Před Jackem a Sam se rozprostírala pustá planina zmítaná zuřivou bouří.Jakoby odevšad a zároveň odnikud zalévala prostor před nimi rudá záře.Jack musel na okamžik zavřít oči, aby se ubránil malým, ostrým zrnkům písku, které obrovskou rychlostí poletovaly vzduchem.Sam se k Jackovi přitiskla a taky pevně stiskla víčka.Jack se s námahou rozhlížel kolem sebe, ale nezaznamenal žádné známky života.Nejistým krokem začali pomalu postupovat kupředu, přestože Jack neměl ponětí jestli to má nějaký smysl.Tiskul Sam pevně k sobě a snažil se v hluku větru zachytit alespoň nějaký zvuk.

Teprve když ho Sam začala silně tahat za rukáv, si uvědomil, že k němu mluvila.

Sam musela křičet, aby jí Jack vůbec rozuměl. „Co budeme dělat?“

Sam si nejdřív myslela, že ji Jack neslyší a tak zopakovala otázku znovu.Teprve když Jack začal se smutným výrazem přikyvovat si uvědomila, že pouze nemá na její otázku odpověď.Sam si neslyšně povzdechla a s přimhouřenýma očima pátrala po krajině.Tedy jestli se tomuhle příšernému místu dalo říkat krajina.

Oba si uvědomili, že je tam příšerné vedro, přestože foukal silný vítr.Jacka najednou upoutala černá hromada, asi 50 metrů od nich.Beze slov ukázal tím směrem a Sam se zahleděla za jeho rukou.Pokývala hlavou.Nemělo smysl snažit se přeřvávat vichr.Raději ho vzala za ruku a pomalu se vydala směrem k hromadě.

Když stáli necelých pět metrů od cíle, Jack si s hrůzou uvědomil, že to není žádná hromada, nýbrž lidské tělo.Další šok nastal ve chvíli, kdy společnými silami tělo otočili a naskytl se jim ne příliž pěkný pohled do tváře jejich přítele.Na zemi ležel zkroucený Daniel Jackson.

Ve chvíli, kdy oba s hrůzou pohlédli do Danielovy tváře, vichřice utichla, jako kdyby někdo zastavil čas.Ve vzduchu se nepohnulo jediné smítko, nebyl slyšet jediný zvuk.Naplno je však udeřila vlna vedra, kterou až doteď zmírňoval vítr.

Sam rychle poklekla k Danielovi a opatrně přitiskla prsty na jeho krk.Pocítila vlnu úlevy, když se jí do prstů opřel jemný puls.

„Žije!“pronesla s úsměvem.Jack už také klečel a opatrně podpíral Danielovu hlavu.Teď ji pomalu položil na tvrdou zem a rozhlédl se kolem.Teprve nyní si uvědomil, že kolem se rozprostírá až nepřirozené ticho.Sam si změny také všimla a nechápavě se zadívala na Jacka.Pak znovu zaměřila pozornost na Daniela.Celý jeho obličej byl od krve.Sam však neviděla žádnou ránu.Proto ho opatrně poplácala po tváři.Odpovědí jí bylo pouze tiché oddechování.

„Je v pořádku?“Do Jackova hlasu se vrátila obvyklá odměřenost.Při slovech se na Sam ani nepodíval.Uniklo jí snad něco?Kam se ztratila ta starost a něha v jeho hlase?

Z myšlenek ji vytrhl pohyb u jejích nohou.Daniel se zavrtěl a pomalu otevřel oči.

„Nazdárek Danny!Už bylo na čase!“zavtipkoval Jack.V jeho hlase však nebyla ani kapka humoru.Daniel se posadil a mnul si zátylek.Sam se k němu naklonila.

„Jste v pořádku?“Stále byla otřesená událostmi posledních hodin, ale přesto se snažila zaměřit pozornost pouze na Daniela.

