http://www.w3.org/TR/xhtml1/DTD/xhtml1-transitional.dtd"> http://www.w3.org/1999/xhtml"> Sam and Jack

Titul: Kulečník
Autor: Marty
Překladatel: -/-
Žánr: romance/erotika
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: dospělí
Délka: středne dlouhé
Časová osa: nezařazeno
Stav: dokončeno
Synopse: Že by Jack neuměl hrát kulečník? Nebo je to jen správná „pastička“?

______________________________________________________________

Jsou u O’Maylliho a hrajou kulečník, Sam pořád poráží Jacka a vsází se.

„Dobře, mám dost.“ Řekla „Asi je čas jít domů.“

„No tak, Sam, ještě jednou. Myslím, že už se do toho dostávám.“ Škemral Jack a sladce se na ni zubil.
„Dobře, ještě jednou.“řekla
„Dobře, já myslím, že vás s Teal’cem opustíme.“řekl Daniel a vstával od baru
„Danieli, ty se nechceš podívat jak Carterovou rozmetu?“
„Jacku, nebuď směšný. Nemáš šanci ji porazit. Jen znovu prohraješ.“ Sam se v pozadí usmívala. Jack se na ni otočil a nevraživě na ni hleděl.
„Stejně mám brzy ráno poradu.“řekl Daniel
„A co ty Teal’cu?“ zeptal se Jack vysokého jaffy
„Obávám se, že musím odejít s Danielem Jacksonem. Nicméně ti přeju štěstí v tom abys porazil majora Carterovou.“
„Díky, Teal’cu.“ Řekl Jack
„Takže čau.“ Řekl Danny a otočil se k odchodu. „A Sam, nezesměšněte ho moc.“
Sam se smála „Ahoj Danieli. Zítra se uvidíme.“
„Šťastnou cestu Danny.“ Rozloučil se s přáteli, když opouštěli místnost. Otočil se k Sam, která už připravovala stůl.
„O co se vsadíme tentokrát, Carterová?“ vyzýval ji.
„Co máte na mysli, pane?“zeptala se.
„Ehm… třeba, že když vyhraju, tak se mnou pojedete domů a budeme se dívat na hokej.“
„Al…“ začala protestovat
„A užijete si to. A budete mi říkat Jacku.“ Řekl s nestoudným šklebem.
„Vy víte, jak moc nesnáším hokej.“
„Čeho se bojíte, zatím jste vyhrála každou hru. Bojíte se, že prohrajete?“
„Nemůžete navrhnout něco jiného?“
„Co je za problém, bojíte se, že se vás pokusím svést nebo co?“ žertoval. Neodpověděla dívala se dolů na zem zkoušejíce zakrýt svůj úsměv. Nezabralo to. Poznal to podle křivek na jejích tvářích.
„Dobře, dobře, dobře.“ řekl a zvedl obočí „Paní Carterová se se mnou bojí být sama. Nemusíte se bát, Carterová, nic zkoušet nebudu. Umím se ovládat. Otázka je,“ řekl a stoupl si za ni a zašeptal jí do ucha „jestli se dokážete kontrolovat vy?“
Zhluboka se nadechla, když ucítila jeho dech na jejím krku. Měl pravdu, věděla, že pokud skončí v jeho domě, nebude se muset ovládat. Celou noc si její tělo bylo vědomo jeho přítomnosti. Flirtování s ním byla jedna věc, byla to celkem zábava, ale překročení té čáry mezi nimi byla věc jiná. Nachytala se, jak se ptá, jestli to zvládne. Na jednu stranu si přála, aby se to stalo. Tichoučký hlas jí napovídal ať zapomene na zábrany. Ale na druhou stranu ho nechtěla nechat vyhrát. Dá mu to zadostiučinění a bude to muset poslouchat donekonečna.
Zvedla hlavu a podívala se na něj. Pořád stál hodně blízko u ní, tak blízko, že mohla cítit teplo jeho těla. Věděl, jaký to má na ni vliv a užíval si to provokování. „Tuhla hru budeme hrát dva.“ pomyslela si. Naklonila svoje záda k jeho hrudi, přiléhajíce k němu se její tvář otočila dozadu. „Umím se ovládat, Jacku.“ Řekla pomalým sexy hlasem. „Ale vy prohrajete, takže se nebudu muset ovládat.“
Šibalsky se usmála, obešla stůl a záměrně otřela svoje tělo o to jeho. Jack oněměl. Škádlila ho tak, jak on škádlil ji. Nečekal to od ní. Sam vždycky byla plachá, když měla vyjádřit nějaké pocity. Tohle malé představení bylo, jako by to vůbec nebyla ona. Byla to její druhá strana, drzá a uličnická a on usoudil, že se mu to líbí.
„A jaká je vaše strana sázky, Carterová?“ zeptal se když se uklidnil
„Mmm…“ přemýšlela „Velení SG-1 na jeden den.“
„To nepůjde, Carterová. Víte kolik předpisů by to porušilo?“
„Myslím, že jste se nikdy neřídil přesně podle předpisů.“ Řekla a zpříma se mu dívala do očí.
„Dobře, neřídil. Některé předpisy ale nejsou udělané na to, aby se porušovaly. A jiné jsou.“ Mrkl na ni.
„Dobře, tak když vyhraju, tak po základně provedete skupinu Tok’rů, kteří přijdou příští týden. A budete na ně milý.“
„Počkejte chvíli.“ řekl „Hammond to dal vám.“
„Jo, dobře mám zajímavější věci na práci.“
„Jako schovávání se ve své laboratoři?“
„Neschovávám se, pracuji.“
„Možná. Ale přesto je to neférová sázka. Víte jak moc nesnáším tok’ry.“ Řekl
„A vy víte, jak moc nesnáším hokej.“ Odporovala
„Jo, ale vy to budete nesnášet aspoň v mé skvělé přítomnosti.“ Usmál se „Nechci se stát průvodcem pro Tok’ry.“
„Dobře, potom vyberte lepší sázku.“ Řekla ale neměla pro něj zrovna pochopení.
