Titul: Lodička
Autor: Marty
Překladatel: -/-
Žánr: romance/erotika
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: dospělí
Délka: stredne dlouhé
Časová osa: nezařazeno
Stav: dokončeno
Synopse: Jednou to prasknout muselo… Jenže co pak?

______________________________________________________________

Jack a Sam byli posláni jako zástupci SGC na večírek letectva, kde byl i prezident a moc důležitých vojáků a senátorů. Večírek byl na veliké lodi, všechno probíhalo výborně i ti dva se k době chovali mnohem víc přátelsky, ale loď přepadli teroristi. Společnými silami se je podařilo zničit. Teda až na jednoho, ten si držel Sam jako rukojmí.
„Jděte dál nebo ji zastřelím.“ Řval únosce na přibližující se důstojníky letectva. Sam byla překvapivě klidná na to, že jí mířil devítkou na spánek. Zažila to přece vícekrát než většina lidí, takže žádná novinka. Jack ale tak klidný nebyl. Samozřejmě, že byl v první řadě důstojníků a ostatní mu v tom ani nebránili. Viděli ho totiž v akci, vysvobodil prezidenta a ty jeho nóbl přátele a taky viděli jak je odhodlaný zabít toho únosce tím nejhorším způsobem. A ještě věděli, že se Sam pracuje v jednom týmu a viděli jak se k ní má.
Jack se začal k únosci přibližovat a pořád na něj kecal, protože věděl, že ho tím vydeptá.
„Jděte k sakru dál!!“ řval po něm únosce.
„No tak, jsi obklíčený a pokud ji hned pustíš, tak slibuju, že ti to připočítají k dobru.“ Mluvil klidně Jack, i když byl až moc vystrašenej tím, že by se Sam mohlo něco stát.
Sam se na Jacka usmála. Všichni co stáli za ním byli mimo, jak se mohla smát?
Jack pochopil její indicii a zamířil na toho únosce. Ten zase znervórzněl.
„Jděte dál!!!“ V tom ho Sam chytila za ruku a použila na něj nějaký chvat a zlomila mu ji. Únosce Sam tím pádem pustil a Jack vystřelil. Terorista to schytal do břicha a vyčerpaně se opřel o zábradlí lodi, která neplula, protože jí teroristi vysadili motory. Za Jackem se ozval aplaus, už konečně začali chápat, proč tyhle dva má prezident rád.
Sam měla na tváři obrovský úsměv, který patřil jen a jen Jackovi. Taky se usmál a sklonil zbraň. Když to ale udělal, terorista v sobě našel poslední sílu, chytil Sam za oblečení a chtěl se na ni vrhnout. Jack znovu vystřelil a terorista měl dost, spadl na zábradlí, převážil se a spadl dolů z lodi. To by nebylo nic tak strašného, jenže on pořád pevně svíral Samino oblečení a stáhl ji s sebou.
Když to Jack uviděl, odhodil zbraň a běžel k zábradlí, Sam i terorista spadli do vody, ale ta mrtvola ji pořád nepouštěla a očividně ji táhla dolů.
Jack si sundal vršek uniformy a okamžitě skočil do vody. Sam se pod vodou marně snažila vyprostit s mrtvolného sevření. Za chvíli nemohla vystačit s dechem a pak se jí zatmělo před očima. Jackovi i přes to, že loď stála, chvíli trvalo, než ji našel. Už byla v bezvědomí. Hned ji vytrhl se sevření mrtvého teroristy a plaval s ní na hladinu. Tam už na něj pohotově čekal záchranný člun.
Ihned je vytáhli nahoru a Jack začal s oživováním. Kdosi jí dělal masáž srdce a Jack se ze zřejmých důvodů ujal umělého dýchání. Po pár vdeších se Sam probrala a byla ráda že nad sebou vidí tu známou tvář a ty známé hnědé oči, ve kterých se vždy ztrácela.
„Díky.“ Mírně se usmála a zakašlala.
