Titul: Nedostali jsme žádnou odpověď
Autor: ??
Překladatel: Alis
Žánr: Romance/drama
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Mládež/dospělí
Délka: Dlouhé
Časová osa: někde blíže neurčeno v 9. sérii
Stav: Kompletní
Synopse: SG-1 se vrací z akce se špatnou zprávou.... Nenalezli ji... Proto se na záchrannou akci vypravují znovu, tentokrát s generálem O´Neillem... To, co se však dělo v době Samina uvěznění utřese všemi do morku kostí.

__________________________________________________________

„Neohlášená mimozemská aktivace,“ rozezněl se alarm, generál Landry položil pero na stůl a vstal. Jeho zvuk a nebývalý ruch v prostoru brány vždycky zrychlí tlukot jeho srdce. Byl rozhodnutý tuhle svou reakci co nejrychleji ovládnout. Nechtěl, aby někdo z jeho mužů věděl, jaký má zvuk alarmu na něho vliv.
„Máme nějaký signál, seržante?“ Ten se díval, jak se ustálila hladina a potom se podíval na obrazovku.
„Je to SG-3, pane. A vrací se pod palbou a mají zraněné.“ Seržant se otočil k mikrofonu.
„Zdravotníci do prostoru brány.“
„Zavřete pancéřové dveře.“ Seržant stiskl tlačítko, dveře se zavřely a spustil se ochranný štít okna v řídící místnosti. Generál se podíval na monitor, kde bylo vidět to, co se dělo v místnosti pod ním.
Kapitán … sakra bude se muset opravdu už naučit jejich jména…z SG-3 prošla bránou jako první. Držela Daniela Jacksona pevně za paži, jako by ho protáhla skrz horizont událostí. Potom bránou prošel zbytek SG-3 a plukovník Mitchell následovaný SG-5 a Teal´cem.
Generál to všechno sledoval, dokud se brána nezavřela. Překvapením se mu rozšířily oči a podíval se na šokovaného seržanta. Pokynul mu, aby otevřel kryt.
„Kde je podplukovník Carterová?“ Všichni muži z SG-1 vzhlédli. Plukovník Mitchell udělal krok vpřed.
„My jsme ji nenašli, pane.“ Generál přikývl a zamračil se.
„Jděte na ošetřovnu a dejte se do pořádku. Porada bude za hodinu.“ Řekl jim generál a sledoval je, jak odchází z místnosti pryč. Vypadalo to, že doktor Jackson je v šoku. Ale generál dobře věděl, že zdravotníci se o něho postarají. A když míjel svého asistenta ani se na něho nepodíval.
„Sežeňte mi telefonem generála O´Neilla.“ Řekl a zavřel za sebou dveře do své kanceláře. Na tento rozhovor se opravdu netěšil.
****************

Generál Landry vešel do zasedačky jako poslední. Všechny židle byly obsazeny a museli sem donést ještě další, aby se mohly všechny tři týmy posadit. Všichni vojáci vstali. Daniel zůstal sedět. Jako by ani nevnímal, co se kolem něj děje. Generál jim pokynul, aby se posadili.
„Plukovníku Mitchelli, co se tam venku stalo?“
„Druhý den nás uvěznili, pane. Ta jejich vláda je zkorumpovaná a když jsem jim naznačili, že do toho jejich ubohého divadla, které nám předváděli, vidíme, tak se rozčílili. Teal´c, já a Daniel jsme byli drženi v jedné cele spolu s dalšími asi dvaceti jiným lidmi celých šest dnů, dokud nám nepřišli na pomoc. Dávali nám jídlo jednou denně a nikdy nám nedovolili opustit celu. Nic se nedělo. Ti strážní se nás nikdy na nic neptali a nevznesli ani žádné požadavky.“
„A kde byla podplukovník Carterová?“ Díval se přitom generál Landry plukovníku Mitchellovi přímo do očí a snažil se tak odhadnout, jak je na tom plukovník psychicky.
„Okamžitě, jak nás zajali, tak ji od nás oddělili. Věděli, že ona tu velí a my jsme předpokládali, že s ní chtěli mluvit. Ptali jsme se na ni, ale nikdy nám neodpověděli. Už jsme ji potom neviděli.“
„Ale slyšeli jsme ji.“ Všechny oči se otočily na Daniela, když promluvil takovým zvláštním hlasem. Generálovi oči se rozšířily, ale hned se zase ovládl.
„Co tím myslíte, doktore?“
„To, jak křičela. Slyšeli jsme ji, jak křičela.“ Daniel měl pevně semknuté ruce, až mu zbělely klouby. „Křičela čtyři dny. A muselo to stát hodně úsilí, aby Sam donutili takhle křičet. Poslední dva dny už jsme ji neslyšeli.“ A když domluvil, pořád se díval na stůl.
„Plukovníku Reynoldsi, co jste zjistili, když jste tam přišli?“
„Díky tomu, co jsme se od SG-1 dozvěděli první den, jsme věděli, že místní vládě nemáme věřit. Takže SG-5 zůstala hlídat bránu a taky to byla naše záloha. S SG-3 jsme se po několika hodinách, co jsme se opatrně vplížili do hlavního města, setkali s podzemním hnutím odporu proti vládě. Ti nám pomohli dostat se do vězení. Bylo tu jen několik strážných, takže bylo jednoduché je zneškodnit. Procházeli jsme od jedné cely k druhé a hledali jsme SG-1. Našli jsme Teal´ca, plukovníka Mitchella a doktora Jacksona. Já a kapitán Martinová jsem otevřeli dveře a major Tyler dokončoval prohledávání cel. Ten hluk zalarmoval strážné. Slyšeli jsme, jak přicházejí, takže jsme se dali na ústup a vypadli od tam.“
„Majore Tylere, jste si jistý, že v žádné z těch cel podplukovník Carterová nebyla?“
„Většina cel byla přecpaná lidmi. Ale jak jsme procházeli chodbou, tak jsme se dívali do každé cely. Na naše volání nikdo neodpovídal, pane.“
„Daniel Jackson má pravdu, když říká, že to muselo stát hodně úsilí, aby podplukovník Carterová tak křičela. Není možné, že by byla ve stavu, kdy vám na vaše volání nemohla odpovědět?“
Generál se podíval na Teal´ca a potom na majora Tylera.
„To je možné, pane. Nemůžu říct, že jsme viděli všechny, co byli v celách. Ale udělali jsme to nejlepší, co jsme v daném čase mohli stihnout. Ale na to, abychom otevřeli každé dveře a prohlédli všechny tváře, jsme čas neměli. Myslím, že bych věděl, kdyby se podplukovník Carterová ozvala, kdyby tam byla a mohla na naše volání odpovědět.“ Řekl major a seděl vzpřímeně ve své židli, když obhajoval svoje počínání.