„Jasně, jasně.Myslím, že jsem v pořádku.Jen mě pekelně bolí hlava…….Kde to vlastně jsme?“Odpověď převzal Jack. „To bychom taky rádi věděli.Podle mě je to nějaká posraná poušť bez konce.Další hra, kterou si ta děvka vymyslela!“

Sam se při jeho slovech zamračila.Neslyšela ho často mluvit sprostě.Daniel těkal očima mezi oběma a dožadoval se vysvětlení.Sam si povzdychla a upoutala Danielovu pozornost. „Vážně netuším, kde jsme.Je to jako začarovaný kruh.Dostáváme se z jednoho příšerného místa na druhé.“Při mluvení si začala rozepínat bundu.Bylo tam opravdu vedro k nevydržení.Daniel si toho také všiml.Jen Jack se zdál plně zaujatý svými botami a nijak nereagoval na ostatní.

„Co se dělo, když jsem zmizela?“

„Poslední, co si pamatuju je nějaká chodba.Jack něco říkal, ale už nevím, co.Pak jen tma.Probral jsem se až teď.“Sam pokývala hlavou a na okamžik se zamyslela.Pak vstala a přešla k Jackovi.Tiše si stoupla vedle něho, zatímco se Daniel škrábal na nohy a oprašoval si oblečení.

„Jacku?“zkusila to Sam.Nechtěla ještě zhoršit jeho náladu.

„Co?“odsekl.

„Já vím, že jsme v dost špatné situaci, jelikož nemáme ponětí kde jsme ani jak se odsud dostat, ale…..co s tebou je?“

Jack se už už chystal začít křičet, co by mu asi bylo?Vždyť mu málem umřela žena, kterou miloval.Byli na tomhle podělaným místě uvěznění a nemohli ven.Chtělo se mu křičet a brečet a křičet, jak ho všechno kolem neuvěřitelně štve.

Všechna zlost, smutek, strach a obavy z něj však vyprchaly v jediném okamžiku, kdy pohlédl do těch nádherných modrých očí a věděl, že ještě není všechno ztraceno, že ještě není pozdě.

Vzal do dlaně její ruku a pevně ji stiskl.Sam nevěděla co si má myslet o Jackově podivném chování.Nechtěla o tom však přemýšlet, pouze propletla svoje prsty mezi Jackovými a zahleděla se do jeho krásně hnědých očí.Blaženému pocitu, který se rozlil jejím nitrem pokaždé, když se jí Jack dotkl, se nemohlo nic na světě vyrovnat.Toužila zastavit tuhle chvíli navěky.

Daniel sledoval, jak Jack vzal Sam za ruku.Napadlo ho, co asi propásl.Už dávno věděl, že to mezi nimi jiskří, ale nymyslel si, že zrovna v téhle napjaté situaci………

„Ehm, ehm!“snažil se Daniel upoutat jejich pozornost.První se vzpamatoval Jack.Obrátil se na Daniela a neochotně pusti Sam ruku.

„Ehm, takže!Máte někdo nějaký nápad, jak odsud.Vážně už se začínám nudit!“tentokrát už se Jack trochu uvolnil a pomalu se vracel ke svému sarkasmu.

„Mohli bychom prostě jít a jít, dokud se něco nestane.“navrhl Daniel první, co mu přišlo na mysl.

„Jasně.Budeme se plahočit pouští dokud se nestane zázrak a my se prostě neocitnem zas na základně u oběda, co?“Jack nahodil obvyklý ironický škleb a znovu začal studovat okolí,jakoby očekával, že se za tu chvíli nepozornosti něco změnilo.

Kupodivu se opravdu něco změnilo.Jack zahlédl v dálce skály, o kterých mohl s jistotou prohlásit, že tam ještě před pěti minutama nebyly.

„Co to……?Koukněte.“vykřikl Jack s trochou nové naděje v hlase.

Daniel i Sam se otočili po směru, kterým vystřelila Jackova paže.Sam si dlaní zaclonila oči, jakoby tam kdovíjak pálilo slunce.

„Tak myslím, že máme nový cíl.“pronesla Sam a zvědavě pohlédla na oba muže.Daniel přikývl.Jack vyrazil jako první a cestou se všemožně snažil ochladit si obličej.Mávání rukou před obličejem však nebylo k ničemu.Vzduch jako by byl příliž těžký, než aby se dal do pohybu.Vedro začalo být opravdu neúnosné.Jack poprvé od chvíle, co opustili celu pocítil opravdu akutní potřebu se napít.Teprve teď si začal uvědomovat, jak musí být všichni dehydrovaní.Sam vytušila na co myslí.