Jack se na ni usmál „Nemáte zač, Sam.“ Řekl a pomohl jí se posadit. Oba se podívali nahoru na loď, kde byli všichni shromáždění u zábradlí a když vzhlédli, tak se rozezněl radostný křik.
Než se vrátili na loď, ji Jack objal, protože neměli žádné přikrývky, a tak ji zahříval vlastním tělem, které bylo taky dost promrzlé, voda v březnu není nijak extrémně teplá.

Po pár minutách večírek pokračoval a Sam s Jackem byli samozřejmě středem pozornosti a ani to nemuselo být tím, že seděli u stolu s prezidentem. Na posilnění celkem dost pili, ale byli v pohodě, potřebovali to na zahřátí. Když už začínalo být pozdě, tak hodně lidí začalo odcházet, protože byli utahaní, jak naháněli teroristy. Zůstalo tam jen pár lidí a z nich byla většina v náladě. Hráli se tam pomalý písničky, a tak Jack vyzval Sam k tanci. Jak by mohla odmítnout?
Byl to hodně dlouhej ploužák. Jack Sam zprvu držel v celkem normální vzdálenosti, ale po pár vteřinách ji na sebe pořádně přitiskl. Oba si vychutnávali přítomnost toho druhého a začali se tiše bavit.
„Děkuju, pane.“ Podívala se na něj Sam.
„Pro vás cokoliv, Sam.“ Zazubil se Jack. Sam se taky usmála a po chvíli Jack pokračoval.
„Hodně mě povzbudilo, že jste byla v pohodě, že jste nebyla nervózní a skoro to vypadalo, že jste vůbec neměla strach.“
Sam se mu podívala do očí. „Neměla jsem se proč bát, byl jste tam vy.“
Jack se znovu zazubil „Lichotíte mi, to se mi líbí. Ale musím se přiznat, že já jsem byl vyděšený do morků kostí.“
„Proč, pane?“
Jack se na ni zadíval a něžně zašeptal. „Nepřežil bych, kdyby se vám něco stalo.“
Sam ho pohladila po tváři, bylo jí jedno, jestli se někdo dívá „Kdyby to bylo naopak, věřte, že bych se cítila stejně.“
Jack její pohled následoval. „Stejně jako já, kdybych byl ve vaší kůži. Věřím vám víc než komukoliv na světě… ne ve vesmíru.“ Řekl a jemně se usmál.
„I já vám.“ Řekla a svůdně se usmála.
Jack nevěděl co tím úsměvem zamýšlí, ale rozhodně se mu líbil. Chtěl ji na místě políbit, ale všiml si, že je jakýsi voják pozoroval.
„Neusmívejte se na mě tak, dohání mě to k šílenství.“ Usmál se na ni.
„Proč?“ Zeptala se Sam a znovu se tak usmála.
„No tak Sam! Ty mě chceš donutit, abych tě tady na místě políbil? Protože když se na mě takhle usmíváš, tak si moc dobře uvědomuju, že Tě šíleně miluju.“ Řekl Jack něžným, pomalým hlasem.
Sam se na něj překvapeně podívala, ale zase se tak usmála. „A co když vás právě k tomu chci donutit, protože jsem na tom úplně stejně?“
Jack její překvapený výraz na chvíli oplatil, ale hned se usmál a jeho oči se naplnily touhou, touhou jen a jen po ní.
„Nepůjdeme?“ Zeptal se a ne by jako odpověď nepovažoval.
„Pokud po tom toužíte…“ usmála se uličnicky Sam a nechala se vyvést ze sálu.
Jakmile byli na chodbě ve které nikdo nebyl, tak ji Jack přitlačil ke stěně. A lehce otřel svoje rty o ty její, potom ji jen zlehka políbil na rty.
„Stačí?“ Provokoval.
„Plukovníku, pokud mě okamžitě nepolíbíte, tak začnu křičet!“ Vyhrožovala Sam.
Jack ji teda políbil… na tvář.
„O’Neille…“ zavrčela Sam.