„Je to v pořádku.“ Řekl jí s koketujícím šklebem. „Neprohraju, to vy.“
„Nechvástejte se, plukovníku.“
„Říkám fakta, Carterová.“ Usmál se
„Tak se ukažte letče.“ Vtipkovala.
„Nikdy nevíte, majore. Můžu vás překvapit.“ Řekl prohnaně. Sam cítila, že to bude něco nekalého. Stoupla si ke stolu a přichystala si tágo. Rozehrála, ale žádná koule nespadla do jamky.
„Špatná rozehrávka.“ Komentoval to.
„Chybička se vloudila.“ Vstala a nechala ho přijít ke stolu „Jste na řadě.“
„Dobře, dívejte se, Carterová.“ Jack si obešel stůl a namířil na žlutou kouli. S přesností pohnul tágem a koule skončila v jamce. Podíval se nahoru, aby viděl její reakci, očekával překvapení, ale nenašel nic zajímavého. Vypadala zamyšleně, jako by se ptala co se děje.
„Fajn, teď tě vyděsím.“ Přemýšlel, když se pohyboval okolo stolu. Chtěl trefit modrou kouli. Byla to těžká pozice. Sam pozorovala Jacka, jak zkoumal stůl, jeho tmavé hnědé oči přes něj přejížděly. „Jo, už je to tady, nikdy si stůl tak dlouho neprohlížel.“

Jack zvedl hlavu a podíval se na ni, přičemž zvedl obočí. Nahnul se přes stůl a modrá koule skončila přesně v jamce. Vstal a samolibě se usmál na Sam. Sam měla na čele vrásky. „Vy mizero!“ řekla v šoku. Začal se smát.
„Schválně jste hrál špatně. Vy v kulečníku nejste špatný. Podvodníku! “ Nebyla naštvaná, tak jak by se mohlo zdát, její hlas byl spíš překvapený.
„Dobře, trochu se s vámi pobavím.“usmíval se
„Tomu nevěřím. Proč jste předstíral, že jste tak špatný?“ zeptala se
„Zabijete mě, když vám to řeknu.“ Řekl
„Ne, nezabiju. Zmátl jste mě. Vůbec nechápu proč ten skvělý Jack O’Neill záměrně vše prohrával. To nejste vy. Řekněte mi to.“
„Opravdu?“ zeptal se „Slibujete mi, že mě nepraštíte tím tágem?“
„Možná.“
„Líbí se mi dívat se, jak hrajete.“ Řekl vážně. „Líbí se mi jak se pohybujete okolo stolu, jak se soustředíte. Vaše oči, úplně soustředěné na to co děláte. Je to hodně příjemný pohled.“
„Dobře, jsem polichocena. Ale nemyslete si, že vás nechám vyhrát. Ne po tom, co jste mě podvedl.“řekla
„Zapomínáte, Carterová,“ řekl a stoupl si vedle ní na průzkum stolu „Jsem pořád na řadě. Všechny je tam naházím, než se k tomu stolu vůbec dostanete.“
„Ah, to si nemyslím, pane.“ Řekla samolibě
„Jak si můžete být tak jistá?“ zeptal se
„Jen si to myslím, ženský instinkt.“ Řekla a drze se na něj zubila. Zatřásl hlavou a obrátil se ke stolu. „Jo, tahle hra je moje a Carterová bude muset jít se mnou domů na noc, zkroucená u hokeje.“
Sam se na něj dívala a studovala ránu. Nebyla šance, jak ho uspokojit a potom porazit. Hrál špinavě. Chtěla vyhrát a věděla jak to udělat.
Obešla si stůl, prsty přeběhla po okraji stolu a nakonec si stoupla k jamce na kterou mířil.Stála mu přesně ve výhledu. Jeho obočí se zmáčklo, když se zkoušel soustředit na kouli a ne na tu moc krásnou ženu za ní. Sam viděla jeho třepání, dostávala se mu pod kůži a nemohl to skrýt. Byla pobavená a řekla si, že ho potrápí ještě trochu víc.
„Jé, plukovníku.“ Řekla „Je to těžká rána. Musíte být opatrný, aby jste neprohrál.“ Nahnula se dopředu, do jeho výhledu a ukázala mu ať se víc posune, že tak to bude lehčí. Její naklonění mu dávalo dobrý výhled na její výstřih. Jackovy oči se rozšířily při pohledu na její maso. Polkl a zhluboka se nadechl. To bylo nefér, nemilosrdně ho provokovala, používajíce její tělo, aby ho rušila a zabíralo to. Zatřásl hlavou a pokusil se soustředit. Sam se zubila. „No tak, O’Neille.“ Pomyslel si. „Jsi plukovník od speciálních jednotek. Zvládl si mnohem komplikovanější úkoly.“ Jediný problém byl, že Sam nikdy nebyla nástraha na takové misi. Jack se pomalu posunul dopředu a pohnul tágem. Jenže jak se mu třásly ruce, tak minul.
„To nebylo fér.“ Řekl když se díval jak vstávala.
„To není moje vina, že se nedokážete soustředit.“
„Zaplatíte za to, Carterová.“ Ukázal na ni prstem. Sarkasticky se usmála a posunula se tam, kde ležela koule. Červená koule šla střelit celkem jednoduše, jen si musela dávat pozor na to jakou silou to udělá. Jack si stoupl za ni a díval se na ránu.
„Hm, to je těžké Carterová.“ Řekl „Víte, že za tou červenou nesmí jít ta bílá.“
„Ano, vím.“ Řekla, nahnula se dopředu, tágo opřela o ruku a už chtěla šťouchnout.
„Ne, ne, ne.“ Přerušil ji Jack „Ne takhle.“ Zmateně se na něj podívala.
