Titul: L.A.
Autor: Moni
Překladatel: -/-
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: PG
Délka: Krátké
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Co by se (ne) stalo, kdyby....

______________________________________________________________

Byl horký letní den a SG-1 se vracela z poslední mise tento týden. Při návratu k bráně si všichni pochvalovali, jaké bylo vyjednávání o těžbě naquadahu s místními obyvateli úspěšné. Byli to velice milí lidé, kteří naquadah vůbec nevyužívali, a proto bylo smlouvu celkem snadné uzavřít. Jedině co obyvatelé požadovali bylo, aby nijak nezasahovali do jejich poklidného stylu života, s čímž s radostí souhlasili všichni v Pentagonu, ale i v SGC. Cestou k bráně už byli všichni ponořeni do myšlenek co budou dělat o víkendu , když dostali volno. Jack se už jako vždy snažil přesvědčit všechny s týmu, aby s ním jeli na ryby do Minnesoty. Začal jim básnit o tom, jak velké ryby má v té své louži, které s oblibou říká rybník. Sam a ostatní už se začínali třepat zatajovaným smíchem, když tomu dodal Jack korunu : „ Jednou jsem tam chytil takhle velkého sumce (a předváděl jeho délku), ale bylo mi jej líto, tak jsem ho zase pustil.“ A tohle už nevydrželi, a začali se všichni smát nahlas a Jack se divil, co je na tom takové směšné. Teal´c jako obvykle naklonil hlavu a s vážným výrazem dodal : „ Tohle tvrzení O´Neille se zdá být nevěrohodné.“ Jack se na něj podíval a s udivený pohledem ho vybídl k ujasnění toho co právě řekl. Teal´c pochopil a pokračoval : „ Když jsem tam byl s tebou O´Neille, tak jsme nechytili a ani neviděli žádnou rybu, natož takového sumce jak jsi právě teď popisoval.“ dopověděl T. Sam s Dannym nevěděli, jak na tohle zareagovat, ale nemohli si pomoct a začli se znova smát. Jack po zbytek cesty k bráně a následně do SGC hrál uraženého. Sam to bylo líto a nebyla moc ráda, když ho takto viděla, a tak se snažila ho nějak povzbudit : „ Pane, kam pojedete na víkend?“ Jack se na ni otočil s nechápavým pohledem *copak jsem jim právě nevyprávěl o Minnesotě?!*. Sam to došlo, tak to honem uvedla na pravou míru : „ Já ….. já jsem se chtěla zeptat jestli by jste nechtěl jet do semnou L.A.? Teda jestli nemáte už něco jiného v plánu, krom těch ryb…“ dopověděla Sam a mile se na něj usmála. *Ten úsměv…bože je snad něco krásnějšího?* Jack okamžitě roztál a na předešlou naštvanost zapomněl. Sam ho tou otázkou zaskočila, a tak rychle hledal vhodnou odpověď. Sam na něj koukala, ale on se pořád neměl k odpovědi : „ Ale jestli se vám to nehodí, tak je to v pořádku… „ Jo pojedu Carterová.“ Jack rychle dodal *No super chlape, to z tebe nemohlo vyjít něco delšího?* „ Ale jestli tohle, říkáte jen ze slušnosti, tak to vážně nemusíte, já když tak pojedu sama, nechci vás nějak otravovat nebo něco…“ „Dobrý Carterová neotravujete…..pojedu rád.“ a krásně se na ni pousmál. Danny s T na ně koukali a tiše záviděli. Aby se přerušilo trapné ticho, které nastalo zeptal se Danny T-ho : „ A co ty T, kam ty vyrazíš?“ „Zvažuji návštěvu svého syna a Ishty“ řekl Teal´c svým hlubokým hlasem. „ To je pěkné Teal´cu.“ Usmála se Sam. Jack přikývl a otočil se na Dannyho : „ Danieli…“ Daniel spustil : „ Já nejspíš pojedu do Egypta se podívat na staré dobré pyramidy. Už jsem tam dlouho nebyl, tak proč si nepřipomenout ty roky, a taky zajedu za svou dlouholetou přítelkyní a pomocnicí při vykopávkách, poslala mi mail, že našla něco zajimavýho.“ Jack se na něj podíval : „ Hmmmm…. dobrý, ale já jsem chtěl říct ať vytočíš naši milovanou modrou planetu.“ Daniel se na Jacka podíval zklamaným pohledem a šel vytáčet. Když dorazili domů, rychle se šli převléct a osprchovat, aby byli na poradu co nejdřív a potom mohli jít konečně domů a začít svou dvojdenní dovolenou. Po poradě si to znova namířili do šaten, a když už byli hezky všichni, kromě Teal´ca v civilu šli společně k výtahu. Po cestě si, ale Daniel uvědomil, že si nevzal nějakou ohromně potřebnou knihu, a tak se pro ni musel vrátit. Sam s Jackem se mu jen škodolibě pozasmáli a šli dál. Ve výtahu : „ A proč jedete…vlastně jedeme právě do L.A.?“ Jack začal konverzaci. „ No mám tak jednu kamarádku ze střední a bude mít narozeninovou oslavu a já jsem byla pozvaná…i s doprovodem no, a když jste se tvářil tak smutně na té planetě, tak jsem si myslela, že bych vám udělala radost.“ „ Teda Carterová vy jste teda hlava.“ Pochválil ji Jack a oba se zasmáli. „ Takže v kolik se mám zítra stavit?“ „ No letí nám to v 7.00“ dodala celkem podstatnou věc Sam. „ Dobrá, tak já budu u vás, tak o půl ok?“ „ Ok“ souhlasila Sam a opět se usmála. Bylo za pět minut půl sedmý a Jack už se blížil k domu Sam. Byl od něj jen pár metrů, když mu najednou přejel mráz po zádech, v tom mu v hlavě zaznělo *SAM*. Rychle dojel k domu. Vystoupil a utíkal - směr Samin dům. Vyrazil dveře a začal prohledávat dům a hledat Sam. Když “vcházel“ do ložnice – rána - pád – a nasledný křik. Když pomalu přicházel k sobě, uviděl před sebou Sam, jak mu něco říkám a začínají se jí červenat oči od zadržovaných slz. „ Carterová…..co se stalo?“ Jack se pomalu zvedal, ale při tom si uvědomil, že ho docela dost bolí hlava od tý rány. „Pane jste v pořádku..já …..já jsem nechtěla …. Já jsem myslela, že jste nějakej zloděj nebo něco podobného.“ Sam se snažila, aby se tady nesložila. „ To jste byla vy?!“ Jack se zeptal a vůbec nechápal co se stalo. „ ano pane, promiňte …. Já …já jsem vážně nechtěla…já….“ Sam se nemohla vymáčknout. „ Proboha čím jste mě to praštila?“ Jack pořád nechápal. „Vázou“ dodala tiše Sam. „Pane jo, ta musela být pěkně tvrdá“ „No to byl účel, že.... , ale jako ne to že bych chtěla praštit zrovna vás to ne…“ „Já už si říkal, že by jste mě asi nepozvala na výlet, a pak se mě snažila uvést, do stavu bezvědomí touhle …. vázou.“ Jack se rozhlídl okolo a viděl ležet skoro nedotčenou vázu na zemi. Jack se zvedla ze země s pomocí od Sam, a vycházeli z její ložnice. Když už byli venku i s jejími věcmi, tak Jack řekl : „ I když jsem měl v plánu, že povezu já vás, asi by nebylo nejlepší, kdybych teď sedal zavolat, takže jestli by vám to nevadilo, mohla by jste řídit vy?“ Sam na něj pohlédla s velice velkým pocitem viny za tu událost před chvílí a tichounce souhlasila. Po cestě k letišti toho moc nenamluvili, Jack z důvodu, že ho pořád ještě bolela hlava a Sam, aby to náhodou ještě nezhoršila.
