku měla divný pocit. Viděla, že je Daniel nervózní z toho, co bude následovat, když se jí vybaví další vzpomínky.
Daniel se cítil hrozně. Sám sebe přesvědčil, že jeho přátelství se Sam bylo povrchní a že si její přátelství nezaslouží. Hlasité zaklepání na dveře ho vrátilo do reality. Zvedl se a šel ke dveřím, než to Sam vzbudí.
„Teal´cu, myslíš, že jsi toho přinesl dost?“ Daniel si nemohl pomoct, ale když viděl dvě pizzy, krabičky s různými druhy asijského jídla, několik kousků kuřete a hromádku malých sendvičů, musel se smát.
„O´Neill má pití a desert. Nevěděl jsem, co mám vybrat, tak jsem vzal všechno, co má podplukovník Carterová ráda.“ Řekl Teal´c a prošel kolem Daniela do kuchyně.
„Jack je tady s tebou?“ Daniel se otočil a podíval se ven, Jackovo auto parkovalo za Teal´cem. A taky viděl, jak se Jack lopotí s několika taškami.
„Zajisté. I on si žádá výživu a společnost svých přátel.“ Teal´c se vrátil a vyšel ven, aby Jackovi pomohl s ostatními věcmi.
„Snažil jsem se ho zastavit, když tohle všechno kupoval, ale kdo by odolal jeho pohledu štěněte.“ Usmíval se Jack na Teal´ca.
„Já jsem neměl pohled žádného psího mláděte, O´Neille.“ Jack vyprskl smíchy, ale Daniel tu jen zkoprněle stál ve dveřích.
„Uh, Danieli. Pouštíš ven studený vzduch. Teda vlastně teplý vzduch, když jsme v Coloradu, ale vyjde to nastejno. Takže tu rozhazuješ penězi Carterové. Co kdybys zavřel dveře.“ Daniel se na Jacka chvíli díval a teprve potom zareagoval.
„Uh, jasně. Dveře, promiň.“ Řekl Daniel a vydal se do kuchyně.
„A kde je Carterová?“
„Šla si lehnout. Půjdu se na ni podívat, jestli už je připravená ne večeři.“
„Danieli, je všechno v pořádku?“ Ale Daniel pokračoval směrem k ložnici.
„Proč by nemělo být?“ A když zmizel Jackovi z očí, ten se otočil na Teal´ca.
„Nemáš pocit, že se mé otázce vyhnul?“
„Zajisté.“
„Myslíš, že bych měl jít za nimi?“
„Myslím, že abych odpověděl na tuhle otázku, nemám dostatek informací.“
„Díky za pomoc, T. Můžeš to tady dokončit, připravit talíře a sklenice? Já je zatím zkontroluji.“


Když Daniel otevřel dveře, viděl, že má Sam otevřené oči, ale leží stále ve stejné poloze, jako když ji před několika hodinami uložil. Potichu přešel k posteli a posadil se vedle ní. Zasunul jí pramen vlasů za ucho. Vůbec se nepohnula, jako kdyby nevěděla, že je tady.
„Sam, je čas dát si večeři.“ Naklonil se, aby jí viděl do tváře. Její oči byly strnulé, nesoustředěné.
„Sam?“
„Danieli, sakra, o co tady jde?“ Když Daniel otočil hlavu a viděl stát Jacka ve dveřích do ložnice, málem spadl z postele.
„Sam byla umm…. unavená…a um….“ Promluvil Daniel a střídavě se díval na Sam a na Jacka. Když si Sam uvědomila, že je tu Jack, její výraz se změnil. Zabořila obličej do polštáře a začala plakat. Daniel chytil Jacka za paži, když se pohnul směrem k Sam.
„Jacku, ne.“ Ten se na něho podíval a potom na Sam. „Já se o ni postarám.“ Jack se znovu podíval na Sam. Pomalu přikývnul a vracel se ke dveřím, jeho kroky byly nepřirozeně pomalé. Ještě jednou se na Sam zadíval, potom se otočil a opřel se v chodbě o stěnu. Srdce mu zrychleně tlouklo a ruce se mu třásly. Věděl, že za tohle může on, ale nevěděl, co mohl udělat, co by to zapříčinilo.
„Už je to v pořádku, Sam. Je pryč.“ Slyšel Daniela, jak na ni potichu mluví. A to jeho obavy jen potvrdilo. Srdce měl až v krku. Věděl, že si Sam vzpomněla na důvod, proč skončil jejich pokus, aby našli cestu být spolu.
„Slibuji, já mu to neřeknu. A není možné, aby to nějak jinak zjistil. To bude dobrý, slibuji.“
Sakra, pomyslel si Jack. Takže ho Sam přesvědčila, aby její malé tajemství neprozradil.
„A co když mu to řekne generál Hammond?“ Mluvila tak potichu, že jejím slovům Jack skoro nerozuměl.
„Generál věděl, že to bylo Jacka?“
„To nevím. Nikdy jsme to neprobírali. Ale já jsem si vždycky myslela, že to díky zdravotním záznamům ví a taky nám dovolil odjet, když ho Janet o to požádala.“
„Když to neprozradil doteď, tak mu to teď neřekne.“
Jack Danielovu odpověď už neslyšel. Rychle ale potichu vyrazil ke dveřím. A aniž by se s nimi rozloučil, vrátil se zpátky do SGC.

Cestou do nitra hory si žádného z vojáků, které potkal, vůbec nevšímal. Několik si jich všimlo jeho odlišného chování a to je znervóznilo. Obvykle, když se tak generál O´Neill chová, je planeta v ohrožení. A přestože neslyšeli výstražný zvuk klaksonu, došli k závěru, že by bylo lepší zavolat domů a popřát všem dobrou noc. Jen pro případ.
Když Jack vešel do své kanceláře, okamžitě si zapnul počítač. Trvalo mu to víc jak čtyřicet minut, než našel tu správnou složku. Když četl hlášení o zdravotním stavu Sam těsně po té entitě, uvědomil si, co se jí stalo. Opřel se o opěradlo židle a ani se nesnažil zastavit slzy, kterého ho začaly pálit v očích.
Zabil další svoje dítě. Zabil dítě Sam. Dítě, které s ním Sam mohla mít! A to všechno vysvětluje. Jak ho nemohla nenávidět! Tak proto zmizela, nebrala jeho telefony. Řekla mu, že nemůže porušit předpisy a být si s ním tak blízká. Proto ho ze svého života vyškrtla! A on si to zasloužil.

Vrátil se ke svému autu, potom jezdil v kruzích kolem a nakonec zjistil, že je doma. To, že mu na záznamníku blikalo číslo tři, ignoroval. Šel rovnou do kuchyně, našel láhev whisky, kterou tam měl schovanou pro zvláštní příležitosti. A došel k závěru, že pohřeb tohoto druhu je dostatečná příležitost.

Daniel přiměl Sam, aby něco snědla, než půjde spát. Když se vrátil do obývacího pokoje, viděl, že se Teal´c dívá na Nicka a Nite, ale že Jack tu není.
„Kde je Jack?“
„Nejsem si jistý. Odešel zcela nečekaně, aniž by si vzal něco k jídlu.“ Řekl Teal´c a viděl, jak Daniel znervózněl.
„Jak je to dlouho?“
„Je to nejméně hodinu, nedlouho potom, co šel za vámi do ložnice podplukovníka Carterové.“
„Ah, sakra! Můžeš tady dneska v noci zůstat?“
„Zajisté.“
„A můžu si vzít tvoje auto?“
„Zajisté. Kam pojedeš?“
„Dobrá otázka. Kam by mohl jít?“ Teal´c věděl, že tohle byl řečnický obrat, takže počkal, až si Daniel sám odpověděl. Ten zvedl telefon.
„Jacku? Ahoj, tady Daniel. Zvedni to, jestli tam jsi. Prosím Jacku, potřebujeme si promluvit.“ Položil sluchátko.
„Doma není. Zkusím SGC.“ Teal´c přikývnul.
„Prosím spojte mě ke generálu O´Neillovi.“ Nastala dlouhá pauza a Daniel při tom čekání přešlapoval z nohy na nohu. „Ok. Děkuji seržante.“
„Odešel ze základny asi před deseti minutami. Zajedu do jeho oblíbených hospod a budu mu dál volat domů. Pro jistotu.“
Teal´c mu hodil klíče. Daniel se ještě podíval směrem k ložnici Sam.
„Podplukovník Carterová bude v pořádku. Jdi pomoct O´Neillovi.“
„Díky Teal´cu.“
Daniel prošel tři bary a dvě restaurace a taky projel dvakrát kolem Jackova temného domu. Nikde neuspěl a teď už bylo po půlnoci. Po poslední zastávce v jednom z barů se rozhodl, že nejlepší bude vrátit se k Jackovi domů a počkat na něho tam.
Vešel dovnitř hlavními dveřmi a rozsvítil v chodbě. Když uslyšel Jackovo zavrčení z obývacího pokoje, šokovalo ho to.
„Jacku?“
„A koho bys tady čekal, Homera Simpsona?“
„Všude jsem tě hledal. Ty jsi byl celou tu dobu tady?“
„Jo, ale moc klidu a pokoje jsem tady nenašel, když se ten zatracený záznamník ozýval každých deset minut.“
„Měl jsem obavy, když jsi od Sam beze slova odešel.“
„Zhasni ty zatracený světla, bolí mě oči.“ Daniel zhasnul v chodbě a vešel do obývacího pokoje. Rozsvítil malou lampičku vedle pohovky. Jack ležel na zemi u dveří, které vedou dozadu za dům. Kolem něj se povalovala láhev od skotské a několik láhví od piva.
„A když už jsi tady, tak bys mi mohl být užitečný a přinést mi další pivo.“
„Ty to víš, že?“
„Sakra, moc se snažím o to, nevědět. A pomohlo by mě, kdybys mi přinesl další pivo.“
„Dones si je sám, Jacku. Tohle pro tebe dnes v noci dělat nebudu. Pití to stejně nezmění.“
„Máš pravdu Danieli. Ale i když to nic nezmění, tak to nijak neublíží, když se propiju do zapomnění.“
„Sam ti to nikdy neřekla proto, že si myslela, že by se stalo právě tohle. Všechny ty roky to držela v sobě a nechala jen sobě jitřit rány, protože se bála, že tě tím raní. Jak jí to splatíš? Tím, že jí dokážeš, že to nemůžeš zvládnout.“ Daniel se posadil na pohovku, hledání Jacka a obavy o Sam ho unavilo.
„Je Teal´c s ní?“
„Jo, říkal,že tam zůstane přes noc.“
„Fajn.“
„Bylo by lepší, kdybys jí řekl, že to víš a že se na ni nezlobíš.“
„Zlobit se na ni? Jak bych se na ni mohl zlobit? Vzal jsem jí její dítě. To ona by měla být rozzlobená na mě.“
„Ona se na tebe nezlobí. Obviňuje sebe, že nebyla dost opatrná a bojí se, že bys ji za to, že ztratila tvé dítě, nenáviděl. Cítí stejnou vinu jako ty, Jacku. Měli byste se snažit pomoct jeden druhému místo toho, aby vás to o sebe ještě víc odcizilo.“
„Podívej se na mou minulost, Danny. Já mám ve zvyku své děti zabít a potom jejich matky od sebe odstrčit. V tomhle nejsem nijak dobrý. Pomoz mi.“ Jack se od něho odvrátil a Daniel slyšel, jak vzlyká.
„Proto jsem tady Jacku. Proto jsem přece tady.“
Když mohl Jack zase normálně dýchat, pomohl mu Daniel do postele.
„Běž se trochu vyspat. A zítra ráno k Sam oba dva zajedeme.“ Jack jen přikývl. Alkohol a bolest ho ukolébaly do hlubokého ale neklidného spánku.

Ráno vstal Daniel dřív než Jack a udělal kafe. Jeho vůně Jacka probrala a Daniel ho slyšel z chodby zasténat.
„Dobré ráno, Jacku!“ Zavolal směrem ke dveřím jeho ložnice. „Chceš něco k snídani?“
Dveře ložnice se pomalu otevřely. Jack zamrkal. Daniel totiž všude v domě rozhrnul závěsy, takže kromě Jackovy ložnice bylo všude plno světa.
„Ty jsi ale bastard, Danieli. Víš to, že?“ Téhle poznámce se Daniel jen usmál.
„Jo, ale kvůli tomu mě máš rád. Dej si sprchu, ať můžeme jet k Sam.“
„To nemůžu, Danieli. Ona už mě nebude chtít nikdy vidět.“
„To nebyla žádost ale rozkaz. Takže běž do sprchy.“ Jack šel do koupelny, ale proto že tu sprchu opravdu potřeboval. Neměl v úmyslu vejít do jejího domu ani dnes ani někdy jindy. Když se oblékl, přinesl mu Daniel cestovní hrnek s kávou. A dva aspiriny.
„Připraven?“
„Já nejedu, Danieli.“
„Jestli ji teď necháš samotnou, tak ji navždycky ztratíš. Právě teď je ta bolest pro vás oba stejně čerstvá. Když tím projdete spolu, tak to přežijete. Zkusíš to sám a skončí to stejně, jako to bylo se Sárou.“
Jack zbledl. Nechtěl Sam ztratit. Ať už jako přítelkyni nebo něco jiného.
„Kdo zná Sam líp než ty, aby jí mohl pomoct se přes to dostat?“
„Sakra, Danieli. tak fajn. Jedeme.“ Jack vyrazil ze dveří k Teal´covu autu. Daniel zavřel dveře a potom se posadil za volant. Ani jeden z nich cestou k Sam nepromluvil. Když přijeli k jejímu domu, Daniel šel rovnou dovnitř. Jack ho poslušně následoval, několik kroků za ním.
„Teal´cu jak jí dneska ráno je?“
„Ještě nevyšla ze své ložnice. Zkoušel jsem s ní několikrát mluvit, ale jako by mě vůbec nevnímala.“ Oba dva viděli, že už i Teal´c má obavy.
„Tak běž Jacku. Ona potřebuje tebe, ne nás.“ Řekl Daniel a trochu ho popostrčil směrem k její ložnici. Zašeptal něco Teal´covi a Jack šel opatrně dál. Když uslyšel, že někdo zavřel domovní dveře, podíval se tím směrem. Daniel a Teal´c odešli! Když byl zpátky u dveří, už jen viděl, jak odjíždí Teal´covým autem.
Sakra! Nechali ho tady, s ní, takže není úniku. Zavřel dveře o otočil se zpět směrem k ložnici Sam. Pomalu se vracel a s každým krokem Danielovi nadával. Věděl, že to byl jeho nápad. Teal´c by ho tady samotného nikdy nenechal, kdyby to Daniel nenavrhl.Zůstal stát přede dveřmi a poslouchal. Nic neslyšel. Žádný pláč, pohyb, prostě jen ticho.
Otevřel dveře, Sam ležela na posteli a tiskla se k polštáři. Oči měla otevřené. Vypadalo, že se dívá ke dveřím, ale že tu Jack je, nevnímala.
„Sam?“ Její pohled se zaostřil a potom oči zavřela. Ve tváři bylo znát její napětí a potom zabořila hlavu do polštáře.
„Sam, potřebujeme si promluvit.“ Zavrtěla hlavou.
„Slíbil mi, že vám to neřekne.“ Jack vešel dovnitř.
„On mi to neřekl a bylo by snazší vám rozumět, kdybyste nemluvila do polštáře.“ Otočila hlavu, aby k němu byla tváří, ale oči měla stále pevně zavřené.
„Ale víte to, že?“
„Četl jsem hlášení, které napsala Janet.“
„Ah.“
„Je mi to líto Sam. Kdybych to mohl vrátit a změnit, tak bych to udělal. Udělal bych cokoliv, abyste to dítě měla.“ Sam stékala po tváři slza a spadla na polštář.
„Myslela jsem, že už jsem vyplakala všechny slzy.“ Jack udělal další krok k posteli.
„Tak to není, když se stane něco takového.“ Sam se najednou posadila. Oči měla široce otevřené a hlasitě dýchala. Jack udělal poslední dva kroky, aby byl u ní. Posadil se vedle ní a položil jí ruku na rameno.
„Co je?“
„Janet a já jsme je pohřbili. Bože, je mi to líto. Měla jsem vám to říct. Měl jste tam být. Tak moc jsem se bála, že by vás to zničilo, že jsem vůbec nepomyslela na to, co nám moje lži způsobí.“
„Já vím, já vím. I když mě to mrzí, že jste si myslela, že mi to nemůžete říct, chápu proč. Na čem teď záleží je to, abychom se s tím vyrovnali společně.“
„Vy se na mě nezlobíte?“
„Ne.“
„A na sebe?“
„Možná trochu, ale vím, že jsem to jinak udělat nemohl. Kdybych vás nestřeli zatem, tak byste vy i dítě stejně zemřely. Alespoň jsem zachránil vás.“
Sam se k němu obrátila a objala ho. A Jack ji pevně držel.
„Je to blízko hrobu Charlieho.“ Řekla Sam potichu, ale i tak to Jack moc dobře slyšel. Mírně ji od sebe odtlačil, aby jí viděl do tváře.
„Cože? Proč?“
„Protože takhle můžete navštěvovat Charlieho a taky naše dítě, aniž byste o tom věděl. Cítila jsem se líp, když jsem věděla, že jste mu nablízku.“
„Jí.“
„Cože?“
„V hlášení Janet bylo řečeno, že to dítě byla holčička.“
„Myslím, že jsem se na to nikdy Janet nezeptala.“ Sam si položila hlavu Jackovi na rameno.
„Co kdybyste se umyla a šli bychom spolu na hřbitov.“ Sam přikývla, ale ani se nepokusila se pohnout. Bylo jí v jeho náruči tak hezky. Zvlášť když se teď zbavila toho břemene, které tížilo její srdce. Po několika minutách ji Jack zvedl a pomohl jí do koupelny. A mezitím, co se Sam připravovala na cestu, šel Jack do kuchyně, aby udělal nějaké kafe.

Daniel strávil celý den přecházením po své laboratoři. Teal´c si brzy uvědomil, že jeho nejoblíbenější archeolog bude špatnou společností, takže raději vyklidil pole. Vrátil se akorát včas, aby ho vyzvednul na jídlo. Když se vrátili z jídelny, rozhodl se Daniel, že musí Sam zavolat a ujistit se, že je v pořádku. Když v telefonu uslyšel Jackův hlas, s úlevou si oddechl.
„Dům Samanthy Carterové.“
„Ahoj Jacku, tady Daniel.“
„Oh, ahoj.“ A při tomhle úplně viděl, jak si Jack zajel rukou do vlasů.
„Jak se má Sam?“
„Um, dobře. Má se fajn.“
„A jak se máš ty?“
„Já jsem ok. Díky. Tím opravdu myslím díky.“
„Není zač. Uvidíme se s vámi zítra?“
„Vezmeme si pár dní volno. Ale můžeš zavolat. Možná bychom si mohli dát spolu večeři nebo tak něco.“
„To zní dobře. Uvidíme se později.“
„Jo, později.“ A když Daniel zavěsil, usmíval se.
„Vypadá to, že tvůj plán vyšel, Danieli Jacksone.“
„Jo, myslím, že ano. Co kdybychom to oslavili zmrzlinou?“
„To zní jako přijatelný nápad.“ Usmíval se Teal´c a přikývl, že to bere.

Jack zavěsil a šel do kuchyně. Zastavil se ve dveřích a díval se na Sam, jak zkoušela, jestli už jsou těstoviny uvařené. A když zakroutila hlavou a vrátila je zpět do hrnce, připadala mu nádherná. Otočila se a viděla, jak se na ni Jack upřeně dívá.
„Co? Vyrostlo mi snad něco na nose?“ Usmívala se. Jack přešel co nejblíž k ní.
„Jen mě fascinovala myšlenka, že jste nosila moje dítě.“ Zvedl ruku a položil ji na její tvář. „O tom, že se tohle stane, jsem snil roky. A ve skutečnosti se to už stalo. Mezi dvěma lidmi nemůže být větší pouto.“
„Výjimkou je pouto, když své dítě ztratí.“ Stále se mu dívala do jeho očí, ale ty její byly plné smutku.
„To je pravda.“ Řekl Jack a naklonil se k ní. Jejich ty se setkaly. Polibek byl lehký, ale plný citu. Sam mu dala ruce kolem krku. Jack ji chytil kolem pasu a přitáhl si ji ještě blíž. Pevně ji objal. Jejich polibek se prohloubil. Zvuk kypící vody na sporáku je vytrhl z jejich zasněného světa. Sam ztlumila hořák. Vzala lžíci na těstoviny a několik jich vytáhla z hrnce.
„Myslím, že už jsou hotové. Můžete mi podat cedník?“
„Ano, jistě.“ Jack sáhl za sebe a podal jí ho. Jejich prsty se dotkly.
Během večeře si nezávazně povídali. A když oplachovali nádobí a dávali je do myčky, stáli těsně vedle sebe.
Zazvonil telefon.
„Já to vezmu, stejně to asi bude zase Daniel.“ Řekl Jack.
„Dům Samanthy Carterové.“ Najednou Jack svěsil hlavu a otočil se na Sam. „Vydržte chviličku.“
„Sam, to je Pete. Chcete s ním mluvit?“ Ztrápeně se na ni podíval.
„Ano, děkuji.“ Řekla Sam a přešla až k němu. A když si brala sluchátko, jejich prsty se zase dotknuly. Jejich pohledy se setkaly. Najednou se jí zvedl žaludek. Jack se vrátil ke dřezu a snažil se, aby nebylo vidět, že ho ten telefonát přece jen zajímá. Sam šla do obývacího pokoje, ale zůstala tak blízko, aby ji Jack mohl slyšet i vidět. Nechtěla, aby něco zničilo mezi nimi důvěru, když ji zase právě teď získali zpátky.
„Ahoj Pete. Jak se máš?“

„Nemyslím si, že by to zrovna teď byl dobrý nápad.“

„Dali jsme si spolu večeři.“ Sam se podívala na Jacka a viděla, že ji sleduje.

„To není tvoje starost.“ Jack vešel do obývacího pokoje.

„To se takhle chováš vždycky nebo jen teď, když jsem ztratila paměť?“

Jack seděl na pohovce a předstíral, že si čte časopis, staré vydání Scientific America, které držel vzhůru nohama.
„Já dělám to nejlepší, co můžu. Potřebuji víc času.“ Sam se otočila a dívala se oknem ven. Světla na ulici jí připomněly hvězdy, kam cestovala, než se tohle stalo.
„Samozřejmě, že chci, aby to bylo lepší. Chci zpátky do práce. Nechci, aby se moji přátelé cítili, že se kolem mě musí vznášet, abych se nesložila nebo se nerozčílila.“
„Nevím, jestli to chci nebo ne. Jak to mám vědět, když si na tebe ani nepamatuji, na to že jsme byli spolu?“
Tenhle ten jednostranný rozhovor přiváděl Jack k šílenství. Chtěl Sam vytrhnout sluchátko z ruky a říct Petovi, aby se navždycky ztratil. Položil časopis. A když Sam slyšela, jak udeřil o stůl, otočila se. Napůl se na něho usmála.
„Co kdybych ti zavolala až budu připravená?“ Jack se zamračil a podíval se na ni s obavami, když slyšel, že začíná být rozčílená. Sam ještě několik minut poslouchala a potom beze slova zavěsila.
„Daniel říkal, že se takhle Pete chová, protože má o mě starost. Což by měla být asi dobrá známka a já bych měla mít lepší pocit, co se ho týká.“
„Myslím, že ano.“
Sam se posadila vedle Jacka.
„Jack tu se mnou můžete pane vydržet?“ Jack se k ní otočil, měl doširoka otevřené oči a pootevřenou pusu.
„Jak se mě po tom všem, co se mezi námi dnes stalo, můžete ptát?“ Řekl a položil jí ruku na rameno.
„Vždyť jsem vás od sebe odstrčila. Odmítala jsem s vámi o čemkoliv mluvit, kromě hlášení o misích, přestala jsem zvedat vaše telefony. Posílala jsem zpátky květiny od vás a taky dopisy. Byla jsem pěkná mrcha.“ Sam svěsila hlavu a odmítal se mu podívat do očí.
„Přít se o tohle s vámi nebudu, teď když vím proč. Ranilo vás to a být vám nablízku nepomáhalo. Když se nemůžete obořit na ty, co milujete, tak potom na koho?“
„Přestala jsem s tím vůbec někdy? Tím myslím, že to vypadá, že jsem se rozhodla to přejít přímo vám před nosem. Musela jsem vědět, že vás to bude bolet.“
„Doufám, že ne. Hodně jsem se snažil, abych před vámi svoje pocity skrýval. My oba jsem si v tomhle dost podobní, víte. Oba jsem mistři v tom, držet všechno pod pokličkou.“
„A co teď?“
„Tak jak moc bych tu chtěl sedět a říct, že je tohle pro nás oba něco nového, tak nemůžu.“
Jack cítil, jak se od něho Sam maličko odtáhla. „Chtěl bych s vámi prožít další takové dny jako byl dnešek a včerejšek, kdyby to bylo možné. Myslím, že musím počkat, až se vám vrátí všechny vzpomínky a vy si budete jistá, že tohle je to, co opravdu chcete.“ Sam se mu stále odmítala podívat do očí. A on viděl, jak jí až k nosu stékala slza a potom jí ukápla na kalhoty.
„Sam…“ Pevně ji objal a políbil ji do vlasů. Sam se na něho podívala. Dala mu ruce na ramena a potom kolem krku. Uklonila hlavu a zlehka ho políbila. A on jí na to odpověděl plnou silou. Polibek prohloubil a ještě víc si ji k sobě přitiskl. Když cítil, jak se její jazyk dotkl jeho rtů, stáhl se zpět.
„Tohle ne, chci, aby to fungovalo. Pokud to uděláme, tak aby to bylo navždycky. Nemůžu použít naše city k tomu, abych vás svedl nebo vás zneužil. Musím si být jistý, že tohle všechno chcete, ne jen vaše část, která už si vzpomněla na to, co mezi námi kdysi bylo.“
„Přála bych si, abych vás mohla přesvědčit, že tohle opravdu chci. Ale zatím to udělat nemůžu. Takže si vezmu alespoň to, co můžu mít právě teď.“ Schoulila se Jackovi v náruči a položila si hlavu na jeho rameno.
„A nezáleží na tom, co přinese zítřek, teď vím, že jste byla matkou mého dítěte. Tohle je něco, co nás spojí navždycky.“
Jack si přejel rukou po ztuhlém krku, když ho vůně kávy zašimrala v nose. Otevřel jedno oko a rozhlédl se po obývacím pokoji Sam. Naštěstí měl v sobě tolik síly, že zůstal spát zde v pokoji a nespal v její ložnici, i když se ho tam Sam snažila dostat. Posadil se a otočil se, aby na ni viděl do kuchyně. Byla k němu obrácená zády a nalévala kávu.
„Dobré ráno. Nějaké sny?“ Sam se k němu obrátila. A její úsměv rozzářil její tvář.
„Nechala jsem explodovat slunce. Víte, jak málo lidí se k něčemu tak … tak velkému dostane?“
Jack vstal a vešel do kuchyně.
„Pokud jde o mě, tak já ano. A taky vím, jak málo lidí je schopno přijít s tak opovážlivým a důmyslným plánem.“ Přešel až k Sam a natáhl se, aby si ze skříňky vyndal hrnek. Sam se dotkla svými rty jeho krku.
„Ještě jsem si nečistil zuby.“
„Ani já ne.“ Zašeptala a přejela mu jazykem po ušním lalůčku. Jack přestal na chvíli dýchat a oběma rukama se pevně držel skříňky. Po ránu jeho kolena nebyla nikdy moc pevná a navíc teď jeho krev směřovala do jednoho místa. Špatného místa.