Jack se na ni usmál. „Myslím, že jsem vás políbil, ne?“
„Dost možná, ale já chci…“ Tu větu už nedokončila, protože Jack splnil její přání. Přitiskl svoje rty na ty její a přejel jazykem přes její zatím zavřené rty. Ty se téměř okamžitě oddělily a nechaly jeho jazyk vklouznout do jejích úst.
Jack ji na stěnu přitiskl silněji a držel ji za zadek, jak vášeň vložená do polibku narůstala. Sam mu obtočila ruce okolo krku a přitáhla si jeho hlavu blíž k té její. Za chvíli se od ní Jack odtrhl a Sam zasténala.
Jack se na ni znovu zazubil. „Takhle?“
Prsty mu sjela na hruď. „Ano, takhle mě můžete líbat častěji, plukovníku, ale chtěla bych ještě něco víc.“ Usmála se s touhou v očích.
Jack se znovu zazubil „Cokoliv si přejete.“ Řekl, jednou rukou ji pustil a vedl ji k její kajutě.
To ale neuniklo jednomu vojákovi a šel poslouchat za dveře.

Hned jak se za nimi zaklaply, ji Jack znovu políbil, přičemž ruce vložil mezi ně a rozepínal jí uniformu, stejně jako její ruce byly mezi nimi a pracovali na té jeho. Když už měl bundu a košili dole, Saminy ruce se posunuly k jeho poklopci. Když ho chtěly rozepnout narazily na velký hrbol. Jack zasténal, když se ho dotkla. S širokým úsměvem na tváři vzhlédla k Jackovi. „Někdo tady je nedočkavý.“ Jack se na ni taky usmál a zajel jí rukou pod sukni. Jel rukou po jejích stehnech nahoru a když se dostal ke svému cíli, tak zamumlal. „Nebudu jediný.“ Řekl a zazubil se na ni. Sam kývla a znovu se natáhla k jeho kalhotám. Jack ji ale zastavil a posadil ji na postel. Klekl si k ní, sundal jí boty, potom punčochy a nakonec sukni. Seděla tam před ním ve spodním prádle.
„Jsi tak krásná.“ Řekl a nemohl z ní spustit oči.
Znovu se zvedla a tentokrát to byla ona kdo shodil toho druhého na postel. Rozepla mu ty kalhoty a jeho hrbol byl jen přes materiál jeho boxerek mnohem zřetelnější. Posunula se na okraj postele a stáhla mu kalhoty i s ponožkami. Oba už byli jen ve spodním prádle. Jack si ji na sebe přitáhl a vášnivě ji políbil. Při polibku se dostal k zapínání její podrpdy a uvolnil ji. Sam se trochu nadzvedla, aby jí ji Jack mohl sundat.
Teď už se její ničím nekrytá ňadra dotýkala jeho obnažené hrudi. To ho vzrušovalo ještě víc a hrbol stále narůstal. Když to Sam ucítila, zasténala mu do úst a odtrhla se. Začala si to s malými erotickými polibky šinout dolů přes jeho krk, klíční kosti, a hruď až na místo, kde na sobě měl poslední část oblečení. Když se dostala k jeho břichu, ucítila jak se jeho svaly stáhnuly a zasténal. Potom už se natáhla k jeho spodkům a stáhla mu je. Skončili na zemi u jeho kalhot a ponožek. Vrátila se zpět nahoru a políbila ho. Jack už jí nenechal kontrolu a přetočil se s ní, tak, že ležel on na ní. Nepřerušili při tom polibek. Jack se potom odtrhnul a podíval se jí do očí. Usmála se na něj, když uviděla jeho touhu. Na oplátku se na ni usmál a posunul se po jejím těle dolů. Ústy zůstal na jejích ňadrech, něžně kousal a cumlal její bradavku. Sam u toho sténala. „Jacku, prosím.“
Mohla cítit jak se Jack usmíval oproti jejímu ňadru. Posunul se ještě níž a jazykem začal kroužit okolo jejího pupíku. Znovu zasténala. Jack strčil prsty za okraje jejích kalhotek a stáhl jí je dolů, skončily kousek od jeho hromádky. Klekl si na posteli a podíval se na ni. Byla celá nahá a byla tam jen pro něj. „Tak nádherná.“ Zamumlal a položil se dolů a ni. Znovu ji políbil než do ní pomalu vstoupil.