Tak se potichounku dostali na letiště a potom i do letadla, a když už seděli na svých místech a letadlo vzlétalo, Jack jen dodal : „ Jestli vám to nebude vadit, tak si dám menšího šlofíka ať se z toho aspoň trochu dostanu.“ „ Jistě, pane…….já omlouvám se….“ „ To je dobrý Carterová, když mě nezabili goa´uldi, tak tu vázu nejspíš přežiju.“ řekl Jack a pousmál se na Sam a té se trochu ulevilo. *Já jsem ale blbá, pozvu ho sebou na víkend a dřív než se někam dostaneme mu už rozbíjím hlavu! Semnou to jde vážně z kopce*. Jack usínal při myšlence, že jede se ´svojí´ Sam na výlet a i když to nezačalo zrovna nejlíp, tak přece ještě není vše ztraceno a dva dny mají ještě pořád před sebou. Ke spánku ho ukolíbala její vůně, kterou by poznal kdekoliv by byl. Sam ještě pořád byla celá nesvá, a tak se snažila chovat co nejpotišeji, aby mohl plukovník odpočívat, jenže čím víc se snažila být tišeji tím míň se jí to dařilo. Zdálo se jí, že se chová jako malá holka, která nevydrží být chvíli v klidu. Vždycky když ji napadlo něco čím by se zabavila, tak tím to dělalo větší hluk. Nakonec se rozhodla, že prostě bude jen tak relaxovat a vzala si discman a časopis, i když čekala, že se zabaví, tak právě naopak jen co pustila první píseň, ponořila se do myšlenek o svém spolucestujícím a byla v koncích. Tohle ji uspávalo, a tak pomalinku začala usínat. ……………..Byla v L.A. s Jackem a rozhodli se, že si zajdou na pláž trochu se osvěžit a pobavit. Když se převlékli a sešli se spolu u moře Sam si nemohla nevšimnout, jeho krásné postavy a svalů, které má z každodenní služby v armádě. Ani Jack se nemohl vynadívat na její tělo, přeměřil ji pohledem a dodal : „ Vám to teda sekne Carterová“ „ No ani vy nejste k zahození….pane.“ usmála se šibalsky Sam. „ Uh…když myslíte“ zasmál se Jack. „ Nepůjdete do vody, pane?“ Sam se nemohla dočkat, jak se zchladí v příjemné a nádherně modré vodě. Jack se na ni povídal „ Nemyslíte, že bychom mohli přestat s tím ´pane´?“ „ Klidně“ mrkla na něj Sam. „ Dobře…já jsem Jack těší mě“ Sam se usmála potřásla si sním rukou „ Sam, potěšení je i na mé straně.“ Jack se na ni díval a Sam najednou uviděla v jeho tmavých očích zajiskření, ale nevěděla co to znamená, ale nemusela si stím dlouho lámat hlavu, protože Jack ji chytil a upaloval s ní do moře. Sam se nezmohla na slovo a než se nadála už byla ve vodě celá mokrá a Jack se na ni usmíval s nevinným pohledem. „ No p.. Jacku!!!“ křikla, ale to bylo to jediné co mohla říct protože už byla zase pod vodou. Když se vynořila, nenechala ti jen, tak a okamžitě, hbitě jako rybka stáhla smějícího se Jacka pod vodu. Jackovi už do smíchu nebylo a na oko ji pokáral „Tohle se dělá svýmu velícímu důstojníkovi, Carterová?“ „ No když si o to koledoval, pane“ nedala se Sam jen tak. „ Oh,…..tak takhle je to tedy!“ „Hmm…jo“ zazubila se Sam na Jacka. Tohle ale neměla dělat, protože po ní Jack začal cákat vodou a tak si tu hráli snad ještě víc než ty malé děti co pobíhaly po pláži. Když už byli oba promočení a přiutopení, tak se oba naskládali na deku a vyhřívali se na slunci a povídali si. Byli tak zabaveni sami sebou, že skoro zapomněli na hodiny. Když se začalo trochu ochlazovat, přišli na to, že už tu jsou přece jen trochu déle. Tak se šli převléct a sešli se u takovýho menšího občerstvení u pláže. Objednali si koktejl, každý jiný, aby mohli zhodnotit chuť od každého. Koktejly byly vynikající a tak se střídali v upíjení z obou sklenic. Když už měli za sebou čtvrtý koktejl Jack se otočil a moři, a spatřil něco překrásného. Sam se na něj podívala a zjistila, že kouká někam do dáli, a tak se otočila,aby zjistila co ho tolik uchvátilo. Byla ohromená, takhle krásný západ slunce ještě neviděla, horizont úplně hořel tím slunečním svitem zatajila dech a potichu vydechla „Whooow“ Jack se probral a podpořil její názor „To je teda něco!“ a dál se fascinovaně koukal za obzor. Sam se po chvíli otočila na Jacka, Jack vycítil její pohled, a tak tam na sebe s láskou v očích koukali a pomalu aniž by si to uvědomovali se k sobě přibližovali. Byli od sebe jen pár milimetrů…..zavřeli oči a začali se líbat, nejprve jen tak jemně, protože ani jeden si nemohl být jistý city toho druhé, ale když Jack láskyplně chytl Sam rukama kolem pasu, a Sam se nebránila, tak polibek udělal vášnivějším. Sam mu prsty projela jeho šedivé, krátké vlasy a pomalu jela níž, až našla jeho ruku a jejich prsty se propletly. I když nikdo nechtěl polibek přerušit, tak přece jen museli. Podívali se navzájem do očí….Sam se rozplývala nad jeho teď už úplně tmavými skoro černými očima. Jack se díval do těch nejkrásnější pomněnkových očí, které kdy viděl a byl poprvé po velice dlouhé době šťastný. Sam se odtrhla od jeho pohledu a znovu si vychutnávala ten západ slunce a to co přišlo po něm. Jack se taky otočil a ještě jednou se podíval na teď už jen malý kousek zapadajícího slunce a objal Sam.
