Titul: Mata Hari
Autor: Telkena
Překladatel: SaMarBe
Žánr: Romance/sex
Páry: Sam/Jack, Sam/Baal
Hodnocení: Dospělí (hodně!)
Délka: Velmi dlouhé
Časová osa: Cca 10. série
Stav: Kompletní
Synopse: Země je ohrožována Ori a Ba'al má informace, podle nichž jde postavit zbraň, která je může zničit. Za to chce sex se Sam, která to přijmá. Jack to nese těžko...

__________________________________________________________

1. kapitola

Sam mohla cítit, jak jsou její nervy napjaté, stejně, jako slyšela ozvěnu svých kroků na podlaze goa’uldské lodi, její prsty svíraly pažbu její zbraně. Něčí ruka se pozvolna chopila jejího loktu a její velké, modré oči vzhlédly k Jackovu ustaranému obličej, jež na ni shlížel. „Poslouchejte...” zašeptal tajnůstkářsky a ona se zaměřila na jeho slova místo toho sexy způsobu, kterým držel její loket. Jak dlouho to bylo od toho, co jej naposledy viděla?
„Nevěřím Ba’alovi v čemkoli, co říká nebo dělá.”
„Ani já ne, pane...” ujistila ho.
Jeho oči se zatřpytily. Yep, chyběl jí. I tento výraz v jeho obličeji. Černá uniforma, černá kšiltovka na jeho hlavě, rozkošně opálená kůže a ty oči. „Jo, tak...” pokračoval. „Tak jen nezkoušejte nechat cokoliv, co nabídne, aby způsobilo, že mu začnete důvěřovat.” Usmála se na to. „Jednal jste s ním nedávno v bližší situaci. Znáte nový způsob přemýšlení.” Jeho  ruka svírala její paži a Sam mohla cítit, jak její tělo zaplavilo teplo. Cítila téměř nadpozemsky, byl tu znovu s ní. Neviděla ho téměř rok, dokud se včera Ba’alova loď neukázala na orbitě a Jack nepřijel z D.C., aby to osobně řídil. Jestli tohle nebyla vhodná doba se ho znovu dotýkat nebo znovu cítit jeho dotek, tak mohla přísahat, že to byl jen výplod její fantazie. A Bůh ví, že si ho představovala velice nedávno - nechtěla by si to připustit. „Počítám s tím, že mi řeknete, jestli se cokoliv nepovede...” Skončil.
„Samozřejmě, pane...” zašeptala zpět a viděla Jackův úsměv. Nikdy se na ni nesmál tolik, jako to dělal teď, od toho, co se vrátil. Nebo se jí dotkl při každé příležitosti. Strávili 8 let nedotýkáním se sebe, bylo to znervózňující a vzrušující. Špatná věc, když je na misi.
Ruka na jejím lokti setrvávala ve vděčném dotyku. „Okey, podplukovníku.” řekl hravě. „Ještě jeden na cestu?” zašklebil se potom a stáhl si kšiltovku do čela před tím, než se přemístil před ni a její tým pár kroky, byly jisté a tvrdé. Jeho ruce, ukryté v jeho oblíbených rukavicích bez prstů, držely v bezpečném stisku jeho zbraň, ale jinak neukazoval žádnou známku nejistoty.

Ba’al měl pro ně nabídku. Něco, co jim mohlo pomoci porazit Ori. A Jack se dostavil na jednání s tím hadem osobně. Tak, jak ho Sam znala, věděla, že tohle není správný muž pro tuto práci. A nepochybně mu dělalo radost být zpátky v akci, zpátky s nimi. Pomalu stárl, jeho vlasy se zdály mnohem šedivější, než si pamatovala, ale vypadal odpočinutě. Naprosto znuděný, ale odpočatý. To bylo, proč skočil po šanci vést tým osobně. Sam se pro sebe usmála. Vypadal dobře, jestli tak někdy v uniformě, jdoucí v jejich čele a vedoucí tým, nevypadal - náležel sem. A taky ano. Nebyla to otázka toho, co Washington říká, tohle bylo, kam patřil. 
Viděla jeho pěst stoupat a zastavili se za ním, zbraně připravené. Chybělo jí to. Jeho jedinečný styl vedení na misích. Držela svou pozornost na něm, když její oči kontrolovaly okolí. Dveře před nimi se otevřely a Ba’al byl na druhé straně, vysoký, neuctivý, s dvěma strážci po svém boku vítal SG-1.
„Ba’al!” řekl Jack a zamával jednou rukou, v druhé držel opatrně zbraň. „Kamaráde! Dlouho jsme se neviděli. Nezavoláš, nenapíšeš a najednou nám uděláš tak zajímavou nabídku.”
Goa’uld se zašklebil. „Také vás rád vidím, generále.”
 „Jo, tak...” Pohlédl jeho nohy. „Koukám, že se tvůj vkus oblékání moc nezlepšil...” Sam pro sebe potřásla hlavou. Bože, chyběl jí. Podívala se na Ba‘ala. Musela si připustit, že zřídkakdy měl se nějaký had vyznačoval něčím tak silně jako oblečením.
„Nebudete potřebovat zbraně, O’Neille... Prosím…” Naznačil jim, aby ho následovali.
„Jistě, ale necháme si je, jestli ti to nevadí.” Ba’al za chůze pokrčil rameny a lidé ho následovali. Jack počkal sekundu, než ho následoval, jeho tým za ním. „Říkáš, že máš něco, co můžeme použít, abychom nakopali Ori jejich božský zadek.”
„Vždycky jsi měl zvláštní výběr slov, O’Neille…” řekl Ba’al s úsměvem. „A ano, mám...” Vedl je do control room s různými počítači. „Nashromáždil jsem dostatečné informace o Ori k postavení zbraně, která je pomůže zničit. Neutralizuje veškeré jejích schopnosti.”
Jack na něj zíral, naklánějíc hlavu na stranu. „A ty to děláš proč? Tahle zbraň ti může dát podstatnou sílu v galaxii.”
Ba’al si frustrovaně povzdechl. „Podívejte se okolo, generále!” oslovil ho ironicky titulem. „Od našeho posledního setkání se mnoho změnilo. Očekával jsem, že vás vaše žena bude lépe informovat...” Jeho oči cestovaly přes tělo Sam s důvěrností, která způsobila, že se v Jackovi začala věřit krev.
„Moji muži mě informují skvěle.” zaskřípal zuby.
„Opravdu? Vážně to dělají? Potom mi řekni, proč chci tuhle zbraň postavit?”
Jack na něj vztekle hleděl. „Vypiluješ tak svůj smysl pro drama.”
„Zemřeš za sekundu, ubohý člověče!”
„Hey, hey, klid!” zvedl napůl zakrytý prst.
Ba’al si povzdechl. „Vy, podplukovníku Carterová...” Řekl její jméno a titul hořce. „Budete schopná ověřit data. Dám jí přístup k informacím a schématům části zbraně.”
 „Proč části?” zeptal se Jack. Nyní se dostali blíž k opravdové pointě. „Dej nám data a jdeme nakopat zadek.”
Ba’al se zašklebil. „Zeptal bych se za jakou cenu.”
„Ah!” Jack se zatvářil překvapeně.
„Pořád pracuji na detailech, ale bude to v řádu dodávek spousty zbraní, nějaká malé planeta, kde se budu moct usadit…”
Jack pozvedl obočí. „Zbraně? Nemyslím si...”
„Budete radši zabiti těmihle věcmi? Nejste v pozici k vyjednávání, O’Neille.”
„Jsi v té samé situaci.” upozornil Jack.
„Jsem jedna osoba, můžu lehce zmizet, schovat se… Můžete nechat celou svou planetu zmizet?” Jack mu toužil rozbít pusu. Po minutě zírání na toho druhého, Ba’al zamával rukou. „Nevadí. Budeme pokračovat v detailech o mém honoráři po vaší...” Jeho oči ještě jednou prozkoumaly celou Sam s uznalým úsměvem. „Ženou... potvrdí důležitost těchto dat.”
Jack pokrčil rameny a zatarasil mu výhled. Ba’al potlačil úsměv. O’Neill byl nedůtklivý, když šlo o tuhle. Může mít tenhle O‘Neill malou slabinu? Udělal gesto pro Sam. „Pojďte, drahá...” Šel k počítači.
„Jmenuje se Carterová.” Sam ho následovala a vyměnila si s Jackem pohled.
Ba’al se vydechl. „Dobře, věřil jsem, že vaše jméno dá základ tomu, jak úžasně budeme spolupracovat… Replikátoři… Merlinova zbraň… Cítím mezi námi pouto, vy ne?” Dostal se prstem až na její tvář, než ho silná ruka umístila zpátky na jeho hruď a pak ucítil prudké trhnutí, jak ho O’Neill otočil k sobě. 
„Dotkneš se mého muže znovu a zabiju tě..” zavrčel
Ba’al se rozesmál, signalizujíc, že jeho stráž může odejít. „Generále… nejste příliš nevrlý?” Tlačil Jacka pryč. „A ona je stěží muž… Nebo jste byl v celibátu tak dlouho?”
 „Pane!” zavolala Sam, když Jack muže před sebou udeřil. „Můžete to vy dva nechat na jindy?” Mohla vidět, jak Jack svírá čelist, když si Ba’al narovnal tuniku a vracel se zpět k ní.
Otevřel jí soubor a ukázal jí, kam si může sednout. „Bude to dlouhé čtení. Zabere vám to čas, zlato.” Sam se kousala do jazyka a mlčela. Hrát poslušně bylo v tuto chvíli nejlepší. „A nezkoušejte kopírovat data nebo ničit zbývající témata. Nepracujte, jen čtěte…”
Otočil se na ně. „Předpokládám, že budete chtít zůstat společně…” řekl, znechucen lidskou předvídatelnou povahou. „Ale v této místnosti se budete nudit... můžete se tu potulovat. Kromě věcí v tomhle počítači, které je bezpečně chráněno, loď nemá tajemství. Nicméně, raději se nevzdalujte se odtud. Nechceme řešit žádné nepochopitelné incidenty...Zavolejte mě, až Samantha skončí.” dodal, když odcházel pryč, ale nechal tu jednoho muže.
„Jmenuje se Carterová!” zařval za ním Jack. Bože, nenáviděl toho chlapa. Samantha. Jak arogantní od něj. Nakope mu zadek. Dveře se zavřely, on se konečně otočil a přešel k Sam. Na obrazovce před ní se pomalou posouvala data. Nahnul se k ní, aby se mohl podívat, jednou rukou svíral opěradlo její židle, druhou se podpíral o okraj konzoly, jeho obličej byl u jejího až v znervózňující blízkosti. Ukradla si letmý pohled na něj, měl napjaté rysy, oheň v očích. Chtěl ty informace a chtěl je hned. „Tak o čem to mluvíme?” zašeptal jí do ucha, když se tým nedíval.
„Vypadá to, že jsou to informace o tom, jak jejich síly působí, hodně psychologie, fyziky ohledně jejich moci. Myslím, že později tu budou data o jejich technologii…”
„Štve mě, že to má Ba’al.. Nevím jak… a tohle mě štve mnohem víc…” řekl a pohlédl na ni. Byl příliš blízko, jejich dechy se mísily. Dělal to úmyslně, dělal to od toho, co se vrátil do SGC a poprvé ji uviděl, věděla to. Objetí, úsměv, stálé náhodné doteky, blízkost. Dělal to všechno a nezkoušel to schovat. A to ji opravdu děsilo. Mohli to dělat, otevřeně, lidem na očích a nestarat se o to. Protože to mohli dělat teď.
 „Co mi vadí je, že se můžeme dostat…” zašeptala Sam, zkoušejíc dýchat pravidelně. Stávalo se to vždycky od toho, co ho uviděla a teď tady byl a ona neměla čas s ním být sama. Žádná šance jen mluvit. Jen oni. Ne před tím, než se z této situace vylížou.
Zahlédla Jackův pohled, viděla, jak jeho oči sjely na její rty pokaždé, když promluvila a ona cítila, jak nedobrovolně přemýšlí o tom, jestli by ji chtěl políbit. „Chci vám říct, Carterová, nemyslím, že vyjednávání půjde lehce… Nesmíme mu dát, o co si řekne…”
Přikývla. „Já vím… Najděte způsob…”
Smutně se usmál. Měla v něj větší důvěru než on sám. „Yeah…” Ruku, kterou měl před tím na opěradle její židle, přemístil na její rameno s jemným úsměvem na rtech a lehce stiskl. „Dejte se do práce, podplukovníku…”
Cítila, jak ji jeho prsty hladí v zadu na krku a postupně jeho dotyky mizí, jeho oči se dlouho vpíjely do jejích, když odcházel. Přemýšlela, že jim nikdy neměla dovolit, aby se jí dotkly, protože právě teď po nich šíleně toužila. Teď ho měla zpátky na hodně dlouhou dobu. Bylo to šílené, bláznivé, špatné jako ztřeštěné, byla pro něj. Nikdy ho neměla nechat odejít tak snadno. Otočila se zpět k obrazovce s pohledem a elánem prokousat se přes to. Na tohle měli čas později. Na něj měla čas později a slíbila si, že vyhoví každé své touze. Tohle trvalo příliš dlouho. Ukradla si jeden malý letmý pohled na muže, který teď opatrně přeházel po místnosti. Vysoký, široká ramena, silný, hbitý. Yeah, deset let bylo příliš dlouho, když nepřišel konec, který ona chtěla.

O dvě hodiny později. Jack skoro slzel nudou. „Carterová, už jste hotová?” Věděl, že si sebou mě vzít svoje jo-jo.
„Pane…” otočila se na židli. „Nejsem ještě ani za půlkou. Tohle je opravdu velké množství čtení.”
„Skvěle!” řekl naštvaně a s povzdechem se zvedl ze země. „Tak co? Je to možné?” přešel k ní
„Je, pane… je to… Netuším, jak získal tolik informací, ale všechno je to možné...” Chytil svou zbraň. „Okey… dokončete to čtení. Vyřešíme, jak to ukrást, později…”
„Vlastně…” řekla, dívajíc se na něj. „Už jsem to zkoušela…”
„Hodná holka!” řekl rozverně, jeho ruka škubla s jejím ramenem. „Omlouvám se, Carterová.” zašeptal, jakmile si odkašlal.
Usmála se na něj, když se zase narovnal s dětinsky nemístným výrazem ve tváři. „Kradení nebude práce. Obelžeme sebedestrukci, jestli je nekvalitní. Riskneme, že ztratíme všechno…” 
Jack naklonil hlavu vpřed a před tím znovu pohlédl do jejích zklamaných očí. „Jaká je šance, že dokážete zachovat všechno?” Zavřela oči. „Yeah…” Položil svou ruku na její, kterou měla na konzole a uklidňujícím způsobem ji zmáčkl, jeho dlouho prsty její ruku objaly, jeho palec, zhrublý léty práce s těžko výzbrojí, hladil její dlaň. Chyběla mu tak moc jako on jí a narozdíl od ní se nebál to ukázat. „Okey, nedělejte si starosti.” Stiskl její ruku znovu s úsměvem.. „Dostaňte se přes to. Já budu mluvit s D.C. a starým hadem. Dostaneme to.”
„Buďte opatrný...” řekla, když se znovu narovnal.
„Vždycky jsem…” odpověděl arogantním tónem.
„Pane…” Její tón byl víc starostlivý, než chtěla. „Vy a Ba’al za sebou máte hodně těžkého. Jen…”
„Bojíte se o mě nebo o informace…” přinutil se nechat vyjít na povrch pochybnosti s důvěrou v jeho očích. Ona zkoušela ty své nezavřít. Občas ty neexistující překážky dělaly věci mnohem horší.
„O oba…” lhala Sam. Ale pohledem do jeho očí věděla, že on to ví líp. „Možná můžeme zavolat vyjednávače ze Země...“
Vědoucně se usmál. „Informace budou v pořádku, Carterová.” Krátce znovu stiskl její rameno. „Dokončete to čtení...”
Právě chtěl odejít, když se její ruka obtočila okolo jeho zápěstí, nechajíc ho dívat se do jejích zmatených očí. Nechtěla přerušit kontakt, stejně jako on využíval příležitosti udělat to před tím. Dívala se na něj. „Vezměte Valu sebou.” řekla a on se zamračil. „Zná Ba’ala z doby, kdy ještě také byla goa‘uld. Ví, jak myslí a je stejně dobrá v podvádění jako on.” Sekundu koukal do jejích očí, potom na informace a zvažoval to.
„Dobře…” Otočil se zpátky ke zbytku týmu s posledním úsměvem ohledně jejího rozkazu. „Okey děti, rozpustíme to. Volno pro všechny, ale zůstaňte v kontaktu. Půjdu si promluvit s Ba’alem. Valo, pojďte se mnou. Came, zůstaňte s Danielem, T, ty s Carterovou.”
Brunetka k němu vzhlédla, potom na Daniela a našpulila pusu. „Se mnou, Valo!” řekl hlasitěji
„Co jsem říkala?” stěžovala si.
„Máte to napsáno na čelech…” okomentoval to Jack, když šel pryč bez čekání na ni. Poklepala nohou a hnala se za ním závratnou rychlostí. Bože, zešílí z ní. Připadalo mu odporné dívat se, jak jasně ona a Daniel vystavují svou sexuální vzájemnou přitažlivost, když pracují ve stejném týmu, když on během 8 let čistého pekla cítil něco k Sam a nedával to najevo. Bylo to bláznivé, špatné, nedovolené a prostě jasně hloupé. Proč ji Landry takhle umístil? Začínal mu stárnout úsudek? Pomluví si s tím mužem o řádném protokolu. Nejsou vojáci, ale jsou tu hranice slušnosti, zatraceně. A tahle žena nikdy nevěděla, že ta slova existují.
„Ba’ale!” řekl, jakmile vešel do něčeho, co vypadalo jako jeho kancelář. „Pojďme mluvit o tom, co přesně chceš před tím, než to zvednou mí lidé.” Nenáviděl úsměv na goa’uldově tváři. Ale nebyl už jen plukovník a potenciální záchrana Země závisela na něm. A tak byl Jack zticha, odložil svou zajištěnou zbraň a posadil se s Valou vedle sebe.

O další dvě hodiny později ji oči začaly pálit a slzet, jak hleděla na obrazovku. Poslala Teal’ca někam na obhlídku, protože jeho tichá přítomnost ji začala znervózňovat. Něčí ruka přistála na jejím rameni a ona vyskočila, když se před ni položil talíř jídla. „Bože, vyděsil jste mě...” Vzhlédla a viděla, jak se Ba’al na ni culí.
„Tak, Samantho, dejme tomu, že se známe dlouho, můžete mi říkat Ba’ale.” Naštvaně na něj hleděla. „Nic jste nejedla. Nerad bych, aby vaše rozhodnutí bylo ovlivněné.” řekl k jídlu. Nekomentovala to, jen strčila do svého talíře.
„Kde je generál O’Neill?” zeptala se opatrně.
„Šel na planetu mluvit s jeho…” Odmítavě zamával rukou. „Nadřízenými o mých požadavcích.” opřel se o konzoli na její straně.
„Jistě jste podal slušné požadavky. Protože ta data jsou… Nemáte žádný plán…”
„Oh, myslím, že mám, Samantho.” usmál se na ni. „A požadoval jsem, co potřebuji. Vaše problémy se mě netýkají…”
Položila vidličku a zírala na něj. „Nebudou moc vstřícní, můžete se stát nebezpečím, jakmile Ori budou poraženi.“
Ba’al se usmál. „Myslel bych stejně, kdybych byl na jejich místech.” Pohlédl na obrazovku přes rameno. „Potvrdila jste si důležitost těchto dat?”
„Domluvila jsem se Sborem náčelníků štábu a Prezidentem.” přiznala. „Budou… mají těžkou volbu, jestli říct ne… Jestli řeknou ne…”
Ba’al se pro sebe usmál, přestal se opírat o konzoli a vzal to několika kroky dokola kolem místnosti.“Bojíte se o své lidi…”
Nepohlédla přes rameno na něj, stále se dívala na obrazovku. „Samozřejmě, že ano…”
„A chcete tyhle informace…” řekl, zírajíc na ni a zkřížil ruce na prsou.
„Jste si vědom důležitosti těchto dat.” odsekla mu.
Zašklebil se. Samozřejmě, že byl. „Tak potom… podplukovníku Carterová…” protáhl její jméno a hodnost. „Co by jste řekla…” pomalu se otočila tváří k sebevědomému goa’uldovi, jež ji iritoval. „Podpoření dohody… musíme to tak zvát?”
Zúžila oči. „O čem to mluvíte?”
„No…” řekl s hranou nevinností. „Můžu se s pořádně vsadit, že vaši lidé řeknou ‘ne‘mému malému požadavku.”
„Nevíme to…” řekla rychle, srdce v krku. Nemůžou. Potřebují ty data.
„Yeah… víme.” téměř na ni zasyčel. „Ale v každém případě…” pokynul k odchodu. „Pobavte mě… Předpokládejme, že budou souhlasit…” Viděl, jak Sam rychle uklidňuje dech a zírá na něj. „Tyto informace nejsou pro mě použitelné…” přiznal upřímně. „Jak jsem řekl O’Neillovi, nemůžu je použít. Chci, aby jste to měla… Chci vás ke zničení těchto frustrujících z kurvy synů.…”
Sam zvedla obočí a povýšeně se usmála. „Nevěřím vám, jestli řeknete, že jste nám to chtěl jen dát.“ 
„Jen dát?” Ba’al se rozesmál. „Ne, ne, má drahá Samantho.” Posunula se na židli. Nenáviděla, když jí takhle říkal. „Ne jen dát. Ale radši než dohodnout s vašimi lidmi, dohodnu se s vámi.”
Potřásla hlavou. „Nejsem oprávněna k vyjednávání…”
Ba’al zvedl prst a přerušil ji. „Tohle je nabídka, ke které nejsou v pozici, aby to mohli komentovat nebo ovlivňování jakýmkoliv způsobem…” Snažila se udržet svou pusu zavřenou. „Tohle je způsob…” Hledal správná slova. „Požadavku, který dokonce vaši lidé- pokud se je rozhodnete o tom informovat - odsouhlasí vaše rozhodnutí: jestli to přijmete, nebo popřete.” Zúžila zorničky. „Lidé jsou jako tito… Dokonale správní… podobní, jako O’Neill.”
„O čem to mluvíte?” odsekla. Neměla ráda hry. Hlavně s protivníkem, jak je on..
Narovnal se. „Země dostane všechno v tom počítači, pod podmínkou, že strávíte jednu noc v mé posteli.“
Snažila se popadnout dech. „Co?” Vykřikla, vystřelujíc ze židle. Její dech byl rychlý a ona mohla ve své hrudi cítit srdce tlouct rychleji a rychleji. “Vy… Vy mě chcete… Co???”
„Myslel jsem, že je to hezky jednoduchá záležitost.” usmál se. „Strávíte jednu noc se mnou a všechno, co mám na porážku Ori, je vaše.” Zírala na něj s otevřenou pusou. Utahoval si z ní.
„Tohle je šílené…” zašeptala šokovaně. „Pomátl jste se?” Najednou pobouřeně křičela. „Já nikdy… NIKDY nedovolím, aby jste se mě dotkl…”
„Jednoduchá feministickou urážka, podplukovníku!” přerušil ji.
Tváře Sam zrudly vztekem. „Nemá vás to tak šokovat. Strávili jsme dříve spoustu času pracováním společně, poznáváním se. Jste velmi krásná žena… A já rád dostávám velice krásné ženy…”
„Jste šílený…”
„Ani ne…” Vrátil se ke konzole a Sam před ním najednou o pár kroků couvla. „Tohle je přímý odkaz do počítače  SGC...” řekl, mačkajíc pár kláves. „Přenos dat zabere 8 hodin a 15 minut. Prožijte těchto 8 hodin v mé posteli a přenos dat se spustí.”
Chtěla něco říct, chtěla říct cokoliv. Dívala se na ta data na monitoru, tak moc, tak blízko k docílení toho unikajícího vítězství, odkaz byl tady, mohli mít všechno, co potřebovali k navození míru během pár měsíců. A to všechno mohla mít, pokud s ním bude mít sex. „Proč?” zašeptala. „Proč já? Proč tohle? Mohl jste se zeptat na cokoliv jiného… Jiné věci, které potřebujete… Proč tohle?”
Znovu se usmál. Nedocházelo jí to, že? „Připouštím, že jsem se touhle představou bavil docela dlouho, Samantho…” Zvedla obočí. „Jak jsem řekl, všechny naše spolupráce způsobily… Bližší pohled na vás… Jste velice přitažlivá žena. Také velmi krásná…” Změřil ji pohledem. „A tyhle uniformy to trochu schovávají.“ Náhle se cítila překrytá. „Přitahujete mě a chci vás. Ale vy by jste samozřejmě nechtěla ustoupit žádosti jako je tato bez důvodu…”
„Co vás přimělo myslet si, že bych teď ustoupila?” zaútočila pevným hlasem
„Protože…” Ba’al k ní přišel blíž. „Mám něco, co vy zoufale chcete…” zašeptal tajemně. „Tak se nebojte, budu fér … Můžete volat, co opravdu chcete, zvolte hranice tohoto malého... sexuálního setkání. Ale buďte moje po 8 hodin. Tolik času, kolik já zvolím.”
Cítila, jak jí rudnou tváře a její tělo se začalo třást. “Jděte k čertu, Ba’ale!” prskla na něj.
„Podplukovníku Carterová…” řekl trpělivě. „Připomínám vám, že to, jestli Ori zničíme, není můj hlavní zájem. Nicméně pro vás ano. Navrhuji vám, aby jste o tom přemýšlela velice opatrně. Máte mé slovo, že nebudete zraněná a budete užívat veškerého komfortu mé lodě.” Sevřela čelist a hleděla na něj, ruce sevřené v pěst. „Jste krásná žena, Samantho. Je to dlouho od doby, co jsem si užil ženskou společnost a tady jsou všichni velice neuspokojující. Jste…” Odmlčel se a táhlým pohybem se dotkl její tváře. „Jedinečná…” usmál se, hledíc na ni. Měla žár, kuráž, byla silná a hrdá. Mohl téměř tušit, jak skvělé bude mít ji v posteli a mít její tělo na dosah. Píchat ji, způsobit její sténání a křik, donutit její tělo potit se a třást.
Otočil se ke konzole. „To je ten odkaz, Samantho. Řekněte ano a přenos začne. Je to jednoduché. Řeknete ne, odletím se svou lodí, schovám se a vy mě znovu neuvidíte, můžete se dohodnout s Ori po svém.” Viděl, jak její oči dlouze zírají na blikající signál, čekající na jeho kód. Všechno, co kdy potřebovali. „Dejte mi vědět, jak se rozhodnete.” S tím od ní odstoupil a dveřmi odešel, Sam stála, v šoku zírala na obrazovku. 

Dalších pár hodin trávila na Valině předchozím místě, sedíc na zemi proti zdi, hledíc do vesmíru a zkoušejíc v tom najít nějaký smysl. Popravdě, její mysl byla prázdná. Zkoušela přemýšlet, zkoušela cokoliv zpracovat. Nevěděla, kde začít. Byla to legračně jednoduchá dohoda. A tak čistá. Tak kde je problém? Sam nevěděla. Každá její část, která trávila život obranou a ochranou všeho, co jí bylo drahé, vlast, planeta na ni křičela, aby řekla ano a dostala, co potřebují k vítězství, ne k válce či masakru, když se její lidská stránka pobuřovala nad tím, na co byla tázaná, co bylo požadováno k návratu. 
Nebylo to, že by byl Ba’al odpudivý muž. Vypadal opravdu dobře a byl atraktivní. Neuctivý, inteligentní, okouzlující. Ale je a vždycky bude nepřítel. Ohrožoval Zemi a její tým, její přátele a způsoboval utrpení. Nezmínila se, co udělal Jackovi. Jak mohla strávit noc v posteli toho muže? Jak se mohla na něj podívat a přijmout tělo muže, který nemilosrdně mučil Jacka, opětovně až na pokraj smrti. Vstala a opustila místnost. Jestli Mezinárodní komise řekne ‘ne‘jeho původní nabídce, neví, co by měla udělat. Udělá to. Nevěděla jak, ale udělá. Najde způsob.

Samolibý úsměv na Ba’alově tváři byl něco, co Jack instinktivně nenáviděl. Bylo to už z principu, měl radši Goa’uldy mrtvé. Tohle je přesně jeden z nich. „O’Neille…” uvítal ho s úsměvem.
„Chcípni…” oplatil mu, jakmile se přemístil z oblasti kruhů. „Carterová je stále u počítače?” zeptal se mimochodem, kráčel přímo k té místnosti. Znal Sam. Neodešla by odtamtud.
„Opravdu je.” zmínil se Ba’al. „Je to velice odhodlaná žena…” Jack potřásl hlavou. „Také velice krásná…” zachytil O’Neillův ledový pronikavý pohled. „Obtěžuje vás, čeho jsem si všiml?”
„Obtěžuje mě, čeho jste si všiml na komkoliv z mého týmu.”
„Ale ona je zvláštní, není to tak, generále?” Znovu zesměšnil jeho hodnost.
„Táhni k čertu!” zamumlal Jack.
„Měl jste ji někdy?” pokračoval v otázkách klidným tónem.
„Co?” Jack se zastavil a pohlédl na něj se stěží kontrolovaným vztekem.
„Je pod vašim velením. Užil jste si s ní někdy?” další věc, kterou Ba’al zachytil byla, že s ním Jack praštil proti zdi a jeho ruka drtila jeho krk.
„Ještě jednou se o Carterové zmíníte takhle, tak vás zabiju!” Znovu s ním praštil o zeď pečlivě změřeným gestem, předtím, než ho nechal spadnout na zem.
„Beru to jako ne…” zamumlal si Ba’al pro sebe. Nádherný malý detail, jehož se mohl chytit. Díky O’Neillově hlouposti a nevíře v lidskou myšlenku slušného zacházení, bude se těšit z jeho ženy, než on sám dostane šanci. „Představoval jsem si vás jako většího muže....” řekl, jak se zařadil vedle něj. „Tak rozkošná žena pod vašim velením a vy jste si jí nikdy neužil…”
„Užít si není všechno! Jsme přátelé! Dobří přátelé! Je úžasná společnost!” řval naštvaně. „Skvěle jsme si popovídali.”
„Jsem si jistý, že je stejně lepší v posteli.” řekl a jak čekal, uviděl, jak Jack sahá po své zbrani. „Ušetřete mě toho dramatu, generále.” přistoupil k němu. „Oba víme, že to neuděláte.”
„Nevsázel bych se…” zavrčel. „Já nevím, co sakra zkoušíš, ale drž se dál od Carterové!”
Ba’al zíral na jeho ústup. Odešel rychle a vztekle. Tohle byl ten nešťastnější bonus k celé situaci. Nakopnout O’Neilla tam, kde to opravdu bolí. Ten šašek byl do ní zamilovaný. Oh, teď si bude užívat její přítomnost ve své posteli ještě lépe.

Sam se chodila dokola, když uslyšela otevírání dveří. Viděla ho vejít s velkým vztekem v obličeji. „Řekli ne, že?” řekla, srdce se jí v hrudi zastavilo a krev se jí hnala do tváře.
Jeho další kroky se zastavily. “Yeah… Doufám, že budete stručná…” zašeptal zamračeně.
Rychle přikývla a těžce polkla. „Ano, budu… Doufala jsem, že změní své mínění a vy přijdete s jinou odpovědí…”
Jack zavřel oči a postavil se před ni. „Omlouvám se…” Škrábal se na ruce. Přikývla. Nebyla to jeho chyba, neměl by se omlouvat. „Daniel šel zpátky a zkouší je přesvědčit, aby řekli ano.”
 „Já vím…” Sklonila pohled. „Dostala jsem odkaz. Neřeknou ano…” Cítila jeho dlouhé, teplé prsty na své tváři a zvedl její bradu.
„Co je špatně?” zašeptal, dívajíc se na ni.
„Nic… Já jen…” Pohlédla zpátky směrem k konzole. „My opravdu potřebujeme ta data, pane…” Jeho ruka se přemístila na její rameno, když se s ní díval na prázdnou obrazovku. Otočila se, aby na něj pohlédla a zamračila se. „Co je špatně?” Zopakovala jeho otázku.
Jack  nikdy nelhal a Sam mohla v jeho očích vidět hněv. „Ztratili jsme tři další lodě v bojích s Ori. Homeworld Security dostanou zprávu, jakmile budu připraven přijet. Chtějí to napravit v  SGC…”
„Oh, bože…” posunula svou ruku na jeho na jejím rameni a stiskla.
Potlačoval emoce a potřásl hlavou. „Pokračujte v práci na té zatracené věci. Chci ty informace mimo tenhle terminál. Půjdu si promluvit s tím zmetkem.” Jemně ji pohladil po tváři před tím, než se otočil k odchodu.
„Co doufáte, že se stane?” řekla.
„Nevím… něco…” Pohlédla na něj s nadějí v očích. „Cokoliv, co nám pomůže…” Necítil se moc nadějně. „Věřím, že žebrání může pomoct…” zamumlal si pro sebe, když odcházel.
„Jacku…” Cítila, jak se jí sevřelo hrdlo, když řekl ta slova. Ale on se zastavil a otočil se na ni. Už věděl, že je něco špatně. Škubla sebou. Dobře, může z toho vycouvat. „Musíme si o něčem promluvit...”

2. kapitola

„Oh?” řekl Jack, jeho oči na ni zíraly a požadovaly vysvětlení, žádný obyčejný pohled, měl za ta léta pro ni speciální.
Sam bojovala s náhlou nejistotou, ochromila ji a v hlavě jí křičel hlas, který jí říkal, jak úplně špatně to bylo, říct mu o tom. „Celý den jsem nic nejedla…” Najednou udělala krok zpět. „Pojďte…” vedla ho dveřmi pryč a dolů do haly.
„Stále čekám, až mi řeknete, o čem jste se mnou chtěla mluvit… Sam…” oslovil ji jménem a ona shledala, že je velmi těžké podívat se mu do očí. Oh, tohle byla prostě chyba, ale on to měl vědět. Bylo jedině férové, že to věděl.
„Můžeme dostat ty informace…” přiznala, zkoušejíc si udržet stálý tón hlasu. 
„Poslouchám…” poslušně ji následoval do jídelny, pozorujíc ji, jak si bere šálek něčeho k pití, ale ne jídlo. Pravda byla, že byla schoulená a vyhýbala se kontaktu jeho očí, pomalu z něj dělala nervózní trosku.
Otočila se k němu, svírajíc zlatý šálek vy svých rukou. „Ba’al mi učinil návrh.” Jackovy oči byly náhle ledové. „On…” povzdechla si. „On věděl, že mu nevyhoví, tak ke mně přišel s dohodou. Jednoduchou, přímou dohodou. My dostaneme informace a on odsud neodejde po zuby ozbrojený.”
Jack založil ruce na prsou a opřel se o stůl, aby tak skryl třas v rukou nebo napětí v jeho těle. Ačkoli po osmi letech ho Sam prokoukla. „Tak o čem tu vlastně mluvíme? Protože tohle zní až moc dobře na to, aby to byla pravda…” přiznal.
„Chce něco po mně…” Postřehla, jak se zamračil a sevřel čelist.
„Opravit mu loď? Pomoc mu s vytvořením zbraně?” Jeho myšlenky uháněly a snažil se pochopit, co se chystalo před tím, než si ho podal. „No tak, Carterová, o čem to mluvíme?”
„Dobře…” Nervózně se usmála a zírala do svého šálku. „Zřejmě ke mně cítí sympatie…”
„Jo, toho jsem si všiml…” řekl sarkasticky, neobtěžoval se držet svou zlost mimo. „Tak…”
„Chce, abych se s ním vyspala.” vyzradila to, pohlédla na Jacka s vážným a pevným vzezřením.
Jeho tmavé oči byly na minutu příjemně prázdné a měl perfektně klidný výraz, poté ale viděla jeho tvář rudnout, žíla na spánku mu pulzovala. „On co?” zařval, odstrčil se od stolu do hrozivého postoje.
„Pane…” Rychle položila šálek a vzala jeho ruku do dlaně, aby mu zablokovala cestu a držela ho, raději než poslouchat reakci. Oh, tohle bylo špatné. Tohle bylo hodně špatné. „Generále…”
„Cože???” Znovu na ni zakřičel. „Ten podělanej hajzl…” Jeho ruka vytáhla zbraň z pouzdra.
„Jacku, ne!” Popadla ho za límec vesty. Pohlédl dolů do jejích vzteklých, zuřivých očí, strhávajíc její ruce z jeho vesty.
„Proč?” štěkl na ni naštvaně. „Myslí si, že tohle je normální typ dohody?” řval zuřivě. „Všechny tyhle stupidní věci…”
„Už jsem mluvila se Sborem náčelníků štábu, pane a oni řekli, že za mnou budou stát, jakkoli se rozhodnu.”
Jackův postoj se změnil, když jí nepřítomně hleděl do očí. „Cože?” Téměř lapal po dechu. „Proč?” Uhnula očima a s lítostí je zavřela. „Opravdu o tom přemýšlíte…” řekl, jakmile se vzpamatoval z šoku. „Jak můžete…”

„Potřebujeme ta data!” Její tón byl prosebný a ona to nenáviděla. Bylo to její rozhodnutí a byla na to sama. Nepotřebovala jeho souhlas. Ale zničený výraz na jeho tváři způsoboval, že chtěla, aby jí rozuměl. „Podívejte, co se stalo našim lidem…”
„Nikdy jsem neřekl, že to nepotřebujeme!“ Jeho tón se znovu zvedal, pokoušel se ho tlumit. „Ale to z vás dělá…” Prudce zavřel ústa a sevřel čelist.
„Dělá to ze mě co?” prskla. „Děvku?” Nenáviděla, když mluvila tímto tónem.
„Neřekl jsem to.” řekl Jack hrubě.
„Nemusel jste…” Mohl v jejích očích vidět zklamání. „Už jsem o tom přemýšlela.”
Jeho ruce ji popadly za ramena, jeho oči se vpily do jejích. „Jak jste se mohla zabývat myšlenkou na tohle? Jak můžete přemýšlet o… dovolit mu…” Nedokázal říct ta slova. „Po tom všem, co nám udělal...”
Polkla bodavou slzu, její ruce sevřely znovu límec jeho vesty, ale tentokrát hledala podporu, sílu. „Dělám to pro nás… naši lidé umírají bez naděje…” Jeho oči potemněly, linie jeho obličeje se prohlubovaly s bolestí. Pomalu mrkl jednou, dvakrát, jeho oči se sekundu mračily. „Jacku…” zajíkla se a trhla za jeho vestu.
„A co my?“ zašeptal, znovu se na ni podívajíc. „Jako… my…”
Těžce polkla. „Co my?” Samin hlas byl slabý a mdlý.
„Co se stane s námi?” Stěží mohla dýchat, jakmile ta slova vyslovil, její ruka na vestě se sevřela v pěst. „Jak si myslíte, že se na vás později budu dívat? Ochotně ho necháte dotknout se vás...” Jeho ruce se posunuly z jejích ramenou ke stranám jejího krku, dlouhými prsty se dotýkal jejího zátylku, proplétaly se s jejími jemnými vlasy a svíral je.
„Doufala jsem…” Zavřela oči pronásledované slzami před tím, než se na něj mohla znovu podívat. „Doufala jsem, že v tu dobu budete daleko… Je to jen práce, Jacku…”
Jeho oči zůstaly tvrdé a chladné. „Myslíte, že jsem toho schopný?”
„Ano…” silně přikývla, její oči zářily.
„Přemýšlíte o mně příliš dobře, Carterová. Vždycky.” Jeho prsty přejížděly skrz její vlasy. „Vidíte tu lepší část mě… Omlouvám se… není tu.” Zkoušela potřást hlavou, ale on položil prst na její rty, cítil její rychlý, nepravidelný dech. „Uděláte to…” Jeho slad se třásl vztekem. „Dobře, Carterová… Jestli se vás dotkne, já nebudu schopný znovu se vás dotknout… Nebudu schopný se na vás znovu podívat…“
„Ne…” Zalapala po dechu, jakmile našla svůj přiškrcený dech, zoufale se snažila zastavit jeho slova. „Tohle nedokážete udělat!” Vztekle tiskla jeho vestu.
On chytil její vestu. „Nemůžu, Sam! Nemůžu… vás znovu chtít… jako chci teď… Ztratím vás… a já nemůžu…” Mohla slyšet, jak jeho hlas přeskakuje a země se s ní točila, všechno se točilo. Tohle všechno bylo špatně. Hodně špatně.
„Jacku, prosím…” vydechovala slova.
„Vy prosíte?” štěkl na ni najednou, jeho prsty tiskly její ramena. „Prosíte o co? Nechat vás spát s ním? Chcete mé požehnání? Protože se mi zdá, že už jste se rozhodla!”
„Nedělejte to!” Zaječela na něj, přestala svírat jeho vestu a potom se odstrčila z jeho sevření. „Nenávidím to tak moc jako vy!” 
„Nevypadá to tak! Postavila jste se k tomu. Opravdu to chcete, Carterová! Jste zvědavá? Všechny tyhle blízké spolupráce vaši představivost donutilo přemýšlet nad ním, jaké by to bylo s ním v posteli?”
Zkusila na něj zaútočit, ale on chytil obě její zápěstí, sevřel je, až zčervenaly. „Co chcete ode mě?” křičel na ni Jack. „Proč o tom diskutujeme, když vás nezajímá, co říkám, když Sbor návštěvníků štábu vám k tomu dal povolení?” Jeho tváře hořely zlostí, jeho oči byly divoké a nepříčetné, jeho ruce s ní třásly. „Co ode mě chcete?” křičel. 

