Titul: Moje malá sestra
Autor: Aussie73
Překladatel: Alis
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Děti
Délka: Krátké
Časová osa: okolo Threads
Stav: Kompletní
Synopse: Úhel pohledu Marka Cartera na smrt jejich otce a život jeho sestry.

__________________________________________________________

Autorčina poznámka: Chtěla jsem popsat Marka Cartera jako hodného člověka, četla jsem spoustu povídek, kde je popisován jako pitomec. A já odmítám to, že může být tak špatný - je to přece Jacobův syn, pro krista pána!
************************

Sam, silná osobnost, s doktorátem z teoretické astrofyziky a podplukovník v americkém letectvu.
Ale stejně vždycky bude moje malá sestra.
Stál jsem vedle své ženy a dětí a sledoval, jak klesá rakev s tělem mého otce do země. Potom několik členů námořní pěchoty složilo vlajku do tvaru trojúhelníku a předávalo ji Sam.
Armádu jsem vždycky nenáviděl, ale tento obřad je opravdu hodně dojemný.
Sam vlajku převzala - klidně - alespoň to tak vypadalo. Ale já ji znám lépe.
Za tou maskou vojáka je malá holčička, která právě ztratila svého tátu. Vedle ní stál vysoký muž, důstojník s prošedivělými vlasy. Generál, tedy myslím - nikdy jsem se moc v hodnostech nevyznal. Neobjal ji nebo tak něco, jenom stál hodně blízko.
Sam se na něho podívala a maličko, se slzami v očích se na něho usmála. Sam vždycky uměla komunikovat očima - polovina mých kamarádů se do ní kvůli těm očím zamilovala. Včetně Peta.
Při myšlence na něho jsem se zamračil, stále pro mě bylo záhadou, proč se ti dva rozešli.Vždyť byli přece zasnoubení. A Pete byl do ní blázen. Ptal jsem se ho, proč a on jen mumlal něco o tom, že by si přál, aby to bylo kvůli otcově smrti.
Když obřad skončil, popohnal jsem svou rodinu do auta a následoval jsem kolonu aut, která odjížděla k domu velícího důstojníka Sam, který se nabídl, aby smuteční hostina byla u něho doma. Jeho dům je zřejmě větší než Samin a taky proto, že taky dobře znal mého tátu. Huh, možná nejsou důstojníci v armádě vždycky jen pitomci.
Povzdechl jsme si. Jasně že nejsou - George Hammond je opravdu dobrý chlap a taky ho mám rád. Nenáviděšl jsem armádu hodně dlouho, možná je na čase, abych se pokusil svůj předsudek změnit.
Přijeli jsme k velmi pěknému domu v klidné části města, blízko lesa. Ten dům byl svým způsobem okouzlující, což bych u někoho, kdo je v armádě nečekal. Popohnal jsem děti ven z auta a zaklepal jsem na dveře.
A otevřel mi ten stejný muž, který stál vedle Sam při obřadu. Takže to musí být její CO.....jakže se jmenuje?
"Pojďte dál," řekl.
Vešli jsme dovnitř, pověsili jsme si kabáty. Moje dcera se upřeně dívala na tohoto vysokého muže, byla jím fascinivaná. Ani nemrkla. Má stejné modré, velké oči jako Sam. Vlastně vypadá jako Sam, když byla v jejím věku. Občas vtipkuji, že je jejím klonem víc než její neteří.
Generál se na ni usmál a Gracie z toho byla vedle.
"Hej zlatíčko, jak se jmenuješ?" Řekl.
Zvedla ruku a on se sklonil a zvedl ji do náruče. "Gracie Carterová," řekla moje dcera a dala mu ruce kolem krku a potom mu dala klidně pusu.
Tak to bylo překvapení - Gracie je obvykle stydlivá, pokud jde o neznámé lidi.
"Gracie Rose, ty jedna nestoudnice," škádlil jsem ji.
"A vy musíte být Mark," pokračoval generál a podával mi ruku.
"Já jsem Jack O´Neill, vašeho tátu jsem dobře znal."
"No aspoň někdo z nás ano." No vypadá to, že moje pusa předbíhá moje myšlení. "Promiňte." Dodal jsem. "Je to od vás hezké, že jste svůj dům nabídl pro smuteční hostinu." Položil jsem ruku na synovo rameno. "S Gracie se už znáte," pokynul jsme hlavou k té malé blonďaté nestoudnici, která si bez nějakého ostychu opřela hlavu o Jackův krk. " A tohle je Michael."
"Ahoj," Podával Jack ruku mému osmiletému synovi, který tohle gesto ocenil.
"Umíš hrát Super Maria?"
"Samozřejmě!" Řekl můj syn. "Nakopal jsem prdel ....uh zadek," řekl a snažil se tak předejít mému hubování.
"Hah," odpověděl mu Jack. "Já jsem v té hře bůh."
"A ten tvůj vyzáblý zadek ti pěkně natřu."
Překvapeně jsem se na Jacka podíval. Byl starší než jsem já. Možná něco přes padesát - a přesto vypadl mladě, když si takhle Michaela dobíral a objímal Gracie. A jak si s mými dětmi dobře rozuměl, já jsem je taky rád zlobil, ale když šlo o děti jiných lidí, nebyl jsem tak v pohodě jako Jack.
Michael si jen odfrkl. "Vsaďte se, že ne!"
Usmál jsem se. A potom jsem natáhl ruku ke Gracie, abych jí odhrnul z očí pramen vlasů.
Karen do mne jemně šťouchla a potom podala Jackovi ruku.
"Já jsem Karen Carterová," řekla. "Jste Samin velící důstojník, že ?"
"Ano," řekl Jack jednoduše. "Rád vás poznávám." A rukou pokynul k obývacímu pokoji, kde Sam seděla na pohovce a z každé strany vedle sebe měla jednoho muže. Oba jako by ji chránili.
"Běžte ... promluvte si s ní," dodal Jack. Nadzvedl si Gracie, takže si ji teď opíral o bok. "Teď je vhodná doba pro rodinu, aby byla spolu."
Jeho oči se pomalu přesunuly k fotografii, na které byl Jack, když byl mladší, se štíhlou ženou a malým chlapcem, který se usmíval jako on. Bylo vidět, že je skvělý otec.
"Takže .... kdy se setkáme s vaší rodinou, Jacku?" Zeptal jsem se.
Na chvíli měl ve tváři bolestivý výraz. Měl jsem pocit, že jsem něco zkazil.
"Oh... já jsem rozvedený," řekl tiše. "A můj syn. On ... uh ... Charlie .... zemřel. Už je to dlouho." Dodal.
Vypadal, jako bych mu do srdce vrazil dýku. Nedovedu si představit, co ta ztráta pro něj znamená. A jako obvykle jsem nevěděl. co mám říct. My Carterovi dokážem hodně povídat, ale nikdy ne o svých pocitech.
Vypadá to, že Gracie je v tomhle po mámě. Dala Jackovi pusu na tvář.
"Táta říkal, že děda je v nebi," řekla. "Možná si tam hraje s Charliem." Zase se o Jacka opřela a on ji objal.

