Titul: Nečekané překvapení
Autor: Bára
Překladatel: -/-
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Krátké
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní - volně navazuje na Naughty in gray
Synopse: Samanta je ťehotná.Co nato Jack?

__________________________________________________________

„O‘Neill, ozvěte se! Carterová, Danieli, Teal´cu? Slyšíte?“ To je divný, že se nehlásí. Jack O´Neill začínal mít divný pocit, že se mu nikdo neozval. „Podplukovníku Mitchelle, co se stalo, sakra? No tak mluvte!“ Jack začínal ztrácet trpělivost. Po chvíli si uvědomil, že se nechová tak, jak by se měl chovat generál major letectva.
Mitchellovi bylo před O‘Neillem trapně. Teď neví, co mu říct, aby to nevypadalo tak, že je tam všechny nechal - celý svůj tým SG-1.
Najednou ve vysílačce zapraskalo a ozval se hlas doktora Daniela Jacksona „Jacku, jsme pod palbou. Dostaň nás, sakra, pryč!“
„OK, Danieli, kde jste? A co je s tím krámem?“
„Jacku, špatně tě slyším, hoď tím svým generálským zadkem! Jsme na mýtině asi kilometr od Brány. Pospěš si!“
Jack se už nezdržoval Mitchellem a začal dávat rozkazy všem, kdo byli poblíž. Než se podplukovník rozkoukal, generál běžel udaným směrem.

Teal´c zatím opětoval palbu proti nepřátelským Jaffům, kteří je napadli ze zálohy, když se chtěli vrátit na smluvené místo. Daniel se kryl za kmenem stromu se zbraní připravenou k palbě po nepříteli. Za jeho zády se schovávala podplukovník Samantha Carterová. Byla plně zaměstnaná zprovozněním Hvězdné brány.
To už z opačné strany přibíhal O‘Neill, který začal hned střílet po Jaffech, co ohrožovali jeho bývalý tým. Přitom rozdával příkazy všem vojákům i vědcům, co tam byli. Tentokrát jich tam bylo hodně. Asi po půl hodině namáhavé bitvy bylo rozhodnuto o vítězství vojáků nad Jaffy. „Sam, jak jsi na tom?“ Sam se usmála na Daniela.
„Už jsem hotová!“
Konečně se k nim dostali Jack i Teal´c. O‘Neill se okolo sebe rozhlížel, ničeho zvláštního si nevšiml, až když se ze země s obtížemi začala zvedat podplukovník Samantha Carterová. Natáhl k ní ruku, Sam ji vděčně přijala. Potom, když stála, si rukou sáhla na pomalu se zakulacující bříško.
„Děkuji, pane. Poslední dobou mám problémy se zvednout bez cizí pomoci.“ Generál na ni koukal s otevřenou pusou a pak z něho vypadlo:
„Co tady sakra děláte s tím břichem?“ Sam se nadechovala k odpovědi, ale Jack už jí nevěnoval pozornost, tu obrátil k podplukovníku Mitchellovi. „Co to má znamenat?“ Když to říkal, ukazoval na podplukovníka Carterovou. Cameron Mitchell koukal na generála s otevřenou pusou. „Co na mě tak hloupě čučíte? Jak jste mohl dopustit, aby sem šla v tomhle stavu?“ To už se vůbec neovládal, řval jak smyslů zbavený na podplukovníka.
„Pane, já šla dobrovolně.“
„Carterová, s vámi nemluvím, tak mlčte!“
„Pane, Cam za to nemůže…“ Jack zvedl ruku a tak Samanthu přerušil. Sam se v té chvíli oči zaplnily slzami. Snažila se je zadržet, ale nešlo to. Daniel hodil po O‘Neillovi pohled, který říkal: ‘jsi osel, Jacku‘, ale to už ji celou - otřásající se vzlyky - držel v náručí.
Generál už plačící Samanthě nevěnoval žádnou pozornost, aspoň tak to přišlo všem, co ho neznali tak dobře jako Teal‘c s Dannym, kteří ho měli za tu dobu, co jim velel, prokouknutého - jako například věděli, že nesnáší vědce všech oborů a hlavně ty, co na něj koukali přes prsty, když nevěděl, o čem mluví. Bylo vidět, že má rád asi jenom dva vědce. Ale lidem, co Jacka neznali, spíš přišlo, že doktora Daniela Jacksona a Samanthu Carterovou jen toleruje.