Snažila se dostat z jeho sevřené, zrudlá a zrychleně dýchající, sotva ovládala své emoce. „Chci…” Dostala svůj dech pod kontrolu, plynule si roztřesenou rukou chytila rozcuchané vlasy. „Chci vědět, že až vyjdu z toho pokoje, neztratím vás. Chci vědět, že budete tu, až bude konec… Potřebuji… vás…” Slíbila si, že nebude plakat. Byla voják, zatraceně a tohle nebylo jiné než jakákoliv mise, na které kdy byla. „Potřebuji pomoct se zvednout…”
„Opravdu?” řekl chladně. „Kdo pomůže mně zvednout se?”
„Pane…” zavřela oči, zkoušejíc zakrýt vztek.
„Zemřel jsem…” zakřičel zuřivě. „Zemřel jsem jeho rukou tolikrát bez jakékoliv lidskosti!” Surově ji chytil za ramena. „Prosil jsem ho, Carterová!” Viděla slzy v jeho očích. Žádná věc, kterou kdy zkusila, nemohla zvrátit její rozhodnutí, ale tohle byla její zhouba. Protože on mohl zapomenout. Občas mohl zapomenout, ale ona nikdy nemohla. A ona si nikdy neodpustí, že byla příčinou, proč skončili v téhle situaci a na tomhle místě. „Prosil jsem ho, aby mě nechal zemřít. Naposledy.”
Její řasy byly mokré od vlhkosti jejích očí, jak zkoušela zadržet slzy. Nikdy nechtěl způsobit, aby plakala. Ale ona probodla jeho srdce. Znovu. „Nikdy neškemrám! Ne v Iráku, nikdy! Nenávidím ho! A vy chcete vlézt do jeho postele?” Její třesoucí se prst tiskl jeho rty, aby mlčel, jemný, uklidňující, třesoucí se šepot sklouzával z jejích chvějících se rtů, v jiném uklidňujícím gestu držela jeho tvář, když ho utěšovala třesoucím se hlasem.
Saminy rty byly těsně za jejím prstem, který tiskla k jeho rtům, za rukou, kterou teď obkreslovala jeho vzteklou tvář. Na sekundu zmrzl, překvapen náhlým teplem, vlhkým dotykem jejích rtů - první polibek, první ochutnání jejích rtů, úžasná, důvěrně známá vůně její kůže a vlasů, jeho ruce znovu chytily její tvář. Tiskl víčka k sobě, zkoušel nelapat po každém jejím výdechu. Jack tiskl její hlavu, v pěsti svíral její vlasy, jeho rty náruživě otevřely ty její, nechajíc rychle vklouznout jeho jazyk dovnitř, náhlý polibek se všemi emocemi ho zahnal do kouta.
Kypící, kruté a drtivé emoce působily, že jeho srdce krvácelo, jeho duše trnula v jeho hrudi. Líbal ji rychle, tvrdě, hluboce, jeho jazyk se tlačil dovnitř a ochutnával ji, jeho rty byly vášnivé, silně tlačily na její na její zuby. Přizpůsobovala se mu pohyb za pohybem, svírajíc zoufalýma rukama jeho vestu a přesunula ruce na jeho krk, jeho krátké vlasy cítila pod svými prsty, bezmocně tiskl její tělo k sobě.
Byla jeho, Jack věděl o každém záchvěvu svého těla a nenechá toho bastarda, aby ji dostal. Miloval ji, mohl jí dát své srdce na talíři, zasloužil si ji. A teď přišel Ba‘al a koupil si obsah každičké motlitby, kterou kdy Jack pronesl. Zoufale mačkal její tělo, jedna ruka tiskla ji tiskla ji k němu v zuřivém objetí, když její hlavu držel v ocelovém sevření. Měl ji. Potom všem, co ji trpělivě tajně miloval, ji měl až teď. A Sam to věděla. Vzlykala do jeho divokých úst, cítila ho, silného a žádostivého ve svém objetí. „Nedělej to…” zašeptal proti jejím ústům, držel ji majetnicky, děsíc se toho, že by ji měl pustit.
„Jsme vojáci…” Nadechla se, hledíc do jeho vřelých očí. „Máme povinnost k naší planetě… Jak můžu odejít?”
„Tohle nespadá do tvých povinností…” vyštěkl na ni.
„Ne?” zamračila se. „Prostituce, sex byly používány jako zbraně pro špehování dlouho před tím, než jste vy muži měli své zbraně. Fungovalo to zatraceně dobře…”
„Jsi důstojník amerického letectva!” zatřásl s ní. „Ne obyčejná děvka, která se prodává.”  Sevřela čelist a snažila se dostat ven z jeho tvrdého objetí. „Musíme zachovat svou hrdost!”
„Hrdost?” Konečně se vytrhla z jeho silné náruče. „Tak je v pořádku, když vezmu zbraň a seberu jinému člověku život, je dobře učit se ovládat stovky smrtelně nebezpečných zbraní, vyhodit do povětří slunce a sebrat stovkám lidí život mrknutím oka, ale nemůžu dovolit obětovat své tělo pro prospěch celé Galaxie?” Viděla, jak sevřel ruce v pěst. „Přemýšlíš srdcem, Jacku!” obhajovala se. „Nesmíš to nikdy dělat! A už vůbec ne teď!”
„Když jsem tě dnes uviděl v SGC… Poprvé po roce…” Jeho hlas byl klidný, jeho oči něžné. „Došlo mi tolik věcí, které jsem mohl změnit, tolik věcí, které jsem mohl udělat…Jak svobodní jsme byli…”
„Nepřemýšlej srdcem…” prosila. „Ne teď…”
„Miluji tě!” nevydržel to, hlasitě na ni ta slova zakřičel, způsobujíc, že se cítila, jako by do ní udeřil blesk. Jack lapal po dechu, najednou si byl vědom toho, co řekl. Zíral do její překvapené tváře, na surové a silné emoce v jejích očích, jak prudce lapala po vzduchu. „Proč jsi tak překvapená?” zašeptal.
Zatřásla hlavou, když slzy unikly skrz její řasy. „Nemyslela jsem si…”
„Že jsem schopný tohle cítit?” řekl hořce. „Nebo to říct? Protože já to tak cítím, Carterová!”
Hřbetem dlaně si utřela oči. „Že stále cítíš to samé… tak dlouho…”
„Nikdy se to nezměnilo…” Znovu našel rukou její tvář, teď se špičkami prstů okamžitě dotýkal její tváře. „Ale tohle to nezachrání…”
„Ne…” vzlykla. „Nemám na výběr!”
„Ano, máte… Pořád jsem váš nadřízený důstojník, Carterová.” vyřkl ta osudová slova „A přikazuji vám dostat váš zadek hned z téhle lodi.” Chytil ji za loket a táhl ji ze dveří, ale Sam se zastavila.
„Řekla jsem vám, že už jsem mluvila se Sborem náčelníků štábu.” řekla se vzdorem ve svých modrých očích. „V téhle situaci jsou moje jediná autorita. Nemůžete mi nic přikázat.”
Nezapůsobila to na něj a znovu stiskl její loket. „Strávil jsem deset let svého života sněním o vás…” zavrčel hrozivě. „Toužením po vás jako po vzduchu, který dýchám, oni nás hlídali, že jsem si sotva ukradl jeden letmý polibek a teď dovolí, aby jste spala s goa’uldem?” přestal na ni křičet. „Jestli myslíte, že dovolím, aby se to stalo, tak jste mě nikdy dobře neznala…” táhl ji navzdory jejím protestům.
„Ne!” bojovala s ním. „Potřebujeme to!”
„Nenechám vás, aby jste se prodávala!”
„Dost!” Znovu se pokusila vyvléknout, když se s nimi dostal do chodby. „Zastavte! Jacku!”
Zastavil a trochu uvolnil její sevření. „Nechci vás trápit, Carterová!”
„A já nechci trápit nás oba…” chytil ji paže, připraven přehodit si ji přes rameno, jestli to bude nutné. „Ne!” Bojovala s ním a nakonec ho něčím bodla do krku.
Jeho šokované oči se zabodly do jejích, jakmile ucítil vpich. „Co….”
„Omlouvám se…” Její srdce bylo zlomené a začala bezmocně plakat, když se Jackova kolena podlomila a podepřela ho. „Je mi to tak líto…” Pomalu položila jeho těžké, silné tělo na podlahu a do své náruče. „Promiň…”
Jack slabou rukou zkoumal svůj krk, zaskočen neočekávanou situací a neschopný cokoliv říct, jen tu ležel v její milující, horké náruči. Dobře, tohle nepředpokládal. „Je to v pořádku… je to droga na spaní z SGC.” zašeptala a viděl, jak se jí třpytivé slzy koulí po tvářích, její ruka hladila jeho jemné, krátké stříbrné vlasy tím nejkrásnějším způsobem, který kdy cítil.
„Sam…” řekl nakřáplým hlasem, zkoušejíc ji držet a nenechat odejít.
„Budeš spát…”
„Ne…” vykřikl Jack, její oči prosily, když se začínal v její náručí cítit malátný, jeho tělo se třáslo proti jemným oblinám její hrudi. Držela ho pevně, tak ochranářsky a bezpečně, jeho mysl ho lehce opouštěla.
„Ššššš…” políbila ho na spánek. „Je to v pořádku… Moc vás miluji, pane.” zašeptala proti jeho čelu když jeho dezorientované ruce hledaly záchytný bod na jejích vlasech. „Spěte… Nebudete vědět.”
„Nedělej to…” Svíral její vestu veškerými silami. „Nedělej to…” Políbila ho na dobrou noc, její slzy zmáčely jeho tvář. „Nedělej to…” Byl to poslední myšlenka, kterou si udržel, jediná myšlenka, na kterou soustředil, než usnul.
Sam zavřela oči, obličej zabořený v jeho vlasech, vdechovala vůni jeho šamponu, jeho vůni, když se s ním pomalu houpala. „Je to v pořádku… Až vstanete, bude po všem. Spěte.” Políbila ho do vlasů, cítit důvěrně známou vůni jeho šamponu na tváři.
Slyšela, jak se Ba’alovy kroky zastavily a dostala své slzy pod kontrolu před tím, než se k ní znovu přiblížil. Byl to zvláštní pohled vidět O’Neillovo ochablé tělo v její ochranitelské náruči. Na chvíli se zastavil, než k ní klekl, aby jí viděl do očí. „Beru to, jako že nesouhlasil…” To byl šok. Neodpověděla. „Co jste mu udělala?”
„Jsou to sedativa z SGC na spaní. Bude to působit dalších osm hodin.” pohlédla na něj tvrdým pohledem. „To je tak dlouho, jak potrvá naše dohoda.”
„Souhlasím.” postavil se. „Takže?” Neuvolnila Jackovo tělo a Ba’al zakoulel očima. „Co chcete, abych s ním udělal? Můžu zavolat stráž, aby ho odnesli do jedné z částí…”
Zatřásla hlavou. „Přeneste ho do SGC.” řekla. „Bude to lepší než tady…” Ba’al neodpověděl, jen zavolal dva muže a dal jim instrukce. Nelíbilo se mu nechat O’Neilla jít, chtěl ho tu mít po celou dobu nebo vhodit o vězení. Ale bylo v jeho nejlepším zájmu učinit Samantha šťastnou.

Jakmile viděla transportovat Jacka na planetu - věděla, že se o něj zbytek SG-1 postará a nevěřila, že by jim někdo řekl, co se chystá - následovala Ba’al po chodbách lodi. Cítila, jak jí tluče srdce a její tělo se třese, byla nervózní a trochu vyděšená. Otevřel dveře do svých komnat, ložnice se honosila obrovskou kulatou postelí ve středu. Čtyři pochodně hořely na čtyřech odlišných místech, všechno v teplých zlatých tónech. Závěsy, záclony, židle, pohovky, zlaté saténové povlečení na posteli, jež byla rozestlaná.
„Koupelna je tady.” ukázal. „Běžte se vykoupat, pomůže vám to uvolnit se. Máte půl hodiny na přípravu.” mlčky přikývla, už odkládajíc vestu.
„Stanovíme si pravidla...” řekla, otáčejíc se zpět na něj. „Nebudete dělat nic jiného, než mě jen píchat. Žádný anál, žádný orál, žádná prsa. Nedotknu se vás, vy se nedotknete mě. Žádné líbání, žádné lízání, žádné žužlání, nic. Jediné, co si od vás přijmu, je váš penis a to je vše.” prskla na něj. „Je to jasné?”
„To je vše, co chci. Nikdy jsem nebyl fanoušek předeher nebo laskání.” přiznal. „Vše pravidla mi vyhovují.” Neobtěžovala se odpovědět, když odcházela do koupelny, nechávajíc velmi sebevědomého goa’ulda o samotě.
Nestrávila v koupelně víc než přesně půl hodiny, doufajíc, že dostane své nervy pod kontrolu, když užije různá mýdla a krémy. Utřela zamlžené zrcadlo a podívala se na svou zardělou tvář. Tohle po tom všem nebylo tak těžké a ona byla rozhodně příliš žena na to, aby s tím hajzlem bojovala. Nebylo to v tom, že by o tom nepřemýšlela, Sam o tom přemýšlela, když zkoušela dostat uklidnit svou mysl. Hrála si s jedním nebo dvěma sny. Neviděla Jacka hodně dlouho, v jejím životě nebyl muž, který by kdy upoutal její pozornost, který by ji znervóznil. A teď tu byl, tolik jako Jack a přitom tolik jiný. Tolik špatný, tolik, tolik špatný a klamající.
A štvalo ji, že v něm nikdy ty rozdíly neviděla. Jako by lež v jeho očích pro ni neměla žádnou cenu. Jako ženu ji to absolutně štvalo. Ale pravda byla, že zmlátit ho to uspokojení, které našla u protivného nenáviděného goa’ulda. Trochu snů, trochu fantazie. Tak špatné. Vina byla tak sladká a potěšení tolik, tolik špatné. Cítila se jako ten den, kdy poprvé potkala Jacka. Našla kouzlo masturbace, když myslela na svého nového velícího důstojníka? Celé dny se mu nemohla podívat do očí. Byla ztělesnění perfektního důstojníka, zatraceně. Byla tím nejméně do té doby, než potkala Jacka O’Neilla.
Hodila jemné roucho saténový barvy na své jinak nahé tělo a naposledy pohlédla do zrcadla. Byla krásná, byla silná. Byla mnohem lepší než ta ubohá napodobenina falešného boha. Věnovala poslední myšlenku svým přátelům a rodině, muži, kterého draze milovala tak dlouhou dobu a důvodu, proč tohle dělá a vrátila se zpět do ložnice s odvážnýma očima a vyzývavým postojem těla. Jako Kleopatra, napadlo ji s hořkým smíchem. Helena Trojská. Mata Hari. Samantha Carterová. Všechno na to ukazovalo. Dobře, teď asi zešílela. Kde je ten malý bastard?
Ba’al na ni trpělivě čekal na pohovce, nohy natažené a dlouhý tmavý plášť přehozený přes své tělo. Přistihla jeho trpělivé oči potulovat se po jejím těle. „Očekával jsem, že si vynutíte delší limit…” Uhnula pohledem, když se posadila na okraj postele.
Ba’al pomalu vstal a odešel ke stolu s monitorem. „Transfer a osm hodin se začne jakmile začneme… Nevidím důvod, proč spěchat a vaše pohodlí je v mém nejlepším zájmu.” Neřekla nic, když uvedl heslo a jakmile uviděla, že transfer začal, najednou cítila pohodu a klid, jež ji obklopil. Tohle bylo všechno, o co šlo. Tohle je věc, o kterou se bude starat, všechno, proč tu je. Vrátil se zpět na postel a trpělivě kývl k místu u postele na stůl plný lahviček a kalíšků.
„Na co to je?” zeptala se trochu bojácně.
„Na lubrikaci.” řekl klidně a její oči se zabodly do jeho. „V případě, že ho budete potřebovat nebo chtít.” Zírala na různé lahvičky. Byla za ně kupodivu vděčná. Možná to s ním bude okey, ale nikdy nepřemýšlela o tom, jak moc pro něj bude připravená. Patrně jí dá všechno, na co pomyslí. Postavila se z větší jistotou, než cítila a rozepnula si roucho, nechajíc ji spadnout na zem.

3. kapitola

Byla krásnější, než si myslel, Ba’alovy oči cestovaly po jejím těle a Ba’al se uznale usmíval. Cítila, jak jí divoce tluče srdce, když se na ni díval, jeho pohled na její kůži pálil. Vstal z postele a obešel ji, ruce založené za zády a prohlížel si ji ze všech úhlů.
Křivka jejích boků, nohou, její plná, bujná ňadra se hrdě tyčila na její hrudi, bradavky napnuté v malá poupátka. Sam otočila hlavu, aby ho očima následovala, když se přemístil za její záda. Její perfektní, pevný zadeček, sladká záda s maličkými pihami, oblouk její páteře, její krátké blond vlasy a nepřirozeně bledý, zarděný obličej, odhaloval její elegantně tvarovaná ramena, její klíční kosti, když se vracel zpět před ni. Natáhl ruku, aby ji pozval do postele a s rostoucí vášní sledoval,jak se otočila, položila jedno koleno na vysokou matraci a zadeček vystavila pro něj, prohnula se a odhalila kousíček ze svého klína.
Ušklíbl se pro sebe, když postřehl, že je upravená. Měl rád ženy, které o sebe pečovaly. V jejích pohybech byla jistá pomalost. Využívala čas, nespěchala, udržujíc svůj klid. Ležela na své straně postele na loktech a dívala se, jak ji pozoruje s jednou nohou na posteli a stahuje si prsteny z rukou. Nechtěl poranit její perfektní tělo. Jeho oči se přemístily z její tváře na její prsa, zvedající se pomalými nádechy, na její bříško a na vrchní část jejich stehen. Dala své nohy od sebe pro něj, nechávala ho sledovat ji. Nechala ho dívat se. Cítila, jak jeho oči hltaly každý kousíček kůže, kterou viděl. Růžové, hladké tělo jeho intenzivní pohled vzrušoval, byla vzrušená z vášně, kterou neskrýval, ze slibu, že ji bude píchat a to dlouho.
„Buďte pro mě připravená…” řekl jí přirozeným hlasem, přešel na její stranu postele a sedl si vedle ní. „Protože mě nenecháte dotknout se vás…” Vzal její ruku do své a políbil ji do dlaně. Bylo to velmi neočekávané gesto, ale ona neudělala nic jiného, než že jen klidně hleděla na něj. „...musíte se připravit sama.” zašeptal, položil její ruku na její bříško, táhl směrem dolů a obratným pohybem ji vtiskl mezi její nohy. Sam mírně otevřela ústa, její prostředníček instinktivně našel její klitoris a začal hladit. Opravdu byla sama příliš dlouho.
Usmál se a vstal z postele, nechajíc ji ležet na zádech a rukou si hladit klín. Zůstal na ni hledět, pokrčil jí a roztáhl kolena, což mu dávalo lepší výhled na její skvělý sex, její dlouhé, štíhlé prsty hladily, nořily se, pronikaly a škádlily. „Rychleji.” řekl, když si sundal plášť a její vlastní oči se začaly potulovat po jeho důkladně opáleném těle. Každý malý sval byl vypracovaný a dobře vytvarovaný, viděla tmavé chlupy na jeho hrudi, břiše, sjela pohledem dolů na jeho penis a vyhověla jeho požadavku. Byl velký. I jako ochablý byl velký. „Rychleji.” řekl znovu Ba’al, když se dva z jejích prstů ponořily do jejího klína. Olízla si suché rty, její oči ztmavly, perfektně bílými zuby se kousala do rtu, když se prstila.
Sledoval, jak se milostná šťáva třpytí na její ruce lasturce, její prsty mířily ven a za chvíli zase dovnitř. Znovu pohlédla do jeho očí, jak jen mohla a sledovala, jak vzal zlatý kruh, nasazujíc ho na kořen svého penisu. „Co to děláte?” zalapala po dechu.
„Před námi je osm hodin, Samantho…” řekl přívětivě. „Mám nesmírnou sebekontrolu, ale musíme mít v záloze tuhle… pojistku.” viděl její zajíknutí, když se vpila do jeho očí. „Netrapte se…” usmál se. „Nechám vás odpočinout, když vás vyčerpám… příliš…” sevřela čelist a cítila hluboké bodnutí viny, jež se jí prohnalo, když se její klín sevřel vzrušením nad tím hluboce znějícím slibem. Nechala svůj prst kroužit kolem klitorisu, důvěrně známé napnutí jejího klína signalizovalo jeho uvolnění. Ba’al ji sledoval a hříšné potěšení z toho ji prostupovalo páteří jako oheň. Donutila se znovu otevřít oči, vpít se zpět do jeho, sledovat jeho topořící se a zvětšující se penis. Oh, byl velký. Překvapivě velký a její tělo se třáslo v očekávání.
„Nebudete připravená…” Pokoušela se svou mysl zaostřit na jeho slova, když se vracel zpátky k ní a sedl si. Svírala čelist, jak se snažila potlačit steny a vzdechy, když se třela rychleji, prsty přirážela tvrdě. „Máte velice citlivé prsty…” vysvětlil trpělivě. „Nepřeji si vás zranit…” Sledovala jeho vzrušené oči a zrychlený dech, když otevíral skleničku a ponořil prsty do gelu, dodávajíc jim lesk, gel pomalu skapával dolů z jeho ruky, zahalujíc všechny tři prsty. „Dovolíte mi to?” Vnímal její mlhavý pohled a trpělivě čekal, plně si vědom toho, že tohle jejich dohoda nezahrnuje.
Byla příliš blízko, příliš vlhká, příliš vzrušená. Pomalu vytáhla ruku z klína a roztáhla pokrčená kolena více od sebe, čímž se mu otevřela. Ba’alovy oči klesly k její třpytící se lasturce, její hladká, perleťová šťáva ji úplně halila. Posunul se na posteli blíž k ní, přenesl gel k jejímu klínu a opatrně vtiskl prsty do dovnitř. Sam přidušeně zasténala, hlavu zabořila do polštářů, když ucítila jeho hlazení uvnitř. Měl dlouhé, silné, zkušené prsty, dostal se mnohem hlouběji. Zalapala po dechu, cítila sladké chvění, jak se vzrušení šířilo celým jejím tělem, když ji prstil. Třetí prst přidal brzy po tom, stahovala se kolem jeho ruky. Její prsty sevřely přikrývku, víc roztáhla nohy, její pánev se tlačila proti jeho ruce pokaždé, když měl prsty uvnitř. 
Kousala se do rtu, aby zůstala zticha. Nechystala se pro něj sténat ani křičet. Bylo příliš špatné, jak moc si její tělo užívalo pocit z jeho prstů. Nedá mu víc. Byla napjatá, její tělo se začalo jemně třást a Ba’al sledoval, jak její ňadra nadskakovala, její hrudník lapal po dechu, sledoval, jak její horlivé boky vítají jeho pronikající ruku, cítil třas jejích svalů. „Jste stažená, Samantho…” zašeptal jí do ucha, když se sklonil dolů. „Budete se cítit skvěle s mým penisem…” Trhaně dýchala, když se znovu tvrdě dostal dovnitř, jeho oči cestovaly přes její chvějící se tělo. Slib v jeho hlase způsobil, že sevřela jeho prsty v klíně, ale on nezpomalil, dál používal zápěstí, takže s prsty ještě zatočil, což způsobilo škubání jejího těla.
Její ruka sevřela jeho zápěstí, zastavujíc jeho ruku. „Dost… Jsem připravená…” Neposlouchal ji, sledoval třpyt v jejích očích a znovu pohyboval prsty. „Ba’ale!” zakřičela, hlas se jí zasekl v krku, když cítila, jak jeho prsty znovu pronikají dovnitř. „Řekla jsem dost!” Byla připravena, její svaly se dostávaly do křeče po každém jeho pohybu, jeho zkušené prsty prozkoumávaly a hladily její krví naběhlou tkáň. Zakřičela, zaklonila hlavu, částečně se snažila zastavit jeho ruku, jež se stále pohybovala mezi jejíma nohama.
„Je ostuda zkusit to a přestat, Samantho… dejte tomu volný průběh.” Hodila po něm vzteklý pohled. „Vaše rozkoš se mě netýká, ale teď jste připravená, myslím, že to bude ostuda nechat si to ujít…” mohl vidět, jak těžce dýchá, měla vzteklé a divoké oči. Znovu zabořil prsty dovnitř. „Je to jen tělesná reakce na moje pohyby. To neznamená nic.” ujistil ji, cítíc, jak její prsty svírají jeho zápěstí. Opravdu nebyla v pozici, aby mohla cokoliv zastavit. Byla daleko za posledním bodem, kdy se dalo ještě vrátit a své logické myšlení už neměla pod kontrolou, když svírala jeho ruku a tlačila do sebe jeho prsty tvrději, její pánev se zvedala z postele. Její volná ruka žmoulala přikrývky v ocelovém sevření, její tělo se lesklo a čím dál víc se kousala do rtů, když se její klín stáhl okolo jeho neústupných prstů.
Sam držela oči zavřené, hlavu otočenou na stranu, její krásný obličej se kroutil ohromujícím vzrušením. Cítila, jak jeho palec hladí její klitoris, posílajíc jí další záchvěvy, šťávy se z ní okolo jeho ruky řinuly. Sevřela čelist, zůstávajíc tak tiše, jak jen mohla, její tělo se napínalo. Hladil ji, dokud se nevrátila zpátky, vážné oči otevřené a její ruka uvolnila jeho zápěstí. Těžce dýchala, snažíc zabránit mozku, aby přemýšlel, přestat křičet ohledně toho, co se stalo, co udělala. Pro něj. „Oh, bože…” nadechla se, každý sval v jejím těle se chvěl. Bylo to něco jako zakázané ovoce. 
„Jste náročná žena, jak vidím…” řekl, když vlezl za ní do postele a lehl si na ni. Přijala tíhu jeho těla s překvapeným zavrčením, roztahujíc nohy, podepřela jeho pánev a jeho silná erekce se otírala o její citlivý klín. „Nikdy jsem neměl rád ženy, které nemůžu píchat…” viděla, jak se opírá rukama po stranách její hlavy a ona dala své nohy okolo jeho boků. Bylo v jejím nejlepším zájmu udělat to tak jednoduché, jak je možné. Sevřela přikrývku vedle své hlavy a tichý vzdech jí sklouzl ze rtů, když se jedna z jeho silných paží přemístila mezi jejich těla a sevřela jeho penis, aby ho přemístila k jejímu vlhkému vstupu.
Její orgasmus sotva skončil, když ucítila, jak jeho penis vnikl do jejího připraveného těla. Zavřela oči a prohnula krk, aby nevydala zvuk, když otevřeně přijímala jeho úd, její svaly se roztahovaly a přizpůsobovaly jeho délce. Byl velký a bylo to příliš dlouho od doby, co jí to jiná osoba dělala, od doby, co cítila horké, pulzující maso, jak ji roztahuje. Bylo to vzrušující a drtivé, slyšela jeho spokojené zabručení, když ho pojala celého. Pohlédl dolů mezi ně a párkrát rychle a krátce přirazil, aby viděl, jak se její bříško prohnulo, její tělo se třáslo. Spokojeně se usmál. „Podcenil jsem vás, Samantho.” řekl, úplně se vytáhl a začal ji v pravidelném rytmu píchat. „Nemyslel jsem si, že můžete zvládnout všechno.”
Pohlédla na něj, jistá si sama sebou, odmítla křičet, až do ní bude stříkat, cítila v klíně požár rozkoše a pravidelné stahy, rytmicky přirážel proti její pánvi. Bylo to příliš pomalé. Chtěla píchat a měla ráda nebezpečné a špatné věci. Ale přes tohle všechno byla schopná myslet. „Měla jsem většího…” zavrčela na něj. Ba’al se jen usmál a zakroutil boky, což způsobilo, že se pokusila chytit dech a nakrčila nos. Měl to rád, rozhodl se a ujistil, že chce vidět reakce na něj v jejím obličeji. Jestli chce zůstat zticha, nebude jí od toho odpomáhat.
Možná byla schopná mít své zvuky pod kontrolou, ale neměla pod kontrolou pohyby svého těla, její ňadra se třásla a chvěla, což spokojeně pozoroval. Její bradavky byly napjaté vzrušením. Píchal ji, dokud se nekoupala v potu, strávila posledních dvacet minut přijímáním jeho tvrdého penisu. Držela své oči zavřené, její tělo se svíjelo pod jeho boky, rukama škrábala postel, prohýbala záda. Věděla, že už se nekontroluje a také věděla, že on nehodlá přestat s tím tvrdým pícháním. Zkoušela si v mysli představit Jackův obličej, když se znovu podvolila svému, za půl hodiny druhému, ohni a žáru, jež se prohnal skrz její tělo, její svaly se obepnuly okolo jeho penisu a slyšela jeho pomalý sten. Chtěla věřit, že byl jeho, chtěla si ho představovat, ale moc dobře znala realitu.  
A popravdě, bylo lepší nepřemýšlet o muži, který nyní ležel v bezvědomí na nemocniční posteli, protože ji to jen víc ničilo. Ba’al do ní přirazil tvrději, čímž ji přinutil myslet opět na tuhle situaci a koncentrovat se na něj. „Velmi dobře, Samantho…” zasténal. Opravdu ohledně tohoto nestála o jeho pochvalu. Když měla své informace, nestarala o jeho uspokojení. Vytáhl se z jejího sevřeného těla jedním rychlým pohybem a otočil se na záda, nechajíc ji lapat po dechu. 
Setkala se s jeho očima, když ji chytil za ruku. „Řiď mě.” řekl jednoduše a čekal, až se přemístí. Vypadala nádherně. Rozprostírala se na jeho posteli, její se roztékala na jejich stehnech, tělo měla pokryté lesklým potem, hruď se zvedala prudkými nádechy a ňadra se kolébala.
Vzal si tuhle odměnu z O’Neillových spárů, odměnu, kterou si pro sebe patrně schovával tak dlouho, byla to jedna z nejlepších věcí, které udělal. Byla opravdu poklad ukradený tomu muži pod nosem a on si skutečně užíval tuhle kořist. Sam odmítla jeho ruku, když se zvedala na kolena a hodila štíhlou nožku přes jeho boky, beroucí jeho ztopořený penis do pevného sevření a navedla jeho špičku ke svému vstupu. Klesla na něj níž a přirazila boky. Předklonila hlavu, zavřela oči a výkřik sklouzl z jejích rtů, jak jí projelo chvění, tělo se tlačilo proti tělu, hladké šťávy napomáhaly tření hluboko v jejím těle. 
Jeho ruce tvrdě svíraly její boky a tlačila se proti němu, když ji zvedal, tlačila ho hlouběji do sebe. Oh, byla skvělá. O’Neill neměl ponětí, o co přišel. Pohybovala se nahoru a dolů po celé délce jeho penisu, jeho bezpečné sevření na jejích bocích jí pomáhalo a tvrději tlačilo dolů, slyšel její přerývavý dech. Ale Sam držela skvělé tempo, dokud nepokrčila stehna a nezměnila ho, začala se pohybovat tvrději, kroužila boky a prohnula záda, svaly napjaté. Sténal, ruce obtočil kolem jejího zadečku, cítila svaly na jeho rukou, její prsa se hýbala s ní, břicho napínala a uvolňovala, jeho penis se dostával hlouběji. 
Byla vytrvalá, měl, co jí dát, pot stékal dolů po jejich zádech a mezi jejími ňadry, což byl důkaz toho, jak dlouho na něm vydržela jezdit, její tělo se třáslo námahou a v jejím klíně vřela rozkoš. Jeho ruce pevně držely její zadeček, když se pohybovala nahoru, dolů a znovu,  rukama na posteli vedle jeho těla svírala přikrývku. „Nechte mě…” řekl napjatým hlasem, přesunujíc ruku mezi jejich těla a přejel prsty přes její klitoris. Její oči byly otevřené, varovně zavrčela, ale neudělala nic, aby ho zastavila nebo aby se přestala pohybovat. Riskl to, nepřerušoval oční kontakt a třel její pulsující klitoris prostředníčkem. 
Hned zavřel oči, skřípal zuby, jak na něm trhaně klesala dolů, její tělo se třáslo, svaly se okolo něj znovu stahovaly. Pohodila hlavou zpátky a zavrčela, stahy v jejím klíně následovaly záchvěv po záchvěvu a po celém jejím těle se rozlilo teplo. Ba’al se posadil, než skončila, oběma rukama tiskl její zadeček a zvedal boky, udržujíc pohyby dál, když se uvolnila. Její tělo se třáslo ještě víc, v jejím krku se hromadily malé výkřiky. Dýchala těžce, stále ji píchal, její nohy se ovinuly okolo něj, když si ji stále bral. Jemně se otřásla s každým přiražením a těžce dýchala. Jeho ruce držely její zadeček, prsty měl roztažené, jak jí na sobě pohyboval. Oheň zachvátil její tělo, ale toužila ještě víc, pokračovala v pohybech víc a silněji.   
Použila své nohy, aby se jí na něm jezdilo lépe, kroužila boky a drtila svůj klitoris proti jeho stydké kosti. Čas pro ni neměl význam, jediná věc, kterou chtěla, aby odeznělo napětí v jejím těle a přišlo uvolnění, její vlasy vlhly a lepily se jí na obličej, pot stékal dolů po její páteři a mezi jejími vzdouvajícími se ňadry. Tvrdě rukama tiskla jeho paže, boky napínala proti jeho, dokud neexplodovala s krátkým, slabým zavzdycháním a bezmocně se na něm chvěla. Jakmile přišla k sobě, přirazila krátce a rychle, masírovala svůj klín a svaly ho pevně svírala. 
Ba’al držel její zadeček a táhl ji dolů, jen aby vykřikla znovu. Ochotně to udělal, klidně by nechala zničit své tělo, jen aby ho z ní vytáhl a její tělo svíralo jen vzduch. Otočil ji, posadil si její poslušné tělo zpátky do klína a vklouzl svým penisem do ní. Sam znovu zalapala po dechu, spadla zpět proti jeho hrudi, když ji znovu naplnil, jeho ocelově tvrdý penis ji znovu píchal. Jeho hlava byla blízko její, pohlédl dolů na tělo, kterého si užíval, na bledé, pihovaté třesoucí se tělo, na němž se třpytil pot.
Byla rozbolavěná a křehká, přeražení ji donutilo zalapat po dechu a přikrývku svírala mezi svýma roztaženýma nohama. Dovolila mu převzít kontrolu, její tělo se pohybovalo v jeho rytmu, její svaly se třásly na protestu. Nechala své oči zavřené, když její tělo převzal a jeho tvrdý penis pronikal do jejích nejhlubších zákoutí. Byla si jistá, že ztratila veškerou kontrolu. Chtěla křičet a plakat, sténat vzrušením, chtěla jeho ruce na sobě, na svých těžkých a bolestivých prsou, na svém zanedbaném klitorisu. Ale věděla, že tohle není o jejím sexuálním životě nebo o tom, co má ráda, či co chce. Tohle bylo k udržení Ba’alovy přítomnosti, než se transfer provede. A čas tikal s každým přiražením, kterého se jí od něj dostalo, s každým pohlazením jejího zadečku, s každým dotykem jejího klitorisu.
Netrvalo dlouho a znovu se zhroutila, kousajíc si rty, aby nekřičela, neunikalo jí nic než přidušené vrčení, když se její tělo znovu otřáslo a její klín v dalším orgasmu stáhl jeho penis.  Pokaždé znovu cítila Ba’alovu erekci, jeho pulsující tělo, jeho těžké a tvrdé koule, píchal ji s potřebou vlastního uspokojení. Dal pomyslný gól a Sam věděla, že se nechystal odejít, dokud nezbude nic, co by si od ní mohl vzít, dokud nebude úplně použitá a vyčerpaná, skořápka bez veškeré energie. Sevřela přikrývky, když se jí prohnal oheň, jeho prst na jejím klitorisu způsoboval, že si chtěla vykřičet plíce.
A potom se jeho ruka přesunula na její zátylek, sevřel její vlhké vlasy v pěsti a tlačil ji na postel, dokud nebyla tváří dolů, mezi jeho nohama. Vydechla, když si její tělo odpočinulo na hebké, chladivé, zlaté přikrývce, svaly na sekundu relaxovaly, dokud nepopadl její boky a znovu ji nezačal píchat. Škrábala do čela postele, toužíc si odpočinout a nechat Ba’ala dělat, co chce. Byla unavená, svaly ji bolely, koupala se v potu a v milostných šťávách. Ale on byl pořád v ní, její libido mělo odlišné představy než ona a tak díky jeho penisu znovu cítila rozkoš.
Věděl, jak píchat, musela se mu poddat. Bylo to ve všech ohledech neosobní a scházely jí hranice, které si uložila, ale bylo to jedno z nejlepších šoustání, které za poslední roky měla. Milování bylo skvělé, ale občas potřebovala něco jako tohle. Tvrdý penis, jež ji nemilosrdně píchal a tohle ona neměla dlouho. A teď se zdálo, že po tom celý ten dlouhý čas toužila, když se její tělo znovu chvělo a ona se s překvapeným tichým výkřikem na rtech znovu prohnula. Jeho ruce hladily její zadeček, když ji držel a pleskl ji po něm pokaždé, když ho sevřela nebo s ním zakroužila a zarazil tvrději.  
Zaklonila hlavu a zaškrtla malý výkřik, když se znovu otřásla v rozkoši, její vlhké tělo ho tisklo, pevně se svírajíc okolo jeho penisu. „Máte úžasné tělo, víte to, Samantho?” řekl. „Tak odolné, tak silné…” znovu do ní přirazil. „Tak nedočkavé…” Věděla, že neskončí a popravdě nechtěla, aby skončil. Chtěla ho překonat, chtěla víc, než on jí bude moc dát, chtěla prokázat, že on byl na hony vzdálený věcem, které nedokázala zvládnout.
Vytáhl se z jejího, stále se chvějícího, klína a řekl jí, aby se zvedla na kolena. Udělala to bez jediného slova protestu, brala jako výhodu fakt, že předchozí pozice jejímu tělu dopřála odpočinek. Pohlédla na něj přes rameno, v jejím obličeji se zračil vztek, že jeho penis musí snášet v sobě. „Chcete ho obdivovat nebo píchat?” prskla na něj, když jeho temné oči sledovaly linii jejích zad, přes zadeček až na její roztažené nohy, které mu dávaly perfektní výhled na její vlhký klín. Její stehna se třpytila, jak po nich stékaly pramínky jejích šťáv.
„Nejste příliš náročná?” zašklebil se na ni Ba’al, zvedl se na kolena a sevřel její zadeček. Sledovala jeho oči bez známky emocí, cítila vrchol jeho pulzujícího penisu, když do ní znovu klouzal. Bušil do ní silně, viděl, jak se její oči pevně zavřely, její hlava se zvrátila dozadu. Tvrdě mířil do jejího ochotného a poslušného těla, udržoval stále tempo a šoustal ji veškerou silou. Nechala, aby se vzrušení promítlo na jejím obličeji, když se nedíval. Tiše vzdychala, skrz zuby cedila výkřiky a křečovitě křivila obličej, když tak tvrdě týral její tělo.  
Nejhorší na tom celém bylo, že si to užívala. To tření, tu bolest, pokračující zápas se sebekontrolou, on si bral ji, on si brala jeho a odmítala přijmout jeho nadvládu, protože ho jednoduše odmítala akceptovat, navzdory té spoustě orgasmů, které v posledních hodinách měla, že by pro ni příliš. Toužila, aby se jí dotýkal, aby ji jeho ruce hladily, chtěla je cítit na svých ňadrech. Cítila, jak jeho ruce hladí její zadeček, ale neodvážil se dál. Dohoda byla dohoda a ona byla zvrhle zklamaná, že dodržel svá slova, protože se nechystala oslovit ho a kromě toho chtěla důvod, proč ho nenávidět ještě víc.
Nenávist byla silná emoce, zvlášť, když nechávala muže, kterého nenáviděla, aby ji tvrdě píchal. Roztáhla kolena, aby pro něj udělala prostor, zuřivě svírala přikrývku a snažila se držet se, když si dopřával potěšení z jejího třesoucího se těla. „Jste takto velmi dobrá.” zachraptěl, jeho tmavá a snědá pleť byla pokrytá potem. „Nikdy jsem neměl ženu, která by našla uspokojení v téhle pozici…” Mohla slyšet uspokojení v jeho hlase, když se dostal hlouběji, tvrději přirážel. Zvrátila hlavu do zadu, oči zavřené. „Dělala jste to takhle už víckrát, Samantho?”
Zvedla se, svírajíc přikrývku silněji a vrhla na něj pohled přes rameno. „Nejsem tvoje holka, tak buď zticha a píchej mě!” Ba’al sevřel její boky a tvrději přirazil, čímž způsobil, že pootevřela rty a zavřela oči. Byla náročná a vzteklá a on neměl problém jí vyhovět. Mimoto obzvlášť miloval tenhle její výraz, ty nepříčetné oči, jež se na něj dívaly přes rameno, když před ním klečela, zpocená a s zrudlými tvářemi. Vztekle s ním píchala, dokud sotva dokázala zadržet své výkřiky.
Snažila se netřást, boky tlačila proti jeho penisu, chvěla se a kroutila, dokud neměla, co chtěla, dokud necítila, jak jí orgasmus explodoval v břiše a celé tělo zachvátil oheň, třásla se a její svaly tvrdě svíraly jeho, stále ztopořený, penis. Cítila, jak se jeho ruce posunuly pod její ramena, vytáhl ji na kolena a vyklouzl z ní. „Chyťte se čela postele.” řekl, tlačíc ji k tam a počkal, dokud se rukama pevně nezaklesne, potom chytil svůj penis a znovu ho navedl mezi její nohy, noříc se zpět do jejího horkého tepla.
Oh, cítila se skvěle, jemně se chvěla na protest jeho velikosti, byl zkušený. Měl ji už tři hodiny, Ba’al věděl, že už trpí a bolí ji celé tělo, citlivé na dotek a že má sotva dost energie. A chtěl, aby šla dál. Byl to malý bonus k celé dohodě, úplně O’Neillovu ženu zničit neustálým podléháním jeho penisu.
Chytil se čela vedle jejích rukou a znovu začal přirážet, svým zpoceným tělem se třel o její záda, její kůže se chvěla, leskla a třásla, jak se jeho tělo dotýkalo jejího. Sam potřebovala doteky. Stiskla zuby, sevřela čelo, až jí zbělely klouby na rukou a přijímala ho tiše, cítíc, jak z ní vytékaly šťávy dolů po jejích hladkých nohou, pokrývajíc jeho penis a koule. Nestarala se o to, jen dělala, co chtěla, ukájela své temné potřeby. Toužila po něm a nenáviděla ho pokaždé víc, když cítila, jak jeho penis klesá v jejím klíně. „Skvělé, Samantho…” zachraptěl jí do ucha. „Jsem ohromen.” Bylo jí to srdečně jedno, ale ta její část, která byla naštvaná kvůli jeho nadřazenému postoji k ní tak dlouho, byla nesmyslně uspokojená. Potom mu může zakroutit krkem.
Jedna jeho paže obtočila její pas, jeho ruka se usadila na jejím bříšku, hladíc její kůži. Potlačila zasténání a chvění, které ji prostupovalo. Toužila po tom, ale zavrčela na protest. Neposlech, jeho ruka se posunula nahoru a silnými prsty tiskl a hrubě hnětl její ňadra. „Ba’ale!” vyhrkla jeho jméno, ale hnětoucí prsty její myšlenku rychle přerušily. Odpovídala na pohyby jeho penisu a tvrdé štípnutí do jejích bradavek ji mrštilo do dalšího roztřeseného orgasmu, šťávy se z ní hrnuly, její ňadra se v jeho rukou třásla, jeho tělo se pohybovalo proti jejím zádům, tlačíc ji na sebe. 
„Dolů.” Stáhl Sam od čela a silnou rukou tlačil její tělo dolů na postel, opouštějíc její klín a její nepoddajný zadeček tvrdě tlačil do svých slabin a znovu do ní hluboko pronikl. Přirazil jednou, pozorujíc, jak její ruce najednou znovu sevřely přikrývku a zasténala. Cítila, jak ji znovu drží a tvrdě se v ní pohybuje. Byla tak unavená, tak vyčerpaná, sotva zvládala jeho tempo, nekontrolovala své tělo, třásla se a chvěla v jeho rukou. Cítila jeho ruku mezi nimi, sundával kroužek, který mu tolik pomáhal se sebekontrolou a jak zvýšil rychlost, napínal se proti ní, snažíc se o své uspokojení. Držel její zadeček tak pevně, až jeho ruce zbělely, jeho oči sledovaly, jak se jeho penis třpytí od jejích horkých šťáv, stále dělal do jejího pulsujícího těla.
Ne dlouho potom, co ji začal takhle píchat, cítila jeho vyvrcholení, její ruce drtily přikrývku, bojovala se sebou, aby nekřičela, když jeho prsty našly její klitoris a začaly ho rychle třít. Bez ohledu na to, jak v sobě dusila křik, se nechala ochotně neotesaným způsobem zlomit, její klín se kolem něj stáhl. Horkost ji prostupovala, když stříkal své semeno hluboko do jejího těla s krutým vrčením, a rychle, nevyzpytatelně píchal její pulsující střed.
Sotva dýchala, když Ba’al vytáhl svůj penis ven - pokrytý jeho a jejími milostnými šťávami - a nechal její křehké tělo roztažené na posteli. Donutila se otevřít oči, aby pohlédla na muže, který ležel vedle ní. Jeho tělo, stejně jako její, pokrýval pot a jeho stehna, spolu s jeho teď už měkkým penisem, pokrývaly jejich šťávy. Cítila, jak z ní vytékají ven na její stehna. „Už nemůžete?” rýpla si po něm. „Vy jste ten, kdo chtěl osm hodin.” Odmítla věřit, že se z toho dostala tak jednoduše.
„Spěte.” vstal a opustil postel. „Jste dobrá rajda, když jste silná.” hodil přikrývky zpět na postel. „Vzbudím vás za hodinu.” sledovala ho, jak zvedá své oblečení a obléká si ho, než se přesunul do koupelny.
S povzdechem zavřela oči, skrývajíc své vlhké tělo do tepla přikrývek, šíleně si přála ručník, aby utřela obtížné, lepkavé šťávy, které z ní vytékaly a špinily její zadeček a stehna. Spokojila se s rohem přikrývky, který tlačila mezi své nohy s její oči se otočily k počítači v temném rohu. Stále pracoval. Více jak polovina dat byla transferována. Sam se pro sebe usmála. Stálo to za to. Všechno. Ráno budou mít klíč k vítězství ve svých rukou, Země bude zachráněna a uchrání klid, který nastal, když replikátoři byli zničení, před tím, než se Ori objevili. Díky tomu ucítí, že to všechno dělaly pro své životy. Už žádná válka, žádné oběti, žádná smrt blízkých přátel.
Usnula rychle a důvěrou, že to dotáhne dokonce, jako kteroukoliv jinou misi.