„Souhlasím, pokud byla fyzicky schopná vám odpovědět.“ Generál se teď obrátil zpět na plukovníka Reynoldse.
„Plukovníku, myslíte, že další hledání je možné?“
„Myslím, že tak jako předtím, ne. Ale mohli bychom spolupracovat s podzemním hnutím odporu na svržení vlády a dostat se tak zase k těm vězňům. Sice jsme s nimi nestrávili moc času, ale podle toho, co říkali, tak to vidí na docela brzy. Malá pomoc od nás a během několika týdnů by mohl být konec.“
„Nebo dnů.“ Všichni se otočili ke dveřím. Tam stál generál O´Neill a měl na sobě svou slavnostní uniformu. Všichni se okamžitě postavili do pozoru.
„Pohov.“ Vešel Jack do místnosti. „Můžu se k vám přidat?“
„Samozřejmě, generále. Proto jsem taky volal. Jenom nemůžu uvěřit tomu, jak jste tady brzy.“
„Thor mi nechal nějaké jeho hračky. A co jste to říkali o svržení vlády?“
Řekl Jack a posadil se na židli, kterou mu mezitím někdo z lidí uvolnil. Jack tohoto kapitána ale neznal.
„Myslím, že jediná cesta, jak se zase dostat k těm uvězněným, je pomoct tomu hnutí odporu svrhnout jejich současnou vládu a dál pomoct jim získat kontrolu. Jestli podplukovníka Carterovou v tom vězení stále drží, tak nám to, že budeme mít podporu jejich vůdců, pomůže ji najít.“ Plukovník Reynolds se díval střídavě na generála Landryho a na Jacka.
„S tím souhlasím.“ A výraz jeho obličeje jasně dával najevo, že se kdokoliv může ozvat. Ale nikdo se neodvážil.
„SG-3 a 5 spolu s generálem O´Neillem odcházíte za deset hodin na misi. Chci, aby si všichni před odchodem odpočinuli.“
„A co SG-1? My máme taky právo jít.“ Naklonil se dopředu plukovník Mitchell. „Vím, že Teal´c a Daniel se mnou souhlasí.“ Teal´c uklonil hlavu a Daniel vehementně přikyvoval.
„Myslím, že už jste si toho…..“
„Určitě méně než podplukovník Carterová. A doktorka nás uznala služby schopné. Nejsme dehydrovaní a taky nám dávali každý den najíst. Jsme sice unavení, ale to se za těch deset hodin změní. Zasloužíme si jít. A když ji najdeme, bude nás potřebovat.“
Jack zlehka přikývl na souhlas. Generál Landry sklonil hlavu a potom se podíval na plukovníka Mitchella.
„Dobře, ale všichni tři půjdete spát, i kdyby to mělo znamenat, že vám doktorka dá nějaká sedativa. Je to jasné?“ Ti tři přikývli. „Rozchod.“
Všichni vstali a většina se pohnula směrem ke dveřím.
„Jacku?“ Ozval se Daniel a Jack se k němu otočil.
„To je dobrý, Danieli.“
„My jsme ji tam nechali.“
„Neměli jste na vybranou a teď se pro ni vracíme. Věděla, že tohle je jedno z rizik velení. Běž se trochu prospat Danieli. Potřebujeme, abys byl ve formě.“
Daniel svěsil hlavu a prošel kolem Jacka. Teal´c se Jackovi tiše zadíval do očí a tak mu toho řekl mnohem víc než slovy. A potom se vydal za Danielem, zatímco Jack šel ke své bývalé kanceláři, aby s generálem Landrym a plukovníkem Reynoldsem probral jejich plán.
Jack přecházel sem a tam, byli v podzemním bunkru. Na té planetě už byli dva dny a už hned první den začal být nervózní. Chtěl se z této díry dostat a najít Sam.
„Jsou vaši lidé připravení?“ Ptal se velitel hnutí odporu plukovníka Reynoldse. Jack trval na tom, aby této misi velel Reynolds. Generál Landry a plukovník si mysleli, že je jen prostě milý, ale Teal´c a Daniele věděli, že ve skutečnosti chce mít Jack volné ruce, aby mohl najít Sam, aniž by byl svázaný odpovědností za tým.
„Ano jsme. Můj tým vás doprovodí do hlavní budovy. Generál O´Neill, SG-1 a vaši dva muži
půjdou do toho vězení. A když my se dostaneme do sídla kancléře, dám generálovi O´Neillovi vědět, že může dovnitř.“ Velitel vzbouřenců přikývl a otočil se ke svým mužům. Zprávu sdělili přes několik vysílaček, aby se připravil začátek útoku na hlavní město. Jack si ještě naposledy překontroloval zbraň a vestu.

Když čekali před bránou do vězení, Jack se ani nepohnul. Ti dva vzbouřenci, kteří byli s ním a kterým říkal Ted a Bill, dřepěli za ním a tiskli se ke zdi. Teal´c a Daniel byli jen kousek od nich, ale Jack je neviděl. Byli schovaní za keři na druhé straně. Plánem bylo vyhodit zdroje energie pro město, takže potom bude snazší se dostat skrze bránu vězení a dál do cel. Byla skoro půl noc.
Když vypadla světla, celé město se ponořilo do tmy. A Jack věděl, že útok začal. Už to nebude dlouho trvat, co bude hlavní budova zabezpečena a on bude moct jít pro Carterovou.
Zvuk střelby z pozemských i mimozemských zbraní byl slyšet po celém městě. A Jack byl víc netrpělivý, když čekal na Reynoldse. Když vypadl zdroj energie, brána se otevřela a on měl pocit, že akorát ztrácí drahocenný čas. Připlížil se blíž k bráně a prsty dal Teal´covi a Danielovi signál. Setkali se u hlavní brány. Podíval se na hlavní prostranství a nezaregistroval žádný pohyb.

„Asi jsou uvnitř, aby dávali pozor na vězně.“ A dál obhlížel prostor před sebou.
„Už se plukovník Reynolds ozval?“ Vykoukl Daniel za Teal´cem a sledoval Jacka.
„Ne, ale ztrácíme akorát čas. Takže pojďme dovnitř a aspoň budeme připravení, až vzbouřenci získají moc.“ Teal´c přikývl. A Daniel neviděl žádný důvod, aby tady zůstal.
Jack zatlačil na bránu a otevřel ji. Ten zvuk, jak se kov zaskřípal, se jím zdál dost hlasitý, takže čekali, jestli se tu někdo neobjeví. Ale prostranství před nimi bylo stále prázdné, takže se vydali podél cihlové zdi vpravo, tam kde bylo vězení. Podle Reynoldse byly postraní dveře hodně daleko od vstupu k celám, ale zase byly nejblíž ke kanceláři správce. Jack trval na tom, že nejprve získají kontrolu nad vězením a teprve potom půjdou pro Sam.