„Tady.“ Řekl a nahnul se přes ni. Položil své ruce okolo ní a chytil tágo. „ Musíte tím mířit trochu nahoru, pak to půjde, takhle…“ Položil svoji ruku na její a ukázal jí jak to má udělat. Pocit jeho silných rukou okolo ní byl vzrušující a to bylo přesně to co chtěl. Chvíli ním byla polapená. Potom svoje ruce oddělal z tága a položil jí je na ramena.
„Vidíte to?“ řekl jí do ucha. Byl tak blízko, ten pocit byl pronikavý. Zavřela oči a nadechla se než setřásla jeho ruce z jejích ramen.
„Vidím to.“ Řekla a zahrála to. „Vidíte?“ Posunula se k další kouli. Byla na druhé straně stolu a ona ho musela celý přestřelit. Jack si stůl obešel a klekl si k díře. Jeho tvář byla hned za jamkou. Sam mu poslala zmatený výraz.
„Co děláte?“zeptala se
„Nic.“
Protočila panenkama a nahnula se dopředu. Dívala se na kouli. Přestala se na ni dívat, když postřehla, že její velící důstojník na ni dělá ksichty. Nemohla si pomoct a smála se.
„Nechte toho.“ Řekla přes hihňání.
„Ne.“usmál se a pokračoval. Sam se to pokusila ignorovat, ale koule letěla úplně na druhou stranu.
„Whow. Jsem na řadě.“ Sam se na něj znechuceně podívala a podala mu tágo. Jack jí nedal žádnou příležitost ho rozptýlit. Rychle zasadil růžovou do jamky. Sam s tím musela něco provést, všimla si čokolády na baru a tak si ji šla koupit. Rozbalila ji a šla za Jackem, který plánoval další ránu.
„Co jste si koupila?“ zeptal se, když si Sam stoupla vedle něj, jejich ramena se dotýkala.
„Jen svačinu.“
„Co se děje s ženami a čokoládou?“ Zeptal se
„Nevím, prostě ji máme rády.“ Usmála se. Podíval se na ni a zatřásl hlavou, podíval se zpět na stůl. Sam si vzala čtvereček čokolády
„Víte, že je čokoláda afrodiziakum?“ Jackovy oči se rozšířily a podíval se na ni.
„Ne to jsem nevěděl.“ Řekl a těžce polykal.
„Je. Hodně silné afrodiziakum.“ Pokračovala v ujídání čokolády. Chtěla ho co nejvíc rozrušit. „Ach ne, Carterová. Tenhle styl mě opravdu rozrušuje.“ Nahnul se dopředu a připravil se na ránu. Sam měla zavřené oči a vychutnávala si čokoládu „To je skvělé.“ Mumlala
„Sam, máte rozum?“
„Co? To si děvče nemůže vychutnat čokoládu?“ nevině se usmála
„Vím o co se snažíte, Sam, nefunguje to.“ Pokrčila rameny a znova se zakousla do čokolády.
Jack zvedl tágo a novu namířil. Natáhl ho dozadu… „Ó bože.“ Vzdychala Sam. „Mmmmm to je skvělé.“ Jackovy prsty zápasily s tágem. Koule letěla na druhou stranu.
„Zatraceně.“ Zaklel a praštil tágem o stůl. Otočil se k Sam.
„To bylo ubohé, Sam. Ubohé.“ Sam si vychutnávala poslední kousek čokolády.
„Nevím o čem mluvíte.“ Řekla a zkoušela se zadržet svůj smích.
Obešel ji a položil ruce okolo ní, takže byla mezi ním a stolem. Mohla cítit jak je u ní blízko. Její srdce začalo bušit. „Víte to, Carterová.“
Zašeptal jí do ucha. „Měla by jste si tyhle zvukové výlevy nechat na později, možná je budete potřebovat.“
„Později, pane?“
„Ano, později, až budete ječet nad tím, jak prohrajete.“ Usmál se a odtáhl se od ní. „Jste na řadě, majore.“ Řekl a stoupl si k baru.
Sam si obešla stůl a namířila na kouli. Jack jen stál a sledoval ji. Sam se nahnula nad stůl. A koule spadla do jamky. Jack na ni pořád jen čučel. Posunula se k další kouli. Pořád na ni zíral. Nahnula se nad stůl a rožkem oka viděla Jacka, jak na ni zíral. Jeho oči z ní vůbec nesjely a to ji rozrušovalo.
„Dobře, o co se snažíte?“ řekla, vstala a podívala se na něj.
„Co? Nic nedělám.“
„Jestli se mě snažíte vydeptat, tím zíráním na mě, tak to nezabírá.“ Řekla nervózně
„No tak, Carterová, proč bych to dělal?“ řekl nevině Sam se otočila ke stolu a upřela svoji pozornost na zelenou kouli. Jack na ni pořád zíral.
Mohla cítit jeho oči a byla nervózní. Ty hluboké hnědé oči, které na ni byly soustředěné. Nadechla se a hrála. Koule ale nespadla do jamky.
„Nebylo to špatné. Měla jste to udělat trochu rychleji.“ Řekl a šel ke stolu
„To je nefér, hrajete psychické hry.“
„Psychické hry? Prosím vás.“ Jack praštil do koule dřív než Sam vůbec zamrkala. Už na stole byly jen dvě koule. Sam rychle potřebovala něco, čím by ho rozrušila. Dívala se okolo sebe a uviděla něco, co ji zachránilo. Uviděla tam sklenici s ledem. Přišla k ní a vzala si kostku ledu. Vrátila se k Jackovi. „Není tady horko?“podíval se na ni.
„Je tu trochu horko, ale není to zlé.“ Řekl a čekal co se bude dít.
„Mě je vedro.“ Vzala led a začala si kostkou ledu jezdit přes rty. Jack nadzvedl obočí. Začala se s kostkou posunovat níž, na tvář a na krk. Dělala s ní malá kolečka až k její klíční kosti.