O několik hodin později

Gracie seděla Jackovi na klíně, tulila se k němu a klidně spala. Vypadala jako andílek, kterým samozřejmě nebyla.
"Vás má opravdu ráda," řekl jsem mu.
Jack se usmíval - byl to úsměv, který Sam nazvala ´úsměvem samolibého bastarda´. Hladil zlehka Gracie po vlasech. "Co na to můžu říct?" řekl. "Ona je opravdu roztomilá."
"Myslíte," vložila se do toho Karen. "Teď vypadá jako andílek, ale asi byste si to nemyslel, kdyby jste věděl, co udělala s DVD přehrávačem. Když svou práci skončila, byl rozložený na sto dílů."
Jack se usmál. "To má asi po tetě Sam, huh?"
"Já jsem to slyšela, pane," řekla Sam, která právě přicházela. "Já věci, které rozložím, umím alespoň zase dát dohromady."
Jack zvedl obočí. "Jste na to nějak háklivá, co?" Ale jeho oči a mírně zvedlé koutky úst ho prozradily.
"Co na to můžu říct pane, učila jsem se od toho nejlepšího," odpověděla Sam a taky se na něj zlehka usmála.
To zvedlo můj zájem. Bylo tohle to, o čem mluvil Pete, když u piva mumlal cosi o soupeři?
Jackův úsměv se změnil - tohle byl samolibý úsměv číslo 2 - a potom pozvedl svůj hrnek s kávou jako by na tichý přípitek.
A když do místnosti vstoupil velký černoch, ten okamžik jejich flirtování byl přerušen.
"Marku Cartere," řekl. "Dovolte mi vyjádřit mi mou soustrast k úmrtí vašeho otce. Jacob Carter byl skvělý muž a jeho smrt je pro váš lid velkou ztrátou."
"Uhh ..... děkuji," řekl jsem nejistě. Dnes jsem se setkal se stovkami lidí a všichni na mého otce pěli chválu. Dokonce i president poslal svoji kondolenci a mého otce nazval dobrým přítelem, tvrdohlavým mužem a jedním z nejlepších mužů, které kdy znal.
Bože .. znal jsem vůbec Jacoba Cartera?
**********************************************