O hodinu později otevřela oči a viděla, že transfer stále probíhá. Myslela si, že ho Ba’al zastaví, když z ní nic nemá. Ona by to na jeho místě udělala, ale on ho nechal pracovat, když spala. Sam potřásla hlavou. Muž byl pořád muž. Dobře je položíte a máte je v dlani. Goa’uld s Ba’alovým strategickým myšlením by nikdy nenechal transfer pokračovat.
„Cítíte se lépe?” slyšela Ba’alův klidný hlas, když vcházel do ložnice.
„Cítila jsem se i před tím…” Její hlas zůstával chladný a vypočítavý.
„Jsem si jistý…” usmál se, znovu sundal přikrývky z postele a svlékl se. Povzdechla si. Její libido bylo už před tím víc než uspokojené a teď už na tohle opravdu necítila předešlou chuť, která jí pomáhala se přes to dostat. „Nehýbejte se…” řekl a než mohla změnit pozici, zvedl ji na kolena. „Chci vás takhle…” Sledovala, jak otevřel skleničku lubrikantu, nasadil si zpět kroužek a natřel se gelem.
Unikl ji vzdech, když si vylezl na postel před ni a pokoušela se zůstat v klidu. Jeho ruka chytila její a vklínil se mezi její nohy. „Nemá smysl vás zraňovat…” řekl jí do ucha, začal třít její klitoris, když umístil svůj penis proti jejímu vstupu a pomalu do ní vnikl. Její vzrušení narůstalo, lubrikant a předchozí aktivita mu umožňovala snadněji zrychlit. Uniklo jí malé zakňourání, nepatrné zachvění, když krátce přirazil, aby se do ní dostal hlouběji. 
Sam nechala oči zavřené a tělo uvolněné, když začal přirážet, její ruka hledala znovu oporu v přikrývce za její hlavou. Brala to lépe, protože věděla, co může očekávat. Nebyl tak tvrdý jako před tím, jeho sebekontrola byla bez pochyby zpátky, když ji zase píchal.
Pohlédl přes její rameno na její tělo, ňadra se pohybovala s ní, pokaždé, když přirazil. „Možná bych…” zašeptal jí do ucha, jeho boky neustále přirážely a jeho ruka hladila její ňadra.
„Ne.” utrhla se na něj, ale cítila ve svém těle chvění, když hladil hřbety kloubů její napjaté bradavky. „Není to část dohody!” varovala ho.
Sundal ruku z jejích ňader zpět na její boky. „Nemá smysl si to neužívat…” zašeptal znovu. „A vy máte ráda, když vás štípu.” udělal výmluvnou poznámku.
„Nedotknete se mě víc, než musíte.” zavrčela, pevně zavřela oči, aby čelila rostoucí touze ve svém těle. Bastard. „Tvrději!”
Yeah, měl rád náročné ženy, pomyslel Ba’ala, když plnil její žádost. Jestli na něj byla naštvaná,  protože chtěla uspokojení, mohl se o to postarat. Zdálo se jí, že se všechno dělo rychleji, čas utíkal rychleji, jak její tělo reagoval na jeho dotyky daleko horlivěji, další sladké uvolnění svíralo její klín. Zadržovala křik, tvrdě zatínala zuby a pevně tiskla víčka k sobě, aby potlačila zklamání, jež ji zachvátilo po vyvrcholení. Uměl píchat, ohledně toho nepřeháněl, proklínala ho pokaždé, když se její tělo bezmocně chvělo a šťávy z ní tekly okolo jeho pracujícího penisu.
Cítila Ba’alovo silné tělo, tiskne k ní, stále byla uvězněná ve vlnách svého předchozího orgasmu, její klín se okolo něj příjemně svíral. Cítila jeho silnou ruku, jak ji víc hladí a také čím dál víc tlačí její koleno k hrudníku. Její vlastní ruka podklouzla pod jejím kolenem a držela její nohu zvednutou, Ba’al se podpíral svými silnými pažemi o postel vedle ní a znovu se tlačil do ní. Zvrátila hlavu, když se proti němu její klín stáhl, byl v nešikovném úhlu a ona zarývala prsty do vlastního stehna.
Otočila hlavu napolo do polštáře, neschopná kontrolovat své vrčení nebo třes ve svém těle, když do ní začal dělat rychleji, náročně a s bolestivou sobeckostí. Zavrčela, on sklonil nohu a její klín se přizpůsobil jeho penisu s potěšením, že neskončil. Byl tak dlouhý, jakého jen mohla pojmout a zatraceně dobře jí vedl ke všemu, po čem toužila. Muka, která se zračila v jejím obličeji, byl jediný důkaz toho, jak využívá její tělo, krčila nos s každým tichým výkřikem a syčela, kousala se do rtu, její hrud se zvedala a ňadra třásla.
Ticho, jež si uložila, bylo pro něj vskutku úžasnou výzvou a oh, jaké zadostiučinění bylo slyšet její tlumené výkřiky a steny, když prudce vrcholila a nedokázala se kontrolovat. Viděl, jak zatíná zuby a těžce dýchá a jeho perverzní uspokojení ze zneužívání jejího těla rostlo, jak ji píchal rychleji. 

O půl hodiny později už opravdu málem křičela díky tomu, jak se v ní jeho penis třel a pohyboval se proti ní, každý pohyb jeho penisu vytvářel v jejím břiše rozkoš, která prostupovala její páteří a její nohy se třásly, pevně zavřela oči a rukama svírala polštář, až jí bělely klouby. Sam nemohla zastavit pohyby svých rukou mezi svými stehny, nechala svůj prostředníček klouzat přes svůj klitorisu a třít ho, cítila stahy svého těla a explodující rozkoš. Vydala ostrý, krátký výkřik, když přirážel rychleji a cítil její chvějící se klín, píchal ji dál jen proto pro potěšení nechat ji trpět a donutit ji křičet, aby to ze sebe dostala. 
Ale ona to neudělala. Chtěla, ale tiše jen křičela, její štíhlý prostředníček hladil její klitoris, dokud její tělo neskončilo v sladkém orgasmu.
V tu dobu byla obličejem dolů na posteli, nechala každý sval ve svém těle odpočívat, zatímco Ba’alovo tělo ke k ní pořád tisklo, jeho stále ztopořený penis ji píchal znovu. Tiše lapala po dechu, jak ji to pálilo, ale raději by zemřela, než aby protestovala. Roztáhla nohy víc, sevřela okraje polštáře a tlačila svůj zadeček proti jeho slabinám pokaždé, když přirazil. Nehodlala ho nechat, aby ji unavil, ať je to, jak chce. Jestli chce pokračovat, ona půjde s ním. Navzdory vyčerpání, které ji stravovalo, navzdory bolesti a úplnému přehlcení vyvrcholením a sexem. Občas to bylo prostě víc, než jen sex. Myslela si, že její orgasmus se vrátil, ale nemělo to co dělat s rozkoší, ale jen obyčejný podmět, jež přišel od jeho těla.
Jeho tělo se třelo o její, jeho zpocená kůže klouzala po její, jeho boky přirážely proti jejímu zadečku, když se okolo něj zavírala, jednou rukou svíral její krátké blond vlasy. Oh, měl rád tělo téhle ženy. Dost možná byla ta nejsladší rajda, kterou kdy měl, napadlo Ba’ala, když víc roztáhl její nohy a pronikl do ní hrubou rychlostí. „Pořád to zvládáte, Samantho?” popíchl ji. „Není to příliš tvrdé?” Píchal ji takovou rychlostí, o které věděl, že by každou jinou ženu donutila křičet a divoce sebou mlátit v jeho posteli. 
„Táhni k čertu!” zavrčela nazpět, slyšela jeho krátké zafunění a cítila, jak jeho penis míří do jejího klína, když ji tvrdě píchal.
Sklonil své rty k jejímu uchu, když se pohyboval proti jejímu zadečku a zašeptal. „Jestli to není proti naší malé dohodě, budu vás trochu plácat po zadečku.”
„Táhni k čertu, Ba‘ale!” zasténala. „Zavři pusu a píchej mě!” houkla na něj přes rameno, její oči byly divoké a vzteklé. Měl rád vztek a ona byla, tím si byl jistý. Olízl si své tenké rty a podepřel se na ruce, náhle přesunul jednu ruku dolů po jejím zadečku. Zakřičela a zatřásla se. “Ba’ale!” vztekle zaječela jeho jméno. „Ty podělanej bastarde!” Snažila se ho odmrštit, dostat se z pod něj a vytáhnout jeho penis, ale všechno, co udělala, bylo, že sebou praštila zpět na postel znovu. „Zabiju tě!” zavrčela, když ji plácal přes zadek. „Ty podělanej, podvádějící…”
„Už budete?” škádlil ji, když její tělo ustoupilo úderu jeho dlaně na její kůži. Rostla v ní zlost, stále ho zkoušela zastavit, ale on si užíval, když ji plácal a posunoval na své posteli, prostě si ji dobíral. Přestala bojovat, když cítila, jak se v jejím těle objevují rostoucí záchvěvy další rozkoše, poslušně ležela a tlačila svůj zadeček proti každému jeho přiražení, jeho dlaň hladila její zadek a posunoval ji dál, dokud se nestáhla kolem jeho penisu.
Sam se znovu udělala, obličej skrývala do polštáře, když se její zadeček zvedal proti jeho bokům a pozvolna klesal. Její schovaná tvář se šklebila, opatrně tlumila křik. Nikdy nebyla schopná udělat se tolikrát za jednu noc. Pokaždé našla uspokojení a znovu se třásla, když muž, který vydržel tak dlouho, znovu využíval tělo. Bez ohledu na to, že akt sám o sobě - nebo co dělala - spaní s nepřítelem, bylo to pořád to samé. Prostě tak špatné, hnusné a tak neuvěřitelné jak jako to bylo poprvé, co ho pustila ke svému tělu.
Ba’al se zní vytáhl a přetočil ji na záda, zaujal pozici v sedu mezi jejíma nohama, přehodil její nohy každou na jistou stranu svého pasu a znovu se do ní ponořil, dělal do ní rychle a zběsile a byl ve špatné pozici. Dosáhla na konec postele nad svou hlavou, sevřela konce matrace a pohnula se v zádech, protože z druhé strany věděla, že ho zabije, jakmile zastaví. Transferu už zbývala jen chvilka.
Viděla třpyt v jeho očích, když hleděl na její bledé tělo. Její tváře zrudly, růžový nádech její kůže postupoval po krku až přes hruď, topíc její kávově zbarvené pihy. Její prsa se zvedala, když lapala po dechu, nevědomky hledala podmět, dotyk, pohlazení, aby něčí vlhká a teplá ústa sály její vztyčené bradavky. Postupoval přes její útlý pas, stehna měla široce roztažená, aby udělala prostor pro jeho tělo, když seděl mezi jejíma nohama a přirážel svou pánví vpřed, narážel ji tvrdě na svůj pulsující penis.
Hluboce ho uspokojoval pohled na ni, měl její tělo jako na dlani, na plných tvarech jejího těla zářil pot, světle blonďaté vlasy se jí lepily na obličej a na čele se jí vyrážel pot. Mohl vidět její tiché lapání po dechu, rukama svírala okraje matrace. Musel jí vzdát hold. Chtěla zůstat zticha a zůstala zticha. Sice neslyšel její skutečný křik, když byla v rozkoši, ale její tlumené steny a kňourání k jeho uspokojení stačilo. Její hlava sebou mlátila ze strany na stranu, oči pevně zavřené, její hladké svaly zběsile svíraly jeho píchající, tvrdý penis.
„Příliš, Samantho?” zavrčel, jeho oči se potulovaly po jejím těle, které nenasytně zneužíval.
Modré, vzteklé oči na něj pohlédly, její pánev se tlačila proti jeho penisu. „Dokonce ani ne dost, ty ulhanej blbče.” zavrčela nazpátek skrz zaťaté zuby. „Píchej víc, ztraceně!” Hlavu lehce zaklonila, přirážela pánví proti jemu, aby dostala víc. Chtěla to znovu, její nervy téměř potřebovaly cítit orgasmus, jež by procházel jejím tělem. Chtěla cítit v břiše sladké svírání, chtěla cítit, jak se jí prohání adrenalin, chtěla bolest a vyvrcholení. A chtěla to teď! „Víc!” zakřičela na něj, kousajíc si rty. Chytil její boky a táhl je proti svým, když do ní bušil. „Bože…” vydechla, škrábala do postele za svou hlavou. Cítila, když to začalo, její klín se sevřel. 
Jeho ruka hladila její břicho, když jeho boky pracovaly proti její pánvi, jeho prsty sjížděly níž a hledaly její klitoris. Zalapala po dechu, její oči klouzaly po jeho obličeji. Přirážel do jejího zkrouceného těla tvrdě, jeho prsty pevně tančily okolo jejího tvrdého, ztopořeného poupátka, její šťávy zakrývaly jeho prsty a dělaly je vlhké. Byla už pokrytá tekutinou, kdekoliv to bylo možné, klín, zadeček, stehna, břicho. On také. Třásla se, hlavu zvrátila do zadu, až se její trup skoro zvedl z postele. 
Držel její boky jen jednou rukou, tlačil ji na sebe, píchal ji rychleji a rychleji, jeho prst neúprosně kroužil okolo jejího klitorisu, dokud nezadržovala křik, který jí trhal plíce a zmítala se v křeči před jeho krutýma očima. Ba’al sledoval její kroucení a mlácení sebou, její ňadra se houpala, břicho třáslo. Sledování orgasmu téhle ženy se dostalo na vrchol jeho sexuálního života. Měl spousty žen, otrokyň i sobě rovných, ale nic se nevyrovnalo píchat tuhle Tauri a přivádět ji na vrchol.
Byla mnohem víc, než jemu rovná v posteli. Chtěla orgasmus díky jeho tělu a ne jinak. Byla kořist hodná boha a mít její tělo byla dobrá cena. Jeho vypracované paže klouzaly po jejích kolenou, tlačíc je nahoru, roztáhl je a zaklesl za svoje ramena. Uslyšel malý výkřik, když změnil úhel a potlačil její protesty, když si ji otevřel. Ponořil se a přirážel. Tvrdě. Znovu se třásla, kousala si rty a svírala jeho ruce výš. Nebyla si jistá, že to dokáže snášet déle. Její tělo hořelo, bolelo, tak moc se svírala, nebyla si jistá, jestli dokáže zůstat déle dost vlhká, cítila jeho penis uvnitř a bolelo to, hořelo. Ale stále proti němu přerážela nejlépe, jak uměla. 
Cítila šířku jeho těla, horko, kluzký pocit, když zpocená kůže třela zpocenou kůži, jeho hruď třela její citlivé bradavky. „Nech mě!” zavrčela na něj, napínala se proti jeho tělu. Chtěla trpět znovu, to známé zakázané napětí se jí prohnalo jako náročný trest. Chtěla tu fyzickou bolest tak moc, jak trpělo její srdce, když našla sexuální uspokojení v jeho posteli. A oh, jako ho nenáviděla za to, jak ji píchal. „Píchej víc!” otočila se s zavrčením, jak se pod ním třásla.
„Jste lačná žena…” slyšela Sam jeho hluboký hlas. „Neobávejte se, odejdete odsud zedřená…”
Téměř na něj štěkla. „Víc!” rozkázala a splnilo se jí přání, zneužíval její něžné tělo dvojnásobnou silou a musela křičet, když jí to vystřelilo do páteře. Pevně tiskla víčka k sobě, když zvuky trhaly její hruď, mísily se s mlaskavými zvuky, jak tělo naráželo na tělo. Ba’al znovu podváděl. Jeho hlava se sklonila k jejím houpajícím se ňadrům a Sam cítila, jak se jeho ústa sevřela okolo její tvrdé bradavky a sála. Tvrdě. Jeho zuby klesaly po jejím ňadru, bradavku obstarával svým tvrdým jazykem, způsobovalo jí to bolest. Křičela skrz zaťaté zuby, její tělo se svíjelo na posteli a ruce ho zkoušely odtrhnout od svých prsou.
A její boj jen živil vzrušení, jeho ústa obstarávala její ňadra tím nejperverznějším způsobem, jeho penis ji píchal hluboko a nestydatě. „Ba’ale!” zaječela jeho jméno varovně. Ale on její ňadra nenechal na pokoji a ona věděla, že díky tomu brzy vyvrcholí. Začala s ním bojovat tvrději a on bojoval s ní, stále tvrdé bradavky utekly z jeho úst, než byly chyceny znovu. „Ty bastarde!” prskla na něj, ale on si pořád bral, co chtěl.
„Buď zticha, Samantho!” opáčil. „Tohle je jen to, po čem tvoje malé hladové tělo touží.” Jeho ústa se i přes její protestům vrátila ke své hostině, jeho penis se v ní vzdouval. Stáhl kroužek dolů a teď ji píchal, aby dosáhli orgasmu oba. Chtěl vyvrcholit tvrdě.
„Dohoda…”
„Ráda se jí protivíš!” prskl jí do obličeje přesně to, před čím se zkoušela schovat. Chtěla to nenávidět, nenávidět jeho, přestat se cítit vinně, protože se obětovala. „Zbožňuješ a přitom nenávidíš být píchaná.” přirážel do ní tvrději. „Je to tvůj způsob, jak se necítit vinná, není to tak?” vrátil se k jejímu cumlání. „Mlč a užívej si.”
„Ty z kurvy…” otřásla se, tlak v jejím těle se stal nesnesitelným. „Oh, bože…” najednou sevřela přikrývky, její tělo se sevřelo. „Zasr…” Tvrdě vyvrcholila, její vztek neudělal nic jiného, než že poháněl přetížení jejích smyslů, její nervy přestaly hořet, v celém jejím těle se třásly svaly, když vypustila trhaný výkřik. Cítila, jak tvrdě svírá její tělo a brutálně do ní přiráží, jeho tělo se kolem ní napjalo, dostávajíc se stále hlouběji. Jeho zvuky tlumily její ňadra, její vztek sílil s pocitem jeho rozkoše a když do ní stříkal své horké semeno, cítil její nekončící orgasmus. Šlo to pořád dokonal, její tělo se zmítalo a pohánělo jeho rozkoš. 
Zůstala povadle ležet na posteli, dýchala rychle, mělce, nepravidelně, její tělo se náhodně třáslo v dozvucích orgasmu, když se z ní vytáhl. Nutila se zapomenout na to, nutila svůj vztek, schovaný ve fyzickém uspokojení, dostat se na povrch. „Nech mě!” zatlačila na něj, shodila ho ze sebe, jednou nohou zatlačila do jeho hrudi a tvrdě ho strčila z postele, když popadla přikrývky. „Nedotýkej se mě!” zaječela nepříčetně, ale sotva se byla schopná vyčerpáním udržet. Cítila, jak jí pot stéká po těle, svaly ji bolely, její šťávy a jeho semeno jí vytékaly z klína.
„Oh, ušetři mě té potupy, Samantho!” řekl, když se postavil na zem s mnohem větší energií, než si přála, aby měl. „Máš, co jsi chtěla. A zatraceně se ti to líbilo, ty děvko!”
Vztekle zařvala, dosáhla na vestu, kterou měla vědomě vedle postele a vytáhla zbraň. „Nedotkneš se mě!” zakřičela znovu, míříc na něj zbraní. „Ty ulhanej blbče! Měla jsem vědět, že nedodržíš slovo!” zklamání ji zaslepovalo, když vypálila výstřel za jeho rameno a srazila několik zlatých kalíšků ze stolku. Ba’al reflexivně ustoupil, byl víc než v šoku z její akce.
„Podplukovníku Carterová!” zakřičel. Předpokládal, že bude vzteklá, předpokládal, že bude nepříčetná díky němu, všechen vztek, který  obrátila proti sobě, ji trhal a zbraň následovala ten sám směr.
„Nezkoušej se mě do háje dotknout!” zakřičela na něj, stále cítila dozvuky jeho orgasmu a uspokojení, když sál její ňadra.
„Nechci! Jste šílená!” zakřičel na ni zpátky, vysmívajíc se jí. „Náš čas vypršel.” Sledovala, jak sbírá své oblečení ze země a přechází k počítači. „Váš přenos je hotový. Země dostala, co potřebuje.”
„Měla bych tě zastřelit!” stále ječela. „Ty podělanej bastarde!”
„Ušetři mě…” řekl, otáčejíc se zpět k ní a oblékal se. Zachytil náhlý klid v jejích rysech, napětí v jejím těle se rozplynulo, její sevření na přikrývkách polevilo, když konečně spatřila na počítačové obrazovce zprávu o tom, že transfer byl dokončen.
„Kde je moje oblečení?” vyprskla, nechtěla nic jiného, než zvednout svůj zadek z téhle postele a běžet rovnou na ošetřovnu v SGC za mužem, který před tím odešel.
Potřásl hlavou a přešel na její stranu, silnou rukou ji tlačil zpět na postel, bránila se.
„Budu na vás čekat, než se vzbudíte.” vztekle na něj pohlédla. „Spěte, Samantho. Nejste ve stavu, aby jste odsud mohla odejít.”
„Je mi fajn!” Znovu se posadila, tvrdě svírajíc zbraň.
„Chcete se ukázat na základně k smrti unavená a plná pachu sexu, Samantho?” Výraz, který po něm hodila, ho na chvíli donutil přemýšlet o tom, jestli ho skutečně zastřelí. „Spěte. Víte, kde je koupelna. Nikdo vás nebude rušit, dokud nebudete připravená odejít. Máte mé slovo.”
„Bezcenné slovo!” zasyčela na něj. Zašklebil se na ni a hladil ji prstem po tváři, než ho srazila rukou, ve které držela zbraň. „Nedotýkej se mě!”
Jen ho to rozesmálo. „Mám rád vaši kuráž. Děkuji za úžasnou noc, podplukovníku Carterová. Byla jste skvělý a cenný způsob placení.” A skvělý a cenný způsob O’Neillova mučení, ale tohle neřekl. Jen se usmál, spokojen sám se sebou a opustil místnost.

4. kapitola

Sledovala Ba’alův odchod, dveře se za ním zavřely a v pokoji se konečně rozhostilo ticho. Pevně kolem sebe obtočila přikrývky. Byl konec. Proběhlo to, udělala to a SGC pravděpodobně už projíždělo data, aby odhadlo, jak rychle dokážou postavit zbraň. Měla tu být, říkala Sam její mysl, mohla pomoct, mohla pomoct. Ale nemohla se donutit zvednout se z postele potom, co strávila posledních osm hodin s tím goa‘uldem. Byla unavená a bolela ji místa, která ji nebolela už dlouho.
Kromě toho Ba’al tu teď s ní nebyl, nedotýkal se jí nebo ji nepíchal, tak mohla hodit veškerou svou zuřivost na něj. Stalo se to, skončilo to a opouštěl ji se vzpomínkami, s pocity, s bolestí těla. A s tím samým vztekem a zuřivostí, kterou ale neměla na co namířit. Na nikoho, kromě sebe samotné. A Sam strávila tolik času přesvědčováním se, že to skončí, teď to byla pravda a její povinnost získat ta data byla pryč. Začala přemýšlet jinak. Začala být vzteklá na Jacka. Neměla důvod, proč ho nenávidět kvůli tomu. Všechno byla nakonec Ba’alova chyba. Podvedl ji, donutil ji k tomu. Neměla na výběr, opakovala si, hlava jí klesla do polštáře, měla těžká víčka. Neměla na výběr.
Sam unavenou rukou našla svou bundu, vytahujíc své hodinky. Měla ještě hodinu, než se Jack vzbudí. Mohla si půl odpočinout a být odtud pryč, než se dozví, co se stalo. Možná mu mohla lhát, možná mohla najít způsob, jak mu říct pravdu. Zkroutila se do klubíčka, dovolujíc si pamatovat jeho obličej poprvé, od toho, co to začalo. Zoufalý pohled jeho očí, když udělala, pro co se už rozhodla, jeho šok, když ho zdrogovala, jeho bezmocné naléhavé oči, když upadal do spánku. Tiše škemraly, aby to nedělala. Ale ona to udělala. Sam cítila, že začne plakat, neschopná to zastavit. Neměla na výběr, zatraceně. Nemohla dopustit, aby Země padla do rukou Ori, nemohla nechat víc lidí zemřít. Udělala, co musela. Byla voják. Nezáleželo na ní. Na Zemi ano.

Jack s chabým stenem trhnutím probudil. Cítil se, jako by mu hlava měla explodovat, viděl rozmazaně a pálily ho oči. „Bože…” zabručel a přejel si rukama po tváři, zvedl hlavu z nemocniční postele. Ihned rozpoznal studené světlo a specifický pach tohoto místa a rozpomněl se na poslední okamžiky svého vědomí, když se mu vše vrátilo. „Do háje!” zařval, vystřelil z postele a okamžitě toho litoval, všechno se okolo něj točilo.
„Generále… pomalu…” Doktorka Lamová ho chytila za ruku. „Vstávejte pomalu…”
Vytrhl se z jejího ochranného sevření. „Nechte toho!” štěkl na ni, sebral hodinky ze svého nočního stolku. „Oh, bože…” Viděla, jak jeho obličej okamžitě zbledl, jeho oči se rozostřily.
„Generále!” Chytila jeho ruku a lehce ho položila na postel. „Generále…”
Pohlédl na ni. „Kde je Carterová?”
„Uh…” Odmlčela se na tak dlouho, jak mohla, jeho oči se na mladou ženu tvrdě upíraly. Věděla. Ona byla pravděpodobně ta, kdo poskytl Sam sedativa.
„Jděte mi z očí!” zařval na ni, odstrčil ji stranou a vystřelil z ošetřovny. Neobtěžovala se ho následovat. Neměla pro něj odpověď. Všechno, co udělala, bylo poslechnutí rozkazů.