Otočili se a vraceli se k hotelu, kde byli ubytováni, šli tak pomalu jak jen mohli, aby si mohli užívat tento krásný okamžik co nejdéle mohli, ruku v ruce si to courali nočním ruchem velkoměsta. …………… Sam se ze svého pěkného snu usmívala, a nebyl by to Jack kdyby nechtěl vědět proč. Protože už byl chvíli vzhůru, tak se nudil a při pohledu na usmívající se ze snu Sam, si nemohl nepomyslet jak jen je to nádherná a skvělá žena. Jenže to nebylo jen to na co myslel, chtěl vědět co se jí zdá, tak dobrého, že se usmívá. Nemohl si pomoct a tak se dotkly její ruky a jemně ji začal budit. „ Carterová,…..no tak …Carterová zbuďte se…halooo…“ „Proč mi zase říkáš Carterová Jacku, když už …..“ „Co?“ Jack byl teď mimo. Sam se probrala a hned jí podle Jackova pohledu došlo, že to byl jen sem a ona teď nejspíš řekla něco co nechtěla. „ P..pane? já…“ „ To je dobrý se vám jen něco zdálo.“ a pro sebe se zasmál. „ Jo…dobře…….stalo se něco?“ „ Ne….proč? mělo by?“ Jack se na ni koukal zkoumavým pohledem. „ Aha já jen, že když jste mě budil, tak jestli se něco nestalo…..“ „ Jo tááák …“ pochopil …. „ Ne já jen že jsem se nudil….no a pak sem vás uviděl jak se usmíváte ze spaní…“ „ Já jsem se usmívala?“ Sam na něj vyděšeně koukala. „ ….no a taky jste něco povídala…..“ Jacka si sní začal hrát. „Cože?!!!“ Sam nemohla dýchat…*proboha to snad ne!!* Jack se začal usmívat a uklidňoval ji „ Ne nebojte nic jste neříkala, ale bylo celkem dobrý vás teď sledovat….omlouvám se“ dořekl vážně. Sam se na něj podívala a očividně si oddechla…., ale Jack ještě neskončil… „ No ale to usmívání ve mně vyvolává celkem logickou otázku a to : Copak se vám zdálo, když jste se usmívala?“ *musím si rychle něco vymyslet……proč mě zrovna teď nic nenapadá?* „ To bys jste chtěl vědět.“ zasmála se Sam. *No skvělý teď s ním ještě začni flirtovat a z armády vyleštíš ,ani si toho nevšimneš!* v duchu se okřikla Sam. „No je fakt, že bych to věděl rád, ale vy my to asi jen tak neřeknete co?.....no to nevadí já to z vás někdy dostanu“ a v oči mu zajiskřily, tak jak se to Sam zdálo v jejím snu. „ No když myslíte pane.“ dodala Sam. * Co ten semnou dělá? Jestli taková budu celý víkend,tak se asi něco stane.* Sam se vůbec nepoznávala a ani Jack ji moc nepoznával, ale zatím se mu to líbilo *odvázanou Sam jsem ještě pořádně neviděl, myslím že ještě bude sranda*. Letadlo už se blížilo k runway a tak se museli znova připoutat a za chvilku už byli v letištní hale a vyzvedávali si svoje zavazadla a Jack jako gentleman jí tu tašku vzal, aby se s tím nemusela tahat. Vyšli ven, stopli si taxík a zanedlouho byli v hotelu na recepci. Všechno zatím běželo v klidu a pohodě, vlastně krom té potyčky s vázou a Jackovou hlavou, ale problémy nebývají daleko. A hned jeden se ukázal s ubytováním. Protože pokoj, který měla Sam mít, je už obsazený a jiné podobné pokoje jsou už taky plné jedni jim zde zbylo jedno apartmá, které je sice dost drahé, ale proto, že její pokoj byl už obsazený, tak jim ho dali za stejnou cenu jako ten, ve kterém měla být. Takže tento problém se stal velice příjemným. Když dojeli výtahem nahoru a vstoupili do tohoto překrásného apartmá byly nadšeni. Jack okamžitě prozkoumával výhled a zjistil, že okna a balkón mají na západ. Takže už bylo rozhodnuto, kde bude dnes trávit večer.
Sam vzala mobil a volala své přítelkyni, že už je zde, a že přijde kolem čtvrtý nebo pátý. Sam zavěsila a rozhlédla se po pokoji a nikde neviděla Jacka.
Prošla všechny pokoje a on nikde. Stála v obývacím pokoji a přemýšlela, kam se mohl ztratit. A pak najednou „ Hej Carterová….pojďte se na něco podívat.“
Volal na ni Jack, Sam už došlo, kde je a přišla za ním na balkón. Jack tam stál s dalekohledem a pozoroval tu krásu kolem.
Sam se usmála, když ho tam viděla šťastného jako malýho kluka a taky se rozhlížela kolem „Opradvu pěkný výhled co?“
„ Jen pěkný to je úplně ten nejlepší výhled jaký jsme si mohli přát.“ řekl s úžasem Jack a s velkým úsměvem se podíval na Sam.
Tak se na něj taky usmála a sdělila mu „ Já volala jsem té kamarádce a řekla, že přijdu kolem čtvrtý nebo pátý…… půjdete taky nebo chcete být tady nebo někde jinde to je na vás…“ *ať jde semnou* říkala si v duchu.
„ No jestli by vám to moc nevadilo, šel bych s vámi..“ „Ano, teda ne nevadilo klidně pojďte, budu ráda.“ řekla vesele Sam.
„ Jen se ještě chvilku budu kochat tímhle skvělým výhledem na Los Angeles a pak můžeme vyrazit“ dodal Jack a dál sledoval město.
Sam se jen pousmála a šla se podívat jak na tom je její oblečení po cestě z letadla až sem. Zjistila, že lepší to už být nemůže a tak šla na chvilku za Jackem, třeba jí ten dalekohled na chvíli pučí.
