Po průchodu bránou se ocitli na lesní pěšině.Sam zkoumala přístroje a ostatní z týmu se rozhlíželi kolem. „Nějak divně to tu smrdí!“pronesl Jack s úšklebkem. „To bude vůně smůly a lesa, Jacku.“

Daniel se na O´Neilla zadíval trochu skepticky, ale dál to nerozváděl.

„No a?Stejně to smrdí!“nedal se Jack.Sam si je oba změřila pohledem a vrátila se k práci.

„Všechno se zdá být v pořádku, pane.“konstatovala nakonec.Jack jen pokrčil rameny a vydal se po pěšině z kopce.Tiel´c a ostatní ho následovali.Cesta začala pozvolna stoupat, až se ocitli na hřebeni nejvyššího kopce a naskytl se jim neuvěřitelný pohled.Ve středu údolí stálo město s obrovským náměstím, obehnané vysokou, kamennou zdí.Nejpodivuhodnější však bylo okolí města.Všude kam jen dohlédli byla jen poušť, suchá půda a práchnivějící zbytky obydlí.Poušť končila pár metrů od nich.Na úpatích kopců bylo možno ještě zahlédnout zbytky ustupující vegetace.

„Tohle se mi nelíbí!Nezabalíme to tady?“prohodil O´Neill. „Mě se tu také nelíbí.Nemám dobrý pocit.“přidal se Tiel´c.Sam znovu pohlédla na přístroje a zamračila se. „Je tu zvýšená radiace a také podivné elekromagnetické záření.Myslím, že vychází z toho města.“kývla směrem ke kamennému ohrazení.Daniel mezitím došel na hranici pouště a chvíli sledoval linku oddělující vegetaci.

„Tohle musíte vidět!“zavolal po chvíli.Všichni se k němu rozběhli a také sledovali děj na zemi.

Rostliny, které byly přesně na hranici se spustlou půdou, začaly pomalu vadnout a během několika vteřin se změnily na prach. „To je neuvěřitelné a zárověň zcela nemožné!“vydechla Sam.

„Ale všichni jsme to viděli!“namítl Jack.

Aniž by si to uvědomili, začali všichni pomalu couvat zpět k bráně.Po několika krocích se dali do běhu.Rychlost přeměny půdy se mnohonásobně zvýšila.Nyní už všichni sprintovali z kopce a neustále se otáčeli.Daniel běžel jako první.Za ním Tiel´c a pak Jack a Sam.Když vybíhali na úpatí, jen kousek od brány, Sam zakopla o vyčnívající kořen a upadla.Jack si toho všiml a chtěl se vrátit.Vlna byla ale příliž rychlá.Nejdřív to pohltilo Samiiny nohy, pak tělo, ruce a její hlava se ztratila spolu s výkřikem.Jack vytřeštil oči a zůstal stát, jako opařený.Odnikud se vynořil silný záblesk a svět kolem Jacka se zatočil.Když se jeho mozek a žaludek přestaly houpat, uvědomil si, že leží na louce a kolem kvete spousta květin.

„Plukovníku?“ozvalo se opodál.Pak se objevila Sam a doběhla k Jackovi. „Není vám nic, majore?“staral se Jack. „Ne, pane.Ta vlna mě pohltila a všechno se ztratilo.Pak jsem se objevila tady.Kde je Daniel a Tiel´c?“Odpovědí jí bylo volání: „Jacku?!Sam?!“Po chvíli k nim dorazil Daniel a o něco později i Tiel´c.Všichni se rozhlíželi po louce, když se náhle ozvaly ohlušující rány.Nezaměnitelný zvuk zbraní goau´ldského hataku.Ten ji proletěl přímo nad hlavou.Všichni čtyři se okamžitě vydali úprkem mezi stromy.Nebyli však dost rychlí.Hatak se otočil a mířil teď přímo na SG-jedničku.Začal pálit.Než však střely zasáhly svůj cíl, rozplynuly se v dalším záblesku světla.

Tentokrát se všichni ocitli na palubě goau´ldské mateřské lodi.Automaticky tasili zbraně.

„Už toho začínám mít dost!Vysvětlí mi sakra někdo, co se to tu děje?!“rozčiloval se Jack.

Z pohledů svých přátel však pochopil, že ani oni netuší, co se děje.

„Carterová!Vy nám to snad vysvětlíte, ne?“ Sam na Jacka úkosem pohlédla. „Lichotí mi, že si myslíte, že jsem chytrá, ale uvědomte si plukovníku, že nemohu vědět všechno!“Její hlas zněl velmi podrážděně a nervózně.Na okamžik zalitovala svých slov, ale když Jack vykouzlil svůj škleb, znovu ji přepadla zlost.Chvíli na sebe zírali a pak Sam uhnula pohledem.

„Můžete toho vy dva nechat!?“pronesl polohlasně Daniel.Tiel´c mezitím došel na konec chodby a nahlédl za roh.Nikdo tam nebyl a tak všichni postupovali dál do útrob lodi.

„Připadá mi, že jsme nějak zabloudili!“pronesl Jack po několika minutách, kdy procházeli stále stejnými chodbami.Než stačil někdo odpovědět ozvaly se kroky a záhy i skupina jaffů.Všichni vytasili zbraně.Jack se snažil zamířit některého jaffu, ale všechno se mu najednou začalo rozplývat před očima.

„Co se to děje?“vykřikla Sam.Znovu se objevil ten záblesk a všechno zmizelo.Nyní stáli všichni v úplné tmě.

„Kde to jsme?“ozval se Daniel.Kdosi ho chytil za ruku. „To jsem já!“promluvil tiše Jack.Opodál se ozval šelest a nějaké hlasy.Pak se rozsvítilo světlo a oni spatřili obrovskou kruhovou místnost z šedého kovu.Sami stáli uvnitř nějaké kovové kopule.Jack namířil zbraň na nejblíže stojícího muže v bílém hávu a křikl: „Okamžitě mi vysvětlete, co se to tu děje!Kde to jsme!?“Muž se tvářil vyděšeně a mlčel.Ani ostatní přítomní, bylo jich tam asi deset, se neměl k odpovědi.

Konečně se otevřely vysoké dveře a vešla mladá žena v krásných šatech.

„Prosím, odložte vaše zbraně.Neohrozíme vás.“Vstoupila do kopule a zastavila se v uctivé vzdálenosti od Jacka. „Co se to tu děje?Kde je ta loď a všechno ostatní?!“Dál se vztekle ptal Jack.

„Když příjmete mé pozvání  na hostinu, ráda vám všechno vysvětlím.Není se čeho bát!“

„Možná bychom měli jít s ní.Dokud je milá!“zašeptal Daniel.Jack horečně přemýšlel, ale když viděl vlídny úsměv na ženině tváři, sklonil nakonec svou zbraň.

„Jmenuji se Kara a jsem zdejší královna.Vítejte na naší planetě Thalassa.“Pak se otočila a vyvedla je z místnosti.Za dveřmi se rozprostíralo krásné náměstí s kašnou uprostřed.U kašny sedělo několik děvčat a při pohledu na SG-jedničku se daly do tichého smíchu a rozběhly se k jednomu z domů, kterých bylo po obvodu náměstí spousta.I pár dalších lidí se po nich ohlédlo, když kráčeli středem náměstí směrem k vysoké budově, podobné řeckému chrámu.

Velké dubové dveře vedly do obrovské síně s vysokým stropem.Síň byla přepychově vybavená a vévodil jí široký kamenný trůn, vystlaný, na pohled měkkými, polštáři.Po obvodu plály louče a na každé straně stál dlouhý stůl, prostřený k jídlu.Odněkud z dáli se linula krásná vůně pečeného masa a všichni si uvědomili, jaký mají hlad.