Jack vrazil do Landryho kanceláře, připraven utrhnout pár hlav. „Kde je?” obořil se na překvapeného generála.
„Jacku?” nadskočil, nebyl připraven na tenhle útok, Jack měl být mimo tak dlouho, dokud Sam nepřivede věc ke dobrému konci
„Kde je?” zařval, byl jen krůček od toho, aby se přestal ovládat.
„Ještě se nevrátila…” přiznal Landry. „Přenos dat…”
„Nezajímají mě ta zatracená data!” zavrčel zpět. „Chci Carterovou hned pryč z té lodi!”
„Jacku, rozhodla se…” slova mu zmrzla v krku, když Jack mrštil rukou přes stůl a chytil ho za tričko.
„Poslouchej mě! Nezajímá mě, co si k sakru ty nebo Pentagon myslí, že děláš, ale jestli nebudu mít Carterovou zpátky na Zemi v dalších dvou minutách, udělám něco opravdu… a myslím nějakou opravdu hloupou věc!” nebezpečně snížil hlas. „A ty víš, jak dobře dělám hloupé věci…” pustil Hanka a vyrazil z místnosti. Nebyla to chyba toho muže, hluboko v sobě to Jack věděl. Ale potřeboval podporu, aby mohl zastavit Sam v tom, co dělala. Bez ohledu na to, co IOA nebo Pentagon řekli.
„Mitchelle!” štěkl, jakmile ho uviděl, jak vystupuje po kovových schodech.
„Pane!”
„Připravte svůj tým do třiceti sekund.” Viděl, jak se podplukovníkovi oči přesunuly na Hanka za ním. „Hned!”
„Ano, pane…” nehádal se, jen se hnal zpátky po schodech dolů.
„Jacku, přenos dat je dokončen. Přenese se zpátky do minuty…”
„Kolikrát mám opakovat, že mi jsou ta data ukradená? Nemají takovou cenu jako ona!” hlas se mu třásl. „Nemůžu uvěřit…” zakřičel na Hanka. „Nemůžu uvěřit, že jste ji to všichni nechali udělat!”
Hank na něj zíral. „Viděl jsi, pro co to udělala?”
„Ne…”
Teď začal křičet Hank. „Můžeme vyhrát válku během šesti měsíců! Neměli jsme na výběr! Ani ona!”
„Zastavil ses někdy a přemýšlel, jak ji Ba’al nechal trpět? Vidím, že SG-1 je tady… kdo se na té lodi o ni staral?”
„Podplukovník Carterová žádala, aby na lodi nebyl nikdo, když se to bude dít…”
Jack mu téměř utrhl hlavu. „Nemůžu…. Nemůžu uvěřit tvé hlouposti!”
„Je v pořádku!” zakřičel na něj Hank, když už se hnal po schodech dolů. Dostal se dolů v rekordním čase, uniformu si zapínal, ještě když uháněl do gate room. 
SG-1 se s ním setkala jen vteřinu potom, co rozkázal Daedalovi přenést je na Ba’alovu loď, než Landry stihl říct cokoliv jiného. Jakmile byli na lodi, Jack vytáhl svou zbraň a hnal se do jídelny, kde naposledy byl s Carterovou. „Prohledejte zbývající části.” rozkázal. „Valo, pojďte se mnou… Jakmile uvidíte Ba’ala, zastřelte ho.” Mitchell na něj zíral s otevřenou pusou, nicméně přemístil zbytky svého týmu hned, jakmile Jack odspěchal s Valou v závěsu zpátky chodbou.
Počítačová místnost, ve které Sam pracovala, byla prázdná a Jack neměl další místo, kam se podívat, ale začal metodicky prohledávat celou loď. „Pojďte se mnou…” Vala chytila jeho ruku a táhla ho za sebou. „Myslím, že vím, kde jsou jeho komnaty…” Viděla, jak mu mizí barva z obličeje. “Hey… hey…” řekla. „Sam je dobrý voják. Bude v pořádku…” pokusila se usmát, ale on na ni stále zlostně hleděl. Byl to tvrdý starý muž.
„Pane…” slyšel Mitchellův hlas skrz vysílačku. „Víme, kde jsou Ba’alovy soukromé komnaty. Míříme tam.”
Jack stiskl vysílačku. „Ne!” křikl. „Opakuji, nechoďte dovnitř. Budeme tam za vteřinku.” Zápolila v něm jedna část, sobecká, která nechtěla, aby Sam kdokoliv jiný viděl jako první po tom, co udělala. A jiná část jeho ji chtěla ochránit před očima kohokoliv jiného. „Prohledejte zbytek lodi a vyčistěte cestu ke kruhům. Vala a já se tam dostaneme s Carterovou.”
„Rozuměl jsem.”
Jack sáhl po dvojitých zlatých dveřích hned, jak skončili rozhovor a narazili tam jednoho osamělého strážce. Jack okamžitě namířil svou P-90, ale Vala srazila jeho ruku dolů. „Ne!” Přesunula se před něj a stráž ustoupila, aby je nechala projít. „Vidíte?” řekla, sama na sebe pyšná, ale Jackova ruka se jen znovu zvedla a namířila na muže. „Generále!” Znovu srazila jeho zbraň. „Vážně!”
„Jestli si myslíte, že se chystám nechat tyto lidi naživu potom, co udělali…” Cítila, jako by jí po páteři přejel nůž, když rozpoznala význam každého jeho slova. Odstrčil ji a důrazně dveře otevřel.
Sam se otočila, sotva si stáhla své černé tričko dolů, aby se zakryla, než zachytila pohled Jackovo očí a zmrzla. Všechno bylo zase horší. „Oh, bože…” zašeptala a vydechla, když uviděla jeho obličej. Byl tak plný bolesti. Oči, které znala tak dlouho, mrtvolně zchladly, linie jeho tváře se prohloubily, postoj těla zobrazoval jeho vztek. Rychle vkročil do místnosti, jeho oči uviděly zmuchlané přikrývky na posteli, ucítil vůni jejího těla a sex ve vzduchu. Neodvážila se pohnout, sotva se odvážila dýchat a čekala, co se chystá udělat.
Jackovy oči se vrátily k jejím a cítila, jak se jí plní slzami, když se její předtucha vyplnila. Nechtěl to vidět, nechtěl to vědět. Ne tohle a všechno okolo. Zastavil se přímo před ní, chytíc její zápěstí jednou silnou rukou, vytáhl další zbraň a vložil ji do její ruky. Vzlyk sklouzl ze Saminých rtů, když hlaveň zbraně mířila na jeho břicho, jeho prst zatlačil ten její na spoušť a zmáčkl.
Valina kolena se téměř podlomila, rukama si zakryla uši před výstřelem a se zděšeným výrazem v obličeji už téměř viděla generálův pád zem.
„Měla jsi mě zastřelit v hale!” zavrčel na Sam, když bojovala s jeho sevřením na své ruce a na zbrani. Zalapala po dechu, když Jack uvolnil spoušť bez výstřelu a přestal její ruku svírat. Vyrazil z místnosti.
Vala se otřásla šokem ze scény, které byla svědkem a vyrazila k Sam, když jí zbraň vypadla z ruky a chytila ji, když padala na kolena. „Sam…” Třásla se, její obličej byl bledý a potil se. „Sam…” poplácala ji po jejím vlhkém obličeji, snažila se donutit ji, aby se vzpamatovala. „Carterová!” Zatřásla s ní a viděla, jak se její obličej stáhl a začala brečet. „Hey, no tak…” Oh, proč ji musí utěšovat ona? Není v tom dobrá. „Je to idiot! Neví, co to obnáší. Je za stolem příliš dlouho…”
Sam zatřásla hlavou. „Má pravdu…” vzlykla.
„Co?” Vala na ni dolů pohlédla.
„Jsem mrtvá tak, jak řekl…”
„Oh, pojďte sem…” Tohle je trochu dramatičtější, než si myslela, ale Sam odmítla její náruč a pohlédla na ni prázdnýma očima. 
„Nikdy nezapomene a nikdy neodpustí…” Po její tváři se koulelo čím dál víc slz a Vale lámalo srdce, vidět ji takhle. „Nikdy se na mě znovu nepodívá… nikdy se mě znovu nedotkne… Slíbil to…”
„Sam, no tak…” bojovala se slzami, které v ní vyvolávala. „Od kdy necháváte kecy jednoho starého muže, aby s vámi tohle udělaly?” Tohle se rozhodně chtěla dozvědět. 
Její modré oči se přemístily ke stále otevřeným dveřím, kterými Jack vyrazil ven a potom se zapily zpět do Valiných. „Milovala jsem toho starého muže posledních deset let svého života…” Viděla, jak se její obočí zvedlo, když jí všechno začalo docházet. A potom se Vala shrbila, když konečně pochopila. Dobře, tohle bylo překvapující. „Nikdy jsme se nelíbali…” Pokračovala Sam, když se snažila zvednout na nohy. „Nikdy jsme se nedotkli víc než objetím, nikdy se mě nedotkl jako muž, nikdy jsem mu nevyznala lásku…”
„Deset let?” vyhrkla Vala v šoku. „A… nikdy jste…”
Sam potřásla hlavou, unaveně zvedla bundu a zbytek svých věcí. „Nikdy se na mě nedíval jako teď…” pohlédla na Valu chladnýma očima. „Neměl by to vědět…” Rezignovaně vyšla ven. „Je konec…”

„Pane…” křikl Mitchell, jakmile viděl generála kráčet ke kruhům. „Viděl jste ji? Je v pořádku?”
„Je s Valou. Jakmile dorazí, nespusťte Carterovou z očí. Hned ji dostaňte zpět na Zem.”
„Jacku?” riskl to Daniel, vidíc utrápený pohled v jeho očích.
„Hned, Danieli!” zakřičel. „Dostaňte ji z téhle lodi!” Cam chytil Daniela za paži a tlačil ho chodbou. Opravdu bylo nešťastné se zrovna teď hádat s generálem.
Jack opravdu doufal, že se stihnou transportovat, aniž by potkali Ba’ala, ale on chtěl vědět, co se stalo. Odpudivý, usmívající se goa’uld mu stál přímo v cestě a Jack se opravdu nestyděl ho zabít. Zamířil svou P-90 a stiskl spoušť, ale nic se nestalo. „Nemyslíš si, že tě nechám ozbrojeného, když mám způsob jak vyřadit tvé zbraně, že ne?”
„Ty z kurvy…”
„Musím říct, O’Neille, tvoje žena byla moc rozkošná…” Nepotřeboval zbraň, aby ho zabil, rozhodl se Jack. Mohl to udělat holýma rukama. A to bylo přesně to, co Ba’al chtěl. Chtěl vidět vztek a bolest, jako byl vzteklý on, když opětovně zabíjel Jacka. Díky té slepé zuřivosti věděl, že trpí, že Jack opravdu moc trpí. „Vydávala velmi sladké zvuky, když byla na vrcholu…” Dobře, tohle bylo pod jeho úroveň, rozhodl se Jack, ale usmívající se goa‘uld mu zkřížil cestu. „Oh, nemusíš předstírat, že tě to nezajímá, O’Neille…”
„Ne!” křikl zpět. „Není má žena, ale mohla být, kdykoliv chtěla.” Ta jednoduchá slova ho vzpružila.
„Nezajímá tě, jak trávila těch osm hodin?” Ba’al se přesunul několik kroků za něj. Chtěl svou cenu. Chtěl se bavit krutou lidskou bolestí, protože zatraceně dobře věděl, jak to bolí. „Nezajímá tě, že měla orgasmus každou půl hodinu? Jsi chytrý člověk…” vysmíval se mu. „Těch šestnáct orgasmů v mé posteli…”
Jack se náhle otočil a chytil Ba’alův krk, praštíc s ním o zeď. „Nebudu potřebovat zbraň, abych tě zabil…” zavrčel.
Tohle Ba‘ala vůbec nezastavilo, mluvil dál. Tohle bylo, proč se to všechno stalo. Ten ohnivý vztek a nenávist v Jackových temný očích; mohl ho propálit skrz naskrz. „Tak tě to zajímá, O’Neille.” prskl na něj. „Jako mě zajímalo, když jste se ty a ta Tok’Ra spolčili, aby jste odvedli mou ženu ode mě pryč. Oh, ona byla nic, ale otročila pro mě a na něco těžko zapomínám.” Viděl, jak Jackovy oči ztmavly porozuměním. Tohle nebyla cena za ta data ani jeho sexuální zaujetí v Sam. Tohle bylo dokončení toho, co začalo před lety. Zabití ho. Oh, a jak dokonale to teď udělal, uvědomil si Jack. Bez možnosti znovuoživení. Jakkoli.
„Měl bys vidět, jak se její prsa zvedala, když na mě jezdila…” přešel v šeptání. „Zvuky, jaké vydávala, způsob, jakým se chvěla a potila…” Ba’al ucítil, jak stiskl na jeho krku zesílil a najednou kopl Jacka do žaludku, způsobujíc, že se ohnul. „Jak chutnají její prsa a jak tvrdě tě dokáže svírat v posteli…” říkal mu do ucha. „Oh, a jak s tebou tvrdě zápasí, když vrcholí.”
„Zabiju tě…” zakašlal Jack, když se napřímil. 
„Zajímá tě, O’Neille… že jsem píchal tvou ženu osm dlouhých, vyčerpávajících hodin. A byla pro mě mokrá.” 
Jack nehodlal prohlubovat tohle ponížení, otočil se a vyrazil ke kruhům. „Oh, no tak, generále…” zesměšnil jeho hodnost. „Také se k tomu chystáte a nezajímá vás to? Ještě jsem se nedostal k tomu nejlepšímu…” zakřičel Ba’al zklamaně. „Nevíš, jak chutná nebo jak píchá!” Bílé světlo kruhů ho obalilo a byl pryč, nechajíc Ba’al zatínat zuby. Neměl z O’Neilla ani polovinu zábavy, kterou si mohl užít. Ale to nebylo důležité, rozhodl se vztekle. Zasel v jeho představivosti příliš semen, jež ho budou mučit po zbytek života.
Ba’al poslal dva muže, aby doprovodili zbytek SG-1 z lodi a potom přerušil komunikaci se Zemí a připravoval se opustit orbit. Jeho práce byla dokončena. Ta dohoda byla velmi výhodná – až na ten konec. Bylo politováníhodné, že nemohl zůstat a sledovat O’Neillovo pomalé zničení. Zevnitř.

Sam uvolnili z ošetřovny po čtyřiadvaceti hodinách, jednoduše protože se doktorka Lamová chtěla ujistit, že je v pořádku. To a taky chtěla kontrolovat ovzduší, dokud se generál O’Neill neuklidní. Dostal se z nepříčetnosti do pozitivního myšlení a teď byl jednoduše chladný a rezervovaný. Neviděl Sam od toho, co se dostala s SG-1 na Zem. Nemluvil o tom, nezmiňoval se o ničem, co se stalo na lodi, když odešel od Sam nebo jinak.
A teď už byla dva dny z ošetřovny venku a dosud ho neviděla. Věděla, že je stále v  SGC, dohlížel na první koncepty a plány nové zbraně. Ale neviděla ho na breafinzích nebo jinde na základně, což znamená, že se jí účelně vyhýbá. Zbytek jejího týmu ho viděl, díky tomu věděla, že vypadá zničeně a ztrhaně. Lamová ho viděla během oběda a řekla jí, že Jackovi předepsala pilulky na spaní a nakázala mu dobře jíst.
Sam oněměla. Také používala pilulky na spaní, ale její situace byla úplně jiná.
O dva dny později se jí povedl krátký letmý pohled na něj v control room, právě skončil rozhovor s Walterem a vyběhl nahoru do zasedačky, když vcházela. Nevypadal unaveně, vypadal vyčerpaně a jako kdyby zhubl. A pytle pod očima ukazovaly, že nebere předepsané pilulky.
„Pane…” Sam za ní zavolala, zkoušejíc si s ním na chvíli promluvit. O něčem. Spěchala za ním. „Pane, mám aktualizovanou zprávu o…”
Viděla ho projít za Landrym do kanceláře a něco si šeptali. „Podívej se, co k sakru chce.” Neušetřil si pohled jejím směrem a Sam zmrzla na místě s knedlíkem v krku.
„Sam?” slyšela Hankův hlas a zatřásla sebou, aby se probrala z omámení. „Co pro nás máte?”
„Umm…” zkoušela odtrhnout oči od dveří generálovy kanceláře a souvisle mluvit. „To je…” Otevřela zprávu a položila ji na stůl, ale stále nedokázala spolknout knedlík nebo potlačit bolest v očích. „Kompletní návrhy…” Kousla se do vrchního rtu a rychle mrkala.
„Podplukovníku?” zašeptal a položil jí ruku na rameno.
„Je mi fajn…” přestala předstírat. „Sakra…” Tohle neměla dělat před velícím důstojníkem.
„Proč nám tu nenecháte tu zprávu a my se na ni podíváme později…”
„Díky, pane…” otočila se rychle o 180 stupňů, před tím, než vlhkost jejích očí spadla dolů na tváře a spěchala po schodech dolů.
Landry s povzdechnutím zvedl složku a vrátil se zpět do své kanceláře, kde našel Jacka pozorně číst několik jiných souborů. „Jak dlouho s ní ještě hodláš takhle jednat?”
„Brzo odjedu do D.C., nemusíš se strachovat…” řekl bez toho, aby odtrhl oči od obrazovky laptopu.
„Bez toho, abys to s ní vyřešil? Viděl jsi, co jí to dělá?”
Jack se nebezpečně napřímil. Co jí to udělalo? Nikdo se nestará, co to udělalo jemu. Otočil oči od obrazovky a chladně a čistě naštvaně pohlédl na Hanka. „Carterová zemřela na Ba’alově lodi.” řekl ledovým hlasem, než se vrátil zpět ke čtení, čímž oznámil, že je celá věc pro něj uzavřená.
Hank zklamaně potřásl hlavou a opustil kancelář. Sotva dozněl zvuk zavírajících se dveří, Jackovy oči opustily obrazovku a předstírané čtení, sklonil se na židli a mračíc se. Bolí to. Hluboko v jeho hrudi to bolí. Bolelo nechat ji jít, protože věděl, že ji teď musí nechat jít, protože věděl, že se na ni nedokáže nepodívat nebo milovat ji, jak to dělal. Měl pravdu. Jeho Carterová zemřela na té lodi a všechna ta láska a bolest, kterou cítil teď, byla jen vzpomínka na ni.
Ani Danielovy opakované pokusy konfrontovat ho se Sam nestačily ani na to, aby Jacka přiměly změnit názor a odešel o pár dní později, bez toho, aby jí řekl aspoň sbohem, bez toho, aby se s ní znovu srazil na chodbě. Její poslední vzpomínka na něj představovala zahlédnutí jeho odcházejících zad, jeho vysoká, hrdá postava oblečená v bezchybné modré uniformě, čepici po paží, stříbrné vlasy zářily na světle v chodbě, když nastupoval do výtahu, opouštějíc SGC a její život.
V aktovce, kterou bral do D.C. k využití, byly dokumenty související se zbraní, nesl ji jeho pobočník. Věděla, že se na ta data podíval sotva jednou. Dala by cokoliv, včetně svého života, jen kdyby se ten den otočil. Jen pro jeden jediný poslední pohled. Naposledy vidět jeho oči. Naposledy vidět jeho tvář. Odcházel bez jediného pohledu na to, bez toho, aby se otočil, na někoho za ním. Na někoho s krvácejícím srdcem a slzami v očích.

Postavit zbraň a otestovat ji trvalo kratší dobu, než si mysleli. Sam naléhala, aby mohla být u toho, sledovat její vytvoření a její dítě pracovalo dokonale. Ve stejně krátkém čase ji ve velkém použili ve válce a vítězství dosáhli ten sám rok. Zprávy ohledně zázračné zbraně, o velkolepých výsledcích, o záchraně Země a jejich galaxie zatopily jeho stůl ve Washingtonu. Jack je četl se znechucením a odporem, než je posílal těm nahoře. Neměli ponětí, co se schovávalo za jejich precizním vítězstvím. Když se na to ptal, nezajímalo je to. Byli velice šťastní a o to šlo. Pentagon dal Sam neoficiální čestné uznání, kvůli tomu, co pro to udělala a to bylo všechno.
Ale Jack dobře věděl, co se skrývalo za jeho schováváním se před mírem, který teď měli. Před štěstím z vyhrané války ve všech očích. Věděl to a hořkost rostla. Každé ráno, když vstával, pronikalo jemné sluneční světlo do jeho ložnice a on to nenáviděl. Nenáviděl mír, kterého užíval, nenáviděl Zemi, protože si v něm libovala. Protože nevěděla. On ano.
A navzdory všemu zůstal perfektním důstojníkem, ukázkovým občanem. S prázdným životem, prázdným srdcem. Bylo krutě nedostačující říct, že mu chyběla. Toužil po ní a potřeboval ji. Znovu slyšet její hlas, znovu vidět její tvář. Stále na ni vzpomínal, jednoduše ji skrytě miloval tak dlouho, že ta nevinná touha byla ztracená. Pamatoval si znervóznění, když o ní přemýšlel, snění o ní.
A pak si vzpomněl, co se s tou ženou stalo, jeho srdce rychle naplnil vztek a nahradil ho snad jen náhlý odpor. 

***

Od toho, co vyhráli válku, uběhl už dobrý rok a Jack se ve svém autě Jack vydal na pobřeží Kalifornie. Nasadil si brýle na oči hned, když zahnul z malého městečka na silnici, která vedla na pláž ještě víc jak míli daleko. Už jel něco přes hodinu, zajímalo ho, jak bude reagovat, až ji znovu uvidí.
Když ho Pentagon požádal o speciální dohled nad vylepšenými schématy zbraní, problém, jen se co její jméno objevilo v jeho mysli. Byl to problém, se kterým bojoval už dlouho a bylo jasné, že lidé, kteří o tomhle rozhodli, neměli ani ponětí, co se stalo.
Sam věděla, že ta zbraň je to nejlepší, co kdy poznala. V posledních dvou měsících v SGC bylo všechno, co dělala, vylepšování toho projektu do nepředstavitelných projektů. Bylo to veledílo, vrchol její kariéry a byl to důvod, díky němuž žila a užívala si sluneční svit a ne smrt či přijímání Originu.
Takže se teď opíral o své auto, výtisky a dokumenty na sedadle spolujezdce a prázdnýma očima hleděl na oceán.
Po tom, co vyhráli válku, přestěhovala se, odešla od letectva a její mysl se soustředila na to samé, jako Jackova; všechen ten vztek a nenávist, jež namířila proti Ba’alovi se otočil proti ní, kvůli tomu, co udělala - navzdory tomu, že to bylo nutné - kvůli světu, který si užíval její oběti a dost možná kvůli muži, kterého kvůli tomu ztratila. Své útočiště našla v jednoduchém dřevěném domě na pláži, žádní lidé na míle daleko a její majetek ohraničoval plot, jež držel každého dál. Neměla rádio, neměla televizi, neměla počítač, neměla telefon. Přišla sem před rokem a doteď tu nikoho neviděla. Byla tu jen ona a její pes.
Jerry, zdejší skladník, řekl Jackovi všechno. Když se sem Sam přestěhovala, udělala s ním dohodu. On ji každý týden vyložil zásoby před bránou a ona mu je zaplatila. Nějaký další kontakt a výhodná dohoda by padla. Jack pohlédl na prostranství za jejím domem. Prošla si skrz dost problémů, aby se izolovala od světa, napadlo ho.
Jack si řekl, že to nemůže odkládat na věky. Byl krásný jarní den, aby to mohl udělat, myslel si s těžkým sarkasmem, když otevřel bránu a vystoupil z auta. Pomalu se spustil po malé cestě, dokud neviděl malý dům na perfektní nekonečné pláži, kam jeho oko pohlédlo.
Sam uslyšela velké auto, ale nenamáhala a se vstát ze svého místa na pláži. Její modré oči trpělivě hleděly za zvukem, skrz písek viděla jít příliš známou postavu. Usmála se. Další fantazie.
Zabralo to dva dny samoty, než její mysl začala přemýšlet o starých časech, o dnech minulosti. Začala po něm pomalu fantazírovat. Tohle byla jedna z jejích nejoblíbenějších a jedna, kterou v posledních měsících opakovala často, jednou byla trochu rozmazaná, jindy perfektně viděla detaily. Někdy snila tak živě, že když byla přerušena, pravda ji zaskočila a přistihla se, že pláče a trpí tím, jak moc jí chybí. Vánek jí rozfoukal vlasy okolo tváře, když sledovala muže, který přicházel blíž. Vždycky měla ráda, když byl v civilu, i když jednou snila o tom, že za ní přijde v modré uniformě. Teď na sobě měl khaki kalhoty a tmavý svetr, byl obutý. Jack měl rád boty, pamatovala si to.
Jeho krok zaváhal, když ji uviděl, celou oblečenou v bílém, sedíc s blokem na písku a perem v ruce. Váhavě si sundal sluneční brýle, aby se na ni podíval. Měl rád soukromí, které mu poskytovaly zakryté oči, ale pohled na ni ji udeřil přímo do očí. Vlasy jí vyrostly skoro pod ramena, na koncích se nepatrně kroutily, některé omývaly její tvář ve větru. Nečekal to. Vypadala tak moc jinak. „Ahoj…” zašeptal, když se zastavil vedle ní, její klidné, modré oči na něj pohlédly.
„Ahoj…” zašeptala, její hlas jemně zasáhl jeho smysly. Teď to bylo, jak si to pamatoval. Teplé a přívětivé. Sam se vnitřně usmála, kolik detailů jí sen poskytl.
„Vypadáte dobře…” pokračoval nešikovně, naznačil vlasy rukou, ve které stále svíral brýle.
Usmála se. „Yeah… žádné další nůžky…” olízla si rty, zářící leskem na rty jako ochranou před sluncem. „Taky vypadáte dobře… Další stříbro vypadá dobře.” odpověděla, její oči si všimly změny jeho vlasů, extra stříbrné, extra lemující jeho obličej. Vždycky si ho představovala takového, jako když ho viděla naposledy, nikdy si ho nepředstavovala poznamenaného časem, který uběhl. Do teď.
„Já umm…” nešikovně zvedl aktovku. „Máte nějaký volný čas?”
„Samozřejmě…” Znervózňovalo ho, jak přirozeně a klidně vypadala. Způsobovalo to, že se mu v zadu na krku ježily vlasy. Četl Samin psychologický rozbor, když opouštěla letectvo, ale nikdy si nemyslel, že je možné, aby takhle vysadila. Nevyskočila a neudělala scénu, když ho uviděla. 
Jemný větřík zafoukal znovu, vůně oceánu klidnila jeho nervy, uklidňovala ho. Vybrala si krásné místo k životu o samotě. Sledoval, jak vstala z písku, stále neschopný natáhnout ruku, aby jí podal a dotknout se jí. Jednoduše nemohl. A zdálo se, že to věděla. Přívětivě se na něj usmála, oprašujíc si písek z rukou a sukně. „Pojďme dovnitř….” nabídla mu. „Udělám čaj.” Vedla ho do malého domu, nabídla mu u kuchyňského stolu místo k sezení, když dávala vařit vodu. „Omluvte ten nepořádek.” Plaše se usmála, zvedla psí hračky ze židle a kopla je po podlaze na hromadu do rohu. „Sir je nechává všude.” Jack pozvedl obočí. „Je nemožné udržet dům čistý, ale snažím se.”
Pojmenovala psa Sir? Musel se kousnout do jazyka, aby nestočil konverzaci tímhle směrem. „V pořádku.” řekl. „Kde je?” rozhlédl se okolo, opravdu zvědavý vidět mazlíčka.
„Oh, je tady někde venku. Ten pes je věčně neklidný. Vrátí si později na oběd.” zamračil se, sledujíc, jak se pohybuje po kuchyni, aby udělala čaj. „Tak co pro vás můžu udělat, generále?”
„Jacku…” řekl to bez přemýšlení. Její ruka se zastavila pře dveřmi do skřínky, pohlédla na něj přes rameno a zahrnula si neposlušné vlasy za ucho. „Už nejste u letectva…” rychle se obhájil.
„Jacku…” zopakovala. Tak tohle byla novinka. Většinou ve svých fantaziích snášela jeho hněv - jednou nebo dvakrát požádal, aby mu říkala Jacku - až do teď,. „Proč jste tady?” donutila se k pohybu.
Zhluboka se nadechl, pokládajíc aktovku na stůl. „Máme technický problém se spoustou vylepšení na zbrani. Nikdo na to nemůže přijít.”
Sam se na něj usmála, když sundala konvici z vařiče a přešla na jeho stranu, aby se rychle podívala na papíry a laptop, který také poskytl. V každém snu se mu ospravedlňovala kvůli tomu, co se stalo. Teď ale technický problém, který jen ona mohla odstranit, záchrana, něco jako tohle. Byla to vylepšení, která začala navrhovat, ale nikdy nedokončila. Dávalo to smysl, že k ní přišel pro pomoc. „Jsem si jistá, že můžu pomoct.” řekla, usmála se na něj, než se vrátila k čaji. „Můžete to prosím vzít do obýváku? Stůl je větší.”
Přišla s dvěma hrnečky a Jack už měl dokumenty nachystané a laptop otevřený. Umístila to na stůl a sedla si. „Je to dlouho, když jsem to začala dělat…” řekla, když zběžně prohlédla témata. Procházela je v mysli třikrát denně. Nezáleželo, jak moc chtěla uniknout lidem, chyběla jí její práce a to, že nechala tenhle projekt nedokončený, jí zůstávalo v paměti. Nikdy je nedala na papír, ale pořád v mysli na těch schématech pracovala.
„Myslíte, že to zvládnete?” řekl, opírajíc se o stůl na její straně. Už se dotkl svého čaje. To nečekala. Nemohl pít čaj, když nebyl skutečný. Vždycky, když skončila fantazii, vylila jeho čaj do umyvadla. Nebyl tu nikdo, kdo by ho pil.
„Znáte mě, Jacku…” usmála se na něj, ale teď jí úsměv nevrátil. Znal ji. „Yeah…” povzdechla si a vrátila se k práci. „Udělejte si pohodlí, buďte tu jako doma…” zagestikuvala okolo. „Zabere to jen malou chvilku.”
Jack přikývl, nechal ji pracovat a rozhlížel se okolo. Její dům byla prakticky jedna místnost. Kuchyně s posuvnými dveřmi na pláž, které byly jediným vchodem, obývací pokoj byl o pár kroků větší a ložnice byla napravo, hluboko na konci domu, oddělená od zbytku domu pár krémově zbarvenými závěsy, které byly svázané na stranách. Hádal, že koupelna byla někde na té straně. 
Knihy měla v regálech v obývacím pokoji, používala sešity, které se neodvážil otevřít. Byly tu obrazy rodiny, přátel, Cassie, týmu. Jeho.
„Jak jste mě našel?” Slyšel otázku Sam, stále pracovala. Snažila se navázat rozhovor, aby se nenudil.
„Nenašel jsem vás… Letectvo vždycky ví, kde jste.” přikývla s chápajícím úsměvem. Měla radši verzi, kde říkal, jak moc se ji snažil vystopovat. Občas chtěla, aby se ji snažil najít, aby ji chtěl najít a dělal to proto, proto, aby jí donesl data a odvezl ji odsud pryč. „Opravdu tu nemáte televizi?” zeptal se, upřímně překvapen.
„Ne, Jacku, nemám…” zahihňala se jemně. Nikdy před tím se jí na to nezeptal. Bylo úžasné, jak nezávislá tahle představa byla. A alarmující, jak realistická. Ale tušila, že přijde. Vylepšovala ji přes rok. „Vyberu si knížku. Odpočívám…” slyšela jeho povzdech. Nikdy neměl rád stále sedět, nic nedělat.
„Mám rád vlasy…” řekl váhavě a ona na něj otočila s překvapenýma oči. Nečekala to, protože si toho ve svých snech nikdy nevšimla. „Chci říct…” Obhajoval se. Pravda byla, že se na ni nemohl přestat dívat. Každý pohyb, který udělala, způsob, jakým ho udělala, způsob, jakým její vlasy hladily její tvář a ramena. Cítil se znovu úplný. Klidný, pokojný. A pochopil, jak byl bez ní jeho život prázdný, když zkoušel vyhnat každou myšlenku na ni z hlavy. Jeho dny byly hořké a kyselé. Nikdy to necítil, až teď a bylo to zvláštní – vždyť ona byla ta jediná, proti které byli jeho vztek a hořkost namířeny.
Když stál před jejím domem a věděl, že ji uvidí, už neodmítal slunečný den.
Jack vzal mořskou mušli z její poličky, hrál si s ní, když se vrátila k práci. Věděl na co a na koho byl naštvaný. Ale Jack tušil, že utrpení, které nechal narůst do nových rozměrů, byla jen odměna za jeho vlastní sebevražednou potřebu vyhnat tuhle ženu ze svého života a krutě zabít lásku, kterou k ní cítil. Jeho srdce mohlo krvácet. Mohl dovolit, aby se to stalo. Mohl ji zastavit, odvléct její vzpouzející se zadek z lodi, ale vzala si z něj to nejlepší. A někde v hloubi duše věděl, že nemůže svést vinu z své a její ztráty na nikoho jiného.