Zadíval jsem se ven na tichou zahradu a pokoušel jsem se najít Sam, která asi před půl hodinou zmizela. Chtěl jsem jen vědět, jestli je v pořádku. Byli si s tátou po té, co se mu rakovina tak náhle vrátila, hodně blízcí. A já a její přátelé jsme o ni měli obavy.
Pomalu jsem vyšel do tmavé zahrady a viděl jsem Sam, jak stojí zády ke mně, rukama se opírala o nízký plot.
"To není fér," zamumlala.
"To není nikdy, Carterová," slyšel jsem Jackovu odpověď. Potom vyndal ruce z kapes a jednu jí dal kolem ramen.
"Pojďte sem."
Sam se na něho podívala a nechala ho, aby si ji k sobě přitiskl. Položila si hlavu na jeho rameno a dala mu ruku kolem pasu. "Děkuji pane," řekla.
"Za co?"
Věděl jsem, že Jack to jen dělá, že neví proč. Na tohle jsem mu neskočil. I když neměl doktorát jako Sam nebo Daniel Jackson, věděl jsem toho o letectvu dosta, aby bylo jasné, že by žádného starého idiota neudělali generálem.
Vypadalo to, že i Sam tohle dobře ví. I když bylo docela tma, byl jsem si jistý, že protočila panenkami.
"Pane," zaprotestovala.
"Není zač," řekl Jack.
Najednou jsem se tady cítil jako vetřelec. Otočil jsem se a vracel jsem se zpátky do domu.
************************************************

Gracie začínala být protivná. Byl to dlouhý den a ona toho moc po cestě ze San Diega nenaspala. Byla schoulená na Jackově klíně a odmítala jít spát. Vzpomněl jsem si na Sam, když byla v jejím věku. Měla strach jít spát, že by o něco přišla.
Mluvil jsme o tom s Jackem už předtím a on se jen smál. "Tak to se moc nezměnila," řekl. "Ani vám nedokážu říct, kolikrát jsem ji vyháněl ve tři ráno z její laboratoře."
Což samozřejmě vyvolalo otázku, co tam dělal ve tři ráno Jack. A nebyl bych to já, abych se nezeptal.
Jack jen mumlal něco o tom, že ona je jeho podřízená a že ji jen hlídal.
Možná to byla pravda, ale něco mi říkalo, že je v tom něco víc, než jen vztah velícího důstojníka a jeho podřízené.