„Páni, to je skvělé.“ Mumlala. Jack zavřel oči. Nemohl ji nechat, aby mu tohle dělala, to bylo špatné pro jeho reputaci. Napřáhl tágo k ráně ale pořád ji koutkem oka viděl. Teď už byla s kostkou ledu mezi ňadry. Bylo to teď nebo nikdy. Zavřel oči a udeřil do koule, poslal kouli špatným směrem.
„Ano.“ Slyšel její výkřik
Otevřel oči a viděl jak se hnědá zastavila na kraji jamky. Hodil tágo na stůl „Nenávidím vás. Víte to?“ Smál se. „Není to fér, když si tady hrajete na Miss Provokatérka.“ Sam se zubila.
„Co?“ předstírala nevinnost „Nic jsem neudělala.“
„Carterová.“ Řekl a zvedl znovu tágo. „Vím, že jsem byl hnusný, ale vy jste královna v tom jak hrát špinavě. Přinejmenším jsem uznal, že jsem hrál špinavě.“ Sam si strčila zbytek kostky do úst a zamrkala na něj.
„Sorry, letče. To není moje vina, že nedokážete vydržet trochu nátlaku.“ Vzala tágo a poslala hnědou do jamky.

„Podívejte, teď jste pod nátlakem vy, Carterová. Jen černá zbývá.“ Řekl

„Těžká rána.“ Řekl a díval se na Sam, jak studuje stůl.
„Ano, je, ale zvládla jsem těžší. Vemte si svoji uniformu do čistírny. Budete ji potřebovat na další víkend. Až budete Tok’rům ukazovat základnu.“
Sam otřela křídu o tágo a nahnula se dopředu k černé kouli. Její koncentrace byla vysoká a její roztřepané ruce pod nátlakem. Zavřela oči a natáhla tágo zpět. „Počkejte.“ Zavolal Jack a přišel k ní.
„Co?“ vykřikla Sam a stoupla si, otáčejíce se k němu.
„Můžu vám dát něco pro štěstí?“ zeptal se. Zvědavě se na něj dívala.
„Dobře.“ Řekla pomalu, nejistá si tím, co myslí. Jack jí vydělal tágo z rukou a položil ho na stůl. „Co to děláte?“ zeptala se zmateně.
„Jen tohle.“ Řekl, objal ji a zaklonil se s ní. Než stihla otevřít ústa k protestu, jeho rty byly na těch jeho. Líbal ji velice důkladně, jeho ústa pohlcovala její s vášní a žhavostí. Sam nemohla nic dělat, jen zavřela oči a užívala si to. Když konečně oddělal svoje rty z jejích, otevřela oči. Pořád byla zakloněná, v jeho rukou. Jeho tvář byla blízko té její a navzájem si hleděli do očí.
„Hodně štěstí.“ Řekl s úsměvem, uvolňujíce ji z jeho objetí a předstírajíce, že se nic nestalo. Stál u stolu a čekal, co se bude dít. Sam nemluvila. Chtěla se uklidnit po jeho polibku, ale cítila se mizerně. Srdce jí bušilo. Zhluboka se nadechla. Jack nevině stál a usmíval se na ni.
„Mizera!“ pomyslela si. Bylo hodně nefér takhle si hrát s její největší slabinou. „A teď si tady stojí, jako by se nic nestalo.“ Jedna její část byla naštvaná, ale ta druhá byla ráda a nikdy nezažila nic lepšího a litovala toho, že to skončila tak brzo.
„Pokud si myslíte, že mě to rozhodilo, tak jste na omylu.“ Řekla a zkoušela si zachovat chladnost.
„Věřím ve své schopnosti.“ Řekl. Protočila panenkama, zatřásla hlavou a vzala si svoje tágo. Zhluboka se nadechla a nahnula se přes stůl.
„Dobře, teď nebo nikdy, Sam.“ Popotáhla tágo dozadu. Když se dotklo koule, tak si vzpomněla na ten polibek. Pocit jeho rtů na jejích a síla jeho rukou jak ji držel. Potom všechno viděla v pomalé verzi. Dívala se na stůl viděla jak se bílá koule blíží k té černé, oba zadrželi dech.
Černá koule už se pohnula, jela na jamku a spadla do ní. Samino srdce se ale málem zastavilo, když ji ta bílá začala následovat. „Ne!“ vřeštěla ve své mysli. Bílá nakonec spadla za tou černou.
Sam složila hlavu do dlaní. Nemohla uvěřit tomu, že ji porazil. Cítila Jackovu přítomnost a podívala se na něj. Podal jí ruku. Jeho jemný úsměv na tváři donutil její rty k úsměvu. Zatřásla hlavou a pogratulovala mu. „Díky.“ Řekl. „Byla to čest.“
„Jo. Zřejmě jste na mě měl větší…“ hledala správné slovo. „…vliv než jsem si myslela.“ Usmála se na něj.
„Jo.“ Jemně se smál „Promiňte, nepřišel jsem na nic jiného.“
„Jo, dobře, zasloužila jsem si to po tom všem co jsem vám udělala. Mimochodem nebyla to až tak nepříjemná zkušenost.“ Drze se usmála.
„Taky si myslím. Omlouvám se.“
„Já taky. Příště si zahrajeme férově.“
„Příště?“ zeptal se s nadzvednutým obočím.
„Jo, mám rezervovanou schůzku s kurátorem na příští měsíc a opravdu tam nechci jít. Myslela jsem, že bychom se mohli vsadit při příští hře.“
Vtipkovala.
„Ah, to si nemyslím. Víte, že mě Kinsey nemusí.“ Podíval se na hodinky-22:30
„Pojďme.“ Řekl „Za chvíli začíná můj oblíbený pořad.“ Sam protočila panenkama a vzala si svůj batoh.
„Nemůžu uvěřit tomu, že se budu muset dívat na hokej.“ Řekla, když opouštěli restauraci a šli na parkoviště.
„Nebojte se.“ Řekl když spolu šli. „Slibuji, že to nebude… nepříjemná zkušenost.“ Použil její slova a zamrkal na ni když nastupovali do auta.