„Sam, nedělejte to, zatím ne. Pořád potřebujeme ještě čas.“ Zvedla hlavu a pevně se mu dívala do očí.
„Jak vás můžu přesvědčit, že tohle je to, co chci. Že jsem to chtěla před třemi lety a chci to i dnes.“ Zakroužila boky a Jacka to přivádělo k šílenství. Udělal krok vzad a hrnek nechal ležet na pultu.
„Ne, tohle jste před třemi roky nechtěla. Vy si na to možná zatím nevzpomínáte, ale tehdy jste chtěla Orlina. Celou tu dobu jsem se vás pokoušel přesvědčit, že by to mezi námi mohlo fungovat. Vy jste mi dala jasně najevo, že ne.“ Sam viděla, že tohle byla pro Jacka bolestná vzpomínka.
„A tohle všechno se odehrávalo v tajnosti, takže jste nemohl nikomu dát najevo, jak jsem vám ublížila.“
Jack couval, dokud nenarazil do protějšího pultu. Sam se otočila a nalila mu do hrnku kávu.
„Tak mi o tom řekněte. Možná si na to přitom vzpomenu.“ Vyšla z kuchyně do obývacího pokoje. Posadila se na pohovku a stočila si nohy pod sebe. Jack šel za ní a posadil se na opačný konec.
„Opravdu chcete strávit ráno vytahováním takových vzpomínek?“ A když se na ni díval, mračil se.
„Ano. Čím dřív si o tom promluvíme, tím dřív se přes to dostaneme.“ Řekla Sam a dívala se na něho pevným a hřejivým pohledem, kterým byl Jack přitahován. Chtěl, aby to bylo za nimi, ale taky byl rozzlobený. Nebyl si jistý, jestli je připravený se od toho oprostit. Bál se, že by na něj Sam zase mohla být naštvaná.
„Dobře, vmetla jste mi Orlina do tváře.“
„Nechte mě hádat, umřel mi v náruči.“ Usmála se, tohle brala jako vtip.
„No, technicky vzato….ano.“ Řekl Jack a zadíval se na svůj hrnek s kávou.
„Bože! Neříkejte mi, že jsem i tentokrát stiskla spoušť!“
„Ne, ne. On se obětoval, aby nás zachránil. A vlastně ani mrtvý není. Povznesl se. Bylo to vlastně jeho druhé povznesení. To první zrušil, aby mohl být s vámi.“
„To zní jako velký závazek.“
„Podle toho, jak to Daniel říkal, tak jste mu neříkala, aby své povznesení zrušil, prostě se tak rozhodl, protože jste se mu natolik líbila, že přešel do podoby z masa a kostí. A ve vašem sklepě postavil bránu.“
„Bránu?“ Zeptala se Sam s očima otevřenýma dokořán.
„Ano, oba jste jí prošli, abyste zastavili jeden z SG týmů, aby nespustili jakousi zbraň, která by proti nim rozhněvala Antiky. A vy jste skončila se sakra obrovským účtem. Myslím, že generál Hammond vám s tím nějak pomohl, když takhle SGC získalo nově sestavenou bránu.“
„Já jsem měla vztah s někým, kdo dokázal postavit svou vlastní bránu?“
„Dvakrát.“
„Měla jsem s ním něco ještě jednou?“
„Ne, to byl jiný chlapík, Narim.“
„Vzpomínám si na něho. Našli jsme ho v popelu. Myslel si, že jsem anděl.“ Sam se při té vzpomínce usmála.
„Ano. Teal´c říkal, že vás měl hodně rád a že si v jeho domě naprogramoval váš hlas, aby s ním mluvil.“
„Mluvící dům? Takže tím mi dáváte najevo, že vy jste ten nejnormálnější muž, se kterým jsem něco měla.“ Podívala se Sam na Jacka pobaveně.
„No, ano. Než se na scéně objevil Pete.“
Jackův hrnek byl prázdný, ale on ho stále držel.
„Takže jaké to mezi námi bylo, když jsem s nimi….“
„Vím, že jste se pokoušela mě rozhodit. A já jsem byl rozhodnutý, že to se nestane. Došel jsem k závěru, že pokud budu hodný, přívětivý a starostlivý, tak potom to budete vy, kdo se z toho zblázní. A Narim vás stejně nikdy nedostal. Myslela jste si, že byl příliš fádní.“
„On uměl postavit bránu a já jsem si o něm myslela, že je moc fádní?“ Zvedla Sam obočí a Jack se na ni podíval, aby jí viděl do tváře. Usmál se.
„Byl moc jednoduchý. Chodil za vámi s vyplazeným jazykem. To pro vás nebyla žádná výzva.“
„Mnohem jednoduší než si něco začít se svým velícím důstojníkem. A navíc s možností vojenského soudu.“
„Přesně.“
Sam zavrtěla hlavou a usmála se. Věděla, že umí Jacka přečíst mnohem lépe, než on si myslí. Pochybovala, že by tím, že je to pro ni tak snadné, ho pochopit, byl nadšený.
„Pokračujte. Co ještě jsem dělala, abych vás provokovala?“
„Pak tady byl velvyslanec, se kterým jste přímo přede mnou klidně flirtovala.“
„A kde je Narim a ten velvyslanec?“ To, jak se Jack tvářil, jí všechno napovědělo.
„No to si děláte legraci! Zabila jsem je nebo jsem je měla v náruči, když umírali?“
„Vlastně ne. S Narimem jsme ztratili spojení, když byla jeho planeta napadena goa´uldy. Jeho poslední zprávy byly špatné a my jsme se s jeho planetou už nedokázali spojit. A velvyslanec se ztratil na jedné misi. Obětoval se, abyste se mohla vrátit a varovat nás. Zachránil Zemi.“

„Vypadá to, že mám přinejmenším slabost pro muže, kteří se chtějí sami obětovat a jsou vždycky ochotní zemřít, aby zachránili Zemi. A pokud vím, podle toho na co si pamatuji, je možné i vás takto popsat!“ Sam vstala, začala přecházet po pokoji a zvýšila hlas.
„Proč by mě někdo chtěl zvát na schůzku, když mám tak skvělou pověst! Vsadím se, že si o mě povídá celé město, jak doženu muže přímo k jejich smrti!“ Ztěžka dýchala a od byla od Jacka odvrácená. Vstal a pomalu přešel k ní. Položil jí ruce na ramena a přitáhl si ji k sobě. Odolávala mu, tak přitlačil. Když to vzdala, dal jí ruce kolem pasu.
„Sam, promiňte. Neměl jsem v úmyslu, aby to tak vyznělo.“ Cítil její slzy, i když nevydala ani hlásku. „Nikdo si nemyslí, že byste se k mužům chovala jako černá vdova.“
„Černá vdova?“ Sam se k němu otočila tváří. „Tak tohle je reputace, kterou jsem si vysloužila? Pokud si tohle myslíte, proč tady vůbec jste? Proč riskujete?“ Pokusila se od něho odtáhnout.
„Sam, to ne. Nezáleží na tom, jak jsem se moc snažil přestat vás milovat, stejně se mi to nepodařilo. I když jsme se hádali, jeden druhého ignorovali, moje láska byla ještě větší.“
Jack si ji k sobě zase přitáhl blíž. „Přestal jsem to odmítat, jak se cítím, když jste byla unesena. Stalo se to tady na Zemi, přímo mě pod nosem. Tak moc jsem se snažil vám dát dostatek prostoru, kdy jsem doufal, že se nějakým zázrakem rozhodnete, že beze mě nemůžete žít, že jsem celé tři dny ani nevěděl, že jste pryč. Málem jsem vás ztratil, protože jsem se choval jako pitomec.“
Sam ho nechala, aby ji zase vzal do náruče. Cítila, že se při té vzpomínce Jack chvěje.
„Zní to, jako bychom byli oba dva pěkně tvrdohlaví pitomci.“
Jack se zachechtal.
„Ano, to je něco, co mezi námi dobře fungovalo.“ Sam se mu podívala do očí. Krátce se políbili a Jack nakonec polibek prohloubil.
„Sam, chci, abyste prošla všemi svými vzpomínkami. A když to budete zase vy, tak potom chci, abyste znovu objevila nás dva. A to záleží na tom, co zjistíte o vás a Petovi. Já neudělám nic, dokud nebudete mít možnost si zrekapitulovat celou svoji minulost.“
„Chápu, Jacku. Já na tom budu pracovat tak dlouho, dokud mi slíbíte, že mi budete připomínat, k čemu mám dospět.“ Zvedla hlavu a znovu ho políbila. Jack neotálel a polibek prohloubil. Sam mu zajela rukama do vlasů. A on cítil, že ztrácí kontrolu a polibek ukončil a tehdy Sam od něho ustoupila.
„Takže co budeme dneska dělat, když víme, co dělat určitě nebudeme?“ Jackovi to chvíli trvalo, než jeho mozek začal zase normálně fungovat. Jeho myšlenky byly pořád tam, kam mířila jeho krev. A když mu její slova začala dávat smysl, usmál se.
„Vzpomínáte si na bowling?“
„Ahoj Sam. Co to děláte?“ Zeptal se Daniel, obešel její pracovní stůl a posadil se naproti ní a jejímu laptopu.
„Procházím výpočty týkající se planetárního posunu, které nám poskytl generál O´Neill díky jeho znalostem Antiků. Ani za celou tu dobu jsem nebyla schopná dát je do souladu s našimi předchozími rovnicemi. Raději bych jim lépe porozuměla, než je jenom používala, protože fungují.“
„Tak si myslím, že se opravdu nudíte, když se vracíte k něčemu takovému.“
„Neřekla bych, že se nudím. Jenom se snažím být užitečná.“ Sam zavřela laptop a zadívala se na Daniela.
„Co bych ráda dělala, je zase procházet bránou.“
„A mluvila jste o tom s Jackem?“
„To se snadněji řekne, než udělá, Danieli. Zvlášť teď jak se věci mají.“
„Nechte mě hádat. Ve vzpomínkách jste se dostala do období zimy ve vašem vztahu s Jackem, jak mi s Teal´cem říkáme.“
“Vy jste nás s Teal´cem přirovnávali k ročním obdobím?“
„Tehdy nám to připadalo vhodné. Musíte pochopit, že ani jeden z vás s námi nikdy o tom, co se mezi vámi děje, moc nemluvil, alespoň ne se mnou. My s Teal´cem jsem si jen dali dohromady jednotlivé střípky a sledovali, co s vámi oběma vaše city dělají, jako byste byli na horské dráze.“
„Ah, a co jste si tedy dali dohromady a jak se to týká ročních období?“
„No, na jaře vašeho vztahu jste spolu s Jackem šíleně flirtovali. Byla to pro nás všechny velká legrace a díky tomu jsme se mnohokrát hodně nasmáli, když jsme v noci seděli kolem ohně. Čas od času to bylo dost bláznivé a dali jste si na několik dní pauzu, potom jste to nemohli vydržet a začali jste znovu.“
„Na to vzpomínám. Byla to zábava a bylo to taky vzrušující.“ Sam se tvářila nostalgicky a usmívala se.
„Léto znamenalo větší intenzitu. Flirtování ustalo. Ale byly tu pohledy a letmé dotyky. Nikdy jsem se Teal´ca neptal, co si myslí. Ale já jsem si byl jistý, že jste nakonec všechny ty předpisy hodili za hlavu. Několikrát jsem se ptal Jacka, ale on to nikdy nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. A teď si myslím, že jsem měl pravdu.“
„Tak nějak, ačkoliv vliv toho mimozemského viru v tom sehrál velkou roli, tehdy to bylo nejdál, kam jsme se dostali. Kdyby ho nebylo, asi bychom se k tomu dostali vlastní cestou, ale ne tak rychle. Takže co se stalo, že došlo k pádu?“
„Hned po té záležitosti s počítačem, když jste odjela a potom se vrátila, to mezi vámi dvěma ochladlo. Jack mi stále opakoval, že si nemám dělat starosti, že každým dnem zase budete jako dřív. Dokonce i když byli ve vašem životě jiní muži….“
„Myslíte Orlina a Narima?“
„Ano, vzpomínáte si na ně?“
„Vlastně jsem s nimi ve skutečnosti nic neměla. Orlin mi pomohl pokusit se zapomenout na bolest ze ztráty dítěte a toho, že jsem ublížila Jackovi. Ale Narim byl jen přítel, i když se pokoušel o něco víc.“
„Jackovi se to vůbec nelíbilo, když věděl, že vás chtějí, ale zůstal klidný. Prostě byl v pohodě, tedy jeho způsobem. Dokud vás neunesli. A tehdy začala zima.“
„Věděl jste, že mě málem zabili? Stačilo jen několik minut a oni by mi otevřeli lebku a vyndali mi mozek.“
„Slyšel jsem, že to měli v plánu. Byly to blázni, to je jasné. Měli jsme štěstí, že jsme vás našli. Jack byl velice rezolutní. Nejsem si jistý, jestli tehdy vůbec spal. Kdyby ho nepostřelili, tak by za vámi asi chodil celý měsíc.“
„Takže to mezi námi ochladlo po tomhle?“
„Ano, nevím, co se stalo, že to Jack začal vidět jinak, ale vypadalo to, že se toho, co mezi vámi bylo, vzdal. Neberte si to špatně, byli jste oba profesionálové, chovali jste velmi profesionálně, občas jsme se zasmáli. Ale už tu nebyla ta zábava.“
„Zábava? Vy považujete postřelení a mučení za zábavu? Řekl vám už někdo, že byste si měl najít lepšího koníčka?“ Usmívala se Sam na Daniela.
„No zrovna vy máte co říkat. Vy, která jste nechala explodovat slunce.“ Usmíval se na ni Daniel. „Zdálo se, že v našem týmu došlo k jakémusi napětí, když to mezi vámi a Jackem už nebylo tak osobní. Přestali jsme jako tým chodit ven. Dokonce i naše večeře byly kratší a takové zvláštní. Měl jsem pocit, že jsem uvězněný mezi svýma dvěma přáteli.“ Řekl Daniel a díval se přitom na svoje ruce.
„To proto to bylo tak jednoduché odejít?“ Daniel vstal, přešel k Sam a objal ji.
„To byla jen část. Už jsem neměl ten pocit, že sem patřím. Necítil jsem, že tu stále mám svoje místo. Myslím, že jsem utíkal, ačkoliv tehdy jsem si říkal, že to dělám hlavně pro nás. Je mi líto, že jsem vám ublížil. Je mi líto, že jste se musela dívat, jak umírám. Je mi líto, že jsem vás opustil.“
Ani Sam ani Daniel si nevšimli, že ve dveřích stojí Jack. Poslouchal, co Daniel Sam říkal. Když o tom teď přemýšlel, překvapilo ho, že to Daniela tak zasáhlo.
„A mě je líto, že jsem tu pro vás nebyl.“ Daniel i Sam se otočili a dívali se na Jacka. Daniel od Sam odstoupil, když šel Jack přímo k ní. „Byl jsem hroznej bastard. Když vás unesli, myslel jsem, že jsem vás ztratil.“ Daniel pomalu ustupoval ke dveřím.
„Moje srdce dělalo úplné kotrmelce, když jsme vás hledali. Do té doby jsem ani nevěděl, jak moc vás miluji. Když jsem se potom probral na ošetřovně, věděl jsem, že vás od sebe musím odstrčit, než to uděláte vy mě. Jinak bych byl zase ztracený. Vy jste mi to zpočátku, když jste zůstala mimo, usnadnila. Ale časem jsem začal být rozzlobený, že vám můj odstup nevadil.“ Daniel se zastavil v chodbě. Věděl, že tohle nebylo pro jeho uši, ale nemohl prostě odejít. Teal´c mu řekl, jak Jack Sam od sebe odstrčil, když potřebovala oporu, po té co se Daniel povznesl. A to, že Jack svému týmu a zvlášť Sam nepomohl, Daniela překvapilo. Teď to dávalo smysl. Ale také bylo jasné, že Sam s Jackem mají před sebou ještě hodně dlouhou cestu, pokud mají mít nějakou budoucnost. Daniel se obával, že možná nebudou schopní dojít až tak daleko. Sam vstala a šla k Jackovi.
„Já jsem vás potřebovala.“
„A já jsem tady nebyl. Opakovaně jste se pokoušela, ale já jsem vás k sobě nepustil. Chtěl jsem vám ublížit. Chtěl jsem, abyste se cítila sama, tak jak jsem byl já, když jste beze slova zmizela po té události s entitou a když vás zadržoval Conrad. Chtěl jsem vám ublížit.“
Zvedl ruku a položil jí ji na rameno.
„A fungovalo to. A i když jsme si mysleli, že zemřeme, když ten meteorit směřoval k Zemi, odmítal jste ustoupit. Nechal byste mě umřít, aniž bych věděla, že mne máte stále rád a bez toho, abyste mě nechal vám říct, jak jsem se cítila. V tom, jak způsobit bolest, jste sakra dobrý.“ Sam se posadila a dívala se na podlahu.
„Já jsem byl vždycky lepší v tom působit bolest, než se otevřít. Říkal jsem si, že jste si se mnou buď prostě jen hrála nebo jste nevěděla, co opravdu chcete. A musel jsem to být já, kdo to mezi námi ukončí. Musel jsem vám ukázat, že venku jsou i lepší možnosti.“
„To vy jste to musel rozhodnout. Když jste byl tak ochotný přijmout moje podivné nápady na záchranu planety, proč jste mi nevěříte, když vám říkám, že vás miluji a chci svůj život strávit s vámi? Koho se opravdu bojíte, mě nebo sebe?“ Podívala se na něho. Nevěděla, jestli to, co mu řekla, něco změnilo.
„Nevěděl jsem to tehdy a nevím to ani teď.“ Jack k ní přistoupil o krok blíž a dal jí i druhou ruku na rameno. „Vím jen, že jsme oba dělali chyby, ale budoucnost nám možná dá příležitost, abychom si vybrali jinak. Než jste byla zraněná, tak jsme byli oba moc vystrašení, abychom o tom, jak se cítíme, mluvili. A pokud spolu i nadále budeme mluvit, možná na tom pak budeme tak, že bychom byli schopní vytvořit si takovou budoucnost, na níž se budeme oba těšit.“
„To by se mi líbilo.“ Sam mu stiskla ruku. „Když mluvíme o budoucnosti, kdy si myslíte, že zase budu moct procházet bránou?“
„Bránou! Jste blázen! Ještě ani nemáte zpátky všechny svoje vzpomínky!“
„Ale už jsem blízko a podle toho na co si vzpomínám, tak toho o programu vím víc než ostatní členové SGC. Daniel, Teal´c a já můžeme navštívit několik přátel v sousedství. To by pro nás byla šance pracovat zase jako tým a dostat se odtud ven.“ Sam se na něho podívala, tvářila se hodně jistě. Prosila ho a on jí nemohl odolat.
„Uvidím, co řekne doktorka.“
„Říkala, že po fyzické stránce není důvod, proč bych nemohla zase naplno pracovat. Dokonce i můj psychiatr si myslí, že by to mohlo urychlit moje uzdravení a dokonce i můj pokrok na ni udělal dojem.“
„Jako obvykle, to máte všechno promyšlené. Zítra na poradě to prodiskutujeme s Teal´cem a Danielem a všemi zainteresovanými doktory.“
Sam vstala a objala ho.
„Děkuji.“ Jack ji také objal a užíval si ten pocit, že ji má ve své náruči. Tohle se mezi nimi od minulého týdne, kdy byli spolu, nestalo. Jack si musel připomenout, že jsou v práci a pod stálou kontrolou kamer. A tak se od ní odtáhl.
„Uvidíme se zítra.“
„Ano pane.“ Sam zářila, ale Jack se moc šťastně netvářil.
Daniel se zašklebil a podíval se na Teal´ca, právě slyšeli třetí bouchnutí dvířek u skříňky v kuchyni. Stáli tady před dveřmi jejího domu asi tři mnuty a Daniel se snažil dodat si dost odvahy a zaklepat. Pokaždé, když už na to byl připravený, bouchla Sam dvířkami nebo hlasitě zaklela. Daniel si upravil laboratorní plášť, který měl na sobě a zazvonil. Slyšeli neslušnou nadávku, která opustila její jinak slušná ústa. A když se dveře začaly otvírat, Daniel se trochu otřásl.
To, co Sam před sebou uviděla, ji mírně vyvedlo z míry. Na svou zlost, namířenou proti sobě, najednou zapomněla. Prohlížela si Daniela od hlavy až k patě a zase zpátky. Měl na sobě černou sukni, růžový svetr a bílý plášť. Tenisky se k jeho oblečení sice moc nehodily, ale bylo to lepší, než kdyby měl boty na podpatku. A když se její oči přesunuly od jeho bot směrem nahoru, rychle si nasadil hnědou paruku. Když se mu Sam pozorněji zadívala na obličej, viděla, že má make up.
„Co kdybyste mě pustila dovnitř, než vaši sousedé zavolají policii a já umřu ostudou.“ Řekl Daniel a snažil se vyhnout jejímu pohledu, který mířil přímo do jeho očí.
Sam ustoupila stranou, takže měl Daniel i Teal´c dost místa, aby mohli vejít do domu. V tichosti za nimi šla do obývacího pokoje.
„Danieli, vysvětlil byste mi, proč máte na sobě tohle oblečení?“ Sam si nemohla pomoct a začala se usmívat.
„No, jsem rád, že vás to trochu pobavilo.“ Zvedl Daniel obočí.
„Tohle všechno jste udělal,“ a rukou ukázala na jeho podivný vzhled, „jenom proto, abyste mě rozesmál.“
„No, ne tak úplně. Jenom mi došlo, že asi dneska potřebujete někoho, s kým byste si mohla promluvit. A ačkoliv jste se vždycky přátelila s Jackem a s námi, nikdy to nebylo stejné přátelství, jaké jste měla s Janet.“
A jakmile se Daniel zmínil o Janet, pochopila Sam, proč má na sobě tyhle věci. Úsměv z tváře jí zmizel.
„Vy a Janet jste spolu někdy strávily celé noci a povídali jste si. To vám oběma pomáhalo vyrovnat se s tím, že jste ženy, které pracují v mužském světě. Váš vztah s ní byl zcela jiný než s někým jiným. Doufal jsem, že se můžu pokusit být pro vás tím člověkem. Chtěl jsem, abyste se cítila opravdu dobře, když se mnou budete mluvit. Myslím, že jsem prostě chtěl být vaší přítelkyní.“ Sam se pokoušela být na Daniela naštvaná, že takto napodoboval Janet, ale když se zmínil o ´přítelkyni´, tak už to nešlo.
A když se naplno rozesmála, Daniel úplně poskočil.
„Sam?“ Po tvářích jí stékaly slzy a držela se za břicho.
„Jen jsem si …představila…co by ….na to řekli… mariňáci….kdybych jim řekla… že jste ….moje přítelkyně!“ Sam se opřela o opěradlo židle, aby smíchem nespadla dolů. Daniel si zajel rukou do vlasů, ale uvízla mu v paruce a když se ji snažil dostat ven, paruka mu sjela z hlavy dolů a přeletěla přes celou místnost. To Sam rozesmálo ještě víc, takže nakonec stejně skončila na podlaze. Snažila se popadnout dech, po tvářích jí stále stékaly slzy. V okamžiku, kdy paruka přistála na zemi to vzdal i Daniel a začal se taky smát. Ani Teal´c nezůstal pozadu a na tváři se mu objevil úsměv. A z toho, že to pobavilo i Teal´ca, dostali ti dva další záchvat smíchu.
Když se Sam konečně podařilo zase normálně dýchat a utřela si slzy, viděla, jak si Daniel pohrává s lemem poměrně krátké sukně a začala se znovu hihňat.
„Budu s vámi mluvit…. ale jenom ….když se převléknete. Ještě víc takového smíchu…a budete mě křísit…kvůli nedostatku kyslíku.“
„Mám věci v autě.“ Sam přikývla. „Teal´cu, bylo by možné, abys mi pro ně zašel? Nechci, aby mě sousedé Sam zase takhle viděli.“ A když mu Daniel zamával, všimla si Sam, že má nalepené umělé nehty. Znovu se začala smát. Když se Teal´c vrátil, zrovna si otírala tváře.
Když Daniel uslyšel, že je Teal´c zpátky, otočil se, aby mu poděkoval. Ale než měl možnost něco říct, uviděl koutkem oka záblesk.
„Sakra, co to bylo?“
„Opravdu si myslíte, že bych vás nechala z toho jen tak vyklouznout? Musím mít přece fotografii jako důkaz, že jste došel až k takovému extrému, abyste mě donutil si promluvit. Oblékl jste se tak někdy, abyste k povídaní přemluvil Jacka?“ Daniel se usmál.
„A kde myslíte, že jsem na tohle přišel?“ Sam se rozšířily oči údivem.
„Kdy? A co jste si oblékl?“
„Všechno vám řeknu, když mi dáte moje šaty a ukážete mi, kde se můžu převléknout. A vymažete tu fotku.“
„O tom posledním musím popřemýšlet.“ Sam mu ukázala, kde má pokoj pro hosty. Potom šla do kuchyně a všem třem nalila limonádu.
Když se Daniel vrátil, Sam s Teal´cem popíjeli limonádu.
„Stále si chcete promluvit?“ Sam si zkousla spodní ret. Daniel se posadil na židli blízko pohovky a Teal´c stál u krbu.
„Modrá je hezká barva, ale Janet používala hnědou.“ Daniel se na sebe podíval, ale tvářil se zmateně, takže Sam bylo jasné, že neví, co má na mysli. Vstala a šla do koupelny. Když se vrátila, dala mu před obličej malé zrcátko.
„Chcete mi říct, že těch stínů je trochu moc?“ Sam se zachechtala a podala mu zrcátko.
„Vedle dřezu leží utěrka, až si umyjete obličej, tak ji můžete použít.“ Daniel vstal a šel si umýt zbytky svého make upu. Když se vrátil, seděla Sam na pohovce a listovala v nějakém časopise. Teal´c se usadil před televizí. Daniel se posadil na svou židli a jen se díval. Po chvíli mu došlo, že pokud ten jejich rozhovor má začít, tak to bude muset být on, kdo to udělá.
„Takže, co se děje v tom vašem geniálním mozku?“
„Pokoušíte se být jako Jack?“
„Ani ne, ale pokud to povede k našem rozhovoru, tak v tom budu pokračovat.“ Sam zavrtěla hlavou. Chvíli sledovala Teal´ca, ale vypadalo to, že ho jejich rozhovor nezajímá.
„To je dobrý. Raději si promluvím s vámi. Protože jste tady tenkrát nebyl, možná budete objektivní.“
„Pokusím se. Řekněte mi, co vás znepokojuje.“
Sam si dala nohy pod sebe. Dívala se na svoje ruce, jak prsty bubnuje o svoje stehno. Zvuk televize odváděl její pozornost od rozhovoru. Daniel si odkašlal.
„Netrvalo to dlouho a Jack se na mě zase zlobil kvůli tomu, jak jsem ho ignorovala. A i přesto mě stále miloval. S Tok´ry šel proto, že jsem ho požádala o to, aby žil. I když jsem se k němu tak hrozně chovala.“
„Neexistuje nic, abyste ho mohla zastavit, aby vás miloval.“
„Možná jsem nebyla schopná zničit jeho lásku, ale mohla jsem ho přesvědčit, že si to úsilí a čas nezasloužím.“
„To je nemožné, Sam.“ Daniel sklouzl ze své židle a klekl si před ni.
„Oba jsme ve svých životech pokračovali tak, že jsme svoje city ignorovali.“
„Ale?“ Daniel byl zvědavý, co se stalo, když tady nebyl. Četl hlášení o misích, ale tam se nedozvěděl nic o osobním životě svých přátel. Nevysvětlovalo to, proč Sam Jack nejsou spolu.
„Pracovala jsem hodně tvrdě, abych dokázala, že nezabil senátora Kinseyho. A čeho jsem se za svou práci dočkala? Dokonce ani poděkování ne. Jediné, co udělal, bylo, že se mě ptal na agenta Baretta.Byl tak rozzlobený, že mi ani nedokázal poděkovat. Tak jsem ho nechala být. Našel mě v baru s mým sousedem.“
„Oh!“ Okomentoval to Daniel a protože sedět na podlaze nebylo nijak příjemné, posadil se vedle Sam.
„Jo, nemluvil na mě několik dní. A to mě, samozřejmě, rozčílilo ještě víc.“
„Vy dva jste opravdu stvoření jeden pro druhého.“ Sam se na Daniela ne zrovna příjemně podívala.
„Na naší další misi Maybourne a Jack zmizeli. A já jsem nemohla přijít na to kam. Trvalo mi to měsíc, než jsem ho našla. Nikdy jsem to nevzdala, ale několikrát mi bylo hodně těžko. To, jak se cítím, jsem se snažila skrývat. Ale Teal´c mě jednou našel v šatně, jak brečím.“
„Já jsem věřil, že když se O´Neill vrátí, tak by se věci mohly změnit. Myslel jsem si, že tenkrát jste si uvědomila, že ho potřebujete.“ Ozval se Teal´c a když mluvil, otočil se na Sam.
„Přišla jsem na to, že ho chci a že ho potřebuji. Ale on k takovému závěru nedošel. Z té mise se vrátil ještě víc zahořklý a rozzlobený. A já nevím proč.“
„To byly ty rostliny, které jedl. Sice jich nesnědl tolik co Maybourne, ale stejně ho potom stále nějakou dobu ovlivňovaly.“
„Proč mi to neřekl?“
„Je patrné, že jste ve vašem vztahu s O´Neillem nebyli ani jeden k tomu druhému zcela otevření.“
„Asi ano. To není moc na čem stavět, že?“
„To se může změnit, pokud to oba budete chtít udělat.“ Sam se podívala na Teal´ca a uvědomila se pravdivost jeho slov.
„Dobře, možná ho ty rostliny ovlivňovaly, když se z toho měsíce vrátil, ale to nevysvětluje, proč by mě klidně nechal umřít, aniž by mi řekl, co cítí. Ukázal mnohem víc citu, když jste umíral, než když jsem ležela na tom páchnoucím lehátku a čekala, až se změním v kapalinu.“
Sam odtáhla od Daniela svoje ruce a vstala. Začala přecházet po místnosti.
„Nemohl vám svoje city ukázat.“
„Proč ne? Protože tam byl Teal´c! Možná nechtěl, aby ti chudáci mutanti věděli, co cítí.“
„Byli to telepati. Před nimi by své city stejně skrývat nemohl. Myslím si, že jeho city hrály velkou roli v tom, že nám pomohli utéct.“ Teal´c vstal, přešel až k Sam a položil jí ruku na pravé rameno.