Dal k zámku malou výbušninu. Zastínil si oči před ostrým světlem, když došlo k malé explozi a když uletěla klika. Muži se rychle nahrnuli do chodby, kdyby náhodou tahle záře, která se náhle rozlila tmou, přilákala něčí pozornost.
Za dveřmi byly schody a kancelář správce věznice byla přímo nad nimi. Jack je vedl a Teal´c je kryl zezadu. Ti dva vzbouřenci byli jen o něco starší než kluci a byli hodně nervózní. Jack si povzdechl a zkoušel si vzpomenout na to, když on byl tak naivní jako oni, tehdy byl první týden ve výcvikovém táboře.
Poslouchal za dveřmi. Slyšel, jak správce tiše mluví. Doufal, že je tam sám a mluví si jen něco pro sebe. Dal Teal´covi signál a ustoupil. Ten jedním silným kopnutím dveře vykopl. Jack a Daniel vešli za ním do místnosti, zatímco Ted a Bill zajistili vstup, aby zabránili každému, kdo by chtěl dovnitř, než s tím správcem bude Jack hotový.
„Hezká noc pro večeři při svíčkách, že?“ Když se tam Jack objevil, správce vstal ze své židle. A když Jack promluvil, podíval se na tác s jídlem a svíčky, které stály na stole.
„Kdo jste a co chcete?“
„Já jsem ten, kdo tady přebírá velení a chci si odvést nějaké vězně. Můžeme to udělat jednoduše nebo to může být hodně těžké.“ Přistoupil Jack blíž k tlustém, plešatému muži, který mu tak trochu připomínal čuníka. „A jak to bude probíhat, závisí na tom, jak dobře jste se staral o moje přátele.“
„Nemůžete sem jen tak přijít a převzít velení! Já se zodpovídám přímo kancléři!“ A když mluvil, vyletělo mu z úst několik kousků jídla. Jeden z nich přistál Jackovi na jeho vestě. Ten našpulil rty a prstem jej odcvrnkl a podíval se zpátky na toho muže.
„Myslíte svého strýce?“ A podíval se přes rameno na Teda. A když se správce při své odpovědi zašklebil, kolem nosu se mu nakrčily vrstvy tuku.
„Náš vztah není důležitý. Velím tu já!“ V Jackově vysílačce to zapraskalo. Jednu ruku zvedl k vysílačce a druhou nechal položenou na zbrani, kterou mířil přímo na tlusté správcovo břicho.
„Máme hlavní budovu pod kontrolou a kancléř byl ze své pozice odstraněn. Můžete jít dovnitř a převzít velení nad věznicí.“
„Díky Reynoldsi. Spojím se s váma, jakmile to tady bude všechno zajištěné.“ A udělal další krok k tomu nechutnému muži. Hlavní ho šťouchl do břicha a tak mu naznačil, aby se posadil.
Jeho břicho se přitom otřáslo jako by bylo ze želatiny. Jack si přitom vzpomněl na to, jak se Sam usmívá, když jí svoje oblíbené modré želé. A ještě mnohem víc toužil po tom dostat se dolů k těm celám, když se obraz její usmívající se tváře rozplynul.
„Ještě nějaké hloupé otázky a požadavky?“ Podíval se zostra na toho muže, který se právě složil do své židle.
„Ne.“
Jack vytáhl ze své vesty složený list papíru.
„Chceme, abyste pustil tyhle vězně. Během pár hodin sem přijde mnohem víc mých mužů, aby nám pomohli v tom, udržet si kontrolu nad tímto zařízením.“
Správce pomalu natáhl ruku k tomu seznamu a vzal si ho. Rozevřel ho a naklonil se blíž ke svíčce, aby si ho mohl přečíst.
„Většina z nich je tam vzadu venku.“ Řekl správce a snažil se dostat z Jackova dosahu, jak jen to bylo možné. Jack se ani nemusel ptát, co tam vzadu venku je. Pochopil to z jeho tónu a z toho, jak zareagoval. Sklonil bradu až téměř na hrudník a přimhouřil oči.
„Tak to se modlete, abyste mi nemusel říct to, co si myslím, že jste říkal.“ A znělo to spíš jako by na něj zavrčel, než nějaká slova.
Daniel obešel stůl a odhrnul z okna závěs.
„Nic tam nevidím, je tam příliš velká tma.“ Naklonil se ještě víc k oknu, aby lépe viděl.
„Je tam vězeňský hřbitov.“ Promluvil Ted. Jack dobře věděl, že ta zášť v jeho hlase patří člověku, který ví, že tam je pohřbený někdo, koho znal. „Několik hrobů je dokonce označeno. Jinak je tam prostě zasypali jako nějaký odpad.“ Správce se otřásl strachem, když viděl, jak Jackův pohled ztvrdl.
„Slyším v chodbě hlasy.“ Promluvil úplně poprvé Bill. Teal´c se přesunul blíž ke dveřím a přikývl jako potvrzení toho, co Bill řekl.
„A je to tady. Řekněte svým mužům, aby zůstali v klidu. Zraníme pouze ty, kteří nás donutí, abychom je zranili.“
Správce vstal ze své židle. Kolébavou chůzí přešel ke dveřím. A když se zadíval na Teal´ca a na tři zbraně, které na něho mířily, na čele mu vyrazil pot. Pomalu otevřel dveře. Hlas mu selhal, tak jen mávnutím ruky naznačil svým mužům, aby přišli do jeho kanceláře. Ted a Bill ty muže rychle a tiše přesvědčili, aby šli až k Jackovi. Ti se posadili na dvě volné židle u stolu. Bill a Ted je k nim přivázali provazem, který měl Jack v batohu. A taky jim dali roubík Na ten použili lehce zapáchající ponožky pana správce.
„Takže teď půjdeme dolů k celám.“ Pokynul Jack ke dveřím.
„Já tady počkám, když teď nemám ponožky.“ Řekl správce a zvedl hlavu nahoru tak vysoko, jak mu to jeho tlustý krk dovoloval.
„Tak to si nemyslím. Jste naše vstupenka, aby s námi vaši muži spolupracovali.“ Natáhl se k němu Jack a chytil ho za rukáv.
„Snad ode mě nečekáte, že si obuju boty bez ponožek!“
„Pokud dáváte přednost tomu, abych vám vaše nohy ustřelil a přitom vás donutil jít s námi dolů?“
„To byste se neodvážil.“ Zašeptal správce.
„Pochybuji, že byste chtěl vědět, čeho všeho bych byl schopný, zvlášť pokud ti lidé, které tu hledáme jsou tam venku a ne tady dole pod schody.“ A Jack byl tím, že byl správce schopný zblednout ještě víc, překvapený.
Ten si obul boty, zamračil se a pohnul se ke dveřím.

