Stísněnost.To cítila Sam, když ji zeď tlačila do dlaní.Zbývalo jí několik metrů, než ji zeď rozmačká jako ovoce.Sam se zběsile rozběhla ke zdi, která tam vůbec neměla být a začala do ní bušit a kopat.
„Jenom žádnou paniku!……Sakra!“Sam se sesunula na zem a přitiskla se do rohu.Stále nemohla pochopit, jak je to možné.Tohle místo jí připadalo nebezpečné, ale ne takhle podivné.Vzpoměla si film, který viděla před pár lety.Skupina lidí byla uvězněna uprostřed změti místností v jakési kostce a unikali tam jisté smrti.Většina z nich neunikla.To ji děsilo.Uvědomila si, že jestli se nestane zázrak, tak skončí jako ti lidé v tom filmu.Umře.
Na to jediné teď myslela.Na smrt.
Zeď byla stále blíž.Zbýval asi metr.Sam se zvedla z podlahy a znovu se pokusila zatlačit do zdi.Bez úspěchu.Nyní byla zeď na délku její paže.Sam cítila jak ji zeď pomalu stlačuje do menšího a menšího prostoru.
´Ježíši, já tu umřu´!Křičela v duchu.
Čtyřicet centimetrů.
´Nechci umřít, ne teď, ne takhle!´
Třicet centimetrů.
Sam začaly téct slzy.Ztrácela sílu v rukou, ale stále se snažila to nějak zarazit.
Stěna ji začala tisknout na tu druhou.Sam se začala dusit.Naposled se nadechla.
„Jacku!“
Jack se prudce otočil, ale chodba byla pryč.Kolem něj se rozprostírala hustá džungle.Slyšel obvyklé zvuky, které k džungli patří.Křik ptáků a šustění listí.Kromě pár záblesků byla v džungli naprostá tma.Jack začal uvažovat.Nejdřív zmizela Sam a teď je vlasně ztracený i on sám.
„Carterová!?“zavolal polohlasem.Nikdo se neozval.Popošel kousek dál a zavolal znovu.Nic.Mezi stromy viděl osvětlenou mýtinu.Vydal se tam.Mýtina nebyla moc velká, zato tam slunce zářilo úplně jasně, přestože zbytek džungle byl ponořený ve tmě.Jack zůstal stát na okraji palouku a zadíval se vzhůru.Oslnivá záře ho uhodila do očí.
„Jak v pravý poledne!“A pak ho to napadlo.Vždyť byli desítky metrů pod zemí.Kde by se tu vzalo slunce.Nemohli přece chodbami dojít až na úroveň země.Nebo ano?Začínal mít pocit, že se snad zbláznil.Nic už mu nepřipadalo nemožné.
Tento názor změnil, když se na palouk zničehonic přihnala s křikem mladá dívka.Měla dlouhé hnědé vlasy a velmi pronikavý křik.Když se vynořila na palouku, do očí ji uhodilo světlo a ona zakopla.Když dopadla na zem, rychle se začala plazit ke středu mýtiny a teprve tam se odevzdaně rozplácla do trávy.
Jack měl celou dobu namířenou zbraň na její hruď a nyní se k ní začal blížit.Nechtíc přitom zavadil o větev a dívka v mžiku vyskočila na nohy.
Svoje oříškově hnědé oči však neupírala na Jacka, ale někam za jeho záda.Jack v nich spatřil hrůzu a strach.Dívka ještě stále divoce dýchala a stále civěla za Jacka.
Jack rychle uvažoval.A rychle se rozhodl.Sklonil zbraň a otočil se za sebe.
Nejdřív neviděl nic než tmu a křoví, ale pak spatřil něco, co mu vyrazilo dech.Ze tmy na něj zíraly dvě obrovské krvavé oči, jako vystřižené z Hichcockova hororu.Jenže Jack v tu chvíli slyšel i cítil horký dech, který vycházel z úst ukrytých ve tmě.Až příliž živý horor, pomyslel si.