Přišla tam a Jack už ji volal ať se jde na něco podívat. Naskytl se jí překrásný pohled na třpytící se hladinu moře v dáli.MOŘE!Sam si ihned vzpomněla na její sen, a jen doufala, že plukovník to už zapomněl.
Jack i když nerad, tak odložil dalekohled a šel si obléct něco co se hodí na oslavu. Oblékl si tenké letní světlé kalhoty a na tmavější košili a krátkým rukávem. Když se viděl v zrcadle před dveřmi *no ještě kšiltovku na hlavu a zas o 20 mladší* zasmál se a vrátil se na balkón a čekal až bude Sam hotová.
Sam byla v koupelně a pořád se snažila něco vylepšovat, pořád se jí něco nezdálo a byla celkem vedle z Jacka a tohle jí dávalo ten pocit, že vypadá jako strašák, i když to vůbec nebyla pravda, právě naopak. Když už jí to přestalo bavit, tak konečně vyšla.
Jack se ohlédl a ztratil řeč.
„ Vypadáte opravdu dobře Carterová.“ přestal na ni koukat jako na ducha a ohodnotil její skvěle vypadající zevnějšek.
„ Děkuji……vám to taky dost sluší, pane.“ řekla mu s uznáním Sam.
Jack se na sebe podíval „ No když myslíte…aspoň se za mě nebude muset stydět.“
„ Tak to v žádném případě…pane.“ řekla vážně Sam.
„ Dobrá……kam, že to jdeme? Na oslavu, že? No tak myslím, že by nejspíš nevypadalo nejlíp kdyby jste se tam oslovovali hodnostmi a příjmením že?“ řekl a koukl na ni.
„ Jo to by asi nebylo zrovna nejlepší.“ souhlasila s Jackem.
„ Tak tedy….Jack.“ a podával jí ruku.
„Sam.“ Usmála se a potřásli si rukama jako dva poprvé vidící se lidé.
* Tohle je mi nějaké povědomé…no ale jestli by to dopadlo stejně…….NE TO NEMŮŽE! ON JE MŮJ VELÍCÍ……TOHLE BY NEDOPADLO DOBŘE I KDYŽ HO….DOST!* Sam nedokázala udržet svoje myšlenky na uzdě. A tak se raději rychle zeptala
„ Můžeme vyrazit?“
Jack přikývl, a tak se tedy vyrazilo na oslavu.
Když procházeli městem k místu určení, tak si povídali o všem možným a docela dobře se bavili.
Jack už se chtěl zeptat Sam na ten její usměvavý sen, když v tom k Sam přiběhla brunetka velké asi tak stejně jako Sam a s radostí ji objala.
„Ahoj Sam, jsem moc ráda, že jsi mohla přijít“ brunetka zářila radostí.
„Ahoj Andy, moc ráda tě vidím.“ řekla Sam se stejně velkou radostí jako Andy.
„No a vidím, že jsi na tom velice dobře.“ a s úsměvem si dívala na Jacka.
„No nepředstavíš nás?“ Andy byla ráda, jakého pěkného má Sam přítele.
„To je Jack.“ řekla Sam a hodila po očku na Jacka.
„Jacku to je Andy.“ Jack ji podával ruku. Andy udělala to samé a tak si potřásli rukama na seznámení.
„Vidím Sam, že máš pořád stejně dobrý vkus.“ zhodnotila Jacka.
„Cože?“
„No tady Jack je teda vážně pěknej ….“ Andy pokračovala.
„My jsme jen přátelé!“ vyhrkla Sam.*bohužel nic víc ani za současných okolností být nemůžeme*
Jack na ně koukal a jen se usmíval.
„Aha…..no to je jedno, ale kdyby se náhodou něco změnilo, tak to spolu určitě zkuste, protože by vám to moc slušelo.“ dala Sam přátelskou radu.
„ Dobře….díky Andy.“
Andy je dovedla do domu, kde už byla oslava v plném proudu, a tak se Sam Jackovi ztratila a ani nevěděl jak. *No dřív nebo později se stejně objeví, tak si najdu nějaký dobrý místo a počkám.* Jack šel kolem stolu s pivem a tak si jedno vzal a přešel na druhou stranu domu k balkónovému zábradlí a nechal si sluncem hřát záda.
I když jsi na takovýchto oslavách plných cizích lidí připadal trochu nesvůj, tak chtěl mít Sam trochu v dohledu, aby se jí něco nestalo.
Sam si povídala s kamarády a dobře se bavila, jen ji trochu mrzelo, že nikde nevidí Jacka. Prošla kolem spousty známých i méně známých lidí a v duchu pořád čekala, kdy narazí právě na Jacka.
Ten byl pořád u zábradlí a pil už druhé pivo, když ho konečně Sam našla. Přišla k němu a s úsměvem se posadila vedle něj.
„ Tak co ...Jacku nenudíš se tady?“
„ Ne ani ne, hlavně, že ty se bavíš.“ řekl ji s úsměvem, kterým zakrýval pocit, že se tady něco dřív nebo později stane.
Na oslavě se oba dobře bavili, tančili spolu na pár pěkných písniček a pořád se po sobě nenápadně koukali. Ale Sam nebyly jediná, které pokukovala po Jackovi, i její kamarádky si dobře všimly, jakého fešáka si to tady Sam dovedla, a tak nemohly nic víc než jen, žárlit, protože si dobře všimly, že Jack pokukuje jen po Sam a na žádnou z nich se skoro nepodíval.
Ale vždy se najde výjimka, která si jde za svým.
Jack opět seděl na zábradlí a bavil se s přáteli od Sam, které mu představila. Když se tady zničehonic objevila vysoká blondýnka v mini sukni a byla celá žhavá k seznámení se s Jackem.
„Ahoj….tebe ještě neznám…..já jsem Alexis“ a nahodila svůj nejsvůdnější pohled.
„Máte pravdu, že se neznáme… a myslím že není třeba to ani měnit.“ řekl Jack stroze, protože tenhle typ vtíravých žen se mu vůbec nezamlouval.
Alexis se na něj podívala uraženým pohledem otočila se na podpatku a odešla.
Přátelé mluvící s Jackem se na něj podívali nechápavým pohledem, jak dokázal tuhle fiflenu zmrazit pár slovy.
„Tak to bylo dobrý.“ pochvalně na něj koukali.
„No když říkáte.“ zazubil se Jack.