Oba u toho zasténali. Jack se potom začal pomalu posunovat. Zprvu to dělal pomalu a Sam to dohánělo k šílenství. „Prosím, Jacku…“ Samolibě se usmál a ještě chvíli ji trápil, přičemž se znovu přisál na její ňadro. Sam se prohýbala, aby se pořádně střetnula s každý jeho thrustem.
„Jacku!“ Odtáhl se od jejího ňadra a podíval se na ni. Její oči doslova žadonily, aby se začal pohybovat rychleji, hlouběji a tvrději. Usmál se na ni a splnil její přání. Sam začala vzdychat při každém jeho thrustu. Jack se teď dostal k jejímu uchu a začal jí něžně kousat do lalůčku.
Sam zasténala, přičemž ho rukama hladila po zádech a když se odhodlal ji políbit, tak si ho přitáhla blíž, rukou na jeho šíji.
Oba cítili, že už se blíží ke konci, jejich dýchání začínalo být čím dál tím nepravidelnější a vzdychání a sténání častější.
„Jacku.“ Vzdychala Sam. Jack ji znovu políbil a za pár vteřin se udělal. Tenhle pocit přenesl přes okraj i Sam. Oba při tom zasténali jméno toho druhého.
Jack se s ní vysunul a lehl si vedle ní. Přitáhl si ji k sobě a pohladil ji po vlasech. „Miluju Tě, Sam.“
Sam se usmála a přitáhla se k němu ještě blíž. „A já tebe, Jacku.“ Prsty si hrála s chlupy na jeho hrudi.
„Proč nám to trvalo tak dlouho?“ zeptala se po chvilce.
Jack pokrčil rameny. „Stojí proti nám moc věcí, Sammie.“
Sam kývla „Asi ano, ale v žádném případě nelituju toho co jsem udělala, Jacku. Chtěla jsem to už sedm let.“
Pohladil ji po tváři „Ani já toho nelituju.“ Znovu ji vášnivě políbil. „Od prvního dne jsem po tobě tajně toužil.“
Obdařila ho obrovským úsměvem a taky ho políbila. „Půjdeme spát, jo?“ Jack kývl.
„Vrátím se k sobě, vypadalo by to podezřele.“ Řekl a sedl si.
Sam se na něj překvapeně podívala. „Jacku, mě je úplně jedno, co si kdo bude myslet, chci Tě tady, celou noc! Když tak, že jsem nebyla tak úplně v pořádku z toho jak si mě vzal jako rukojmí.“
Jack se na ni usmál. Chtěla ho tam. Tahle žena ho opravdu milovala a on vůbec nevěděl, čím si její lásku zasloužil. Jediné co věděl bylo, že ji taky šíleně miluje a to víc než kohokoliv jiného a že s ní chce zůstat po zbytek života.
„Nebo jim řeknu, že Tě strašně moc miluju a chci s tebou strávit zbytek života.“ Zazubil se Jack.
„Blázínku.“ Hihňala se Sam. „Žádné hihňání!“ Zavrčel jemně Jack a začal ji lechtat. Sam nemohla popadnout dech, a tak ji Jack po chvíli nechal.
Objal ji, políbili se a v pevném objetí usnuli.

Voják už při začátku odešel. A okamžitě to šel nahlásit nějakému generálovi, ten si přišel taky poslechnout a slíbil, že s tím něco udělá.
Hned ráno volal Hammondovi. Hammond nebyl překvapenej, ale popravdě byl zklamanej, že se nechali nachytat a taky, že jim to nevyšlo utajit. Ale ať už chtěl nebo nechtěl, hned jak se vrátili na základnu, tak je musel nechat postavit před vojenský soud. Zavolal si nějakýho desátníka a řekl mu, ať mu zavolá Jacka a Sam. Ti hned přišli, ještě pořád v uniformách.