„Páni, tohle je úchvatné!“rozplýval se Daniel.Sam i Tiel´c si také se zájmem prohlíželi místnost.Jack se však soustředil na možné hrozby a vyhodnocoval situaci.Ostatní se očividně nechali uchlácholit.

„Moje služebné vám ukáží pokoje, kde se můžete převléknout a umýt.Hostina začína za pár hodin.“oznámila jim Kara a objevily se služky.

„Nejdřív nám vysvětlete, co měly znamenat ty, ty…no ty věci, co jsme viděli!“Jack nehodlal ustoupit a tak Kara začala vysvětlovat.

„Kdysi dávno se tu stala tragédie.Někdo zabil naši královnu a nemohlo se přijít na to, kdo.A tak naši klerici vymysleli přístroj, který dokáže vyvolat vzpomínky, které byly nějak důležité u určité osoby.Byl použit na několik podezřelých a nakonec odhalil vraha královny.Od té doby ho používame, když potřebujeme vyřešit nějaký problém.Většinou v případě zločinu.Právě jsme řešili jednu krádež a používali náš přístroj.V tom jste přišli vy.Spustili jste kamenný kruh a ten nějak narušil chod našeho přístroje.Vy jste se omylem ocitli ve vzpomínkách jednoho muže.Energie, kterou vysílá přístroj, vás přenesla přímo do jeho centra.Blíže vám to ujasnit nemohu, neboť jsme se s tím ještě nesetkali.Můžu vás ale ujistit, že to nemá žádné následky!“

Následovalo dlouhé ticho. „Aha!“ozval se jako první Jack. „Fajn, tak jsme si to ujasnili a můžeme si dát sprchu.“

Sam na něj podezřívavě pohlédla, ale nic neřekla.Nechtěla se zase hádat, jak to v posledních týdnech bývalo.Ať se bavili o čemkoli, vždy si vjeli do vlasů a skončilo to oboustraným rozhořčením.

Kara se na všechny vlídně usmála a vybídla služky, aby je doprovodily.

Sam si prohlížela krásně vyzdobený pokoj a bloumala, co s časem, který měla.Procházela pokoj, až došla k velké koupelně.Všimla si vany, která byla až po okraj naplněná pěnivou vodou.Ještě jednou se rozhlédla po pokoji a zapadla do koupelny.Svlékla ze sebe šaty a vklouzla do horké vody.Úlevou vzdychla a zavřela oči.Zůstala ve vaně dobrou hodinu, a když už začínala voda chladnout, vylezla.

Na posteli se mezitím objevily šaty.Sam promnula jemný lem mezi prsty a usmála se.Po chvilce váhání si je přece jen oblékla.Měly světle modrou barvu a jemně se leskly.Spodní část měla několik vrstev a při pohybu se vlnila.Šaty vzadu sahaly až na zem.Sam se zálibně prohlížela v zrcadle.V tom někdo zaklepal.Sam se rozhlédla po nějakém županu, ale nic nenašla.Když se ozvalo klepání znovu, vzdala to a zavolala: „Dále!“Dveře se otevřely a objevil se Jack.Když vešel, chtěl něco říct, ale při pohledu na Sam úplně ztratil řeč.Samiiny líce plály rudou barvou a stále si mnula lem šatů.

„Já…já jsem chtěl…“

Sam se začala ještě víc červenat (jestli to bylo ještě možné).

„Tak teda jdete?“zeptal se.Sam nejdřív nereagovala. Ale po chvíli přikývla a rychle prošla kolem Jacka.Pak se prudce otočila a vyhrkla: „Víte plukovníku, asi se převléknu, já…“

„Proč?Moc vám to sluší!Vážně!“Nenechal jí Jack projít zpět.Sam teď stála těsně u něj, takže cítil mýdlo a květinovou vůni pěny.Měl chuť být ještě blíž.Dotknout se její kůže.Sam ho však dalším prudkým otočením vytrhla z myšlenek.Šla teď rychle a postupně zpomalovala.Jack ji dohnal a kráčel vedle ní.Mlčky došli až do velké síně a tam se přidali k Danielovi a Tiel´covi, kteří už seděli u stolu a pili víno.Oba se také dlouho dívali na Samiin vzhled, takže její tvář opět zčervenala studem a znovu uvažovala, jestli se nevrátí do pokoje pro svou uniformu.Pak se ale napila a pomalu se uklidnila.Byla ráda, že nemusí sedět vedle Jacka a raději si vybrala místo vedle Tiel´ca.Když začali nosit jídlo, úplně se uvolnila.

Daniel se velmi dobře bavil s Karou, když mu vyprávěla o své planetě a kultuře.Tiel´c  naslouchal také.Jack po očku pozoroval Sam, která se bavila s jakousi ženou.Kara se najednou zvedla a zavolala přes celý sál: „Nyní se všichni vydejme ven obdivovat kouzla našich kleriků!“Po těchto slovech se všichni přítomní začali zvedat a za hlasitého jásotu se hrnuli ven.Členové SG-jedničky se přidali k davu.Ten je vytlačil až na rozlehlé náměstí.Všichni nasměrovali svůj pohled kdesi nad lesy na západní straně města.O chvíli později se nad stromy objevily mohutné ohňostroje a lidé jásali a bavili se.

„Kdo jsou to ti klerikové?“Zajímal se Daniel, když vycházeli ze síně. „Jsou to naši nejvyšší.Ví toho více než my všichni a dokázali vyvinout ten přístroj.“ „Takže v podstatě vědci.Chytří lidé.“Daniel při těch slovech myslel na Sam.Kara přikývla a sledovala oblohu.

Sam přistoupila zezadu k Jackovi a sledovala hru barev na obloze.

„Je to nádhera, viďte plukovníku.“Jack se na ni otočil a pak pohlédl na ohňostroj.

„Je to jen pár rachejtlí a světla.“pronesl bez zájmu. „To musíte být vždycky tak povýšený a hrubý?!“vydechla nasupeně Sam.Jacka to zaskočilo a udiveně na ni pohlédl.Sam se jen zamračila a pokračovala. „Vždycky se chováte tak, tak…hrozně!“ „Ale, Carterová, je to jen ohňostroj!“

„Nejde jen o ten hloupý ohňostroj.Vždycky se chováte tak sobecky a chladně.A co teprve ty vaše poznámky.Stále mě jen kritizujete!Zkuste se vžít do mojí situace!Jsem jediná žena v týmu a navíc mám vysoké postavení!Víte, jak je těžké žít, když musíte dennodenně dokazovat, že si zasloužíte uznání?!Né, jistě, že né!Vy jste přece ten slavný plukovník O´Neill!Ten nezdolný hrdina!Ale víte co, taky nejste dokonalý!A…a…“Sam už samou zlostí nemohla mluvit.Naráz ze sebe vypustila, co ji dusilo už dlouho.Vychrlila všechny své pocity a konečně ulevila své duši.Teď si ovšem začala uvědomovat svou chybu a své nevhodné chování.S vytřeštěnýma očima se chytila za ústa a čekal na Jackovu reakci.Ten se nejdřív vzpamatoval z jejího křiku a pak začal přemýšlet.Už, už chtěl na Sam vyjet, jak se opovážila, takhle s ním mluvit, něž mu došlo, že to, co řekla, byla pravda.Nechtěl si to přiznat, ale také nechtěl Sam vinit, že řekla svůj názor.Dál přemýšlel, ale pak řekl: „Mrzí mě, že si tohle o mě myslíte.Já už jsem asi takový.Od doby, co mi zemřel syn nemám důvod k radosti, nemám pro co žít, ale vy nemůžete pochopit, jaké to je, ztratit někoho, koho milujete.Je to jako když umře část vás!Váš život ztratí smysl a vy si říkáte, že už nemá smysl dál žít!Byl to ten nejhorší zážitek v mém životě!A vy po mě chcete, abych se radoval z pitomého ohňostroje!“

Sam na něj dál zírala, neschopna jediného slova.Teprve teď si uvědomila váhu svých i Jackových slov.