Takhle se potkala máma s tátou. On byl tehdy major a ona poručík v jeho jednotce. Ale ona zvolila rezignaci, aby mohli být spolu.
Oh, bože, byl Jack tím soupeřem, o kterém mluvil Pete? A ví to vůbec? A ví to vůbec Sam?
"Podívejte, proč byste tu dnes nezůstali přes noc?" Řekl Jack. "Je tu spousta místa a ušetří vám to cestu přes půl města k Sam domů."
Podíval jsem se na manželku a zvedl jsem obočí. "Co myslíš?" Zeptal jsem se jí.
Ukázala na spícího Michaela, který ležel u televize. "Asi je to dobrý nápad." Řekla.
"Tak potom ...... díky." Řekl jsem Jackovi.
Vzbudil jsem se a ospale jsem se podíval na hodiny. Proč nejsou na svém obvyklém místě? A potom jsem si vzpomněl, že jsem u generála O´Neilla v pokoji pro hosty. Sluníčko už nakukovalo dovnitř a zvenku jsem slyšel tekoucí vodu.
"Gracie! Ne!" Slyšel jsem Karen.
Rodičovské radosti.
Povzdechl jsem si a vstal jsem. Natáhl jsem si džíny a tričko a vydal jsem se za dům, abych zjistil, co se tam děje. Do jakých potíží se zase ten můj blonďatý andílek tentokrát dostal.
Šel jsem po zvuku - Karen protestovala, Gracie se radostně smála .... Jack se snažil potlačit chechtání. Byli vzadu na zahradě. Gracie byla .. byla kulička bláta. Od hlavy až k patě. Každý kousek jejího těla byl pokrytý mazlavým blátem. Karen smotávala hadici.
"Gracie Rose, co jsi to proboha dělala?" Řekl jsem, když jsem k nim docházel.
Podívala se na mě a poslala mi pusu. "Dobré ráno, tati," řekla sladce.
No ano, ona přesně ví, že se dostala do problému. Ty její modré oči mě neobměkčí.
"Co jsi dělala?" Zeptal jsem se jí.
"Zkoušela jsem vyrůst," odpověděla mi.
Tak to je logika dětí. Tak nějak jsem ji doteď nezvládl pochopit.
"Proč?" Zeptal jsem se.
"Abych byla velká," řekla.
"Tak znovu, proč?" Zeptal se Jack, který si dřepl a vzal ji za bradu, aby se jí podíval do očí.
Gracie se k němu pevně přitiskla, tak jak to děti dělají, takže člověk skoro nemůže dýchat.
"No abych si tě mohla vzít," řekla. "Miluju tě."
Usmál jsem se a Karen mě šťouchla do žeber. Pořádně. "Tobě se líbí její vkus," řekla mi.
To mě umlčelo.
"Gracie, zlato, malé holčičky takhle nevyrostou," řekl jí Jack. Vypadalo to, že mu nevadí, že je celý od bláta.
"Budeš muset ještě hodně dlouho počkat. Ale bude z tebe jednou krásná žena."
"A potom si mě vezmeš?"
Je vytrvalá! Podíval jsem se na Jacka, jak z tohohle vybruslí.
Ten se podíval na mě, přimhouřil oči, jako by říkalˇjsi mrtvý´. Jen jsem pokrčil rameny.
"Oh, já už jsem teď starý pán, Gracie. Až budeš dospělá, už bys se mnou nechtěla nic mít."
"Oh." Poplácala ho po tváři svou zablácenou rukou. Vypadalo to, že to vzala.
"A co teta Sam?"
Jack si odkašlal - což mi připomnělo kašel jedné kočky, co měla Sam.
"A co je s ní?"
"Je moc hezká ... a ty ji hodně objímáš," řekla Gracie. Byla snad ve svém minulém životě dohazovačka?
"No, Gracie. Ona je smutná kvůli dědovi Jacobovi," řekl jsem. Uznal jsem, že už je čas, abych z toho Jackovi pomohl ven. I když mi to jako chlapovi dělalo dobře, že je tak zaražený.
"Ty jsi hrozný," řekla mi Karen a zase mě šťouchla. Vůbec neví, jakou má sílu. Au.
"Dobré ráno.... pane," řekla Sam a potom se prudce zastavila. "Gracie Rose, jsi to ty?"
Gracie se zahihňala. "Ano." Řekla. Dala nadšeně Jackovi pusu na tvář a když vstával, objala jeho nohu.
"Pane ... promiňte," začala Sam.
"A-ah!" Přerušil ji Jack. "Zahrada, pětileté dítě a hadice na vodu, na kterou jsem zapomněl. To k tomu přímo svádí." Setřel si část už zasychající bláta. "Myslím, že se půjdu zase osprchovat."
Gracie ten rozhovor už nudil, teď to nebylo o ní. Zatahala Karen za ruku.
"Mami, potřebuji se vykoupat." Řekla.
Moje žena se usmála. "To tedy ano!" Řekla. "Tak pojď, ty kuličko bláta."
Když odešli, obrátil se Jack na Sam. "Vypadá to, že se vaše neteř do mě zamilovala, Carterová." Řekl a zajel si rukou do vlasů.
"To je divné, pane." Řekla Sam.
"Carterová!" Zanaříkal teatrálně Jack. "Musíte vědět, že i v mém věku, můžu rozbušit něčí srdce."
"Promiňte pane." Odpověděla mu Sam automaticky. "Ona se obvykle před cizími lidmi stydí, ale ... no vlastně, ono to zase tak divné není."
"Ne?" Zeptal se.
"No tak pane, všichni víme, jak to s dětmi umíte."
Jack vypadal trochu rozpačitě. "No a co je na tom špatné, mít rád děti?" Zeptal se na svoji obranu.
"Děti potřebují lásku. Každý ji potřebuje," dodal potichu.
Sam se na něho podívala a svýma velkýma modrýma očima s ním tiše komunikovala. A já jsem se tady zase cítil jako vetřelec.