Když se vzpamatoval z prvotního šoku, začal couvat, až zády narazil na chvějící se tělo mladé dívky.Ani na okamžik však nespustil oči z toho hrůzného výjevu.Ani děvče z tvora nespouštělo zrak.Jack jakoby se nemohl odtrhnout.Pohled do těch očí byl tak, tak……….
„Nééééééé!“Vykřikla dívka a stoupla si před Jacka. „Nedívej se do nich!“
Vzala jeho hlavu do dlaní a zatřásla s ní.Jack konečně upřel zrak na její tvář.Když opět pohlédl do houští, rudé oči i dech byly pryč.Náhle, jako by se probral z transu, se odtáhl a znovu na dívku namířil zbraň.
„Kdo sakra jseš?“
„Jmenuji se Abby.Já……..nestřílej, prosím.“Unaveně se posadila do trávy a snažila se popadnout dech.Jack ji chvíli upřeně pozoroval a pak sklonil zbraň.
„Kde ses tu vzala?“Když se konečně pořádně nadechla zkoumavě si ho prohlédla od hlavy až k patě.
„Ty jsi voják?“
„Já se ptal první!“
„Tak jsi?“
„Jo, jo!Tak jak ses sem dostala?Nebo spíš-znáš cestu ven?“
„Myslíš, že kdybych věděla, jak odsud, tak tu ještě trčím s nimi?“Při těch slovech kývla hlavou k místu, odkud na ně zíral ten tvor.
Jack se zašklebil.
„Tak jsem to alespoň zkusil.“
„Původně jsme na Thallasu přišli čtyři, ale když jsme bloudili tím labyrintem, všichni se najednou nějak vypařili.Zůstala jsem sama.“
„Taky jsme byli v tom labyrintu.Jasně, a všichni pak nějak zmizeli.Jsem si jistej, že v tom má prsty ta Kája, nebo jak.
„Kara.Jo, to je jisté.Hned od začátku mi připadala podezřelá.A potom co nás nechala zavřít do toho jejich podivného baráku, nebylo pochyb.Svině!“
„Taky nás zavřeli.Ale my utekli, ale pak …….zůstal jsem sám“
„Stejně jako já.Kdo s tebou ještě přišel?“
„Daniel, Tiel´c a Carterová.Co to vlasně bylo za příšeru, tam v tom lese?“
„Démon.Když se mu budeš do očí dívat příliž dlouho, vysaje ti duši.Michael se díval příliž dlouho a ……“podívala se jinam a Jack pochopil.Chtěl říct něco soustrastného, ale Abby pokračovala: „Zatracená svině.Jak se opovážila ho obvinit z vraždy!?“
Abby zvýšila hlas a vyskočila na nohy.
„Tak si pro mě pojď, hajzle!Jen pojď!Já se tě nebojím!“Křičela směrem do houští, kde naposled viděla hrůzné oči démona.Znovu se sesula na zem a schovala hlavu do dlaní.Jack nevěděl jestli ji má utěšit, nebo ji nechat, aby se s tím vypořádala.Při pohledu na Abby se mu vybavila Sam.Přemýšlel, kde asi je.Jestli náhodou taky někde neutíká před démonem.Nebo ji už nechytil a teď z ní někde nevysavá duši.Při té myšlence se otřásl.
„Co máš teď v plánu?“Začal konverzaci Jack.Abby se znovu postavila a unaveně na něj pohlédla.
„Nemám zdání, co dělat.Když opustíme mýtinu, zabije nás démon.Když tu zůstanem, umřem hlady a žízní.Tak si vyber.Moc možností nemáme.“
Jack přemýšlel jestli se nemá rovnou odpravit sám, ale hned se tomu vysmál.Musel pomoct přátelům a téhle dívce.
„Když jsme přežili to příšerné bludiště, zvládnem už všechno!“pokusil se uvolnit atmosféru, ale nezabralo to.Abby se pousmála, ale nebylo to příliž upřímné.Viděl na ní únavu a smutek.