Pak se ovšem vzpamatovala. „Já vím, jaké je ztratit někoho milovaného!Jak myslíte, že mi bylo, když se můj otec vrátil domů a oznámil mi, že už nikdy neuvidím svou matku!?Myslíte, že jsem to přešla, jako špatnou známku ve škole?!Taky jsem už neměla chuť žít!Ale překonala jsem to!Kvůli otci a kvůli bratrovi.Protože oni tu zůstali a já jim musím být oporou, jakou mi byla máma, než zemřela!Takže mi tu netvrďte, že se nemůžete radovat z malých věcí, protože tyhle drobnosti tvoří náš svět!A já jsem šťastná, že můžu žít a cestovat hvězdnou bránou, a jsem ráda, že jsem poznala vás, protože vy jste mi ukázal, co se stane s člověkem, když to vzdá, když přestane žít!“Sam zadýchaně dořekla a nečekala na odpověď.Otočila se a nechala Jacka stát uprostřed náměstí.Kolem stále proudily davy lidí, ale Jack je nevnímal, stále mu v uších zněla Samiina slova.Když přestane žít.

Sam se po jejich rozhovoru vrátila do svého pokoje.Strhla ze sebe šaty a se vzlykotem zalezla do postele.Slzy jí stékaly po tváři a hlavou se jí honily nejrůznější myšlenky.Kdyby po ní někdo v tuhle chvíli chtěl, aby sformulovala nějakou větu, nebyla by toho schopná.Vzlykot pomalu ustával, jak ji přemáhal spánek.Nakonec propadla únavě.

Jack se zcela zdrcený předešlým rozhovorem chvíli toulal po náměstí a když zahlédl, jak se k němu blíží Danny, ztratil se v davu.Došel do velké síně a posadil se k jednomu ze stolů.Na něm se povalovaly zbytky jídla a opodál i to, co hledal.Vysoká láhev byla z poloviny prázdná, ale kousek dál ležely další.Jack si je všechny přitáhl, dlouze se na jednu z nich zadíval a pak se napil.A znovu a znovu.Netrvalo dlouho a Jack přestal vnímat svět kolem sebe.Oči mu padaly, ale dál do sebe lil podivnou otupující tekutinu.Slyšel, jak jedna prázdná láhev spadla na zem a roztříštila se.Kdesi hluboko uvnitř se znovu ozval vztek a Jack mrštil další prázdnou lahví o stěnu.Znovu se posadil.O chníli později ucítil na tváři cosi mokrého.Plakal.Nedokázal už ovládat své tělo ani smysly.Naposledy ucítil čísi stisk na paži, pak se propadl do tmy.

Probuzení bylo náhlé a nepříjemné.Jack slyšel spoustu hlasů a křik.Oči měl stále zavřené.Očividně ležel na zemi.Cítil chlad a bolelo ho celé tělo.Vedle sebe nahmatal kaluž jakési husté tekutiny.´Zřejmě to hrozné pití´ pomyslel si.Pomalu otevřel oči a posadil se.Všechno, co si představoval, byl omyl.Ležel na náměstí, kolem stál houf lidí a další stále přicházeli.Z jejich tváří čišel strach, zloba a znechucení.Tekutina, která se Jackovi lepila na ruce však nebyl alkohol, nybrž krev.A nebyla Jackova.Teprve teď si začal uvědomovat, že znechucené tváře zhlížejí na něj a obrovskou kaluž rudé krve, ve které Jack seděl.Krev promáčela celé Jakcovy šaty a nepříjemně se mu všude lepila.Ihned vyskočil na nohy a všichni o krok ustoupili.Pak uslyšel dusot a z hloučku se vynořili muži ve stejnokroji.V rukou měli podivné zbraně a nenávistně zírali na Jacka.Postupně se začali přibližovat a Jack stále nechápal, co se vlastně stalo.Nikdo mu však žádné vysvětlení očividně nehodlal podat.Muži ho popadli za paže a  vlekli do budovy z níž se včera poprvé dostali na náměstí a v níž se nacházel onen záhadný přístroj.Jack neměl sílu jim vzdorovat.Několikrát se pokusil vzepřít, ale jeho snaha vyšla na prázdno.Nenávratně se ztratili v útrobách šedé budovy.

Sam se ráno probudila a chvíli si nemohla vzpomenout kde je.Pak se jí ovšem vybavila hádka s Jackem a to ji probralo.Zamířila do koupelny, kde se málem v zrcadle nepoznala.Dala si rychlou sprchu a učesala se.Když se začala oblékat, někdo zaklepal na dveře.V první chvíli ji napadlo, že je to Jack.Když však otevřela dvěře, stál za nimi Daniel.

„Dobré ráno.“usmála se na něj.Daniel jí však úsměv neopětoval. „Moc dobré není!A myslím, že bude ještě horší.“Sam na něj nechápavě pohlédla. „Co tím myslíte?Stalo se něco?“

„To bych řekl.Jde o Jacka.“Když to Sam zaslechla, napadlo ji nejhorší.Při tom pomyšlení se jí zvedal žaludek.Myslela na jejich poslední rozhovor.Takhle to nemůže skončit!

Když Daniel viděl její tvář, okamžitě reagoval: „Nebojte, není mrtvý!Tedy zatím.“

Po těch slovech Sam ještě víc zbledla.Rychle vběhla do koupelny a hodila na sebe zbytek výstroje.Pak spolu s Danielem vyšli do trůnního sálu, kde už po včerejší oslavě nebylo ani památky.Dokonce ani dlouhé stoly tam už nebyly.Na trůnu seděla Kara a tiše hovořila se starším mužem, jež byl zřejmě její rádce.Sam a Daniel stanuli před vysokým trůnem a najednou si připadali tak malí.Sam byla ve tváři stále bledá a Daniel se tvářil nejistě.

Když Kara konečně domluvila a rádce vyšel ven ze sálu, spočinul její pohled na dvou členech SG1.

„Takže, byli jste už seznámeni se všemi fakty?“pronesla méně vlídným hlasem, než včera.

„Ne tak docela.“odpověděl Daniel. „Dobře.Váš přítel, plukovník O´Neill je zadržován v našem vězení.Domníváme se, že včera v noci, při naší oslavě zabil ženu jménem Leana.Její tělo jsme našli ráno na náměstí.Zde jsme také nalezli O´Neilla.Byl zřejmě tak opilý, že usnul na místě činu.“Poslední větu pronesla s lehkou ironií v hlase.Sam to s otevřenými ústy poslouchala.Daniel byl stále více nervózní.

„To je přece naprostá hloupost!“vydechla Sam. „Myslím, že fakta hovoří jasně.“nedala se Kara.

„Ale to je přece absurdní.Jack a vrah, to nejde dohromady.Znám ho už pár let.To by nikdy…je to holý nesmysl.Musí se to nějak rozumně vysvětlit.“

„Jak chcete rozumně obhájit vraždu.Je to nejhorší zločin!A O´Neill tu ženu zabil.“rozkřikla se Kara.Prudce vstala z trůnu a  vypochodovala ze sálu.Sam i Daniel ji následovali.Cestou nic neřekla.Došli až k šedé budově na opačném konci náměstí a stráže u vchodu je všechny vpustili dovnitř.Opět se ocitli v tmavé chodbě.S tím rozdílem, že nezamířili ke dveřím naproti, ale zahnuli do leva.Dalších dveří si Sam minule nevšimla.Za nimi byla další chodba.Tato byla více osvětlená a Sam si všimla trojice dveří na levo a dvou na pravo.Chodba ústila do dalšího komplexu chodeb a dveří.Kráčeli stále dál a Kara se ani jednou neotočila.Po pár minutách oba ztratili orientaci.Daniel se snažil zapamatovat si systém chodeb, kterými prošli.Stále doleva,doprava, doleva, doleva, až byl nakonec zcela zmatený.Konečně se zastavili u jedněch dveří a Kara vešla dovnitř.