S dalšími strážnými se setkali až bezprostředně u cel. A ti navíc nijak nevypadali na to, že by se svými pracovními povinnostmi zabývali. Takže rychle souhlasili s tím, že se nechají zavřít v prázdné cele, čímž Jackovi a jeho lidem umožnili volný přístup k jednotlivým celám. Jeho muži tak postupně přivedli i další strážné, kteří byli u dolních cel. Jenom dva z nich kladli odpor, ale byli rychle zneškodněni. A jako výsledek svého vzdoru si odnášeli velkou modřinu kolem oka.
Jakmile byli všichni strážní a správce věznice zavřeni v jedné z cel, jejíž dveře byly pevně svázané a hlídané Billlem, ostatní muži začali hledat mezi vězni. Našli tři skoro prázdné cely a potom dvanáct dalších, které byly naopak přeplněné.
Jack nařídil Danielovi a Tedovi, aby si prohlédli každého vězně. Daniel hledal Sam a Ted osm vzbouřenců, kteří tu byli vězněni.
„Není tady.“ Řekl Daniel a stál ve vchodu do první cely.
„A ani jeden z mužů, které hledám já.“
Jack přikývl a díval se chodbou směrem dolů.
„A co uděláme s těmihle muži?“ Podíval se Ted na politování hodné bytosti, které se krčili v rohu cely.
„Neměli bychom je osvobodit?“ Řekl Teal´c a díval se s lítostí na ty muže uvnitř.
„Nevíme, proč tady jsou a nemáme čas na to, abychom rozhodovali o tom, jestli jsou tady drženi z nějakého důvodu nebo jen tak. Tohle necháme na velení vzbouřenců. Jejich lidé tady budou ráno. My dnes najdeme ty, co hledáme, zajistíme zbývající vězně a ujistíme se, že dostanou jídlo a vodu.“
„Ale Jacku, co když je tady drží bezdůvodně. Jenom proto, že byli proti zkorumpované vládě.“
„Myslím, že spousta z nich je tady kvůli ničemu, ale možná pár z nich můžou být masovými vrahy. A já nechci být zodpovědný za to, že pustím některého z těch špatných. To necháme na nové vládě. My jsme sem přišli pro Carterovou.“
A proti tomuhle se nedalo argumentovat. Jack otevřel další celu. Daniel a Ted vyzvali vězně, aby přešli ze své cely ven do druhé, která byla přes chodbu. Všichni kromě čtyř vězňů byli schopní chůze. Z těch čtyř, co byli schouleni na podlaze, byl jeden mrtvý a zbývající tři byli tak vážně zranění, že nebyli schopni udělat ani krok.
Daniel s Tedem vynesli toho mrtvého muže ven a položili ho před celu, kde byli strážní. Takže ho mohli vidět pokaždé, když se podívali k mřížím. Těm třem pomohli do třetí cely, v níž bylo jen několik lidí. Daniel pro ně připravil lehátka a Ted jim pomohl si na ně lehnout.
Jack už opět začínal být neklidný. Chtěl najít Carterovou hned teď a všechno tohle ho zdržovalo. Snažil sám sebe uklidnit tím, že nejprve počítal do deseti a potom dokonce do dvaceti. Daniel s Tedem překontrolovali vězně ve třetí cele a přesunuli je všechny do druhé cely. Čtvrtou přeskočili a přesunuli se k páté. Zde bylo jen několik lidí a všichni byli mobilní.
„Rogity?“ Chudý muž s velkými rozbitými brýlemi přimhouřil oči a zadíval se na Teda.
„Ano?“
„Jsme tady, abychom vás osvobodili. S pomocí našich nových přátel jsme získali vládu. Jste svobodní.“
A ten muž začal plakat. Ted mu pomohl ke schodům, které vedly k dolní části chodby, kde se posadil a dál tiše plakal, ale byl šťastný. Ted a Daniel zatím překontrolovali další vězně. Potom se přesunuli zpátky k cele číslo čtyři. Otevřeli dveře a Jack s Teal´cem stáli mezi dvěma celami, aby tak zabránili případnému pokusu o útěk.
Každý vězeň z cely čtyři přešel do cely pět a přitom procházeli kolem Daniela a Teda. Ten, kdo byl schopný chůze, odešel a potom Daniel a Ted vešli dovnitř a prohlédli si zbývající vězně. Jack s Teal´cem zabezpečili celu číslo pět a Daniel si klekl vedle muže, který měl na sobě dlouhou flanelovou košili, zvedl ho a nesl ho do cely, kam shromáždili všechny zraněné a nemocné vězně. Bill tu hlídal celu se strážnými i tu, ve které zřídili provizorní ošetřovnu. Ted sem přišel se ženou, která sotva dýchala a byla tak strašně chudá, že si byl Daniel skoro jistý, že kdyby se jí dotkl, že by jí něco zlomil.
Tento způsob přemísťování vězňů z jedené cely do druhé pokračoval dál. Těm, co byli vážně zranění a nemohli sami jít, pomohli na jejich ošetřovnu. Našli tři z hledaných vzbouřenců.Ale po Sam zatím nebylo ani památky. Nikdo ze zachráněných ji neviděl.
Po té, co byli všichni mobilní vězni z cely deset přemístěni do cely devět, zahlédl Daniel u jednoho z vězňů, kteří seděli zády opření o stěnu, blond vlasy. Rychle se tam přesunul a klekl si na podlahu.
„Sam?“ Ale žádné odpovědi se mu nedostalo. Vůbec si nebyla Danielovou přítomnosti vědoma. Daniel zvedl ruku a odhrnul jí vlasy z obličeje. Nebyl však připravený na to, že dostane loktem do obličeje, Sam ho zasáhla do brady. Daniel vykřikl a kousnul se do jazyka. Okamžitě měl pusu plnou krve.
„Danieli?“ Vešel Jack do cely.
„Mám ji.“ Zamumlal Daniel a držel si přitom jazyk a pokoušel se zmírnit krvácení.. Jack přešel k nim a klekl si vedle Sam.
„Carterová.“ Ale ani mu Sam neodpověděla. Začala zrychleně a povrchně dýchat. Jack zvedl ruku, aby se dotkl její tváře a ona zvedla svou ruku a tu jeho odstrčila pryč. Jack ji instinktivně chytil za zápěstí. Sam svou ruku protočila, aby se z jeho sevření osvobodila, ale nebylo jí to nic platné. Začala bojovat mnohem tvrději. Pravou nohou kopla Jacka do žeber, ten zasténal a upadl. Sam se na něho vrhla. A když byl připravený ji chytit, uslyšel zat a zásah modré energie Sam zastavil.
Jack se otočil a nevěřícně hleděl na Teal´ca.
„Teal´cu, jaks mohl? Je to Sam!“ Ozval se šišlavě Daniel, který se stále držel za jazyk, když mluvil.