„Měla by sis odpočinout.Něco už vymyslíme.“To taky nebylo tak upřímné, jak to znělo.
Abby si skutečně na chvíli zdřímla.Jack chtěl taky nabrat síly, ale spánek se nedostavil.Chvíli zíral do tmy pralesa, ale po chvíli se raději obrátil na Abby.Byla vysoká, štíhlá, a ač si to Jack zprvu nepřipouštěl, byla moc krásná.Z oblečení jí toho moc nezbylo.Tmavé šortky a hnědá košile, které chyběly rukávy a kus spodní části.Něco Jacka na Abby upoutalo.Nebyl si jist, co, ale při pohledu na ni, jako by se všechno rozplynulo.Opatrně si lehl vedle ní.Všiml si, že její krk zdobí zvláštní tetování.Byl to nějaký symbol, připomínající písmeno O.Jack se ho kdovíproč chtěl dotknout.Abby sebou trhla a probudila se.Dlaní si tetování překryla a podezřívavě si Jacka zmeřila.
„Už je mi líp.“Řekla po chvíli.
„To je fajn.Mám na tebe pár otázek.“
„Tak zaprvé:Odkud vlastně jsi?“
„Naše planeta se jmenuje Sida.Pocházím z hlavního města Sidalia.“
„Normálně cestujete bránou?“
„Ani ne.No, vlasně se to nesmí, ale my už se na Sidu stejně nechtěli vrátit.“
„To jste jako utekli?“
„Něco takovýho.“
„No nazdar!A Proč jste utekli?“
Abby se chvíli vykrucovala, ale potom spustila.
„Už to nebylo jako dřív.Kový konzul je hlupák a tyran.Nechtěli jsme se stát zhoubou pro náš lid!“
„Nějak to nechápu.“
„Všichni, kdo se mnou přišli jsou jiní.Prostě mají určitou schopnost, která by se dala zneužít.“
„Pokračuj!“
„Konzul a rada starších plánovali využít naše schopnosti k boji s Druhou stranou.Všichni pohromadě jsme příliž nebezpeční.Proto jsme se chtěli rozdělit, aby každý odešel na jinou planetu.Už nikdy jsme se neměli setkat.Na Sidě nebyl dostatek času a tak jsme chtěli planety rozdělit někde v bezpečí.Přišli jsme na Thalassu s tím, že se navždy rozloučíme.Plánovali jsme prostě si vylosovat planetu a jít.Ale než jsme něco stačili podniknout, objevily se ty podivné záblesky vzpomínek, jak to později vysvětlovala Kara.A….“
„Jo jasně.Prej, že jsme se dostali do signálu toho jejich udělátka.Hned mi to bylo divné!“
„Jo, to nám taky řekla.Pak něco oslavovali a ráno nás zavřeli.“
„Přesně tak.Probudil jsem se …..v kaluži krve a……“ „Stejně jako Mike!“
Oběma posmutněl hlas.
„Všemu tak úplně nerozumím, ale vím jedno-musíme se odsud rychle dostat!“Abby se začala rozhlížet po palouku a přemýšlením se jí svraštělo čelo.
„Myslíš, že bychom toho démona nezvládli ani s tímhle?“Při těch slovech zvedl Jack do výšky obě zbraně.Abby si ho změřila nedůvěřivým pohled typu:Ty si snad děláš srandu!A pak jen posměšně zakroutila hlavou.
„Není to živá bytost!Nemůžeš ho odprásknout, kdy se ti zachce.To už jsme dávno zkusili.Ale snad bychom ho mohli zničit nějakou jinou cestou.“
Jack se na to nezatvářil kdovíjak nadšeně a rezignovaně schoval zbraně.
„A co ty tvoje schopnosti?“
„Ne, ne.Ty by nám byly k ničemu.I když……Ne, nemám ponětí, jak se vypořádat s démonem.“
„Tak co jsou to teda za shopnosti, když je k ničemu nemáš!?“Rozčiloval se Jack.