V místnosti seděli dva muži a sledovali jakýsi monitor.Sam na něj neviděla, ale domyslela si, že tohle je velmi moderní vězení a nebude tak jednoduché odtud odejít.Začaly jí docházet určité skutečnosti.Například, že lidé tam venku žijí prostým venkovským životem, zatímco zde je úplně jiný svět.Budova jí připoměla Pentagon.Změť chodeb ve kterých bloudila, jen aby našla jedinou kancelář, kde……  .A co teprve její rozměry.Při cestě se jí zdálo, jako by se chodba mírně svažovala.Po té dlouhé cestě musejí být už někde pod zemí.Budova sama však musela být nesčetněkrát větší, než úsek, který prošli.Sam začala mít podezření, že se tu děje něco velmi podivného.Ani Daniel se nezdál být v pořádku.Stále se nervózně ošíval a klouzal pohledem po všech přítomných včetně Sam.Kara pohlédla na monitor a prohodila pár slov s mužem u stolu.

„Vysvětlíte nám už konečně, co tu děláme?“nevydržela to Sam. „Jistě.Přišli jste za plukovníkem O´Neillem.Váš mimozemský přítel je už tady.“

Další neobvyklá věc do sbírky.Proč by sem Tiel´c chodil sám?Proč jim nic neřekl a jen tak se vypařil?Sam se zamračila, ale nekomentovala to.Kara ukázala na jediné další dveře v místnosti a pokynula, aby vešli.Daniel převzal iniciativu, když se Sam nehýbala, a vzal za kliku.Dveře nybyly zamčené a za nimi se rozkládala další místnost, o něco menší, než ta, ve které stála Kara a ti dva muži.Daniel vešel a rozhlédl se.Příliž pozdě si uvědomil, že tam Jack není a nikdy nebyl.Dveře se zavřely a on zůstal v tmavé místnosti sám.Vrhnul se na dveře, ale nemělo to žádný význam.Jak v hloubi mysli předpokládal-byly zamčené.

Sam si nejdřív neuvědomila, co se stalo.Viděla, jak Daniel prošel dveřmi a ty se jí zavřely před nosem.Když se otočila, oba muži už byli na nohou a blížili se k ní. „Co to má znamenat?Myslela jsem, že uvidíme plukovníka!“Sam zaujala obranný postoj.Sáhla si k pasu, kde nosila pistoli.Ta ta ovšem nebyla.Sam nevěřícně hleděla na prázdné pouzdro a pak se opět zaměřila na dva protivníky.No tak se bude muset bránit pěstmi.

Jedem z mužů se k ní natáhl, ale Sam mu zkroutila ruku za zády, až vyjekl.Mezitím drůhý vytasil  svou zbraň.Aby se kryla, strčila do svého zajatce a paprsek, který vyšel z kovové tyčky, zasáhl jeho.

Tím pádem se ale dostala zády ke Kaře.Ta na nic nečekala a použila svou zbraň.Paprsek zasáhl Sam přímo doprostřed zad.Svalila se na zem a bolestí jí vyhrkly slzy.Zraněný muž ležel na zemi a rovněž se svíjel bolestí..Za okamžik omdlel.Sam doufala, že není mrtvý.Kvůli sobě.

Druhý muž ji popadl za ruku a surově ji zvedl.Kara na ni promluvila.Sam ji přes tu ukrutnou bolest téměř neslyšela. „Neměla jste se bránit majore.Ušetřila by jste si bolest.Odveď ji.“

Muž otevřel dveře a táhl Sam ven, na chodbu.Vláčel ji jen krátce.Sam slyšela cvaknutí zámku a vzteklý hlas někoho dalšího.Muž ji vlekl ještě kousek a pak se znovu ozval zvuk zámku.Tentokrát ji do otevřených dveří už vtlačil.Sam dopadla na studenou podlahu a dveře se zavřely.Místnost osvětlovala jen malá žárovka ve stropě.Nic kromě dveří tam nebylo.Nic kromě Jacka, který se doplazil k Sam a položil si její hlavu do klína.

„Majore!Jste v pořádku!Sakra, majore!“Jack s ní trochu zatřásl a Sam otevřela oči.

„Díky bohu, že žijete.Co se vám stalo?Majore, slyšíte mě?“Jack si všiml, že Sam stékají po tváři slzy.Odtáhl jí do rohu a opřel jí hlavu o svou nohu.Jemně jí setřel slzy z tváře a odhrnul jí vlasy.Pak se vyčerpaně opřel o zeď a zanedlouho usnul.

Probudil ho pevný stisk ruky.Otevřel oči a všiml si, že ho Sam drží za ruku.Spala.Přitom mu však bolestně tiskla dlaň.Když ho to začínalo bolet, s trhnutím se probudila.Zároveň pustila jeho ruku a Jack si ji promnul.

„Majore, jste v pořádku?“zajímal se. „Ano, teda, myslím, že jo.Co to prokrista bylo za zbraně?Příšerná bolest!“

Jack chtěl odpovědět něco soucitného, ale nějak se k tomu neměl.V hlavě mu stále ležela jejich hádka.Věděl, že teď mají větší problémy, ale stejně se nemohl zbavit pocitu křivdy.

„Pane, vysvětlíte mi, co se to tu děje?Proč vás obvinili z vraždy? „Sam se posadila naproti Jackovi a bedlivě ho pozorovala. „Rád bych vám to vysvětlil, ale sám nic nevím.Prostě jsem se ráno probudil v kaluži krve a oni mě odvlekli sem.“

„Ale něco si pamatujete, ne?“Jack se snažil soustředit na vzpomínky ze včerejšího večera.

„Pamatuji si ten ohňostroj a náš rozhovor..“při těch slovech se oba podívali jinam.Jack to však dál nerozváděl. „..pak vím, že jsem seděl u stolu a pil tu jejich sračku, asi jsem toho vypil moc, nevím.“Svěsil hlavu a promnul si oči. „Takže nevíte, co jste dělal pak?!“

„Ne“oznámil rezignovaně.Sam se zamyslela.Opřela se o zeď a zírala na tmavé dveře, kterými ji sem hodil ten hnusnej chlap.

„Sam?“Nejdřív ji zarazilo to oslovení, ale stejně odpověděla: „Ano?“

„Věříte, že jsem to neudělal?“Jack se jí podíval přímo do očí.Sam uhnula. „Pane, já…nevěřím, že byste to udělal úmyslně, nebo tak něco, já…“  „To znamená, že si myslíte, že jsem vrah?“Jack zvýšil hlas a vzápětí toho litoval.

„Já si samozřejmě nemyslím, že jste vrah, ale sám jste řekl, že nevíte, co se tu noc odehrálo!“

Jack se snažil vymyslet vhodný argument, ale pak jen složil hlavu do dlaní.Sam čekala, že na ni vyjede, ale plukovník mlčel.Najednou jí ho přišlo líto.Chtěla ho obejmout a říct mu, že mu věří.Že to všechno je jen nějaký stašlivý omyl a oni se z toho brzy dostanou.Nic z toho ale neudělala.Snažila se prostě objektivně přemýšlet.Vymyslet nějaký plán, kterým by si zachránili zadek.Na vymýšlení absurdních plánů tu byl Jack, ale nebyla si jistá, jestli to tak bude i teď.