„Zjevně není při smyslech. Neměl jsem jinou šanci, než ji zneškodnit, abychom se mohli i s ní vrátit do SGC, kde ji mohou léčit.“
Daniel chtěl začít protestovat, ale Jack zvedl ruku a zastavil ho tak.
„Teal´c má pravdu Danieli. Takže ji odtud odneseme a necháme místní, aby se postarali o zbytek.“
Ted celý jejich rozhovor poslouchal.
„Vezměte ji a běžte, my už jsme kontaktovali našeho nového kancléře, aby věděl, co se dělo tady ve vězení. Pošle nám brzy pomoc.“
Jack Tedovi poděkoval, pomohl Teal´covi přehodit si Sam přes rameno a Daniel je vedl z vězení ven.
Právě vycházelo slunce. A tak dobře viděli na cestu, když se pohybovali po tichých ulicích města. Jack dal vysílačkou vědět Reynoldsovi, že našli Carterovou a že se vrací domů. Byli na cestě asi 20 minut a asi tak 300 metrů od brány, když se Teal´c zastavil.
„Začíná se hýbat.“ Položil Sam na zem a Daniel si k ní klekl. Jack sledoval les před sebou, jestli tam na něho náhodou někdo nečeká.
„Sam, to jsme my. Už jsi odtam venku. Jsme na cestě do SGC.“ Ale ona mu neodpovídala. Zvedl ruku a odhrnul jí vlasy z očí. Sam ho kopla do holeně.
„Bože Jacku! Její oči!“ Jack se otočil právě v okamžiku, kdy od ní Daniel uskočil. Sam se začala prát s Teal´cem.
„Držím ji za ruce O´Neille. Můžeš ji chytit za nohy?“
„Danieli sleduj, jestli tu nejsou místní.“ Dýchal ztěžka Jack, když se s Teal´cem snažili vstát a jít se Sam, která s nimi stále bojovala. Když byli zhruba 200 metrů od brány, poslal Jack Daniela napřed, aby zadal adresu a poslal jejich kód. Muži, kteří tu zůstali, aby bránu hlídali, v němém úžasu šokovaně sledovali, jak Jack s Teal´cem nesou zuřivě se vzpínající Sam skrz bránu.
Ten pocit, že prošla bránou, poznala. Když spolu s ostatními prošla bránou do SGC, uklidnila se. Teal´c s Jackem si s úlevou oddechli a lehce uvolnili jejich pevné sevření. Doktorka sem přispěchala s nosítky. Sam se začala nekontrolovatelně třást. A když se jí zdravotníci dotkli, tiše vykřikla.
„Přivažte ji!“ Řekla doktora a zdravotníci Sam připnuli řemeny kolem zápěstí a kotníků a teprve potom se vydali z prostoru brány na ošetřovnu.
Daniel, Teal´c a Jack tu zůstali stát.
„Jacku, viděl jsi její oči?“
„Ne, proč?“
„Nevím, co jí udělali, ale bylo to zlé, hodně zlé.“ Otřásl se Daniel, když si na její oči vzpomněl. Jack se vydal k šatnám. Všichni tři dobře věděli, že dokud ji doktorka pořádně nevyšetří, že je k ní nepustí. Takže se šli převléknout.

Všichni tři chodili sem a tam před ošetřovnou, slyšeli, jak Sam křičí. Po dvaceti minutách sem přišel generál Landry. A stejně ani mu se nepodařilo se na ošetřovnu dostat. Trvalo to skoro hodinu, než doktorka otevřela dveře a nechala je vejít dovnitř. Šli přímo k posteli Sam. Na očích měla obvazy a na pravém spánku několik stehů. Jackovi se zdálo, že viděl i několik stehů těsně pod okrajem nemocničního oblečení, v oblasti klíční kosti. Sam se vůbec nehýbala, ale zápěstí a kotníky měla přivázané.
„Neměla jsem jinou možnost. Nechovala se normálně. Musela jsem jí dát sedativa.“
„To chápeme, věřte mně.“ Zašklebil se trochu Jack, když se na něj doktorka podívala.
„Co jí udělali?“ Doktorka sebou cukla. To, že jde o něco hodně nepříjemného, bylo viditelné.
„Její oči překrývá zjizvená tkáň. Pokud mám hádat, řekla bych, že jí do očí kapali nějakou kyselinu.“
Jack sevřel okraj postele. Daniel zbledl a měl co dělat, aby se nepozvracel. Teal´c ucukl. a Generálovi se rozšířily oči.
„Taky má zjizvenou tkáň v oblasti ušních bubínků, takže jsou nehybné. Dostávala bičem přes záda a přes břicho. Našlo by se několik míst, kde by se hodilo pár stehů, ale už uběhlo hodně času. Dala jsem na ně alespoň mašličky, ale zůstanou tam jizvy. Mám obavy z infekce, takže jsem jí namíchala silný koktejl z antibiotik. Má také podlitiny, ale obešlo se to bez vnitřního krvácení. Ať to udělal kdokoliv, dobře věděl, kam až může zajít, aby člověk zůstal naživu.“
„A co můžete s těmi jizvami v oblasti očí a uší udělat?“ Zeptal se Jack a přitom držel Sam za ruku.
„Nevím o žádném způsobu léčby, ale budu hledat. Proto na nás reagovala takovým způsobem.“ Jack přikývl, ale Daniel nakrčil nos, tomuhle nerozuměl.
„Tomu nerozumím.“
„Ona nevidí a neslyší, Danieli. Nevěděla, že jsme to my. Prostě se jen snažila bránit sama sebe a nenechat si znovu ublížit.“
„To o podplukovníkovi Carterové hodně vypovídá, když stále bojovala.“ Řekl Teal´c, zvedl ruku a dotkl se jejích prstů.
„Jo, to ano. Jak dlouho bude mimo?“ Díval se upřeně na Sam, když se na tohle zeptal.
„Nejméně tři, čtyři hodiny.“
„Zůstaneme.“
„Myslela jsem si, že ano.“
„Je třeba sundat jí ty řemeny.“ Přejel Jack prstem po kůži, která ji obepínala zápěstí.
„Já jsem proti, pane. Nevím, jak bude reagovat, když se vzbudí. Ta sedativa ji mohou ovlivnit a tak bude ještě méně předvídatelná.“
„Ale když se vzbudí a ucítí, že je přivázaná, bude si myslet, že je stále ve vězení. Bude bojovat a nikdy ji nepřesvědčíme, že je v bezpečí.“ Podíval se Jack na doktorku, jestli na to něco řekne. „Budeme tady, když se vzbudí. Tři muže zvládnout nemůže, aspoň v jejím momentálním stavu.“
Doktorka se podívala na generála Landryho.