Abby vypadala dotčeně, ale na jejím hlase to nebylo znát. „To je příliž složité, než abych ti to teď vysvětlovala.A navíc, přece jsem říkala, že potřebuju ostatní.A ti jsou teď momentálně bůhví kde!“
Dlouhou chvíli bylo ticho.Jack naštvaně obcházel střed palouku a Abby si žmoulala zbytek trička.Napětí zhoustlo, když si oba uvědomili, že jediným východiskem jejich situace bude cesta do temnoty.Oba se současně otočili čelem k tomu druhému.Abby si povzdechla a pohlédla do lesa.Jack chtěl zase zlehčit situaci nějakou vtipnou poznámkou.Jeho mysl však neobsahovala ani špetku sarkasmu, natož humoru.Nakonec se však nemusel příliž rozmýšlet nad správností jejich rozhodnutí, z lesa se totiž ozval výkřik.Jack ten hlas okamžitě poznal.Poslední zbytky pochybností byly pryč.Jack zmizel v houští, s Abby v patách.
Poslední, co cítila, byla ukrutná tíha a bolest na prsou.Cítila, jak jí těžká zeď vytlačila i poslední vzduch z plic.V jediném okamžiku jí před očima proběhl celý život.A pak najednou sevření úplně povolilo.Sam posledními zbytky mysli vnímala, jak letí a dopadá na tvrdou zem.Pak všechno potemělo.Ne proto, že by Sam omdlela, ale protože kolem ní nebylo vidět téměř na krok.Z hypnotizujícího světla chodby se najednou ocitla v naprosté temnotě.Pomalu se posadila a začala zaotřovat své smysly.Pod dlaněmi cítila mokrou trávu a vzduch byl podivně nasládlý.Sam napadlo, že to vypadá, jako by tu někdo kolem rozlil láhev laciného parfému.Její oči si po chvíli přivykly šeru a ona začala rozeznávat stromy kolem sebe.V tom se ozval šelest za jejími zády.Sam se vymrštila na nohy a hlava jí nepříjemně připoměla nedávné odkysličení.Zapotácela se a narazila do kmene jednoho stromu.Oči jí stále slzely a znovu musela zaostřit.Jen, co se jí podařilo prohlédnou temnotu, zděšeně vykřikla a okamžitě se rozběhla do hloubi lesa.Její mozek zatím nedokázal pořádně zpracovávat informace, ale i tak jí bylo jasné, že zrůdný obličej, který spatřila mezi stromy nevěstí nic dobrého.Dala se do zběsilého úprku a při tom se neodvažovala pohlédnout za sebe.Znovu zaslechla šelest, tentokrát velmi blízko.Po pár minutách jí začal docházet dech.Nebyla si jistá, zda její tělo zvládne další takový nápor.Přesto se nezastavila a pouze doufala v zázrak.
S každým dalším metrem ztrácela naději. ´Ještě kousek, ještě kousek!´ Nedokázala to.Její plíce vypověděly službu.Sesula se na zem v záchvatu kašle.Znovu se jí zatmělo před očima.Tentokrát to však nebylo okolní tmou.
Jack proběhl mezi houfem stromů a ohlédl se na Abby.Stále se držela za ním.Proběhl kolem zvlášť mohutného stomu, když ho obklopila mlha, tak hustá, že neviděl ani svou nataženou ruku.To ho ale nezastavilo.Naopak ho to přimělo přidat do kroku, protože mu cosi říkalo, že cíl je na dosah.Cítil, jak mu s každým krokem bije srdce rychleji a rychleji.Vzpoměl si na ten výkřik.Děsila ho představa, že Sam je v nebezpečí a on ji nedokáže najít včas.
Před ním se vynořil strom a Jack do něj málem vrazil.Při malé zastávce se stačil ohlédnout.Abby byla pryč.Nedivil se, že ji nevidí.Nachvíli byl na pochybách, jestli by neměl chvíli počkat, jestli se objeví, ale pak uslyšl zběsilé kašlání.Někdo se dusil.Velice blízko.Jack se dal znovu do pohybu.