Daniel se opřel čelem o chladnou stěnu a zavřel oči. ´Musí tu být nějaké výchdisko´přemítal.V tom se dveře jeho ´cely´ otevřely a objevili se dva strážní.Daniel se znovu pokusil o odpor, ale ti dva měli mnohem větší sílu.Vyvlekli ho z místnosti, prošli kolem toho monitoru, který tolik zajímal Karu a vyšli na chodbu.Daniel sledoval, jak jistě se orientují v té spleti chodeb a dveří.Žasl nad tím, jak přesně věděli, do kterých dveří vejít.Prošli společně několika místnostmi, než se dostali do široké chodby, na jejímž konci byly obrovské dvoukřídlé dveře.Daniel tušil, kam asi vedou.

A nemýlil se.Když prošli, stanuli přímo před tím obrovským strojem.

Daniel zahlédl několik lidí, stojících na druhém konci haly.A byla tam i ona.Žena, kterou pokládal za přítelkyni.Stála tam s tím milým úsměvem a když Daniela dovedli až k ní, usmála se ještě sladčeji.

Daniel však v Kařině úsměvu zahlédl něco, čeho si dříve nevšiml.Byla to faleš.Připadalo mu, že jí z úst kape jed, kterým je všechny otrávila.Nyní se mu hnusil i pohled na ni.Raději se zahleděl na to monstrum uprostřed haly.Všímal si detailů a struktury.Na tom přístroji bylo něco zvláštního.

„Tak Danieli Jacksone, jsi na řadě.“Těmi slovy ho vytrhla z jeho myšlenek.

„Na řadě?Jak na řadě?“

„Jen se neboj, neublíží ti to.“Zase ten její jedovatý pohled.Daniel se odvrátil.Jeden z mužů, co ho přivedli do Daniela strčil a on se ocitl blíž přístroji.Kara stála u výstupního zařízení.Bylo to podivné křeslo, spojené s konstrukcí přístroje.

„Tak.Posaď se.“

„A když odmítnu?“

„Pustím tě“

„Vážně?“

„Ne.“Kara kývla na stráž a ti ho násilím posadili do křesla.

„Alespoň jsem to zkusil.“

Oba muži ho přidrželi a Kara mu obepnula zápěstí, nohy i krk pouty.Pak mu na hlavu nasadila tenkou kovovou čelenku.Jen, co se čelenka dotkla oběma konci jeho hlavy, ucítil Daniel příšernou bolest.

„Teď určitě cítíš bodání.To se ti do mozku zabodly dvě jehlice a nyní ti do všech buněk proudí tekutina zvaná crimin.“Kara se naklonila blíž, takže teď Dannymu šeptala do ucha. „Dostane se všude.Do každého zaprášeného kouta tvého mozku.Ale nejen to.Dostane se i do tvé mysli.Můžu ti číst myšlenky, vyvolávat pocity.Každá vzpomínka, kterou jen máš je teď moje.Můžu s tvým mozkem udělat cokoli.“

Její hlas pronikal do Danielova vědomí, stejně bolestně, jako crimin.Sžíral ho zevnitř.Chtělo se mu zvracet.Kara ho políbila na tvář a v míště, kde se její rty dotkly kůže, cítil Daniel spalující žár, jako by hořel zaživa.

Kara zapnula přístroj a v prostoru kopule se objevila záře.Pronikávé světlo jakoby vycházelo odnikud a zároveň odevšad.Pak se jako hologramový snímek objevil Daniel, jako malý chlapec na trávníku s míčem, pak s rodiči při večeři, ve školní lavici, Daniel, když poprvé políbil dívku z jeho třídy, studovna, vysoká škola, Sarah, staré svitky, Kathrin, kovový kruh v Gíze, první spuštění hvězdné brány, plukovník O´Neill, průchod bránou, Abbydos, Sha´ri, ta bomba, život na Abbydosu, návrat na Zem, ……  .

Danielův mozek byl vysáván neuvěřitelnou rychlostí.Viděl celý svůj život před očima.Všechny mise, všechny zážitky.Všechno.A navíc ta příšerná bolest.Daniel doufal, že to už brzy skončí.

Najednou se světlo rozplynulo a on znovu spatřil šedou místnost a Karu, jak k němu mluví.On ji však neslyšel.Nedokázal vnímat nic, kromě bodavé bolesti v celém mozku.Už, už si myslel, že se mu hlava jednoduše rozskočí, když najednou bolest polevila.

Kara mu sundala čelenku a odstranila pouta.Daniel se v křesle neudržel a svalil se na zem.

„Notak, zvedněte ho!“rozkřikla se Kara.Daniel ji ani tentokrát neslyšel.Neslyšel totiž nic.Ani nic necítil.Potápěl se stále hlouběji do temnoty, až se ztratil úplně.

„Odneste ho zpět do cely.“přikázala Kara a vrátila se k přístroji.

„Pane?“

„Jo?“

„Nechcete si promluvit?“

„O čem?“

„O včerejšku.“

„Už jsem vám říkal, že si na nic nepamatuju.“

„Já myslím náš rozhovor.“

„Spíš hádku.“Jack zvedl hlavu a pohlédl na Sam.

„Myslela jsem, že byste…“

„Co?Chcete, abych se vám omluvil?A za co?Že jste na mě křičela, nebo, že jste mluvila o něčem, o čem nic nevíte.“

„A o čem nevím?Že vám umřel syn?Ale mě také někdo umřel.A nepotřebuju, aby mě někdo litoval.Nechovám se jako dítě, abych na sebe upoutala pozornost.Já se snažím něco dokázat, zatímco vy se jen utápíte v sebelítosti.“Sam se znovu neudržela a zvýšila hlas.Jack byl v tu ránu na nohou.Sam se také postavila.

„Já, že se utápím v sebelítosti!Podívejte se na sebe, jste vdaná za svou práci.To vy jste ten, kdo neumí žít.Kdy jste se naposled bavila.A myslím tím opravdovou zábavu, ne ty vaše výzkumy a kdoví co!“

„Tak abyste věděl, to kdo ví, co vám už mnohokrát zachránilo život.A navíc já nepotřebuju stupidní koníčky, jako rybaření, abych se zabavila.“

„Rybaření není stupidní koníček!Víte co?Radši budu mít takovýhle koníček, než žádný!“

Jack byl vzteky bez sebe.A Sam zrovna tak.

„Raději se budu věnovat pořádné práci, a ne tomu, jak nás dostat do průšvihu.Kdo může za to, že tu teď trčíme?Vy!“

„Takže za všechny problémy planety můžu já?“

„Víceméně!Vždyť kvůli vašemu počínání máme víc nepřátel, než přátel!“

„Aha, takže za všechno, co se vašem životě pokazilo můžu já?“

„Nemyslela jsem sebe, ale naši planetu!“ „Fajn!Takže bude lepší, když umřu?Ulevilo by se vám?“

„Ne, já…proboha……Vidíte, zase se tak chováte!Nechtěla jsem vůbec mluvit o něčí smrti, a už vůbec by se mi neulevilo, kdyby se vám něco stalo.Chtěla jsem vám prostě říct, že mi vadí ta vaše kritika a nedůvěra.Pořád mi jen předhazujete, jak jsem špatná!Už tak mám noční můry z tohohle života!Dennoděnně jsme ve smrtelném nebezpečí, zachraňujeme planetu a bůh ví, co!Chtěla bych jednou zažít nudný den v práci, jako normální lidi.Nechci chodit spát s tím, že se ráno probudím a svět bude v troskách, protože nás napadli nějací mimozemšťani!“Po tváři se jí zase řinuly slzy.Setřala si je rukávem a posadila se.Jack chvíli mlčel.Musel se uklidnit a vstřebat všechny pocity.Pak si přisedl k Sam.