„To je fakt, takhle se ji snad ještě nikomu nepodařilo odbít, ale tobě jo ……. Máš naše uznání…..tohle je totiž nejnamyšlenější ženská jaká, kdy byla na střední, a zrovna my jsme ji schytali…“ s neuvěřením se na něj usmíval Tom.
„No nevím jak vy,ale tohle by se mohlo oslavit, nemyslíte?“ smál se John.
„Jo to by jsme mohli.“ Přidali se k němu ostatní a Jack jen přikývl.
„Tak jdeme.“ popohnal je Tom.
Došli k baru a Johnny všem nalil panáka….
„Tak tedy na zkrocení namyšlené ženy.“ se smíchem řekl k přípitku Tonny.
Tak tam ještě chvíli stáli a „oslavovali“ ještě další úspěchy, ať už jejich děti nebo novou práci…
Když najednou začala hrát Jackova velice oblíbená píseň. Rozhlédl se kolem a hledal Sam. Spatřil ji naproti, jak se na něj usmívá svým neodolatelný stylem.
Přišel k ní natáhl k ní ruku a vyzval ji k tanci.Sam s radostí přijala a už byli u sebe a pomalinku se pohupovali v rytmu písně.
Sam měla opřenou hlavu u Jackova krku, a cítila jeho teplo a dech na svém krku.
Jack měl zavřené oči a vdechoval její oblíbenou vůni, kterou vždycky krásně voněla.
Tančili spolu a ani jeden nechtěl, aby tento velice příjemný okamžik skončil. Ještě než píseň dohrála o oni by se tak od sebe zase odtrhli, políbil Jack Sam jemně do vlasů. Když to Sam ucítila, nemohla si pomoct a zlehka ho políbila na krk.
Oba věděli, že by tohle neměli dělat, ale proto, že už oba toho trošku víc vypili, byla jejich náklonnost k tomu druhému méně zvladatelná.
Píseň dozněla a oni ač neradi se od sebe odpoutali a letmým pohledem se na sebe podívali a pousmáli.
„ Jacku….nevím jak ty, ale já už bych šla nejraději zpět do hotelu.“ řekl rychle Sam než by se jí Jack znovu ztratil z dohledu.
„Dobře, taky bych klidně rád šel…ještě přece budu koukat na tu oblohu.“ řekl s úsměvem a odcházel si dopít své pivo.
Sam se pomalu loučila s přáteli a počkala na Jacka před domem.Jack se rozloučil s novými kamarády a došel k Sam.
Sam byla už trošku společensky unavená, ale Jack na tom nebyl jinak. Takže se k sobě po cestě zpět do hotelu přitiskli a vzájemně se udržovali na nohou.
Dorazili do pokoje a Jack ač se udržel sotva no nohách bez pomoci došel na balkón lehl si na lehátko a pozoroval krásně svítící město v kontrastu ještě hezčí noční oblohy posázené miliony hvězd.
„Sam pojď sem,…tohle musíš vidět.“ zavolal na ni.
Sam „ladným“ krokem došla na balkón unaveně klesla na lehátko vedle Jacka a krásou, kterou spatřila se jí leskla očka.
„Myslím, že tohle si budu pamatovat na vždy.“ a dál žasla nad tou nádhernou hrou světel a tmy.
„Je to opravdu něco.“Jack se nemohl vynadívat na tu okolní krásu.
„Nikdy jsem si nemyslela, že pohled z balkónu ve velkoměstě může být takhle strhující.“
Jack i když často jezdil do Minnesoty a mohl pozorovat nádhernou oblohu v přírodě, tohle se mu taky víc než jen líbilo.
Sam i když byla unesena, tak byla unavená, a protože Jack schválně dal její lehátko těsně vedle toho svého, Samiina hlava klesla na jeho rameno a Jack se na ni obrátil a pousmál.
Sam mu úsměv oplatila a dál vzhlížela k obloze než upadla do říše snů.
Jack tam ještě seděl se spící Sam pár minut, když na něj taky začala padat únava a rozhodl se, že půjde spát. Opatrně,aby Sam nevzbudil se postavil a protáhl. S velikou opatrností vzal Sam do náruče a odnesl ji do postele. Když procházel pokojem k posteli, Sam se k němu podvědomě přitiskla a tichounce zahuhňala „Jacku…“
Ten usmívajíc se došel se Sam k posteli a položil ji. Vyzul jí boty a sundal jí její mikinu, kterou na sobě měla, když se vraceli z oslavy. Přikryl ji a dal jí pusu na tvář „dobrou noc Sam.“ dodal a odcházel ke své posteli v druhém místnosti.
Netrvalo to ani moc dlouho a i Jack spokojeně usnul.
Probudil se uprostřed noci, když slyšel Samiin pláč, rychle doběhl do pokoje a i když se mu trochu točila hlava, věděl, že to co se stalo bude mnohem vážnější.
Došel k její posteli, ale Sam tam nebyla, díval se kolem sebe a pořád ji nikde nemohl najít, když v tom uslyšel slabounký vzlyk. Podíval se směrem odkud vycházel a uviděl Sam, jak je přimáčknutá ke stěně v rohu třepe se strachy a pláče.
Rychle k ní přišel a snažil se jí aspoň dostat od té stěny, ke které se tak krčila.
„Sam….Sam co se stalo?.. Sam …no tak Sam poslouchej mě …co se stalo?“ Jack se snažil zjistit, proč je sem taková roztřesená, ale Sam jako by jej skoro vůbec nevnímala nebo spíše jako by ho vůbec neviděla. Jen se koukala do prázdna před sebe a plakala.
Jack ji znova vzal do náruče a donesl ji zpět na postel. Pořád na ni mluvil a snažil se ji uklidnit jak nejlépe uměl, ale nic nepomáhalo. Chtěl ji zajít pro trochu vody,ale jakmile se postavil Sam ho chytla za ruku „P….prosím Jacku ….nik…nikam nechoď prosím.“ Promluvila na Jacka roztřeseným hlasem.
„Já ti jen zajdu pro trochu vody…neboj nikam nepujdu…“ a znovu se snažil postavit.
„NE! …prosím ….nikam nechoď…prosím buď tady semnou….“ zavzlykala „…..já nechci tady být sama,……kdyby……on se vrátí….Jacku nenechávej mě tady samotnou prosím…“
„Kdo se vrátí? Sam posloucháš mě? Kdo se vrátí,…kdo tady byl a udělal ti tohle? Sam….“
než to stačil Jack doříct Sam se rozplakala ještě víc, a pevně Jacka objala „On se vrátí…..vrátí se…..Baal!“ řekla Sam a upadla do bezesného snu, stále pevně svírajíc Jacka.