„Já se víc obávám toho, že zraní sama sebe, pane. Já bych byla pro ty řemeny.“
Daniel si odfrkl.
„Potom všem čím prošla, ji nemůžeme ještě víc traumatizovat! Všichni bychom takhle reagovali, když budeme přivázaní, zvlášť potom, co by nás týdny věznili a bili.“
„Klid doktore Jacksone. Souhlasím s generálem O´Neillem. Sundejte podplukovníku Carterové ty řemeny a nechte ty tři, aby se pokusili získat její důvěru.“
„Díky Hanku.“ Generál Landry přikývl a potom spolu s doktorkou odešli do její kanceláře.
Jack uvolnil Sam řemeny na levém zápěstí, zatímco Daniel na pravém. Nechali je ale zavěšené na rámu postele, kdyby náhodou byly znovu třeba. A Teal´c jí uvolnil řemeny kolem kotníků.
„Co kdybychom si dali kafe, Danieli. Tohle bude dlouhý den.“ Jack si dal k posteli Sam židli. Teal´c se rozkročil a zůstal stát u nohou postele.
„Jistě. A tobě Teal´cu?“
„Švestkový džus.“
„Švestkový džus?“
„Zajisté. Zjistil jsem, že je velice lahodný a výživný.“
Daniel se usmál a odešel.
„Švestkový džus…. opravdu?“ Jack se podíval na Teal´ca, uklonil hlavu stranou a začal se usmívat. „Nepokoušíš se nás teď nějak rozesmát, že ne?“
„Nechápu, proč by mělo být na švestkovém džusu něco vtipného. Udržuje rovnováhu v těle.“
„Tím máš na mysli, že chodíš pravidelně?“
„Myslím, že takto to říkali v televizi.“
Jack zakroutil hlavou a musel se zachechtat
„Díky Teal´cu. Tohle jsem teď potřeboval.“

Po třech hodinách a devatenácti minutách se Sam pohnula. Jack cítil pohyb jejího ukazováčku, který pevně svíral ve své dlani.Věděl, že testuje svoje tělo, zatímco se snaží, aby to vypadalo, že stále spí. Byl na ni hrdý, že se pokouší oklamat svoje případné věznitele, aby si mysleli, že stále spí, zatímco ona se snaží zhodnotit svou situaci. Jack jí stiskl ruku, aby jí dal vědět, že on ví, že už je vzhůru. Sam ztuhla.
„Hoši, už se probouzí.“ řekl Jack a viděl, jak se k ní Daniel naklonil a odhrnul jí z obličeje pramen vlasů. Sam se zase začala třást. Nejdřív jen trochu, ale potom se to začalo stupňovat.
Doktorka vyšla ze své kanceláře a celé to sledovala. Měla připravenou injekci v případě, že by musela dát Sam zase sedativa.
„No tak, Carterová, to jsme my.“ Jack vstal a sklonil se nad postel. Pohladil Sam po tváři. Otočila od něj hlavu na druhou stranu a Jack na malý okamžik zahlédl, že má strach.
Daniel zvedl její pravou ruku a položil si ji na svou tvář. Sam se začala třást ještě víc. Jack věděl, že doktorka to tak dlouho nenechá.
„Sam, to zvládneš. Dej si jen jednotlivé části dohromady.“ Povzbuzoval ji Daniel a nechal její ruku, aby mu přejela po celém obličeji. Když se dostala k jeho brýlím, trošku se uklidnila. Ruku posunula až k jeho vlasům.
„Danieli?“ Zašeptala, ale každý v té místnosti to slyšel.
„Ano!“ Odpověděl jí Daniel instinktivně, ale taky začal vehementně přikyvovat, aby to Sam věděla. Zvedla obě ruce a chytila ho kolem krku. Zvedla se z postele a zabořila si svůj obličej do jeho ramene. Daniel ji objal a pomáhal jí tak, když se snažila posadit. Jack mezitím zvedl postel.
„Je Teal´c v pořádku?“ Daniel ustoupil stranou, ale Sam ho nechtěla pustit. Takže položil její ruku na Teal´cův obličej. Sam Daniela nechala ustoupit a přejela Teal´covi po čelisti. Když se potom dostala až k jeho tetování, přitáhla si ho k sobě blíž a objala ho.
„Tohle je jako lehátko v SGC. Jsme zpátky v SGC, že?“
Teal´c přikývl.
„A plukovník Mitchell se od tam taky dostal?“ Teal´c znovu přikývl.
„Dobře, jsem ráda, že jsme to všichni zvládli.“
Daniel měl v očích slzy a odvrátil se. Jack jí položil ruku na rameno.
„Plukovníku Mitchelli?“
Jack jí zvedl ruku a položil si ji na svou tvář. Sam mu přejížděla prsty po straně obličeje, přes uši a zajela mu do vlasů. Usmívala se a přesunula svou ruku k jeho levému obočí.
„Generál O´Neill.“ Jack zavrtěl hlavou. Sam se zamračila, tohle ji zmátlo. Jack dal její ruku dolů, otočil ji dlaní vzhůru a pomalu na ni velkými písmeny napsal JACK. Sam se usmívala.
„Tady v SGC ne, pane.“ Jack se taky usmál a objal ji. A Sam ho taky pevně objala. A když se opřel svou hlavou o její krk, zabořila mu prsty do ramene.
Teal´c a Daniel vycouvali z místnosti.
„Potřebujeme něco lepšího, pane.“ Žádné odpovědi se jí nedostalo. „Lepší systém komunikace.“
Jack jí jednou stiskl ruku, zvedl ji ke své tváři a přikývl.
„Jedno stisknutí znamená ano?“ Jack jí zase jednou stiskl ruku.
„Takže dvě znamená ne?“ A Jack ji zase jednou stiskl ruku.
„Tak potom jsem ráda, že jsme si to ujasnili.“ Usmála se na něj Sam.
Nemohl odolat tomu, aby nezvedl ruku a nepohladil ji po tváři, na které měla jizvy a modřiny.
Sam mu do jeho ruky položila hlavu.
Vešla sestra a přinesla tác s jídlem. Zelené fazole, kukuřici, pečená kuřecí prsa, housku a limonádu. Jack jen protočil panenkami. To nemohli pro ni najít ještě něco složitějšího! Bude chtít jíst sama, ale jak na vidličce udrží kukuřici nebo fazolové lusky! Jack jí nakrájel maso a přisul jí stolek k posteli. Ještě o něco víc jí zvedl postel a dal jí pod záda ještě další dva polštáře. A když tohle dělal, Sam seděla bez pohnutí, jako by věděla, že se mu nemá plést do cesty. Přejel jí přes rty a do ruky jí dal vidličku.
„Je to snídaně, oběd nebo večeře?“ Jack nevěděl, jak má odpovědět. Podíval se třikrát na tác a na ni.