„Ale nebýt vás, tak už je naše planeta v troskách dávno.Vaše práce je důležitá.Možná vám to neříkám, ale svěřil bych vám život.A vlastně to dělám vždycky, protože vám věřím.A vím, že jste skvělý vědec a ještě lepší člověk.Mrzí mě, že jsem tak křičel, ale já už jsem takový.“

„Vím, pane.I mě mrzí, že jsem křičela.A vůbec jsem neměla mluvit o vašem synovi.Mrzí mě to.“

„Nemusí.Ve spoustě věcí jste měla pravdu.Ale to s tím rybařením…“

Sam se usmála. „Není zas tak špatné.Asi.“

„To teda není!Měla byste někdy jet se mnou.Určitě by se vám to líbilo………to rybaření samozřejmě!“Oba se usmáli.Jack objal Sam kolem ramen.Nebránila se.Opřela si hlavu o jeho rameno a zavřela oči.

„Dostaneme se odsud?“

„Samozřejmě.Byli jsme už na horších místech, ne?“

Sam už neodpověděla.Usnula.

Dveře jejich cely se otevřely.Sam i Jack současně pohlédli tím směrem.Do mísnosti vešli dva ozbrojení strážní a mezi sebou vlekli Daniela.Ne moc opatrně ho položili na zem a pak se zaměřili na Jacka.Ten ustoupil dál do cely a Sam, která už byla zase na nohou, ho následovala.Jeden z mužů zůstal stát na prahu dveří a drůhý se přibližoval k Jackovi.Sam a Jack se střetli pohledem a Sam  na něj neznatelně kývla.Když Jack ustoupil ještě o krok, muž sáhl po zbrani.Než s ní stačil zamířit na Jacka, srazil ho na zem prudkým výpadem.Několikrát ho udeřil do obličeje a pak do břicha.Nakonec ho omráčil ranou do týla.

Mezitím si Sam podala druhého nepřítele.Jelikož byla ale ještě rozespalá, muž ji uhodil do obličeje a vytasil zbraň.Vypálit však nestačil.Jack po něm skočil a vyrazil mu zbraň z ruky.Sam pohozenou zbraň zvedla a když se oba od sebe odtrhli zasáhla stráž do prsou.Muž se skácel v bezvědomí na zem.

Sam se na Jacka děkovně usmála a vyhlédla ze dveří.

„Vzduch je čistý.Co budeme dělat, pane?“

„Nemůžeme tu Daniela nechat!“

„A také s ním nemůžeme odejít!“

Jack byl na rozpacích.Sam se sehnula k Danielovi a nahmatala puls.

„Danieli, slyšíte mě?“popleskala ho po tváři, ale nedostalo se jí žádné odpovědi.Pohlédla znovu na Jacka.V tom se na chodbě ozvaly kroky.Oba ihned namířili zbraně do dveří a čekali, až dotyčný projde.Kousek od dveří kroky zpomalily a tiše se blížily k nim.Sam i Jack netrpělivě svírali podivné zbraně svých věznitelů.Kroky byly stále blíž.Jack cítil nervozitu a klouzal prstem po kulaté spoušti.Konečně kroky došly až k nim.Ozvalo se tiché nadechnutí a pak prudký výpad.Oba měli prst pevně na spoušti.

 „Tiel´cu?!“

Jack málem vystřelil, ale v poslední chvíli stáhl prst ze spouště.Také Sam nechápavě zírala na Tiel´ca.

„Kde ses tu vzal?“vyptával se Jack.Sam se mezitím vrátila zpět k Danielovi.

„Když mě vedli do jedné z cel, přemohl jsem stráž a pak hledal východ.Bloudím tu už dlouho O´Neille.“ „My jsme se o ně také postarali.Našel jsi nějaký východ?“

„Ne.Je to nekonečné bludiště.“Jack do poslední chvíle doufal, že už našel cestu.Nyní se musel smířit s prohrou.

„Pane, Daniel přichází k sobě!“

Všichni se nad Daniela naklonili a pozorovali ho.

Temnota byla nekonečná.Daniel už nedoufal, že uvidí světlo.O ničem nepřemýšlel, nic nevnímal.Věděl pouze, že to nesmí vzdát!A pak najednou ucítil bolest.Tentokrát však byla vysvobozením.Objevil se záblesk a byl jasnější a jasnější.Viděl tvář.Slyšel hlasy.

„Danieli, slyšíš mě?“Jack netrpělivě pozoroval jeho reakci.

„Sha´ri?“

„Ne Danny, to jsem já, Jack!“

Daniel otevřel oči a omáměně se rozhlédl.Pak se chytil za hlavu a začal sténat.

„Tak jo, je v pohodě.“Okomentoval to Jack.Sam na něj káravě pohlédla, ale on se jen ušklíbl.

Daniel se opatrně posadil a stále si mnul spánky.

„Co se stalo?“začala s výslechem Sam. „Odvedli mě do té velké místnosti a ona ……posadila mě do toho příšerného křesla a pak…bože ta bolest.“Na víc se nezmohl.Unaveně si povzdechl a Sam ho dál nezpovídala.Postavila se vedle Jacka.

„Máte nějaký plán, pane?“

„Jo, rychle najdeme cestu z tohohle příšerného místa a hurá domů!“

„To je velmi strohý plán a podle Murphyho zákona se všechno pokazí, protože se to pokazit může!“

„Já myslel, že jste optimistka!Fajn a co navrhujete?“

„Neřekla jsem, že mám jiný plán, pane, jen, že nám to s naším štěstím zase nevyjde!“

„Nechte toho!Musíme to alespoň zkusit!“

„O´Neille, zřejmě ztrácíme čas!Já také nemám lepší plán, ale pospěšme!“Tiel´c přerušil jejich rozhovor a opatrně zvedl Daniela na nohy.Naposled se rozhlédli a vyrazili po chodbě do leva.Odtud přišli a bylo pravděpodobné, že tam je i cesta ven.

„Tady zahneme.“

„Nemyslím si, pane.Spíš bychom měli jít do leva, jestli chceme ven.“

„A já tvrdím, že cesta ven je do prava!“

Jack a Sam se oba tvářili neústupně.

„Pane, nechci se hádat, ale řekla bych, že cesta vede tudy:“Naznačila směr a netrpělivě přešlápla.Jack se rozhlédl do obou chodeb.Byly na chlup stejné.Jako všechny ostatní.Bloudili dobrou půl hodinu a všichni měli obavy, že si Kara jejich útěku musela všimnout a očekávali, že za každým rohem bude číhat alespoň tucet stráží.Zatím bylo ale všude ticho a klid.To ale Jackovi připadalo ještě horší, než nepřátelé.

„Řekl bych, že cesta je tudy.“Ozval se Tiel´c a přiklonil se ke Carterové.Jack rezignovaně protočil panenky a vykročil do leva.Ostatní ho následovali.Carterová se po pár metrech zastavila

„Pane, měli bychom si nějak značit chodby, kterými jsme už prošli.“

„Dobrý nápad, taky jsem to chtěl navrhnout.“odpověděl Jack a Sam se ušklíbla ´To tak´.

„Ale jak to chcete udělat.Vzali nám výstroj a pochybuju, že do nich budeme střílet.“

Sam se zamyslela a pak si sundala opasek.Jack ji nejdřív nechápavě sledoval, ale nakonec pochopil.Sam ostrou hranou přesky vyryla do zdi na konci chodby rýhu.Nemohla však přesku oddělit od zbytku opasku.Jack se nemohl dívat na její nesmyslné zápasení a vytrhl jí opasek z ruky.

„Nesmíte se s tím tak párat.“Obtočil si pásek kolem ruky a přesku utrhl.Sam na něj znechuceně zírala.Byl to její oblíbený opasek.