„BAAL?!“ Jack měl toho ´chlapa´, tak akorát dost. Ale nechtěl tady vystrašenou Sam nechat a tak si s ní lehl na postel a v objetí usnuli.

Ráno už na tom byla Sam jen o trochu lépe, ale skoro nekomunikovala, jen reagovala na jakýkoliv Jackův odchod z pokoje vzlykem.
Jackovi se tohle nezamlouvalo a rozhodně to takto nehodlal nechat.
Proto hned, jak Sam byla schopná vydržet chvíli sama, zavolal Hammondovi, ať jim pošle letadlo, že se musí co nejdříve vrátit zpět na základnu.
George poznal z tónu jeho hlasu, že nemá cenu se na nic ptát, ale jednat a letadlo bylo na cestě. Poté co se Jack se Sam dostali do SGC, byla Sam převezena na ošetřovnu a Jack musel jít vysvětlovat co se stalo. Po příchodu do Hammondovy kanceláře poznal z jeho výrazu, že ještě něco není v pořádku.
„Čekali jsme, kdy se ozvete i vy.“ řekl jednoduše George.
„Jak čekali?“ nechápal Jack.
„Sam není jediná, komu se to stalo.“ pokračoval generál.
„Jak to? Kdo ještě?...“ ptal se udiveně a překvapeně Jack.
„Daniel.“
„Cože? Daniel?“ už zase byl Jack mimo. „Kdy?“
„Přivezli jsme ho sem už včera. Má stejné příznaky jako major Carterová.“ pokračoval generál.
„Aha….a jak je na tom?“ ptal se Jack.
„No oproti včerejšku je to mnohem lepší…. zdá se už zítra nebo pozítří bude zase schopen pracovat.“ odpověděl Hammond.
„Baal?“ zeptal se parovinu Jack.
„Ano“
„ Ten bastard!“ ulevil si Jack.
„ A co vlastně chtěl? A jak se mu tohle povedlo?“ ptal se teď už velice naštvaně Jack.
„Co byl schopen doktor Jackson vypovědět zatím bylo to, že se nejvíce zajímal o místo, kde se nachází Ztracené město.“
„Vždyť to nevíme. To nás ten podělanej had, přeceňuje!“ nemohl se zbavit své velké záště vůči zrovna tomuhle goa´udlovi.
„To si aspoň někdy něco nemůže najít sám?!“ řekl Jack otázku,která měla zůstat nezodpovězená.

Už to byl třetí den co Sam byla na ošetřovně, byla už v pořádku, ale doktorka si ji tam ještě nechala chvíli na pozorování. A protože Jack dobře věděl, jaká tam bývá nuda, tak ji chodil celkem často navštěvovat. Sam byla ráda, že si může dovolit zrovna takovouto společnost a Jack byl rád, že jí to nevadí.
„Pane?“ řekla nesměle tohle nenáviděné slovo.
„Ano….Carterová?“ pohlédl na ni i když mu chvíli trvalo než si uvědomil, že už je to zase, tak jak to bylo před odjezdem do L.A.
„Děkuji.“ a dlouze se na něj zadívala.
„A za co?“
„Za to, že jste zůstal semnou a neodešel jste nikam.“ dopověděla Sam a do očí se ji začaly hrnout slzy.
„Vždycky tady budu pro vás…..na to se spolehněte a nemusíte mi děkovat.“ řekl sladce a podíval se na ni povzbudivým pohledem, i když si těch slziček dobře všiml.
Sam se na něj pořád dívala, a utápěla se v jeho čokoládových očích, když ji najednou začly téct slzy, nemohla tomu nijak zabránit.
Jack se k ní naklonil a dlouze a pevně ji objal.
„Sam ….přece tady nebudete plakat.“ zašeptal jí.
„Omlouvám se.“ odpověděla mu tichounce.
Jacka něco napadlo, a tak ji ještě pohladil a zmizel za šedými dveřmi ošetřovny.
Když se pak o něco později vrátil na rtech mu pohrával usměv.
Sedl si na vedlejší postel, a chvilku jen tak s jiskřičkami v očích koukal na Sam.
„Pane….co se děje?“ zeptala se netrpělivě Sam.
„No…..“ schválně protahoval svou odpověď Jack „….říkal jsem si, že když se mám ten víkend nepovedl zrovna podle představ, tak že bych vás pozval někam já…“ mluvil tajemně a pořád se na ni usmíval.
„To by bylo pěkné, jen si myslím, že nás teď nikam nepustí kvůli tomu …..“ nedokončila Sam větu schválně.
„Hmmm….omyl“ řekl s větším úsměvem Jack.
„Takovou žádost musíte umět správně podat, aby mohla být splněna.“
„A co jste řekl generálovi?“ vyzvídala Sam a na tváři měla trošku udivený výraz.
„Nebylo to moc těžké…stačilo jen říct, že by se vám hodil ´ozdravný´ pobyt někde v přírodě….“ culil se Jack.
„Na ryby?“ řekla Sam a pozvedla obočí.
„No vidíte další důvod proč jet.“ dostával se ještě k většímu úsměvu.
„Aha…takže teda pojedeme do Minnesoty?“ zazubila se na něho Sam.
„Ano…chytrá holka….myslím, že tentokrát by to mohla být zábava…a jestli nebude chtít chytat ryby, tak nebudete muset, ale mohu jen potvrdit, že to velice uklidňující činnost, u které se dobře odpočívá.“ pořád na ni koukal a jeho úsměv ji úplně rozházel, že od něj nedokázala odtrhnout oči.
„Tak…“ přesušil Jack nastalé ticho „..pojedete?“
„Ráda….pojedu s vámi.“ *tomu bych nedokázala říct ne, teď už bych to vážně nedokázala.*
„Dobrá….., jak jsem slyšel dneska už vás prý pustí domů, takže zítra kolem osmi budu u vás…….jo a tu vázu raději nechte ležet, tam kde má obvyklé místo.“ dodal Jack.
„Dobře pane…..“ zasmála se Sam.
„Tak tedy zítra naschle…….ahoj.“ loučil se Sam když odcházel z ošetřovny.

Ráno se Sam probudila v půl osmý a myslela, že si jednu vrazí. I když sen, který se jí zdál o jistém velice atraktivním a sympatickém plukovníkovi nebyl špatný, ale tento již zmiňovaný plukovník dorazí za necelou půl hodinu a ona je pořád v noční košili.