„Promiňte, počkejte. Tohle nebyla otázka s odpovědí ano nebo ne. A vy se teď snažíte najít způsob, jak mi odpovědět.“ Jack jí jednou stiskl ruku.
„Je to snídaně?“ Jack ji vzal za levou ruku a dvakrát ji stiskl.
„Je to oběd?“ Zase ji dvakrát stiskl.
„Takže večeře?“ A Jack ji stiskl jednou. „Je to večeře. A co máme?“
Jack několikrát otočil tác tak, aby představoval hodiny, tak jak to mnohdy viděl v televizi. Všechno tak bylo na dvanácti, třech a devíti hodinách. A co se vlastně stalo se šesti hodinami?
Otočil tác ještě jednou a nakonec to, aby dostal tác ve tvaru obdélníku do takové polohy, aby představoval hodiny,vzdal.
„A co všechno mou večeři tvoří?“ To Jacka probralo, zvedl její ruku a nakreslil jí na ni obdélník. Poklepal do levého horního rohu a na vidličku nabral kousek masa a dal jí ho do pusy. Sam ho pomalu kousala.
„Kuře?“ Stiskl jí jednou ruku. Znovu nakreslil obdélník a poklepal do pravého horního rohu
a potom jí dal do pusy několik zrnek kukuřice.
„Takže kukuřice je v pravém horním rohu. Vím, že je to správně, takže mi nemusíte odpovídat.“ Jack zase nakreslil obdélník.
„Já vím, že tác má tvar obdélníku, pane.“
„Jste fakt chytrá.“ Řekl Jack a byl rád, že to Sam neslyšela. Poklepl na pravou dolní stranu a dal jí do pusy tři fazolové lusky.
„Zelené fazole. Takže to musí být středa, že. A je tu taky houska.“ A když jí Jack stiskl jednou ruku, trochu se zamračil. Nikdy si neuvědomil, že ve středu bývá kuře, kukuřice a zelené fazole. Sam si z jeho ruky vzala vidličku a pokusila se nabrat si kousek kuřete. Netrefila se. Zvedla vidličku k ústům a když olízla jen kov, zašklebila se. Jack se na ni nechtěl dívat, když si uvědomila, že jí to nevyšlo, ale prostě od ní nemohl odtrhnout oči. Sam to zkusila znovu a zase minula. Přesunula se k dolnímu pravému rohu a minula tác úplně. Rukou vrazila do sklenice s limonádou, o které jí Jack zapomněl říct. A než stačil Jack hrnek chytit, žlutá limonáda se vylila na tác a stekla Sam do klína.
Sam hodila vidličku přes celou místnost a vykřikla.
Doktorka vyběhla ze své kanceláře. Jack stolek odsunul a doktorka vzala hrst ubrousků a pokusila se pomoct utřít co nejvíc té limonády. Sam se otřásla a odhodila přikrývku.
„Běžte ode mě! Přestaňte se mě dotýkat!“ Nevěděla, komu patří ty ruce a zrovna neměla náladu na žádné další překvapení.
„Řekla jsem, běžte pryč.“ A pokusila se tu neznámou osobu odstrčit. Rukama prudce narazila do jejích boků a doktorka ztratila rovnováhu. Klopýtala vzad a narazila na postel, která stála za ní. Chytila se matrace, aby nespadla na podlahu. Když se doktorka opřela o postel, veškerý pohyb ustal. Jack přestal s pokusy Sam pomoct. Ta zrychleně dýchala a pevně se držela matrace na své posteli.
„Stejně už nemám hlad,“ řekla Sam tiše, ale trošku zvláštním hlasem. Jack se podíval na doktorku, která se právě napřímila.
„Je to moje chyba. Neměla jsem se jí dotýkat bez jejího svolení. Musíme být všichni trpěliví.“
Jack přikývl na souhlas.
„A co teď?“ Zeptal se a spustil ruku dolů, i když se chtěl Sam dotknout.
„Dejte jí několik minut, aby se uklidnila. Sestra přinese čisté prostěradlo a oblečení. Stejně je čas, aby se převlékla.“ Řekla doktorka a odešla. Jack zvedl ruku, aby vzal Saminu do své. Ta ztuhla, ale prsty mu obtočila kolem té jeho.
„Jacku?“ Zašeptala. Jednou ji stiskl ruku. Sam přikývla a položila si hlavu na polštář.
„Tentokrát jsem to pěkně pokazila, že?“ Jack jí stiskl ruku dvakrát.
„Lháři.“
Přišla sestra a položila přes opěradlo židle, na které Jack seděl oblečení.
„Jak vám můžu pomoct?“ Podíval se na sestru.
„Můžete ji přimět, aby vstala?“ Nadzvedla sestra mírně obočí a našpulila rty.
„Můžu to zkusit.“ Jack zlehka poklepal Sam na nohy a zatlačil na ně směrem z postele dolů. Sam je daným směrem přesunula.
„Žádáte mě, abych slezla z postele?“ Jack ji vzal za ruku a jednou ji stiskl.
„Ok, ale možná budu poprvé potřebovat pomoc.“ Sam spustila nohy z postele dolů. Posunula se blíž k Jackovi. Ten jí dal ruce kolem pasu. Lehce ji stáhl, ale ona odolávala. Seděla na okraji postele a vypadala, jako by o něčem hluboce přemýšlela.
„Připraven?“ Jack jí položil bradu na temeno hlavy a přikývl. Sam sklouzla z postele dolů. Podlaha byla studená a ona se trochu otřásla. Myslel si, že ztratí rovnováhu a tak si ji k sobě přitáhl blíž.
„Budete taky mokrý, jestli mě k sobě budete takhle tisknout. Nevím, co jsem na sebe vylila, ale pochybuji, že byste to na sobě chtěl mít i vy.“ Jack uvolnil svoje sevření, ale neodstoupil od ní.
„A teď co?“ Podíval se na sestru, která rychle svlékala prostěradlo z postele.
„Rozvažte jí košili.“
„Já?“
„Mluvíte o mě?“ Jack se začervenal a podíval se na Sam. „Cítím vibrace na vašem krku, když mluvíte.“ Jack se zachechtal. To, jak Sam přemýšlí, ho asi nikdy nepřestane udivovat.
„Tak mluvíte o mě?“ Jack si ji zase přitáhl a potom sevření uvolnil.
„Tohle znamená ano?“ Podle hlasu bylo znát, že tohle ji překvapilo. Jack nevěděl, jestli to bylo jeho odpovědí nebo tím, že to čestně přiznal. Znovu ji objal a znovu svoje sevření uvolnil.
„Ďáble.“ Bylo slyšet, že je v tom humor a tak ho tahle slova potěšila.