„Plukovníku, majore… volal mi jeden generál, že prý jste se na té lodi spolu… sblížili.“ Vynesl to Hammond na světlo.
Ti dva se na sebe překvapeně podívali a chtěli začít protestovat, ale Hammond je zarazil. „Ne, mě nic nevysvětlujte, je mi líto, ale musíte do Washingtonu pře soud.“
A tak se taky stalo.
 
Žalobce předvolal hned Jacka. „Plukovníku, přísahejte, že budete mluvit pravdu a nic než pravdu a k tomu vám dopomáhej Bůh.“
Jack zvedl ruku. „Přísahám.“ Pronesl a šel si sednout.
„Takže, plukovníku, popište nám, co se stalo na té lodi.“
Jack kývl. „Ano, jistě. Dobře, miloval jsem se s ní, ale chci aby jste věděli, že z její strany to bylo nedobrovolně.“
Všichni v místnosti se na něj nechápavě podívali. Jack se po nich jen bez výrazu podíval.

 Prvně to mělo být jen jednoduché řízení, kde by vyslechli toho vojáka co je pozoroval a toho generála, Jacka a Sam, ale hned po předvolání prvního člověka, kterým byl Jack se to změnilo v opravdový vojenský soud a svědčit musela přijít polovina SGC, samozřejmě, že se všechno tajilo, soudu se mohli říct jen věci, které by nijak neohrozili činnost programu Hvězdné Brány.
„Plukovníku Jonathane O’Neille, majore Samantho Carterová, jste obviněni z porušení článku, který zakazuje jiný než přátelský vztah mezi důstojníkem a jeho podřízeným.“ Oznámil soudce.
Ti dva se dohodli, že nemá cenu zapírat a že řeknou pravdu. Sam ovšem nevěděla, co Jack řekl když byl sám u výslechu a ani proč byl uspořádán soud pro těžší zločiny.
Žalobce zase předvolal Jacka, ale tentokrát tam byl jiný soudce.
„Plukovníku, popište co se stalo na té lodi.“
Jack se zhluboka nadechl a začal vzpomínat. „Byl to večírek letectva, já a major jsme tam byli posláni jako zástupce jednoho tajného projektu. Na loď se nějak dostali teroristé a…“
Žalobce ho přerušil. „Prosím, plukovníku… víte co chci slyšet.“
Kývl a podíval se na Sam a díval se na ni i když promluvil. „Miloval jsem se s majorem Samanthou Carterovu.“
Dav zašuměl.Sam se mírně usmála, ale Jackova tvář byla pořád vážná a věděl, že Samina bude také až řekne to co si vymyslel.
Žalobce kývl. „Upřesněte to.“
„Znásilnil jsem ji.“ Vydechl Jack.
V davu to znovu zašumělo a ozývaly se i tiché výkřiky. Za to jeden z nich byl dobře slyšitelný. Byla to Sam, která vylítla ze židle.
„To není pravda!!!“
Soudce zamlátil tím kladivem. „Ticho v soudní síni!“ Otočil se k Jackovi. „Co jste to říkal?“
Jack se pořád díval na Sam. „Znásilnil jsem ji. Na té párty jsem ji opil a potom ji odvedl do pokoje. Tam ale řekla, že to nechce, ale já to i přes to udělal.“
Celé SGC se po něm nevěřícně dívalo. Nikdo si nedokázal představit, že by Jack někoho znásilnil a tím míň Sam. K té si přišel sednout Hammond s Davisem, aby ji drželi a aby ji donutili mlčet.
Všichni byli rozhození, a tak soudce udělal přestávku. On byl ten kdo byl nejvíc vyvedenej z míry, za celou jeho kariéru se nikdo k takovýmu činu hned nepřiznal. Když uviděl Sam jak vyletěla, tak si myslel, že jí asi někdo vyhrožoval, a tak si chtěl vyslechnout ostatní a na to se musel psychicky připravit, protože co udělal jejich velitel ho dovedlo k závěru, že tak trhlí budou všichni.