„Nechal by mě umřít, aniž by se se mnou rozloučil. S vámi a Danielem se rozloučil, ale pro mě to udělat nemohl.“ V jejím hlase bylo znát potlačované vzlyknutí.

„Nemohla jsem mu odpustit tehdy. A nejsem si jistá, že to můžu udělat teď.“ Když se Sam otočila, Teal´c ji nechal jít.
„To je kvůli tomu, že vy se nacházíte právě v tom okamžiku. Dejte tomu ještě trochu víc času. Přečtěte si víc hlášení o misích. Dostaňte se přes to.“
„Jste si jistý, že to někdy dokážu?“
„Ano.“ Daniel vstal a přešel až k nim. „Když jsem se vrátil, tak vy tři jste byli dobrý tým. Nepociťoval jsem mezi vámi žádné nepřátelství.
„Ale měl jste pocit, že je tu mezi námi něco víc než přátelství?“ Daniel si povzdechl a poklesla mu ramena.
„Hned ne, ale to neznamená, že to tak nebylo. Možná jsem si toho hned prostě nevšiml.“
„Já si myslím, že váš první pocit byl správný. Mezi námi z toho, co bylo dřív, nic nezůstalo, jen naše práce. Pokud nic jiného, tak jsem za posledních několik týdnů o sobě dozvěděla, že jsem si vysoce cenila své práce.“ Když Daniel viděl v očích Sam smutek, měl pocit, jako by dostal kladivem do hrudníku. Věděl, že tohle není jeho boj, ale stejně by ho pro Sam chtěl vybojovat a ušetřit ji té bolesti.
„Mám dost toho vyžívání se v bolestech minulosti. Je někdo z vás ochotný vzít mě na večeři?“ Řekla Sam a snažila se o úsměv.
„Bude mi potěšením vás doprovodit, podplukovníku Carterová. Přidáš se k nám, Danieli Jacksone?“
„Jste si jistá, že už na sobě ten make up nemám? Poslední věc, kterou bych potřeboval je, aby mě nějaká mariňák viděl, že mám na obličeji make up.“
„Teal´c a já vás ochráníme, Danieli.“
„Oh, díky Sam.“ Sam je oba vzala za paži a vedla je ke dveřím. Věděla, že ji ani jeden z nich nechtěl vyslýchat, ale byla dnes večer jejich rozhovorem unavená. Potřebovala víc času, aby se rozhodla, jestli zvítězí její srdce nebo hlava.
Sam si užívala, že tenhle víkend může trávit sama. Daniel a Teal´c jí několikrát volali, ale všechny jejich nabídky, že by ji dělali společnost, odmítla. V neděli odpoledne šla ven, zašla nakoupit nějaké potraviny a prošla se po městě a nakukovala do výloh obchodů. Když přijela domů, všimla si, že jí na záznamníku bliká číslo dvě. Ale rozhodla se, že nejprve uklidí nákup a teprve potom si zprávy vyslechne. Stejně to asi budou Daniel a Teal´c, kteří se ji budou snažit dostat z domu tak jako předtím. V nejhorším případě to bude Jack, který si chce promluvit. Bylo od něho hezké, že ji nechal celý víkend samotnou. A ona ještě nebyla připravená podívat se mu do tváře. Stále ještě cítila svou vinu, že ho poslala s Tok´ry a že byl zajat Baa´lem a také vztek, že málem umřela, aniž by od něho slyšela slova lásky.
Uklidila nákup, utřela kuchyňský pult, vypila sklenici vody, sklenici dala do myčky a teprve potom se vrátila k záznamníku. Upřeně se dívala na blikající dvojku. Prst držela nad tlačítkem přehrávání zpráv. Stiskla ho.
„Máte dvě nové zprávy.“

„Ahoj Carterová, to jsem já. Celý týden jsme spolu nemluvili. Myslel jsem si, že nám celá ta věc s povídáním si šla dobře. Tak to teď nepokazme. Zavolejte mi a můžeme víc něčeho dobrého …. popovídat si.“
„Zpráva byla nahraná….“ Sam ji vymazala.
„Ahoj Sam. Tady Pete. Vím, že je to už několik týdnů a neodešel jsem zrovna v nejlepším. Promiň. Je to těžké tu jen tak sedět a čekat, ale tohle je to, co jsi chtěla a tak jsem to udělal. Doufal jsem, že si buď na mě vzpomeneš nebo se dostaneš blíž. Takže až si vzpomeneš, tak mi prosím zavolej, i když se na mě budeš třeba zlobit. Pokud na mě chceš křičet a ukončit to, bude to lepší než nic. A pokud budu mít opravdu štěstí, tak to s námi zkusíš a začneš tam, kde jsme přestali. Prosím, zavolej mi brzy.“
„Zpráva byla nahraná v….“ Sam ji znovu vymazala. Z jejího záznamníku se začíná stávat špatná mýdlová opera, která se podobá jejímu životu. Rozběhla se do ložnice, rozhodnutá na tyhle všechny hlouposti zapomenout, i kdyby to mělo být jen třeba na hodinu. Převlékla se, vzala si discmana a vyšla ze dveří.

Když se Jack nedočkal od Sam odpovědi, zajel k jejímu domu. Byl rozhodnutý, že ji tohle nenechá protahovat. Když zjistil, že není doma, ale její auto je stále zaparkované před domem, věděl, kam šla. Objel několik bloků k tělocvičně, kam Sam chodila. Nikdy nechápal, proč raději chodí sem, místo aby využívala tu na základně. Možná kvůli všem těm mariňákům. Napadlo ho, že by měl překontrolovat, jestli to tak dělají všechny ženy, které pracují na základně.
Sledoval ji skrz okno. Pracovala opravdu hodně tvrdě. Byla zpocená a i tak stále cvičila v rytmu hudby, kterou poslouchala. Zpomalila a seskočila dolů. Sklonila se, kolena měla propnutá a dotýkala se svých prstů u nohou. Když Jack viděl ten plynulý pohyb, zapomněl na svou kariéru a na to, co všechno mezi nimi stojí.
„Nazdar kamaráde. Mám zavolat policajty?“ Jack prudce otočil hlavu, když na něho správce tělocvičny zavolal.
„Uh…ne. Jenom jsem sem přišel hledat přítelkyni.“
„Bude lepší, aby to byl někdo, koho už znáte, pane. Ve své tělocvičně nebudu tolerovat nějakého čumila.“
„Ona mě zná.“ Jack vešel do dveří. Ten chlápek se na něho díval velice nepříjemně. Bylo jasné, že už ho má na seznamu. Šel přímo k Sam, snažil se vypadat, jako by to tak mělo být.
„Můžu vás svést domů?“ Sam se prudce otočila, když uslyšela jeho hlas. Viděla Mika, zdejšího správce, že sleduje každý Jackův pohyb. Od té doby, co byla Sam před několika roky přímo před jeho tělocvičnou unesena, ji víc chránil. Zamávala na něho, aby věděl, že je všechno v pořádku.
„Nepotřebuji svést.“ Vzala si ručník a prošla kolem Jacka.
„Neviděl jsem tu vaše auto.“
„Sledujete mě?“
„Ne. Jen jsem věděl, kam se mám jít podívat, když jsem viděl, že nejste doma.“
„Jenom jste věděl?“
„Opravdu vás znám dobře, Sam.“ Sam sklonila hlavu a zastavila se.
„Prosím, nechejte mě vás zavést domů.“ Dotkl se jejího ramene. Sam přikývla, měla obavy, že každé slovo, které by vyslovila, by bylo nevhodné. Cesta proběhla v tichosti. Sam vystoupila a vešla dovnitř Věděla, že Jack půjde za ní. Šla do kuchyně a z ledničky si vyndala láhev vody.
„Dal byste si něco k pití, pane? Mám vodu, limonádu a čaj.“
„Limonáda by byla fajn.“ Sam mu ji nalila a šla do obývacího pokoje, kde Jack seděl na pohovce. Přešla k oknu a otočila se k němu zády.
„Můžeme si promluvit?“
„O čem chcete mluvit, pane?“
„Přestaňte s tím, Sam.“
„Přestat s čím?“ Otočila se k němu. S každým slovem byl její hlas rozčílenější.
„Přestat vám připomínat, že nám předpisy stále brání v tom, mít spolu vztah? Přestat vám říkat, že už jsme zašli stejně daleko a mohli bychom se dostat před vojenský soud? Přestat vám říkat, že kdykoliv jsme měli možnost si vybrat mezi SGC a námi, že jsme si vybrali SGC? Co to je, s čím chcete, abych přestala?“ Dýchala hodně zrychleně a naštěstí měla svou láhev s vodou zavřenou, protože když mluvila, tak s ní třepala. Jack se zadíval na svůj klín.
„Co se tento týden změnilo? Na co jste si vzpomněla?“
Její vztek začal ustupovat. Neskočil ji na tu návnadu a ani na ni nekřičel.
„Nechal byste mě v laboratoři Nirrti umřít, protože jste byl na mě rozzlobený, abyste mi řekl, co cítíte. Několikrát jsme se dostali do bodu, odkud není návratu, do bodu, že kdybychom jednali na základě svých citů, tak by se náš pracovní vztah musel změnit a my jsme vycouvali. Oba jsme tuhle hnusnou hru hráli a vláčeli jsme naše srdce bahnem. Už jsem unavená a odmítám tuhle hru hrát dál.“
„To já taky. Myslel jsem, že jsme svou minulost už vyřešili.“
„Tak proto je tu Pete, protože jsem to vyřešili? Já si na něho zatím vůbec nepamatuji, ale to že tu je, znamená, že jsem to v případě nás dvou vzdala. Daniel přiznal, že když se vrátil, tak nepředpokládal, že by mezi námi bylo něco víc než přátelství. A já začínám být zvědavá, jestli jsme všechny naše city pohřbili tak hluboko, že už je nelze oživit.“
Jack vstal a šel k ní. Zůstal stát dost daleko, aby nenarušil její osobní prostor, ale byl natolik blízko, aby cítil teplo, které její tělo po nedávném cvičení stále vyzařovalo.
„Kdyby byly tak hluboko pohřbené, tak co potom bylo to, co jsme dělali posledních několik týdnů?“
„To je dobrá otázka. Co jsme dělali?“
„Myslel jsem, že jsme využili příležitost naše chyby změnit.“
„Věci se opravdu nezměnily. Ta stejná omezení tu jsou stále a změnit se nemůžou, zatím ne. Všechno co děláme je, že to rozviřujeme.“ Jack si přejel rukama přes obličej a potom si jimi zajel do vlasů.
„Chápu, že z vašeho pohledu, kde se ve svých vzpomínkách právě nacházíte, to pro nás nijak dobře nevypadá, ale změnilo se to. Ano, potkala jste Peta. Ale několik dní před tou poslední misí, kde jste byla zraněná, jste přišla ke mně promluvit si.“
„Promluvit si?“ Sam se mu teď od začátku jejich rozhovoru poprvé podívala do očí.
„Ano.“
„O čem?“ Jack se zlehka dotkl jejího ramene.
„To si nejsem jistý. Byli jsme vyrušeni.“
„Vyrušeni?“
„Budete po mě opakovat všechno, co řeknu?“
„Ne.“ Oba se trochu usmáli a tak se napětí uvolnilo. „Takže, co si myslíte, proč jsem k vám přišla?“
„Myslel jsem, že jste přišla, abyste se mě zeptala, co cítím. Myslel jsem, že jsme se nakonec dostali k tomu, že budeme otevřeně mluvit o tom, jak to mezi námi je a o budoucnosti, kterou bychom mohli mít, pokud budeme chtít.“
„Ale neudělali jsme to?“
„Ne.“ Jack udělal jeden krok blíž. „Byli jsme vyrušeni a ten okamžik prostě zmizel. Zkoušel jsme si s vámi promluvit druhý den, ale vy jste se mi vyhýbala. Myslím, že jste se cítila hloupě. Říkal jsem si, že si promluvíme, až se vrátíte z té mise, ale vy jste se vrátila tak těžce zraněná, že mluvit s vámi bylo nemožné. Celou tu dobu jsem čekal, až se k tomu rozhovoru dostaneme.“ Sam se o něj opřela, nechala teplem jeho těla zaplavit svou duši.
„Ale já tak daleko zatím nejsem.“
„Já vím. Přišel jsem vám říct, že budu dál čekat. Prosím, slibte mi, že to nevzdáte, dokud se vám vaše vzpomínky nevrátí.“
„Dokud to nebudu zase já, nechci zavírat žádné dveře.“ Jack jí rozuměl. Byla to dvojsečná zbraň. Nechtěla se vázat ani k němu a ani k Petovi, dokud nebude vědět, komu její srdce patřilo, než se jí tohle stalo. A tuhle její odpověď bral, byla v ní pravda.
Sam se podařilo natolik se ponořit do práce v laboratoři, že se svým mužským ochráncům na několik dní ztratila z očí. Sice ji nepřitlačili zcela ke zdi, ale už z těch jejich dotazů, jestli si na něco nového vzpomněla, byla unavená. Potřebovala nějaký prostor. A na základě toho, co se jí zdálo včera v noci, dostala nějaké nové nápady, jak strávit dnešní den. Zavolala, že je nemocná a strávila hodinu na internetu. Hoši začali zanedlouho volat. Byla si jistá, že alespoň jeden z nich se u ní před desátou ukáže. Takže se převlékla a odešla.
Navštívila hrob Janet. Sice si na její smrt zatím nepamatovala, ale slyšela toho dost, aby to opravdu cítila. Měla spoustu vzpomínek na dobré i špatné časy, které spolu zažily během těch let. A nejen že šlo o to, že byly dvě ženy, které se snažily v čistě mužském prostředí získat respekt. Ale užívaly si jejich vzájemného přátelství.
Když se blížilo poledne, směřovala Sam ke svému opravdovému cíli. Zaparkovala a sledovala okolí. Netrvalo to dlouho a zazvonilo. A potom ho viděla, jak vyšel ven. Byl s několika kluky a za nimi šla skupinka holek. Měl mnohem víc sebedůvěry, než by měl kluk jeho věku mít. A to byla jedna z věcí, kvůli které byl tak oblíbený.
Ucítil, jak se mu vzadu na krku naježily vlasy. Věděl, že ho někdo sleduje a že to není jen nějaká hloupá holka z jejich školy. Očima přejížděl po okolí, aniž by mu něco uniklo z rozhovoru o šancích školního týmu v zítřejším hokejovém zápase. Zrychlil se mu tep a zatajil dech, když ji uviděl. Jeho přátelé si všimli jeho změny a zadívali se jejím směrem. Nic jim neřekl a šel rovnou k ní.
„Už je to dlouho, co jsme se neviděli.“ Zastavil se kousek od Sam a dal si ruce do kapes.
„Opravdu?“ Sundala si sluneční brýle. Pohled v jejích očích způsobil, že mu jeho srdce úplně poskočilo.
„Ano. O co jde?“
„Myslela jsem, že bys možná rád zašel na oběd.“
„Ty mi navrhuješ, abych šel za školu?“
„A je to pro tebe problém?“ Rozhlédl se kolem sebe a potom se zadíval na své přátele. Ti hltali každé slovo. Otočil se k ní.
„Ani ne.“ Sam mu podala helmu a nasedla na motorku. Podíval se na své přátele, usmál se, zamával jim, nasadil si helmu a nasedl za ni. Chytil se jí za pas. Zůstal od ní tak daleko, aby se dolní část jeho těla nedotýkala jejího. Možná už to bylo několik let, co ji viděl naposled, ale dobře věděl, že své mladé tělo nemůže tak dobře ovládat jako jeho pravé tělo, když je v její přítomnosti. A její přítomnost ho stále ovlivňuje.
Vzala ho k Loganovi. Jízda na motorce neumožňovala žádný rozhovor a když čekali, až je usadí, vyhýbala se tomu, aby se mu podívala do očí. Servírka okamžitě odešla pro jejich pití a nechala je, aby si vybrali jídlo. Sam věděla, co si dá, smažené kuře a salát s dresingem. To si dávala obvykle. Ale vyhýbala se jejich rozhovoru a schovávala se za jídelní lístek. On si ten svůj ani neotevřel. Jenom se na ni upřeně díval.
„Znáš ta jídla na paměť a vždycky si dáváš to stejné.“
„Možná se to změnilo.“ Držela si jídelní lístek před obličejem, aby ji chránil před jeho pohledem. Servírka se vrátila s jejich pitím a zapsala si jejich objednávku. Tak, jak to oba očekávali, Sam si objednala to co obvykle a on si dal burger s hranolkama.
„Takže, o co jde? Myslel jsem, že jsme oba souhlasili s tím, že nejlepší bude, když už se nikdy neuvidíme. Tak proč tahle návštěva?“
„Promiň. Neuvědomila jsem si tuhle naši dohodu. Myslím tím, že jsem na ni zapomněla. Myslím tím…“ Snažila si mu vysvětlit, proč se tady ukázala a vytáhla ho z jeho nového života.
„Ty si na to nepamatuješ? Něco jsem zmeškal, Sam?“
„Na naší misi před několika měsíci se něco stalo. A tak trochu jsem ztratila paměť.“
„Trochu?“
„No vlastně jsem o ni přišla. Vrací se mi po kouscích, nejdřív ty nejstarší vzpomínky.“
„Takže nedávno jsi si vzpomněla na mě?“
„Včera v noci.“
„Jenom George a Jack sledují, jak se věci se mnou mají. Jak jsi mě našla?“ Na chvíli zmlkli, když jim servírka přinesla košík s houskami a dolila jim pití.
„Přes google.“
„Google? Ty jsi mě našla na internetu?“
„Bylo to fakt snadné. Studentské noviny, s titulky o hokejových zápasech, seznam na vašich webových stránkách. Nejtěžší bylo si vzpomenout, že používáš jméno John.“
„Ty jsi byla ke své škodě vždycky moc chytrá.“ Napil se a díval se, jak se Sam usmívá. „Takže proč jsi mě chtěla vidět?“
„Věděla jsem, že když tě uvidím, bude to pro mě víc opravdové. A taky jsem chtěla vědět, jak se ti vede. Je mi líto, ale na naši úmluvu, že už se spolu nebudeme vídat, jsem si nevzpomněla. Alespoň ne do toho okamžiku, kdy jsi se o tom zmínil. Teď už si na ni vzpomínám. Ten slib bych jinak neporušila, kdybych o ní věděla dřív.“ Sam se taky napila a hrála si se slámkou.
„To je v pohodě. Když jsme se tehdy tak domluvili, tak to dávalo smysl, ale v průběhu roku jsem toho litoval.“
„Proč?“ Podívala se na něho Sam a zvědavě zvedla obočí.
„Myslím, že jsem sám. Snažil jsem se přizpůsobit svému novému životu, ale navenek je mi jen sedmnáct. Je to dost těžký celý den se chovat jako teenager. Zvlášť když tě dospělí vidí jen jako toho teenagera.“
„To si nedovedu představit.“
„Opravdu jsem si myslel, že můžu zhruba těch 30 let hodit za hlavu a začít znovu. Navenek, jsem si jistý, že vypadám a jednám jako ostatní mého věku, ale uvnitř chci, aby mě zase vzali zpátky do světa dospělých.“
„Neměli jsme tě opustit. Neměli jsme tě tady nechat samotného. Neměl jsi nás nechat, abychom tě nechali prostě zmizet.“
„George je se mnou stále v kontaktu a zvládá to dobře. Jak si vedu jako generál?“ Přinesli jim jídlo a Sam chvíli svou odpověď zvažovala.
„Zvládá to lépe než bys předpokládal, že bude. Klidně udělá uvážlivá rozhodnutí. Je mnohem víc vážný, ale přitom si to všechno kolem stále užívá. Je dobrý morální příklad.“
„Zkontrolovala jsi v poslední době posedlost mimozemšťanů?“ Sam se jeho vtipu usmála.
„Podívám se na to, jakmile se vrátím.“
„Takže, já jsem příjemná společnost.“
„Ano.“
„Znamená to něco víc, než jak to zní?“ Sam se zadívala na svůj zpola snězený salát.
„Ani ne. Vlastně jsem zasnoubená, ačkoliv si na něho vůbec nepamatuji. Vypadá to, že si Jack myslí, že před tou misí, která tak špatně dopadla, jsem se pokusila mu přiznat, co k němu cítím.“
„To, že mu říkáš ´Jack´ je dobrá známka.“ Sam se začervenala. „Myslíš, že jsi na to tehdy byla připravená, přiznat to?“
„To nevím, tak daleko ve svých vzpomínkách ještě nejsem. V tento okamžik se na tebe pořád zlobím, že jsi se přede mnou uzavřel.“
„Chránil jsem sám sebe, Sam. Moje city k tobě byly tak silné, že jsem se musel od tebe distancovat, abych to vydržel. Dokonce i teď, po letech kdy jsem tě neviděl a taky mém rozdílném věku, pořád chci být s tebou.“ Sam se mu pevně zadívala do očí. Jeho tvář byla mladá, ale jeho oči odrážely věk jeho duše. Natáhla ruku přes stůl a dotkla se jeho prstů.
„Stál o mě, i když mě viděl umírat na tom lehátku, aniž by řekl slovo.“
„Já jsem umíral s tebou. Kdyby ses nevrátila se mnou, už bych to nebyl já. Nechtěl jsem, abys věděla, co by se se mnou stalo, kdybys umřela. Nechtěl jsem s tou vinou zápasit, když jsi ležela na tom lehátku a modlila jsi se za zázrak.“ Sam měla v o čích slzy.
„Proč mi to sakra nemůže říct?“
„On tě vidí každý den. On tu ztrátu necítí tak, jako já.“ Vzal její ruku do své. Dívali se jeden druhému do očí, dokud si neuvědomili, že je servírka zpátky u jejich stolu. Když se na ně tak trochu zmateně podívala, pustili se.
„Díky Johne. Tohle jsem potřebovala slyšet.“
„Doufám, že to pomůže. Víš, že pokud by to s ním nebo tím druhým ztroskotancem, se kterým jsi zasnoubená nevyšlo, takže mi můžeš vždycky zavolat. Každý kluk mýho věku by byl nadšený, kdyby tě mohl vzít na procházku.“ Sam se zašklebila.
„Na zamilované procházky si nevzpomínám a raději to ani nechci vědět.“
„Se mnou by to bylo jiné.“ Sam se usmála a on se na ni taky usmál. Rozdělili se o tvarohový koláč jako desert. Potom ho Sam zavezla zpátky do školy, kde měl auto.“
„Díky za projížďku na motorce, Sam.“
„Věděla jsem, že se ti to bude líbit. Díky, že jsme si promluvili.“
„Ozvi se, huh.“ Podal jí helmu.
„Slibuji. Zavolej mi a zajdeme na oběd, když nebudeš mít školu.“
„Domluveno.“ Usmál se a když Sam odjížděla, nasadil si sluneční brýle.
„Nebuď na ni naštvaný. Potřebovala si promluvit a bylo to dobré pro nás pro oba.“
„Jak víš, že jsem tady?“
„Znám tě dost dobře, Jacku. A ze školy obvykle zavolají poručníkovi, když dítě nepřijde do vyučování. Ty a George jste moji poručníci.
„Aha.“
„A já jsem čestný student, víš. Tohle může vyřešit. Běž a promluv si s ní. Potřebuje tě.“
„Díky.“
„A nepokaz to, starý pane.“ Řekl John a dal se na odchod. Nechal tady znepokojeného, ale pobaveného Jacka. Dohadovat se sám se sebou nemělo nikdy význam, ani tehdy když ten druhý byl klon.
Zaklepání na dveře Sam nijak nepřekvapilo. Věděla, že jeden z jejích přátel se tu dnes během dne ukáže. Měli zřejmě dost velké obavy, ale vždycky to nebylo tak špatné. Otevřela dveře a usmívala se, když viděla, že má Jack s sebou kbelíček výborné čokoládové zmrzliny.
„Můj otec mi říkal, že nikdy nemám věřit muži, který přinese zmrzlinu.“ Jack se usmál.
„A vy ho tak najednou ve všem posloucháte?“
„Ne, ale myslím, že by bylo nejlepší vás varovat, že se někdy chová jako opravdový had, když ho někdo vydráždí.“ Sam ustoupila a nechala ho vejít dovnitř.
„Opravdový had, huh. Měla byste těch slovních hříček a vtipů raději nechat.“
„Promiňte pane. Zajdu pro misky a lžičky.“
„Naštěstí tohle se ke zmrzlině perfektně hodí.“
Oba se usmáli a šli do kuchyně. Jack dal do každé misky velkou porci zmrzliny. Vzal si tu svou a šel do obývacího pokoje, kde se posadil na pohovku. Sam šla za ním a posadila se na druhý konec pohovky.
„Jak to dneska šlo ve škole?“ Zamumlal, zčásti kvůli tomu že měl v puse velký kus zmrzliny.
„On vám to řekl?“
„Ne. Ze školy mi zavolají, když nepřijde odpoledne do vyučování.“
„Aha, to dává smysl.“ Sam se dívala do své misky a lžičkou přejela po jejím okraji.
„Jezte, než se to rozpustí.“ Ticho bylo přerušované tím, jak lžičky ťukaly o misky. Jack nemohl odtrhnout své oči od jejích úst, když si pokaždé pomalu vytáhla lžičku z pusy.
Byla si jasně vědomá toho, co mu tím dělá. Nabrala si trochu zmrzliny, otáčela lžičku v ústech a olízala z ní každou trošku zmrzliny. Když to udělala asi po páté, už nebyla schopná se neusmívat.
„Ty čarodějko.“
„Pane?“
„Děláte to naschvál.“
„Možná.“ Dala si do pusy další lžičku, ale tentokrát na ní trochu zmrzliny nechala. Pomalu vystrčila jazyk a olízla spodek lžičky. Zavřela oči a ještě přitom mírně uklonila hlavu. Slyšela, jak Jack tiše zavrčel a taky cítila, jak se na pohovce pohnuly polštáře, protože změnil svoji polohu.
„Raději půjdu.“ Sam otevřela oči.
„Já s tím přestanu.“
„Dobře, bylo by trapné umřít přitom, když vás sleduju, jak si pochutnáváte na zmrzlině.“ Jack vstal a odnesl svou misku do kuchyně.
„A stejně jste na odchodu?“
„Musím. SG 18 se brzy vrátí zpátky, jsou na nějaké ne zrovna klidné planetě. Potřebuji tam být, až se vrátí zpátky.“
„Oh.“ Jack přešel zezadu k pohovce. Sklonil se a dal Sam pusu na čelo.
„Slibuji, že později zavolám, ano?“
„Jistě.“ Nebyl rád, že tu Sam takto nechává, ale bylo jasné, že oba potřebují trochu prostoru a on se musí vrátit do práce.
„Mohl bych vám sem poslat Dannyho nebo Teal´ca, později.“
„Ne, děkuji. Potřebuji trochu času.“ Řekla Sam a šla s ním ke dveřím. Když sáhl po klice, chytila ho za paži. Jack se otočil a Sam k němu přistoupila ještě blíž. A i kdyby ji chtěl zastavit, byla moc rychlá. A než si jeho mozek uvědomil, co se stalo, dotkla se Sam svými rty těch jeho. Potom se od něho odtáhla a on se usmíval a jeho tváře mu trochu zrůžověly. Nic víc si už neřekli. Sam se z toho zatočila hlava, ale cítila se sama, když se dívala, jak Jack odchází.