Najednou mlha prořídla a on spatřil postavu zhroucenou u kmene velkého stromu, a druhou, která se jakoby vznášela ve vzduchu.Instinktivně vytáhl zbraň a vypálil několik kulek přímo na démona.Ten se nepatrně zachvěl, ale nepřestal se přibližovat k ležící postavě, která ještě stále nemohla popadnout dech.
Jack okamžitě vytáhl thalasskou zbraň a s maximálním výkonem na démona znovu vypálil.Ten se před září, vycházející, ze zbraně, přikrčil a konečně si všiml Jackovy přítomnosti.Jack byl na jednu stranu rád, ale nyní se démon začal přibližovat k němu.Jack kousek couvl, ale narazil do stromu.Znovu vypálil.Démon se opět zkroutil, ale očividně to nemělo žádné trvalé následky.Vzdálenost mezi nimi se stále zmenšovala.Jack začal zběsile mačkat spoušť, ale nezabíralo to.Démon sice jen tak vlažně plul vduchem, přesto se docela rychle přibližoval.Jack začínal mít opravdu strach a vzpoměl si na Abyyina slova.Nedívat se mu do očí!Okamžitě sevřel víčka a při tom se snažil vymyslet nějaký odvážnější a účinější plán.
Téměř cítil jeho odporný dech na tváři a už se vzdal naděje na záchranu své duše.Když v tom se to stalo.
Sam i přes slzející oči a neustávající kašel viděla zrůdnou postavu, jak se k ní přibližuje.Bylo jí špatně a nemohla se ani hnout.Opět ji začaly přepadat myšlenky na smrt.Chtěla s nimi bojovat, ale neměla sílu.Když se zdálo, že zrůda stojí na dosah své odporné ruky, vyšel odkudsi výstřel a Sam si byla jistá, že je zachráněná.S démonem to škublo, ale nezastavilo ho to.Sam zalila vlna horka a hned na to se její tělo otřáslo chladem.Začala zvracet.Včerejší jídlo opustilo její žaludek v několika etapách.Sam měla pocit, že její plíce explodují.Všechno se v ní obracelo.Mezi záchvěvy křečí z nedostatku vzduchu dokázala její mysl zaregistrovat další výstřely, tentokrát jiné.A pak najednou……..postava byla pryč.Normálně by se jí pořádně ulevilo, v tuto chvíli se ale musela spokojit s tím, že kašel začal ustupovat a ona do plic napumpovala první doušky blahodárného vzduchu.Neměla však ještě dost sil, aby se zaměřila na to, co upoutalo démonovu pozornost víc, než bezbranná dusící se oběť.
O několik dlouhých vteřin později se objevil mohutný záblesk a Sam cítila, jak něco prosvištělo vzduchem.Pak se všude rozhostilo ticho.Tedy alespoň na pár chvil.Pak Sam zahlédla temnou běžící postavu.Ta se u ní ale nezastavila, jen ji minula a Sam si v polosedu všimla, jak se postava sklonila nad tmavou hromadou v trávě.
Jak se záhy ukázalo, nebyla to hromada, ale Jack, který ležel na zemi po tom, co ho tam ztrhla Abby, aby ho tak kryla před hořící koulí, která před okamžikem proletěla vzduchem a naplno zasáhla démona.Ten se prostě uškvařil a zmizel jen několik vteřin po tom.
Nad Jackem se teď skláněl mladý muž a se zájmem si ho prohlížel.Netrvalo to však dlouho.Jeho pozornost víc zaujala Abby, která se opodál právě škrábala na nohy.Mladík k ní okamžitě přiskočil.
„Abby!Díky bohu, že žiješ!“vydechl nadšeně.Abby se mu vrhla kolem krku.
„Ricku, já myslela, že jsem tu sama!Tak ráda tě vidím!“Znovu ho pevně objala.