 

Za necelých dvacet minut byli u Jacka. Cesta byla tichá, skoro nemluvili a Jack se soustředil na cestu. Byl to dlouhý večer. Několik her s chováním, za které se oba mohli stydět, je unavilo. Sam se cítila divně, ta cesta jakou si hrála s Jackovýmy myšlenkami, aby ho rozrušila od těch ran, byla opravdu šikovná. Vzpomněla si jak si s ní na začátku hrál, jen aby ji k téhle sázce dohnal. Ta sázka byla dost nesouměrná.
Ta sázka vypadala, jako by znamenala víc pro ni než pro něj. Nepotřeboval používat sázku, aby ji dostal do svého domu a aby se s ním dívala na hokej. Byli přátelé a jedné co měl udělat bylo pozvat ji. Ptala se, proč se nevsadil o něco, co by stálo za to.
Stranou, ona nesnášela sledování sportů, hlavně hokeje, ale představa strávení noci v Jackově domě nebyla nepříjemná zkušenost. Možná podvědomě to bylo to, co chtěla. Mohla tu poslední ránu dát a vyhrát hru. Jack ji pořádně rozrušil tím, jak ji vzal do rukou a políbil ji tak, jak před tím nikdy políbena nebyla, ale jen ten polibek nebyl dost k tomu, aby prohrála. Pořád to byla lehká střela a ona věděla, že ji mohla zvládnout.
Zastavila svoje přemýšlení pod zvukem jeho hlasu „Jsme tady.“ Informoval ji a vypnul motor.
Oba vylezli z auta a šli k jeho dveřím. Jack se zastavil a podíval se, jestli je Sam s ním. Ticho mezi nimi bylo děsivé. Pomyslel si, že se možná cítí nepříjemně. Nestávalo se často, aby chodila do jeho domu, a vždy to bylo s Teal’cem a Dannym. Uvědomoval si, že to byl špatný nápad, zvláště potom, jak se chovali ten večer. Pokud vstoupí dovnitř, tak nevěděl, k čemu to povede. Bylo to vzrušující a taky děsivé.
„Sam, víte, že sem nemusíte, pokud opravdu hodně nechcete. Vím, jak moc nesnášíte dívání se na sport a musíte být unavená. Můžu vás odvést domů, pokud budete chtít.“ Řekl potichu, ale v jeho hlase byla něžnost a upřímnost a možná i trocha vyčítání sobě sama.
Cítil se vinný za to, že ji donutil uzavřít tu sázku a potom ji takhle porazil. Jak moc chtěl, aby s ním tu noc strávila sledováním hokeje, musel přiznat, že bylo pozdě a dokonce když si uvědomil v jakém byl postoji, tak si myslel, že by radši chtěla jít domů do postele. Dal jí možnost odejít pokud by to chtěla. Mohli zapomenout na to, co se stalo a jak daleko věci zašly.
Musel přiznat, že jeho motiv, aby ji políbil nebyl tak úplně nevinný. Chtěl ji políbit celou noc. Ten způsob, jakým chodila okolo stolu a provokovala do svým tělem a myslí ho málem donutil se zbláznit. Políbit ji byla perfektní možnost, jak ji rozhodit a perfektní možnost zmírnit jeho touhu po ní, pocitem jejích rtů na těch jeho, bezmocná udělat cokoliv. Cítil se vinný, že ji políbil, ale taky si pamatoval, co řekla potom, že to nebyla nepříjemná zkušenost. To mu dávala trochu naděje. Nevěděl na co, ale bylo to tam, nevadilo jak malé to bylo.
„Ne, jsem v pořádku.“ Usmála se „A mimo to, prohrála jsem, tak jsem vám to dlužná.“ Její smích mu dopřál trochu se uvolnit, strčil klíček do zámku a otevřel dveře, nechávajíce ji projít do domu. Jack ji nechal v obýváku, rozsvítil nějaká světla a šel k ní.
„Posaďte se.“ Řekl, když se vrátil. Oddělal svoji bundu a pověsil ji na věšák.
„Děkuji.“ Řekla a posadila se na pohovku.
„Chcete něco na pití?“ volal z chodby.
„Jo, to by bylo fajn.“ Opáčila
Vystrčil hlavu zpoza rohu aby viděl do obýváku. „Co budete chtít? Pivo, víno, vodu, džus?“ zeptal se a usmíval se
„Sklenici vody, pokud to nevadí.“ Řekla. Přes noc vypila víc alkoholu, než by měla. Možná to ji přesvědčilo dřív, ale teď když to vyprchalo, tak se cítila nervózní a nesměle.
„Fajn. Hned jsem tam.“ Řekl, když šel do kuchyně.
Sam byla sama v obýváku. Její oči jezdili přes zdi. Uvědomila si, že je to vlastně poprvé, kdy si prohlíží jeho dům. Všimla si velké knihovny na druhé straně pokoje. Vstala a šla k ní blíž. Bylo tam spousta akčních knížek a knížek o rybaření a astronomii. Astronomické nebyly překvapení, věděla že se často dívá na hvězdy ze střechy. Asi před rokem je pozval, aby se podívali na zatmění měsíce a to byla jedna z nejkrásnějších věcí, které kdy viděla. Rybářské knížky taky nebyly překvápko.
Poslední kniha na poličce byla překvapení. Tu knihu okamžitě poznala. Byla to kniha o astrofyzice. “Sbírka spisů o Astrofyzice: Objevování nového vesmíru.“ S tou knihou byla dobře seznámená. Sundala ji dolů a všimla si záložky. Otevřela knihu a podívala se na jméno článku.
“Zkratka přes vesmír: Inter-dimenzionální Červí díry od S. Carterové“. Byl to článek, který napsala několik let před tím než začala procovat v Pentagonu. Dřív než se dozvěděla o bráně. Byla to spekulace kterou napsala, na základech toho, že si myslela, že věci které ví od Červích dírách byly pravdivé. Byla překvapená, že Jack má kopii.