Jack a Sam se potkali na chodbě. Sam seděla zničeně na židli, Hammond vedle ní a uklidňoval ji. Když na chodbu přišel Jack, už s hlídačem, tak se na něj všichni s SGC otočili a nevěřícně se na něj dívali. Jakmile Sam postřehla, že všichni zmlkli, zvedla hlavu. Chvíli na sebe beze slova dívali. Hammond moc dobře věděl o co se Jack pokoušel, ale zároveň věděl, že Sam to tak nenechá. Zamračil se na něj a zakroutil hlavou.
Sam znenadání vstala a šla k němu. Všichni sledovali každý její pohyb. Kdyby ji znásilnil, tak za ním přece nepůjde, ne?
Stoupla si těsně k němu, tak, že se jejich těla téměř dotýkala.
„Jacku, proč si to kruci udělal?!“ zeptala se Sam, něžným hlasem. „Proč si ničíš život? Oni Tě zavřou ty blázne!“ V té poslední větě zvedla hlas a každý v něm mohl slyšet beznaděj.
Všichni netrpělivě čekali jeho odpověď a nikdo ani nemukl.
„Proč? Protože Tě miluju, Sam.“ Řekl tiše.
Zase to dokola zašumělo a už jim začalo docházet, že Jack se Sam snaží zachránit kariéru. Sam měla slzy v očích a pohladila ho po tváři.
„A chceš se nechat zavřít? A co já? Co když Tě taky miluju?“
Jacka to stálo moc přemáhání, aby se okamžitě nezohnul a nepolíbil ji. Při tom jak se ho dotkla zavřel oči.
Už se chystal odpovědět, ale najednou na chodbu přišel asistent a řekl jim, že už nastoupila porota. Všichni tedy začali odcházet zpět do soudní síně. Sam se zhluboka nadechla, ještě jednou se mu podívala do těch hnědých očí a potom ho jeho dozorce odtáhl zpět do místnosti.
Sam je mlčky následovala.
Na řadu přišli členové SGC. První byl seržant Davis:
„Ti dva spolu prošli peklem, on je ten poslední kdo by jí něco udělal.“
Potom předvolali Teal’ca. Ten měl na hlavě klasicky klobouk. Soudce ho tedy požádal, aby si ho sundal. Všichni v místnosti zadrželi dech, jestli uvidí jeho printu, tak to začne být podezřelé. Teal’c tedy kývl a sundal si ho. Nikdo ani nemukl. Ale všem se ulevilo, když uviděli na jeho hlavě obvaz, o ten se postarala Sam s Janet. Soudce se zeptal. „Co se vám stalo?“ Zase nikdo ani nehlesl. Co mu mohl Teal’c asi tak říct? Dostal jsem ránu tyčovkou?!
„Srazilo mě auto.“ Všichni si oddechli.
Aby se soudce nijak nedivil, tak Teal’covi vymysleli jméno, jmenoval se Mary Gates. Právník začal.
„Takže pane Gatesi, křičel někdy plukovník na majora?“
Teal’c se ani nerozmýšlel a hned odpověděl „Ne.“
Právníka to zarazilo. „Ne? Jak to můžete říct s takovou jistotou?“
Teal’c se usmál. „Hned jakmile jsem byl poprvé s majorem a plukovníkem v týmu, bylo mi divné, že se nikdy nehádali, nikdy žádná ostrá rozepře, nevědomky jsem se tím zabýval a s jistotou můžu říct, že na ni O’Neill nikdy vztekem nezvýšil hlas.“
Sam se na Teal’ca usmála a kývla.
Dále předvolali nějakého mladého vojína.
„Provokovala někdy major Carterová svým tělem plukovníka O’Neilla?“
Vojín se na něj překvapeně podíval a potom na Sam. Ten pohled se Jackovi vůbec nelíbil.
