Titul: Kdo se směje naposled
Autor: SaMarBe
Překladatel: -/-
Žánr: Humor
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Děti
Délka: Krátké
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: SG-1 má loď a Jack má trůn. A Daniel ten trůn chce a udělá pro to všechno...

__________________________________________________________

Goa’uldská mateřská loď, ukořistěná SG-1, spokojeně plula vesmírem. Vevnitř se na trůně rozvaloval plukovník O’Neill a dělalo mu to náramně dobře. Teal’c a major Carterová se věnovali řízení, Jacob Carter – host na této diplomatické misi – teď odpočíval a veškerou aktivitu jejich společného těla zastávala Selmak, která něco zaujatě hučela do Daniela. Tomu to šlo jedním uchem tam a druhým ven, očkem pokukoval po Jackovi a skřípal zuby. Nebylo fér, že si Jack ukořistil ten trůn! Proč ho měl vždycky on? Tuhle loď měli díky němu, ne? Jack pro ni nehnul ani prstem!
Daniel se očima přesunul s povzdechem na schéma lodi a všechno Selmak odkýval. Najednou se ale zastavil – dveře na jednom patře ukazovaly chybu, byly zaseklé. Toho by se dalo využít, usmál se zlomyslně Daniel. „Hele, Sam, máme tu zaseklé dveře.“ poznamenal. Sam se zvedla od řízení, přešla k Danielovi a zkusila pár tlačítek. Nic se nestalo, dveře stále blikaly červeně. Sam se zamračila.
„Jsou to jen dveře,“ namítl Jacob.
„Tenkrát jsme si mysleli, že jsou to také jen dveře.“ odvětila Sam. „Skočím to tam zkontrolovat.“ řekla a vzala si zakňaktel.
„Co když tam budou zase Jaffové, jako minule?“ nadhodil nechápavě Daniel.
„Půjdu s vámi, Carterová.“ zvedl se Jack, vzal si zakňaktel, tašku s nářadím a oba odešli. Daniel si zamnul ruce a spokojeně zíral, jak se tečky Jacka a Sam pohybují k zaseklým dveřím. Ani si nevšiml, že se Jacob vytratil a když se egyptolog - spokojený, že má volný trůn – otočil, úsměv z tváře mu zmizel a pokoušely se o něj mdloby. Na trůn se posadil Jacob. Tohle nemyslí vážně! Daniel zúžil oči - tohle jim nedaruje, ten trůn bude jeho. Otočil se k schématu a začal zuřivě přemýšlet.

„Vzduch je čistý, vypadá to, že se to vážně jen zaseklo.“ oznámila Sam, odložila zakňaktel, vytáhla si z tašky - kterou nesl Jack – šroubovák a jala se dostávat do panelu dveří. Byla do své práce tak zabraná, že si ani nevšimla, že se zavřely i druhé dveře, plukovník tiše odložil tašku a kočičím krokem se vydal za ní.
Sam se konečně dostala do ovládání a nevěřícně koukala na francouzský klíč, umě vražený mezi krystaly. Okamžitě věděla, kdo zatím stojí a otočila se na plukovníka, jemuž tímto překazila plány a kterýžto se zastavil a začal se na ni neodolatelně culit tak, jak to umí jen Jack O’Neill. Samino srdce okamžitě roztálo, obzvlášť když ji Jack objal a dal pusu.
„Jak jsi věděl, že na to Daniel upozorní a že tam půjdu já a tobě se podaří jít se mnou?“ zeptala se. Jack jí věnoval další ze svých sexy úsměvů.
„Léta praxe, lásko.“ poznamenal a znovu ji políbil. Sam mu obtočila ruce kolem krku a jen se modlila, aby je tu nikdo nenachytal.

Daniel pozoroval, jak se k sobě tečky Sam a Jacka přibližují, aniž by si to uvědomoval. Zíral na ně mimoděk a tak ho ani nezaujalo, když se téměř spojily v jednu a postupovaly ke zdi.
Nakonec ho přece jen nezávisle na tečkách něco napadlo. Otočil se k Jacobovi.
„Nejsou tam už nějak dlouho?“ nadhodil. Jacob se zamračil, ale potom se náhle napřímil a hleděl někam za Daniela. Daniel se zamračil a otočil a viděl to, co Jacob, jak se signály Jacka a Sam přes sebe hýbou. Daniel sykl, tohle nechtěl... nebo... počkat, zase z něj udělali idiota, aby se mohli někde za rohem muchlovat! A on věřil každé jejich povídačce, že jsou to jen jeho bujné představy! Jacob zamířil směrem k Jackovi a Sam, jako že je jde zkontrolovat. Daniel zachytil, jak Teal’c přepnul na autopilota a zvedl se.
„Kam jdeš?“ zeptal se ho Daniel.
„Tohle si nenechám ujít.“ oznámil Teal’c a spěchal za Jacobem. Daniel udělal pár kroků, pak se zastavil a toužebně pohlédl na trůn, nakonec byla ale zvědavost a škodolibost silnější a spěchal za Teal’cem.