„Je to zajímavé čtení.“ Jackův hlas přerušil její myšlenky, přičemž se otočila a podívala se na něj, jak stojí ve dveřích.
„Ano, to určitě je.“ Usmála se „Nikdy jste mi neřekl, že to máte.“
„Jo, dobře, moc tomu nerozumím.“ Smál se a pokynul jí ať se posadí. Položil sklenice na stůl.
„Dal jsem vám tam led, ale slibte, že ho tentokrát necháte ve sklenici.“ Vtipkoval. Smála se, přičemž se posadila na pohovku a knihu položila do klína.
„Jo.“ Řekla a trochu se červenala. „Promiňte mi to, ani nevím odkud ten nápad vzešel.“
„Jo. Ať přišel odkudkoliv, tak fungoval.“ Přiznal se. Sam se začervenala znovu. Položila sklenici na stůl a napila se vody.
„Takže, kdy ta hra začne, pane?“zeptala se pokládajíce sklenici zpět na stůl.
„Dobře, zaprvé, jsem Jack, byla to součást sázky a za druhé začne to za deset minut.“ Řekl civějíce na svoje hodinky „Uvidíte Sam, že toho nebudete litovat. Bude to skvělé. Musíte se naučit sledovat hokej. Je to skvělá hra.“ Řekl vzrušeně.
„Všimla jsem si, že jste v něm dobrý.“ Řekla a ukázala na trofeje na poličce.
„Jo, byl jsem, než jsem si zranil koleno. Je to sranda, Sam. Možná vás to jednou naučím hrát.“
„Ah… neumím bruslit.“ Řekla mu stydlivě
„Co? Nedělejte si srandu. Vy jste nikdy nebruslila?“řekl udiveně. Myslel si, že neexistuje nic co by skvělá Samantha Carterová neuměla.
„Ne.“ Řekla nesměle, dívala se na podlahu a měla na tváři rozpačitý úsměv.
„Dobře, něco s tím uděláme. Dokonce i Teal’c ví jak bruslit.“
„Teal’c umí bruslit?“ zeptala se udiveně.
„Jo, Danny a já jsme ho to učili loni. Bylo to skvělé.“ Sam se smála při pomyšlení na to, jak Teal’c bruslí.
Oba se začínali víc uvolňovat. Smích je oba hodně povzbudil. Začínali se cítit sebejistěji v přítomnosti toho druhého. Jack zvedl ovladač a zapnul televizi. „Takže, kdo hraje?“ zeptala se.
„Chicago a Washington.“ Řekl
„Narodila jsem se ve Washingtonu.“ Povzbuzovala a začínala se o hru víc zajímat.
„Opravdu? Skvělé. Já v Chicagu. Tak teď se naše týmy postavily tváří v tvář.“
„Jedem Washingtone.“ Fandila.
„To si nemyslím, majore. Nevyhráli ani jednou poslední tři měsíce.“
„Jo, dobře, to bylo protože jsem jim nefandila.“ Žertovala.
„Chcete se vsadit, paní Carterová?“ zeptal se přesvědčeně. Viděl další příležitost, jak mít navrch.
„Jistě, pane… chci říct Jacku.“ Opravila se
„Takže, co je sázka?“ Zeptal se.
„Co kdyby poražený koupil druhému večeři?“navrhovala Sam.
„Domluveno.“ Usmál se Jack.
Otočili se zpět k televizi, kde začal záznam z hry. Sam pod sebe stočila svoje nohy a opřela se o pohovku. Týmy nastoupili na led a začalo se hrát. Jackovy oči zůstaly otočené k Sam, aby se ujistil, jestli není moc unavená. Tak moc jak údajně nesnášela hokej, vypadala, že si užívá hru. Dokonce i fandila a řvala, když její tým dal gól. První polovina byla hodně rychlá a hráči ukázali všechno, co uměli. Na konci první poloviny Washington prohrával o jeden bod. Když znělka ukončila první polovinu, Jack se podíval na Sam - trochu se třásla. Pořád na sobě měla bundu.
„Hej, chcete svetr nebo něco?“ zeptal se
„Jo, pokud to není problém.“
„Jistě že ne.“ Řekl, vstal a odešel z místnosti. „Za chvíli jsem zpět.“ Vešel do své ložnice a otevřel skříň. Hledal nějaký svetr. Našel šedý s černým pruhem. Byl to jeho oblíbený. Vzal ho s sebou dolů a podal jí ho.
„Děkuji.“ Řekla a natáhla si ho přes hlavu.
Když už měla svetr na sobě a opřela se na pohovce, zastavila se. Zasáhlo ji to jako vlna, náhle byla bombardována jeho vůní. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Jeho vůně byla zachycená ve vlně. Byla silná a omamná. V duchu se rozplývala a její tělo po něm toužilo. Byla to vůně, kterou dobře znala, vůně kterou považovala za jeho. Byla čistá, mužná, silná a sexuální. Pár vteřin měla v plánu ten svetr sundat, ta vůně ji rozrušovala, ale rozmyslela si to. Byla to malá příležitost, jak si ho užívat a on o tom nevěděl. Pro sebe se usmála. A obrátila pozornost k televizi. Jack se na ni podíval jak tam seděla v jeho svetru, byla k sežrání.
„Lepší?“
„Jo. Děkuju.“ Řekla nervózně, snažíc se, aby to znělo chladně.
Druhá polovina byla stejně dobrá a týmy byly vyrovnané, zbývala jen minuta do konce. Oba seděli na konci pohovky a čekali co se bude dít. Stalo se to rychle kapitán W. se rozjel sám na bránu a přechcal brankáře.
„Ano. Whow. Vyhrála jsem! Vyhrála jsem! Vyhrála jsem! Vyhrála jsem! Vyhrála jsem!“ Sam se zubila a skákala po pokoji.
„Bože a já jsem myslel, že tohle budu dělat já.“ Usmál se a pozoroval Sam, jak skáče po pokoji.