O dvě hodiny později šel Jack pomalu kolem tábora, co se balil na jeho rozkaz. Měl v úmyslu vyhnout jakémukoliv kontaktu s podplukovníkem. V tu chvíli zahlédl krásnou mladou blondýnku, jak se hrabe ze země, kde seděla, než si všimla, že jde přímo k ní. Už pomalu stála, ale zatočila se jí hlava vyčerpáním a přepracováním a pozvolna klesala do trávy. V tom ucítila, jak ji někdo chytil těsně předtím, než znovu skončila na zemi. Ocitla se v něčí náruči a klesla jí hlava na rameno toho neznámého.
Jack se vracel se Sam ve své náručí zpátky do tábora - vlastně to už nebyl tábor, žádný stan už nestál, vše bylo sbaleno a připraveno na návrat na Zem.
Podplukovník Mitchell viděl O‘Neilla s jeho nákladem a hned se k nim rozběhl. Jack zpomalil, ale to už ho viděl celý vědecký i vojenský tým, jak nese bezvládné tělo. Mitchell ho dohnal.
„Co se stalo?“ Jack si ho měřil pohledem, kterým říkal: ‘co si myslíš, že jsem na ni zase křičel?‘ To už tam stál i doktor Jackson a za ním Teal´c.
„Jacku, co se děje? Je Sam zraněná?“
„Ne, doufám, že je jen přetažená. Kdo ví, jak dlouho přesně dělala na tý zatracený Bráně?“ V tom momentě se Sam pohnula a přitiskla se k O´Neillovi víc, jakoby se v sevření jeho paží cítila v bezpečí.
„Jacku, ty si na ni zase křičel, že jo?“
„Ne, nekřičel, Danieli. Proč bych to dělal?“
„Promiň, já vím, že bys Sam vědomě neblížil.“
O‘Neill se otočil s Carterovou v náručí k Hvězdné bráně. „Jde se domů, bando! Teal´cu, zadej adresu!“
První prošel bránou Jackson s Teal´cem, následováni dalšími archeology. Za nimi prošli vědci a zbývající vojáci. Jako poslední prošel Jack držíc Sam v náručí.
„Generále O´Neille, rád tě vidím.“ pozdravil Landry. To už se rozléhal celým komplexem SGC: ‘Zdravotnický tým do prostoru Brány! Zdravotnický tým do prostoru Brány!‘