5. kapitola

Jack si povzdechl, nakonec ustoupil a položil mořskou mušli zpět na poličku. „Můžeme mluvit, nemyslíte?” řekl tiše, ale pro ni dost silně. Zamračila se, prsty jí běhaly po klávesnici. Bylo to náhle jasné. Tahle schémata. Detaily, které ji v tomto projektu nejprve unikaly, měla jen to, co si mohla pamatovat, teď to bylo jasné. Mluvit o čem? Nikdy to nedělal a náhle se bála zkoušet se bavit s jeho představou, představa svého opuštěného projektu byla pro její mysl příliš a ztrácela Jacka. 
„Myslím, že můžeme.” řekla. Nechtěla ho ztratit. Byla to nejživější fantazie, kterou kdy měla a Sam se díky tomu cítila úplná a v pohodě ohledně mnoha věcí, o kterých ani nevěděla, že jí štvou. „Sedněte si, Jacku, za chviličku budu hotová…” Stejně tak, jako chtěla hrát tuhle hru s ním, se nemohla odtrnout od monitoru
Kousl se do rtu. To, na čem pracovala, bylo důležitější, než jeho vlastní potřeby. Jen se na ni zamračil. Občas z ní byl úplně mimo, nemohl se do toho vložit. Jak ho dokázala tak snadno uklidnit po tom, co se stalo? Nemohla se tu stále schovávat. Rozhodl se jí dát pár hodin, než se konečně postaví vedle ní. „Podívejte…” začal. Už to nemohl déle ignorovat.
„Zvládla jsem izolovat problém a pracuji na něm…” Sam ho přerušila, dívajíc se na něj. „Vaši lidé už s tím nebudou mít víc potíží. Můžu také dokončit desing, jestli chcete…”
Odmlčela se. Zkoušela se záměrně vyhnout rozhovoru o Ba‘alovi? „Ne…” řekl. „Nechte je zasloužit si výplatu…”
Usmála se na něj. „Tak co oběd?” nabídla, vzala si šálek čaje, jeho byl stále plný na stole. Velké překvapení. „Od toho, co jsem tady, jím hodně plodů moře …” řekla, přesunula se do kuchyně a on ji následoval. „Ale můžu udělat něco jiného, pokud nechcete tohle…”
„Ne… to je v pořádku…” zamračil se. Bylo to vážně podivné. „Hádám, že letectvo vám tohle platí…” zamířil zpátky k počítači.
Pohlédla na něj se stopou úsměvu, ale Jack viděl, že je vážná. „Vidíte, že toho neplatí moc…” zašeptala. „Chcete pivo nebo… něco… než to bude hotové?” řekla.
„Pivo, pokud můžu…” Co to DĚLÁ? Nerozuměl a začínal se víc a víc cítit jako ve snu nebo v alternativní realitě. Sam se přesunula k lednici a podala mu láhev, neotevřenou. Nikdy to nepil. „Můžu s něčím pomoct?” nabídl.
„Ne, v pořádku…” poslala ho pryč. Vždycky to řekla. Bylo těžké přijmout pomoc od někoho imaginárního. „Tak o čem chcete mluvit?”
„Yeah…” lehce si odkašlal, zkoušejíc vytvořit nějakou souvislou větu. Sevřel láhev piva, ošil se, než ji opřel proti hraně stolu a otevřel ji, dlouze se napil ledové tekutiny. Oh, potřeboval to. „Tak…” začal, ale setkal s šokovanýma očima Sam, jež zíraly na jeho ruce a láhev. „Co…. Oh…” povzdechl si, odřel okraj stolu. „Omlouvám se… Nechtěl jsem uštípnout…” uhnul. „Promiňte…” Bože, byl dlouho sám.
Chvíli jí trvalo, než se vzpamatovala. „Netrapte se tím…” potřásla hlavou. „Co jste říkal?” Tohle bylo úplně špatně. Nemohl to udělat. Jak daleko tahle představa zajde? Mohla její mysl tolik přetvářet realitu, aby to mohl udělat? Pil, co mu nabídla.
„Oh…” Jack se zamračil. „Chtěl jsem mluvit o tom, co se stalo před rokem…”
„Ba’al?” reagovala pohotově a viděla, jak s povzdechem kývl. „Nezabije vás říct to…” řekla.
„Ne?” nabídl a ona proti němu otočila své modré oči s tázavým pohledem. „Téměř mě zabijí myslet na to.” 
„Byla to práce.” vyštěkla a vrátila se k porcování jídla. Zatraceně, nepotřebovala tu vzpomínku a ten argument opakovat. Bojovala tvrdě, aby tu našla svůj klid. Nepotřebovala tohle ničení. Proč, do háje, tohle její mysl znovu vytáhla? Neudělala to nikdy před tím.
„Nepamatuji se, že by vám Pentagon nebo IOA opravdu rozkázali, aby jste to udělala…” řekl se znervózňujícím klidem. „Ale pamatuji si, že jsem vám nakázal, aby jste to nedělala…”
„Udělala jsem, co bylo potřeba, abychom vyhráli.” štěkla na něj přes rameno. „Ani vy, ani Pentagon nebo IOA jste to nemuseli rozhodnout, protože vy jste ve svém drahocenném svědomí neměl tu odvahu. Ušetřila jsem vás toho a rozhodla se. Jen když jsem byla tázána vašimi veliteli.” Sam vztekle vytáhla salátovou misku a praštila s ní o stůl. „Proč jste si jinak myslel, že Pentagon vloží rozhodující, životně důležité rozhodnutí výhradně do rukou podplukovníka?”
Postavil se a přešel k ní. „A když jste měla dvouhvězdičkového generála, který by to rozhodnutí udělal za vás?” zašeptal.
Otočila se a upřela na něj tvrdý pohled. Byla vzteklá. Vztek byl čerstvější než byl včera. Cítila Jackovu kolínskou, když se postavil, přímo tady proti ní. Chtěla být pryč. Samozřejmě voněl, jak si pamatovala, samozřejmě jí to podlamovalo kolena. Rezignovala na fakt, že dlouho před tím zapomněla jeho vůni. Cítila jeho vlasy pod prsty a perfektní povrch jeho kůže. Cítila je tak živě. Každý jednoduchý detail. A milovala ho teď možná víc, když ho měla zpátky. Protože nemyslela, že je víc, než zapomenutá vzpomínka.
„Vy…” snažila se chytit hlas. „Jste jeden z nejlepších taktických mozků letectva. Nikdy by jste nestočil svoji mysl k jednoduché dohodě…”
„Ale ano…” řekl klidně a Sam se blížila hranicím jeho trpělivosti. „Máte pravdu, jsem jeden z nejlepších taktických mozků. Nepředstíral jsem, že jsem chytrá osoba…” řekl, když se vrátila k štípání zelí. „Ale jsem v taktice dobrý. A našli bychom jiný způsob. Jen jsem potřeboval, aby jste mi dala čas…”
„Bože!” obořila se na něj vztekle. „Nebyl tu jiný způsob, nemyslete si, zkoušela jsem to!” zaječela na něj. „Když jste mluvil s IOA a Pentagonem, zkoušela jsem s ním mluvit.”
„Měla jste mě nechat…”
„Bylo to o vás!” štěkla, porcujíc vztekle nevinné zelí sekáčkem a připletla se jí do rány ruka. „O tom, že vás to zraní! Zklame, zničí!” vykřikla ta slova, svírajíc si ránu „Sakra…” vzdychla, když nic neřekl, sledoval její ruku žalostnýma očima. „A vy jste ho nechal. Hrál jste tak, jak chtěl.”
„Pomohla jste mu víc než já, Carterová…”
„Byla. To. Práce!” odsekla. „Nikdy jste to neměl vidět jako něco jiného, k čertu s vámi! Vy jste udělal chybu, ne já!”
Jack neviděl její oči a jemně zíral na ruku, kterou rychle obalila utěrkou, aby zastavila krvácení. „Nechte mě podívat se…” zašeptal a natáhl se k ní. Měla v tomhle pravdu. Ba’al ho zranil, protože on ho nechal.
„Jsem v pořádku. Je to jen říznutí…” otočila se k umyvadlu a odtočila vodu, aby opláchla krev, ale najednou jeho silná, teplá ruka chytila její zápěstí. Její modré oči na něj zíraly úplně v šoku, její obličej jako mrknutím oka skoro zprůhledněl.
„Nemůžete to obvázat jednou rukou…” řekl. „Co? Carterová…” Nemohla ztratit tolik krve a určitě nemohla omdlít pohledem na ránu. Chtěla se mu panicky vytrhnout, ale on ji nenechal jít. „Hej… je to v pořádku…” zašeptal.
„Nejste skutečný!” vyštěkla, vytrhla svou ruku z jeho, když jeho sevření povolilo.
„Co?” vyštěkl zpátky.
„Nejste tu… Nejste skutečný…” Chytila se za spánky. „Začínám bláznit…”
„Ano, začínáte!” Neměl na to odpověď. „Carterová… necháte se mě podívat na to říznutí?”
Natáhl se po ní, ale odstrčila ho. „Strávila jsem příliš času sněním o tomhle, zešílela jsem z toho!”
„Co?”
Viděl, jak se snaží probrat. „Nejste skutečný!” ječela na něj, když znovu přišel blíž a ona ho znovu odstrčila. „Nepřibližujte se!” Natáhla ruce před sebe. „Jen zmizte! Představa skončila! Mám dost!” Viděl, jak se její spodní ret třese a strnul. Tohle bylo, jako když Carterová šílela. „Nemůžu dopustit, aby se to stalo… Co dělám?” obrátila se okolo sebe.
„Carterová… Jsem skutečný…” Znovu k ní natáhl ruku.
Vzlykla, když před ním couvala. „Vím, že nejste!” zakřičela bezmocně. „Protože vy se mě ve snech dotýkáte! Opravdový generál O’Neill se mě už nedotýká!” křičela. „On…” Sevřela bílé tričko na hrudi, aby zastavila bolest. Bylo to tak čerstvé, tak živé, tak skutečné. „Nedívá se na mě! Nemluví se mnou!” Už nemohla křičet a on na ni zíral s šokovanýma očima a otevřenou pusou. „Tak toho nechte! Nechci zešílet!” Bolest, kterou cítila hluboko v sobě, se zdvojnásobila. „Jděte pryč!”
Jack sledoval, jak těžkopádně vyběhla ze svého domu, nechajíc ho tam stát, ohromeného. Vážně ho ztratila. A on nevěděl, kde začít, aby jí porozuměl. „Bože…” Neměl ponětí, jak se s tím vyrovnala a to poslední, co potřeboval, bylo aby udělala něco hloupého. Vyběhl za ní, viděl ji prohlížet pláž ztracenýma očima, před tím, než se k ní hnal, aby neutekla. „Carterová!” zakřičel, uhánějíc za ní.
Zavřela oči, aby zadržela slzy, pevně si objímala tělo. Proč nezmizel, zatraceně? Viděla stopy, které nechal v písku, když poprvé přišel a které tu nemohly být. Stále ho cítila, jeho ruku na své. Elektrické impulzy, říkala si  pro sebe. Ten pocit nebyl ničím jiným, než elektrickými impulzy vyslanými do jejího mozku. A její mozek z ní dělal blázna. „Sire!” zaječela, dusila ji slova. Potřebovala své štěně. On byl jediný, kdo mohl rozbít představu, vždycky to udělal. „Sire!”
Jack si po sekundě uvědomil, že nevolá jej, měkký písek pod jeho nohama mu to ztěžoval, nemohl v něm najít pořádnou oporu a chytit ji. Byla samozřejmě zvyklá běhat v tomhle terénu, ale než ji chytil, její kotník se zvrtnul a spadla na stranu do písku. „Sakra!” Tohle byla poslední věc, kterou potřeboval.
„Sire!!!” křičela a bezmocně plakala. Věděla, že je Jack za ní a jen to chtěla zastavit. „Štěně…” zašeptala a zavřela oči, aby ho neviděla, jak klekl na kolena do písku před ni a opatrně chytil její ramena.
„Hej…” zašeptal a přivinul ji ke své silné, široké hrudi, když plakala. „Odejdu. Slibuji… Ale nechte se mě ujistit, že jste v pořádku…” Tiskl jí tvář do vlasů.
„Já…” vzlykla, její tělo se prohýbalo proti jeho hrudi. „Nechci zešílet…” 
„Hej, no tak…” Obtočil své ruce okolo ní a pevně její tělo sevřel, jemně ji kolébal. Bože, chyběla mu. Dotek jejího těla, vůně jejích vlasů. Byl jak šílený, když tiskl tvář do jejích vlasů, nechala, aby si jí to zvíře užilo, když on se jí nemohl dotknout, byl neuvěřitelně naštvaný. Ale Jack byl po ní příliš hladový. „Je to v pořádku…” zašeptal, stále ji kolébal. „Omlouvám se…”
Otřela si oči, aby zastavila slzy. Cítila teplo jeho těla, jak se tlačí proti ní, přetrvávající sílu jeho paží, tlak jeho hrudi proti jejím zádům, jeho vůni, jemné, hluboké dunění jeho hlasu. „Nejste tu…” zašeptala, když její ruka pevně svírala rukáv jeho jemného svetru. „Ale já jsem ráda, že si to pamatuji…” zašeptala. „Je toho tolik, co jsem zapomněla…” otočila se k moři, její oči zkoumaly horizont. „Zapomínala jsem na vás.”
Jack pevně zavřel oči a opřel si čelo o její hlavu, jeho paže ji sevřely pevněji. „Zapomněla jsem, jaká je vaše náruč. Zapomněla jsem, jaké jsou vaše oči… Můžu je vidět znovu jen, když zavřu oči…” Vmáčkla se hlouběji do jeho náruče. „Nechci zešílet…” zašeptala znovu. „Ale ani na vás nechci zapomenout…”
Nemohl udělat nic jiného, než jí vtisknout polibek do vlasů. Byl Ba’alův cíl a byl jeho oběť. Jack věděl, že to nemůže popřít. Ten goa’uld hrál svými kartami a vyhrál válku. Ale žena, kterou měl v náručí, jeho obětí nebyla. Ba’al ji nezničil. Byla silnější a odešla z jeho náruče v celku. Byl to Jack, kdo ji rozdrtil a udělal z ní to, co byla teď.
Jack slyšel hravé štěknutí jejího štěněte, skoro bílý pes se hnal pláží k nim. „Sire!” Cítila, jak se jí srdce zatřepetalo, když viděla svého zachránce. Odstrčila se z tepla a bezpečí Jackovy náruče a vzala štěně do své, když se ometal v písku okolo jejího klína. „Ty ďáble! Kde jsi byl?” Zeptala se s utrápeným úsměvem na tváři. „Nikde blízko, když jsem tě potřebovala, že?” Hrála si s ním, její mysl znovu získávala klid, který tak zoufale hledala, klid a sebekontrolu, kterou jí Jack zničil
A potom se štěně vrátilo na všechny čtyři a nasálo Jacka, strčilo do něj čumákem a čichalo okolo něj. Otočila se, šokovaně zírala, jak její pes zkoumal návštěvníka, Jackova velká, jemná ruka pohladila jeho hlavu a povzbudivě ho podrbal, když se seznámili. Sam si odstranila vlasy z obličeje, hleděla na ně a odmítala uvěřit. Sir nemohl vidět Jacka, nechat se jím ovlivňovat. Stejně jako Jack nemohl nechávat stopy v písku, pít pivo, dotýkat se jí a držet ji.
Sam si zakryla rukama ústa a on se konečně zapil očima do jejích. Viděl, jak modrost jejích očí zmizela za slzami. „Ne…” nadechla se, sledovala, jak se vize před jejíma očima stala skutečností. Nesnila. Ne dnes. „Ne…” zalapala po dechu, sledovala, jak si se zapomenutým půvabem klekl naproti ní. „Nemůžete…” plakala, jemné zvuky tlumila rukama. „Jak můžete být skutečný?”
„Promiňte…” zašeptal a culil se. Nemohl k tomu přistoupit jinak.
„Odešel jste… Odešel jste pryč…”
„Teď jsem tady…” zkusil se natáhnout po její ruce, ale ona znovu uhnula.
„Ne, nejste.” řekla, zkoušejíc, aby zněla jistě, zkoušejíc ho dostat pryč, když přišel blíž. „Nechte mě o samotě!” zakřičela na něj, drala se pryč, znovu od něj několik kroků.
„Nemůžu to udělat…” zašeptal.
„Ano, můžete…” řekla Sam jemně. „Odešel jste před tím…” objala si kolena a schovala obličej.
„Potřebujete pomoct s rukou…” Viděl, jak se její ruka třese, ztrácela víc krve. „Carterová…” zašeptal Jack, položil ruku na její koleno a viděl její ostrý pohled, modré oči na něj koukaly.
„Jak můžete být skutečný, když mě tak nenávidíte?” zašeptala. „Byla jsem pro vás mrtvá… Nepodíval jste se na mě, nedotkl jste se mě… Neměl jste pro mě slov…”
„Je to rok…” zkoušel přesvědčit sebe i ji.
„Nic se nezměnilo…” řekla.
„Carterová, nedokážu to udělat, pokud mi nepomůžete…” Jeho oči zmizely za jeho víčky, dlouhé řasy hladily jeho tvář a ze rtů mu sklouzl těžký povzdech. Tolik jí chyběl.
„Já vím…” opáčila. „Nemohlo to být lehčí, když jste nepřišel sem…” Jen řekla slova, o kterých přemýšlel. „Nemůžu snést váš vztek znovu, pane…”
Jack otevřel oči a pohlédl na ni. „Myslel jsem, že Jacku.”
Sam obrátila pohled na oblohu, aby zatlačila slzy, než se přesunula blíž k němu a on se v půli cesty dotkl její jemné, teplé, vlhké tváře jeho tvrdší, díky němuž zavřel oči a jeho srdce poskočilo. „Zabila jsem Jacka, když mi dal do ruky zbraň.” zašeptala, teď nechala slzy spadnout. „A můžu ho mít zpátky jen ve svých snech.”
Ucítil, jak ho polibkem pohladila po tváři, její horký dech se krátce otřel o jeho tvář, roztřásl se a pronikl do něj neklid. Mohl jen vidět, jak se Sam zvedla na nohy a začala pomalu, ale jistě kráčet zpět do svého domu. Se zvrtnutým kotníkem ji chůze bolela a netušila, jak si obváže ruku. Ale nechtěla být znovu v jeho náručí, byla příliš sebevědomá. 
Byla téměř vevnitř, když se Jack vzchopil a začal něco dělat. Postavil se na nohy a vyrazil za ní, chytil ji za loket a zastavil. Byl připraven mluvit, říct věci, říct správné věci, ale raději začal tichem. Nevěděl, co říct a nechtěl jí lhát. „Přál bych si…” začal, ale zavřel oči a na vteřinu se zastavil. „Přeji si popřít, co jste řekla…” Trhavě polkla. Doufala v jiná slova. Tak jako on. „Chci… zapomenout…” přiznal nejistým hlasem. „Nemůžu odpustit…”
„Já vím.” nadechla se, sklopila oči a odešla dovnitř domu.
„Zkouším.” řekl rychle, následujíc ji do její ložnice. „Věřit, že tu není co odpustit…” Odmítla pomoc dostat dovnitř a posadila se do čela postele.
„Nemůžu odpovědět, jestli je co, pane…” řekla, jednou bojovala s desinfekcí a obvazy. „Nikdy jsem nemohla…” otevřela lahvičku, ale navlhčit vatu, aby mohla vyčistit ránu, bylo horší. Jack se neptal, klekl si před ni a vzal si věci, které mu neochotně přenechala. Nemohl spočítat, kolikrát jí obvazoval ránu. A pokaždé ochotně. Škubla sebou, když desinfekce štípala příliš, jeho zkušené prsty čistily ránu důkladně. „Ow…” Chtěla se stáhnout, ale sevření ji rychle ujistilo, že žádná zrna písku se nezachytila.
Měla malou ruku. Křehkou, jemnou a teplou. Nechala si narůst delší nehty, když mozoly od zbraní a explozí, strojů a nářadí, zmizely. Ovázal ji opatrně, nějak si užíval každou sekundu, když držel její ruku. Očekával, že bude kvůli ní nepříčetný. A bože, jak byl. Ale Jack se necítil na to, aby ji nechal odejít, jeho prsty ošetřovaly zranění, tiskly je a obvazovaly. Dokončil to a stále držel její ruku, protože věděl, že může.
„Takže není naděje, abychom my dva…” pokračoval poslední myšlenkou Sam, dívajíc se na ni, ale ona neměla co říct, její oči byly uzamknuté jeho. „Očekával jsem, že přijdete s odpovědí…” Řekl ta slova bez jakéhokoliv pochopení, na něž myslel. „Vždycky ji máte…”
Potřásla hlavou. „Nemám ji… Nemůžu vás nutit cítit, co necítíte…”
„To je ono!” křikl na ni, velkýma rukama najednou chytil obličej Sam. „Můžete!” V jeho hlase bylo tolik vášně, kterou u něj dlouho neslyšela.
Pevně zavřela oči a potřásla hlavou. „Ne…” Pokoušela se dostat z jeho sevření.
„Ano…” Jeho hlas zjemněl, dlouhé prsty proplétal s jejími vlasy. „Protože jsem z vás vzteklý! Protože z vás šílím…” Slyšela, že jeho hlas zhrubl, když mluvil a viděla hlubokou bolest, jež se zračila v jeho tváři. Jak jí tohle mohl říct do obličeje? „Začínám vás tak nenávidět…”
„Jacku!” hluboce vzlykla, snažila se dostat z jeho rukou, ale on ji nemohl nechat.
„A podíval jsem se na vás teď a marně si zkouším vzpomenout, z čeho jsem šílel, co jsem nenáviděl…” Sam odmítala uvěřit, že v jeho očích vidí slzy. „Pamatuji si ten vztek a nenávist… Ale nevidím ženu, na kterou jsem vzteklý. A všechno, co mi způsobujete, je už vím. Zoufale. Chtít. Zapomenout.” Jeho ruce pevně svíraly její vlasy, když jeho zoufalost rostla. „Chci být na vás naštvaný.” řekl ostře. „A vy mě nechcete nechat!” skončil vzteklým hlasem, tvrdě ji svíral.
Dosáhla bříšky prstů na jeho obličej, jemně hladila jeho tváře a znovu rozšiřovala vlhkost jeho slz. „Nemám odpověď…” zašeptala a jeho stisk zesílil. „Pane…”
„Ano, máte!” Jack na ni křikl, jeho oči se zaplnily víc slzami. „Nenávidím pomyšlení na vás, jen vás nedokážu nenávidět …” Jeho ruce se sevřely a propletly ve vlasech, jak bojoval se vším, jeho obličej se kroutil úsilím udržet své emoce, na jeho čele se objevila vráska, sklonil hlavu. „Zkouším…” zašeptal. „Všechno, co se stalo před rokem nenávidět…”
„Neměl jste chodit…” Sam zašeptala, jemně obtočila ruku a přitiskla ho k sobě, její druhá ruka objala jeho záda a jemně ho hladila. „Všechno dávalo smysl, než jsi přišel… Pro nás.”
Sevřel její tělo s původní beznadějí, obličej schoval do jejího krku a vlasů, jeho prsty se jí zarývaly do zad, když se začal třást. „Bože…” zavrčel, nechal spadnout gumičku z jejích vlasů, spadly přes její ramena a záda, jeho ruce ji hladově tiskly. Voněla, jak si pamatoval a jako oceán. Byla horká, jemná, otevřená, když se tiskl proti jejímu tělu, hladil každou něžnou, plnou křivku jejího těla proti jeho silným, kolena měl po stranách jejího trupu, když si klekl. „Neplač…” zašeptal proti Saminu ramenu, přejel jí prsty přes krk do vlasů.
Usmála se pro sebe, znovu hladila rukou jeho krátké vlasy. „Vždycky jsem plakala…” řekla mu s jemným vzlykem. „Jen jsi to nevěděl.”
Přitiskl svou tvář k její, stále ji divoce objímal. „Tak přestaň plakat…” Pořád tiskl její vlasy v ruce, když se na ni podíval, její dotyky mu váhavě posílaly jemné chvění, krátké stříbro jeho vlasů bylo pod jejími dlaněmi jemné. „Přestaň plakat…” zašeptal. Utíral jí dlaní tvář a sjížděl dolů na její krk. Chtěla to, ale stále viděla ty samé šedé stíny, jež se skrývaly v Jackových očích, stále jej zachvacovala ta samá bolest a vztek. A věděla, že to nikdy nedokáže potlačit. 
Její malé ruce sevřely jeho svetr, stáhly ho zpět na ni a on potěšeně přijal její tělo. Silnými pažemi jej obtočil. Jeho srdce mu divoce bilo, oči ho pálily od slz, které odmítal nechat spadnout. Sam schovala svou tvář do jeho krku, její dech ovanul jeho kůži, když se pokoušela neplakat. Mohl ji cítit, vnímat proti němu, živou a skutečnou způsobem, který dlouho necítil, způsobem, který zapomněl. Mohl cítit její dotyky, její dech, způsob, kterým ho držela. Po tom všem, co se stalo, ho držela, jako by byl její život a ona zemře, jestli odejde.
Jack si mohl pamatovat vjemy a pocity, když byla stále jeho, pamatoval si, jak ho dokázala rozpálit. Pamatoval si potřebu, která nebyla nikdy ukojena a vášeň, která ho zabíjela, protože měl prázdné ruce. Všechno, i když byla jeho. Protože někdo jiný mu ji vzal. Zatnul zuby proti slzám, které se mu hromadily v očích, jeho náruč jí vyrážela dech, jak moc silně ji tiskl. „Vzal mi tě…” zašeptal jí do vlasů a ucítil, jak se napjala, když vyvolal tu vzpomínku. Nechtěla si to pamatovat.
Jeho ruce vztekle svíraly její jednoduché bílé tričko. „Jacku…” zalapala po dechu, přitiskla své tělo k jeho blíž. Nechtěla, aby vzpomínal. Cítila, jak za její tričko tahal, když vzpomínal na své pokoření.
„Byla jsi moje…” vydechl, oči měl zavřené a hlavu opřel o její. „Byla jsi moje.” Jeho ruce se potulovaly po jejím těle a jeho smysly se chvěly. „A on si tě vzal…” Škubl za její tričko, její oblečení se stalo prostředníkem, jak vybít svůj hněv. Roztrhl výstřih, což mu dovolilo stáhnout tričko a odhalit její bledá ramena. „Vzal si tě ode mě…” Zavřel oči, když ústy postupoval po její horké, sametové kůži, hladil její kůži a jemné blonďaté vlasy, které halily její ramena. Jackovy prsty krouživě hladily její zátylek, pevně jej svíral, opřel jeho obličej o její krk, rty hladil její kůži.
Zarývala nehty do jeho hrudi, zachytla je za límec jeho svetru, třásla se, když cítila jeho dech na ramenou. Bylo to příliš dlouho, co cítila něco jako tohle a tak dlouho, jak si to její mysl představovala. Jednoduchým pohybem ji smetl s neuvěřitelnou intenzitou, obličej tiskl proti jejímu krku, jeho rty drze zasypávaly polibky její krk. Lapala po dechu, svíjela se v jeho náruči, její tělo bylo bezmocně elektrizováno každým jeho dotykem.
Našel její puls, jeho rty se na něj přisály, když jeho ruce zatahaly a tlačily na tričko, knoflíky neustály napětí a vyklouzly z dírek, čímž rozevřely výstřih. „Pane…” zašeptala, jeho hlava se zvedla z jejího krku a našel její rty svými. Cítila sladkost Jackova dechu, když jí ovanul rty, jak ji jemně políbil znovu a znovu. Nemohla dostat knedlík z krku a reagovat, její srdce bolelo pokaždé, když ji políbil. Bylo to dlouho od doby, co se na něj odvážila pomyslet takhle, od toho, co uvěřila, že je správné myslet na něj takhle. A teď tu byl, její hlava v jeho sevření, jeho ústa proti jejím. Mohla ochutnat jeho rty, cítit jeho samet na svých.
Saminy ruce vyrazily nahoru, roztřeseně vklouzly do jeho vlasů a tvrdě drtily její ústa proti jeho, dýchala nepravidelně a mělce. Byl opravdu tady. Mohla ho cítit, jeho tváře pod jejíma rukama byly horké a vlhké, cítila štětiny jeho strniště, jeho lícní kosti. Mohla cítit jeho elegantní, zoufalé polibky, chuť, horkost. Jeho polibky se staly drzejší, tvrdší, téměř zuřivé, otevřel si její ústa, jeho jazyk vklouzl dovnitř, naklonil hlavu na stranu, aby se dostal hlouběji. Chutnala sladce a jemně, horkost jejích úst byla ohromující. 
Jemně kousal Saminy rty, jeho jazyk prozkoumával každý kousek jejích úst. Jejich jazyky se setkaly, jeho ruce svíraly její dlouhé vlasy, tiskly ji blíž, jak jeho jazyk klouzal v jejích ústech, kluzký a vlhký, tak smyslně hladil, že nemohl přestat. A ona ho rozhodně nechtěla zastavit, jezdila svým jazykem okolo jeho a vtahovala ho dovnitř, dokud nepřísahal, že ho to, co dělá s jeho jazykem, zničí.
Někde mezi chutí a vůní Jack sotva dokázal myslet, potřeboval její žádostivost a bolestivost, hledal smysl uspokojení v braní si toho, o čem vždycky věřil, že je jeho. Jeho ruka svírala její vlasy, krutě tlačil její hlavu do zadu a přesunul polibky dolů na její klenutý krk, cítil, jak se třese, její nehty se mu zarývaly do hlavy.
Nebyla jediný, kdo se třásl. Chtěl se mít pod kontrolou, ale rychle ten boj prohrál. Vrátil se k jejím ústům s přerývavým dechem, jeho rty byly náročné a hladové, jeho ruce stahovaly tričko z jejích ramenou, ruce mu klouzaly pod něj. „Počkej…” nadechla se, odtrhla její ústa a zastavila jeho ruce.
„Proč?” zeptal se hrubě, jeho tělo bylo napjaté a v očích se zračilo jeho zklamání. Nenechal se zavléct do něčeho takového, dával všechno do toho, aby konečně zapomněl a ona ho odstrčila. Sklonil hlavu k ramenu, které svlékl, rty ochutnával pihovatou pokožku, jeho ruka sevřela tričko a stáhla ho. Nebyl si jistý, jestli ji může nechat to říct. Jednou zvládal všechny tyhle city potlačit, ale nemohl je nechat teď, jen by ho ovládaly. Jack se hluboce třásl, což způsobovala ohromná potřeba zatlačit ji na postel a mít ji, aby mohl zapomenout.
„Pane…” stáhl z ní tričko, omotal je kolem jejích zápěstí, jeho rty mapovaly úžasnou kůži jejího výstřihu, jeho ruce tlačily zpět maličké zbytky oblečení, jež se setkávaly s hladkou kůží a křivkou jejích zad, zvedl hroty jejích ramen a svázal materiál. Cítil se jako v ohni, každý dotyk její pokožky ho pálil do dlaní. Mohla cítit, jak se jeho ruce setkaly s křivkou jejích nahých ňader, dlouhými palci pod vyvýšeninami a prsty okolo nich. Posunul je víš na jejím těle, jeho ústa nechávala vlhkou cestičku na její hrudi. Cítil ji, cítil každičký její kousek, její ňadra se zvedala pod jeho pokusnými dotyky, kůže se pod nimi chvěla.
„Nemůžu to udělat…” Sam zápasila s jeho sevřením a lhostejně si stáhla tričko ze zápěstí, odstrčila jeho nenechavé ruce pryč z jejího oblečení. Sledoval ji naštvanýma černýma očima, si přetáhla tričko přes krk a nadechla se, zběsilýma rukama se znovu zakryla. Zapomněla, jak snadno ji dokázal rozžhavit.
„Mohla jsi s ním!” štěkl na ni, vzpomínky jen zadusili jeho potřebu. Pohánělo to jeho vztek, jeho oči cestovaly po jejím těle s pouhou sexuální potřebou zmocnit se jí.
„Cože?” zaječela zpět. „Nejste už schopný akceptovat ne?” Nebylo to to, čeho chtěla dosáhnout, ale bylo to to, o co žádala. Odtáhla se od něj a vstala z postele, nechala ho tam ztuhlého. Pravda byla to, co ho donutilo přemýšlet. Schoulila se na své straně, stočila se na posteli a skryla obličej, jež překryly její dlouhé vlasy, do polštáře. Nechtěla víc reagovat, chtěla s ním jen mluvit.
„Neřekl jsem to…” lhal, sevřel přikrývky, aby se zadržel touhu vlézt na ni a zastavil to. Měla pravdu a nezáleželo na tom, jak moc ho to bolelo, jak moc to v něm bodalo a pálilo, Jack to přijal a snažil se kontrolovat šílení z toho, že mu řekla ne, když přijala Ba’ala ve své posteli a ve svém těle.
„Máš to v očích!” řekla mu. „Pokaždé, když se na mě podíváš. Je to pravda!” plakala. „I když jsi mě líbal, myslel si to.”
Zatnul zuby. Jako by měl v plicích oheň. „Dobře.” štěkl. Někde v jeho mozku zkoušel přemoct pokušení a touhu držet ji u sebe, byla silnější než nutkání ji vlastnit. Jack se zvedl na kolena, vztyčil se na její posteli se zaťatými pěstmi. „Fajn. Můžu vám konečně slíbit, Carterová, že vás už nebudu obtěžovat.”
„Omlouvám se…” vzlykla, když slyšela jeho rychlé kroky, jak ustupoval. „Nemůžu tě nechat dívat se na to, co měl…” otočil se na ni, s napětím se zasekl. „Nemůžu…” Pohlédla na něj ze zkroucené pozice. „Dát ti, co on už měl…”
Pomalu se otočil, vrátil se zpátky k posteli a nezastavil se. Matrace se prohnula, když vylezl na ni a přitiskl se k ní, stále ležela zkroucená, nadlehčujíc své těžké tělo jednou rukou. „Ano, můžeš…” zašeptal a prstem jí odhrnul pramínky blond vlasů z tváře. „Ano, můžeš…” Něžně zatlačil na její rameno a otočil ji na záda, její tělo se pod ním napnulo a přijalo víc jeho váhy.
Rozhodně potřásla hlavou, rychle polkla slzy. „Ano, můžeš…” zašeptal Jack proti jejímu spánku, když jeho ruce ještě jednou rozevřely tričko. Sevřela jeho paže, nehty vryla do jeho svetru, její tělo se třáslo pod jeho váhou, když odkryl pokožku. Zalapala po dechu, když jí stáhl tričko a odhodil ho stranou, jeho ruka pokračovala k podprsence. Cítil, jak se Sam pod ním třásla, jeho rty líbaly její obličej. „Nenechte ho, aby vás ovládal, Carterová!” řekl silně, dívajíc se na ni.  
„Ne…” jemně vzlykla, slza jí stekla do vlasů.
„Ano, děláte to.” řekl hrubě.
„Nechci, abys měl, co on už měl…” plakala, dívala se na něj, modré oči schované za slzami.
„Vím to!” štěkl na ni, sevřel v pěsti její vlasy a silně je držel. Třes v jejím těle zintensivněl, když svírala jeho svetr. „Chci zapomenou, okey?” zakřičel. „Chci, abys mi pomohla zapomenout!” Jeho horké, jemné ruce jezdily znovu pod její podprsenkou a pevně zavřela oči, aby se v nich nezračila lítost. „Chci tebe.” znovu překryl její ústa svými, otevřel si je pro svůj jazyk. Líbal ji už před tím. Časová smyčka, virus. Teď ale z jejích rtů získal víc než tehdy, víc než vzrušení. Byla to jeho část, kterou z jejích úst znovu získal, vdechoval její vzlyky. Jackova ruka vklouzla pod pásek její sukně a hladila ji na bříšku, díky tomu se chvěla a svírala jeho krk, slzy, které jí stékaly po tvářích, nechtěly ustat.
Nemohla se obhájit, aby jí porozuměl. Nerozuměl ničemu krom faktu, že ho do sebe odstrčila, i když přijala jeho nepřítele. Zoufale si utřela oči, nechala ho, aby jí přetáhl podprsenku přes hlavu, jeho dlaně klouzaly přes křivky jejího těla, přes její ňadra. Zatínala zuby proti studenému vzduchu, který ji ovinul a napnul její bradavky proti jeho zkoumavým očím. Tohle viděl Ba‘al, tohle bylo, co mu způsobovalo rozkoš, dívat se na ně, když ji píchal a cítila, jak se jí sevřel krk, když bojovala s nutkáním se přehnout a skrýt je kadeří před Jackovýma očima.
Nikdy nelitovala, že dělala svou práci. Litovala, co to znamenalo pro muže, který nyní sledoval její tělo. A litovala zklamání a vzteku v jeho očích.
Sam byla krásná, musel to přiznat. Vzdouvání jejích ňader, napnuté růžové bradavky, slib sladkého, jemného těla v jeho ústech. Jeho ruce klouzaly po jejích zádech a rozepnul knoflík její jemné sukně, stáhl ji přes její boky a se spodním prádlem udělal to samé. Viděl, že svírá kraje polštáře, když ji konečně celou svlékl, její oči byly prázdné a ztracené. Odhodil její oblečení na stranu, nechal ji ležet na posteli nahou, jako v den, když se narodila, dýchal těžce a rychle.
Nedívala se na něj, nemohla vidět to zklamání v jeho očích. Všechno, co před ním roky schovávala, všechno, co mu odpírala, protože byla příliš vytížená být řádným důstojníkem letectva, bylo před ním. Viděl ji celou, jeho oči cestovaly po jejím těle, když se zbavil svého oblečení s cvičenou lehkostí. Její štíhlý pas, perfektní dlouhé nohy, které ho strašily ve snech omotané kolem boků toho bastarda. Bledá, jemná pokožka, které se mohl dotknout, ňadra, která ochutnal. Viděla, jak si klekl zpět k posteli, nahý, vzrušený.
Nechala své oči tančit po jeho těle, linie jeho svalů, hrudi, silných rukou, dobře stavěných nohou. Sledovala jeho penis, silný, pulsující, napnutý pro ni a náročný. Byl velký a ona bojovala s instinktivní myšlenkou srovnat ho s Ba‘alovým. Nezáleželo na tom, nedělalo to rozdíly. Prohnala se jí jednoduchá myšlenka, která ji rozechvěla; nechala to zvíře udělat to, co si teď vyprosil Jack. Sam to nemohla udělat. Jack si zasloužil někoho lepšího.