„Ha, dlužíte mi večeři.“ Řekla a vystrčila na něj jazyk.
„Jo, správně“ řekl a vstal „Myslím, že vám budu muset dát lekci.“
Vstal a začal ji honit po pokoji. Nakonec ji chytil za rameno. Sam se kroutila a zkoušela se mu vysmeknout, ale on ji držel pevně okolo pasu. Obešel si pohovku a hodil ji na pohovku. Sam se hihňala, když si na ni sedl a začal ji lechtat. Byla hodně lechtivá a on to věděl. Nedával jí lekci jen za to, jak prohrál teď, ale i za to, jak ho celý večer trápila.
„Přestaň… přestaň… “ snažila se říct mezi hihňáním, ale nemohla. Těžce dýchala a její břišní svaly dostávaly zabrat. Přes jeho rty přeběhl široký úsměv a pokračoval v lechtání. Smál se zároveň s ní tomu, jak se pokoušela ho zastavit. Máchala rukama všude, bouchala ho do hrudi, ale nezabíralo to.
„No tak, Carterová, to zvládnete. Jste důstojník letectva, dejte do toho sílu.“ Provokoval. Hrozně moc se smála a v očích už měla slzy. Chytil obě její ruce, jak se ho snažila uhodit. Obě je chytil do jedné a pokračoval v lechtání.
„Prosím Jacku, vzdávám se, vzdávám se.“ Škemrala. „Vzdávám se.“ Její dýchání bylo nevypočitatelné, jak lapala po dechu.
„A co kouzelné slovíčko?“a pokračoval v jejím mučení.
„Nevím, prosím… jen toho nechte“ škemrala a snažila se ho zastavit, jak ji lechtal na břiše.
„Kouzelné slovíčko je Jack je legenda, řekněte to a já toho nechám.“ Řekl a šklebil se.
„To neřeknu.“ Řekla se zaťatými zuby.
„Dobře, to jsem si myslel, pokračuju.“ A začal ji lechtat intenzivněji. Už to nemohla vydržet
„Dobře…“ řekla „Jack je legenda.“ Pustil její ruce a přestal ji lechtat, nechávajíce ji nadechnout se. Jejich smích pomalu umíral a po chvíli si oba si uvědomili jejich pozici. Jack pořád seděl na Sam obkročmo posazený na jejím pase. Začala si uvědomovat blízkost jejich těl, jeho váha na ni dolehla.
„Jacku, nemůžu dýchat.“ Řekla a donutila ho ze sebe slézt. Jeho blízkost začínala dělat to, že ona začala ztrácet kontrolu. A kdo věděl co se stane, pokud se od sebe rychle nevzdálí.
„Hups, promiňte.“ Řekl a poslal jí nesmělý úsměv. Neuvědomoval si pozici ve které byli až do té doby. Když z ní slézal, aby vstal, jeho noha se zachytla v díře mezi madracemi. Klopýtl a Sam se zachytil jako podpěry. Výsledek byl, že ji taky shodil. Přistáli na koberci, Samino tělo dopadlo plnou vahou na Jacka. Znova vybuchli smíchem. Byl téměř zázrak, že se nikomu nic nestalo. „Jste v pořádku?“ Zeptal se zpoza ní Jack.
„Jo,jsem.“ Hihňala se. „Musel jste mě s sebou ztrhnout?“
„Omlouvám se, ale když padám, tak vy půjdete se mnou.“ Žertoval. Smích pomalu umíral a oni si začali znovu uvědomovat jejich pozice. Všechno co Jack mohl cítit, bylo Samino štíhlé tělo proti tomu jeho. Zamlžovala mu to myšlenky.
Sam se podívala dolů na něj, jeho hluboké hnědé oči se spojili s těmi jejími safírově modrými. Náhlé nutkání, které ji zbavilo kontroly, způsobilo, že položila ruku na jeho tvář. Něžně ho pohladila po tváři a prsty přejela po jeho opálené kůži. Cítila vůni jeho kolínské. Pohnula hlavou dolů směrem k němu a políbila ho na rty. Byl to něžný, sladký, pomalý a smyslný polibek. Jack byl úplně vyveden z míry jejím chováním, překvapený, že ona převzala iniciativu. Ale nestěžoval si, cítit její rty proti těm jeho bylo magické, jako sen. Když se polibek konečně dostal ke konci, tak se na něj podívala, její oči vyhledávaly ty jeho. Potom, rychle jako blesk, se s ní otočil a položil ji na záda. Jeho ústa zakryla ty její s rozhodností, že Sam nestihla ani vydechnout. Nebyla schopná potlačit pocit třásnutí, když jeho jazyk objevoval jemný povrch jejích úst
„Chtěl bych to dělat celou noc.“ Řekl
„Budeš na to vzpomínat.“ Usmála se a připomněla mu sílu jeho polibku, z dřívějška. Oba se smáli a on se sklonil dolů a znovu ji políbil. Jeho polibek ji spaloval jako oheň.
„Bože, jak jsi krásná.“ Zašeptal proti jejímu krku. Zavřela oči a užívala si pocit jeho rtů na jejím krku a na její klíční kosti. Jeho polibky byli mixem něžnosti a zuřivosti, které vzrušovaly každý záhyb jejího těla. Chtěla ho, víc než cokoliv co kdy chtěla. Začínala si uvědomovat tvrdost dřevěné podlahy pod ní a přišla na to, že by se mohli přemístit, někam, kde by to bylo víc pohodlnější.
„Jacku… ložnice.“ Zašeptala mu do ucha a chytila se o okolo krku.
„Hm? Promiň.“ Řekl a začal si uvědomovat, v jakém jsou nepohodlí. Usmála se a nechala ho, aby ji zvednul. Vzal jí do náručí. Obtočila okolo něj ruce a nechala se nést do ložnice.