„Brzy budeme tak slabí, že nebudem moct ani chodit.“

Jacka udivilo, jak odhadla na co právě myslí.Uvědomil si, že po těch letech strávených v těsné blízkosti se mezi členy týmu muselo vytvořit jisté psychické pouto.Zvlášť mezí ním a Sam.

„Jestli se brzy nedostaneme k vodě tak……máme jen pár hodin.Snad.“

Všem začalo docházet, že situace je horší, než si vůbec mysleli.Přesto nezpomalili a sledovali alespoň malé světýlko naděje, rýsující se pár kilometrů od nich.Sam si nebyla jistá, co vlastně čeká, že najdou.Přesto byla odhodlaná zkusit všechno.

Nečekaně blízko, přesto však neuvěřitelně daleko se ve velké kovové židli Kara znechuceně zavrtěla.Tahle hra ji začala pěkně štvát!Ať si vymýšlela co chtěla, místo aby je rozdělila, tak jejich vztahy stmelovala.A to se Mu určitě nebude líbit.Určitě ji potrestá.Zase jí ublíží, jako to umí jen On.Bude se na ni zlobit a to bylo horší, než kdyby ji mučil na skřipci.Bylo důležité, aby se na ni nezlobil, protože ona nesnase, když se na ni On zlobí.Nesnese to a musí s tím něco rychle udělat!Co by Ho mohlo potěšit?Co by mohlo ukojit jeho zvrácené choutky?

Ano!Už to má!Už ví, čím Ho potěší a vyslouží si jeho pochvalu a jemný úsměv.Už to ví!

Cesta jim připadala neuvěřitelně dlouhá.Jackovi se zdálo, že jdou celé věky a skály se stále nepřiblížily ani o metr.Zničeho nic se však ocitli přímo u rudé horniny, tyčící se desítky metrů vysoko.Skála jako by se téměř dotýkala rudého nebe.Všichni tři se bezvládně sesuli na zem a opřeli se o horkou skálu.Vedro bylo tak příšerné, že měla Sam pocit, jakoby se jí kůže tavila přímo na těle, jen se sloupat.Prsty jí připadaly neforemné a rozpláclé.Když se pokusila odlepit tričko od těla, s hrůzou zjistila, že to ani nejde.

Jack s Danielem měli svá trička už dávno svlečená a Daniel si zrovna zkoušel vykasat kalhoty

přes přiškvařená stehna.

Jack prozkoumával své boty, které se v horku začaly rozpadat.

„Co….co….teď?“snažila se Sam mluvit v řídkém, suchém vzduchu.Činilo jí to ale obzvlášť velké potíže.

„Jsme tu, tak ……co skálu obejít, třeba najdeme…..nějaký vchod.“oddychoval těžce jack.Ostatní přikývli a vyškrábali se pomalu na nohy.S vynaložením všech zbývajících sil začali pomalu obcházet podél skály, pevně se jí přidržujíc, aby se jim nepodlomila kolena.Sam si vduchu představovala velký studený bazém a sklenici vychlazeného vína.Přímo cítila, jak jí krkem dolů klouže sladká tekutina.Při chůzi zavřela oči a už už se natahovala pro orosenou sklenici, když vtom ucítila ostrou bolest v levé noze.Stačila pouze vykřiknout a bezmocně se rozplácla na tvrdou zem.Zasranej šutr!napadlo ji.

Jack se při výkřiku rychle otočil.Stačil však jen zahlédnout, jak Sam dopadá na zem.