Jack obrátil pohled od dvojice a zamžoural do tmy opodál.A pak ji uviděl.Sam se právě snažila zvednout na rukou a zhluboka dýchala.
V tu chvíli, jako by Jack nikdy nebyl v žádném nebezpečí, bleskurychle zamířil k Sam.Nevnímal předešlé události ani svět okolo.Byl jen on a Sam, která potřebovala jeho pomoc.
Sam konečně pořádně nabrala vzduch do plic a pokusila se vstát.Byla neuvěřitělně unavená, jako by nikdy nespala.Dokázala však probudit své smysly a posbírat všechny zbytky sil.Pořádně se zapřela a dostala se na kolena.V tu chvíli ucítila pevný stisk kolem ramen.
„Sam.Už jsem tu.Nemusíš se bát!“Ten hlas poznala okamžitě a v tu chvíli se jí ulevilo jako nikdy.Jakoby z ní najednou opadly všechny starosti a ona cítila, že se může konečně opravdu nadechnout.Okamžitě Jacka objala a pevně se k němu přitiskla.Toužila cítit teplo jeho těla blízko toho svého.Toužila slyšet jeho hlas.
„Ach Jacku.Měla jsem strach.Díky bohu, že…..“Nezbýval jí dech, ale nebylo třeba slov.Stačilo, že ji teď svíral v náručí.
„Už tě nikdy neopustím, slibuju!“zašeptal proti jejím vlasům.Věřila mu.Nechtěla nic jiného, než zůstat v jeho objetí navěky.
Navěky však netrvalo dlouho.Sam uslyšela hlasy a trhla sebou.
„Jacku, musíme jít.Mohou tu být další démoni!“varovala je Abby.Jack přikývl a opatrně se postavil.Pak vzal Sam do náruče a otočil se na Ricka.
„Jak jsi zničil toho démona?“
„Použil jsem své schopnosti.“odpověděl tiše Rick.
„Proč ty taky neumíš něco takového, ušetřilo by nám to starosti.“utrousil Jack směrem k Abby.Ta se ve tmě zašklebila tak, že to Jack nemohl vidět.
„Ona dokáže jiné věci!“obhajoval ji Rick rozrušeně.
„To teď není podstatné!Jacku, tohle je Rick, jeden z vyvolených.Stejně jako já.“odvykládala Abby v rychlosti.Jack si Ricka nedůvěřivě změřil.
„No fajn, na vysvětlování bude snad čas později.Měli bychom se dostat pryč z tohohle smradlavého místa!“rozhodl Jack.Pak si ale uvědomil, že nemá ponětí kudy se vydat.
„No tak!Ukážeš nám cestu?“Jack věděl, že by se měl k Rickovi chovat trochu mileji, protože mu právě zachránil život, ale nějak se mu příčilo děkovat právě tomuhle člověku.
Rick se zamračil, ale nic neřekl.Pak se otočil a vyrazil směrem, odkud ho Jack viděl přijít.
Sam se v Jackově náručí pohnula a on si znovu plně uvědomil její přítomnost.Unaveně na něj pohlédla a pak opět položila hlavu na jeho rameno, objímajíc rukama jeho krk.Jack ji pevně sevřel a vyrazil za Abby.
Šli poměrně rychle a Jack po čase pocítil únavu a křeč v rukou.Sam byla sice štíhla, přesto se pěkně pronesla, byla přece jenom dospělý člověk.Jack houkl na Abby.
„Nemůžeme si na moment odpočinout?“Abby se zastavila, ale Rick šel dál.
„No tak, nemůžeme se zdržovat!Už budeme tam!“křikl Rick, aniž by se za nimi ohlédl.Abby pomohla Jackovi položit Sam opatrně na zem.
„Ricky!Počkej chvíli!“Zavola Abby zoufale.Rick se zastavil a s vyčítavým pohledem se otočil na ostatní.