„To je hloupá otázka, tohle tělo provokuje každého a to nemluvím o jejím charakteru a znalostech. Buďte s ní dva dny v takovém kontaktu jako je plukovník a jste zamilovaný až po uši. A musím uznat, že plukovník odolával dlouho, pracují spolu už sedm let. A teď by pro sebe podle mého udělali vše na světě. Ale rozhodně by jí O’Neill nikdy neublížil! To ne!“ Sam se na něj usmála a taky na něj kývla. Potom se podívala na Jacka, teď už si i on sám přestal myslet, že by mu to mohlo vyjít.
Poslední byla na řadě Sam.
„Co se tam stalo, majore? Znásilnil vás plukovník?“ zeptal se právník.
Sam se podívala na Jacka a nespouštěla z něj oči.
„Milovali jsme se spolu, to nepopírám a nikdy to neudělám, ale neznásilnil mě! Chtěla jsem to víc než si dokážete představit. Sama jsem ho vysvlékla.“ Jack na ni zíral a kroutil hlavou. „Klidně vám to tady dokážu, pane.“ Otočila se na soudce. „Klidně se s ním budu milovat tady přímo před vámi. Dejte nám trest jaký chcete, ale za žádnou cenu mu nepřišijete znásilnění. Miluju ho a stojím si za tím.“
„Děkuji vám.“ Řekl soudce a naznačil jí, že si může jít sednout.
Když si šla sednout, musela projít okolo Jacka, neodolala a sklonila se k polibku. Jack se zvedl a objal ji. Líbali se důkladně. Jeden voják blízko u nich se zvedl, že je od sebe odtrhne, ale Hammond mu naznačil, ať to nedělá a celá soudní síň na ně mlčky zírala.
Za pár vteřin se ale rozletěli dveře a nakráčel tam prezident Spojených Států s jeho osobní ochrankou. Všichni v sále vstali a mlčky sledovali co se bude dít. Prezident zamířil rovnou k Jackovi a Sam, kteří se nenechali rušit ani tím hlučným vpádem.
Prezident ještě po cestě pozdravil Hammonda a zastavil se těsně u nich.
Tiše promluvil, ale dobře se to rozlehlo po celé místnosti.
„Tak krásnému majorovi bych taky rád podlehl, ovšem kdybych nebyl šťastně ženatý. Divil jsem se, že jste to vydržel tak dlouho, Jacku.“
Oba ten hlas velice dobře znali, a tak se od sebe odtrhli. Vyděšeně se na prezidenta podívali, ale když uviděli, jak se na ně zubí, tak se taky usmáli a unisono řekli. „Pane.“
Prezident se zazubil ještě víc a podíval se na Sam. „Stále krásná.“ Políbil jí ruku. Potom se otočil na Jacka a podal mu ruku. „Stále drzý.“
Jack se usmál. „To víte, pane.“
Všichni v sále, teda kromě členů SGC nechápavě čuměli.
Prezident se otočil na soudce. „Pane soudce, tahle situace není ani zdaleka tak jednoduchá jak by se zdálo a protože oba pracují na tajném programu, tak my uspořádáme vlastní soud, kde se budou moci hájit fakty, které by tady nemohli vyjít na světlo. A jelikož já jsem přímý nadřízený generála Hammonda, tak vím o čem mluvím.“
Prezident tedy vzal Jacka, Sam, zbytek SG-1 a Hammonda k sobě do Bílého domu. Když s Jackem šel ten hlídač, tak se prezident otočil
„Od tohohle muže mi nic nehrozí, pokud je obviněn ze znásilnění, tak se ho určitě nebojím, zůstaňte tady.“

Když přišli k němu do kanceláře, tak se posadili. Prezident se po nich rozhlédl. Pohledem skončil na Teal’covi a na Jonasovi.
„Vy musíte být Teal’c a vy Jonas Quinn, naši nejbližší mimozemští přátelé.“ Oba se usmáli a kývli.