Druhý den ráno se probudila a v hlavě jí vířily další vzpomínky. Rychle se oblékla a vydala se do SGC. Šla přímo k Danielovi do laboratoře. A už z dálky cítila vůni kávy a teprve potom našla Daniela, jak sedí u svého počítače.
„Oh, ahoj Sam. Vy jste zrovna žena, kterou potřebuji. SG 14 donesli tohle z 876. Vyluštil jsem tuhle část textu a myslím, že je to zdroj energie. Měla byste čas se na to podívat?“
„Vy a Janet jste byli do sebe zamilovaní, ale nic jste s tím nedělali.“ Daniel vzhlédl a položil tu věc na stůl.
„To je pravda.“
„Proč?“
„Cassie měla těsně před absolvováním školy a Janet se chtěla soustředit na ni. Mluvili jsme o tom několikrát a rozhodli jsme se, že počkáme asi tak rok. Věděli jsme, že to tu bude stále a nebude záležet na tom, jak dlouho budeme čekat.“
„Ale nebylo to tak.“ Řekla Sam a posadila se.
„Je to tu pořád.“
„Ale Janet ne.“
„Ne, ona tu není, ale alespoň jsem to věděl.“
„Co tím myslíte?“ Podívala se na něho Sam. V očích měla slzy, ale nedopustila, aby jí stékaly po tvářích.
„To znamená, že ztratit ji bylo hodně těžké, ale že jsem rád, že jsme byli schopní tohle jeden druhému říct a o svých vzájemných citech jsme věděli, i když jsme se rozhodli počkat, než budeme na jejich základě jednat.“
„Když jsme vás přivedli zpátky s těmi všemi cizími vědomími ve vaší hlavě, byla Janet zoufalá. Odmítala to ve vašem případě vzdát.“
„A vyhrála. Byla úžasná.“ Usmíval se Daniel při té vzpomínce. „Vzpomínám si, jak na mě nebo toho člověka, který právě kontroloval moji mysl, křičela. Byla jako oheň.“
„Ale tehdy, když jste zůstal uvězněný na té planetě, kterou zaplavovala voda a déšť, jste ji neviděl. Našla jsem ji, jak plakala v šatně.Věděl jste to?“ Daniel zavrtěl hlavou.
„Vzpomněla jsem si na to, když jste přímo před jejíma očima zemřel. Nikdy se opravdu přes to, že vás nechala odejít, nepřenesla a teď si myslela, že vás znovu ztratila.“
„Poprvé jsme spolu mluvili po tom, co jsem měl v hlavě spoustu těch cizích myslí. Souhlasili jsme s tím, že budeme jen přátelé, dokud Cassie neodejde na vysokou. A potom jsme si naplánovali, že na to půjdeme pomalu. Už jsme se oba spálili, sice každý jiným způsobem, ale ta bolest v nás stále přetrvávala. Tehdy jsme měli pocit, že je to tak správné.“
Daniel zvedl pero a začal si je přehazovat z levé ruky do pravé.
„Když jsem se vrátil, po té co byl problém s těmi bránami vyřešený, zastavila se u mě doma. Tu noc jsme zašli dá, než jsme plánovali a myslím, že nás to oba trochu vyděsilo. Dali jsme si pauzu a po několika dnech, když se naše hormony uklidnili, jsme si znovu promluvili. Janet se stále chtěla soustředit na Cassie a já na naše přátelství.“ Sam zvedla ruku a položila ji na Danielovu.
„A teď, když tady Janet není, přejete si, abyste se choval jinak?“
„Jediná věc, které lituji, je, že jsem ji ztratil. Raději bych byl sám postřelený, než abych ji viděl umírat nebo Cassie ztratit další matku. Udělal bych cokoliv, abych ji zachránil, ale jsem rád, že jsme do toho vztahu nešli, když ani jeden z nás na to nebyl připravený.“
„Byli byste skvělý pár.“
„My jsme jím byli.“ Usmál se Daniel a Sam přikývla. „Už jste byla na snídani?“
„Ne.“
„Slyšel jsem, že dneska mají jablečné taštičky.“
„Až po vás.“

Když se Sam probudila, začala si třít rameno. Nejdřív si nebyla jistá, proč by jí mělo dělat nějaké problémy, ale potom si vzpomněla na super vojáka a Anubisovu domovskou základnu. Věděla, že měla velké štěstí, že z toho setkání vyvázla jen s poraněným ramenem.

Do práce přišla brzy ráno a než se vydala do své laboratoře, šla do jídelny. Když procházela kolem Teal´cova pokoje, začala se usmívat. Vzpomněla si před několika dny na Ishtu, ale ještě neměla možnost si s ním o ní promluvit. Věděla, že se s ní stále Teal´c vídá, dobu jejího uzdravování totiž využil k tomu, aby ji a svého syna navštívil.

Když došla ke dveřím laboratoře, povzdechla si. Byla ráda, že si Teal´c našel někoho takového. Ztráta manželky, a to dvakrát, musela i pro něho být těžká. I když to navenek na sobě nenechal znát. Sam předpokládala, že takový svazek mezi jaffy, který trval víc jak sto let, musí tu ztrátu učinit ještě bolestnější.
Když se posadila k počítači, začala si číst emaily, vybavilo se jí, jak se Teal´c a Ishta líbali v prostoru brány. Bez varování se před ní objevil obraz Jacka a vysoké brunety. Pevně se chytila stolu, až jí zbělely klouby na rukou. Viděla sama sebe, jak přijíždí k jeho domu. A potom se tam objevilo to další auto. Sam zastavila, aby na ně viděla, ale zároveň byla dost daleko od jeho domu.
Věděla, že na to, aby ho sledovala, němá žádné právo. Sledovat svého nadřízeného důstojníka a přítele by bylo hloupé. Když ta žena vystoupila z auta a šla k jeho dveřím, Sam se ani nepohnula. Potom ta žena zaklepala. Když jí Jack otevřel dveře, usmíval se. Objali se a jejich rty se setkaly. Nebyl to polibek jako mezi příbuznými nebo přáteli. Tohle byl polibek milenců. Vášnivý. Sam počkala, až zavřeli dveře a potom odjela.
Když na ni takto její vlastní vzpomínky zaútočily, nemohla se ubránit slzám. Vyběhla z laboratoře na záchody, které jsou dole na chodbě. Naštěstí tam byla sama. Ten pocit zrady ji těžce zasáhl. Věděla, že to nemá žádné rozumné vysvětlení, aby se zlobila na Jacka , že někoho má. Neměla na něho žádné přednostní právo. A když si uvědomila, že byla na cestě k němu, aby se pokusila si s ním promluvit o jejich citech, o kterých spolu nemluvili, ale o nichž si myslela, že tady jsou, měla v krku knedlík. To setkání se super vojákem ji přesvědčilo o tom, že tenhle jejich boj hned tak neskončí a rozhodla se, že už nechce čekat. Chystala se požádat o přeložení k jinému týmu, kdyby Jack její city opětoval. Byla si jistá, že oba cítí totéž, že ji ani nezajímalo to, co by dělala, kdyby jí Jack řekl ne.
Opláchla si obličej a podívala se na sebe do zrcadla. Chodí s ní ještě? Pokud ano, proč jí o ní neřekl? Mohla by být důvodem, proč Jack stále opakuje, že chce počkat? Sam potřásla hlavou. Potřebuje odpovědi a rozhodla se, že zajde za Danielem, protože on je její nejlepší šance, se je dozvědět.
Vešla do jeho laboratoře bez klepání. Daniel pracoval na překladu nějakého pergamenu. Kolem sebe měl spoustu otevřených knih. Sam byla tak vyvedená z míry, že se nějakým společenským chováním nezabývala.
„Věděl jste, že někoho má?“
„Sam?“
„Věděl jste, že generál O´Neill má nějakou známost?“
„Ano nějakou měl, bylo to před tou misí, kde jste byla zraněná, trvalo to pár týdnů. Neměl jsem nikdy pocit, že šlo o něco vážného. Proč se ptáte?“
„Když to nebylo vážné, tak proč to trvalo skoro rok?“
„Rok? No možná šlo o několik měsíců, nejvýš.“
„Tak potom nemluvíme o stejné ženě.“ Sam přecházela po místnosti a pohrávala si se zipem na jedné z kapes u svých kalhot.
„O jaké době to mluvíte?“ Daniel vstal a šel k ní. Stoupl si za ni a položil jí ruku na paži. Otočila se k němu, ale do očí se mu nepodívala.
„Už jsem měla rameno po té návštěvě Anubisovi základny skoro zahojené. Jela jsem k němu domů, abych si s ním promluvila. A viděla jsem je.“
„Možná jste si to, co jste viděla, špatně vyložila.“
„Tak takhle to v tomto případě určitě nebylo.“ A při té vzpomínce sevřela Sam čelist. Daniel si ji k sobě přitáhl.
„To je mi líto Sam. Nevěděl jsem, že má Jack nějakou vážnou známost. Měl během těch let několik nezávazných aférek, ale jen párkrát měl s někým i druhou schůzku. Je tu jen jediný člověk, který vám na to může odpovědět. Promluvte si s ním.“ Sam se od Daniela odtáhla.
„Jo, udělám to.“ Vycouvala ke dveřím. „Díky Danieli. Uvidíme se později.“
„Ok.“ Danielovi se sevřel žaludek, když Sam vyšla z jeho laboratoře. Zase jí někdo zranil a vidět to, se mu vůbec nelíbilo. Věděl, že ji před jejím odchodem na Prométhea něco znepokojovalo, ale odmítla o tom mluvit. Tehdy byl přesvědčený, že Sam před něčím utíká. Teď věděl, že utíkal před zlomeným srdcem, zase.

Už minula doba večeře, když se v jeho laboratoři objevil Jack a Teal´c.
„Hej, Danny. Zajdeš s námi na pár drinků a pool?“
„Jde i Sam?“
„Není ve své laboratoři.“
„Hledali jste i jinde?“
„Samozřejmě že ano, Danieli. Na všech obvyklých místech. Takže jsem došel k závěru, že už šla domů, jednou v normálním čase. To ty jsi jediný, koho musím vytáhnout z jeho laboratoře.“
„Jak brzy odešla?“
„To nevím. Proč?“
„Mám takovou předtuchu.“ Daniel zvedl telefon. „Můžete mi prosím vás říct, jestli už dneska odešla podplukovník Carterová? V kolik hodin? Děkuji seržante.“ Daniel se podíval na Jacka.
„Odešla už před desátou.“
„To je teda pěkně brzy, zvlášť na Carterovou.“
„Jo, to je. Byla si dneska ráno s tebou promluvit?“
„Ne, proč?“
„Potřebovalo to. Měl jsem vědět, že to neudělá.“ Daniel vstal a vzal si bundu. Jack ho chytil za paži.
„Kam jdeš?“
„Najít ji.“
„O co jde?“
„Mně nepřísluší, abych ti to řekl.“ Daniel se mu snažil vysmeknout, ale Jack ho držel pevně, takže se mu to nepodařilo. Viděl na Jackově obličeji, že svůj vztek jen tak tak zvládá.
„Danieli, ven s tím. Hned.“ Daniel zavrtěl hlavou, ale vzdal to.
„Sam si vzpomněla, že jsi měl nějakou známost.“
„Kdy?“ Daniel viděl, jak se Jack tváří zmateně. Bylo mu ho líto, ale taky byl na něj rozzlobený.
„Těsně předtím, než odešla na Prométhea.“ Jack ho pustil. Tak to vysvětlovalo hodně! Sam požádala, aby na tu misi mohla jít, aniž by si s ním o tom promluvila. Než odešla, byla tak chladná a udržovala si odstup. Teď věděl proč.
„Kathy.“
„Kathy?“
„Trvalo to několik měsíců. Pokoušel jsem se předstírat, že je to vážné…“
„Tak proto jsi nám ji představil?“ Daniel se ani nesnažil zakrýt pohrdání a vztek. Jack se ani nepodíval na Teal´ca, byl si jistý, že ho zklamal.
„Myslel jsem si, že bude lepší, když to budu držet v tajnosti.“
„Myslíš?“ Jack sebou trhl, když slyšel tón Danielova hlasu. „Kdy to skončilo?“
„Když se Sam s Prométheem ztratila. To, jak jsem se cítil, když byla nezvěstná….“
„Řekni jí to.“
„Co?“ Jackovi se leknutím rozšířily oči.
„Potřebuje to slyšet přímo od tebe a ty potřebuješ vědět, proč odešla na Prométhea.“
„To ti řekla?“
„To nemusela, Jacku.“ Jack sklonil hlavu a zajel si rukama do vlasů.
„A mimochodem, Jacku, jsi úplnej idiot, když jsi to takhle udělal.“
„Díky za podporu.“
„Já souhlasím O´Neille. Tobě a podplukovníkovi Carterové se to vymklo z rukou. Čestnost je tvoje jediná záchrana.“
„To se snadněji řekne, než udělá, Teal´cu.“
„Já jsem si nikdy nemyslel, že jsi člověk, který si vybírá lehkou cestu, Jacku.“
„Jo, to je asi pravda. Jdu ji hledat. Uvidíme se zítra.“
„Zavolej, kdybys potřeboval pomoct.“ Jack jen mávl rukou a odcházel. Měl sevřený žaludek. Tak tohle musí být to, proč si začala s tím zatraceným policajtem. Celou tu dobu si myslel, že to s ním nakonec vzdala. A teď věděl, že se od něho odvrátila, aby chránila sama sebe. Chránila sama sebe před ním. To on jí způsobil bolest.
„Dobré ráno, Jacku. Vypadáš hrozně. Asi to se Sam moc dobře nešlo, huh.“ Daniel se posadil na židli proti němu.
„Já jsem ji vůbec nenašel.“ Sklonil Jack hlavu.“
Cože!“ Narovnal se Daniel na židli.
„Našel jsem dneska ráno v poště její žádost o volno. Požádala mě o týden. A není tu žádná známka, kam by šla.“
„A volal jsi jejímu bratrovi?“
„Nechtěl jsem ho vystrašit, kdyby tam nebyla.“
„Ok. Tak kam jinam by mohla jít?“
„Nemám ponětí.“ Zavládlo ticho. A když se tu po několika minutách objevil Teal´c, ti dva stále mlčeli.
„Je tu nějaký problém?“
„Sam požádala o volno a teď ji nemůžeme najít.“
„Asi je tohle jejím záměrem.“
„Stále mě to znepokojuje. Ještě se jí nevrátily všechny její vzpomínky. Nelíbí se mi, že je někde venku, je rozrušená a má jen neúplné vzpomínky.“
„Takže co navrhuješ, O´Neille?“ Jack se podíval na Daniela a zvedl telefon. Díval se v záznamech Sam, které měl v počítači, že to číslo, které potřeboval, má přímo před sebou. Daniel si odsedl dál, když je Jack vyťukal.
„Mohu mluvit s Markem Carterem, prosím? Děkuji. Dobrý den pane Cartere. Tady generál O´Neill z Colorada. Vaše sestra Samantha si vzala na několik dní volno a já se jí potřebuji na něco zeptat. Ale nevím, kam přesně jela. Volám tedy vám a doufám, že byste mi mohl poradit, kam asi mohla jet.“ Potom nastalo dlouhé ticho. Daniel se upřeně díval na telefon.
„Ok, děkuji. Rozumím.“ Jack zavěsil. „Řekl mi, že jí dá vědět, že ji hledám.“
„Takže to znamená, že nemáme jinou možnost než počkat až se podplukovník Carterová rozhodne vrátit.“ Řekl Teal´c, otočil se a odešel.
„Jo.“ Daniel vstal a šel ke dveřím. Jak vycházel ven, slyšel, jak Jack zamumlal.
„Já jsem takový idiot.“ Daniel s ním souhlasil, ale rozhodl se, že na to nijak reagovat nebude.

Sam zavolala ten den odpoledne.
„O´Neill.“
„Tady podplukovník Carterová, pane. Měla jsem vzkaz, abych vám zavolala.“
„Jste v pořádku, Carterová?“
„Ano pane. Nedostal jste mou žádost o volno, pane?“
„Ano, ale měl jsem obavy. Protože jste mi to neřekla před vaším odjezdem.“
„Nevěděla jsem, že je to nutné, pane. Už se to znovu nestane. Je tu něco, s čím vám mohu pomoct, pane?“
„Tohle nemám na mysli.“ Zoufale si Jack povzdechl.
„Daniel má moc velkou pusu.“
„Jo, neudrží tajemství. Potřebujeme si promluvit. Chci to vysvětlit.“
„Vrátím se příští týden.“
„Co když je to moc dlouho?“
„Je to víc než rok, pane. Co na tom může týden změnit?“
„To radši nechci vědět. Prosím, přijeďte, ať si o tom můžeme promluvit.“
„Je mi líto, pane. Ale svého bratra a jeho rodinu jsem už neviděla celé měsíce. Hned jak se vrátím, přijdu do vaší kanceláře.“
„Nebo ke mně domů.“
„Jako první věc v pondělí ráno se zastavím za vámi v kanceláři, pane.“
„Tak se tedy uvidíme v pondělí.“ A když slyšel, jak to ve sluchátku cvaklo, cukl sebou. Byl si jistý, že ji ztratil. Na zbytek tohoto týdne se vůbec netěšil.

Sam se vrátila v tichosti. Po té, co se zapsala a převlékla do uniformy, šla rovnou do jeho kanceláře. Když vešla, Jack vstal.
„Dobré ráno, Carterová. To je dobře, že jste zpátky. Jak jste se měla?“
„Odpočívala jsem.“ Oba se posadili.
„Tak tomu, že jste si odpočinula, je těžké věřit, když tam byly děti.“
„Většinu času byly ve škole.“
„Ale ne o víkendu.“
„Ten jsem strávila v Denveru.“
„Denveru?“
„Ano.“ Jack se zadíval na nějaké papíry, které měl na stole.
„Pete?“
„Ano pane.“ Nemohl se přinutit se podívat na její ruku. Nechtěl to vědět.
„Chápu. No, Walter říkal, že během rutinní diagnostiky, co jste byla pryč, zaznamenal několik odchylek. Požádal mě, abyste se tam zastavila a podívala se na to.“
„Ráda to udělám. Ještě něco, pane?“
„Ne podplukovníku. Rozchod.“
„Děkuji, pane.“ Sam vstala. Ani jeden neviděl ten bolestný výraz na tváři toho druhého, protože se oba hodně snažili, aby se nedívali tomu druhému do očí.