6. kapitola

Jack viděl, jak její oči klouzaly po jeho těle, trhaně polkla a přerývavě dýchala. Přišpendlil ji k posteli, než se od něj stihla otočit, jeho horký a těžký dech se jí otíral o ucho. Zatínala pěsti v jeho pevném sevření, očima zírala přes jeho široká ramena, z horka a tíhy jeho těla šílela. Byl silná, tvrdá, těžká masa snědého těla, která jí tlačila do matrace, jeho své stehno vklínil mezi její a jeho ruce svíraly její zápěstí.
Voněl teď silně, jeho kůže, jeho vzrušení, silná, horká délka jeho penisu se tlačila proti jejímu podbřišku. „Co ti udělal?” zavrčel, nízce a hrozivě.
„Nic…” řekla přidušeně, cítil, jak se její ňadra třela o jeho hruď, rozprostřené vlasy sladce hladily její bradavky a šimraly ji.
„Co udělal?” znovu zavrčel, pohlédl na Samino přišpendlené tělo, jeho oči sjely po jejích ňadrech dolů, tam, kam tiskl stehno do jejího rozkroku. Byla vlhká proti jeho tvrdě se tlačícímu stehnu, jemnost a vlhkost ho lákala, slibovala mu sladké sexuální potěšení.
„Jen píchal…” vzlykla. „Nedotkl se mě, jen mě držel.”
„Co jiného?” přitlačil a viděl, jak zavřela oči, plakala, její ňadra se třela o jeho hruď.
„Udělal mě… Nechala jsem ho, aby se mě dotkl a udělal mě…” Neviděla, jak se jeho oči zableskly vztekem, ale cítila napětí jeho těla. „Jednou se dotkl mých prsou…”
„Měl na tobě ústa?” vyřkl ta slova přidušeně, až jí srdce zmrzlo. 
„Nemohla jsem ho zastavit…” vzlykala. „Když je sál…” Ruce na jejich zápěstí svíraly příliš, věděla, že z toho budou modřiny. „Bylo to naposledy… Byla jsem příliš unavená… Zkoušela jsem bojovat, ale nemohla jsem ho zastavit…”
Najednou ji nechal a otevřela oči, aby ho našla. Seděl zpátky na patách, sledoval ženu, kterou ztratil v celé její nádheře. „Kolikrát?” vyhrkl.
„Nevím…” řekla prosebně. „Desetkrát…” Zakryla si obličej rukama, aby si otřela slzy a zakryla se tak před znechucením, které viděla v jeho očích. „Nedělej to!” křikla na něj najednou. Překvapeně nadskočila, když ucítila, jak se Jackovy prsty obtočily okolo jejích kotníků, zohnul její kolena a roztáhl jí nohy. Sundala své ruce z obličeje, aby viděla, jak se dívá na její nohy, špičky prstů tančil přes její lýtka a kotník. Potřeboval to věděl. Co Ba’al dělal, kolik jeho nočních můr bylo pravdivých, kolikrát se mohl pohřbít. Zvedl její nohu, sklonil hlavu a v tu samu chvíli vtiskl polibek na její kotník. Další výš. Sam kňourala, když se posunoval po její noze výš a výš, mrskala druhou, když dosáhl až na její koleno.
Mohl cítit její vůni, tu samou vůni, jež cítil vznášet se v Ba’alových komnatách, když ji našel, ale oh, teď byla o tolik sladší, o tolik silnější, jak se přibližoval k vrcholu jejího stehna. Kousla se do rtu, aby nevzlykala, zkoušela stáhnout nohy proti jeho očím a ústům, ale svíral ji divoce a držel její nohy roztažené. Vklouzl rukama pod její stehna, položil si její nohy na svá široká ramena, dlouhými, náročnými prsty kroužil po jejích stehnech a bolestně tiskl její svaly, aby jí bylo jasné, že před ním nemá zavírat svůj klín.
„Ne…” prosila, jeho sametové, vlhké rty zanechávaly na jejích bocích linku, cítila, jak nasává její vůni. „On…” Zbytečně se pokoušela svírat v pěsti jeho vojensky střižené stříbrné vlasy. Cítila, jak ji srdce bolí, ostře se svírá, jak cítila jeho dech ve svém klíně. Nechala Ba’ala, aby do ní stříkal. Nemohla nechat Jacka, aby to udělal.
„Já vím.” zavrčel, ale Sam potřásla hlavou. Nemohla ho nechat, aby to udělal, ale bylo příliš pozdě pro jakoukoliv akci, když se jeho ústa uzavřela kolem jemného masa jejího klína, jeho rty ji chtivě sály, jazykem klouzal dovnitř, abych ochutnal její vlhkost. Nikdy nebyl moc přemýšlivý člověk, ale pravda byla, že Jack zoufale chtěl přestat přemýšlet. O všem. A chtěl přestat cítit. Jen chtěl cítit uspokojení. Sex.
Chutnala skvěle, její tělo mezi jeho nenasytnými rty bylo tak jemné a hladké, uvědomil si, jak strašný blbec byl, že to neudělal v momentě, kdy byl převelen do D.C. Čekal setsakramentsky dlouho. Cítil, jak se boky Sam zvedly z postele, pevně tiskla svůj klín proti jeho ústům, vydávala malé přiškrcené výkřiky a steny, když třesoucí rukou hledala opěrný bod v jeho vlasech. Nechtěla si to užít, nechtěla cítit tu vášeň, kterou cítila, když všechno, co mu mohla dát, bylo použité tělo. Ale rychle tomu propadala, když jeho jazyk tančil přes její ztopořený klitoris, horký dech omýval její vlhký, vzrušený klín.
Jeho ruce sklouzly pod její zadeček, pevně svíral její pevné půlky, neudělal nic proto, aby ji zastavil, když řídila jeho obličej. Pil z ní, jeho jazyk vymetl každou její kapku, hladil a laskal ji, čistil a lízal její pulsující otvor. Bylo toho o ní tolik, co nikdy nevěděl, zvuky, které vydávala, když sál její klitoris, když jeho jazyk jezdil tam a zpět s novou intenzitou. Způsob, jakým lapala po dechu, když v jí jeho jazyk kmital a způsob, jakým sténala, když ji přinesl blíž k uvolnění a potom zase vrátil zpět. Způsob, kterým chutnala, její šťávy z ní pomalu vytékaly, hladké, čisté šťávy koupaly jeho jazyk, mísily se s jeho slinami a rozšířily okolo vlhko na každý kousek jejího klína a pánve. Způsob, kterým se třásla a jak cítil její zadeček ve svých rukou, když svou hlavu skrýval mezi jejíma nohama.
Byla tu spousta věcí o ní, které se dokonce nikdy nedozvěděl. Jack skončil s objevováním jí úplně od začátku a nebyla nic jako zrůda, kterou by měl nenávidět. Tvrdým jazykem zkoumal každé její zákoutí a palec, tlačil, strkal ho do ní a využíval toho, dokud se nechvěla a tlačila jeho hlavou hlouběji do své pánve. Hladil a sál její klitoris, dokud nechytil rytmus, který se v ní vytvořil a rytmus, díky kterému se chtěla zmítat a v jejím krku bublaly malé výkřiky.
Jestli si šetřil pomyšlení na všechno, co dělal a oheň, který vložil do každého dotyku na její jemné tělo, znal vášeň, ve které žil. A v tomhle okamžiku, tahle její část byla vášeň jeho duše a nic méně. Nestaral se, kterého muže byla před tím, kdo mu ji ukradl a proč. V tomhle okamžiku měl svá ústa na ní a její sladký malý klitoris pulsoval mezi jeho sajícími rty. Sam byla všechno, o co se zajímal a dělal to celé znovu. Vložil všechno, čeho byl kdy schopný do chutnání jí a lízání jí a výsledkem byla prosba svíjející se a třesoucí ženy. Kousala si rty, když jeho jazyk škádlil její vstup, chvíli v něm píchal a cítil, jak se její otevření trhavě svíralo okolo jeho silného svalu, zkoušejíc se dostat hlouběji. A ona sténala a vzlykala, byly to nejsladší zvuky, které kdy v životě slyšel.
Jack po sekundě chytil dech, jeho ruce sevřely její zadeček silněji, když se její stehna na jeho ramenou nepatrně třásla. Viděl její pevně zavřené oči, hluboce zčervenané tváře a hruď, když se její ňadra třásla, jak se chvěla, růžové bradavky, silné, malé, bolavé body. Nikdy se nechystala prosit, věděl to. Viděl slzy, které stékaly po jejím obličeji. Nemohla se na něj podívat, nezáleželo na tom, jak strašně to chce. Zkoušela, její oči si vyprošovaly pohled na vrchol jeho stříbrné hlavy, když ji jeho jazyk smyslně píchal, ale v další sekundě propukla v pláč. Zasloužil si lepší tělo, lepší ženu, než to, co nechal goa‘uld.
Na tohle myslela kdykoliv, i když neudělala nic, aby ho zastavila, když ji ústy přivedl k zemí otřásajícím orgasmem. Cítila, jak jí to svírá hluboko v podbřišku, jeho jazyk do ní přirážel hlouběji, zuby okusoval její klitoris. Její zkroucené, zpocené tělo se třáslo, paty tiskla do jeho zad, jak bylo její tělo napjaté, její ruce svíraly a uvolňovaly její hlavu. Opravdu věděl, jak ji píchat, aby ji donutil křičet a nedokázala to jakkoliv zastavit. Jen chvíli sál její klitoris a poslal její tělo do křeče.
„Oh, bože!” slabě vzlykla, prohnula se v zádech z postele, zaklonila hlavu v obličeji s grimasou. Její ňadra se svíjela s jejími pohyby, její ruce najednou sevřely přikrývky a kroutily s nimi, dokud jí nezbělely klouby. Strašně to bolelo, hluboko v ní, sladká, uspokojující bolest, která z ní proudila, jeho mokrý jazyk se v ní stále pohyboval, jeho rty se stále tiskly proti jejímu klínu. „Bože…” řekla přidušeně znovu. Měla ho, mohla ho cítit. Dýchal kolem ní, ústa vlhká a hladová. Měla ho.
Oh, tohle bylo, co chtěl Jack vidět. Křičela a zvedala se z postele s jeho částí hluboko v jejím klíně. Cítil, jak její ruce znovu svírají jeho hlavu, její tělo se stále třáslo, ale stále ho přidržovala, neodvažovala se ho teď nechat odejít. „Omlouvám se…” zašeptala Sam, teď víc sama sebou než kdy jindy. „Promiň…”
„Co?” zamračil se, předklonil se nad ni, předloktím se podepřel vedle její hlavy, když se převážil. Byla jemná a přizpůsobivá, křivky jejího těla perfektně zapadly do jeho, nohy obalila kolem jeho trupu, vyvinutá ňadra hladila jeho hruď. Odhrnul dlouhé vlasy z její tváře. Potřásla hlavou, snažila se zastavit slzy a kousala se do rtu. „Co?” Neodvažovala se mluvit, jen zavřela oči a čekala jeho další pohyb.
Políbil ji na tvář, horkým a milujícím způsobem, hladil ji rukama po těle. Našel její ňadra, cítil její napětí a kňourání, když se do nich prsty zabořil, hladil, mačkal, dlouhými prsty našel pevné bradavky a štípal je. Jack ji líbal na spánek, jeho dech ji čechral vlasy a ona ho zoufale škrábala do zad, když pokračoval s mučením jejích ňader, dokud nefňukala. Možná se jí Ba’al nedotkl, ale byl si jistý, že to k sakru plánoval. Tlačil erekci proti jejímu podbřišku, rukama se stále potuloval po jejím těle, hladil je, sjel z ňader na její sevřený zadeček, boky, vlhká stehna, vklínil se jednou rukou mezi ně, vklouzl prsty k jejímu vstupu a ponořil do ní dva prsty.
Vykřikla, zakousla se do jeho ramene, boky zvedla z matrace. Proč se jí dotýkal? Neměl by se jí dotýkat. Sam kolébala jeho tělo, ruce okolo jeho ramen a držela jeho zátylek, když jí tiskl rty ke spánku. Chtěla mu říct, aby přestal, moc chtěla. Protože každý jeho dotyk byl napínavý a vzrušující, smyslný, erotický a uspokojující. Jeho prsty se uvnitř ní pohybovaly a vytvářely pálivé tření. Bože, jak chtěla jeho penis uvnitř jí právě teď.
Jackova ústa ji hladila dolů po krku, tlačila její hlavu zpět, jednou rukou vklouzl pod její záda a využíval výhodu délky jejích vlasů, aby je mohl svírat a tahat za ně, dokud mi nenabídla veškerý prostor svého krku, puls poskakoval pod jeho rty a jazykem. Přitiskl kůži na kůži, sál, jazykem nenasytně hladil rány, jež zanechaly jeho zuby. Cítila, jak se pohyboval po její hrudi, cítila dech z jeho úst, vlhkým jazykem chutnal perličky potu na jejím hrudníku. „Jacku…” nadechla se, ruka mezi jejíma nohama přestala s pohyby, zaměřil svou pozornost na ňadra před ním. Třásly se s jejím přerývavým dechem, rychle se zvedaly a klesaly, kůže se pod jeho dechem napjala a bradavky ztvrdly ještě víc.
„Bože, prosím…” prosila ho Sam, ale on neposlouchal. Všechno, co chtěl, byla ona. Dýchal každičký její výdech, cítil její pihovatou pokožku a jazykem se vrhal na její kávově zbarvené pihy. Dotkl se jí na místech, na kterých se jí už dlouho nikdo nedotýkal, rukama laskal její tělo. Chtěl ji tolik nenávidět a teď tu byl s ní a hladil ji hluboko v ní způsobem, který nikdy nezažila. Zarývala mu nehty do ramenou, když do ní ryl prsty znovu, tvrdě proti ní tiskl bříška prstů, což způsobovalo, že se uvnitř chvěla.
Jeho ústa se usadila na jejích ňadrech a vrcholky jejích bradavek klouzaly hlouběji do jeho úst s pevným, bolestivě sladkým sáním, tiskl svůj obličej do horké, jemné pokožky. Sam zavřela oči a znovu se propadla. Cítila, jak zarývá zuby do jejího těla, když ji hladově sál, jazykem jezdil, když byly v jeho ústech, sladké sliny ji pokryly jako její šťávy jeho ruku. Cítil, jak se třese, jeho penis se tiskl na její vlhké stehno, její nohy se třásly, když pro něj zůstávala otevřená. Ale Jack nechtěl přestat. Chtěl ji cítit, hluboko uvnitř, chtěl se jí dotýkat hladit ji, objevovat a mapovat každý kousek toho, co ztratil.
Prohnula záda, když jeho palec přejel přes její klitoris, díky tekutinám klouzal, jeho ústa opustily její ňadra, bradavky bolely a natekly od sání. Druhou rukou sevřela polštář, hlavou bezmocně házela ze strany na stranu s jemnými výkřiky a steny, bojovala s nutkáním sevřít stehna, zachytit jeho mučící ruku a řídit jeho prsty ke skvělému orgasmu, který slibovaly. Celá se třásla, jedna jeho ruka se neúprosně tlačila mezi její nohy, aby lapala po dechu, druhá svírala její dlouhé vlasy a tlačila její hlavu zpět.
Škrábala polštář a Jackova záda, jeho horké, zpocené tělo se přizpůsobovalo jejímu sevření, steny vibrovaly s jejími ňadry, která znovu sál. Byla tak blízko. Uvolnil její bradavky dlouhým, bolestivým zataháním zuby, jen aby slyšel její steny a naříkání, díky kterému jeho penis vlhl a jeho tělo bylo napjaté potřebou. Nechal ji jít s vlhkým přiražením, laskal rty její klíční kosti a krk, jeho obličej hladily blonďaté prameny jejích vlasů. Vdechoval její vlasy, když štípal jemnou kůži za jejím uchem, jeho prsty do ní přirážely krátce, hluboko a on ze sebe vyrazil přerušovaná slova. „Donutil vás křičet, Carterová?”
Vehementně zakroutila hlavou, kousala si spodní ret, boky napínala proti jeho ruce pro nepolapitelný orgasmus. Vevnitř hořela, jeho klín se náhodně svíral okolo jeho prstů ve vlhkém, pevném pohlazení, šťávy z ní vytékaly a přibližovaly ho blíž k zešílení. Jack znovu zavrčel a ona na něj otevřela pevně zavřené oči. Sklonil ústa k jejímu krku, krátkými nádechy omýval její kůži na krku a ramenou. „Donutil vás křičet, Carterová?” zašeptal, když tlačil její hlavu dolů taháním za vlasy.
„Ne…” vydechla, přirážela proti jeho ruce. Tak blízko, byla tak blízko. „Nevydala jsem zvuk… Přísahám…”
Přesunul pohled na její sladce zkroucený obličej. „Dobře.” Znovu se na ni podíval, třásla se a vztekle škrábala do polštáře. Točil v ní prsty, dokola a dokola, jak ji píchal, rychleji a tvrději s každým pohlazením, dokud se nezmítala a nezvedala z postele. „Je to dobré?” zašeptal jí do ucha, tlak v podbřišku se uvolnil a orgasmus v ní explodoval. Křičela skrz zaťaté zuby, oči pevně zavřené a nos krčila hlubokou bolestí. „Je to dobře?” zopakoval proti jejím rtům, když do ní stále nořil prsty, cítíc, jak se kolem nich uzavírá. Vypustila přerývavý výdech, než se naposledy otřásla s posledním uvolněním.
Jack miloval sledovat, jak se pro něj třásla. Pomalu to vymazávalo roční hrozbu nočních můr a démonů. Ale ostatní nikdy nezmizí. Vytáhl prsty a znovu převážil své tělo na ni. Přijala ho s překvapeným výdechem, vlhká těla se tiskla a sjížděla po sobě, když hbitě zatlačil své boky proti jejím. Omotala paži okolo jeho zad, prsty rozprostřela po horké pokožce a škrábala ji, její druhá ruka svírala jeho zátylek.
Cítil, jak se Sam nekontrolovatelně chvěje, v momentě když svůj horký, pulsující penis umístil proti ní, obklopila ho. Zavřela oči a hrdlo se jí stáhlo vzlyky.
Ruku zapletl do jejích vlasů, třásl s ní, druhou tiskl stranu jejího obličeje. Setkala se Jackovýma temnýma očima, byly vášnivé, živé, hořely. Hladil prsty její rty, jeho dech se jich dotýkal, když byl stále v napjaté pozici na ní. „Neříkej ne…” zašeptal, jeho dech explodoval na jejích rtech a zavřel oči. Byla horká a zatraceně vlhká. Otřel se o ni špičkou penisu, její otevření se instinktivně stáhlo. Jeho hlava klesla vedle její, pevně ji svíral, když tiskl svou tvář na její. „Prosím, neříkej ne…”
Znovu cítil její paniku, když jí dělal ty samé věci jako goa‘uld. A v ten sám čas zoufale sevřela jeho ramena, zoufale mu vryla ruce do zad. „Neřeknu…” vydechla mu do ucha, její rty vtiskly polibek na jeho krk, když ucítila, jak se proti ní vtlačil. Měla Ba’ala vevnitř, nechala ho píchat ji a dovolila, aby do ní stříkal. Nehodlala muže, kterého milovala, nechat odejít, jestli tohle bylo to, co chtěl.
Ryla mu nehty do zátylku, malý vzdech jí sklouzl ze rtů, když její svaly ustoupily a přijala špičku jeho penisu. Pevně zavřela oči, zastavila každý další požitek, ale její svaly se až na doraz napjaly okolo Jackova pevného, náročného penisu. Nechtěla plakat, ale už se vůbec nekontrolovala a její slzy stékaly dolů po jejím obličeji na krk.
Volnou rukou sevřel přikrývky, pevně, nehty zarýval do matrace, když se tlačil do jejího těla. Tak pevný, tak vlhký, pulsující a třesoucí se. Tiše zasténal proti jejímu ramenu, jeho tělo se krátce zachvělo. „Jacku…” vzlykla, těsně ho tlačila proti sobě a on jí šel vstříc velice ochotně, drtil ji, jeho boky tvrdě přirážely proti její pánvi, víc roztáhla nohy, aby se do ní dostal celý.
Jemně ji utěšoval, rukou ji držel vzadu na hlavě, prsty ji hladil ve vlasech, ale stále cítil, jak pod ním vzlyká. „Carterová…” zašeptal přerývavě, snažil se vydržet, dokud se okolo něj nepřestal její klín svírat. „Sam…”
„Odpusť mi…” vzlykla, drtila ho v rozpacích v náručí, její zrak se kompletně zamlžil díky slzám a vášnivýma rukama hladila jeho vlhká záda. „Promiň mi to, prosím…” prosila. Mohla brečet jako dítě, ale ne, když dělal tohle.
Zatlačil na její ramena, zoufalými rty drtil její a jeho jazyk klouzal v jejích ústech. Sténala proti nim, chutnala ho, když přerušil její slova. „Neříkej to…” zašeptal rychle, než ji políbil znovu. „Neříkej to…”  Jednou proti ní přirazil, cítil, jak se její tělo třese, rukama svírala jeho. Chtěl to. Jack chtěl odpustit, tak zoufale, až to bolelo. Potlačil bolest a přirazil znovu do jejího otevřeného klína, její šťávy vytékaly okolo jeho velikosti, malá ložnice se plnila jejími vzdechy a vlhkým mlaskáním jejích třejících se těl.
Pohyboval se tvrdě s krátkými, silnými přírazy, dostával se tak hluboko, jak mohl, pevné svaly masírovaly jeho délku od kořenu ke špičce. Jeho tekutina se mísila s jejími šťávami, rozmazávala se po jejím klíně, kapala dolů na její zadeček a máčela přikrývky pod ní. Její nohy pevně objímaly jeho trup, potulovaly se po jeho těle kam až mohly, zvedaly se, aby ho přijala, její tělo mělo hlad na něj, na tohle. 
Byl na ní tvrdý a těžký, v ní náročný a bezohledný, bral si ji pravidelně a tvrdě, ale s tou největší starostí o ni. Byla rozbolavělá, podbřišek trpěl kvůli jeho velkosti a délce, její nohy se třásly a její klín byl v křeči, jak do ní vytrvale přirážel. Vevnitř hořela, srdce se jí zvedalo v hrudi, její duše bolela kvůli němu, rukama se potulovala po jeho zádech a hladila vlhké vlasy na jeho zátylku. Byl tu. Byl konečně tu a uvnitř ní a cítila, že mu má tak málo co nabídnout. Byla odložená žena jeho nepřítele.
„Odpusť mi.” znovu vzlykla, jeho penis ji píchal tvrději.
„Nech toho!” zavrčel proti jejímu krku, jeho hlas byl nízký a drsný. Jack potom nadzvedl hlavu, rukou svíral přikrývky a sklouzl dolů, sevřel její stehna a roztáhl je víc pro svůj útok. Jeho dech ovanul její ústa při každém přiražení, jeho koule se už napínaly. Bože, bláznil z ní a přinášela mu pomalou, sladkou smrt v jejím náručí. Špičky prstů jí vrýval do stehna, divoce je svíral a tlačil ji, aby se víc otevřela. Jeho hlava se snížila k jejímu krku, přiškrcené steny si razily cestu skrz jeho rty, když do ní jeho boky přirážely tvrdě, jeho penis důrazně mířil do jejího jemného klína. Cítila, jak je napjatá zákmity uvolnění, které skrz ni vystřelovaly, jemná tkáň bojovala s náhlým, bezohledným pronikáním.
„Bože!” křikl znovu přidušeně, pevně a silně do ní pronikal. Tak sladké, tak vlhké a horké, pulsující maso, podlité a jemné, ochotné tělo. Vůně sexu a potu, vlhké rytmické zvuky, jak maso naráží na maso. Zvuky Samina přerušovaného dechu a její malé steny, vůně jejích vlasů, pocit její kůže. Pevně zavřel oči, zatnul zuby, bojoval se svým ovládáním. S přicházejícím uvolněním ho škrábala do zad, její tělo si hrálo s jejím, klín ho svíral. Celý svůj život byl Jack v postel ohleduplný. Tohle bylo uspokojení jeho ega, které tahle žena rozlomila na části a cítil její tělo bez sebeovládání a křik, když vyvrcholil a naplnil ji tím.
Teď se nestaral. Chtěl znásilnit její tělo, chtěl její chvění a bezmoc, chtěl, aby byla jeho a kromě toho všeho chtěl vyvrcholit. Tvrdě, s křikem, stříkat své semeno hluboko do jejího těla, dokud ji nenaplní a nebude téct ven. Chtěl svou pomstu, to, co bylo jeho. Vzít si ji, bez ohledu na ni. Jeho ruce zesílily sevření na Saminých stehnech a zátylku, přetočil se s jejím bezmocným tělem tak, aby ležela na něm.
Vzdychla, reflexivně ho svírala, jeho stehna pevně objaly jeho boky, když si na něm našla místo. Její vlasy spadly přes jeho obličej, její ňadra se tiskla mezi ně a jeho penis do ní vklouzl hlouběji. Zakňourala, zkoušejíc vytáhnout jeho nepříjemnou délku, ale jeho ruce sevřely její boky a silně ji posadil zpět na něj, dokud nebyla její pánev opět pevně přitisknutá v jeho slabinám.

Zalapala po dechu, oči pevně zavřela, cítila, jak jeho ruce obnovily sevření v jejích vlasech a přitiskly její ústa na jeho. Ochotně vyhověla, opětovala jeho polibek, její vlasy laskaly Jackův obličej, jemné pramínky se připletly mezi její rty, než je jeho ruka neodstranila a přitiskla její ústa víc na svá. Jazyky po sobě klouzaly, objímaly se a splétaly, jeho boky proti ní přirážely, dokud se na něm nezačala pohybovat, zvedal její zadeček a zatlačil ho dolů na něm, pokaždé zakňourala do jeho úst. Sladce trpěla, jeho penis do ní pronikal a napínal ji.
Samina ruka sevřela polštář pod jeho hlavou, když ji donutil, aby na něm jezdila rychleji, její pevný, hladký klín klouzal nahoru a dolů po jeho erekci, maso naráželo na tvrdé maso, svaly ho svíraly, posunovaly ho blíž orgasmu, když se na něm napjala, malé vzdechy a kňourání jí sklouzávalo ze rtů. Držela své tělo pevně obtočené okolo jeho, jen její boky se zvedaly z jeho klína, jeho ruce se potulovaly po jejích zpocených zádech, svíral její zadeček, aby ji donutil se pohybovat, druhou rukou tiskl její ústa ke svým, než zvedl její hlavu a začal sát kůži na jejím krku.
Tlačil ji ze sebe, rovnal ji na sobě, jeho ruce klouzaly po jejích ramenou, přes její ňadra a tělo s vrčením. Zavřela oči, neodvažovala se na něj pohlédnout, její ruce pevně svíraly jeho boky, když přirážel proti ní. Jeho ruce cuchaly její nádherně blonďaté vlasy, svíraly je a tahaly. Její rty byly napuchlé a vlhké, oči červené do slz, které vyplakala. Pot jí stékal po těle, slepil konce jejích vlasů a kořínky, její ňadra zářila kapkami potu, pokožku měla zčervenanou a bradavky napjaté.
Oh, tohle bylo to, co chtěl vidět. Jack sevřel čelist, bojoval se sebe kontrolou, jeho oči sledovaly, jak se její ňadra houpala s jejími těžkými pohyby. Rukama na ně dosáhl, držel je, mačkal, znovu a znovu krouživě třel její bradavky, když je jeho ruce lačně hnětly. Jeho oči sklouzly na Samino třesoucí se bříško, jeho pulsující délka se do ní nořila, její hladké šťávy ho pokrývaly, zamazaly vnitřní stranu jeho stehen a koule a stále vytékaly pokaždé, když se na něm pohnula.
Zvrátila hlavu, zatnula zuby a nehty vryla do jeho boků. Její zadeček se na něm kolébal, jak se přestala pohybovat. Její tělo pulsovalo, tvrdě a rytmicky a jeho oči ji hltaly. Byla právě tady. Tak blízko. Svíral její boky a nutil ji pohybovat znovu, jak pod ní přirážel, ale Sam zůstala v klidu. Blonďaté vlasy jí spadly přes obličej, když svěsila hlavu s malými vzdechy. „Ne…” vzdychla. Nechtěla vyvrcholit. Vyvrcholila pro Ba‘ala. Jen bezvýznamná reakce na dotyky. Tohle nebylo jen to. Nechtěla vyvrcholit.
„Hýbej se…” zavrčel na ni, pohyboval její zadeček nahoru a dolů po jejím penisu, než ji nechal rychle sklouznout dolů. Zakňučela a napjala se na něm, stehny mačkala jeho boky, dokud se třásla. Potřásla hlavou, stále se držela. Sevřel znovu jednu ruku v jejích vlasech, tiskl ji blíž k sobě. „Jezdi!” přikázal jí, ale ona jen znova potřásla hlavou, svírala přikrývky.
„Ne…” zašeptala, když pod ní přirazil. „Nechci vyvrcholit…”
„Carterová…” zavrčel, jednou rukou si přisunul její ňadro a sál ho tvrdě a hluboce. Chytila ho za týl a tiskla své ňadro k jeho obličeji, ale odmítala se pohnout. Nechtěla, nechtěla. Nechtěla pro něj vyvrcholit, jako se udělala pro toho gua‘ulda. Byl pulsující uvnitř ní, svírala a objímala jeho penis, dospěla k zdrcujícímu uvolnění jen pár pohyby na tom penisu. Jeho ruka se vtlačila pod její podbřišek a vklouzla níž, dokud nenašla její tvrdý klitoris.
Chvěla se, ale odmítala se pohnout, její klín ho svíral. Jack opustil ústy její sladké ňadro, aby pohlédl na její schoulený obličej skrz pramínky blond vlasů. Sevřel je jednou rukou, tvrdě prstil její klitoris a sledoval, jak nakrčila nos s tichým syčením, oči pevně zavřené. „Píchejte, Carterová!” rozkázal jí. Stále se nechtěla pohnout, když se na něm pulsovala a třásla. Rád předával kontrolu ženám, ale to znamenalo být šoustán až k orgasmu, aniž to mohl kontrolovat, ne jen ležet.
Jackovy ruce sevřely její boky a její zátylkem a rychle ji přetočil pod sebe, její modré oči se na něj vylekaně dívaly. Jen ztratila kontrolu. A jakmile se v ní začal znovu pohybovat, uvědomila si s povzdechem, nebude mít co říct k tomu, jestli se to stane nebo ne. Měl svou ruku po jejím ramenem pro podpěru, prsty propletl s dlouhými blonďatými vlasy, druhou rukou apaticky hladil ňadro. Vydechoval jemně na její rty, když proti ní tvrdě přirážel, její jemná stehna ho pevně objímala, paty opřené vzadu o jeho stehna. Viděla, jak se jeho oči zavřely s každým přiražením, její napjaté a vyděšené tělo se okolo něj svíralo, až cítil oheň, vlhké tření okolo jeho penisu a vydala přiškrcené zasténání do jeho hrudi.
Přiškrceně vzlykla, potřásla hlavou na bílém polštáři. „Ne…” zalapala po dechu. Škrábala ho do zad, když bušil do jejího těla. „Oh… ne…” Jackova hlava spadla na její rameno, tiskl své vlhké tělo proti její kůži, jeho horký dech proti její hrudi přecházel v divoký, jak se na ní napínal a třásl. „Ne…” vydechla. Byla tak blízko, vevnitř sevřená, klitoris napjatý a rozdrcená jeho kluzkým penisem, citlivá vlhká špička se horlivě horlivě dotýkala špičky jeho šťávami pokrytého penisu, jež ji píchal. „Ne…” vzlykla, pevně tiskla víčka k sobě, cítila, jak se její tělo začíná svírat. „Ne…”
Odvrátila hlavu, červeň se jí už nahrnula do tváří a hrudi, už byla připravená zmítat se v jeho náručí. Její ruce sjely dolů po Jackových štíhlých zádech a sevřela jeho stažený zadek, svaly se přizpůsobovaly jejímu sevření, svírala je, když divoce tlačil svůj penis mezi její ochotně roztažené nohy, tekutiny vytékaly okolo něj. Zkoušela zadusit náhlý ohromující pocit bezvýhradné lásky a bezmezné oddanosti muži, jež byl jen krůček od toho, aby našel své uspokojení s pomocí jejího rozbolavělého těla. Cítila, jak jeho pohyby zaváhaly, jeho tělo bylo napjaté, nutila jej píchat ještě víc, dokud to šlo. Pot stékal po jejím těle, zářivé kapičky mířily dolů po konturách jeho vlastního.
A ona pod ním byla tak blízko. A neměla by. Nemohla se pro něj udělat. „Ne…” zalapala po dechu, její oči se topily v slzách, když se její záda prohnula, prsty vrývala do jeho zadku. „Prosím, ne…” Držela zpět vyvrcholení, které jí bodalo v podbřišku a tenká linie jejích zad jen zvyšovala Jackovo potěšení z každého pohybu do ní. Její pochva bolela opakovaným útokem jeho penisu.
Její ruce laskaly jeho zadek a jen ho tím posouvala k nastávajícímu orgasmu. Pevně ho svírala, znovu a znovu, její ruce se přesunovaly přes jeho svaly, sladce šeptala nešťastné “ne”  a nekontrolovatelně se chvěla, její ňadra se zmítala v jeho rukou.
„Bože!” vydechl Jack s přidušeným výkřikem, jeho penis ho bolel. Nebyl to schopný to udržet. Ne, když se její ruce tímto způsobem dotýkaly jeho zadku a vrcholu jeho stehen. „Sevři se pro mě…” zasténal a silně zatřásl její hlavu. „Carterová…” přesunul své rty k uchu. „No tak…” cítil, jak rozevřenými prsty sevřela jeho zadek, její nehty se zaryly mezi jeho půlky. „Kriste!” Její klín se začal svírat okolo jeho rychle píchajícího penisu. „Víc!” zavrčel, mačkal její ňadra a přišpendlil její protestující tělo se sevřením a svou vlastní tíhou. „Píchej! Víc!” zakřičel. Všechno, co Sam udělala bylo, že bezmocně plakala. Vtiskl svůj obličej k jejímu krku, oči pevně zavřené, ústa přitisknutá v tichém výkřiku k jejímu krku a tlumil divoké výkřiky, které následovaly, když jeho uspokojení vyrazilo z jeho bolavých koulí.
Najednou cítila, jak Jackovo tělo na ní ztuhlo, jeho dech a výkřiky se zastavily, jak se mu sevřelo hrdlo zároveň s každým svalem v těle, než sebou silně škubl. Zalapala po dechu, rozšířené modré oči se jí zalily slzami, když ucítila, jak jeho penis uvnitř ní pulsuje, vrcholil hluboko v ní a jeho semeno explodovalo, horká, těžká tekutina se v ní řinula, plnila její klín a vytékala okolo něj. Vyvrcholil tvrdě, těžce propukl, jeho koule přelily všechno, co měly, do jejího těla, každý záškub a řícení jeho semena způsobovalo Sam chvění a stahy, zatínala zuby proti nevyhnutelnému orgasmu.
Cítila, jak se zlomyslně trhal v jejím podbřišku a trhal její tělo, horkým a uspokojujícím způsobem, adrenalin a endorfiny zachvátily její smysly. Srdce jí poskakovalo v hrudi a drsné, divoké a primitivní emoce v ní vřely, dokud nevzlykla jeho jméno a prosila o odpuštění. Její ruce sevřely jeho boky a přitiskly k jejím, když se proti němu svírala a vyčerpala ho do sucha, lapal po dechu proti jejímu krku. Jeho ruce ji svíraly znovu a znovu, její ramena, zátylek. Bojoval s myslí, aby neexplodovala nádherným pocitem, že naplnil orgasmem tělo Samanthy Carterové, cítil její orgasmus po něm a slyšel jemné výkřiky jeho jména.
Jack zavřel oči, přepadl přes ni, slabý a uspokojený, marně zkoušejíc sundat z ní svou váhu a zoufale selhal, když ji vtlačil do matrace. „Jsi… vyčerpávající… a nepoddajná žena…” vzdychl jí do ucha, donutil své tělo vyndat se a sklouznout z ní. „Kriste…” Lapal po dechu, když ležel blízko k ní, jejích nohy stále propletené, jeho paže okolo její zpocené, vzdychající hrudi. Její nohy ležely rozkročené na posteli, vnitřní části jejích stehen byly pokryté její tekutinou, jeho semeno z ní vytékalo a víc zvlhčovalo přikrývky.
Polykala slzy, když tu ležela v úžasné postorgasmické euforii, Jackovo teplé, pevné tělo se k ní choulilo. Jeho oči byly zavřené, rysy byly klidné a odpočíval. Byl hodně vyčerpaný, viděla to v jeho obličeji. Jeho vlasy byly vlhké od úsilí, jeho tělo slabé a nehýbalo se.
Otočila se od něj, stočila se a zuřivě si utírala obličej. Otevřel své těžké, pálicí oči, když začala jemně vzlykat, dívajíc se na její bledá, pihatá záda, dlouhé vlasy spadaly přes její ramena. „Carterová?” zamumlal její jméno a dosáhl na její rameno.
„Jsem v pořádku.” posmrkla, hřbetem ruky si otírala slzy. Sevřel čelist. Nebyla v pořádku od toho, co ji našel v Ba’alových komnatách. Zavřel oči a potlačil jeho přetrvávající vztek, sebral přikrývku z nohou postele a pospíšil si blíž k ní, přitiskl se k jejím zádům. Pevně zavřela oči, nervózní z náhle horkosti jeho těla a pohodlí přikrývek, jak si ji přitáhl a jeho paže se kolem ní pevně obtočila.
„Jsi studená.” zašeptal jí do vlasů. Neřekla nic a znovu posmrkla. „Umm…” nadechl se proti jejímu zátylku. „Zranil jsem tě?” zašeptal jí otázku do vlasů, nechal její blonďaté pramínky hladit jeho obličej.
„Ne…” posmrkla.
Vtiskl jí polibek do vlasů. „Odpočívej…”
„Omlouvám se…” plácla náhle, tekly jí slzy a Jack na minutu zmrzl, než zavřel oči. Neměl pro to odpověď.
„Sam…” zašeptal, opravdu nevěděl, co by měl říct. Nebylo to v pořádku, on nebyl v pořádku, na tom, co se stalo záleželo a pořád to bolelo.
„Omlouvám se, že se to nestalo dříve… jak jsi chtěl… Omlouvám se, nechtěla jsem, co jsi chtěl ty… Co se jednou stalo…” otevřel oči, když se Sam v jeho náručí otočila, červený nos, krvavé oči a srdcervoucí smutek. Jeho ruce se okamžitě propletly s jeho vlasy, jeho obličej ukazoval tu samu bolest jako její. Její prsty namotávaly stříbrné chloupky na jeho hrudi, nad srdcem, když se nabažila pohledu na něj. „Ale neomlouvám se za to, že se to teď stalo, Jacku…” Sam si znovu nepřítomně otřela oči. „Pořád tě miluji…” Cítil, jak se mu svírá srdce v hrudi, jeho oči se krátce zavřely. „Snažila jsem se být perfektním důstojníkem, když jsi odešel do D.C.  a myslel sis o mně, že jsem děvka…”
„Carterová!” štěkl hořce.
„Je to v pořádku…” Smutně se usmála. „Já vím…” Slušně sklopil oči, sledoval způsob, jak si její dlouhé prsty hrály s jeho chlupy. Mohl konečně překonat tu vzdálenost. „Yeah…” povzdechla si poraženě. Nechystal se odpovědět a ona věděla, že se nechystá vrátit ke slovům lásky. Všechno, co Jack udělal, bylo, že sklouzl rukou z jejích vlasů na její rameno a sevřel ji v pevném objetí. Opřel si bradu její hlavu, jak se schoulila do jeho horké náruče, jeho ruka hladila její nahá záda a cítil, jak jemné pramínky vlasů hladí hřbet jeho ruky. Jeho pohled se rozmazal slzami, odmítal to brát na vědomí. 
Cítila, jak jeho ruka svírá její záda, tlačil její vlasy zpět a svíral. Cítila jeho přidušený dech, jak pevně zavřel oči a schoval obličej do jejích vlasů. „Neplač, Jacku…” zašeptala proti jeho hrudi. „Nestojí to za to.”
„Co jsme ztratili…” řekl slabě. „Jsi ty…” Srdce jí vyskočilo z hrudi. Miloval ji pořád? Zůstala v jeho náručí ležet nehybně, doufajíc, modlíc se, aby něco uvnitř jeho zažehlo a přeneslo zpátky to, co k ní cítil. Jeho pomalu hladící ruka jí dávala důvod doufat. Jeho pevné sevření, jejich nahota, spokojená těla tisknoucí se k sobě. Klid, který v něm cítila. Spánek ji polapil, pomalu rostl a padala na jeho hruď, srdce se zklidnila, teplá, silná stehna vzájemně propletená. Jack ji objímal v náručí, jeho tmavé, nepřítomné oči zíraly z okna do horkého, letního dne, jeho srdce bylo naplněné a jeho duše plná klidu poprvé za rok, když usínal, bezmocnou ženu v náručí.