Něžně ji položil na postel a klekl si vedle ní, rukama ji hladil ve vlasech. Měsíc venku svítil. Zalil pokoj do světle modré barvy. Vypadala úžasně v měsíčním světle, vypadala úžasně všude. Usmál se, než ohnul hlavu a začal provokovat její rty. Byl to polibek, který nemohla ukončit, mohla ho jen přijmout. Jak skvěle se cítila v jeho objetí, když ji takhle líbal. Oba se nechali strhnout polibkem a po tom, co vypadalo jako věčnost, přerušil polibek a podíval se na její tvář.
„Sam,“ řekl její jméno. „Nechci aby to bylo jen na jednu noc, to jako… “ hledal vhodná slova „Nevím, jen aby to ukojilo moji touhu. Chci aby to bylo něco speciálního, aby to něco znamenalo.“
Milovala ho za to, že to řekl. Lehce se to mohlo obrátit jen na jednu vášnivou noc; na něco, co hodí za sebe, když se vrátí do pravého světa.
„Nebude to znamenat něco, Jacku.“ Řekla vážně a uchopila jeho tvář do dlaní „Bude to znamenat všechno.“
Její slova vzbudily touhu v jeho srdci. Znamenaly tak mnoho. Nikdy si nepředstavoval, že by se tohle mohlo stát, to že by ji konečně měl tady u sebe v jeho objetí, v jeho posteli, po té, co byla tak dlouho v jeho srdci. „Miluju tě, Sam.“ Usmál se a odhrnul jí vlasy z tváře.
„Miluju tě, Jacku.“ Řekla mu s jedním jejím nádherným úsměvem.
Políbil její rty, pomalu a láskyplně, pokoušejíce vrýt si tento okamžik do paměti napořád. Natáhla své prsty do jeho vlasů a přitáhla jeho hlavu dolů tvrději, oproti jejím ústům, prohýbajíce se k němu. S polibky se posunoval dolů na její krk a jeho ruka zatahala za svetr, který měla na sobě. Jejich rty se na chvíli přestaly dotýkat, jak si sundávala svetr. Dotknul se její tváře a hladil její jemnou kůži. Nechala jeho ruce, aby pronikly pod její vršek. Cítila jeho teplé prsty, jak se dotýkaly, jejích ňader.
Jeho boky šťouchaly do těch jejích, ještě zdrženlivě. Začal sundávat její vršek mezitím co ona sundávala jeho tričko. Věci začaly být více horečnatější, když se zkoušeli zbavovat oblečení. Když už byly úplně svlečení, zahalili se do bílých prostěradel a teplých peřin na jeho posteli.
Objímal ji, jak na ní ležel. Přes jejich blízkost, mohla cítit obě jejich srdce, bijící stejně rychle a silně. Oba byli nervózní, pustit se do toho, co si nepředstavovali, že by bylo možné. Mohla cítit vzrušující tlak jeho vzrušení proti jejím stehnům. Jejich ruce se toulali po těle toho druhého; dotýkajíce se, pociťujíce. Bylo to jako sen. Bylo to něco nádherného. Nemuseli schovávat svoji lásku před nikým. Přiznání jejich citů je přeneslo do tohoto místa, kde svou lásku mohli dokázat beze slov.
Jejich rty vyhledávaly ty druhé s vášní, jejich jazyky zápasící a proplétající se. Jack byl očarovaný obyčejnou rozkoší ji líbat, do té doby, než Sam něžně zasténala. „Jacku, prosím.“ To jeho mozek vrátilo do přítomnosti.
Prvně začal pomalu a ona zaťala zuby, aby se pokusila zastavit zoufalou touhu po tom, aby byli spolu, bylo to pomalé a opatrné.
Chtěla ho přemluvit, aby se pohyboval rychleji, hlouběji; zoufale ho potřebovala. Přemluvila ho pohybem boků. Začal se pohybovat hlouběji, rychleji, jednou dvakrát a znovu. Když už konečně odhadla jeho rytmus, tak zase zpomalil. Usmála se pro sebe a podívala se mu do očí, jak se nad ní vznášel. Věděla co dělá. Protahoval jejich rozkoš, tak, aby si tuhle chvíli mohli užívat napořád. Láskyplně políbila jeho rty, přičemž on pokračoval.
Objala ho, její paže se obtočili okolo jeho ramen a on zrychloval. Milovala to jak ho cítila. Byl to Jack, Jack, kterého dlouho chtěla a teď byl tady, s ní, jeho tělo přiléhající k jejímu. Jeho rychlost se zvyšovala. Cítila se ním totálně polapená, jak se blížili k vyvrcholení. Přitiskla svoje rty k jeho ramenu. Její nehty se zaryli do jeho ramene a křičela jeho jméno. Jack jemně zasténal a šeptal jí její jméno do ucha. Když společně kolabovali zabalil ji do svých rukou, přidržoval ji u sebe a převalil se na bok. Držel ji u sebe celou noc.
Ranní světlo proniklo přes okno Jackovy ložnice, probuzujíce Sam ze spaní. Pořád ležela v Jackových rukách, tak jak v noci usnuli. První věc, které si všimla byla, že už byl probuzený. Díval se na ni, jak spala. „Ráno.“ Řekl jí vřele
„Dobré ráno.“ Usmála se, přiléhajíce dolů k jeho rukám.
„Spala jsi dobře?“ zeptal se
„Byl to nejlepší spánek za dlouhou dobu.“ Řekla a něžně ho políbila na rty.
Chvíli tady leželi a poslouchali dech toho druhého, když náhle zazvonil telefon. Jack se nahnul a zvedl sluchátko „O’Neill.“ Řekl
„Ahoj Jacku, Daniel.“ řekl hlas na druhé straně.
„Ah, ahoj Danieli.“ řekl Jack nervózně „Co se děje?“
„Nic, já se jen chtěl zeptat kdo včera vyhrál?“ zeptal se Daniel
Jack se na chvíli zasekl a podíval se dolů na ženu, která ležela v jeho náručí s překrásným úsměvem na tváři.

„Oba jsme vyhráli, Danieli.“řekl spokojeně „Oba jsme vyhráli.“