Dopadla, ale už nevstala.Neměla prostě dost sil.Jednoduše zavřela oči a nechala se unášet chladivou vodou v bazénu.Už neviděla, jak jí Jack s vynaložením veškerého úsilí vzal do náruče a nesl dál podél skal.Neviděla, jak úlevně se s Danielem tvářili, když dosáhli cíle v podobě úzké pukliny, kterou se dostali do nitra skály a unikli tak příšernému vedru.Ani necítila, když ji Jack jemně položil na zem a otíral jí z čela pot.Ne, tohle všechno zůstalo někde daleko.Dokonce i Jacka nechala odplout, jen aby se mohla oddat tomu úžasnému pocitu blaha a uvolnění, když jí lehké vlnky vody nadnášely jako v peřinkách.Pak se ale sen najednou změnil.Voda už nebyla chladivá a příjemná, nýbrž se změnila ve vřelou lávu, která rozeřírala Sam kůži až na kost.Pálila a prostupovala celé její tělo.Dusila její duši a pomalu ji pohlcovala.Sam se bránila, lae nedalo se nic dělat.Láva byla silnější.Sam se do ní propadla jako do tekutého písku.Bolest prostupovala celé její tělo i duši.Toužila se znovu vrátit k Jackovi.K jedinému člověku, kterého milovala.

Najednou se bolest i strach vytratil a kolem Sam se rozlilo jemné bíle světlo.Sam ležela na zemi stejně bílé jako všechen prostor kolem ní.Pomalu se posadila a snažila se rozeznat nějaké obrysy.Kolem ní však nic nebylo.Pouze beztvaré kotouče mlhy se líně převalovaly kolem a obklopovaly ji.Najednou zase uslyšela ten hlas.Ten hlas, který ji tenkrát v chodbě nutil, aby vystřelila.Zatřásla hlavou, aby se ho zbavila.Nezabralo to.

Ty jsi mě neposlechla.Řekla jsem, abys vystřelila a tys to nechtěla udělat!Proč mi vzdoruješ?!Stejně nemáš šanci.

„Vždycky mám šanci!“

Ne teď, ne tady!

„Já se tě nebojím!Slyšíš mě…..Karo.“dodala Sam tiše.Jako by právě odhalila temné tajemství.

Mám pro tebe jiný úkol.A tentokrát mě nezklam, Samanth.Přece mě nechceš rozzlobit, ne?

„Trhni si nohou, děvko!“vybuchla Sam, aniž by měla na koho svá slova směřovat.

Ale, ale.Jsi zlobivé děvče Samantho.Budu tě muset potrestat!

„K ničemu mě nepřinutíš.Stejně jsem nejspíš mrtvá a přišla jsem do pekla, kde za trest musím poslouchat tvůj hnusnej hlas!“

Jen se neboj, nejsi vůbec mrtvá.A můj hlas budeš poslouchat!

S těmi slovy se Sam rozlila do hlavy taková bolest, až zděšeně vykřikla a klesla na kolena v agónii.Křičela a bušila si pěstmi do hlavy, aby se příšerné bolesti zbavila.Nic v訚ak nepomáhalo.Bolest ji mučila s děsivou silou a Sam si přála konečně umřít, aby nemusela dál snašet taková muka.

Pak se najednou bolest vytratila tak rychle, jak se objevila.I hlas byl pryč.Sam si otírala slzy z tváře a snařila se zvednout se na nohy.

´Tak se probuď!Tak už se sakra probuď!´křičela Sam vduchu.Když znovu otevřela oči, začala se mlha i bělavé světlo rozplývat a ona cítila, jak jí tělo těžkne a klesá.Začala se propadat do tmy.

Tma však netrvala dlouho.Sam se s trhnutím probudila a posadile se.Začala si protírat vlhké oči a pomalu se rozkoukávala po jeskyni, kde ležela.

Asi dva metry od ní ležel na holé zeni Jack a kousek dál i Daniel.Ulevilo se jí, když je viděla spokojeně oddechovat a znovu si lehla.

Tvrdá zem ale začala být po chvíli nepříjemná a tak se Sam vyhoupla na nohy a počkala až se jí přestaně točit hlava.Pak se znovu podívala na oba spící a chvíli odolávala pokušení probudit Jacka.Když však spatřila jeho klidnou tvář, zamířila raději směrem kde tušila hlubší útroby jeskyně.