7. kapitola

Ztratil ponětí o čase, když ležel mezi teplými, jemnými přikrývkami v její náruči. Vlhké fleky, které vytvořily a vlhkost jejich zpocených těl dlouho vysychala a jejich horká těla relaxovala, leželi v sobě zamotaní. Jack si přál, aby tak mohl zůstat navždy. Nepředstírat nic, než co se stalo nebo bylo, kromě jich dvou. Žila tu perfektně izolovaný život, proč nemohl zůstat schovaný v tomhle koutku na pláži s ní a prostě nic nepředstírat? Nebylo tu nic špatného, nic jiného neexistovalo. Milovat se každý den, být živi na čerstvých mořských plodech a sbírat mušle.
Jeho oči cestovaly po jejím těle, stále schouleném v jeho náručí, přemístil pohled z postele a pohlédl do obývacího pokoje. Laptop, který donesl, byl stále tady, tam, kde tisky a schémata a jeho ruka reflexivně sevřela její vlasy. Tohle nebylo, pro co si přišel, uvědomil si hořce, srdce se schoulilo. Nepřišel sem do postele ženy, kterou ztratil, nepřišel ji píchat, představovat si dobře, jak píchala s Ba’alem, možná tak dobře, jako na něm jezdila. Přišel sem jako důstojník na misi, zatraceně. Ale potom uviděl modré oči zalité slzami a dlouhé blond vlasy, které vlály v čerstvém větříku a byl ztracen. Úplně v ní, pamatoval si, zavřel oči. Oh, jak ji píchal.
Smetla ho a on zapomněl na všechno okolo. Pohlédl na Samin spící obličej, zkoušel si pamatovat všechny důvody, proč ji nenáviděl. Byl skvělý vzorek zbabraného života, rozhodl Jack, když se z ní pomalu rozpletl a posadil se. Vypadala tak klidně a v pohodě, její srdce bilo pomalu a pravidelně, když se k němu pevně tiskla. Nepíchal ji, aby spravil věci mezi nimi, kvůli odpuštění a novému začátku. Píchal ji, aby se pomstil. Alespoň z počátku, předtím, než se jeho srdce téměř zastavilo a brečel z toho, jak moc ji stále miluje. „Do háje!” proklínal se. „Sakra!” A, oh byl si jistý, že ji oklamal. Nechal ji myslet si, že je teď všechno v pořádku. „K čertu!”
Nezmínil fakt, že nepoužil žádnou ochranu. Složil hlavu do dlaní. Hloupý, starý mizera. Nemohl na to pomyslet. Byla tu celý rok a on věděl, že nemá žádné medikamenty, přestože letectvo na to dohlíželo, kvůli Jolinarinu genu, ale on neviděl žádný lék na Jerryho seznamu. Nic nebrala od toho, co odešla z letectva. „Debil, debil, debil!” zamumlal, zápěstím se tloukl do čela. Těhotenství byla poslední věc, co chtěl, po tom, co se teď stalo. „Sakra!” Jeho poslední naděje byla, když mluvil s Janet o vedlejších účincích bílkoviny, kterou Jolinar zanechala - Sam mohla těžko otěhotnět. Ale to bylo před osmi lety. Nebyla to žádná záruka. „K čertu!”
Sam otevřela oči se setkala se s nekonečnou perfektní linkou jeho zad. Jeho sexy zátylek, k němuž se lepily vlasy, sjela dolů po jeho páteři, přes silné svaly až na jeho zadek, když seděl na posteli. Tak horká, živá pokožka. Jizvy tam a tam. Jedna na jeho levém rameni, jiná na jeho pravém boku. Sam se pro sebe ospale usmála, přisunula se k němu, omotala jednu ruku kolem Jackova pasu a vtiskla mu polibky na krk. Cítila, jak se najednou prohnul, jeho velká ruka překryla její na břiše. Zasténal, když postupovala polibky po jeho páteři, její horký dech a vlhký jazyk mu způsobovaly chvění.
Zavřel oči a mírně zaklonil hlavu, když našla místečko mezi jeho lopatkami. Bože, jak se ho uměla dotýkat, jak mu dokázala zamotat mysl jednoduchým nevinným dotykem a rozkoší. „Carterová…” donutil se ochraptěle zašeptat.
„Vrať se do postele…” zašeptala, když tiskla obličej na jeho zátylek, hladila nosem jeho krátké stříbrné vlasy. „Jsme unavení…” políbila ho na krk a opřela si hlavu o jeho rameno, její ruka ho hladila po hrudi. „Později z toho oběda udělám večeři…”
Dělala to úmyslně. Věděl, že ano, zatraceně. „Musím se vrátit zpět do D.C.” řekl jednoduše. Cítil, jak se mu do srdce zabodl nůž, když se nelítostně rozhodl ignorovat to a neříct jí o jejich chybějící ochraně. Tohle bylo níž, než kdy v životě klesl. Ale prostě nemohl.
„Můžeš zůstat trochu déle…” odmítla pochopit, co říkal.
„Ty plány nepočkají. Potřebují vylepšit zbraň teď. A já  se chci dostat na základnu, abych odletěl, než se setmí.” mluvil přímo a chladně, odmítl se na ni díval. Jako generál, kterým byl.
„Jacku…” řekla s úsměvem, cítila, jak se jí srdce okamžitě zastavilo. „Už není žádná další hrozba… A máš někoho, kdo to vyzvedne a odnese.”
Měla pravdu. Měla neuvěřitelnou pravdu a on strašně chtěl ustoupit. Tušil, že dostat se pryč bude těžké. Zase bude trpět. Charlie, Sara, když Daniel zemřel, teď ona. „Musím jít.” Bylo to všechno, co musel říct.
„Samozřejmě…” zašeptala nevěřícně a odstrčila se od něj.
„Nepřišel jsem, abych zůstal, Carterová. Přišel jsem kvůli práci.” Zvedl se z postele a začal sbírat oblečení.
„Ano? Když už jsi tu byl, tak sis jen odložil?” Bojovala se slzami.
„A co?” střelil po ní Jack, bolest za očima byla horší. Ztraceně s ní, jestli bude brečet. „Představovala sis, že když pro mě roztáhneš nohy, bude všechno v pořádku, protože jsi je roztáhla i proč něj?”
Sam věděla, že by ho měla praštit. Měla by ho praštit vší silou, kterou měla a vykopnout ho ze svého domu a pozemku. Raději proti němu ale vyrazila, když se posadil, ruce obtočila pevně okolo jeho trupu, ňadra se tiskla proti jeho zádům, když mu šeptala do ucha. „Umím být lepší… Můžu ti dát, co on nikdy neměl… Moje ústa, Jacku… můj zadek… prsa… Je to tvoje… všechno, co chceš…”
„Kriste…” zašeptal šokovaně na její nestydatý argument. „Carterová!”
„Můžeš se mnou dělat všechno, co chceš…” Tiskla obličej k jeho ramenu. „Nechoď… prosím, prosím nechoď…” šeptala s jemnými horkými vzlyky proti jeho zádům.
„Carterová…” zasténal zvýšenou nepohodlností a zklamáním ze situace, do které ho dostala. Nikdy si nemyslel, že by bude tenhle typ muže. Muž, jež odejde, i když ho žena prosí, aby zůstal. „Musím…”
„Nevrátíš se.” zašeptala a vtiskla polibek na jeho zátylek, díky čemuž znovu zavřel oči. „Když mě teď opustíš, už se nevrátíš, Jacku…”
„To není pravda…” lhal.
„Nemůžu tě nechat odejít.” Otočila si ho k sobě, aby mu viděla do obličeje, jednou rukou zajela do krátkých, stříbrných vlasů. „Je toho tolik, co ti můžu dát… Věci, které jsem měla pro něj, věci, které mám jen pro tebe… Jen pro tebe…” Hladila svými rty jeho, elegantně sjela do jeho slabin, vlhké teplo jejích stehen ho polapilo. „Neodcházej od toho, co se je tvoje…” nabídla.
„Kriste…” Sundal své rty z jejích jemných, vlhkých, než měla šanci ho políbit. „Seberte se, Carterová…” téměř jí nakázal, jen aby její hladové rty skončily na jeho krku. „Musím jít!” Odtáhl se od ní, jeho tělo se třáslo, když sáhla jemnou kůži, jemně kousala a rychlými výdechy omývala jeho kůži, když se s jeho krkem mazlila. „Co to děláš?” Zkoušel znít tvrdě a káravě, ale místo toho zněl vzrušeně. „Řekl jsem, že musím jít, zatraceně!” Oh, šílel z ní. Ale představovala si, že jestli byla Ba’alova kurvička, proč by nemohla být to samé pro generála O‘Neilla? Dráždit ho, prosit ho, žebrat a být nestydatá jen pro trochu jeho pozornosti a přízně?
Jeho erekce, stisknutá mezi nimi, bylo to, v co Sam doufala, její jazyk a rty na jeho krku se staly perverznější, přešly ke klíční kosti, smyslně dráždila dírku na jeho krku s opakovanými vlhkými doteky jazyka a sténala pokaždé, když ho ochutnala. Dýchal těžce a rychle nosem, když bojoval se sebekontrolou proti nahé, neuvěřitelně ochotné ženě v jeho slabinách. Vlasy jí padaly přes obličej, odlišené odstíny blonďaté hladily její ramena, jeho ruce zuřivě svíraly její předloktí, věděl, že nechá na její bledé kůži modřiny.
A potom cítil, jak sklouzla z jeho slabin mezi jeho kolena, roztáhla jeho stehna a jednou rukou zkušeně sevřela jeho penis. Všechno, na co se Jack zmohl, bylo zavrčení a zvuk tvrdého, vzteklého nesouhlasu, než si strčila špičku jeho penisu do úst a víc než jeho půlku si zasunula do krku. „Kurva!” zaklel přidušeně, oči téměř obrátil v sloup, ale byl příliš fascinován pohledem na to, co se odehrávalo mezi jeho nohama. Nádherná, dlouhovlasá, blonďatá žena klečela na zemi mezi jeho široce roztaženýma nohama, nahá jako v den, kdy se narodila, s plnými, růžové zakončeními ňadry a se silným, tvrdým penisem v ústech.
Cítil, jak jemná tkáň hluboko v jejím krku masírovala špičku jeho penisu, když jemně protestoval dostat je tak hluboko, než ho sála v veškerou vášní a jeho tělo se třáslo. Vlhký, teplý jazyk pevně svíral spodní stranu a masíroval pulsující délku, když posunovala hlavu na jeho penisu, sála tvrdě a s tak perverzním zadostiučiněním, když ho ústy prosila a ochotným krkem tvrdě, aby mohla chutnat jeho semeno. Byl živé, pulsující maso mezi jejími rty, vzrušený a nadržený pro ni, když si posunovala jeho špičku hlouběji do krku. Byl horký, sametový a tak vzrušující v jejích ústech, pocit masa pod jejím jazykem, naběhlého krví, byl tvrdý jako skála.
Cítila, jak se její srdce chvěje, když si dovolila ztratit veškeré zábrany, kontrolu a omezení, když mu dávala všechno, co mohla skrz ústa, jazyk a krk. Poprvé chutnal tak intimně a ona se nechtěla vrátit. Jackova vůně plnila její nos, smíchaná vůně vzrušení a nedávného sexu. Chtěla být jeho hříšné malé potěšení, být si jistá, že otevřela veškeré jeho fantazie o orálním sexu a proměnila je ve skutečnost. Nestyděla se za muže, jež byl jeho nepřítel, nechtěla se stydět a mít kvůli tomu zábrany.
Vrchní část jeho těla spadla zpět na postel, rukama si zakryl obličej, když Sam zavrčela, jeho boky se zvedly proti jejímu obličeji, když si ho znovu posunovala hlouběji v krku, horká vlhkost se uzavírala okolo bezpečně zpuštěné špičky, než jeho penis znovu hladově sála. Posunovala ústa po špičce, sténala své hříšné potěšení, když mu jeho ochotně dávala ústy a jazykem. Sála špičku, šťastně vzdychala, když chutnala slanou, hořkou tekutinu na jeho špičce, její jazyk rychle kroužil, aby polapil všechnu tekutinu a masírovala jeho ztopořenou délku. 
Jackovy oči koukly dolů na ni, nevěřícně sledoval, jak se tenké zářivé kroužky slin setkávaly s tekutiny na špičce jeho penisu a jejím jazykem, když do úst kapičky chytala a polykala. Srdce se mu třepetalo nad tím pohledem, její růžové roztažené rty, když náhle znovu sála jeho penis, sebejistě a ochotně klouzala dolů po jeho velkém penisu, dokud se do krku nemohl dostat už víc. Její blonďaté vlasy jí spadaly přes obličej, hladily jeho hrubá stehna, když ho polykala a sladce se ho držela, jak se jemné pramínky pohybovaly, když ho pomalu sála. 
Přidušeně zavrčel,  když se ruka, které držela kořen jeho penisu, přesunula, aby ho masírovala, její dlaň sklouzla na jeho koule a laskala, mačkala, než se vrátila zpět k jeho kořenu a spolu s ústy rukou vytvořila nekončící pohlazení jeho penisu a prvně stažených koulí. Jeho boky sebou škubly, jeho tělo bylo příliš šťastné z jejího hladu, sála ho, aby ji naplil semenem, až by už nedokázala polknout víc. Ale jeho vyšší mozkové funkce si užívaly smrtelně hříšné potěšení ze Samanthy Carterové, dávajíc jeho hlavě příliš, než aby teď mohl přestat. Oh ne, jestli ho chce sát, potom může.
Sledoval blonďatou krásku, jak se miluje s jeho šťastně ztopořeným penisem, modré oči otevírala a zavírala ve zjevném potěšení, když se její jazyk točil a kroutil, sál všechno, co dal. Jeho ruce chtivě svíraly její vlasy a pobízel ji tvrději, rychleji. Poslouchala se steny, nechala ho držet její hlavu a posunovat ji nahoru a dolů ve svých slabinách, její ruka nepřestala hladit jeho penis a koule. Jack zavřel oči se spokojeným stenem, jeho zvuky se mísily s vlhkým mlaskání, jak po něm stékaly její sliny s každým pevním sáním.
Sprostá žena. Dělala tohle všechno s jeho penisem, pro víc jeho tekutiny, hladila jeho koule plné semena, které potřeboval stříkat do jejích úst. K čertu, myslel si, zatínal zuby proti nožům, které se mu zatínaly do zad a klouzaly dolů po jeho páteři. Sála ho zatraceně sprostě a jeho tělo bylo šílené rozkoší. Necítil zakázanou a hříšnou malou uspokojující hru ženy, která to dělala, aby ho uprosila. Bylo to upřímné, dělala, co chtěla a chtěla to strašně. Nemusel to zadržovat, být gentleman, jemný a smyslný, když šoustal její ústa. Mohl to nechat, být špatný, tvrdý, bez sebekontroly a náročný.
Mohl strkat její hlavu dolů, dokud jeho penis nezraní její krk, mohl zvedat boky proti jejímu obličeji, když cítil, jak se její dech chvěje na jeho tvrdém, slinami pokrytém penisu, aby to bylo příliš. Mohl držet její hlavu a ujistit ji, že raději polkne jeho vyvrcholení, než to nechá a předstírat, že je fajn, když to neudělá. Ne, chtěl její krk, aby masíroval jeho penis, když vyvrcholí do její úst, chtěl ta ústa okolo něj, až bude polykat. „Oh, bože…” Jack vydechl, cítil, jak napětí v jeho těle roste, jeho ruka sevřela její vlasy pevněji, cítil, jak její ústa pracují rychleji, dlouhé vlasy mu spadaly přes ruku, pokrývaly jeho stehna a břicho, nějaké zatoulané pramínky skončily na její hladící ruce a teď klesaly nahoru dolů po jeho penisu spolu s její rukou, v jemném dotyku, ze kterého šílel.
„Oh, bože…” nadechl se, sledoval scénu, ty světlé pramínky, přichycené k její ruce, se pohybovaly po jeho tmavším, tvrdém penisu, vytvářejíc tak trochu hříšnou masturbaci. „Sakra!” Pevně zavřel oči, jak Samina hladová ústa, horlivé ruce a jemné vlasy útočily na jeho pulsující penis. Jeho dech se stával těžším a nepravidelnějším, když se třásl, jeho orgasmus vyrazil z jeho koulí, uháněl jeho penisem a stříkal do jejích úst, dokud je nenaplnil. Samin krk pracoval rychle proti slané, horké, těžké tekutině, opakovaně polykal všechno, co vyteklo, třpytivé kapičky vytékaly z rohu jejích stažených úst a stékaly dolů po jeho penisu.
Chutnal tak dobře v jejích ústech, když polykala jeho uspokojení, chvěla se jeho unikátní neomylnou chutí. Cítila ho teď silněji, její tělo se třáslo uspokojením a naplněním toho nejzákladnějšího úkolu. Zakořeněná ženská důstojnost, neznamenalo to nic, jen to mezi nimi bylo překážkou. Nechtěla ho ztratit. Sála ho teď jemněji, jeho přecitlivělé maso bylo v jejích ústech jemnější, když pila jeho vyvrcholení, jeho bouřlivé vášnivé vrčení a steny skončily potom, co naplnily pokoje. Napětí jeho těla se rozptýlilo, jemně se chvěl na posteli. Jeho ruce zoufale svíraly její hlavu, držely ji, jako by byla jeho život. 
Otevřel oči, překvapeně, odmítavě, když byly jeho ruce stále propleteny s masou jemných blond vlasů. Tohle bylo silné. Tohle bylo hodně silné, uvědomil si Jack, když pustila jeho penis ze své neuvěřitelně malé pusy, vlhké rty teď vtiskly polibky na jeho podbřišek, způsobovaly, že se jeho svaly chvěly. Nereagoval, nehýbal se. Jen tu ležel s nohama přes postel, když si Sam razila si cestu skrz břicho až k jeho bradavkám. Zavřel oči, když jednu vtáhla do úst, vlhce ho políbila, než zvedla obličej a pohlédla na něj.
Zíral na ni tvrdýma, bezcitnýma očima, jeho ruka v jejích vlasech, na konci jednoho blond pramenu, toho jednoho, kterým hladila jeho penis, vlhký od jejích slin a jeho semena, rty měla napuchlé a zářivě růžové. Sledoval její vlhký jazyk, jak očistil její koutky, instinktivně setřel poslední zbytky jeho chuti. Dýchal těžce, ale ne ze vzrušení. I když něco v něm cítilo neuvěřitelné potěšení, byl šťastný a plný emocí, byla jeho malou sprostou holkou; druhá část byla vzteklá. „Pořád musím jít.” řekl chladně. Sam spadly vlasy přes obličej. Dívala se šokovaně a zároveň bolestivě. Pořád od ní chce odejít.
Jeho oči sklouzly na její pevně sevřené, našpulené rty, muž uvnitř něj odmítal tu úžasnou ženu nechat se jen tak. A zranit ji. Vždycky byl mnohem lepší. A bože, po tom všem, co pro něj udělala. „Musím se dostat na leteckou základnu, než se setmí…” řekl Jack znovu, donutil své uspokojené tělo k pohybu. Posadil se, odstrčil ji, seděla sklesle a bezmocně, když se oblékal s vojenským grifem. Jestli jí nechá peníze na nočním stolku, její ponížení bude kompletní.
„Kdy tě znovu uvidím?” zeptala se.
Bože, proč na to tak tlačí? „Letectvo vám řekne, kdykoliv budeme potřebovat vaši pomoc.” řekl, když se přesunul do obýváku a balil laptop a papíry.
„To není, na co jsem se ptala.” namítla.
„Nevím, Carterová!” křikl hlasitě, obořil se na ni bez pohledu.
„Tak řekni, že se nevrátíš.” řekla, porážka se jí odrážela v hlase. „Obejdu se bez slušného chování.”
Poskládal data na pouzdro laptopu a hodil po ní chladným pohledem. „Vidíš slušné chování v tom, že se v tobě ztratím.” štěkl na ni. „Ale buď si jistá, že jsem si to užil.” Sbalil dokumenty a laptop. „Vemte v úvahu zavedení telefonu, pro letectvo bude snadnější vás sehnat.” Obešel třesoucí se štěně a zamířil ze dveří.
Zůstala tu, sotva dýchala a sotva žila. Zavřela oči a tiskla si bílou přikrývku k hrudi, aby zakryla sexuálně ukojené tělo, stále neslo známky jeho milování. I přikrývky voněly jako on, pot a sex, jeho chuť stále měla na jazyku. Zavřela oči, zkoušela svou uhánějící mysl dostat pod kontrolu. „Ne skutečný… Ne skutečný…” šeptala, když se zhroutila na postel. „Ne skutečný…”
 
Jeho kroky klouzaly na písku pod jeho botami, když si razil cestu k autu. Hlava ho bolela ze světla pozdního odpoledne, hlasitých zvuků vln narážejících na pobřeží a útočily na jeho uši, jeho srdce ho odmítlo následovat, zůstalo u ní. Jeho vztek neustále rostl, dokud se mu pohled nezamlžil slzami. „Do háje!” zamumlal, utřel si hřbetem ruky slzy, když hodil papíry a laptop na sedadlo spolujezdce. Teď pláče? Bylo to jen zatraceně skvělé! Ale zatraceně, tolik trpěl. Nechat ji za sebou, odejít, jako to udělal.
Čekal, že ji bude stále nenávidět, Jack to věděl. Postavil se tomu. Ale byl daleko, než aby ji mohl cítit. Něco v tom způsobu, kterým ho držela, něco ve způsobu, kterým ležela v jeho náručí, nahá a otevřená, něco v tom způsobu, kterým voněla. Zoufale ji miloval. A radost, kterou cítil, když spala v jeho náručí a když se do dotýkala a líbala ho, bodalo to v něm, když nastartoval auto a odjížděl. „Kurva!” Najednou vyskočil z auta a uháněl zpátky do malého domu.

„Carterová…” řekl hlasitě, když byl uvnitř. „Carterová!” Seděla na posteli, nepřítomně zkoušela najít své oblečení. Její oči na něj smutně pohlédly, když zamířil do jejího obývacího pokoje a okamžitě si k sobě přitiskla přikrývky, seskočila z postele a jen se zastavila, když se srazila s jeho náručí. “Hey… hey…” Pevně ji objímal, když se od něj snažila odstrčit, nakonec ho pevně objala a okolo krku a ramenou, vyplakávala si srdce. „Sam…” zašeptal, zkoušejíc podívat se jí do obličeje, který tiskla k jeho krku.
„Neopouštěj mě.” vzlykla. „Můžu být lepší, můžu být víc, přísahám… Můžu to dělat lépe…”
„Ne…” zatlačil ji zpátky tolik, aby se na ni mohl podívat, rukou jí zakryl pusu. „Neříkej to… Není to tak…”
„Neuvidím tě znovu, pokud teď odejdeš…” Čisté, zářivé kapky slz spadly z jejích řas a koulely se dolů po obličeji. „Zůstaňte. Prosím vás, pane. Prosím vás…”
Nevinnost jejích slz ho udeřila přímo do černého. Čistá, nepotřísněná nevinnost a jednoduchost, když pro něj plakala a Jack na ni zíral v jádru šokovaný. Pevně sevřel její zátylek a divoce si ji vtiskl do náruče, svíral ji jemně, obličej tiskl do sladce vonících vlasů. Odmítl uznat, že se jeho tělo třese nebo že je celý rozdrolený na kusy jasným poznáním. Byla tak jednoduchá. Tak nevinná.
„Vrátím se.” zašeptal jí do vlasů. „Vrátím se…”
„Ne, nevrátíš…” Políbila ho na tvář, její ruce mu vlhčily vlasy a on se znovu odtáhl, aby se na ni podíval.
Jeho ruce sevřely její hlavu a donutily modré oči, aby se dívaly do těch jeho. „Vrátím se.” oznámil pevně „Donesu tyhle věci do D.C. a doufám, že se ti idioti nezblázní z mé absence a vrátím se tak brzy, jak budu moc.” Jeho palec navlhčil její lícní kosti jejími sladkými slzami. „Neplač… Slibuji, vrátím se.” Usmála se a zavřela oči. Strašně chtěla věřit jeho slovům, její ruce svíraly jeho svetr a dýchala jeho vůni, když jeho ruce hladily její hlavu.
„Budeš mi strašně chybět…” zašeptala, když si znovu opřela hlavu o jeho hruď a on něžně ji objal, s třepetajícím se srdcem. „Nemůžu tě nechat odejít…”
Jeho rty vtiskly rychlé polibky do jejích vlasů. „Musím jít… Potřebuji trochu času na přemýšlení… nadechnout se…” omlouval se. „Stalo se to tak rychle… téměř dva roky života jsme odbyli v pár hodinách, Carterová…” hladil rukama její nahá záda, poté zajel pod její dlouhé vlasy, sevřel je chtivě. „Dej mi trochu času… Přísahám bohu, že se k tobě rychle vrátím…” Odtáhl se a opřel své čelo o její. „Prosím, věř mi, Sam.”
Jemně se usmála, slzy tvořily potůčky. Jediná věc, která odnášela její beznaděj, byly štíhlé, jemné prsty svírající límec jeho černého svetru. „Jdi…” zašeptala proti jeho rtům. „Nemůžeš řídit v noci…” Pevně přitiskl její rty ke svým, s hlubokým, upřímným stenem, když jí líbal.
„Tak strašně tě miluji…” zašeptal, když jeho jazyk chutnal její rty, jeho vlastní se přitiskly po chvíli a nenuceně ji ochutnávaly. „Omlouvám se… Tolik tě miluji…”
„Co?” nadechla se, odtáhla se od jeho rtů a zamračila se.
„Já… se omlouvám…” řekl konečně. Chtěl od ní něco slyšet. Byla připravená to říct. Ne on. Neudělal nic špatného. Nepodvedl ji.
„Ne…” položila mu prsty na rty. „Ty…”
„Miluji tě…” řekl. „Pořád tě miluji. To je, proč tě tak nenávidím.”
„Jacku…” Cítila, jak se jí třese hlas. „Ne… nemůžeš…”
Přitiskl rty k jejímu spánku. „Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě.” Cítil, jak začala znovu plakat. „A bože, šílím z toho a z tebe.”
„Já vím…” Usmála se proti jeho tváři, než ho pevně objala. „Udělám cokoliv, abys mi odpustil, Jacku…” Neodpověděl, rukou hladil její záda. „Tolik potřebuji, abys mi odpustil…”
„Zkouším to.” zašeptal s výdechem, tak tiše, že to sotva slyšela. „Zkouším to.” Hlas se mu třásl, když to řekl. Vydechla, jednou rukou hladila jeho zátylek. To bylo všechno, co mohla říct. Stále ji miloval, stále ji chtěl a potřeboval, ale věděla, že to neznamená, že ji odpustil nebo kdykoliv odpustí. Nemohl jí znovu nenávidět. Přivítal ji zpět ve svém životě a v náručí. Mohla čekat, dokud se jí nenaučí odpustit. „Omlouvám se… Vím, že potřebuješ víc…” Viděla v jeho očích hluboký žal, když na něj pohlédla. „Zkouším to.”
Hladila prsty skrz linii jeho tváře, na sekundu zavřela oči, než na něj pohlédla bez slz. Dva roky později to potřebuje říct dřív jak pro ni, tak pro něj. „Také se omlouvám, pane.”
Náhle ji třesoucíma rukama přitiskl ke své hrudi, srdce mu v hrudi poskočilo. „Jacku.” zašeptal, když ji tiskl ke své hrudi a rukama se potuloval po jejím jemném těle. „Prostě mi říkej Jacku.” 
Její rty byly vedle jeho ucha, nehty zarývala do zadu její hlavy, když byla bezmocně v jeho náručí. Cítila, jak jeho srdce rychle bije, jeho rychlý dech, čistou potřebu v jeho objetí. Vždycky věřila, že s Ba’alem neudělala nic špatného. Splnila svou povinnost, skrz její misi byla galaxie bezpečné místo, užívala si mír, který nikdy nepoznala, díky tomu, co udělala.
Tiskla své rty k jeho uchu, slzy plnily její zavřené oči, nehty zarývala do jeho vlasů a jeho ramena, když ho držela v nemožném sevření, třásla se bolestí a potřebou a hlubokým smutkem, že pomalu kvůli minulosti uvnitř krvácela. „Omlouvám se, Jacku.” 
Brečel. Nezáleželo na tom, jak moc odmítá brečet pro to, co se stalo. Hluboké, hlasité vzlyky unikaly z její hrudi a hrdlo se mu stáhlo díky slzám, které mu vytékaly z očí. Jemně políbila jeho hlavu, držela ho tak pevně jako před tím. Kolikrát neplakala přesně tak, jako on teď? Nekontrolovatelně, bolestně a oh, tak usilovně. Držela ho tak, jak by si přála, aby ji držel on, když plakala ona. Jemně mu šeptala do ucha, jemně ho utěšovala, kolébala jeho hlavu u svého krku, když nekontrolovatelně potřebovat plakat.
Držela ho dokud nepřestal, ruce, kterými ji svíral ve vlasech a přikrývky okolo ní, pomalu odpočívaly. Nečekala, že bude tolik plakat. Myslela si, že to bude navždy, dokud jeho vzlyky neustaly a jeho tělo se zklidnilo. Milujícím způsobem hladil její tvář a Sam věděla, že jeho slzy zamokřily její vlasy. Jeho ruka rychle a sebevědomě utřela jeho červené, krví podlité oči a nos, její ruka odpočívala na jeho pažích. „Dobře, tohle bylo zvlášť trapné…” zažertoval, otíral si vlhkost z tváří.
Usmála se, chytila jeho obličej a přitiskla své rty na její, její rty se setkaly s jemnými steny a výdechy se mísily s blízkým pocitem. „Taky tě miluji, Jacku.”
„Sam…” Třesoucími prsty překryl její rty.
„Bez ohledu na cokoliv. Vždycky budu.” pokračovala, její rty se pohybovaly po jeho dlouhých prstech. „Nepřestanu, i když mě budeš nenávidět.”
„Já vím…” vyrazil ze sebe. „Šššš…” zašeptal proti jejímu čelu. „Já vím, přísahám, a vždycky jsem věděl.” řekl. „Šílím, že jsi mě milovala, když jsi mě tolik zranila a tolik jsem tě nenáviděl. A nestarala ses, stále jsi mě milovala. Já vím.” Políbil ji na čelo. „Já vím.”
„Dobře.” řekla s hřejivým, jemným úsměvem. Všechny kousky se zase spojily v jeden. A on byl ten největší kousek, který jí tak dlouho chyběl a opustil její kompletní svět, její život balancoval nad ničím. A teď byl zpět. Zpět víc než kdy před tím, šeptal slova, o kterých nikdy nevěřila, že je uslyší, skrz jemné polibky, motýli se jí třepetali v břiše s jednoduchou potřebou mít ho. „Měl bys jít…” Byla to hořká slova, ale věděla, že musí. „Neřiď v noci…”
Mlčel, jen těžce přikývl. Věděl. „Než odejdu…” vzdychl Jack. Musel to udělat. „Podívej… Před tím… nepoužili jsme žádnou ochranu a já se omlouvám…”
Potřásla s úsměvem hlavou. „Nemůžu otěhotnět, dokud nevyřadím zbytek po Jolinar.”
Těžce polkl. Dobře, tenhle pocit úlevy byl strašně zvláštní. „Přes to… Jestli se cokoliv stane… Řekni mi to, okey? Řekni mi to okamžitě.”
Přikývla. „Slibuji.”
Stále nechtěl odejít, stále s ní chtěl být ještě chvíli. Ale naposledy, když ji naposledy políbil a odstoupil od ní, nechal ji stát zamotanou v přikrývkách ve svém obývacím pokoji, Jack se necítil jako kdyby se trhal jeho život a jako by mu nikdo trhal srdce z hrudi. „Vrátím se!” řekl zpět od vchodu. 
„Já vím.” usmála se na něj a zamávala, jednoduché, sladké gesto ho poslalo pryč s velkým šklebem v obličeji.
Nasadil si tmavé sluneční brýle, ve tváři se mu udělaly ďolíčky, jak se usmíval a uháněl k autu. Naposledy pohlédl na malý domek na pláži, když mířil pryč. Chtěl být zpátky v jednoduchém světě, který vytvořila a srdečně ho v něm uvítala. Mušle a mořské plody, písek pod bosými chodidly a slaná mořská voda, ráno ho budí větřík a vůně její kůže, když se tiskne na tu její.

Když odešel, Sam neměla tušení, jak dlouho bude trvat, než se k ní vrátí. Možná neměl uniformu, ale žila v letectvu celý život, viděla tříhvězdičkového generála v civilním oblečení. Věděla, co znamená jeho odpovědnost, musel být na víc místech než na jednom. A ona na druhé straně země na něj čekala v malém odloučeném koutě. Sam byla dost realistická, aby věděla, že to bude trvat, než opustí život v DC. Ale ona může počkat. A možná později opustí své malé bezpečné místo a půjde za ním. Yeah, může to udělat brzy. Jednou opustil bolest a ostudu, do které jí uvrhl. Tak jako když jí slíbil, že se vrátí a šeptal sladká, sladká slova omluvy a lásky a plakal jí na rameni. 

Nikdy nebyl trpělivý muž. Pravda byla, že všechno ho lapilo zpátky do šíleného světa byrokracie a meziplanetární krize. Po dvou týdnech zvedl telefon a zavolal Danielovi, aby s Teal’cem šli a přivedli Sam do Washingtonu, ale všichni věděli, že je nevyslyší. Byl to on, kdo jediný ji mohl přivézt. Tak zatnul zuby a pozastavil jeho práci tak účinně jako to bylo možné, aby dostal nějaký volný čas.
Jeho horší strach byl ten, že uběhlo tak dlouho, nechtěl, aby si myslela, že lhal, že se nevrátí a že na tom bude duševně hůř než naposledy, když ji viděl. A to by byl možná jeden z nejhorších momentů v jeho životě. Vidět Sam Carterovou, kterou znal s veškerou její suverenitou a sebekontrolou, její vnitřní silou a důstojností, proměnit se v ženu, která nedělá nic než jej prosí. A v ten samý čas, že jednoduchost jejích citů byla tím, co se v něm mísilo a vrátilo jeho zmrzlé srdce zpět do života. Nemohl ji vidět tak slabou. Nikdy. A určitě ne kvůli němu. Zaplatí jakoukoliv cenu, aby se k ní mohl vrátit tak rychle, jak to bude možné.