Na ošetřovně ležela Samantha a kolem ní pobíhalo několik doktorů, kteří se jí věnovali.
Sam se začala probírat, když otevřela oči, tak ji světlo nepříjemně bodalo. Byla unavená a nevěděla, co se děje a nebo si to nechtěla připustit. Najednou jí došlo, že ji někdo drží za ruku. Po otočila hlavou. Uviděla, že u její postele sedí někdo v uniformně. Pak někdo přišel a roztáhl závěs, který od ní odděloval ostatní pacienty. Byl to Daniel a rozhlížel se. Pak jeho pohled padl na Jackovu ruku, která držela Samanthinu.
„Jak se cítíš?“
„Už jsem se cítila lépe. Co tu dělá? Jak dlouho tu je?“
„Sedí tady od doby, co tě sem přinesl.“
„Přinesl?“
„No, víš, ty jsi omdlela a Jack byl u toho. Tak tě pronesl i Bránou.“
„Proč? Proč mi to dělá? Proč?“ Na to Daniel odpověď neměl. Stávalo se mu málokdy, že neměl odpověď. V tom momentě se Jack probral ze svého klidné ho spánku.
„Tak já vás nechám o samotě. Ahoj.“
„Ahoj, Danny.“ Jackson se jenom usmál a odešel do své kanceláře, protože měl hodně práce s popisem nalezených věcích na planetě PX256, ze které se uvolnil, aby do provázel Teal´ca a Sam na záchrannou misi pro O‘Neilla a jeho doprovod.
Po tom, co odešel, bylo v místnosti takové ticho, že se to zdálo nemožné. Jackovi došlo, že ji pořád drží za ruku, tak ji hned pustil, jako by se snad spálil.
„Co tu ještě děláte, pane?“
„Chci s vámi mluvit o tom, co k vám cítím.“
„Pane, nemluvte o…“ V tom ji přerušil. „Chci vám říct, že vás miluji. Miluji tě, Samantho Carterová. Miluji tě, miluji, miluji vás, podplukovníku.“ Když to říkal, jeho ústa se nebezpečně blížila k jejím rtům a nakonec splynuly. Ten polibek byl jemný, plný citu, který se - za tu dobu, co se znali - nahromadil v jeho srdci. Náhle přerušil polibek, teď si vzpomněl na to, že má pod srdcem dítě jiného muže. On s tím nic neudělá, to dítě tu prostě je. Potom ho ale napadlo - co když je vdaná?
„Promiňte, nevím, co mě to napadlo vás líbat, Carterová - nebo jak se vůbec jmenujete?“ Sam ho chytla za ruku a řekla:
„ON mě zná…“ Nedokázala to vyslovit před mužem, kterého miluje tak strašně dlouho. O‘Neill se zarazil a křikl na ni:
„Co to plácáte, podplukovníku?! Jste v jiném stavu!“ Sam už měla oči samou slzu. Ne, znovu už ne, nechci to prožívat znova. Ani na to myslet, bylo to příšerné, ale je to jediná možnost, jak ho tu zadržet.
„Máte pravdu, jsem v jiném stavu, ale ne s mužem, kterého miluji. Otec dítěte pro mě nic neznamená. Já totiž miluji jednoho svého nadřízeného už několik let.“ Musí od ní pryč, co nejdál nebo se zblázní. No a co sis sakra myslel, že si sedneš a ona ti skočí kolem krku? Odešel. On odešel a ani ji nevyslechl. Na Sam začaly účinkovat prášky. Za chvíli už o ničem nevěděla, usnula.

Mezitím O‘Neill došel ke kanceláři, kde bylo napsáno: ‘Dr. Daniel Jackson‘. Vzal za kliku a vstoupil do Danielova království. Jackson se právě věnoval nějakému překladu. Byl do toho tak zabrán, že si ani Jacka nevšiml, když usedal na židli naproti němu. Tak mu Jack zamával rukou před obličejem, aby upoutal archeologovu pozornost.
Daniel se lekl, když zahlédl pohybující se ruku před svým obličejem. „Danny, tak mě už vnímáš?“
„Jo, vnímám. Tak sis s ní promluvil? Chudák malá, jak jí to mohl někdo udělat?
„Co?“ O‘Neill nechápavě koukal na archeologa, který seděl naproti. „O čem to mluvíš?“
„Sam ti to neřekla, že ten parchant jí to…“Jack mu skočil do řeči.
„Co jí kdo udělal?!“
„No víš, Samanthu znásilnili - teď mlč, poslouchej mě. My nevíme kdo, s nikým nemluvila. Pak jí něco řekl Teal´c.“
„Co jí mohl ten Jaffa říct?“
„To nevím, Sam od té doby mluví, pracuje - ale pořád má strach.“
„Ta a strach?“
„Má a nebo aspoň měla strach zůstat někde sama.“
Jack se zvedl a přešel přes celou místnost. Kupodivu vypadal zamyšleně, což u něj nebylo běžné, spíše překvapující i pro ty, co ho znali.
„Na co myslíš?“
„Na Carterovou.“ Potom odešel z místnosti a ani se neotočil, tak aspoň neviděl Danielův nechápavý výraz a kroucení hlavou. Co chce ten blbec dělat? Snad ne nějaký průšvih. Ale to by nebyl on, kdyby něco nezvoral nebo neřekl něco nevhodného, jako vždy a všude bez ohledů na následky. Daniel potřásl hlavou, on ho neznění. Tak zase zpátky k práci.