Sam si vzala výtisk diagnostiky s sebou do laboratoře. Nevypadalo to nijak vážně, ale chtěla to znovu překontrolovat. Po pár hodinách ji tady Daniel našel, jak na tom stále pracuje.
„Hej Sam. To je dobře, že jste zpátky. Pořád máme naplánovanou na čtvrtek misi na 463?“
„Pokud vím, tak ano. Měl jste se dobře?“
„Ano, ačkoliv jsem měl o vás starost.“
„Vy jste mu to řekl.“ Pohled v jejích očích žaloval.
„Tak trochu.“
„Tak trochu?“
„Řekl jsem mu, že jste ho viděla s někým, to je všechno.“ Sam přikývla a vrátila se ke svému laptopu.
„Pořád spolu mluvíme?“
„Samozřejmě.“
„Takže, kde teď jste….vaše vzpomínky.“
„Zotavuji se z jednoho sakra těžkého otřesu mozku.“
„Prométheus.“
„Jo. Řekla jsem vám někdy, že jsem měla halucinace, když jsem na palubě byla sama?“
„Ano, všichni jsme vás navštívili, s nějakými radami.“
„Dokonce i můj táta se objevil. Přeji si, abych věděla, jak se měl.“
„To my všichni. Jak jste se vyrovnala s Jackem a Kathy?“
„Kathy?“
„To musí být asi ona, koho jste tehdy viděla.“
„Ah. Byla jsem o víkendu za Petem.“
„A?“
„Vzpomněla jsem si, že nám to domluvil můj bratr. Nějaké vzpomínky na filmy, na procházky v parku, když jsme byli tento víkend spolu. Nic dramatického.“
„Šlo vám to spolu dobře?“
„Choval se jako gentleman. Moc na mě netlačil a snažil se mi porozumět. Vypadal trochu smutně, když jsem si nemohla vzpomenout na něco, co jsme spolu prožili. Taky si všiml, že nenosím prstýnek, ale neptal se. To říká hodně, nemyslíte?“
„Myslím, že ano. Cítíte k němu pouto?“
„Mohla bych být jeho kamarádka. Je zábavný a chová se normálně. To má jistý půvab.“
„Takže jen přátelé?“
„To zatím nevím. Nechali jsme to otevřené.“
„Ví to Jack?“
„Ví, že jsem byla v Denveru a viděla jsem se s Petem.“
„Tak je to.“
„Ano. Na nic víc se mě neptal. A mé zlobivé já se rozhodlo, ať se v tom trochu podusí.“
„Jak dlouho ho v tom necháte?“
„To nevím. Máte nějaké návrhy?“
„Zeptejme se Teal´ca. Ten je v mučení opravdu dobrý.“ Sam se usmála. Daniel vstal a podal jí ruku. Sam se ho chytila a nechala se odvést ze své laboratoře k Teal´covi.
Teal´c, Sam a Daniel zašli večer na film a potom si byli v pasáži zahrát hry. Sam si to skvěle užívala! Tel´c byl úžasný. Teenageři se kolem něho shromáždili a sledovali, jak mu jeho vytrénované jaffské reflexy dopomohli k tomu, že těm mimozemšťanům z počítačové hry nakopal zadek.

Před jedenáctou Daniel zavezl Teal´ca do SGC a potom vezl domů Sam.
„Můžu k vám na chvíli zajít, jestli chcete.“
„To je dobrý. Už je pozdě a oba se potřebujeme vyspat. Dnes večer to byla zábava. Díky, že jste mě vytáhli ven.“
„Zítra můžeme pokračovat ve vymýšlení, jak potrápit Jacka.“
„To zní dobře.“ Sam vystoupila a vešla do domu. Daniel počkal, než bude uvnitř a než si rozsvítí světla. Jeho sklonu k tomu, aby ji mohl ochraňovat, se usmála.
Když se chystala do postele, zazvonil telefon. Vyplivla pastu a rozběhla se do ložnice.
„Carterová.“
„Jste doma. Nemusíte do telefonu odpovídat způsobem, jako když jste v práci.“
„Promiňte pane. Stalo se něco?“
„Ano, můžu přijít a promluvit si?“
„Už je trochu pozdě, pane. Může to počkat do zítřka?“
„Asi ano, ale raději bych to udělal teď.“ A než mu Sam odpověděla, nastala dlouhá pauza.
„Dobře, tak přijďte.“
„Jsem před vašimi dveřmi.“ Sam vypnula telefon a zakroutila hlavou. A o tom, co má na sobě oblečené ani nepřemýšlela. Šla přímo ke dveřím.
„Ahoj.“ Vypadal úžasně, i když měl na sobě jen obyčejné džíny a tričko. Když si uvědomila, že on vypadá úžasně ve všem, usmála se.
„Pojďte dál, pane.“ Jack se jí stále díval do tváře. Měl sevřenou čelist a mírně přivřená víčka. Sam si nebyla jistá, jestli je to proto, že je unavený nebo rozčílený. Šel přímo do obývacího pokoje. Obvykle sedával na pohovce, když k ní přišel na návštěvu, ale tentokrát si sedl na židli. Sam nevěděla, jestli to něco znamená.
„Danny mi řekl, že jste mě viděla líbat se s Kathy.“ Bylo slyšet, jak Sam na chvíli zatajila dech. Jack většinou nešel přímo k věci.
„Ano pane. Omlouvám se, že jsem narušila vaše soukromí, pane. Nechodila bych k vám, kdybych věděla,že máte známost.“
„Proč by moje známost změnila to, že jste ke mně chtěla přijít?“
Sam na tuhle otázku odpovídat nechtěla.
„Slíbili jsme si, že k sobě budeme upřímní, Sam.“
Sam si zajela rukou do vlasů a potom ji nechala sklouznout po krku dolů. Najednou si uvědomila, jak málo je oblečená, zvlášť že nemá podprsenku a zkřížila si paže na hrudníku. Když jimi pohnula, viděla jak Jack očima přejel po jejích holých ramenech.
„Přišla jsem si promluvit o přeložení do jiného týmu.“ Jack zvedl obočí.
„Protože jsem měl známost?“
„Ne, pane. O tom jsem nevěděla, dokud jsem vás neviděla se líbat.“ A když Sam řekla slovo líbat, Jack sklopil hlavu. Přejel si rukou vzadu po krku. „Myslela jsem si, že když přejdu do jiného týmu, tak bychom možná….“
„Proč teď? Proč jste byla najednou ochotná udělat tuhle změnu?“
„Strávila jsem spoustu času tím, že jsem si říkala, že jednoho dne budeme volní, abychom mohli udělat to, co chceme. Že náš boj skončí a mohli bychom odejít do důchodu nebo dostat nějaké pohodlné místo nebo tak něco. Když jsem viděla toho super vojáka, tak mě to přesvědčilo, že to hned tak neskončí.“
„Tak proto? Pár stovek super vojáků a byla jste připravená rezignovat a jít pracovat do laboratoře.“
„To nebylo všechno.“ Sam si přejela dlaněmi o sebe a prsty u nohou přejela po koberci. „Asi týden po tom viru doktora Felgera jsem byla na prohlídce.“
„Na prohlídce? Nějaký problém?“
„To ani ne. Tedy tím myslím, že moje testy jsou v pořádku. Jsem obrázek perfektně zdravého člověka. Ale začínám být stará.“
Jack se usmál a podíval se na ni.
„Vy nejste stará.“
„Nemyslím to tak, že bych šla do důchodu. Myslím stará z hlediska plodnosti.“
„Oh.“ Jack se zadíval na její holé nohy. Musel se podívat jinam, protože začal přemýšlet o tom, jak sexy vypadají její kotníky, když si natáhla nohy.
„Byl tam leták o neplodnosti. Podívala jsem se na informaci o produkci vajíček. Nebylo to nic, co bych už nevěděla, ale přimělo mě to přemýšlet.“
„O?“
„Že se víc blížím věku své matky, když zemřela než věku, kdy jsem se jí narodila.“
„Ok.“ Jack chtěl vypadat účastně, ale nevěděl, jak na to. A zatímco zvažoval svou odpověď, zazvonil telefon. Sam vstala a vzala to. Který idiot jí může tak pozdě volat? Doufal, že to není něco naléhavého z SGC. Na pásku u kalhot měl svůj pager, pro jistotu ho překontroloval, že nezmeškal žádný hovor. Se sluchátkem se vrátila k pohovce.
„Ne, to je dobrý. Ještě jsem nebyla v posteli.“ Sam si zapomněla zakrýt hrudník svými pažemi. A když ji Jack viděl, jak si sedá na pohovku a dává si nohy pod sebe, zhluboka se nadechl. A když takhle seděla na pohovce, zdála se mu úplně jiná. Ne jako Carterová, kterou zná.
„Já si toho vážím, ale ještě nejsem připravená. Slibuji, že až budu mít všechny vzpomínky zpátky, tak zavolám.“ Přestala mluvit a poslouchala. Očnímu kontaktu s Jackem se vyhýbala.
„Nevím, jak dlouho to bude trvat. Vypadá to, že teď se mi vzpomínky vrací pomaleji, když zase naplno pracuji. Myslím tím, že už netrávím tolik času tím, abych je získala zpět, jako na začátku.“
„Dostala jsem povolení znovu naplno pracovat. To není fér. Nikdy by nic takového, abych riskovala svůj život neudělal.“ Jack viděl, jak Sam sevřela rty, což byla známka toho, že začíná být rozčílená a pomalu to v ní začíná vřít..
„Přestáváš myslet a já odmítám se o tom s tebou bavit. Nevím, co to do tebe dnes vjelo, ale vyspi se z toho. Promluvíme si později.“
Sam vypnula telefon. Jack se na ni podíval, ale hlavu nezvedl.
„Někdo z vašich přátel?“
„Pete?“
„Ah, jak se má?“
„Tohle je pro něho těžké.“
„Ještě mu nedošlo, že když na vás bude tlačit, že to nepomůže?“ Sam jen pokrčila rameny. A přitom si uvědomila, že má na sobě jen krátké tílko, takže si zase před sebou zkřížila paže.
„Chce po mě prostě odpovědi, které mu zatím nemohu dát.“
„To není sám.“ Jack se na ni podíval a zachytil její pohled. „Proč jste žádala o to, abyste mohla na Prométhea co se tam stalo?“ Sam pomalu přikývla.
„Upřímně?“
„Ano… nepokoušejte se šetřit moje city. Řekněte mi celou pravdu, nic jiného než pravdu.“

„Neusnadnila by nám to povídání káva?“ Usmála se Sam.
„Na kávu už je dost pozdě a už přestaňte utíkat.“ Jack se naklonil dopředu a hrál si s lemem svých kalhot. „Požádala jste o to, abyste ode mě utekla?“
„Ano pane.“ Jack se zase opřel a zvedl ruku ke svým očím. „Nemyslela jsem to tak hrubě, jak to vyznělo. Jenom jsem potřebovala nějaký čas na přemýšlení.“
„Pryč ode mě.“ Sam sklopila zrak a skousla si spodní ret.
„Ano.“ Jack vstal.
„Děkuji, že jste byla upřímná. Už půjdu.“ Šel do chodby. Sam také rychle vstala a chytila ho za paži.
„Když jsem byla na Prométheovi, tak jste tam za mnou přišel.“
„Četl jsem to ve vašem hlášení.“
„Ale nečetl jste o tom, co se tam stalo mezi námi dvěma.“ Jack se otočil, díval se jí do tváře, ale jejím očím se vyhýbal.
„Což bylo?“
„Slíbil jste mi, že tu pro mě vždycky budete. Řekla jsem vám, že bych kvůli vám odešla z SGC, ale vy jste mi řekl, že byste mě nikdy nepožádal, abych se vzdala své kariéry, abych byla s vámi.“ Jack k ní přistoupil blíž.
„Tak to je pravda.“
„Líbali jsme se.“
„Tak o tohle jsem přišel.“ Sam se usmála. Jack jí položil ruku na paži.
„Tak jak jste se líbali vy dva.“
„Oh.“ Řekl a pustil ji.
„Můj otec mi řekl, abych našla svoje štěstí. Předpokládala jsem, že myslel vás.“
Sam zvedla ruku a dotkla se jeho obličeje.
„Ale?“
„Když jsem se probrala, měla jsem pocit, že jsem uprostřed toho polibku. V mé mysli, jen na krátký okamžik, jsme byli spolu. Když jsem vás viděla a slyšela, vzpomněla jsem si na stanovené hranice. Cítila jsem….“
Sam stáhla ruku dolů.
„Co?“ Zamračil se Jack.
„Na chviličku, zlomek vteřiny, jsem měla pocit, že mě to zlomilo. Z nějakého důvodu, který nemůžu popsat, jsem měla strach, že bychom nemohli být.“ Jack ustoupil o krok. Ta bolest, kterou měla Sam ve tváři, pro něj byla nesnesitelná. Odvrátil se od ní a zadíval se na dveře.
„A v tu stejnou chvíli jsem nevěděla, co bych dělala, kdyby nám tuhle naději někdo vzal.“
„Takže když jste se rozhodla žít?“
„Když můj táta odešel, cítila jsem se sama. Vím, že jste tu byl vy, Daniel a Teal´c. Ale existuje spousta věcí, které jeden pro druhého znamenat nemůžeme. Potřebovala jsem někoho, kdo bude méně zdrženlivý než já.“
„Něco, co vám mohl dát Pete, ale já ne.“
„Možná.“ Jack sklopil hlavu.
„Takže tohle to choulostivé, citlivé téma nás dostalo tam, kde jsme byli, než jste byla zraněná. Pořád jste s ním, protože on je otevřená kniha.“ Jack popošel ke dveřím.
„To jsem neřekla. Ani já už nejsem otevřená kniha, takže se přestaňte tak moc snažit ve mně číst.“ Jack zůstal stát.
„A co teď?“ Sam šla k němu. Stála blízko, ale nedotýkala se ho. Odpověď mu zašeptala do ucha, cítil její dech na svém krku.
„Nejsem si jistá, ale vím, že se té naděje nevzdám. Můžete mi dát čas, který potřebuji, abych to vyřešila?“ Jack polkl, ale ani se nepohnul, nechtěl ten okamžik, kdy si jsou tak blízcí, překazit.
„Poslední věc, kterou chci, je, abych na vás tlačil. Můžu počkat tak dlouho, jak to bude třeba.“ Ani jeden z nich se nepohnul. „Je mi líto, že jsem to s námi vzdal.“
„Mně taky.“
Několik minut stáli bez hnutí. Nakonec mu Sam položila ruce na ramena a opřela si čelo o jeho krk. Cítila, jak se Jack zachvěl a jak se zhluboka nadechl.
„Dobrou Sam.“ Přešel až ke dveřím a vyšel ven do chladného brzkého rána. Sam se dívala, jak se dveře zavřely a potom slyšela zvuk jeho odjíždějícího auta.
Zamkla dveře, zhasla světla a šla do své ložnice.

Na to, aby usnula, jí v hlavě vířilo moc myšlenek. Takže vyluštila několik křížovek, ale nebyla to pro její mozek žádná výzva. Uklidila v kuchyni, ale protože ji moc nevyužívala, nedalo to moc práce. Chvíli surfovala na internetu, ale to ji víc rozptýlilo než uklidnilo.
Nakonec si vzala album s fotografiemi a snažila si vzpomenout na věci ze své zapomenuté minulosti.
„Dobré ráno, Sam.“ Daniel vešel radostně k Sam do laboratoře a nesl hrnek horké kávy.
„Dobré.“ Sam byla ohnutá nad počítačem.
„Bez urážky, Sam. Ale vypadáte hrozně. Je vám dobře?“ Daniel přešel až k jejímu stolu, o který se opřel, aby jí viděl do tváře. Sam si protřela oči.
„Prostě jsem nemohla dnes v noci spát.“
„Víte, že je víkend a že tu nemusíte vůbec být, že?“
„A co navrhujete, že bych mohla jiného dělat?“
„Co takhle odpočívat nebo se bavit? Jsem si jistý, že byste ve svém okolí mohla najít někoho, kdo by vám tím nejlepším způsobem ukázal, jak vypustit trochu páry.“ Usmíval se na ni Daniel.
„To není tak jednoduché, Danieli.“
„Proč ne? Proč vy dva prostě nemůžete jít někam ven a užít si trochu legrace, bez jakýkoliv podmínek?“
„Protože takhle to mezi námi nefunguje.“
„Možná by se to mělo změnit. Uvidíme se později.“ Řekl Daniel a odešel z její laboratoře.
Sam to chvíli potichu zvažovala. Pamatovala si, že chodili s Petem do kina a tak, ale na žádný takový okamžik s Jackem si vzpomenout nemohla. Znamená to, že nic takového se nestalo nebo si to jen nepamatuje? Byla rozhodnutá. Vypnula počítač a odešla z laboratoře.