8. kapitola

Uběhlo něco přes měsíc, kdy Jack pozdě v noci zaparkoval své auto vedle jejího malého plážového domu, písečná pláž a moře osvětlovalo stříbrné světlo úplňku, obloha byla zářivě čistá, zaplněná zářícími hvězdami. Chladný větřík a slaná vůně moře naplňovala jeho smysly, jakmile stanul na písku, jeho boty klouzaly na jemné zemině. Sevřel tašku a uháněl k domu. Potřeboval ji vidět. Strašně. Všechno bylo tmavé a tiché, jediný zvuk vydávaly vlny narážející na pobřeží, bílá pěna zářila v měsíčním světle. Bože, tohle byl malý kousek Nebe.
Otevřel dveře, pomalu vešel do malého tichého domu. Sir spal na zemi vedle schodů do kuchyně a Jack se usmál, když přešel blíž ke štěněti. Vůbec se nehýbal. „Máte tu skvělou ochranu, Carterová…” zašeptal pro sebe, než zamířil do ložnice. Viděl, jak tam leží a přiblížil se. Nesnil o tom, že by ji vzbudil, postavil tašku a opřel se o zeď vedle záclon. Takhle chtěl strávit zbytek života.
Otočila se na záda, jedno koleno pokrčila, ruce vedle hlavy, zakrytá jen tenkou přikrývkou, téměř průhledná v měsíčním světle. Byla hra stínů a světla, uvědomil si Jack, pod tím nahá, bradavky se rýsovaly přes tenkou tkaninu přikrývky, která vypadala jako druhá kůže, ukazovala každou křivku a tvar ve stříbrném světle. Okno bylo otevřené, studený větřík vystřídal horký slunečný den a tenké pramínky vlasů jí spadaly přes polštář a tvář, jeden přes její rty. Rozpustilý úsměv mu sklouzl ze rtů, když sledoval její vyvinutá ňadra zvedat se a klesat s jemnými výdechy a bože, žárlil na přikrývku.
Hlavně, když sjela mezi její nohy a obtáhla její žhavý střed. Ležela klidně a Jack viděl, jak se její tělo kroutí na posteli, erotická ukázka toho, co plánuje udělat velmi, velmi brzo. Cítil, jak jeho penis reaguje na ten pohled, jeho džíny obepnuly jeho erekci. Otevřela oči, vlasy vzadu na krku se jí zježily a ona zamrčela. Byla sledována a byla sledována jím. Viděl, jak se posadila. Jednou rukou marně svírala přikrývku na hrudi, blond vlasy jí spadly přes obličej.
„Jacku…” zašeptala, dívajíc se na muže ve stínu záclon. Větřík zvedl pár pramínků jejich vlasů a ona je jednou štíhlou rukou chytila. Neřekl nic, neobtěžoval se pohnout. Neviděla opravdu jeho obličej, ale poznala by obrys jeho těla a jeho postoj kdekoliv. „Vrátil ses…” usmála se na něj, když se jeho oči stále potulovaly po jejím těle.
Lehce změnil postoj a měsíční svit osvětlil část jeho obličeje, jeho teplý, milující pohled se zábleskem štěstí. Jen díky tomu, že ji pozoroval. „Zase spi…” zašeptal konečně.
„Pojď sem…” Nechala spadnout přikrývku, zvala ho dovnitř a jeho oči cestovaly po jejím těle v matném měsíčním světle, obliny jejích ňader a vrcholky bradavek dělaly stíny na jejím těle.
Srdce jí poskočilo, když uviděla jeho sexy, jemný úsměv, položil si prst na rty v utěšujícím gestu. „Je to ok… Později…” vydechl ochraptělým hlasem. „Zase spi.” Zachytil její povzdech, ale poslechla ho, znovu se položila pod přikrývky. Zavřela oči a odpočívala, nechala ho sledovat ji, nechala ho hrát si s ní. Ale zjistila, že je těžké usnout. Byl tady a sledoval ji, cítila jeho vůni, když vlál vítr, cítila, jak její tělo hoří potřebou a touhou cítit jeho kůži na své. Otočila se, přikrývka objímala její klín a zvedala se s jejími boky, objímala její nohy.
Jack nevědomky hladil svou erekci skrz džíny, hrubými, neústupnými doteky, když ji sledoval, jeho mysl si pohrávala se záblesky všech věcí, které jí mohl dělat. A potom uvolnil pásek a knoflík kalhot, drobné zvuky se v tichém pokoji rozlehly. Nereagovala, až na drobnou vlhkost mezi nohama a Jack vklouzl rukou do spodků, obtočil ji okolo svého pulsujícího, vlhkého penisu a hladil, sledujíc, jak otočila obličej a pomalu se napíná na posteli. Přikrývky ji znovu objímaly, sklouzly z jejích ramenou a objal její zadeček jako druhá kůže, jemná tkanina sklouzla mezi její stehna, objala pevné půlky jejího zadečku.
Sevřel čelist, jak sledoval své malé představení, jeho ruka lehce pracovala v jeho džínech a boxerkách. Byl tak tvrdý, že ho to téměř bolelo, jeho penis pulsoval a toužil po pevném pocitu jejího těla. Navlhčil si rty, když sledoval přitažlivé tělo na posteli. Jeho ruka uvolnila jeho ocelově tvrdý penis s posledním stisknutím a přejela přes špičku a vytáhl ji z kalhot. Jeho tělo okamžitě zabolelo napětím, ale rukou stále pevně masíroval, jeho oči, stále hladové a divoké, lpěly na jejím těle. Bez toho, aby z ní odtrhl oči, Jackova jistá ruka uvolnila záclony a nechala je se zavřít, uzavírajíc malý prostor jeho ložnice.
Přešel k nohám její postele, jeho kroky byly stejně tiché a tajné jako před tím, ale ona cítila jeho pohyb, vzduch kolem ní vibroval. Byla klidná a uvolněná, oči zavřené, předstírala spánek, do kterého jí nakázal se vrátit, když ji sledoval a dotýkal se sebe. Líbilo se jí to pomyšlení. Dost si tuhle malou voayerskou show užíval. Jack sevřel přikrývky vedle její nohy a tak neuvěřitelně pomalu je stahoval z jejího těla.
Pootevřela rty, aby se náhle rychle nadechla, jemné pohlazení přikrývky, když ji stahoval, jí způsobovalo chvění v páteři. Konec přikrývky sjel přes oblinu jejího zadečku, poškádlil ji a jeho, když ji pomalu odkrýval píď po pídi, její pevný zadeček, náhle nahý, byl v měsíčním světle před jeho očima. Zamračila se, když odkryl její nohy a přikrývku hodil někam na stranu postele.
Sam se nepohnula, oči stále zavřené a on se pro sebe usmál. Hodná holka. Postavil se do nohou postele, bavil se úžasným, štědrým pohledem před ním. Chyběla mu neuvěřitelně moc a představivost byla mnohem horší, kvůli vzteku, který vyvolal jejich předchozí strávený čas. Pořádně si neužil její tělo a její postel. Chtěl ji zranit a ovládat raději, než hledat rozkoš. Ne tak teď. Teď se chystal jít a vzít si každou rozkošnou část jejího těla.
Slyšela, jak se začal svlékat, zvuk rozepínání jeho zipu a jak kalhoty spadly k jeho nohám. Skopl boty a stáhl ponožky, než si přetáhl tričko přes hlavu a shodil spodní prádlo na podlahu. Chtěla otevřít oči, strašně ho chtěla sledovat. Jak se pro ni svléká, jak se jeho tělo pohybuje a svaly napínají, když stahuje oblečení. Stále cítila jeho temné, vášnivé oči na jejich zádech, pozorovat její tělo a zajímalo ji, jestli může vidět vlhkost mezi jejími stehny.
Byla pro něj připravená, byla od toho, co otevřela oči a spatřila ho stát tu a pozorovat ji. Zvuky, když se sebe dotýkal a jeho těžký dech, když nedosáhl výsledku, ale víc ji vzrušil. A popravdě teď netušila, jaký další pohyb udělá nebo co má v hlavě, třásla se rozkoší, očekáváním a trochou strachu. Byli v pohodě, věděla to. Nebála se ho před tím a nikdy nechtěla, ale stále se třásla, co pro ni jeho touha bude znamenat.
Viděl, jak si olízla rty, navlhčila je, když se ústy nadechla. Stále se nepohnula, kromě jemného chvění, když sevřel její kotníky a klekl si mezi její nohy. Jeho horká, vlhká ústa byla na jejím lýtku a postupovala nahoru po její noze, hladila její vlhkou pokožku. Začala vzdychat, když se dostal k podkolení jamce a vlhce políbil citlivou pokožku. Už ji cítil. Viděl její vzrušení, když stál v nohách postele, ale myslel, že je to jen představa jeho kompletně vzrušeného mozku.
Silná, pižmovitá, jedinečná vůně nebyla představa. Těžce polkla a roztáhla víc stehna, když její nohy líbal, jazykem lízal a zuby dráždil. Jeho ruce chytily pevné, zaťaté půlky, jeho ústa nyní studeně vydechovala na její vlhký klín a dýchala jeho vůni. Sevřela konce polštářů, neodvažovala se jinak reagovat, než náhle vytryskla vlhkostí. Očekával, že bude v téhle malé hře spát, když si bude užívat jejího nevědomého těla a Sam se vnitřně usmála.
A potom se podíval na její záda. Její blond vlasy se jí rozprostíraly přes ramena a polštář, měsíční svit je zaléval nadpřirozeným světlem, její kůže vypadala jako čistě bílý mramor a stříbro. Zatlačil svůj bolavý, netrpělivý penis proti matraci, když hladil její zadeček, jednou jeho velkou rukou s dlouhými prsty, mačkal, trpělivě hnětl, dokud se její stehna nesevřela, aby si ulehčila od bolesti. Oh, za chvilku jí s tím pomůže.
Cítila Jackův dech na svém zadečku a třásla se, oči náhle otevřela v očekávání. Strčil svůj růžový, třpytící se jazyk a vlhce vklouzl mezi její půlky, dávajíc jí jeden dlouhý, neuvěřitelně vlhký dotek. Přidusila zatřesení, její zadeček se přitiskl blíž jeho obličeji, když byl v polovině doteku. Usmál se proti ní, když byl hotov a lehce ji kousl. „Jacku…” nadechla se, prohnula záda víc a ukázala mu svůj rozbolavělý, už mokrý a připravený klín.
„Šššš, Sam…” Hladil ji, zatlačil ji zpět na postel a znovu lízal její sladký zadeček, zabořil se mezi její půlky, dlouhými palci je roztáhl. Další perverzní dotek jeho tvrdého, náročného jazyka, ucítila, jak se začal věnovat jejímu vlhkému vstupu a trhla sebou, malé výdechy a kňourání jí sklouzlo ze rtů. Chytil její zadek, když se nevědomky pokusila zvednout z postele, pryč z šílících, vlhkých pocitů, boky přirazil proti matraci, jako by ji neviditelný milenec píchal, plnil ji, napínal ji, že se stáhla. „Zůstaň…” Cítila jeho zašeptání proti jejím zádům, jeho dech hladil její pokožku, když posunul svůj jazyk k dalšímu olíznutí.
A potom se nad ni napnul, jeho silná hruď proti jejím zádům, pevné bradavky a krátké chlupy na jeho hrudi hladily její pokožku. Zabořil obličej do sladce vonících vlasů, prsty obtočil její zápěstí. Cítila se tak teple a bezpečně. Tak, kam náležela, doma. V jeho náručí. „Chyběl jsi mi…” přiznala se šeptem, dívala se z otevřeného okna, když jeho tělo drtilo její a rozpalovalo ho.
„Bože, Sam…” zasténal. „Přišel jsem, jakmile jsem mohl, přísahám…” řekl jí do vlasů a ona jemně přikývla. „Teď jsem tu…” Prsty jí odhrnul vlasy z jejího krásného obličeje, zároveň odhalil její ramena, na které vtiskl jemné, vlhké polibky. „A ty jsi moje…” řekl klidně proti jejímu krku, když ji líbal.
„Vždycky jsem byla… Musíš si to jen vzít…” vydechla, když vtáhl její ušní lalůček a začal ho sát.
„To teď dělám…” Olízl její ucho, pomalu přejížděl silným, vlhkým dotykem jazyka přes okraj a vrcholek, dokud nekňourala a zkoušela se odtáhnout. Sevřel v pěsti její vlasy a držel ji. „Zůstaň pro mě, Samantho…” zašeptal jí žhavě do ucha a ona mohla jen přikývnout.
Odtáhl se od ní, zašmátral na posteli po kapse jeho džínů a slyšela důvěrný zvuk, jak otevírá balíček s kondomy. „Jacku…” zašeptala, koukala na něj přes rameno, když se zkušeně zahaloval latexem. Cítila, jak se jí klín stahuje. Bože, potřebovala ho teď. Byla vděčná, že teď pamatoval na ochranu. Tak moc, jak její srdce vzlykalo, že necítí jeho horký, hladký, sametový penis, nikdo teď nechtěl komplikaci. Měli toho moc, na čem bylo třeba pracovat.
Její hladové, prosící modré oči sledovaly trhnutí, když balíček otevřel a vymáčkl bohatou vrstvu lubrikantu na kondom. Sam si skousla spodní ret a zakňourala. Už byla připravená, zatraceně. Viděla, jak se k ní znovu přitiskl, jeho ruce se opřely vedle její hlavy a ona vydechla. Svaly na rukou měl napjaté, šlachy vystupovaly, silný, hladký penis stál proti pulsujícímu vstupu. Bože, bláznila z něj a nedělal z ní nic jiného než třesoucí se masu hříšné sexuální touhy.
Klesl svým těžkým tělem na její záda a ona přijala jeho horkou tíhu se šťastným zakňouráním, když je jeho hruď znovu přitiskla k ní. „Tak moc to bolí být odsud daleko…” Jeho rty znovu vtáhly její lalůček mezi rty, hrál si s ním a pomalu ho sál, než se jedna z jeho rukou nepřemístila po jejích bocích dolů. Bože ano, jak moc to chtěla, jeho, tvrdého a silného. Široce roztáhla nohy, prohnula záda, sprostě se mu nabízela. Byla jeho, nebyl tu důvod se schovávat.
Jeho silné, velké ruce chytily její zadeček a zmáčkly je, aby zůstala na místě. „Klid.” Přikázal, pomalým, zastřeným hlasem, díky čemuž jí páteří projelo chvění. Roztáhl její půlky prsty a náhle cítila hladkou, latexem zahalenou špičku penisu proti jejímu vstupu.
„Oh!” vydechla, pevněji sevřela polštář, když tlačil proti jejímu zadečku. Na tohle nepomyslela, svaly byly neuvěřitelně pevné a protestující. Kousla se do rtu a oči zavřela soustředěním, když jeho boky na sekundu polevily, než proti ní znovu zatlačil. Neměl čas ji připravit prsty, prostě chtěl, aby ho přijala na první pokus. A když Jack O’Neill něco požadoval, dostal to. Jeho záda a svaly na zadku se napjaly a zatlačil proti ní krátkým, rychlým přitažením, což donutilo její svaly ustoupit a pohltit jeho špičku, když sladce vykřikla do polštáře, jak jí byl život drahý.
„Neplač, zlato…” zašeptal jí ochraptěle do ucha. „Zařídila jsi, abych to chtěl…” nadechl se, zatlačil penis hlouběji do jejího zadečku. „Slíbila jsi mi to…” zavrčel, zatlačil hlouběji, přitiskl boky víc k jejímu pevnému zadečku, půlky nyní uvolněně objímaly kořen jeho penisu, jeho pevné koule odpočívaly na jejím horkém, vlhkém těle. „Je to moje, Samantho…” podepřel se na napjatých předloktích, lehce kousal stranu její čelisti, když ho mačkala v bezmocném protestu. Bolelo to, tak hrozně sladce, tak hrozně hluboko a ona to nechtěla jinak. Všechno, co chtěl, dá mu všechno, co chtěl.
Krátce se zatřásl, oči pevně zavřené, když si vychutnával pevný, horký pocit, cítila jeho hrubý dech na uchu, posílal chvění dolů skrz její páteř, když okolo něj pulsovala. „Kriste…” zasténala. „Omlouvám se… Tolik jsi mi chyběl…” 
„Taky jsi mi chyběla…” Jack dlouze zašeptal a rychle proti ní přirazil. Krátce zakňučela, když do ní pronikl, její třesoucí se tělo pod jeho se koupalo v měsíčním světle, koupali se v něm oba, jak se pohybovali, jeden proti druhému, Sam perverzně ovládnutá náročnými sexuálními touhami, dokud se mohla jen třást a kňučet svým sladkým utrpením.
Znovu se povytáhl, než znovu přirazil do její horké, pevné hloubky, svaly ho zuřivě objímala, tiskla jeho penis a masírovala ho, dokud nepřísahal, že bude křičet. Mačkala ho pevně, od kořenu po vršek, když ji zuřivě píchal, přešel zábrany, překážky a dopřával si uvolnění. Každá hříšná fantazie, kterou měl o tom, jak ji takhle přišpendlil přes sebou, bral si ji ochotně jako hodnou malou holku, kterou se stávala od jejich posledního setkání skrz nejdivočejší představy.
Zabručel proti jejímu krku, divoce a vášnivě, pot stékal po jeho zádech, její výkřiky a kňučení naplňovalo tichou noc, vlhké zvuky, jak se tělo tře o tělo je následovaly. Vášnivě se nořil do jejího sladkého, malého zadečku, píchal ji, jak v to jen doufal, koule ho bolely zadržováním, pevnost jejího těla dělala z každé jeho temné představy skutečnost a on hladově nabíral rychlost. Přirážel do ní tvrději, téměř brutálně, nevázaně vrčel proti jejím vlasům, když Samino tělo se třáslo a zvedalo z postele pokaždé, když přirazil. Její malé ruce svíraly polštář, oči pevně sevřela rozkoší a bolestí, jemné, bezmocné výkřiky napůl tlumila polštářem.
Kroutila zadečkem proti jeho bokům, náhle měla, co víc si vzít a on zavrčel, jednou rukou sevřel její půlky a vlastnicky je sevřel. „Moje.” zavrčel jí do vlasů. „Neměň to.” řekl znovu a lehce jí plácl, když do ní znovu přirážel. Zamrčela a donutila se zůstat v klidu, když pokračoval tou samou divokou rychlostí, jeho vášnivé, nevázané výkřiky způsobovaly, že se třásla. Prsty se jí dotýkal, jejích těla byla kluzká od potu. Její prázdný klín se marně stahoval, vzrušení posunovalo její hranice bolesti. Byla píchaná tak vášnivě, ale zároveň byla tak prázdná.
Rukou, kterou nesvíral její zadeček, zamířil k hrudníku a Sam se podepřela na předloktích, abych se trochu nadzvedla. Jeho ruka a sevřel jedno její zanedbané a bolavé ňadro, provokativně hnětl, jeho palec tvrdě mačkal pevnou, citlivou bradavku. Pevně svíral její ňadro a zadeček, mačkal a hladil každou chvilku. Téměř plakala neuspokojenou touhou. Byl tak tvrdý a hladký, když píchal její zadeček, dokud nekřičela zakázaným, špinavým potěšením. Její klín byl bolavý a prázdný, svíral se okolo ničeho a její podbřišek se dožadoval naplnění, které jí mohl dát.
Ale potom s ní vykřikl, jejich těla proti sobě nekontrolovatelně přirážela a Sam přísahala, že se dokáže udělat jen díky jeho vášni. Ruka na jejím zadečku plácala a cítil, jak se jeho koule svírají a burcují jeho nervy. Znovu zakřičela a Jack vtiskl obličej do jejích jemných vlasů. Tohle bylo tak dobré, tak pevné a tak tvrdé a ona byla tak horká a ochotná. Jeho ruka ji znovu plácla a ucítil, jak se proti němu vzepjala. „Sprosté, Samantho….” zavrčel jí do ucha, než ji kousl do rtu a plácl ji znovu. Udělá se, cítil to a chtěl udělat tolik hříšných věcí s jejím tělem k sladkému potěšení.
Štípl ji do bradavky, zakroužil kolem ní, dokud nevykřikla, její ňadro v jeho dlani bylo těžké, když ji hnětl prsty. Plácal ji po zadku, dokud si nebyl jistý, že jí kůže zčervená, uslyšel její polekané kňourání, její svaly se okolo něj sevřely víc. „Moje?” zakřičel jí do ucha, přirážel rychleji, tvrději, dokud si nebyl jistý, že její sladký, malý zadeček musí bolet.
„Tvoje…” řekla a zasténala, když ji píchal. „Vezmi si…” zakňourala, tiskla své ňadro do jeho ruky a zadeček proti jeho slabinám. „Píchejte, generále!” jemně vzlykla, než vykřikla, když ji plácl po zadečku. Zvedl se na rukou, na kterých se opíral vedle její hlavy, když znovu se vřela konce polštáře, jeho svaly se třásly, bicepsy vystoupily, žíly na rukou mu pulsovaly, jeho zádové svaly se napínaly a stahovaly, zatínal zadek, když proti ní opakovaně přirážel. Její tělo se třáslo, když zůstala a brala všechno, co jí byl schopný dát a Jack si bral její tělo tvrději. Vrčel hlasitěji, očima hladově klouzal po jejích zpocených zádech, sledoval její pevný zadeček, jež čelil útokům jeho penisu.
Sevřel přikrývky a zavřel oči, přirážel do ní rychle, její svaly se sladce a bezmocně třásly na protest, že to déle nedokázal držet. Tvrdě vyvrcholil, prohnul záda, oči pevně zavřel a divoce řval, píchal ji rychle a krátce. Bože, muselo to bolet, protože žádná rozkoš nemůže být tak divoká. Křičela skrz zaťaté zuby nad jeho nekontrolovanými, tvrdými přiraženími, její tělo se třáslo na zpocených přikrývkách, ale stále neřekla ani slovíčko proti jeho nízkým potřebám.
Jack na ni pomalu klesl, stále napjatý a ovládaný ohňem, který v něm dřímal a rozkoší, která zaplavila jeho smysly, její horké tělo a podpora, když chytal nepravidelných dech a mohl znovu otevřít oči. „Oh, bože…” vydechl, když jí vtiskl sladký polibek na krk, schoval do něj obličej a nechal slova zaniknout. „Miluji tě…”
Usmála se, když hodlala odpočívat, zůstala klidná, když cítila, jak si ji jeho ruce přisunuly blíž a otočily je na bok. Sklouzl svou velkou dlaní přes její tělo, přes těžká ňadra a chvějící se podbřišek a mezi její stehna. Vyjekla a pevně chytila jeho zápěstí. Byla tak vzrušená, až to bolelo. Sam byla mokrá, stékalo to přes její stehna, přikrývky pod ní už byly mokré. Dlouhými, zkušenými prsty našel její klitoris a hbitě ho začal hladit. Přitiskla hlavu k jeho ramenu, oči pevně zavřela a zuby skousla spodní ret, sevřela stehna okolo jeho ruky. „Jacku…” zaškemrala, začala se jemně třást.
„Moje, zlato…” zašeptal proti jejímu ramenu, pohlédl na její tělo zalité měsíčním světlem, jeho ruka pracovala mezi jejíma nohama. Třel a štípal, dokud nezvedala boky proti jeho ruce, sténala a těžce dýchala. V klouzl do ní zároveň třemi prsty, napínal její něžný, hladový vstup dlouhými prsty a klouzal do ní krátkými, rychlými pohyby. „Jen pro tebe…” vydechl proti jejímu uchu. Zakňučela a tlačila se proti jeho ruce, klitoris tlačila proti jeho zápěstí, než tam vklouzla vlastními prsty. Třela svůj klitoris, když ji jeho prsty neúnavně píchaly. Druhou rukou sevřela přikrývky, jeho ruce ji k sobě pevně tiskly, jeho měkký penis byl stále v jejím zadečku.
„Jacku…” Vydechla a on zasténal odpověď, zaměřil se na horký, vlhký, hebký klín, jež se okolo něj stahoval a Sam vydala pár zvuků, než vyvrcholila. A potom vydala nejhříšnější, nejsladší, vysoce intenzivní výkřik, když sevřela stehna okolo jeho ruky a třásla se v jeho obětí, její klín se sevřel okolo jeho prstů a šťávy vytékaly okolo jeho ruky. Zakňourala a zasténala skrz zaťaté zuby, když se třásla v nekonečném momentu, jeho ruka a prsty se proti ní stále pohybovaly. Viděl plná ňadra, jak se jemně třásla na jeho hrudi, svaly na jejím bříšku se stahovaly a uvolňovaly ve stejném rytmu jako její klín.
„Moje hodná malá holka…” zašeptal jí do ucha, sál její ušní lalůček.
Pomalu ztichla, když ji hladil po těle, sundal jí dlouhé vlasy ze sladkého obličeje, uvolnil sevření ve své náruči, jejich ruce byly stále mezi jejíma nohama, jeho sperma začalo vytékat z latexu na jeho penisu. Schoval obličej do jejích dlouhých vlasů a jemně zavrčel. Sex se Samanthou Carterovou byl příliš různorodý, než aby se dal zvládnout v pozdní noční hodině, rozhodl Jack. Brzy z rána se bez toho mohl obejít, přemýšlel. Pomalu se otočila v jeho náruči, dála mu čas zareagovat a sevřela kořen jeho penisu, než zaneřádil její přikrývky. Její jemná kůže se třela o jeho hruď.
„Odpočívej…” zašeptala, když se sklonila, aby ho krátce políbila na rty, její dlouhé vlasy spadly přes jeho a její obličej, dokud všechno, co mohl vidět, nebyl její sladký obličej a její blond vlasy. Její opatrná, nadaná ruka sklouzla po jeho těle a stáhla mu kondom. Náhle se napjal, sladce, nevinně se zamračil. „Postarám se o to.” zašeptala, v měsíčním světle se posadila na posteli. Hrábl si rukou do vlasů, neuvěřitelně vděčný, že už nemusí vstávat a hýbat se, ale někdo hluboko v něm mu bylo nepříjemné, že po sobě v posteli neuklidil. Bylo to tak nějak zvláštní.
Těžkýma očima sledoval Sam, když hodila kondom do koše, sledoval, jak se diskrétně očistila mezi nohama a zadeček, než na sebe hodila průhlednou krátkou košilku. Vrátila se do ložnice a do jejich postele, obtočila si košilku okolo sebe a sedla si na jeho stranu postele s vlhkou houbou. Vzal si ji beze slov, očistil se a vrátil ji, aby ji nachystala pro další použití. Hodila utěrku přes mokré fleky, které udělali a přes přikrývky na posteli. Stulil se pod lehkou přikrývkou a trpělivě ji sledoval, jak shodila košilku k nohám, než si vezla za ním.
„Chceš nějaké tričko na spaní?” zeptala se ho a něžně hleděla na jeho ospalý obličej.
„Ne… jen tebe…” otevřel své ospalé oči a našel její ruku.
„Začala jsem si myslet, že se nechceš vrátit…” zašeptala, přitulila se k němu a cestovala rukou dolů po jeho těle.
„Práce…” zašeptal, zavřel oči a vtiskl její horké tělo do své náruče. Tohle byl domov. Ne D.C.
„Jak dlouho chceš zůstat?” Vtiskla svou hlavu pod jeho bradu, neodvážila se mu podívat do očí.
Nějak vycítila Jackův úsměv. „Chci… po zbytek naších životů…” Zavřela oči proti slzám radosti a přitiskla se blíž k horkému, pevnému, silnému tělu ve své posteli. „Ale můžu zůstat jen týden…” povzdechl si. „Jestli mě sneseš tak dlouho.”
„Samozřejmě.” usmála se. „Jsem šťastná, že tě tu mám…”
Otevřel oči a odmítavě zíral, když jezdil prsty jejími vlasy. „Sam…Podívej…” Něžně jí trhl hlavou, aby na něj pohlédla. „Podívej se na mě…” Poslechla, podepřela se na loktech. „Co potom?” zeptal se.
„Vrátíš se k práci…” zašeptala smutně. „A vrátíš se sem, když budeš mít čas… Já na tebe budu vždycky čekat, víš to.”
Dlouze se zadíval do jejích klidných očí. Tohle nebylo, v co doufal, že řekne. Ale neodvažoval se ji nutit. Nemohl riskovat, že ji přinutí, vyděsí. „Yeah…” Ztěžka se nadechl a ona se stulila zpět na jeho hruď.
„Spi, Jacku. Je pozdě.”
„Yeah…” Otočil se na bok, obličejem k ní a přitiskl obličej k její hlavě, držíc ji blízko.

Sam stále spala, když se probudil ve svých obvyklých ranních hodinách. Vlasy jí zakrývaly obličej, přikrývku měla zastrčenou až pod bradou spala s hlavou na jeho rameni. Zašklebil se pro sebe a sundal její hlavu ze svého ramena na polštář, opatrně odstranil vlasy z jejího obličeje. Znovu utvořila jeho život. Sladký, sladký anděl.
Nechal ji spát, když se rychle osprchoval, zatáhl závěsy do ložnice a prohlédl si dům, nachystal snídani. Sir stále běhal po pláži, poskakoval, když uviděl nového návštěvníka. Proč na Zemi pojmenovala štěně Sir šlo mimo něj. Neměl tolik energie jako před lety. Bílé a stříbrné vlasy to promítly do podoby. Upřel pohled na hyperaktivní štěně, než ho nakrmil. Nebyl starý, zatraceně. Na chvíli se rozhlížel po jejím domě. Zabíjel by pro noviny. Pronásledoval ho hokej, zatraceně. Konečně se posadil do obýváku a zíral na knihovnu. Věděla, jak se schovat.
Jeho oči se zaměřily na jeden z jejích sešitů a postavil se, nechal kávu kávou a vzal ho. Opravdu by na to neměl myslet, ale stejně ho otevřel. Byl naplněný blbinkami. Kresbami, poznámkami, vzpomínkami. Nezavřel ho, i když věděl, že by měl. Místo toho odešel na chvíli na pláž, procházel každou stránku. Všechno bylo náhodně rozprostřené na stránkách. Jen myšlenky. O jejích dnech tu, o minulosti. Nikdy neviděl žádný sešit jako tenhle. Zkoušela si vše zapamatovat. Mimo jiné si zkoušela zapamatovat jeho.

Sam ho přivítala na verandě, když se vrátil se spoustou mušlí, které posbíral při své procházce, v rukou, sešit pod paží. „Dobré…” zašeptal k usmívající se blondýnce, jež držela kávu, kterou udělal.
„Mohl jsi mě vzbudit.” řekla.
„Nah…” vysypal mušle do kýblu, který měla na schůdcích z verandy. „Nebyl důvod tě podrobit mému ďábelskému způsobu buzení.”
Usmála se na něj, její modré oči byly trochu vážné, když na něj koukala z pod řas. „Jsem si jistá, že ho nějak můžeme vylepšit…” Oh, je nenasytná, zašklebil se Jack, ale pak si všiml, že kouká na sešit. Neřekla nic, jen zírala do své kávy.
„Omlouvám se, vím, že jsem neměl…” vrátil jí ho.
„V pořádku…” usmála se na něj, vzala si sešit a odložila ho. „Zaměstnávala jsem se…”
„Přemýšlel jsem o tom, co jsi řekla v noci…” Náhle znovu otevřel téma.
„Oh?” Posadila se na schody, usrkla z kávy.
„Miluji to tu…” řekl, jeho oči hleděly na moře, pláž. „Je tu ticho, zdraví, volnost.”
„Ale…” vyzvala ho. Znala ho lépe, než si myslel.
Jack si povzdechl a pohlédl na ni, zamhouřil oči proti slunci. „Nelíbí se mi pomyšlení, že jsi jen moje zábava na volný čas. Prostě…” Kopl do písku. „Vezmu si volno, kdykoliv můžu…” Usmála se na něj klidně. Co víc mohl chtít? „Vrať se se mnou.“
„Co?” vydechla, zamračila se na něj jako na blázna.
„Vrať se se mnou do D.C., když tam budu mít práci a vrátíme se sem tak často, jak budu mít čas.” Sedl si vedle ní na schody.
„Pane… Já nemůžu…”
„Ano, můžeš…” chytil ji za ramena. „Sam… Miluji tě, zlato… A je to dva roky… Je konec.”
„Ne, není…” zašeptala a zavřela oči.
„Co chcete dělat, Carterová? Prožít zbytek života takhle?”
„Mám ráda tenhle svůj život.”
„Je osamělý, Sam…” povzdechl si poraženecky a přitiskl si ji ke své hrudi, hladil ji po vlasech. „Je můj.” políbil ji do vlasů. „Pojď se mnou…” Nebojovala, tvář opírala o jeho rameno a našpulila rty.
„Všechno je tu jednoduché.” zašeptala.
„Já vím. Ale příště to nebude jen měsíc, než se vrátím.” přiznal.
„Já vím.” nadechla se. „Jsi tříhvězdičkový generál, ne?”
„Tak jasné?” Jemně se zasmál a ona přikývla.
„Mám někde láhev šampaňského…” řekla s úsměvem v hlase, zkoušejíc změnit téma. „Myslím, že je to vhodné…”
„Vrať se se mnou…” zašeptal, chytil její obličej a zvedl jí hlavu. „Prosím.”
„Chci…” zamrkala proti slzám. „Být znovu v tvém životě.” Sevřela nátělník. „Ale nemůžu znovu čelit světu.”
„Carterová…”
Potřásla hlavou. „Sam.” opravila ho. „Říkej mi Sam.”
„Vždycky pro mě budeš Carterová…” Láskyplně ji políbil na čelo. „Vrať se se mnou domů, prosím.”
„Jacku…” Prosila ho očima.
„Děsí mě to pokaždé, když odtud odejdu!” Plácl, než mohla říct cokoliv dalšího. „Protože jsem doma a bez tebe a mám jen vzpomínku. A…” Zavřel oči a zkoušel potlačit hořkost. „Vzpomínky se mísí… a pamatuji si, jak jsem tě před tím nenáviděl… a emoce se mísí a…” Jeho ruce vyrazily k jejímu obličeji a chytily její jemné tváře. „Cítím, že se vracím zpět do toho, co jsem cítil…” Viděla utrpení v jeho očích a lámalo jí to srdce. „A strašně mě to děsí… protože tohle jako by se nikdy nestalo…. Tohle…” Políbil ji na čelo, pevně ji objímal. „Tohle je…” Pevně zavřel oči, když se její ruce potulovaly po jejích zádech. „A já to nechci ztratit…”
„Neztratíš…” zašeptala.
„Občas se obávám, že se nevrátím, protože příliš váhám. A já nemůžu být bez tebe …”
Její něžné, vlhké rty líbaly jeho tvář. „Vždycky jsi našel cestu zpátky, Jacku… A já budu vždycky čekat. Slibuji.”
Přál si, aby na ni mohl pohlédnout, ale pevně ji objímat bylo důležitější. „Přeji si, abych mohl… Vrať se se mnou… Prosím, Sam… prosím…”
Odtáhla se od něj, její smutné modré oči zíraly do těch jeho se srdcem na dlani. „Chtěla bych, abych mohla. Musíš to vědět. Nezkouším tě prosit, přísahám… Našla jsem mír tady, Jacku… Oba ho strašně potřebujeme…”
„Já vím… Já vím, v pořádku.” přikývl Jack s úsměvem, než ji znovu políbil na čelo. „Jen o tom přemýšlej. Máme před sebou celý týden.”
Otočila hlavu a políbila ho na krk. „Doufám, že jsi přinesl spoustu těhle kondomů.” zahihňala se a cítila jeho srdečný smích.
„Netrap se tím.” zabručel sexy způsobem.
Ale na kondomy později rychle zapomněli, když začali malou hru pettingu na pláži nebo v kuchyni během večeře, s pomyšlením, že bílkovina Jolinar ji chrání před otěhotněním, dobrý důvod pro jejich horké hlavy nechat věci proběhnout, že užít ochranu nebylo vhodné.
Jack zkoušel všechno možné, aby ji dostal do D.C, když musel odejít, přes škemrání, přes postel, poslední společnou noc. ¨
Přirážel pomalu a jemně do jejího poddajného těla a šeptal sliby a prosby do ucha, od začátku do konce, když po nich pot stékal a jejich těla se třásla. Vyvrcholila s přidušeným výkřikem na rtech, prohýbala krk a zmítala se v jeho pevném objetí, nechala ho vzdychat jí do krku, šeptala prosím znovu a znovu. Dokud divoce nevykřikl její jméno a přirážel do jejího vlhkého těla, stále ji držel a stříkal své horké a těžké semeno do jejího těla.
Dala mu všechno, po čem toužil, než on sám věděl, že to chce. Uspokojila ten týden jeho všechny, nejtemnější, nejtajnější představy, ale když to ráno odešel, cítil se osamělý, znovu ji nechával za sebou. Jestli mají být společně, uvědomil si Jack, on byl ten, kdo se musel vrátit k ní a bojovat o to. Byl to vhodný trest. Byl to on, kdo ji odstrčil, vyloučil ji, byla pro něj mrtvá a to na rok a víc, byl to on, kdo to zapříčinil. 
Teď opouštěl její malý dům, strávil hodiny objímání, líbání jejích spánků, šeptání sladkých slov a slibů, prosil znovu a přísahal, že ji vždycky bude milovat. Ale stále se cítil sám, ona sledovala, jak odjíždí pryč, než se zase vrátila do svého tichého života.

Uběhl víc jak měsíc a Jack si stále nemohl vzít volno. Zmizet na týden každý měsíc nebylo nic, co by si mohl dovolit a on velmi rychle zvažoval důchod. Znovu. Ale teď žádná svatá válka nehrozila zničením planety a on začal mít svou práci rád. Jen meziplanetární politika, zkoumání světů, příležitostné nakopnutí zadků tady a tam. A přemýšlel o svém jednoduchém životě s ex podplukovníkem Samanthou Carterovou. Sundal si brýle a hodil je na stůl. Miloval práci a uniformu, ale miloval také Sam. Klidný sladký rodinný život na ně čekal. Jen si s ní musí promluvit a zařídit to.
Jeho dům se zdál prázdný a příliš tichý, když se vrátil ze sprchy do kuchyně. U ní to bylo jinak, zvuky byly všude, zakopával o Sira na každém kroku, dokud nepřísahal, že z toho psa udělá kobereček a vysloužil si ostrý pleskanec od ďábelské blondýnky. Podíval se znovu na rozvrh, bolestně si uvědomujíc, že tu nebyl způsob, jak se během dalších dvou měsíců dostat pryč. Povzdechl si, zoufale si prohrábl vlasy. Odmítla jeho mobil, díky kterému by mohli být v kontaktu, dokud se nevrátí, nebyl způsob, jak jí říct, že to teď nebude lehké a myšlenka, že si může myslet, že se nevrátí, protože ho nezajímá, byla krutá.
Jack podrážděně zíral na hodiny, když zazvonil zvonek u dveří. Jaké byly šance, že to není jeho asistent s dalšími zprávami z SGC? Vztekle otevřel dveře s kyselým úsměvem, ale místo pobočníka uviděl Sam, držíc zprávy z SGC. Zabralo mu delší dobu, než se vzpamatoval z šoku. „Ahoj…” zamumlal.
„Ahoj…” Opravdu nevěděla, co říct. „Jak se máš?”
„Dobře… A ty…” mumlal hloupě.
„Tak…” Její modré oči na něj zíraly nevinně a trhla sebou. „Ty víš…”
Zabralo mu velké úsilí zatřást hlavou a vykřiknout to. „Co?” prskl nevěřícně. „Co to…”
„Tvůj pobočník se o mě postaral.” řekla klidně, ale tiskla složky na hrudi. „Šla jsem napřed do tvé kanceláře a on mi řekl, že jsi dnes šel domů.”
Stále na ni zíral rozšířenýma očima, když tam stála v květované sukni a džínové bundě, vlasy stažené a svázané. „Co děláš v D.C?” téměř zaskřípal, nemohl uvěřit, že je opravdu tady.
Sam se na něj smutně usmála. „Těžké uvěřit, že je to pravda, že?” Neměl slov. „Já… umm…” odkašlala si, na vteřinu sklopila pohled. „Je těžší a těžší na tebe čekat…” řekla a pohlédla na něj. „Zamkla jsem dům a…” Zhluboka se nadechla. „Je to čekání na nás, když máš volný čas.” Těžce polkla, když nereagoval. „Nechystala jsem se jet přímo k tobě, ale tvůj pobočník mě ujistil, že nebudu obtěžovat…”
„Obtěžovat…” zamračil se.
„Nikdy jsem se nezeptala, jestli je tu někdo další, po odchodu do D.C., když jsi poprvé přijel do Kalifornie…”
„Oh…” potřásl hlavou. „Ne… nikdo další není…” A potom se probral z omámení z pohledu na ni na svých schodech k domu. „A proč sakra mluvíš o obtěžování? Nestrávil jsem celý týden přesvědčováním, abys to udělala?”
Plaše se usmála. „Nechtěla jsem to přijmout.”
„Dobře, tak začni.” štěkl, chytil ji za předloktí. „Pojď sem…” Vtáhl ji dovnitř, ohlížejíc se po zavazadlech. Důsledek byl Sir, jež vystřelil ze svého místa z jeho verandy přímo do obýváku. „Hey!” vyjekl. „Vyčůráš se mi na nábytek a já tě vykastruju!” křikl, vzal Saminy tašky a přenesl je do domu, odlehčil ji o složky, které držela.
„Nevěřím, že jsi mi neřekla…” potřásl hlavou.
„Bylo to vteřinové rozhodnutí…” řekla, objala se rukama, když se rozhlížela po jeho útulném obýváku. „Nebyla jsem si jistá, jestli to dokážu uzavřít.”
„Mohl jsem ti pomoct se přenést…” řekl a zíral na ni, jako by měla každou vteřinou zmizet.
„Musela jsem… to udělat sama…” Pokusila se o úsměv. „Najít k tobě cestu…”
„Yeah…” usmál se, překročil prostor mezi nimi a objal ji, vtiskl jí polibek do vlasů. „Tak jak jsi obstála?” usmál se a hladil její tvář.
„Je to v pořádku. Byla to cenná námaha…” Pevně obtočila ruce okolo jeho zad. „Jsem v pořádku…” Vtiskla svůj obličej k jeho krku a on opřel bradu o její hlavu.
„Já vím… jsi tady… Máš hlad? Žízeň? Chceš se osprchovat?”
„Ne…” nadechla se, sevřela po stranách jeho tričko a opřela se o něj. Bože, chyběla jí jeho vůně. Jeho svěží, sladká vůně. „Chci jen jít do postele. S tebou.”
Jack se zašklebil, obtočil své ruce okolo ní. „Zkoušel jsem být gentleman a napřed tě nakrmit…” Jen s úsměvem potřásla hlavou. „Nebude to to samé jako spát s otevřeným oknem a nechat vánek…” Chápavě přikývla. „Však víš…” Tvářil se nevinně. „Oh a nemám tu nikde kondomy…”
„Jsem si jistá, že se bez nich obejdeme…” Viděl její něžný úsměv a polkl.
„Jestli Pentagon zjistí, že se už neschováváš, nenechají tě opustit D.C. živou, dokud se nevrátíš zpět do aktivní služby…” Náhle přerušil jejich entusiasmus. Jestli se vrátí do práce, nikdy se nevrátí do jejich malého domu s workoholikem, jakým byla a jestli se znovu vrátí do SGC, neuvidí ji měsíce v řadě.
„Ne…” povzdechla si. „Jsem příliš emociálně labilní, abych se mohla vrátit… A nejsem si jistá, jestli bych to zvládla…” Ďábelsky se na něj usmála. „Opustila jsem svůj malý dům kvůli tobě. Ne kvůli nim.”
„Já vím.” Propletl prsty s jejími vlasy. „Daniel zblbne, až o tom uslyší… Dělal mi ze života poslední dva roky peklo. Můžeš mu říct, aby s tím přestal?”
Zasmála se proti jeho hrudi. „On to ví. Pomáhal mi najít let. A řeknu mu to.”
„Řekla jsi Danielovi a mně ne, co zamýšlíš?” zkřivil obličej.
„Překvapení?” řekla plaše.
Pár vteřin na ni zíral, rozhodoval se nad něčím s kritickou důležitostí. „Můžu tě vzít do postele?”
Zkoušela se znovu nesmát. „Bylo těžké spát, když jsi odešel, takže ano… prosím…” Sledovala, jak vzal její tašku a vedl ji po schodech nahoru do své pohodlné ložnice. Svlékl ji s polibky, položil na postel a lehl si vedle ní. „Sam…” zašeptal a ona zasténala, pocit jemných, svěžích přikrývek a jeho vůně ji ukolébával ke spánku. „Na jak dlouho?”
Otevřela oči, její prst se spojil s jeho. „Na tak dlouho, jak budeš chtít, abych byla část tvé rodiny…” Vlastně nechtěla říct slovo rodina, ale Sam si to představovala, od toho, co bojovala, aby světu ukázala tvář, pro něj.
„To může být hodně dlouhá doba…” zašeptal proti jejímu zátylku.
„Nepůjdu nikam…” usmála se pro sebe.
„Nepovídej…” zamumlal.

V domě, který dostal, když byl přeřazen k Homeworld Security, se nikdy necítil jako doma. Ne jako v Colorado Springs. Potom, co ji ztratil, se cítil víc jako v hrobce, jediné místo, kde si připadal, že tam patří, byl její malý dům. Nebylo to samé jako spát s letním větříkem a vlnami narážejícími na pobřeží a on se nemohl ráno procházet po pláži, sbírat mořské mušle a vařit jí snídani, ale jeho dům v D.C. najednou poprvé vypadal jako domov.

THE END