„To nemůže jít sama?!“prohodil s rukama v bok, jako by ho jejich přítomnost kdovíjak obtěžovala.Abby se zatvářila zmateně.Nevěděla, co si má o jeho chování myslet.Takový nebýval, když ještě žili na Sidě.Na okamžik se jí vybavily vzpomínky na jejich tajné schůzky.Na jejich „partu O“, jak si říkali, kvůli svému tetování, zdobící krk každého z nich.Z myšlenek ji vytrhl okolní ruch.
Rick nervózně přešlapoval a rozhlížel se kolem.Jack mezitím pomáhal Sam na nohy.Ta se rozhodla, že dál už musí sama.Jack nebyl z jejího nápadu nadšený, ale někde hluboko jí byly jeho ruce vděčné.
„Opravdu můžeš jít dál sama?“
„Jo, je to dobrý!Zvládnu to.“Sam se opřela o jeho ruku a pak se konečně pořádně rozhlédla kolem sebe a z hluboka se nadechla.Situace kolem na ni ještě neměla ten hrůzný dopad, jako na ostatní.Z boje s démonem si toho moc nepamatovala.Po chvilce se Jackovy paže pustila a přešla blíž k Rickovi.Ten si ji jen podezřívavě prohlédl.Sam si nemohla nevšimnout zášti v jeho očích.V tu chvíli to přisoudila hrůzám, které na tomto místě musel prožít.A pak se jí začaly vracet zážitky z chodby a z tohohle lesa.Najednou pocítila strach a zlost.Byla naštvaná na sebe, že to nezvládla a samozřejmě na tohle zatracené místo.Chtěla být co nejdřív pryč odsud.Otočila se na Jacka. „Půjdeme?!“
Všichni se opět dali do rychlé chůze.Za nedlouho les pořádně zhoustl, takže teď kolem sebe neměli prakticky žádné místo.Sam se přesto držela těsně u Jacka.Dodávalo jí to pocit jakéhosi bezpečí.
„Jacku?Tedy, můžu vám tak říkat, pane?“Uvědomila si najednou.
„Ah, samozřejmě.Já…“
„Tak Jacku, kdo jsou ti dva?“Mozek jí začal znovu naplno pracovat a tím pádem přicházely otázky.
„Ta Kara je tady i s přáteli taky zajala.Jsou na tom prakticky stejně, jako my.“
„A kde je vlastně Tiel´c a Daniel?“
„No, já nevím.Zmizeli hned po tobě.Tedy spíš jsem zmizel já, když jsem šel za tebou do toho lesa.“
„Ale já se tady v lese ocitla jen chvíli před tím, než jste se objevili.Předtím jsem byla v další z těch hnusných chodeb.A ta chodba se…..“Sam se podívala jinam a pak pokračovala.
„…prostě mě obě stěny přimáčkly a já nemohla dýchat.Bože, myslela jsem, že umřu, ale pak se najednou všechno změnilo.Spadla jsem do trávy a pak se zjevil ten démon, nebo co.A já, utíkala jsem, ale nastačilo to a …..tolik jsem se bála!“Oba se zastavili a Sam Jacka pevně objala.Tiše si povzdechl a opatrně ji políbil do vlasů.
„Už se nemusíš bát.Jsem tu s tebou“zašeptal.Sam povolila stisk a jejich pohledy se střetly.
Sam věděla, co chce.A věděl to i Jack.Tady pro ně neplatily žádné hloupé předpisy, tady mohli… „Pohněte sebou!Ztrácíme čas!“Abby prudce zatahala Jacka za rukáv.Jack by ji v tu chvíli nejradši zabil, ale naneštěstí měla pravdu.Všichni tedy znovu vyrazili, teď už o poznání svižnějším krokem.
Rick se jen míhal mezi stromy, takže ostatním dělalo velké potíže udržovat správný směr.Abby se po pár minutách prudce zastavila, takže do ní Jack málem narazil.