Pomalu postupovala temnou jeskyní a na cestu si svítila malou ruční baterkou, kterou vyhrabala z kapsy u kalhot.Na konci úzkého průlezu zahlédla světlo.Zastavila se a naslouchala jakémusi tichému hučení.Když se jakž, takž ujistila, že jí nehrozí nebezpečí, prošla až na konec průlezu a ocitla se na okraji skalní římsy.Naskytl se jí opravdu kouzelný výhled.

Když teď byli ti tři mimo komplex, bylo pro Karu o to těžší proniknout do jijich myslí.Nejdříve zkusila toho mladíka-Daniela.Byl však je hloupou loutkou a On se dost nebavil.Proto se zaměřila na Samanthu.Její mysl byla přecpaná informacemi, ale hlavně pocity a emocemi.A to bylo to, co potřebovala.Samantha Carterová byla plná rozporů a tajemství.Byla to dokonalá hračka pro jejího pána.Ale ani to Mu nestačilo.Musela se proto uchýlit k poslední možnosti.Jelikož její pán odmítl Tiel´ca hned na začátku, zbýval už pouze Jack.Ten muž se Kaře líbil hned od začátku a doufala, že až s ním On skončí, bude si ho moct nechat jen pro sebe.Na to byl ale v tuto chvíli ještě čas.Teď ji čekalo další kolo.Tentokrát už nesmí selhat.

Sam úplně ztratila dech při pohledu na nejrůznější exotické rostliny, palmy a stromy obsypané pestrobarevnými květy.Uprostřed vší té nádhery se nacházelo průzračně modré jezero, do něhož s mohutným hukotem dopadal několik metrů vysoký vodopád.Všechno bylo ozařováno odněkud shora příjemným teplým světlem.

Sam najednou netoužila po ničem jiném, že skočit do nádherné vody.Seběhla po kamenných schodech a dole se na okamžik zastavila a ohlédla se.Ne, ostatní vzbudí pak, teď je tu jen ona a voda.

Doslova ze sebe strhala zbytek zničeného oblečení.Než stačila na hromadu dopadnout i podprsenka.Sam už vklouzla do příjemě chladné vody a nechala se unést vlnou slastné extáze.Nikdy ji nenapadlo, jak může toužit po sprše.Po oblázcích na dně došla až vodopádu a nechala si bubnovat silný proud vody na rozlámaná záda.Při tom zavřela oči a tiše zapředla jako kočka.Splnil se jí sen…..úlekem otevřela oči, když jí na mysl vytanula hrozná láva rozlévající se všude kolem.Se při vzpomínce otřásla.Nutně si také vybavila Kařin hlas, který jí sliboval pomstu za neposlušnost.Krásná euforie byla ta tam.Sam se ponořila do vody a snažila se zapomenout na hroznou noční můru.Tiše se prevalila na záda a jen tak se nechala unášet proudem……..proudem?Vžyť to bylo jezírko!

Sam se prudce napřímila, ale dno bylo hlouběji,než myslela a tak jen šlápla na prázdno.Hlava se jí na okamžik ztratila pod hladinou, aby se hned na to s kašlem zase vynořila.

Sam si protřela oči a vzpamatovala se z prvotního šoku.Začala pomalu šlapat vodu a sledovala jemný proud vody.Pohled jí utkvěl na malé mezeře mezi hladinou a zbytkem šedé skály, které si před tím nevšimla.Pomalu začala k puklině plavat.

Dlaněmi se zachytila pevného kamene a cítila jak jí unáší nohy o poznání silnější proud.Mezi hladinou a stropem jeskyně bylo dost místa, aby při troše obratnosti mohl člověk dýchat.Sam byla v pokušení zjistit, co se v temnotě jeskyně skrývá, a hlavně jak voda odtéká.Pak si ovšem uvědomila, na jekém hrozném místě, plném nebezpečí se nachází a poslední zbytky pokušení se vytratily.Nahradil je pocit úzkosti.Sam raději odplavala zpět pod vodopád, kde dodáhla na dno a znovu se pokusila najít ztracený pocit rozkoše z tohoto překrásného místa.

Mezitím dál v útrobách jeskyně se Jack ve spánku zachvěl.V hlavě se mu ozval hlas.Známý hlas.

…pokračování příště…