Generál se přibližoval k ošetřovně. Přede dveřmi málem vrazil do zdravotní sestry, která měla zrovna službu. Sestra zasalutovala, když zjistila, že ten, do koho málem vrazila, je sám generál major Jack O‘Neill. On jí nevěnoval žádnou pozornost. Vešel na ošetřovnu a zamířil k místu, kde ležela Samantha, ona tam ale nebyla. Zamířil k sestře, která seděla za stolem.
„Uhm…“ udělal. Žena vzhlédla od stolu. „Kde je Carterová?“
„Pane, myslíte, Samanthu Carterovou? Ta už opustila základnu.“ Jack se na ni nechápavě podíval. Co to blábolí?
„Ne, já myslel podplukovníka Samanthu Carterovou.“
„Pane, ona odchází z armády. To zprovoznění Brány byla její poslední akce... Tak se to aspoň povídá na základně.“ O‘Neill na ni kývl hlavou na znamení díků a odešel.
Na chodbě nevěděl, kam jít. Asi 30 minut bloumal bezcílně po základně, nevnímal vojáky, co potkával ani jiné lidi pracujíc pro SGC. Nakonec došel k laboratoři, kde nějaký technik sundával ceduli s nápisem: ‘Pplk. Dr. Samantha Carter‘. Jack nevěděl, proč vešel dovnitř. On přece laboratoře nemá příliš v lásce, ale tahle byla jeho Sam. Rozhlédl se kolem sebe, všude byly krabice. K jedné přistoupil: otevřel víko a v ní hned nahoře ležela v rámečku fotka generála Jacoba Cartera. Pod tou fotkou byly další fotky, na některých byl on, Daniel, Teal‘c, Jonas a Mitchell. Jack si ty fotky ze zájmem prohlížel.
Najednou měl zvláštní pocit: Já ji miluji. Ani mi už nevadí, že je moje podřízená. Jsem generál a ona podplukovník. Co na tom záleží? Miluji podplukovníka doktorku Samanthu Carterovou. Jak dlouho mi trvalo přijít na to, že bez ní nemůžu být?
Nato se vyřítil ze základny, nehledě na předpisy o opouštění tajných základen. Odjel svým autem k Sam. Honilo se mu hlavou, že je jako poblouzněný puberťák, který neví, jak říct holce, že ji už dlouho miluje. Miluji tě, chtěl křičet, miluji tě, Sam!
Ani nevěděl, jak dlouhou to je, co upustil SGC. Vystoupil z auta a teď stál před Samanthiným domem. Jack došel ke dveřím, na které vzápětí zaklepal. Nikdo mu nepřicházel otevřít. Sklopil hlavu, otočil se k odchodu. Najednou se zarazil. „Pane!“ Znělo to překvapeně z jejích úst.
„Carterová, můžu dál?“ Ustoupila zpátky do domu. O‘Neill šel za ní, pak se otočil a zavřel dveře. „Sam, vím, co se vám stalo. Je mi to líto.“
„To je v pořádku, pane.“
„Ne, v pořádku není nic. Chci se ti omluvit za to, co jsem říkal na ošetřovně. Odpusť mi to! Miluji tě! Já jsem žárlil, protože…“ Sam se k němu natáhla a políbila ho, líbala ho tak dlouho, než jí začal polibky oplácet. Odtáhla se od něj jen malý kousek a zašeptala:
„Miluji vás, generále O‘Neille.“