Když přijela k jeho domu, její rozhodnost se podstatně zmenšila. Přemýšlela o tom, jestli je to opravdu tak dobrý nápad. Chtěla by mít s Jackem nějaké vzpomínky, které by mohla porovnat s těmi s Petem. Chtěla vědět, jestli to mezi nimi mimo práci funguje stejně jako tam.
Vystoupila z auta a vzala jeho noviny. Zaklepala na jeho dveře. Nezvonila, co kdyby ještě spal. Slyšela, jak přišel ke dveřím a předpokládala, že se podíval kukátkem. Dveře se pomalu otevřely.
„Dobré ráno, Carterová. Snad jste celou tu cestu nevážila proto, abyste mi přinesla moje noviny?“ Sam se podívala na noviny, které držela a usmála se. A když se podívala na Jacka, usmívala se ještě víc.
„Ne, přišla jsem za vámi, jestli byste se mnou nechtěl strávit dnešní den.“
„A máte v plánu něco, co se týká astrofyziky? Protože odpoledne budou dávat zajímavé zápasy.“
„Nic z astrofyziky, pane. Měla jsem na mysli oběd a potom film. Není to nic světoborného a pokud budete mít nějaký nápad, budu vám vděčná.“
Jack se na ni jen upřeně díval a přemýšlel o tom, jaký k tomuhle má motiv.
„Můžu dál?“
„Samozřejmě. Pardon, pardon.“ Uhnul a Sam kolem něho prošla a pokračovala dál do obývacího pokoje, kde se posadila na pohovku.
„Dejte mi pár minut a já se připravím.“ Sam přikývla a Jack si vzal hrnek od kávy, talířek od snídaně a šel do kuchyně. Potom šel někam do domu a Sam vstala a dívala se ven na zahradu. Asi za čtvrt hodiny byl osprchovaný a oblečený a vrátil se zpátky do pokoje.
„Takže, proč jste se rozhodla ke mně dneska přijít?“ Sam se otočila a podívala se na něho. Měl stále vlhké vlasy, rozepnutou košili, bosé nohy a byl ještě víc přitažlivý, než když sem přišla.
„Daniel.“
„Ne že bych si na to, že jste se u mě chtěla stavit, stěžoval, ale co Daniel udělal, že tohle vyprovokoval?“
„Řekl mi, jak hrozně vypadám, když jsem byla celou noc vzhůru. Navrhl mi, abych si užila trochu zábavy a taky to, že vy jste ta nejlepší osoba, kdo mě přiměje odpočívat.“
„No, musím Danielovi později poděkovat. Takže váš plán je oběd a nějaký film?“
„To je všechno, na co jsem přišla. Nějaké nápady?“
„No na oběd je trochu brzy, když je teprve 9.30. A taky většina kin je tak brzy ještě zavřená.“
„Ok, možná jsem už trochu stará na to jít ven a bavit se. Je fakt, že jsem tohle vlastně dělala jen s Cassie a Janet.“
„Pochybuji, že Cassie má stejný vkus, co se zábavy týká, jako mám já. Dejte mi chviličku.“ Jack si prohlížel noviny. Vytrhl několik stránek a usmál se. „Připravená?“
„Co budeme dělat?“
„To je překvapení. Pojďte.“ Šel ke dveřím a podržel jí je. A než zamkl dům, čekala na něho Sam na verandě. Potom šli k autu, Jack jí zase podržel dveře a Sam nastoupila. To, že se chová jako gentleman, ji nijak nepřekvapilo. Už ho takto viděla. A spíš ji překvapilo, jak si to, že to dělá právě pro ni, užívá.
Jeli asi 20 minut a dostali se na předměstí. Zařadili se mezi auta, která směřovala do lunaparku. Když Sam uviděla Ďáblovo kolo, usmála se.
„Ani jsem nevěděla, že je tu lunapark.“
„Já jsem to slyšel v posledních nočních zprávách. A tak jsem došel k závěru, že procházení bránou, jízda na motorce a létání, poukazují na to, že máte ráda rychlost a adrenalin. Není nad to zvednout si adrenalin než jízdou na všech těch možných atrakcích. A taky jsem si myslel, že to zvládnou během jednoho dne všechno postavit.“
„No, když to takhle říkáte, zní to bezstarostně.“ Sam se na něho podívala koutkem oka. „Nemůžu se dočkat.“ Usmála se a Jack stáhl okénko, aby se domluvil s hlídačem na parkovišti.
To ráno strávili jízdou na ´Wheel of Doom´, ´The Horror Express´, ´The Ram´s Head´ a ´Tilt-O-Whirl´.
„Netušil jsem, že budete křičet tak, jako to dělají holky, Carterová.“
„Já jsem holka a tím, že křičím, je to ještě zábavnější.“ Řekla Sam a šťouchla ho ramenem do hrudníku. To, jak spolu vtipkují, si užívala. Na oběd si dali hot dog, nachos a sodovku.
„Můžeme se svést na Ďáblově kole?“ Jack se podíval na objekt její touhy.
„Jestli jste si jistá, že se nebudete bát.“
„To Daniel se bojí výšek, ne já. Vsadím se, že uvidíme shora vstup do Cheyenne Moutain.“
„Dnes nemáte myslet na práci.“
„Tak mě vezměte na to kolo, abych zase myslela na zábavu.“ Sam se na něho usmála a otřela mu prstem ze rtu trochu sýru. Jack nevěděl, co Sam dělá. A když ruku stáhla zpět, jeho oči byly úplně černé. Oba cítili, jak se jim zrychlil puls.
„Takže na Ďáblovo kolo.“ Řekl potichu, ale Sam ho slyšela a šla za ním.
Odevzdali obsluze svoje lístky a posadili se. Sam se usmála. Nejlepší část dnešního rána je, že se na něho musí přitisknout, aby se vešli na sedadlo. Jinou možnost, než být co nejtěsněji u sebe, nemají. Jenom by tu mohlo být víc místa na kolena. Dokonce i Janet s tím měla potíže.
Když se dostali nahoru, Sam poukázala na to, jaký je tu výhled. Jack si dal paži na opěradlo sedadla. A když se Sam opřela, jeho paži ucítila. Pomalu si položila hlavu na jeho rameno. Zavřela oči a když sjížděli dolů, odpočívala. Bez varování se jí vybavila jedna ze vzpomínek.
Seděla vedle Jacka na kameni. Měl svou ruku kolem jejích ramen a říkal jí, že všechno bude dobré. Byla zraněná a měla velké bolesti. Byla tak strašně unavená, že se nechtěla ani pohnout, ale Jack jí připomněl, že k bráně je to pěkně daleko.
„Vy jste se na mě zlobil.“
„Cože?“
„Sice jste to neřekl, ale to jste ani nemusel. Ten způsob, jak jste mě držel a mluvil jste se mnou. Zklamala jsem vás, protože…“
Jack se otočil, aby jí lépe viděl do tváře. Měla široce otevřené oči. Zvedl ruku a pohladil ji po tváři.
„Vy jste mě nikdy nezklamala.“ Sam se mu pevně dívala do očí.
„To není pravda. Seděli jsme na kameni a vy jste mě držel tak, jako teď a ….“
Jack viděl na v jejím výrazu záblesk poznání.
„Já jsem to vzdala. Když ten super voják vstal z té hromady písku, nebojovala jsem. Jen jsem tam seděla jako nějaká vystrašená slečna, která čeká na záchranu.“
„Žádná vystrašená slečna by nedokázala uniknout ze základny, schovávat se před super vojákem, nastavit střely a namířit je na něho, tak jako vy. Byl jsem na vás sakra hrdý.“
„Já jsem to tak necítila.“ Sam si zase položila hlavu na jeho rameno a dívala se na ten výhled, který měla pod sebou. Bylo to jejich třetí a poslední jízda. Zpomalili, kolo se zastavilo a oni se tak mohli podívat na hory.
„Byla jste s Petem. Nechtěl jsem udělat něco, co by vypadalo nevhodně. Prostě jsem se tehdy hodně snažil udržovat si profesionální odstup a nechoval jsem se jako přítel, kterého jste tehdy potřebovala.“
Jejich sedačka začala klesat.
„Jste si jistý, že jsem vás tenkrát nezklamala?“ Zeptala se Sam a pořád se dívala kolem. Jack jí otočil hlavu, aby se na něho podívala.
„Obdivuji vás tak, že to ani neumím popsat. Stálo mě to hodně sil, abych vás tenkrát nevzal do náruče a nepolíbil vás a nechtěl po vás, abyste mi slíbila, že už mě takhle nikdy nesmíte vyděsit. Snažil jsem se tak moc, že to možná vypadalo, že jsem k vám lhostejný.“
„Lhostejný?“ Sam se usmála.
„No co, to přece není zas tak zvláštní slovo.“ Jejich pohledy se uzamkly. Otevřely se dveře u jejich sedačky a Sam vystoupila.
„Je čas jít.“
„Ale mohli bychom si dát ještě jednu jízdu, pane.“
„Dneska ne. Máme ještě další jednání a nemůžeme tam přijít pozdě.“ Sam se zamračila, nevěděla, co tím Jack myslí. Ale následovala ho k autu. Zase jí podržel dveře. A když je zavřel, zapnula si pás.
„Takže kam jedeme?“
„To je další překvapení.“
„Vypadá to, že jich jste dnes plný.“
„Vy mi říkáte, že jsem jich plný?“
„To jsem nikdy neřekla, pane.“ Oba se usmáli, když se zase vrátili k tomu příjemnému škádlení, které si oba užívali.
Během cesty do města se Sam a Jack vyhýbali při rozhovoru vážným tématům Když přijeli do centra, podával Jack Sam kapesník.
„Složte ho a zavažte si s ním oči.“
„To si ze mě musíte dělat legraci.“
„Vtipkoval bych?“
„Pokaždé.“ Jack se na Sam šokovaně podíval, což samozřejmě předstíral.
„Dejte si jej přes oči.“
Sam jen pokrčila rameny a začala kapesník skládat. A když si ho utahovala kolem hlavy, Jack ji sledoval. Zaparkoval auto a zamával jí rukou před očima.
„Já nepodvádím,pane.“
„Když nepodvádíte, tak jak jste věděla, že vás zkouším?“
„Protože sedíme v autě, okna jsou zavřená a na tváři cítím lehký závan vzduchu.“ Jack se zamračil.
„Vy jste opravdu zbytečně moc chytrá, ke své škodě.“
„Ale tohle mi neříkáte, když vám na misi zachraňuji váš zadek.“
„Ne teď, Carterová. Takové výrazy.“
„To se stává, když nic nevidím, pane.“
„Obejdu auto a pomůžu vám ven.“ Sam cítila, jak se pohnulo sedadlo a jak Jack otevřel dveře a vystoupil. Když je zabouchl,auto se otřáslo. Jakmile otevřel dveře na její straně, znovu ucítila závan vzduchu. Jack jí položil ruku na její paži.
„Vystupujte opatrně.“
„Bylo by to jednodušší, kdybych viděla.“
„Tím jsem si jistý, ale to bych už se tak dobře nebavil.“ Sam našpulila rty. A když mu stoupla na nohu, tak jí to ani nebylo líto.
„Au. Nechystáte se mi něco říct?“
„To nemám v plánu, pane.“ A to pane zaznělo trochu opožděně. A Jack se usmál. Vedl ji dál a potom zastavili.
„Můžu vám nějak pomoct?“ Jack neodpověděl. A Sam předpokládala, že té slečně naznačuje něco v tom smyslu, že chce, aby Sam nevěděla, kde jsou. Jack ji lehce zatahal za ruku a zase se dali do pohybu. Změnila se okolní teplota a taky ubylo světla, které skrz kapesník pronikalo a tak Sam věděla, že vešli někam dovnitř. Voněl tu popcorn.
„Tohle všechno kvůli filmu?“
„Filmu?“ Zaznělo znepokojeně. „Tohle není jen film. Chcete popcorn?“
„Samozřejmě.“ Jack chviličku přemýšlel a potom se rozhodl, že bude lepší, když Sam nejprve usadí a potom se vrátí pro občerstvení. Zavedl ji do středu sálu a vybral sedadla u uličky, aby měl víc místa pro nohy.
„Slibte mi, že si necháte oči zavázané, dokud vám ten kapesník nesundám já.“
„Proč ho ještě pořád potřebuji? Vím, že jsme v sále kina.“ Jack se rozhlédl kolem po ostatních návštěvnících.
„Věřte mi, to byste pokazila to moje překvapení, když byste se teď podívala.“
„Já vám věřím, ale doufám, že to nebude žádný trapas.“
„Jestli mi věříte, tak proč máte strach, že by to bude trapas?“
„Protože vás znám. A chtějte hodně másla a taky hodně ubrousků.“
„Ano, madam.“
„A taky chci sodovku.“
„Já vím.“ A podle hlasu Sam věděla, že Jack už odchází. Mezi těmi cizími lidmi, se zavázanýma očima se cítila zvláštně. A stálo ji to hodně vůle, aby si ten kapesník nestrhla. Před očima se jí objevily vzpomínky na to, jak ji unesli. Šepot kolem ní zesílil. Potom ucítila,
jak se sedadlo vedle ní pohnulo.
„Myslím, že mám popcornu dost, aby nám vydržel až dokonce filmu. Nechci před jeho koncem nikam odcházet.“ Sam se k němu posunula ještě blíž. Jack cítil, že se trochu zachvěla.
„Sam, je vám dobře?“
„Možná jsem trochu paranoidní, ale teď je to lepší, když už jste zpátky.“
Cítil se jako lump. Po tom všem, co se jim během těch osmi let přihodilo, ji tady nechal samotnou, v neznámém prostředí a se zavázanýma očima.
„Promiňte Sam. To by to překvapení zničilo, kdybych vám ten kapesník sundal. Ale pochopím, když to uděláte, abyste se cítila lépe.“ Sam se ho chytila za paži a málem vylila svoje pití.
„Budu v pohodě, když už jste tady.“ Jack se usmál. Byl si jistý, že mu nikdy předtím neřekla nic hezčího než teď.
„Díky. Otevřete pusu.“ Řekl a dal jí do úst několik kousků popcornu. „Je tam dost másla? Ten chlapík si myslel, že jsem blázen, když jsem si říkal o víc.“
„Je to dobré, přesně tak, jak to má ráda. Můžu dostat další?“ Sam očekávala, že jí Jack nasměruje ruku do kyblíku.
„Když zase otevřete pusu.“ Cítila, jak se jeho prsty dotkly jejích rtů, když jí dával další do pusy. Stiskla rty a olízla mu z prstů máslo. Slyšela, jak si Jack povzdechl. A když vytahoval svoje prsty z jejích úst, usmála se.
„Je to jenom ´olíznutí´ prstů, pane.“ Jack neměl čas na to, aby jí odpověděl, protože film právě začínala a ozvala se hudba.
„Poznáváte to?“
„Je mi to povědomé.“
„Sakra to vám musí být víc než jen povědomé. Když tenhle film nemilujete, nemůžete být Američan.“
„No to si děláte legraci.“ Jack jí sundal kapesník. Sam se podívala na plátno a usmála se. „Čaroděj ze Země OZ.“
„Dneska je speciální promítaní.“ Sam se rozhlédla kolem. Byli obklopeni Dorotkami, Plechovými muži, Strašáky a Lvi a taky čaroději.
„Chápu, že by to ti ostatní mohli prozradit. Jsme tady tak trochu mimo, nemyslíte?“
„Ne víc než obvykle, když projdeme skrz, víte co.“
„Šššš.“ Jack a Sam přestali mluvit. A po zbytek odpoledne jedli popcorn, popíjeli sodovku a sledovali film. Pokaždé, když se jejich prsty dotkly, když si brali popcorn, Sam cítila, jak jí hoří tváře. Jako by byla teprve na střední. Začala si to, kdy si sáhne pro další, plánovat, aby se jejich ruce dotkly a přitom to vypadalo jako náhoda.
Když se Doroty vrátila do Země Oz, tak to oba vzdali a drželi se za ruce. Jack jí přejížděl palcem po ruce a Sam si položila hlavu na jeho rameno. Cítili se přitom velice dobře. Bylo to úplně normální. Vždycky se bála, že by s Jackem nemuseli být schopní dělat takovéhle normální věci. Dnešek dokázal, že ano. Čímž se před nimi otvíraly nové možnosti.
Když byla Doroty doma, Sam se začala toho, že film skončí, děsit. Věděla, že když se v sále rozsvítí světla, tak tenhle jejich okamžik skončí. Zase budou dva kolegové. A když se rozsvítilo, Jack její ruku pustil a protáhl se. Vstali a šli k východu. Venku už byla tma.
„Můžu vás pozvat někam na večeři?“ Nabídl jí Jack rámě a Sam to přijala. Pomalu ji vedl k jeho autu.
„Co máte na mysli?“
„Mexickou?“
„Hodně sýru po té spoustě másla, to zní skvěle.“ Usmála se Sam, když jí Jack otvíral dveře.
„Moje oblíbená mexická restaurace je na druhé straně města. Nevadí vám to?“
„Vůbec ne.“ A když si zapínali pásy, tak se na sebe usmívali.
„Hodně Danielovi dlužím.“ Usmíval se Jack na Sam.
„A za co?“
„Že nás k tomuhle přiměl.“ Řekl a mávl svou vidličkou mezi nimi dvěma.
„Bylo to skvělé. Mohu se vás zeptat na něco, co se týká Daniela?“
„Jistě.“
„Před několika týdny přijel ke mně domů, aby mě rozveselil. Během našeho rozhovoru přiznal, že se také převlékl kvůli tomu, aby totéž udělal pro vás. Ale nechtěl mi říct, jak byl oblečený.“
Jack se opřel o opěradlo a usmíval se.
„Pochybuji, že by byl rád, abych vám to řekl.“
„Když mi řeknete, za koho se převlékl ve vašem případě. Já vám řeknu, za koho se převlékl pro mě.“
„A jak mám vědět, že to bude stát za to?“
„Dokonce ani Teal´c to nevydržel.“
„Tehdy, když přijel ke mně, tak vzal Teal´ca taky s sebou. Myslím, že je jasné proč. Kdybych na ulici potkal takto oblečeného podivína bez ochranky, tak by to mohlo skončit špatně.“
„Tak mi to řekněte.“ Jeho oči jiskřily.
„Jste se jistá, že mu to nebude vadit, když zjistí, že jsem vám to řekl?“
„Neřeknu ani slovo, pokud vy taky ne.“
„Ok, byl za Mary Steenburgen.“ Sam se začala hlasitě smát.
„Tak proto měl tu paruku!“
„Hnědou paruku?“ Jack se naklonil dopředu, to jak je Sam šťastná, ho těšilo.
„Jo, měl paruku, sukni a bílý laboratorní plášť, jako Janet.“ Utírala si Sam oči.
„Janet? Proč by vás chtěl tímhle pobavit?“ Tvářil se Jack nechápavě. Sam se zhluboka nadechla.
„Myslel si, že by mi pomohlo, kdybych si mohla promluvit s přítelkyní.“
„A fungovalo to?“
„Ano, mluvili jsme spolu celou noc. Tedy když si sundal ten svůj převlek a umyl si make up.“
„Modré oční stíny?“
„Ano!“ Oba se zase začali smát. „To musely být ty, co měl tehdy.“
„Asi ano.“
„Jak jste poznal, že byl za Mary Steeburgen?“
„Musel mi říct.“
„A kdy to udělal?“ Jack se podíval do svého talíře a vidličkou posul zrnko rýže z jedné strany na druhou. Sam zvedla ruku a dotkla se jeho prstů, aby ten pohyb zastavila. „Kdy?“
„Hned potom, co jste se zasnoubila s Petem.“
„Oh.“ Jack se na ni podíval, Sam svou ruku stáhla a teď to byla ona, kdo se díval do svého talíře.
„Chtěl, abych věděl, že tu jsou i ostatní a že nejsem odsouzený k tomu být sám.“
„A fungovalo to?“
„Určitě. Tehdy jsem pochopil, že nejsem zase až tak zoufalý, abych šel po Danielovi v paruce.“ Usmíval se Jack, číšník jim přinesl účet. Jack zaplatil a vedl Sam k jeho autu a pomohl jí nastoupit.
„Vzpomínám si, že jsem mu řekla ´ano´.“
„Petovi?“
„Ano.“
„Oh.“
„Řekla jsem mu ano, protože jste mě nezastavil.“ Jack ztuhl. Zajel k okraji silnice, vypnul motor a položil si hlavu na volant.
„Já jsem věděl, že chcete, abych vás zastavil. Věděl jsem, co ode mě žádáte, ale nemohl jsem to udělat.“
„Proč ne?“ Sam si odepnula pás a posunula se k němu blíž. Dala mu ruku kolem ramen a hlavu si opřela o jeho krk.
„Nemohl jsem vám dát rodinu, kterou jste si zasloužila.“
„Cože?“
„Sára měla komplikované těhotenství. A doktoři jí řekli, že by se o další dítě raději pokoušet neměla. Tak jsem podstoupil vasektomii, když se Charlie narodil.“
Ani jeden z nich se nepohnul.
„Mohl jste mi to říct. Jsou i jiné možnosti. Janet nebyla o nic méně matkou, i když Cassie neporodila.“
„Já vím, ale nechtěl jsem, abyste se kvůli mně vzdala svého snu.“
„Počkejte. To přece nedává smysl.“ Sam se posadila. „Už jsem přece s vámi byla těhotná, i když jste byl po vasektomii.“
„Když jste mi řekla o našem dítěti, došel jsem k závěru, že se to díky těm mým několika pobytům v sarkofágu zřejmě zvrátilo. Před několika týdny jsem dostal do rukou nové výsledky. Vypadá to, že všechno zase funguje, jak má. Celý ten čas jsem trávil tím, abych vás od sebe odstrčil, abyste si našla někoho jiného, i když tu žádný důvod, proč bych vám nemohl dát všechno, co jste si zasloužila, nebyl. Je to moje chyba, že jsme ztratili tolik času. Je to moje chyba, že jste si našla Peta.“
Sam mu zvedla hlavu a otočila ji k sobě. Neklonila se k němu a zlehka ho políbila.
To, že se spolu líbali a mazlili se, nezabránilo pronikání večerního chladu do Jackova auta.
I když neradi, vrátili se oba zpět na své sedadlo a zapnuli si pásy. Potom se Jack rozjel k jeho domu.
„Kam jedeme?“ Usmívala se na něho Sam.
„Večer ještě neskončil, tedy pokud nejste unavená.“
„S vámi to klidně vydržím každý den v týdnu.“ Jack se usmál, ale stále se přitom díval na silnici před sebou. Když přijeli k jeho domu, vypnul motor a obešel auto. Otevřel Sam dveře a podal jí ruku, aby mohla vystoupit. Začalo být ještě chladněji a Sam se otřásla. Jack si ji k sobě víc přitiskl.
„Pojďte sem.“ A když jí dal ruku kolem ramen, znovu se otřásla. Myslel si, že je jí stále zima a tak spěchal ke dveřím.
„Bože!“ Zastavila se Sam a vykřikla. Tehdy se zastavil i on a pevněji ji objal kolem ramen.
„Zasáhli vás! Viděla jsem, jak jste upadl, ale neodpovídal jste mi!“ Celá se třásla a oči se jí zalily slzami. A Jack ji při téhle vzpomínce pevně držel.
Přikývla, že mohou pokračovat ke dveřím. Jack ji rychle zavedl dovnitř. Měl strach z toho, co by mohlo následovat. Posadil ji na pohovku a šel rozdělat oheň v krbu. Když se oheň rozzářil, uslyšel za sebou tiché vzlykání. Otočil se a viděl, že se ho Sam snaží ztlumit pomocí polštáře. Hodil do krbu několik polen a vrátil se k Sam.
„Na co si ještě vzpomínáte?“ Zlehka ji objal a snažil se ji držet, ale ona ho setřásla.
„Slyšela jsem Daniela, jak volal o pomoc, ale ignorovala jsem to.“
„A proč jste to udělala?“ Sam zavrtěla hlavou a zabořila ji do polštáře. „Povězte mi, proč jste jeho volání ignorovala.“
„Musela jsem vás zkontrolovat.“ A nechala ho, aby si ji k sobě přitiskl.
„A protože jste věděla, že Daniel volal zdravotníky. Vaše místo bylo v přední linii, abyste si byla jistá, že budou moct udělat svou práci a taky jim držet volnou cestu, až se budou vracet. Dokonce i když jste mě zkontrolovala a dostalo se mi pomoci, kterou jsem potřeboval, vrátila jste se ke své práci. Jste profesionál a taky jste tak jednala.“
„Byla by to moje poslední šance mluvit s Janet.“
„Ale vy jste se nenechala svými emocemi ovlivnit, když se to stalo. Když jsem dopadl na zem, bylo na vás pokračovat dál v naší misi a vy jste to věděla. Kdyby vás to zlomilo a dala jste Janet přednost před týmem, nikdo z nás by se nevrátil. Měla jste to pod kontrolou a všechny jste nás z toho dostala. Žiju díky vám!“
„A teď?“
„Jako co?“
„To, že tu sedím na vaší pohovce, vy mě držíte v náruči a já zbožňuju každou tuhle minutu, to se taky počítá jako mít svoje city pod kontrolou?“ Zhluboka se nadechl a potom hodně pomalu vydechl.Uvědomil si, že na pravdivé zodpovězení takové otázky bude potřebovat čas, aby se mu dnešní den nesesypal v troskách k nohám.
„Asi ne, ale nejsme uprostřed boje a vy nejste ve službě. Nikdy bych si s vámi znovu nevyšel, pokud byste se dostala do pozice, abyste si musela vybrat mezi mnou nebo misí. Já vím, že tohle je vlastně špatné, ale cítím se sakra dobře, abych dopustil, aby se to nestalo.“ A políbil ji zlehka do vlasů. Pravou rukou jí hladil po vlasech. Cítil, jak se uvolňuje.
„Ale budete v pozici, abyste si vybral.“
„Ano.“
„A můžete to udělat?“ Zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Věděla, že kdyby jí chtěl lhát, že by to poznala.
„Doufám, že ano. Jsem si jistý, už jsem to přece udělal i dřív. Nechal jsem tam Daniela, když jsem si myslel, že umře. Zabil jsem vás a střelil jsem Teal´ca. A taky už vím, že když bych udělal taktickou chybu, že byste mi to řekla.“ V jeho slovech byla pravda a Sam to věděla. Ale stejně se pořád bála, že tohle je moc velká zátěž, kterou má na svých bedrech. Seděli na pohovce a objímali se. Sam se uklidnila a Jack ji hladil po zádech a ramenech.
„Věděla jsem, že je Janet mrtvá, jakmile jsem si na ni vzpomněla. Ale teď je to mnohem víc opravdovější.“
Jack na tohle neměl žádnou odpověď a tak ji stále hladil po zádech. To, že ucítil, že má mokrou košili, ho překvapilo. Sam plakala zřídkakdy. Vlastně jen tehdy, když věděla, že je to potřebuje, aby byla sama sebou. Věděl, že tyhle slzy jsou něco navíc, ale něco co potřebuje.

Bylo mu jasné, že Sam začíná být unavená. Zvedl ji z pohovky a vedl ji do ložnice. Sundal jí boty a přemluvil ji, aby si svlékla džíny a vzala si jeho tepláky. Našel pro ni kartáček na zuby a nechal ji chvíli samotnou, aby se připravila ke spaní. Vrátil se za pár minut, Sam ležela v posteli, ale byla vzhůru. A když přešel k posteli a sedl si na její okraj, usmála se na něho.
„Vyspěte se.“ Sklonil se a zlehka ji políbil na rty.
„A vy nepůjdete spát?“
„Později. Nejsem ještě unavený a taky má pár věcí, které musím do zítřka dodělat.“ Sam se zatvářila zklamaně.
„Aha.“
„Tak moc, jak bych to chtěl, tohle není ten správný čas. Máte před sebou ještě nějaké vzpomínky, než to budeme moct být my.“
Zase ji políbil. Když se sklonil, vytáhla Sam ruce zpod přikrývky,dala mu je kolem krku a pevně ho objala.
„To se mýlíte. Jsme to my už dlouho.“ Povolila svoje objetí, ale ruce mu nechala kolem krku.
Jack vstal a její ruce sundal dolů. A nechal si je ve svých rukou.
„Asi máte pravdu, ale dnes v noci jste unavená a já mám před sebou ještě to zatracené papírování.“
„Promiňte, že jste dnes se mnou ztratil tolik času.“ Usmívala se na něho šibalsky Sam.
„Vy dobře víte, že to nebylo žádné plýtvaní časem. Nenašel bych nic lepšího, co bych dnes dělal, než být s vámi.“ Sam se posadila a políbila ho. Byl tu hluboký polibek, který mnoho sliboval a Jack by tohle všechno okamžitě bral. Když polibek přerušili, oba měli červené tváře. Jack jí přejel prstem po rtech a vstal.
„Ráno vás zavezu k vám domů.“
„To je dobrý. Moje auto stále stojí před vaším domem a cestu domů si pamatuji.“
Sam si lehla zpátky, přitáhla si víc k sobě přikrývku, nadechla se jeho vůně a usmívala se.
Jack stále ještě pracoval, když uslyšel Samino sténání. Vypnul počítač a zhasnul světla. Šel potichoučku chodbou a zůstal stát za dveřmi. Sam nekřičela, ale bylo mu jasné, že ji něco rozrušilo. Pootevřel dveře a nakoukl dovnitř. Viděl, jak Sam ve spánku přetáčí hlavu z jedné strany na druhou. Ve tváři měla napjatý výraz. Potichu vešel dovnitř a posadil se na okraj postele.
„Sam. Vzbuďte se Sam.“ Prudce otevřela oči. Hodně rychle dýchala, ale snažila se to dostat pod kontrolu.
„Zlý sen nebo vzpomínka?“
„Byl jste v ledu.“
„Tak to je vzpomínka.“ Sam otevřela oči dokořán.
„Nechal jsem si do hlavy zase nahrát ty antické věci. No a musel jsem do ledu, než se tu mohl zastavit Thor, aby mi vyčistil hlavu.“ Sam přikývla a posadila se.
„Prosila jsem vás, abyste vydržel.“
„Já jsem vás slyšel.“
„Pokoušela jsem se vám říct, co cítím, ale vy jste mě nenechal.“
„Myslel jsem, že se z toho nedostanu. Nechtěl jsem, abyste musela zrušit svůj slib, který jste chtěla udělat.“
„Myslíte s Petem.“
„Ano.“ Sam se o něho opřela a Jack jí dal ruce kolem ramen.
„Už je pozdě a vy jste se stále nepřevlékl. Neměl byste jít už taky spát?“
„Asi ano. Bude to jen minutka, než si posbírám svoje věci a odejdu.“
„Prosím zůstaňte.“ Jack se na ni podíval. Nechtěl, aby se Sam pro něco takového rozhodla dřív, než bude mít zpátky všechny svoje vzpomínky. A on bude vědět, že se pro to opravdu rozhodla.
„Nechtěl jsem to dostat tak daleko.“
„Slibuji, že budu hodná.“ Usmála se Sam a tvářila se co nejnevinněji. Tak, jak to dělala s otcem a to ji mnohokrát dostalo z průšvihu.
„Ale já stejně vím, že je ve vás i trochu z ďábla. Ale pokud jste si tím jistá, budu hned zpátky.“ Vstal, vzal si věci a šel do koupelny. Sam se položila zpátky na postel a poslouchala tekoucí vodu, jak si Jack čistil zuby, jak si vyplachoval pusu a taky spláchnutí záchodu. Když vešel zpátky, přehodil si své oblečení přes židli. Měl na sobě jen tepláky. Sam cítila, jak se jí zrychlil tep, když si vlezl do postele. A když si lehl, otočila se k němu.
„Takže se nebudeme vzájemně dotýkat nebo se můžeme k sobě přitulit?“ Vypadalo to, že Jack svou odpověď zvažuje. Nebyl si totiž jistý, jestli jeho tělo zvládne jen se k sobě přitulit a potom už nic víc. Sam se k němu přisunula blíž a položila mu svou ruku na jeho paži.
„Jacku?“
„Pokouším se rozhodnout, jestli dokážu zůstat jen u toho, že se k sobě přitulíme.“
„Jste velice silný muž. Vy vydržíte cokoliv, k čemu se rozhodnete. Ačkoliv když s tím budete mít potíže, nemůžu vám slíbit, že vám v tom nějak moc pomůžu.“ Zase se na něho usmála, ale teď v tom žádná nevinnost nebyla. Jack zasténal a přetočil se na bok. Sam se k němu schoulila. Jednu ruku ji dal kolem pasu a druhou měla pod hlavou. Tohle už nedělal roky, ale hned se do toho dostal. Její ruce našly ty jeho a jejich prsty se propletly.

Když se ráno ozval radio budík, už se jejich těla nedotýkala. Během noci se od sebe vzdálili, tak jak se to stává lidem, kterým nepřísluší společně sdílet jednu postel. Jack se přes Sam natáhl, aby budík vypnul.
„Dobré ráno.“ Sam se na něho usmála a přetočila se, takže teď ležela přímo pod ním.
„Dobré.“ Zvedla ruku k jeho hrudníku a pohladila ho. Jack se sklonil a políbil ji. Myslel to jen jako lehký ranní polibek. Ale Sam ho objala a polibek prohloubila. A stále ho přitom hladila na hrudníku a na břiše.
„To je ale probuzení.“ Usmál se na ni Jack. „Dám si rychlou sprchu, abych se s vámi před vaším odjezdem ještě rozloučil.“ Sam se ho pokoušela obejmout kolem ruku, ale on vyskočil z postele a doslova utíkal do koupelny. Sam si povzdechla, posbírala si svoje oblečení. Potom šla do kuchyně udělat kávu. A než odešla, Jack ji lehce políbil. Byla jak zklamaná, že jejich noc byla tak neškodná a taky nadšená tím, jaký v jejich vztahu mimo armádu udělali pokrok.

Osprchovala se, převlékla se a spěchala do SGC. Měla spoustu práce a musela naplánovat další misi SG1. Bylo tu několik planet, kam by mohli jít. Podle údajů ze sondy by se měla rozhodnout, která bude ta příští. Na jedné z nich zjistili primitivní společnost, asi 12 km od brány. Věděla, že tohle by bylo pro Daniela jak dělané. Strávil během těch let víc času jako voják než archeolog a lingvista. Zasloužil si nějakou takovou misi prvního setkání.