Sam stála u zdi, Jackovy ruce měla někde pod tričkem a on žužlal její ucho, nevnímajíc okolí. Sam se zdálo, že slyšela nějaký zvuk; otevřela oči a strnula.
„J-Jacku...“ oslovila nejistě milence. Jack jen něco zamručel a pokračoval v předchozí činnosti. Sam se na otce nejistě usmála, rukou zamířila k panelu a vklouzla mezi krystaly, aby uvolnila blokování. Dveře se otevřely.
„Co to děláš?“ zamumlal Jack.
„To, proč jste sem přišli.“ ozval se za Jackem mrazivý hlas. Jack se pomalu otočil, spustil všechny své části těla ze Sam a začal se na Jacoba nejistě culit. Sam zaznamenala, jak otec rudne.
„Jacobe, tohle se dá vyřešit v klidu.“ Jack jen zaznamenal, jak Daniel a Teal’c, stojící za Jacobem a tvářící se opravdu škodolibě, zakroutili záporně hlavou.
„Pane, možná by jste měl...“ začala Sam, ale Jack ji přerušil.
„Jo!“ křikl a už probíhal odblokovanými dveřmi, Jacob Carter se obrovskou rychlostí vyřítil za ním.
„No tak, Jacobe!“ uslyšeli řvát Jacka, vzápětí se ozval Jacob.
„Ty mlč, ty prevíte!“ A už nebylo slyšet nic. Sam se bezradně rozhlédla, ignorovala Teal’ca a Daniela a zamířila na můstek.
Hoši se chvíli rozhodovali, jestli běžet za Jacobem a Jackem nebo jít za Sam, ale nakonec zamířili za majorem.
Sam stála u schématu lodi a hleděla na tečky Jacka a otce, když náhle oba vběhli na můstek, Jack prosvištěl okolo ní a Sam cítila, jak ji chytil okolo pasu a schoval se za ni.
„Jacobe, vůbec jste mě nevyslechl.“ namítal udýchaně Jack.
„Neschovávej se za ženskou, ty hrdino!“ hrozil pěstí Jacob.
„Tati, nerozčiluj se, ať...“
„Ty mlč, Samantho, s tebou si to vyřídím později!“ umlčel ji otec a Sam zmlkla. Jack chvíli čekal, jestli se Jacob neumoudří a když zjistil, že ne, dal se znovu na hrdinský úprk. Jacob mu byl tentokrát v patách a ještě, než se jim ztratili z dohledu, stačil Jacka nakopnout.
Sam na to hleděla dost úzkostlivě, potom si ale vzpomněla na plukovníkův samolibý výraz a zlomyslně se ušklíbla. Škoda každé rány, která padne vedle.
Obešla Daniela, jež se potuloval okolo trůnu a sedla si na vytoužený kus nábytku. V Danielovi se začala vařit krev, blížili se k planetě a on si to chtěl aspoň zkusit!
„Sam, víš, já ti do toho nechci mluvit, ale až si bude Jack chtít bránit dokopanou zadnici, tak se otočí předem a Jacob ho nejednou nakopne přímo mezi nohy.“ Sam se v očích objevil děs, vystartovala z trůnu, ale ještě než vyběhla z můstku, zarazila se a oči jí zahořely poznáním.
„Danieli!“ zahřmela. Daniel couvl. „Tys nás prozradil! To tys to tu všechno spunktoval!“ zařvala na něj a sjela ho pohledem bohyně pomsty.
„Já jsem jen...!“ začal Daniel, ale nebylo mu souzeno dokončit, protože Sam se po něm vrhla, on tak tak uskočil a dal se na stejně hrdinný útěk jako Jack. Teal’c chvíli z jedné strany poslouchal, jak Jack skučí bolestí a Jacob funí vztekem, z druhé, jak se Daniel snaží zachránit si kůži a jak mu Sam jasně naznačuje, že se mu to nepovede a jen se usmál.
Přešel k trůnu a pohodlně se usadil. Jo, kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.

Konec