**********************************

Podával jsem Jackovi ruku. "Moc rád jsem vás poznal, Jacku," řekl jsem mu. "Pokud někdy přijedete do San Diega, zastavte se u nás."
"Ano," řekl Jack. "Dostal jsem pozvání na zmrzlinu od jedné roztomilé blondýnky." Dodal a rozcuchal Gracie vlasy. "A taky mám nakopat někomu prdel .. uh zadek .... v jeho novém X - Boxu."
Otočil jsem se a objal jsem Sam. "Budeš v pořádku?"
Sam mě taky objala. "Budu," řekla. Podívala se na Jacka. "V kolik hodin chcete, abych zítra přišla do SGC, pane?" Dodala.
"Oh ne, to ne, Carterová!" Řekl jí škádlivým tónem. "Zítra vy, Daniel, Murray a já jedeme na ostrov, kde je čistá modrá voda, kde sídlí alka."
"Na ryby, pane?" Zvedla Sam obočí. "Myslela jsem, že ve vašem rybníce žádné ryby nejsou."
"Sam, to není o rybách. To je o rybaření."
Jacka tohle potěšilo. "Vidíte! Aspoň jeden z Carterů to chápe," řekl. Potom jeho pohled změkl. "Carterová, potřebujete dovolenou. My všichni."
Sam ani neprotestovala. To mě překvapilo. Sam nikdy nebyla pro ležení někde u vody a nic nedělání. "Vlastně pane, zní to dobře." Řekla.
"Pro pána jána!" Vybuchl jsem. Už jsem toho ´pane´a ´Carterová´měl dost. "Dostanete se před vojenský soud, když se budete navzájem oslovovat jmény? Ježíš, vždyť spolu pracujete už .. kolik ... osm let?"
Sam vypadala vylekaně, zatímco na tváři Jacka se objevil úsměv ´samolibého bastarda´.
"Jo ....Sam," popichoval ji Jack.
"Fajn .. Jacku," odpověděla mu Sam, skoro jako by zavrněla. Jack ztěžka polknul a oči se mu rozšířily.
A já jsem si přál, abych mohl být mouchou na stěně, až budou na té jejich dovolené. Nikdy se nestav proti Carterům.

Nahnal jsem rodinu do auta a potom jsem si s Jackem ještě jednou potřásl rukou.
"Bude v pořádku, víte to, že." Řekl jsem. "My Carterovi jsme tuhý rod."
"Já vím," odpověděl Jack. "Váš otec byl stejný - tvrdohlavý starý bastard." A jeho oči potom dostaly laskavý výraz. "Byl to dobrý chlap. Jen je mi líto, že jste ho za těch několik posledních let tak nepoznal."
Ani jsem se neobtěžoval zeptat proč. Cokoliv dělají v té jejich hoře - a já vážně pochybuji, že je to zkoumání hlubokého vesmíru - stejně nemám dovoleno to vědět.
A stejně bych tomu asi ani nevěřil.
"Mně taky," řekl jsem. "Ale život je plný zklamání i tak."
"Ano," souhlasil Jack. "Postarejte se o ně Marku. Je před vámi hodně dobrého."
Věděl jsem, že myslí na svou bývalou ženu a svého ztraceného syna a najednou jsem si uvědomil, že tenhle ten tvrdý voják je vlastně osamnělý muž.
"Díky," řekl jsem. Posadil jsem se za volant a zavřel jsem dveře.
Když jsem vycouval na silnici, viděl jsem, že moje malá sestra šla k Jackovi. On se na ni zadíval a lehce se usmíval. Začali si něco povídat. Potom jí dal Jack ruku kolem ramen a ona mu dala svou ruku kolem pasu.
Já jsem se jen usmál. Možná nebude Jack už moc dlouho osamělý. A když tady už táta není, měl jsem pocit, že bych měl zajistit, aby se Jack o moji malou sestru postaral.
KONEC!!!