„Děje se něco?“vyptávala se Sam.Abby jako by ji nevnímala.Měla zavřené oči a kůže na obličeji a krku se jí nepřirozeně natáhla.Oba na ni civěli, když znovu oči otevřela a z hluboka vydechla.
„Jdeme špatně!On nás vede přímo k těm démonům!“pronesla polohlasně a Jack se zmateně rozhlédl.Přitom vytáhl pistoli, kterou ho Sam střelila.Najednou si uvědomil, co se tehdy událo a jako na povel ho rána začala pálit.Nechápal, že dřív zranění nevnímal.Sykl bolestí a chytil se za paži.Sam si toho všimla a provinile sklopila oči.
„Já to nechápu.Proč by nás úmyslně vedl do pasti.Vždyť byl tak….“
Sam a Jack na sebe významě pohlédli.Věděli proč to dělá.Jack se v tu ránu rozběhl za Rickem, zanechávaje obě ženy za sebou.
„Neposlouchej ten hlas!Neposlouchej ho!“ Jack popadl Ricka za ruku a prudce s ním škubl.Při pohledu do jeho očí se Jack utvrdil ve své teorii.Byly tak tvrdé a neproniknutelné.Stejně jako Samiiny, když na něj mířila revolverem.
Jack s Rickem zatřásl, ale Rick na něj jen výhružně pohlédl.Vymanil se z jeho sevření a udeřil Jacka do obličeje.Ten se trochu zapotácel, ale ihned mu to vrátil.Jelikož měl Jack mnohem větší sílu, upadl Rick na zem.Mezitím k nim doběhly Abby a Sam.
„Jacku, nech ho, prosím!“žadonila Abby.To už ale Jack poklekl na zem a přitlačil Ricka tváří k zemi.
„Podej mi něco, čím ho můžu svázat, než někomu ublíží.“
Abby si sundala tenký opasek z kalhot a podala ho Jackovi.Ten jím pevně uvázal Rickovy ruce a poté vstal a jeho zvedl taky.
„Musíme odsud, než nás vyčmuchají ti démoni.“zvolal Jack.
„Myslím, že už nás vyčmuchali!“pronesla ledově Sam a přitom hleděla za Jackova záda, odkud se ze tmy začaly vynořovat zrůdné postavy.
Nerozhodovali se dlouho.Jediný možný směr je vedl zpět, odkud přišli.Neváhali ani vteřinu a dali se do běhu.Sam se v duchu modlila, aby jí znovu neselhaly plíce.Tentokrát se však zdálo, že už je zase v kondici.Několikrát se ohlédla, aby zjistila, jak si vede Jack, který vláčel Ricka.Ten se vzpouzel a odmítal běžet.
„No tak Ricky, já vím, že to dokážeš.Bojuj s tím!Musíme jít!“naléhala zoufale Abby.Rickův pohled přesto zůstával zastřený.
„Utíkej Jacku.Já tu zůstanu s Rickem!“rozhodla Abby.
„Ani náhodou.Nikdo tu nezůstane!“
„Přestaňme se dohadovat!Démoni jsou nám v patách.Musíš jít.Zachraň sebe a Sam.Jdi!“
Jack nevěděl, co má dělat.Nechtěl tam ty dva nechat.Ale ani nemohl opustit Sam.Nakonec zvítězily jeho city.Dal se do běhu.Ještě stačil zahlédnout, jak Abby třese Rickovou hlavou.Pak se oba ztratili ve tmě.
„Sam?“Jack se snažil zjistit její polohu.Zase v něm hlodal strach.
„Jacku, tady.“Ulevilo se mu, když slyšel její hlas.Zahnul do leva a přidal se k Sam, která už zase běžela.
Vyhýbali se stromům a nezpomalovali.Jack už pocitíl únavu, když v tom, jakoby odnikud, je zalila prudká záře.Oba při té změně klopýtli a přistáli na tvrdém betonu.Les zmizel.Objevilo se však něco jiného.Ani jeden to však nenazval záchránou.
…pokračování příště…