„Ale pane, já……“

„Koupím vám nový!Hlavně už pojďme!“Odbyl ji a pokračoval v cestě.Sam jen zavrtěla hlavou, nechala projít Tiel´ca s Danielem a pak taky vykročila.

„Ale né!Sakra!“Jack se zastavil a vyhlédl za roh.Nikdo tam nebyl.

„Co se stalo, pane?“Sam se postavila vedle Jacka a tázavě na něj zírala.Jack v jejím pohledu viděl nervozitu a únavu.Bloudili už několik hodin a stále nenarazili na nic a na nikoho.

„Tady, koukněte!“promluvil a rozhlédl se do chodeb, vybíhajících od nich.Sam si nejdřív ničeho nevšimla, ale když se pozorně zadívala… „To snad ne!“

Všude kolem nich byly ve zdech rýhy po Samiině opasku.

„Co teď?“

„Nevím Carterová, nevím.“

Tiel´c posadil Daniela na zem a on otevřel oči. „Už jsme doma?“zeptal se omámeně.

„Ne, promiň, ale stále bloudíme v téhle zasrané změti chodeb!“rozkřikl se Jack.Všichni na něj udivěně pohlédli, ale on byl na pokraji šílenství z neustáleho bloudění, zatáček a chodeb, takže je ani nevnímal.

Tiel´c se sehnul, aby dal Danielovi napít.Sam došla k Jackvi a dotkla se jeho paže.Otočil se k ní a chvíli si zírali do očí.Sam se na něj mile usmála, jak to uměla jen ona.Jacka pohled do jejích krásných očí uklidnil.

„Omlouvám se, ale už toho mám plné zuby.“

„To my taky, pane.Ale nesmíte to vzdát!Potřebujeme vás.“

´Já tě potřebuju´ pomyslela si Sam.Neodvážila se to však vyslovit nahlas.Jack se z hluboka nadechl a pak pomohl Danielovi vstát.

„Taky bys nám mohl poradit.“prohodil Jack sarkasticky.Daniel se zmohl na malý úšklebek, který však vypovídal o všem.Sam v čele se vydala chodbou přímo naproti a udělala do zdi druhou rýhu.Povzdechla si a pokračovala.

S každou další zatáčkou ztrácel Jack sebekontrolu.Začínala ho bolet hlava a byl pološílený z toho věčného bloudění.Ostatní na tom nebyli o moc líp.V další zatáčce, kde Jack zahlédl několik rýh ve zdi, se prudce zastavil.Sam, která to nečekala, do něj narazila.

„Dávejte sakra pozor!“Vyjel na ni.Sam jen zamrkala a chtěla něco odpovědět, ale Jack pokračoval.

„Už toho mám plný zuby!Tohle věčné bloudění nemá žádný smysl!Dál nejdu!“

„Ale pane, někdo nás může najít!“

„Tak ať!Raději se teď s někým poperu, než se dál plahočit tím bludištěm!“

Odhodlaně se posadil na zem a opřel se o zeď.Sam si vedle něj dřepla a unaveně si ho prohlížela.Nedíval se na ni.

„Pane, musíme jít dál!Možná, že za rohem najdeme cestu ven!Nesmíte to vzdát!“

„Já už nikam nejdu!Je to jasné?“

V jeho očích byla zloba a únava, ale to, co spatřil v těch jejích, to………

Příliž pozdě si uvědomil, že celou dobu, co vedle něj nevinně dřepěla mu odepínala zbraň.Nyní se Sam nad ním tyčila a mířila mu na prsa thalasskou zbraní.Byla zapnutá na maximum.

Tiel´c musel přidržovat Daniela, takže nestihl vytasit svou zbraň.

„Podej mi svou zbraň“zakřičla na Tiel´ca.Ten nejdřív nechápavě hleděl z Jacka na Sam a zpět.

„Majore, co to sakra děláte?“

„Zůstaň sedět, nebo tě zabiju!“Pevnou rukou svírala svou zbraň, kterou mu mířila na srdce a jeho zbraní si držela Tiel´ca od těla.Tiel´c neochotně poslal svou zbraň po podlaze k Sam.Ta ji rychle zvedla a strčila za pás.

„Zvedni se!“poručila Jackovi.Ten se velmi pomalu postavil a opět se plně soustředil.Všechna otupělost z něj vyprchala.Sam pokynula Tiel´covi, aby prošel dál chodbou.Daniel na jeho rameni sebou cuknul, ale stále byl v jakémsi bezvědomí.

Zabij ho, nemá cenu ho sebou vláčet!

Ne!Nemůžu to udělat!

Ale ano!Můžeš.A uděláš to.Ty ho přece nepotřebuješ!

Ale!

Žádné ale!Zabij ho dřív, než to udělá on!Celou dobu je proti tobě!Stále tě jen kritizuje, pamatuješ?!Nejradši by se tě zbavil.Nedej mu šanci a zab ho!

Ale já…nechce mi ublížit.Nebo ano.Něco k němu cítím!

To je jeho plán!Chce tě omámit a pak tě zabít!On tě nemiluje!Je to vrah!Zabil tu ženu a teď zabije i tebe!

Když já nevím!Asi bych neměla.

Musíš, musíš to udělat!Udělej to!

Udělám to!Ano!On je vrah!

Správně!Zabij ho!

Jack uděla krok směrem k Tiel´covi, ale Sam ho nepustila.Místo toho na něj namířila zbraň.Ne však thalasskou tyčovou zbraň, ale obyčejných 9mm.Jack na ni nevěřícně hleděl.

„Co to děláte?Vy jste se úplně zbláznila!Kde jste to vzala?“Jack začal být nejistý.Sam se tvářila nepřátelsky a odhodlaně.Pak se však pohled na okamžik změnil.Zase viděl ten krásný pohled jejích očí.Byl to však jen záblesk.Jack si však byl jistý, že ho viděl.

Nemůžu to udělat!

Ale ano!Musíš to udělat!

Ne, já nechci!

Vystřel!Vystřel a zabij ho!Dělej!

Nééééééééééé!

Sled událostí byl rychlý a přesto se zdálo, že to trvá věčnost.Sam zakřičela a ze zbraně vyšel výstřel.Na Jackově tváři se objevil bolestný škleb, když kulka prošla jeho tělem.Ve stejném okamžiku se na Sam zezadu vrhl Tiel´c a srazil ji k zemi.Pistole jí vypadla z ruky a s třeskotem dopadla na zem.Zvuk popojíždějící pistole po podlaze byl jediným zvukem, který se v tu chvíli ozýval.Když se pistole zastavila panovalo v chodbě hrobové ticho.

Přerušil ho až Samiin výkřik.

„Jacku!“

Sam se vymanila z Tiel´cova sevření a v pokleku se přisunula k Jakcovu bezvládnému tělu.Hlas i tupá bolest byly pryč.Sam si zase začala uvědomovat, kde je.

„Ježíši, Jacku!Co jsem to proboha udělala!?…Jacku, slyšíš mě?Prosím, řekni něco.“

V temnotě není nic čeho byste se mohli chytit, není nic co byste mohli udělat.Je to jen nekonečná tma a vy čekáte, že se něco stane.Čekáte nějaké světlo na konci tunelu, ale to jsou jen kecy!Žádné světlo, žádné nebe.Ale ani peklo.Není tam nic.Jen tma.Ta zatracená tma.

Hej už se chci probudit!Tak mě sakra někdo probuďte!Hej!Prosím, nenechávejte mě v té temnotě!Já nejsem mrtvý!Nebo ano?