„Ok….všechno stihnu bude to v poho….ou kruci to snad není možný…“ Sam přišla do koupelny a lekla se toho člověka,kterého spatřila v zrcadle. Vlasy vůbec neměly svůj obvyklý tvar, ale byly různě pokroucené a rozstřapacené….“..Tak tohle asi nebude v poho..“ a rychle brala do ruky kulmu a snažila se to napravit. Tímhle ´bojováním´ s neposlušnými prameny vlasů přišla o deset minut svého teď velice drahocenného času.
„ Ještě, že jsem si sbalila včera…dnes už bych to opravdu nestihla a chudák Jack by na mě musel čekat….a určitě by litoval, že mě někam vůbec zval.“ Sam začínala domýšlet co by se stalo kdyby….
*Ok mám teď asi ještě větší problém než jen to co udělám s vlasy…..začínám na sebe mluvit do zrcadla a to není dobrý.*
Protože už neměla moc času, tak to vzdala a šla se raději rychle obléct.
Jenže to nastalo další dilema…*co si mám jen obléct?* ptala se sama sebe a prohrabovala se skříní.
*Tak jo myslím, že tohle nejlíp vystihuje moji situaci* a prohlížela se v zrcadle. Na sobě měla světle tričko bez rukávů, přes něj károvanou košili a tmavě modré džíny.
Ještě se jemně namalovala, jen řasenku, tužku na oči a rtěnku, tak akorát.
Když šla z ložnice a nesla tašku zazvonil zvonek. *To už je osm?* a rychle hledala hodinky.
Podívala se na ně a zjistila že má ještě 5 minut k dobru, dole položila tašku a šla ke dveřím.
Otevřela je a za nimi stál Jack a na sobě měl prosté oblečení, ale velice mu to slušelo.
„Ahoj….jdete brzo.“ řekla Sam s úsměvem.
„Zdravím……já vím.“ Odpověděl Jack a soukavým pohledem si ji prohlédl.
„Pojďte dál…..nedáte si kafe? Já bych teď jedno potřebovala…“ řekla upřímně Sam.
„Ale copak…neříkejte,že jste teprve teď vstávala…“ prohodil Jack.
„Ne teď ne ale před půl hodinou.“ a s nepřítomným pohledem se otočila a zavřela dveře.
Jack se zasmál „To jste jako já. Já jsem taky vstával až před chvíli.“
„Vy taky?“ usmála se.
„No jo to víte …..“
„..pěkný sen co?“ předběhla ho v odpovědi.
„Jo přesně.“ zasmáli se spolu.
„Hmm, tak já zajdu udělat to kafe ať se probereme ze snů a můžeme vyrazit, ok?“
„Jo to by jste byla moc hodná.“ řekl s milým usměvem.
Po cestě autem si spolu povídali až narazili na Jackovu nezodpovězenou otázku.
„Tak co se vám zdálo tehdy v letadle?“ řekl vážně Jack a na okamžik se na Sam podíval.
*To ne, on na to nezapomněl….myslím že teď už to jen tak nezamluvím.* pomyslela si Sam.
„No nic zvláštního *poslední dobou to zvláštní není* ……“ snažila se Sam ho od tohoto tématu odlákat.
„No tomu bohužel nemůžu věřit?“ nedal se Jack.
„Proč myslíte?“ divila se.
„Protože naštěstí vůbec neumíte lhát, a i kdyby jste uměla, tak bych to na vás hned poznal.“ s vítězným úsměvem opáčil Jack.
„Vážně?......“ Sam se začala červenat.
„Jo vážně…“ pousmál se „Tak povídejte co to bylo?“ nenechal Jack téma zmizet jen tak.
„No možná někdy přijde vhodná chvíle vám to říct.“ Zastávala Sam názor, že tohle opravdu není vhodné na rozebírání před jejich společnou ´ozdravnou´dovolenou.

Dojeli k chatě a když vystoupili oba se ve stejnou chvíli nadechli toho voňavého a čistého vzduchu místní krajiny. Všimli si, že udělali tu samou věc společně a zasmáli se tomu.
„No vidím, že jsme si trochu podobní….ne, že bych si toho všiml až teď, ale…..“ řekl Jack a raději se díval na krajinu kolem sebe.
„To bude asi tou dobou, po kterou se známe a trávíme společně spoustu času.“ Dořekla a taky se rozhlížela kolem.
„ No jak se vám tady líbí?“ optal se Jack a čekal jestli se Sam usměje.
„Je to nádhera.“ řekla a usmála se tak, jak Jack čekal.
„A to je jen odpoledne, počkejte co bude v noci,…“
Sam sena něj zmateně podívala.
„….. jako myslím jaká to teprve bude nádhera.“ Rychle dodal, aby si náhodou nemyslela něco ´špatnýho´ *i když nebylo by to zas až …….. Ne teď na to přece nemůžu zase myslet, už si připadám jako nějakej úchyl, kterej když jí vidí hned mysli jen na to jedno* okřikl se podvědomě Jack.
„Hm..to zní zajímavě, už se těším na večer.“ řekla a dál sledovala okolní krajinu.

Když vybalili dovezené věci, a neměli co dělat šli si sednou k rybníku a Jack už vytahoval rybářský načiní.
„Pane, taky nejsou žádné ryby, že?“ zeptala se Sam i když už dávno znala odpověď.
„Ne….“řekl Jack posmutněle a znova nahodil.
„…ale pamatuju časy, kdy se to tady rybami jen hemžilo, a že se jim tady dařilo moc dobře, ale když jsme tady na nějaký čas přestali jezdit, jako já s rodiči, tak se to tady skoro celé změnilo a zmizely ryby a vody tady taky hodně ubylo.“ dopověděl Jack smutně.
„Ale i tak je to tady moc pěkné.“ Snažila se Sam trochu smutného Jacka povzbudit.
„Jo to je a možná i lepší než předtím, i když se to asi nedá srovnat.“ Souhlasil Jack a byl už trošku zase o něco veselejší.
„ Nechápu, že jsem vždycky odmítla vaše pozvání sem zajet, protože se mi tady vážně moc líbí a je to tady takové klidné a tiché…“ Sam se vžívala do tohohle krásného prostředí.
„No jak jsem vám říkal už předtím…..klidné a skvělé místo na odpočívání…….ani ty ryby vás neotravujou.“ řekl Jack a oba se zasmáli.
Seděli tam spolu a povídali si o všem možném, přes domácí mazlíčky po Dannyho s Teal´cem a planety, které se jim nejvíce zamlouvali.