Zhruba v čase oběda k ní do laboratoře přišli Daniel s Teal´cem. Šli do kantýny a Daniel si v řadě před nimi všiml Jacka. Když čekali, vtipkovali a smáli se tomu, jak si Teal´c naložil svůj tác, tak tak mu tam všechno drželo.Jakmile si Daniel vybral jídlo, šel ke stolu za Jackem. Ten měl totiž málokdy možnost poobědvat s SG1. Sam čekal na Teal´ca, dokud si všechno na svůj tác nenaskládal.
Když se posadili, Teal´c a Jack šli pro pití. Teal´c si přinesl několik sklenic vody a hrnek kávy pro Daniela. Jack si nesl mléko a dietní colu pro Sam.
„Mléko, Jacku?“
„Nedovedu to vysvětlit. Ale mám na ně prostě chuť.“ Usmíval se Jack.
„Mají muži mít chutě?“
„Jen opravdoví muži.“ Odpověděl na to Daniel.
„Podplukovníku Carterová, děje se něco?“ Teal´c přestal jíst, když viděl jak je Sam fascinovaná Jackovou sklenicí mléka.
„Žila jsem někdy s Petem na farmě?“ Všichni tři byli její otázkou zmatení.
„Tak ano?“ Sam tím začínala být opravdu pěkně rozrušená. Daniel se k ní otočil a položil jí ruce na ramena.
„Ne, proč se ptáte?“
„Vzpomínám si, že jsme stáli blízko ohrady. Řekl mi, že jsem se v podstatě z SGC zbláznila a proto jsme se přestěhovali na farmu. Udělal mi snídani a potom….“ Oči se jí rozšířily.
„Sam?“ Daniel se k ní přisedl blíž. Snažil se ji chránit před zvědavými pohledy ostatních.
„To nebyl on. On by to neudělal. On by se na mě takhle nerozzlobil. Nekřičel by na mě. Nevzdal by se kvůli mně všeho. On by….“ Sam vstala a vyběhla z jídelny. Daniel šel za ní. Jack a Teal´c posbírali jejich oběd a co nejrychleji je následovali.
Našli je v její laboratoři, seděli na podlaze a Sam vzlykala. Jack položil jídlo na stůl a posadil se vedle ní z druhé strany.
„Nikdy jste nám tolik detailů o tom, co se na té lodi Pátého stalo, neřekla.“ Sam k němu obrátila svoje uplakané oči.
„Dal mi ruku do hlavy a ukázal mi spoustu děsivých věcí, a nejen mých.“
Jack se jen zhluboka nadechl. Jeho a Teal´covi vzpomínky by přivedli k šílenství každého. To, že Pátý využil jeho vzpomínek, aby mučil Sam, pro něj bylo něco strašného. Prudce zaklonil hlavu, až s ní udeřil o stěnu.
„Sam, můžete nám o tom teď říct.“ Promluvil Daniel.
„Ne, ne, ne. Ne!“
„Fajn, fajn. Nemusíte. Promiňte.“ Daniel zvedl ruku, ale Sam ho zastavila.
„Prosím, chvilku mě nechte.“ Přitáhla si kolena k hrudníku, položila si na ně paže a o ně si opřela hlavu.
„Ne Sam. Tehdy jste byla sama, ale teď už nejste.“ Teal´c se posadil taky na podlahu, přímo před ně tři.
„Já souhlasím. Tentokrát jsme tu spolu a tak se tomu můžeme postavit jako tým.“
Walter přišel k Sam do laboratoře hledat generála O´Neilla a když ty tři viděl, jak sedí na podlaze spolu s podplukovníkem Carterovou, bylo mu jasné, že bude muset schůzky pro dnešní den v generálově diáři zrušit. Několika slovy se zmínil ostatním a tak nikdo SG 1 nerušil.

Sam jim vyprávěla o vzpomínkách, které jí Pátý do její paměti podsunul a taky o nočních můrách, které přinesly její vlastní vzpomínky. Jack sebou několikrát trhl a taky zbledl, když si uvědomil, že některé z nich byly jeho. Pověděla jim, že Pátému řekla, že to nebylo její rozhodnutí, aby ho tam nechali.A tak použil Jackovi vzpomínky, aby jí ublížil. Byl si jistý, že to bylo Jackovo rozhodnutí, aby ho tam nechali. Také věděl, že Sam a Jack jsou stále přátelé
a doufal, že když Sam bude o některých věcech, kterými trpěl a které udělal, vědět, že by to mohlo změnit její názor.
Když jim tohle povídala, začínala si uvědomovat, že Pátý využíval k mučení techniku, kterou někdo mnohokrát používal na Jacka. Ta farma taky byla z Jackovi hlavy. Ačkoliv jí o tom nikdy neřekl. Rodiče jeho matky měli farmu a rodiče jeho otce srub u jezera v Minnesotě. Takže trávil léto střídavě na farmě a ve srubu. Měl vlastně normální výchovu, byl svými rodiči a prarodiči milován. Což se o mnoha lidech ze zvláštních jednotek nedalo říct.
Jídlo, které sem Jack s Teal´cem přinesli z jídelny, během toho jejich povídání snědli.

Odpoledne se změnilo ve večer a Sam začala být unavená a Jack zneklidněný. Daniel se nabídl, že na Sam dohlédne a taky že se postará o jídlo. Jack se vrátil do své kanceláře a Teal´c došel k závěru, že potřebuje opravdu pořádnou večeři. Sam jim poděkovala, že s ní a jejími vzpomínkami strávili celé odpoledne a objala je. A taky byla ráda, že po ní nechtěli, aby jim řekla, o co mezi ní a Pátým šlo, když na sebe vzal podobu Peta.

Cestou k Sam domů, se s Danielem stavili na polévce a sendvičích u Pierra. Daniel s ní chvíli zůstal. Tedy něž mu ne zrovna jemně dala najevo, že si chce dát dlouhou horkou koupel, než půjde spát. Daniel jí dal před odchodem pusu na tvář a připomněl jí, že mu může kdykoliv zavolat. Počkal, až Sam zamkne dveře.

Sam se po dlouhé koupeli oblékla do lehoučkého pyžama. Vzala si handset ke svému telefonu a zadívala se na něj. Přendávala si ho z ruky do ruky, jako by to byla horká brambora. Vždycky vyťukala skoro celé číslo a potom je zrušila. Na potřetí to nakonec udělala a nechala telefon jednou zazvonit. Už měla prst připravený, aby telefon vypnula, když uslyšela hlas.
„Haló?“ Hrdlo se jí stáhlo. „Sam? Jsi to ty?“
„Ano.“
„Chvilku jsem si myslel, že si se mnou můj telefon hraje. Jak se máš?“
„Dobře. A ty Pete?“
“Teď už líp.“

Jack listoval jednotlivými složkami. Za chvíli si uvědomil, že mu je Walter roztřídil na podstatné a ty triviální. Walter byl pro jeho práci v SGC mnohem víc cennější, než mu Jack dával najevo.
Podíval se na hodiny, už bylo dost pozdě. Sáhl po telefonu. Byl zvědavý, jestli je Sam ještě vzhůru. Věděl, že jí do telefonu nemůže říct všechno, co by chtěl, ale pořád jí aspoň může popřát dobrou noc. Měl strach, že by se jí kvůli všem těm vzpomínkám nemuselo podařit usnout. A z toho, že byl toho příčinou, neměl vůbec radost. I když to jeho vina nebyla.
Vyťukal její číslo, ale bylo obsazeno. Věděl, že mimo základnu nemá moc přátel a tak se rozhodl, že jí zavolá později. Vstal a protáhl se. Vydal se ke kávovaru, ale ozvalo se známé hlášení o neplánované mimozemské aktivaci.
Šel do kontrolní místnosti a zůstal stát za seržantem z druhé směny.
„Jsou to Tok´rové, pane.“
„Otevřete bránu, seržante.“ Sledoval, jak se otevřela iris. Vojáci, kteří prostor brány střežili, stáli připraveni k palbě. Čekali jen na Jackův rozkaz. Bránou prošel Jacob, usmíval se.
„Pohov.“ Řekl Jack do mikrofonu a když se červí díra rozplynula, sešel dolů do prostoru brány.
„Rád vás zase vidím, Jacobe.“
„Včera v noci jsem se vrátil z prodloužené tajné operace a zjistil jsem, že pro mě mají všichni Tok´rové, se kterými lidé z SGC přišli do kontaktu, zprávu. Co je tak naléhavého?“
„No vlastně už to naléhavé není. Ačkoliv, když vám povím celý příběh, asi se mnou souhlasit nebudete. Pojďme do mé kanceláře.“
„Jde o Sam?“ Jacob se posadil na židli naproti Jackovu stolu.
„Ano.“ Jacob sepjal ruce. „Ale daří se jí dobře, teď. Je mi líto, že to nejhorší jste už zmeškal.“
„Co se stalo?“
„Málem ji ukamenovala skupina primitivních pitomců, kterým se líbilo být dominantními nad ženami. Tak tak jsme ji z toho dostali včas. Utrpěla vážné poranění mozku, výsledkem byla ztráta paměti.“
„Kolik si toho nepamatovala?“
„Neznala ani svoje vlastní jméno, když se probrala. Taky jí nějakou dobu trvalo, než získala kontrolu nad pravou polovinou svého těla. A taky hodně tvrdě pracovala se svou terapeutkou, aby se zase naučila mluvit a číst. Ale teď už několik týdnů pracuje naplno. Kdybyste nevěděl, že byla zraněná, tak byste to nikdy nepoznal, podle toho jak se jí teď daří.“
„Díky bohu.“
„Získat zpátky vzpomínky jí trvá déle. Doktoři nám řekli, že to budou nejprve ty nejstarší. Nemohli jsme do toho zapojit Marka, protože jsem si nebyli jistí, kdy se jí vybaví to, co se týká SGC a jak na to bude reagovat. Daniel, Teal´c a já jsme jí pomáhali se vzpomínkami týkajícími se jejího dětství. Ale možná tu pořád některé z nich chybí, ale když se teď uvidíte, tak jí to možná pomůže.“
„Když se jí ty vzpomínky vrací, je to pro ni úleva?“
„Někdy ano a některé jsou horší než ty ostatní.“
„Nebyl jsem tady pro ni, když si vzpomněla na smrt své matky.“ Jacob se zadíval na svoje ruce.
„Ne, ale Daniel říkal, že to zvládla dobře, po počátečním šoku. Vybavilo se jí spoustu ošklivých věcí, chovala se jako správný voják. Budete na ni opravdu pyšný, až uvidíte, jak to zvládá.“
„Takže, jak daleko je teď?“
„Dneska se dostala k tomu, jak ji zajal a mučil Pátý.“ Jack si zajel rukama do vlasů. „Bylo to dlouhé odpoledne a abych byl upřímný, cítím se provinile, že jsem ji nechal odjet domů. Vyšlo najevo, že moje a Teal´covi vzpomínky použil společně s jejími, aby ji mučil.“
„Podle toho, co jsem četl ve vaší složce a toho, co museli denně jaffové dělat, předpokládám, že byly velice názorné a děsivé. Vyrovnávala se s tím sama a nikomu nic neřekla.“
„Myslím, že chtěla zabránit tomu, abychom se cítili odpovědní za tu bolest.“
„To je moje holčička.“
„Asi by vás dnes ráda viděla. Zkoušel jsem jí volat, ale měla obsazeno. Zkusím to ještě jednou.“ Jack zvedl telefon, ale zase bylo obsazeno.
„Její auto stojí pořád venku. Daniel ji vezl domů. Takže se uvidíme ráno.“
„Díky Jacku. Za všechno, hlavně za to, že jste se o ni postaral, když jsem já nemohl.“ Řekl Jacob a pevně Jacka, tak jak to muži dělávají, objal. Vyšel z jeho kanceláře, aby se převlékl a vydal se k Sam domů.
Zaklepání na dveře Sam překvapilo. Bylo buď hodně pozdě nebo moc brzy, záleží na úhlu pohledu. Ale určitě to nebyla nejvhodnější doba pro návštěvu.
Zřejmě je to Jack, pomyslela si. Vstala, stále pokračovala v rozhovoru s Petem a šla ke dveřím. Podívala se kukátkem a usmála se.
„Pete, musím jít, je tu táta.“ Otevřela dveře a popřála Petovi dobrou noc. Když byl Jacob uvnitř, pevně se objali.
„Chyběla jsi mi holčičko. Je mí líto, že mi to tak dlouho trvalo. Byl jsem na důležité, tajné dovolené.“
„Já to chápu tati. Jsem ráda, že jsi tady.“
„Jack ti zkoušel volat, aby ti dal vědět, že jsem na cestě, ale měla jsi obsazeno.“
Sam ustoupila, aby mohl Jacob jít dál a zavřít dveře.
„Ano, promiň. Měla jsem nějaké vyřizování a nějak mi utekl čas.“
„Jack mi řekl o tvém zranění hlavy a ztrátě paměti. Říkal, že teď už je ti dobře.“
Posadili se na pohovku. Sam si dala nohy pod sebe a Jacob ji objal.
„Každým dnem je to lepší.“ Usmála se a Jacob si povzdechl.
„Ale přece jen tu ještě něco zůstalo?“
„Ano, ale už se k tomu propracovávám.“
„Co kdybychom se oba vyspali a potom spolu strávili několik dnů. Jenom my dva.“
„To by se mi moc líbilo tati, ale SG1 má jít za dva dny na misi a já se na ni potřebuji připravit.“
„Promluvím s Jackem. Jsem si jistý, že by ta mise mohla počkat, zatímco my budeme spolu.“ Sam chtěla se svým tátou strávit nějaký čas, ale taky by chtěla jít na tu misi. Pokaždé, když ji něco zlomí tak, jako se to stalo dnes odpoledne, má pocit, že se její možnost být jako dřív snižuje.
„A co kdybys šel s námi?“
„Myslíš jít s vámi na tu misi?“
„Ano, půjdeme na planetu, kde žijí mírumilovní lidé, kde můžeme udělat první kontakt s místními. Jsem si jistá, že by to generál O´Neill dovolil.“
„Budu muset spát ve stanu?“
„Ano.“ Sam se usmála. Věděla, jak moc její otec stanování nenávidí. „Dokonce budeš muset jíst MRE.“
„To mám štěstí. Myslím, že je to lepší než tady sedět, zatímco ty budeš pryč.“ Jacob Sam objal a vstal. „Ale teď, jsem unavený a ty už jsi měla několik hodin spát.“ Držel ji za ruku, aby jí pomohl vstát. Šli tedy spát.

Druhý den ráno si spolu dali snídani v kantýně. Jacob se díval na každý doušek kávy, který Sam vypila a záviděl jí.
„Zapomněla jsem na to, že kvůli Selmak nepiješ kávu?“
„Ano, jak sis na to vzpomněla?“
„Díváš se na můj hrnek kávy tak, jak jsem se po třech týdnech mimo Zemi dívala na čokoládovou tyčinku.“
„Oh, promiň.“ Jacob se usmál. Asi něco probíral se Selmak. A vysvětloval to, jak moc Sam miluje čokoládu.
Přidali se k nim Daniel a Teal´c. Daniel se posadil vedle Jacoba a tak jim Jacob tu kávu záviděl ještě víc.
„Jacobe, děje se něco?“
„Huh?“
„Pořád nasáváte vůni mé kávy.“ Sam vyprskla smíchy. A když se tu objevil Jack, už jí skoro tekly slzy. Přinesl si totiž taky hrnek kávy.
„Carterová, jste v pořádku?“ Sam se pokusila chytit dech, ale nemohla promluvit, tak jenom přikývla a Jacob se na ni nehezky podíval. Daniel vypadal zmateně a Teal´c prostě klidně jedl dál. Jack se posadil vedle Sam a začal jíst. A zatímco ona se snažila uklidnit, Jack se na ni díval.
„Pane, mám na vás jednu prosbu.“
„Pokračujte.“
„Chtěla bych, aby s námi táta šel na naši další misi.“ Jack vzhlédl a podíval se na Jacoba, který se nakláněl k Danielovu hrnku a inhaloval vůni kávy.
„Opravdu?“
„Ano.“ Jack se podíval na Daniela a Teal´ca, kteří lehce přikývli na souhlas. Teď byla Sam ráda, že jim o tom řekla už před snídaní.
„Nevidím žádný důvod říct ne, pokud Jacob souhlasí s tím, že bude na téhle misi pod vašim velením.“ Jack se zase podíval na Jacoba, který se snažil o to, aby to nevypadalo tak, že ho stále přitahuje vůně Danielovi kávy.
„Jasně že ne, Jacku. O nic nejde, ona stejně mívala všechno pod kontrolou, už když byla malá holka.“ Sam si jen odfrkla a tvářila se šokovaně. Zbytek se zachechtal.
„Nevím, jak jste to mohl každý den zvládnout, Jacobe. Vychovávat dítě, které je mnohem chytřejší než vy, to muselo být těžké.“
„Jen mi dovolte vám říct….co?“ Když Jacobovi došlo, co Jack řekl, rozšířily se mu oči. Všichni u jejich stolu, kromě Jacoba, se začali smát, dokonce i Teal´c. A Jacob jen přikývl.
„Budu si to pamatovat Jacku.“

Připravili se na poradu, která proběhne zítra ráno a šli na večeři. Sam byla tím, že je tu táta, nadšená. U večeře jim vyprávěl spoustu historek z jejího dětství, ale tentokrát ho nepřerušovala. Mnoho z nich pro ni bylo nových a pomáhalo jí to získat zpátky všechny vzpomínky na její dětství. A Teal´c s Danielem jim taky vyprávěli nějaké příjemné zážitky ze své minulosti. Ke konci jejich večeře si Sam vzpomněla na příhodu, kterou jí, když byla malá, vyprávěla její babička. Týkala se Jacoba.
„Je tady někdo, kdo nám ze svého dětství neřekl žádnou historku.“ Daniel a Teal´c se jen usmáli, když se Jacobovi rozšířily oči překvapením.
„Vzpomínám si, jak mi babička vyprávěla, že když jsi byl malý, že jsi vylezl na střechu.“ Jacob se trochu začervenal.
„Pokud si správně vzpomínám, tak jsi vzal nůžky a ostříhal jsi se. Chtěl jsi stejný vojenský sestřih, jako měl tvůj táta, ale ona ti to nechtěla dovolit, protože byla zima. Takže sis vzal nůžky a ostříhal jsi se tak, jak to čtyřleté dítě zvládlo.“ Daniel se usmíval. Jacob se díval do svého prázdného talíře a taky se usmíval.
„Když babička zjistila, co jsi udělal, tak jsi utekl, s nůžkami v ruce. Vylezl jsi oknem přes verandu na střechu a odmítal ses vrátit zpátky do domu. Měl jsi na sobě pyžamo a sněžilo.“
„Tak nějak to bylo.“ Potřásl Jacob hlavou.
„Babička musela zavolat dědovi, aby přijel domů, protože jsi se odmítal pohnout. Takže jsi byl ostříhaný jako voják, ale taky jsi dostal na zadek.“ Daniel se smál a Teal´c se usmíval.
„Aspoň víme, po kom jste tak tvrdohlavá.“ Sam a Jacob se otočili, za nimi stál Jack.
„Omlouvám se, že jsem tu večeři nestihl. Na základně se to trochu zkomplikovalo. Teď už je všechno v pořádku. Mám ještě čas na to, abych si dal něco k pití a možná si taky vyslechl nějaké historky o Sam, když byla malá?“
„Pití ano, historky ne, pane.“
„Ah, Carterová. Vy opravdu víte, jak muže zklamat.“ Jack se usmíval a posadil se na židli vedle ní. Rozhlédl se po stole a všiml si, že mají všichni před sebou limonádu, sodu nebo vodu. Dobře totiž věděli, že před misí nemají pít. Samozřejmě tohle pravidlo platí jen pro ně, ale pro něho už ne, takže si objednal pivo.

Sam úplně v jejich přítomnosti zářila. A to, jak byla šťastná, viděl Jack moc rád. Ucítila, jak jí pod stolem stiskl rukou koleno. Podívala se na něho a usmáli se na sebe. Jacob si toho úsměvu všiml, ale rozhodl se, že se o tom nebude zmiňovat.
„SG 1 a táto, máte zelenou.“ Jacob se usmál, Sam taky a ještě potřásla hlavou. Teal´c zvedl obočí a Daniel se zachechtal.
Planeta, na kterou se vydali, vypadala přesně tak, jak jim ukázala sonda. Slunečné počasí a les vysokých borovic. Vedla jím cestička a bylo vidět, že je často používaná. Sam dala do SGC vědět, že jsou v pořádku a nastavila sondu tak, že ji později využijí na kontakt se základnou.
Šla jako první a Teal´c je kryl. Daniel celou cestu k vesnici trápil Jacoba svým vyprávěním. A Jacob nebyl nikdy tak šťastný jako teď, když tu vesnici uviděl! Daniel je jako vždycky představil jako ´mírumilovné výzkumníky´. A než se nadáli seděli ve stanu, kam je místní zavedli.
Několik hodin po jejich příchodu nastala noc a tak si po jídle s místními vládci kousek od vesnice postavili tábor. Jacob a Sam se dohodli, že si vezmou první dvě hlídky a Daniel si vezme tu poslední, aby ráno mohl udělat kávu.
„Takže …. Sam.“
„Tati.“
„Co kdybys mi vyprávěla o poslední misi, na kterou si vzpomínáš?“
„Vidím, že tě hoši přijali do party.“
„Party?“
„Na pomoc Carterové získat zpátky vzpomínky.“
„Jo, tak trochu mě zaučili, jak postupovat, aby se ti vzpomínky samovolně vracely.“
„Místo mimo Zemi není zrovna to nejlepší na vzpomínání.“
„Proč ne?“
„Některé z nich jsou docela drsné a já bych se potom nemusela soustředit na hlídku.“
„Na tom něco je.“
„Vzpomínám si na to, jak byl Jack povýšen a jak převzal velení v SGC. Byla to škoda, že jsi tady nebyl. Mohl jsi ho trošku potrápit.“ Usmívala se Sam.
„Žádný snadný začátek?“
„To sotva. Generál Hammond sem poslal zvěda, aby na něho dohlídl. A když už byl skoro připravený na presidentskou návštěvu, tak se všechno kolem něho poněkud pokazilo. My s Teal´cem a Danielem jsme toho většinu zmeškali, protože jsme v té době seděli v jedné opuštěné Anubisově základně. Ale Walter o tom vyprávěl skvělé historky.“
„Jako?“
„Jeden z týmu přinesl super rychle rostoucí rostlinu a vědci si mysleli, že by díky ní mohli vyřešit problém hladu na Zemi. Byli tím tak nadšení, že přeskočili několik protokolů, které je nutné při manipulaci s mimozemskými věcičkami dodržet a ta rostlina se začala rozrůstat po celé základně.“
Jacob se zachechtal.
„Walter říkal, že Jack navrhl, aby tu rostlinu dali do kuchyně, že by tam z ní mohli udělat třeba salát a tak snížit náš účet, který se navýšil díky větší spotřebě propan butanu, který použili na to, aby zamezili dalšímu růstu té rostliny.“
„To zní jako Jackův nápad. Jen tak ze zvědavosti, kdy se pro tebe stal ´Jackem´?“
Sam se začervenala a podívala se jinam. Předstírala, že kontroluje perimetr. Ale na to ji její táta znal moc dobře.
„Sam?"
„Nedávno jsme o tom mluvili.“
„Mluvili?“
„Věci se změnili, když jsem se pomalu zotavovala. Na začátku jsem si ani nepamatovala, kdo jsem a kdo je on a jaké máme postavení. Sakra, vždyť jsem si donedávna nepamatovala své vlastní nebo jeho povýšení.“
„Chápu.“
„Opravdu?“
„Ano Sam. Tohle není nic nového, víš.“
„Co tím myslíš?“
„Existovaly náznaky, co k sobě vy dva cítíte už dávno, vlastně od doby co jsem ho poznal. Vůbec se mi nelíbilo, jak se na něho díváš, když jsem se s ním poprvé setkal ve Washingtonu. Myslel jsem si, že využil toho, že jsi mladá a naivní, když jsem viděl, jak se jeden na druhého díváte. George mě ujistil, že ani jeden z vás o ničem takovém nikdy ani neuvažoval. To bylo chvilku před tím, než jsem pochopil, co tím George myslel.“
Sam zčervenaly tváře.
„Ty sis opravdu myslel, že bych se tak snadno mohla zabouchnout do svého CO a udělat něco, co by ohrozilo moji kariéru?“
„Jenom jsem myslel na to, jak dalece to zašlo s Jonasem, než jsi procitla.“
„To bylo jiné. Nebyl mým CO.“
„To vím, ale úplně tě zaslepil. Trvalo to měsíce. Bál jsem se, že jsi se nepoučila a zamilovala jsi se do může stejného typu.“
„Jack není blázen.“ Jacob se na Sam podíval pohledem ´a jsi si tím jistá´. „Je jiný, ale není žádný blázen, takový jako byl Jonas.“
„Myslím, že slovo ´jiný´ ho přesně vystihuje. Ale to mi nic neříká o tom, co k němu cítíš teď.“
„Záleží mi na něm… hodně.“
„Miluješ ho?“ Sam se zadívala na hvězdy.
„Pokud ano, tak ty nebudeš první, komu to řeknu.“ Jacoba to na malou chvíli šokovalo, než si uvědomil to, že tím prvním by byl Jack.
„Rozumím.“ Řekl a překryl její rukou svou. A když se jejich prsty propletly, usmál se.
„A co nějaké historky o mámě a Markovi. Opravdu si nevzpomínám na tolik, kolik bych chtěla.“