Sam se rozbrečela.Pěstmi bušila do jeho hrudi a nebyla schopná souvisle přemýšlet.Měla v hlavě příšerný zmatek, jako kdyby jí někdo prohrabal všechny šuplíky v mozku a neuložil jejich obsah správně zpět.Někdo ji chytil za ruku.Lekla se a poskočila.Ještě víc ji rozhodilo, když zjistila, že ji za ruku drží Jack.

„Pane bože!Ty žiješ!“Sam samou radostí objala ležícího Jacka tak pevně, že zasténal.

„To bolí!“

„Oh, promiň…tedy promiňte pane.Ja nechtěla, já…“

„Mužete mi nějak rozumně vysvětlit, proč jste mě postřelila?“Začal Jack, udržujíc odstup.Sam si otřela slzy a s Tiel´cem mu pomohli opřít se o zeď.

„Já vlastně nevím.Slyšela jsem v hlavě hlas a ten mi říkal, že mám vystřelit.Ja nechtěla, ale nemohla jsem si pomoct, tedy nemohla jsem tomu zabránit.Bylo to, jako bych se dívala na nějaký film.Prostě jsem jen přihlížela a…“Pomalu začala ošetřovat Jackovo zranění.Ten ji podezřívavě pozoroval, ale když viděl její starost, zloba z něj vyprchala.

Sam si utrhla rukáv, protože nenašla nic, co by jí posloužilo jako obvaz.

„Kulka se naštěstí je otřela o levé rameno.Za to poděkujte Tiel´covi.“Oznámila neutrálně Sam.Jack na ní viděl, že si to vyčítá a když Tiel´c odešel pro Daniela promluvil na ni: „Sam?Není to vaše vina, nemohla jste nic dělat!“

„Ale málem jsem vás zabila!Tohle si nikdy neodpustím!“

„Sama jste řekla, že nešlo nic dělat!“

„To ano, ale ……určitě jsem něco dělat mohla.“Sam se na něj ani jednou nepodívala.Pomohla mu na nohy a pak se otočila aby zvedla pistoli.Chvíli ji mnula v rukou a pak ji podala Jackovi.

„Jen si ji nechte.Může se hodit.“

„To ani náhodou!Co když se mi to stane znovu.Nechci žádnou zbraň.Jack jí nechtěl odporovat a částečně s ní také souhlasil.Zasunul si pistoli za opasek a otočil se na Tiel ´ca s Dannym.

„O´Neille!Danielův stav se mi nelíbí!“

„Co je s ním?“zajímala se Sam.

„Už je v bezvědomí příliž dlouho.“Sam se zamyslela a souhlasila.Daniel by se už dávno měl probudit.Prohlédla ho, ale vypadal jako v hlubokém spánku.

Všichni byli dost otřesení předešlou událostí a jen těžko se snažili soustředit na další problém.Sam poklekla k Danielovi a změřila mu puls, jak si to pamatovala ze zdravotnického kursu.Všechno se zdálo být normální.Jen kdyby se probral.

Kara stála u svého výtvoru a zálibně si prohlížela grafy na ovládacím panelu.Přístroj tiše vrněl a Kara zavřela oči, aby si vybavila zděšený výřik na Samiině tváři, když ji přinutila vystřelit.Jen škoda, že se netrefila.Ale to se dá napravit.Zkusí to znovu a tentokrát nemine.Tím si byla jistá.

Znovu otevřela oči a ze stolku sebrala helmu, kterou předtím použila na Daniela.Jelikož však byla na crimin i jehly zvyklá nepůsobilo ji žádny problém plně se soustředit na nové kolo její zvrácené hry.Tentokrát si ale hodlala trochu užít.

Všichni se zastavili a naslouchali podivnému vrnění, které jakoby se ozývalo ze všech stran.

„Co je to?“mračil se Jack.Sam ještě chvíli poslouchala, ale pak jen pokrčila rameny.Tiel´c ostražitě vyčkával, ale nevypadal, že má tušení o původu toho zvuku.Ještě chvíli naslouchli a pak se znovu vydali na cestu bez konce.Jack si každou chvíli ublíženě mnul ruku a vyčítavě hleděl na Samiina záda.Sam cítila, jak ji jeho oči propalují.Neodvažovala se na něj pohlédnout.Aby zahnala výčitky, přemýšlela, jak se to vlastně stalo.Co způsobilo její změnu chování a co byl, sakra, zač ten hlas.Sam si byla jistá, že už ho někde slyšela, ale nemohla si vzpomenout, kde.Pátrala v paměti.Jako první jí samozřejmě napadla Kara, ale její hlas jí utkvěl v paměti jako jed a byla si jistá, že to nebyla ona, kdo ji nabádal k tomu příšernému činu.Alespoň to tedy nebyl její hlas.Tak čí?!

Tolik se zamyslela, že si ani nevšimla, že Jack už za ní nejde a že za ní není ani Tiel´c s Danielem.Zaposlouchala se do svých kroků a uvědomila si, že osiřely.Ohlédla se a spatřila prázdnou chodbu, která po pár metrech končila zdí.Byla to slepá ulička.Žádný průchod, kudy by se sem dostala.

 Zamračila se a vrátila se zpět.Nedůvěřivě přiložila ruku na stěnu.Čekala, že se její ruka propadne nějakým hologramem, ale do prstů se jí opřela studená betonová stěna.Pro jistotu do zdi udeřila pěstí, ale ta se kupodivu ani nehnula.Otočila se zpět a zadívala se na druhý konec chodby.Nebyla daleko a Sam se zdála stěna podivná.Dlouho na ni zírala, až ji z příšerné jednotvárné barvy začaly bolet oči.Promnula si je a znovu se na zeď zadívala.Opravdu s ní nebylo něco v pořádku.Teď se zdála blíž.Sam k ní vykročila a po pár krocích se ocitla u ní.Zkusila štěstí a praštli dlaní o beton.Samozřejmě odpovědí jí bylo příslušné brnění v ruce.Zadívala se tedy pozorně na hranu zdi s podlahou a ke svému úžasu zjistila, že se pohybuje.Zeď ji tlačila do slepé uličky.Sam si začala uvědomovat zkracující se prostor mezi zdmi.Pomalu ustupovala a začala přemýšlet o východisku.

Mezitím Jack strnule civěl na na neuvěřitelnou věc před ním.Místo zdi se před nimi objevil okraj pralesa.Jack pozoroval, jak se v něm před okamžikem ztratila Sam, aniž by na podivnou krajinu zareagovala.Tiel´c se ozval jako první. „O´Neille?!Kde je Carterová?“

„Kdybych to věděl Tiel´cu, myslíš, že bych tak blbě civěl na tu stěnu?“Jack se na něj s úšklebkem otočil a pak zase věnoval pozornost pralesu.

„Půjdeme za ní?“zeptal se Tiel´c.Jack chvíli přemýšlel, pak nahlas zakřičel do útrob džungle a když se mu nedostalo žádné odpovědi, přikývl.

Opatrně položil nohu na jemný porost na zemi a zbraň měl v pohotovosti.Když se ani po půl minutě nic zvláštního neudálo, vkročil úplně.Ve stejném okamžiku okraj pralesa zmizel stejně rychle jako se objavil.Tiel´c zíral na pustou chodbu, kde nebylo po zbytku SG1 ani památky.

Tiel´c pohledem prozkoumal celou chodbu, ale nic nenasvědčovalo něčí přítomnosti.Největší šok ho však čekal, když se otočil, aby zvedl Daniela.Daniel totiž také zmizel.Tiel ´c přiběhl na místo, kde si byl jistý, že Dannyho položil a bezvýznamně křikl do prázdna : „Danieli!“

Tohle přestávala být legrace.Urychleně musel vymyslet plán, jak najít přátele.Měl totiž nepříjemný pocit, že se něco v nejbližší době stane.

…pokračování příště…