Otevřeli se dveře a přišlo pár generálů.
„Takže, já jsem si usmyslel, že bychom aspoň trochu měli pozměnit pravidla. Teda aspoň pro členy SGC. Protože tam je to o něčem úplně jiném než v normální armádě. A z vašich hlášení moc dobře vím, že stejně tak jako vy Jacku, by jste riskoval pro Sam, tak by to samé udělal i Teal’c nebo pan Quinn… nebo se pletu?“
Ti tři se po sobě podívali. „Ne, jistě, že bychom pro ni riskovali život.“
„A kdyby vám někdo dal přímý rozkaz, aby jste ji nechali na nějaké planetě, udělali by jste to?“
Zase od všech tří unisono zaznělo „Ne.“
Prezident se usmál. „V to případě nechápu, proč by měl platit ten článek. Jacku, vím, že dokážete být rozumný, a tak to na vás otestujeme, pokud se to osvědčí, tak celé SGC bude mít tuto výsadu. Jacku, ale používejte to opatrně, tahle výsada není o tom, že musíte riskovat životy, je to o tom, že spolu můžete mít vztah.“ Dokončil prezident.
Jack a Sam se na sebe nevěřícně podívali. Pomalu jim na tvářích začal narůstat úsměv, měli sto chutí se na místě políbit, ale nejdřív se podívali na prezidenta. Ten se na ně znovu zazubil. „Právě jsem vám to dovolil.“ Ti dva už na nic nečekali a vrhli se na sebe. Seděli uprostřed gauče, na jedné straně byl Hammond a na druhé Jonas s Teal’cem.
Hammond se otočil na prezidenta. „Děkuji, pane. Málem jsme přišli o dva nejdůležitější členy naší planety. A kdyby jste nezasáhl tak aspoň o jednoho.“
Prezident se usmál. „Každý na této planetě jim nejméně sedmkrát něco dluží.“
Když se od sebe odtrhli, tak se chytili za ruce a otočili se na prezidenta. „Děkujeme, pane.“ Zase se usmál.
„Promiňte, ale za chvíli máme zasedání.“
Tak tedy odešli.

Někdo ale stihl novináře informovat o tom, že prezident si na sebe převzal jeden případ, a tak na ně před Bílým Domem čekali.
„A kruci.“ Řekl Jack když je uviděl. Všichni se zhluboka nadechli a začali se nimi prodírat. Prezidentova ochranka jim trochu uvolňovala cestu, ale jejich otázky mohli dost dobře slyšet.
„Odkud znáte prezidenta…“
„Je pravda, že je to váš přímý nadřízený?“
„Proč jste řekl, že jste ji znásilnil?“
„Zůstáváte spolu?“
„Jaký jste dostali trest?“
„Na čem pracujete?“
„Je pravda, že jste zachránili loď po útoku teroristů?“
„Řekl prezident, že jste krásná?“
„Budete v tom pokračovat?“
„Dáte mi autogram?“ ozval se malý kluk před Jackem a Sam. Podívali se na sebe a usmáli se. „Jak se jmenuješ?“ – „Tim.“
Oba se usmáli. „Timovi Jack a Sam.“ Oba se tam podepsali.
Jak se prodírali dál, otázky pokračovaly.
„Odkud je to jméno Jonas?“
„Jací jsou to podřízení?“
„Co má váš tým na práci?“
„Co prezident myslel tím, že ví o čem mluví?“
„Řekl prezident, že jste drzý?“
„Milujete ho?“
„Co schováváte pod tím obvazem?“
„Milujete ji?“
„Je pravda, že by jste se tam spolu vyspali?“
„Opravdu spolu pracujete už sedm let?“
„O jakých znalostech mluvil, vojín Simmons?“
„Je pravda, že máte doktorát z astrofyziky?“
Konečně už se dostali přes novináře.
Nasednuli do auta, které je přivezlo a vrátili se do hotelu. Tam se hodně rychle sbalili a rychle zpět do Colorada.