„SG, rád vidím, že jste zpátky nezranění a včas. Hodnocení mise za hodinu.“ SG1 přikývli a směřovali na ošetřovnu a do sprchy. Jacob se od nich oddělil a šel k Jackovi do kanceláře.
„Vstupte.“ Ozval se Jack a byl překvapený, když dovnitř vešel Jacob.
„Můžu na minutku?“ Jack vstal a pokynul k židli.
„Samozřejmě. Děje se něco?“
„Měli jsme se Sam možnost si na té misi popovídat.“
„To je dobře. Doufal jsem, že na to budete mít čas, když budete mimo Zemi.“
„Je rozpolcená. Mám obavy, že je teď ve velmi zranitelné pozici.“
„Já vím Jacobe.“
„Dejte jí prostor, který potřebuje, aby se rozhodla sama, i kdyby její rozhodnutí bylo jiné, než předtím.“
„Já se snažím, ale je to…. těžké.“
„Já vím, ale potřebuje se rozhodnout po svém. Tohle musí udělat sama.“
„Myslíte, že bych udělal něco, co by to ještě ztížilo?“
„Ne, podle toho, co mi řekla, to děláte dobře. Jenom jsem si myslel, že vám připomenu, co je ve hře.“
„Já na to pamatuji každý den. Pokaždé, když ji uvidím, vím, co je ve hře.“ Jacob vstal.
„Já už radši půjdu, než si Sam všimne, že tam nikde nejsem a dojde jí, že nějak zasahuji do jejích věcí.“
„Díky Jacobe, to myslím vážně.“
Jack se díval, jak Jacob odchází a povzdechl si. Jenom mohl doufat, že se mu jeho trpělivost vyplatí.
Jacob se Sam strávil dva dny, než ho Tok´rové zavolali zpátky. Navštívili jeho všechny oblíbené restaurace. Takže nakonec Sam došla k závěru, že si potřebuje jít zaběhat, aby díky tomu nepřibrala. Běhala v parku a najednou ucítila, že za ní někdo běží. Okamžitě se v ní probudil vojenský instinkt a připravovala se na střet.
„Ahoj. Chodíš sem často?“ Když Sam uslyšela ten hlas, trochu si oddechla.
„Kdykoliv jsem ve městě.“ Sam se na něho otočila, když ji doběhl.
„Ve městě, huh?“ Usmál se. „Přijel jsem k tobě domů. Nikoho jsem tam nenašel. A protože auto jsi měla před domem, tak mi došlo, že jsi tady. Objel jsem to tu a zaparkoval jsem tady.“
„Chci dokončit svůj okruh. Setkáme se u mě.“ Pete přikývl. „Nebudu tady dlouho.“
„Tak za chvilku.“ Pete zpomalil a vracel se ke svému autu a usmíval se.
Sam doběhla domů, vyzula si tenisky a našla Peta v kuchyni. Právě jí naléval sklenici studené vody. Díval se na ni, jak pije.
„Jenom si dám rychlou sprchu a potom si můžeme promluvit.“ Položila sklenici na pult.
„Sprchu?“ Přistoupil k ní blíž. Sam zvedla ruku.
„Zpomal kovboji. Budu hned zpátky.“ Pete se usmál a pokrčil rameny.
„Já počkám.“ Sam ho nechala v kuchyni. Svlékla si zpocené tričko, podprsenku,šortky, kalhotky a nakonec ponožky. Stoupla si pod horkou sprchu a dala si na vlasy šampon. A najednou se jí vybavily vzpomínky na to, jak byla s Petem. Jak byli v kině, na večeři, jak se vášnivě líbali v pokoji, jak se milovali v ložnici, v kuchyni, na pohovce. Usmála se. Zřejmě žádné místo v jejím domě není v bezpečí.
Zastavila vodu a utřela se. Šla do ložnice a vyndala si ze skříně džíny a svetr.
„Jak dlouho musí muž čekat?“
„Dokud není žena připravená, pokud je chytrý.“ Sam potřásla hlavou a usmála se. Učesala se a podívala se na sebe do zrcadla. Potom se zadívala na krabičku se šperky a potom na svůj levý prsteníček. Otevřela krabičku, dívala se na prstýnek, který se jí celé měsíce jako by vysmíval. Vzala ho a dala si do kapsy. Potom šla do obývacího pokoje.
„Co kdybychom šli někam na oběd a potom se prošli v parku?“
„To by bylo hezké.“ Sam si vzala peněženku a klíče. Otevřela dveře, aby mohl jít Pete první. Prošli parkem k blízké restauraci. Sam si dala roast beef.
„Chyběla jsi mi Sam. Měli jsme společné plány a ty se najednou rozplynuly.“
„Já vím. Nebylo to vůči tobě fér a je mi to líto.“
„Na kolik toho, co se týká nás dvou, sis vzpomněla?“
„Na schůzky a tak. Ptal ses mě v parku, jestli si tě vezmu?“
„Ano, bylo tam spoustu hrajících si dětí. Myslel jsem si, že je to správné místo, když oba chceme děti, co nejdřív.“
Sam se usmála. Pořád touží po tom, mít děti.
„Ale neřekla jsem ti ano, že?“ Zamračila se. Podívala se na něho a viděla na jeho tváři lítost a zklamání.
„Ne hned. Byl to velký krok a já jsem chápal, že potřebuješ čas. Řekla jsi mi ano později, v takovém skladišti, když jsem tam přišli vysvobodit Daniela.“
„To nezní moc romanticky?“
„Okolí nebylo tak důležité jako to, co jsi mi řekla.“ Zvedl ruku a vzal Sam za ruku. Zaplatil, vstal a nabídl jí rámě. Sam mu položila ruku na jeho paži a on ji vedl z restaurace ven, zpátky do parku.
„Doufám, že už brzy budeš připravená nosit zase zásnubní prstýnek. Pořád tě miluji a chci strávit zbytek svého života s tebou.“ Levou rukou ji objal. Vypadali jako perfektní pár. Sam se zastavila a vedla Peta k lavičce. Když sáhla do své kapsy a vytáhla prstýnek, posadil se.
Přejela po něm prsty a taky se posadila.
Slyšela, jak se prudce nadechl, když to viděl. Dívala se na prstýnek a potom se podívala Petovi do tváře. Pokusil se své emoce rychle ovládnout, ale nestihl to dřív, než viděla jeho vztek. Znovu se upřeně zadívala na prstýnek.
„Tohle není ten prstýnek, co jsi mi dal ty, že?“ Pete doširoka otevřel oči.
„Nebuď hloupá. Kolik myslíš, že máš zásnubních prstýnků?“ Usmíval se a snažil se předstírat, že je úplně klidný. Sam se rozhlédla po parku. A najednou ztuhla.
„Já jsem se s tebou rozešla.“ Otočila se na něho a zkoumavě si ho prohlížela.
„Tak to si vzpomínáš špatně. Bylo nám spolu perfektně.“
Sam vstala.
„Kdo mi dal ten prstýnek?“ Pete stál za ní.
„Nedělej to Samantho. Jsme jeden pro druhého tím pravým. Čekal jsem tak dlouho, až si vzpomeneš.“ Natáhl k ní ruku a položil jí ji na rameno. „Mělo to tak být.“ Pokusil si ji k sobě přitáhnout a políbit ji, ale Sam od něho dostoupila a z jeho stisku se vymanila.
„Ty jsi se pokusil mého zranění využít, abys mě získal zpátky. Věděl jsi, že jsem to s tebou skončila, ale myslel sis, že si na to možná nevzpomenu.“ Byla rozčílená.
„A vzpomínáš si, proč jsi to skončila?“
„Ne.“ Řekla Sam potichu, ale pevným hlasem.
„Tak potom tu není žádný důvod, proč bychom nemohli začít tam, na co si vzpomínáš a zkusit to znovu. Byli jsme šťastní a můžeme být i teď, pokud to dovolíš.“
„To není tak snadné a ty to víš. Já si vzpomenu.“ Sam ustoupila o tři kroky. „Je mi líto, že to tehdy nefungovalo. Nemůžeme to změnit.“
„Můžeme.“ Pete udělal jeden krok směrem k Sam.
„Ne. Odejdi, než přijdu domů.“
Sam se otočila a odcházela. Šla parkem a dávala tak Petovi šanci, aby si mohl zajít pro auto a odjet. Když byla doma, věděla, co musí udělat. Vzala si klíče a jela přímo k Danielovi.

Bez přestávky mu bušila na dveře. Slyšela, jak křičí, ale stejně nepřestala. Prudce otevřel dveře, byl připravený na toho, kdo mu tak bouchal do dveří, zařvat, ale když viděl její výraz ve tváři, neřekl nic.
„Pojďte dál, Sam.“ Sam se kolem něho protlačila.
„Co jste přede mnou skrývali?“ Daniel šel za ní do obývacího pokoje a sledoval, jak přechází sem a tam.
„O čem to mluvíte?“ Sam vytáhla z kapsy prstýnek.
„Tohle není ten prstýnek, který mi dal Pete. Kdo mi dal tenhle?“ Teď už na něho hystericky křičela. Daniel sebou při jejich slovech trhl.
„Vy víte, že tohle vám říct nemůžu. Musí to přijít samo.“ Sam se zklidnila.
„Takže jsem měla spát s Petem, zatímco vy všichni byste klidně čekali, až si vzpomenu, že jsem se s ním rozešla?“ Daniel překvapením otevřel pusu a oči se mu rozšířily.
„To jste udělala?“ Sam se na něho upřeně dívala, zatímco její vztek vyprchával.
„Ne.“ A Daniel si oddechl. Ani si neuvědomil, že na chvíli přestal dýchat.
„My jsme vám věřili, Sam. Věděli jsme, že na to přijdete.“ Sam se posadila na pohovku a po tvářích jí začaly stékat slzy.
„A to je právě ono. Já jsem na to nepřišla! Málem jsem nechala Peta, aby šel se mnou do sprchy. A po pár hodinách jsem si vzpomněla, že tohle není jeho prstýnek a že jsem se s ním rozešla.“ A teď už Sam otevřeně plakala a to Daniela znervóznilo. Přisedl si k ní a dal jí ruku kolem ramen.
„Jsem zamilovaná Danieli?“ Jeho stisk zesílil.
„Ano.“
„Je to někdo, koho znám nebo si na něho musím vzpomenout?“
„Sam…“ Zvedla hlavu a jako by se dívala Danielovi přímo do jeho duše.
„Nesnažte se mě oklamat Danieli!“
„Znáte ho dobře.“ Sam se podívala na prstýnek a potom vstala. Šla ke dveřím, vzala za kliku.
„Kam jdete?“
„Domů.“
„A co budete dělat?“ Daniel šel až k ní, ale neodvažoval se jí dotknout.
„Vzpomínat.“ Sam otevřela dveře a vyšla ven. Daniel se díval, jak nasedla do auta a odjížděla. Vrátil se do kuchyně a zvedl telefon. Ten dvakrát zazvonil a potom ho někdo zvedl.
„Haló.“
„Zase se k ní snažil dostat blíž, ale než to zašlo moc daleko, tak si vzpomněla. Ví, že ten prstýnek není od Peta. Je rozzlobená, že jsme jí neřekli, od koho ho má.“
„A kde je teď?“
„Jela domů. Rozhodnutá si vzpomenout, kdo jí ten prstýnek dal.“
„Díky, žes mě dal vědět.“
„Co budeš dělat?“
„To nevím.“ Daniel slyšel cvaknutí, jak ten druhý zavěsil. Povzdechl si. Má teď zkažené odpoledne. Teď stráví zbytek dne tím, že o ně oba bude mít strach.
Sam přecházela po pokoji. Cítila, jak jsou její prsty zdrsnělé jejich neustálým přejížděním přes prstýnek, který ji přiváděl k šílenství. Musí být o Jacka. Kdo jiný by jí mohl dát prstýnek? Tak pěkně se o ni staral, od okamžiku kdy byla zraněná. Procházel tím po celou dobu s ní. I když Teal´c a Daniel tu byli taky, připomenula si. Je tedy jen její spolupracovník nebo tomu nakonec podlehl a stal se něčím víc?
Dala prstýnek zpátky do krabička a převlékla se do tepláků. Obula si tenisky a zavřela za sebou dveře od domu. Šla si zaběhat, aby se zbavila pocitu frustrace a neustálého přemýšlení o minulosti. Tentokrát nešla do parku, ale běžela po chodníku, který se klikatil předměstím.
Běžela dál, než kdy předtím byla a najednou zjistila, že je v neznámém prostředí. Neměla strach, jen byla naštvaná, že to má domů teď tak daleko.
Pete ji z parku sledoval. Viděl, jak předtím přijela odněkud autem a jak potom odešla zase pryč. Potom taky viděl ho, jak klepal na její dveře, ale nikdo mu neotevřel. Díval se, jak vytáhl telefon a potom slyšel zvonění telefonu uvnitř domu, který nikdo nezvedal. A taky jak přecházel před domem, až to nakonec vzdal. Pete se usmál. Věděl, že on má mnohem víc trpělivosti a proto si toho víc zaslouží.

Když se Sam svlékla a hodila prádlo do koše, šla rovnou do ložnice. Rychle se osprchovala a potom si napustila do vany horkou vodu. Ponořila se do vody a zavřela oči. Vzpomněla si na sebe jako replikátora a otřásla se. Jack a Teal´c se ji snažili přesvědčit, že to nebyla její chyba, ale ona věděla, že se mýlí. Jednala podle svého srdce a ne rozumu a prohrála, všichni prohráli.
Jack za ní byl několikrát a opakoval jí, že to nebyla její chyba, pokoušel se jí přesvědčit, že ona v sobě takové zlo nemá. Ale ona mu nevěřila a on to věděl. Vzpomněla si na bolest v jeho očích, když ji viděl, jak jí její jednání a selhání ničí. Potřásla hlavou a pokoušela si vzpomenout na něco dalšího.
Šla k němu domů, aby si promluvili. Chtěla na něho trochu přitlačit. Potřebovala vědět, co Jack opravdu cítí, než dojde k tomu, že si vezme Peta. Ještě nebyla přiopravená to vzdát, pokud mají nějakou šanci. Hledala ta správná slova, zadrhávala se, tak jako už mnohokrát předtím. Dokud nepřišla Kerry.
Sam prudce otevřela oči. Kerry Johnson, byla členem SGC, dohlížecího výboru. A Sam okamžitě věděla, že Jack a Kerry byli ten důvod. Sevřelo se jí srdce, když si uvědomila, že se nikdy dál v jejím naplánovaném rozhovoru nedostala. Tehdy z toho vycouvala a nechala Jacka a Kerry spolu. Už nebyl volný, aby byl s ní.
Sam vylezla z vany a mechanicky se utřela a oblékla. Neměla hlad a tak se rozhodla, že půjde spát. Ale její mysl odmítala od toho faktu, že Jack se přes to všechno dostal, upustit. Věděla, že je směšná. Vždyť ona sama chodila s Petem mnohem dřív než Jack s Kerry, ale její srdce to odmítalo akceptovat. Vlezla si do postele a zhasla světla. Dala si přikrývku až pod bradu a rozplakala se. Brečela tak dlouho, dokud měla slzy. Nos měla ucpaný, ale bylo jí to jedno. Cítila se ztracená a chtěla se v tom pocitu na chvíli vyžívat.
Pete sledoval, jak se v domě zhaslo. Pomyslel si, že by jí měl dát trochu času, než za ní půjde a ještě jednou to zkusí. Už se chystal vydat se k jejímu domu, když tam přijel on. Tentokrát neklepal. Vyndal si klíč a vešel do potemnělého domu. Rozsvítil v chodbě a zavřel dveře. A v tenhle okamžik Pete věděl, že prohrál. Nastartoval auto a pomalu odjížděl. A i když přál Sam to nejlepší, jeho srdce se roztříštilo na milion kousků.
Když byl Jack uvnitř, všiml si, že u dveří jsou její tenisky. Šel dál do tichého domu. Všude bylo neuvěřitelně uklizené, jako obvykle. Pokračoval dolů chodbou k její ložnici. Cítil vůni z koupelny, někdo se nedávno koupal. Povzdechl si.Takže to znamená, že tu Sam před chvíli byla nebo tu ještě je. Stál ve dveřích její ložnice a viděl, že pod přikrývkou někdo leží. Tiše přešel až k její posteli a zůstal stát.
„Hledal jsem vás.“ Sam se ani nepohnula, když promluvil. Slyšela ho, když vešel do domu a podle kroků poznala, že je to on a taky kam jde. Nebyl zase tak potichu, jak si myslel, ale tohle se mu říct nechystala.
„Není ještě moc brzy na to jít spát?“
„Jsem unavená.“
„Aha. Moc unavená, abychom si promluvili?“
Sam zůstala ležet. Jack měl pocit, že úplně slyší, jak jí to v hlavě šrotuje.
„Budu za minutku v obývacím pokoji.“
„Udělám čaj.“ Sam počkala, dokud Jack neodešel. Potom se posadila a vzala krabičku s prstýnkem. Otevřela ji a podívala se na něj. Na pyžamu neměla žádné kapsy. Oblékla si tenký župan a prstýnek dala do jeho kapsy. Pevně si župan utáhla a šla do obývacího pokoje.
Jack seděl na pohovce a na stole stály dva hrnky, ze kterých se kouřilo. Přejel očima od jejích rozcuchaných vlasů až k ponožkám, které měla na nohou. Usmál se a pokynul jí, aby se posadila vedle něho. A i když to udělat nechtěla, stejně to udělala. Podal jí hrnek s horkým zeleným čajem.
„Daniel měl o vás starost. Omlouvám se, že jsem k vám vešel bez dovolení, ale byl jsem tady už dřív, ale vy jste nebyla doma.“
„Byla jsem běhat.“¨
„Pomohlo to?“
„Asi ano.“
„Vzpomněla jste si na něco nového.“ Bylo spíš konstatování, než otázka.
„Jak se má Kerry?“
„Fajn, aspoň myslím. Je už nějakou dobu zpátky ve Washingtonu.“
„Jezdí za vámi často?“
„Ne.“ Zvedl ruku a zlehka ji položil Sam na stehno. „Je to pryč, mezi ní a mnou.“
Sam se na něho koutkem oka podívala. Viděla, jak upřeně se na ni dívá.
„Proč?“
„Věděla, že moje srdce jí nepatří.“ Sam cítila, jak její srdce začalo rychleji a hlasitěji bít.
„A komu tedy?“ Jack se k ní přisunul blíž. Položil svůj hrnek a ten její jí vzal z ruky. A taky ho položil na stolek.
„Vám.“ Zvedl ruku a otočil jí hlavu tak, aby se ně něj podívala. „Trvalo nám to dlouho, ale nakonec jsme to zvládli, Sam. Já jsem tvůj a ty jsi moje.“
Oči se jí zalily slzami.
„Tomu nerozumím. Jak?“
„Jakmile president byl znovu zvolen, požádal jsem, aby SG 1spadalo pod velení generála Hammonda. Všechny vaše mise schvaluje on. Brzy půjde do důchodu a já nastoupím na jeho místo. Budete mít nového velitele a už nebudu tvým přímým velitelem. Do té doby nám udělili výjimku.“ Sam se na Jacka upřeně dívala a on se k ní přisunul ještě blíž.
„O tomhle jsi prostě tehdy nevěděla. Kerry mě nechala, když zjistila, že jí nepatřím.A ty jsi nechala Peta ze stejného důvodu, i když jsi mi o tom nikdy žádné podrobnosti neřekla.“ Pokrčil Jack rameny. „Když se tohle všechno změnilo, šli jsme na to pomalu. Myslím, že jsme se báli, že by ta pravidla mohl zase někdo vrátit.“ Jack ji hladil po tváři. Palcem jí přejel po rtech. Sam zavřela oči.
„Nakonec jsi mě pozvala na schůzku.“ Otevřela oči a usmála se.
„Já jsem tě pozvala?“ Když promluvila, v očích jí jiskřilo.
„Věřila bys, že jsem se styděl?“
„Ani na chvíli.“
Sam zavrtěla hlavou a Jack se k ní naklonil. A když se jeho rty dotkly těch jejích, zavřela oči. Zvedla ruce k jeho ramenům. Když otevřela oči, trochu se odtáhl. Sam si sáhla do kapsy u županu.
„To ty jsi mi ho dal?“ Jack se upřeně díval na prstýnek. Zvedl ruku a přejel prstem po nádherném diamantu obklopeného safíry.
„Ano.“
„Řekla jsem ano?“
Jack se jí díval do očí a držel ji za ruku.
„Ano. Svatba měla být před dvěma měsíci.“ Jeho oči posmutněly a sevřel čelist.
„My jsme zmeškali naši svatbu.“ Sam se zatvářila zklamaně. Zvedla ruku a dotkla se jeho nohy.
„To byla jen malá cena za to, že jsi se zase vrátila zpátky. Doktoři nám řekli jasně, že pokud se pokusíme přitlačit, tak se všechno může pokazit. Chtěl jsem tě zpátky. Potřeboval jsem tě.“ Řekl a objal ji.
„Já si pořád na náš vztah nevzpomínám.“
„Ale vzpomeneš si. A do té doby můžeme začít znovu.“ Sklonil hlavu a mazlil se s ní. Sam se zhluboka nadechla, jak se jí najednou vybavily vzpomínky, co jí Jack svými ústy dělal na krku. Jack cítil, jak ztuhla a odtáhl se, aby se jí mohl podívat do tváře. Bál se, než uviděl ten známý úsměv.
„Na něco jsem si vzpomněla..“ A jeho usměv byl majetnický a živočišný.
Rukou jí přejel po zádech. Sam se podívala na prstýnek. „Vadilo by ti, kdybych si ho zase navlékla?“
„Byl bych velice rád. Nechej mě to udělat.“ Vzal si prstýnek z její ruky a navlékl jí ho na levý prsteníček. Políbil jí ruku a podíval se na prstýnek. Byl rád, že ho vidí tam, kam patří.
„Miluji tě Sam.“
„Já miluji tebe Jacku. Už hodně dlouho. A jsem ráda, že se konečně podle toho můžu chovat.“
 

Sam se na sebe podívala do zrcadla. bylo to skoro neuvěřitelné. Měla šaty bez ramínek, až na zem. Ze světle modrého hedbáví. Atypické šaty pro atypickou svatbu. Ale věděla, že jsou perfektní.
„Připravená, zlato?“ Sam se podívala na svého otce, který vešel do místnosti.
„Úplně.“ Sam se usmívala od ucha k uchu. Jacob jí nabídl rámě a společně vešli do kaple. Dveře se otevřely a Sam uviděla Jacka, který tam stál, na sobě měl uniformu. Neměli tu žádné uvaděče, tak že na něho viděla přímo.
Když začala hrát hudba, všichni vstali. Jack z ní, když procházela uličkou, nemohl spustit oči. Byl úplně okouzlen tím, že tahle žena, která dokáže být tvrdým vojákem, je zároveň tak nádhernou ženou. Srdce mu prudce bilo a sám sobě musel připomenout, aby zase začal dýchat.
Jacob zvedl její ruku a symbolicky ji předal Jackovi. Selmak si tuhle chvíli vybrala pro to, aby zaprotestovala, že Sam trvala na tak sexistickém jednání. Jacob jí sdělil, aby zmlkla a užívala si to. Jack a Sam se otočili na kněze. Obřad byl rychlý. A jediné, co si později oba pamatovali, bylo, jak se dívali jeden druhému do očí a jak se políbili, než se otočili k ostatním.

Ke své svatbě si vybrali týden, kdy bývají kadeti posíláni domů. Takže to bylo pro presidenta a některé zástupce mimozemských ras jednoduší, aby sem mohli přijít. A protože Mark a jeho rodina nezískali povolení k seznámení se s programem, tak někteří mimozemšťané, kteří opravdu vypadají jako mimozemšťané, jako třeba Thor, stáli na balkoně.
Po krátké hostině, která se odehrála na akademii, odjel Mark s rodinou domů. Ta hlavní recepce byla v SGC, kam Jack a Sam hned potom odjeli.
Hodně se tancovalo, bylo tu hodně objímání se, přání všeho nejlepšího a spousta smíchu. Sam i Jack si oba užívali každičkou minutu, ale když nastal čas, aby odjeli na jejich líbánky, byli šťastní.
Týden stráví na opuštěném hradě na opuštěné, ale zcela bezpečné planetě. Daniel a Teal´c strávili celý týden tím, že to místo pro ně připravovali a taky se pojistili přidáním nějakých bezpečnostních zařízení. S čímž jim pomáhal Thor. Takže by Jack se Sam byli upozorněni, kdyby se na tom statutu, že je to opuštěná planeta, něco náhle změnilo.

Sam a Jack se převlékli ze svatebních šatů, aby se jim bránou lépe cestovalo. Jack měl na sobě khaki kalhoty a černou košili na rozepínání a obyčejné boty. Sam měla letní šaty a sandály.
„Když projdeme bránou a setkáme se tam s něčím neobvyklým, budeš v tomhle moc bojovat?“ Jackovi se moc líbily její šaty, ale ta jeho otázka nebyla moc vhodná.
„Na naše líbánky nepůjdu v uniformě a ani ty ne.“ To ona totiž vybrala Jackovi jeho oblečení, protože jinak by klidně na sobě tu uniformu měl.
„Jenom říkám…“ A když Sam přistoupila blíž, ztichl.
„Budeš se divit, co v těch šatech můžu dělat.“ Usmála se na něho a on jen polknul.
„Připravená?“ Jack už ji chtěl vzít a odvést do toho zatraceného hradu, hned teď.
„Skoro.“ Sklonila se ke své tašce. A Jack by klidně přísahal, že mírně zavrtěla zadečkem. Jen zasténal a Sam se zasmála. „Nějaký problém?“
„No může být, když odtud brzy neodejdeme.“ Zajel si rukama do vlasů. Sam se rozhodla, že už ho nebude trápit. Vstala a podala mu tašku.
„Tak jdeme, letče.“ Usmívali se a odcházeli ze šatny k prostoru brány. Vojáci, které cestou viděli, okamžitě podávali vysílačkou hlášení. Takže když přišli do prostoru brány, přivítal je salutující voják a brána už byla otevřená. Postupně prošli kolem všech, kteří tu čekali a poslední dva lidé, které míjeli, byli Daniel a Teal´c. Jack je oba poplácal po rameni a znovu jim poděkoval. Oba se otočili a viděli generála Hammonda, který stál v řídící místnosti a zasalutovali mu. Potom vzal Jack Sam do náruče.
„Jacku!“ Ale neměla šanci něco mu povědět, protože Jack s ní prošel bránou. Lidé v prostoru brány se rozesmáli. Tomu, jak se Sam tvářila a taky tomu, co Jack udělal. Jakmile byli na druhé straně, políbil ji a postavil na zem.
„Myslíš, že tohle by nám pomohlo, kdyby tady na druhé straně byli nějací nepřátelé?“ Řekla Sam a dala mu ruce kolem krku.
„Generál Hammnod sem poslal tým, aby to tu všechno překontrolovali, jen pár minut předtím, než jsme odešli. Jsem si zcela jistý.“
Sam mu rukou přejela přes hrudník a rozepínala mu horní knoflíček u košile.

konec