„Jo když jsme došli na ty dva…..tak ti přijedou taky, ale až pozítří…protože, když se Danielovi stalo to samý co vám….no tak, že by se mu taky hodil ten pobyt na čerstvým vzuchu no a T-ho by jsme tam přece nemohli jen tak samotného nechat…no tak přijedou oba…..doufám že vám to nevadí?“ zeptal se Jack a pohlédl na ni, i ona mu věnovala svůj pohled a dodala „ Ne nevadí, na společný dovolený jsme už dlouho nebyli, tak aspoň jeden den, to neuškodí.“ a usmívala se.
„To je dobře…..nemyslíte, že by jsme mohli zase vynechat toho pána?“ zadíval se jí do očí.
„Myslím, že je to dobrý nápad pa….Jacku.“ přitakala Sam.
„Ok Sam.“ A konečně byl schopný přestat na ni viset očima.
„Co budeme dělat, potom?“ zeptala se Sam.
„Nevím…můžeme si třeba objednat pizzu nebo něco jiného myslím že nikomu z nás se nebude chtít vařit.“ odpověděl a Sam souhlasně přikývla.

Byl večer pizzu už měli dávno snězenou a Jack se právě vracel s flaškou vína, kterou si schovával ve sklepě. Takže to bylo nějaké zvlášť dobré a pro tento okamžik se hodilo.
„No Jacku ty mě překvapuješ, já myslela, že moc víno nemusíš.“
„No Sam, já zase myslel, že ty víš všechno.“ A šibalsky se na ni uculil.
„Aspoň vidíte, že ne….. kdybych věděla všechno, tak by jsme si asi nemuseli ani povídat, ale mám takový pocit, že za dnešek jsem toho namluvila skoro víc ne za celej svůj život.“ A opětovala mu úsměv.
„To je fakt, já jsem toho taky dneska tolik namluvil, že nevím jak to bude vypadat zítra.“ zasmál se.
„ Já si myslím, že něco určitě vymyslíte.“ zazubila se Sam.
„Doufám, že si dáte..jinak bych to sem nesl zbytečně.“ řekl a otevřel láhev.
„No vidím, že asi budu muset, když už jste to otevřel.“ řekl schválně Sam.
„No to bylo pro případ kdyby jste nechtěla.“ dodal Jack a sexy se na ni usmál.
Oběma nalil do sklínky, ťukli si a napili se.
„Tohle je opravdu dobré…….máš dobrej vkus Jacku.“ pochválila ho Sam.
„Děkuji, ale po pravdě……tenhle druh piju poprvý.“ přiznal Jack.
Dopili, a protože oběma moc chutnalo nalili si další a dál si povídali.
Po hodině přiznala Sam, že i když je to víno opravdu dobré má dost.
„Omyl to víno BYLO dobré…“ opravoval ji Jack.
„Jak to myslíš?“ udiveně na něj pohlédla.
„No jako, tak že už jsme ho všechno vypili….“ Objasnil Jack.
„To si děláš p….srandu.“ hleděla na něj.
„Ne nedělám..“ řekl Jack a převrátil prázdnou láhev, ak že s ní jen kapka odkápla.
„Ou to jsem to teda zvládli rychle co?“ ohodnotila Sam danou situaci.
„Rychle? Vždyť jsme ji pili už celou hodinu.“ uvedl Jack nastalou chvíli na pravou míru.
„Uh asi si odskočím..“ zvedala se Sam.
Když se postavila, tak zavrávorala.
„Hmm, jak tě tak vidím tak asi neodskočíš, ale odplazíš.“ neodpustil si poznámku na její stav Jack.
„No schválně, tak se zvedni ty a jak budeš vypadat ty…se ještě zasměju i já.“ řekl a vybídla Jacka Sam.
Jack se postavil a zavrávoral taky jako Sam.
„Hmmm, kdo se směje na posled …..“ nedořekla Sam a začala se mu smát, jenže to nějak nedomyslela a skončila na zemi, tohle Jack nevydržel a taky se začal smát a dopal stejně jako ona.
Tak tam seděli na zemi a smáli se sobě, když už to Sam ale pomalu nevydržela sebrala zbývající sílu a postavila se, s tím že už opravdu musí na wc.
Jak se na ni Jack, tak koukal „Jste si jistá, že nepotřebujete s něčím pomoct?“ otázal se.
„Myslím, že to zvládnu a ´utíkala´ na ten záchod.
Když se vrátila našla Jack, jak postává u okna a sleduje noční oblohu.
Přišla k němu blíže a dívala se s ním. Mlčeli nic neříkali jen se koukali. Jack si Sam přitáhl blíže, jako aby sebou někde nešvihla, ale pravý důvod byl ten, že ji teď chtěl mít blízko sebe.
Sam se nebránila a tak se k němu ráda přitulila a objala ho. Jack nezůstal po zadu a přitáhl si ji k sobě ještě blíže.
Stáli tam takhle ještě chvíli než oba usoudili, že by bylo dobré se posadit a pustit si nějakou píseň a nebo třeba televizi.
Posadili se na pohovku vedle sebe a poslouchali muziku, která právě hrála v rádiu.
Začala hrát jedna pěkná romantická píseň, a jak si byli tak vzájemně blízko, ani si neuvědomili jak, ale začali se líbat. Vášnivě a přidávali na intenzitě, přesunuli se do ložnice a nepřestávali s líbáním. Když už to vypadalo, že se spolu budou konečně poprvé milovat, procitli z tohoto krásného ´snu´ a došla jim realita. I když to oba moc chtěli věděli, že by navzájem nikdy nezničili tomu druhému kariéru.
„Promiň Sam, ale tohle by jsme asi neměli, i když ti ani nemůžu popsat, jak rád bych tady s tebou…..“ nestačil doříct, protože mu Sam přiložila prst k ústům, aby ho zastavila.
„ Já vím Jacku, cítím to stejně…..můžu taky s tebou dnešní noc zůstat, nechci spát sama…“ chápala Jacka Sam.
„To by bylo od tebe moc pěkné, kdybys tady zůstala. Budu rád.“ řekl vážně, ale přitom velice něžně Jack.
Ještě než Sam usnula pošeptala Jackovi „Miluji tě Jacku, ani nevíš jak moc a vždycky budu.“
„Já tě taky miluju Sam…navždy.“ řekl taky Jack Sam šeptem.
Jack Sam objal ještě víc a společně usnuli.
Další den byl podobný jen se k sobě Jack se Sam trochu více tulili a byli šťastní, že si to konečně mezi sebou řekli to co k sobě cítí, tak si mohli být jistí, že jednou až se okolnosti změní, tak oni budou moc bát konečně spolu a navždy, protože tento jejich cit potrvá věčně a nenajde se nikdo, kdo ty dva mohl rozdělit.