„Existuje nějaká možnost, že bych dostala normální oblečení, když jsem zašpinila tuhle tenkou, nepříjemnou a hodně, hodně odhalující nemocniční košili?“ Jack se podíval na sestru. Ta k němu stydlivě vzhlédla a pomalu zavrtěla hlavou.
„Možná zítra nebo pozítří, pane. Dám doktorce vědět, že o ně podplukovník požádala.“
Jack položil svůj ukazováček Sam na rameno s tím, že se pokusí komunikovat i jinak než jen ano a ne.
„B…R…Z…Y. Brzy? Zítra už budu mít normální oblečení?“ Jack jí lehce stiskl.
„Ale z této košile chci ven. Jenom si můžu představit, jak hrozně musím vypadat. Je tady sestra, aby mi pomohla do koupelny, takže bych se mohla umýt a převléknout?“
Jack ji znovu stiskl ruku a podíval se rychle na sestru, která rychle obešla postel. Jack pustil Sam paži, zatímco sestra ji vzala za ruku, aby se jí Sam chytila za paži. Vedla ji do koupelny a zavřela za nimi dveře. Jack se sesul na židli, která stála vedle postele. To, jak ji pevně držel, se mu opravdu líbilo a teď mu ten pocit její blízkosti chyběl.

„Jak se vede, pane?“ Jack se podíval na doktorku, která právě na čistý tác položila kelímek jahodového jogurtu a energetickou tyčinku. Dokončila stlaní postele, zatímco Jack zvažoval svou odpověď.
„No bylo to už lepší. Je to těžké, vidět ji takhle na někom závislou.“
„Ona na to přijde, když ji necháme. A pokud to bude nutné, tak na ni trošku přitlačíme.“
„Tohle udělat nemůžu.“
„Když to neuděláte, tak ji ztratíte. Nezávislí lidé si svou cestu vybírají. Jakmile si na své omezení zvykne, najde si jednoduše vlastní způsob, jak dál. Dejte jí jen prostor, aby ho mohla najít.“
„Pokusím se. Jak ji chcete léčit a jak dlouho tady bude muset zůstat?“
Doktorčiny rysy ztuhly a kousek odstoupila.
„Do jejích očí i uší jsem použila neutralizér, který hodně snížil bolest.“
„Neutralizér?“
„Když se vrátila, tak v očích i uších byla stále přítomná kyselina. Použila jsem tlumící roztok, abych efekt té kyseliny zneutralizovala. Bolest, kterou pociťovala se začala po prvním použití snižovat a bude to pokračovat do té doby, než se zjizvená tkáň ustálí.“
„A potom co?“
„Už jsem kontaktovala Tok´ry. Řekli, že by zítra mohli někoho poslat. Nevím, jak moc mohou pomoct.“
„Předpokládám,že je to lepší než nic.“ V Jackově tváři bylo vidět napětí. „Co když jí nemohou pomoct?“
„Jeden krok po druhém, pane.“ Dveře od koupelny se otevřely. Jack i doktorka se oba otočili a viděli, jak sestra Sam směřuje zpátky k posteli. Sam se položila na čisté polštáře a povzdechla si.
„Je tady ještě pořád někdo?“ Jack jí položil ruku na koleno a stiskl je. Doktorka ho sledovala, jak otevřel jogurt a dal ho Sam do levé ruky a do pravé jí dal lžičku. Sam kelímek zvedla k nosu a troška jogurtu jí zůstala na špičce nosu.
„Jahodový jogurt?“ Jack ji zase stiskl koleno, vzal ubrousek a utřel jí nos.
„Tohle je asi lepší nápad.“ Sam si pravou rukou pomohla, aby našla levou s jogurtem a ponořila do něj lžičku. Pomalu ji zvedla, aby dosáhla do pusy.
„Ummm. Fajn, lhala jsem. Mám docela hlad. Moji spolubydlící v cele se se mnou o jídlo moc nedělili.“ Usmála se a nabrala si další lžičku.
Jogurt rychle snědla. A když tři lžičky za sebou byly prázdné, zamračila se. Když prázdný kelímek od jogurtu a lžičku Jack od Sam bral, doktorka odešla. Dal jí do pravé ruky tyčinku a do levé jí dal sklenici vody.
„Ohh, ještě něco víc.“ Usmívala se zase Sam. Nejprve vypila vodu. Tu tyčinku jedla mnohem pomaleji než jogurt, ale stále o dost rychleji, než jak byl Jack zvyklý vídat ji něco jíst. Když ji měla skoro snězenou, všiml si Jack, jak moc je unavená. A dřív než by je upustila, vzal jí sklenici z ruky a obal od tyčinky hodil do koše. Postel jí sklopil dolů, aby se jí pohodlněji spalo. Sam otočila hlavu na stranu a potom se přetočila celá na bok. Hadička od kapačky se zachytila, ale Jack to rychle dal do pořádku, aby Sam mohla spát na boku.

Zavolal Danielovi a nadiktoval mu seznam věcí, které by měl Sam dovést od ní z domu. Potom si k její posteli přisunul jinou a ztlumil světlo, přestože mu v jeho mysli nějaký hlas říkal, že jí to světlo přece stejně nevadí. Chvíli se na ni díval, jak spí a potom sám usnul.

Za hodinu ji vezl k jeho autu. Daniel šel s nimi a nesl krabici s nějakým jídlem, léky pro Sam a s Jackovou digitální hrou. Potom zajel k Jackovi, aby mu sbalil nějaké oblečení a toaletní potřeby, které bude potřebovat, když teď bude bydlet nějakou dobu u Sam.
Jack zavezl Sam domů a Daniel ještě zajel do obchodu.
Odpoledne bylo v kuchyni Sam dostatečné množství zásob, takže se Daniel vrátil do SGC ke své práci. Jack ji sledoval, jak leží na pohovce a trucuje. To, že upadala do deprese, Jacka překvapilo. Věděl, že on by reagoval stejně nebo hůř, ale neočekával, že to Sam zasáhne takhle těžce. Vždycky ji viděl jako ledově klidnou, statečnou, dokonce mu někdy připadala drzá. Pak se zašklebil. Bylo mu jasné, že by od Sam asi dostal, kdyby věděla, že si o ní myslí, že je drzá.
Zazvonil zvonek a on se vydal ke dveřím. Když je otevřel, hledal za nimi jejich spásu v bílém plášti. Ale viděl jen malou, štíhlou holku, která měla ve vlasech asi stovku malých copánků. Měla na sobě květované šaty, které jí sahaly až ke kotníkům. A z pod jejich lemu jí vykukovaly prsty, takže asi milovala sandály. Zvedla ruku, což Jack zaregistroval dřív, než ten pohyb uviděl, protože jí na ruce zacinkalo spoustu náramků.
„Ahoj, já jsem Leslie, vaše rehabilitační terapeutka.“ Čekala, až jí Jack podá ruku. Jack se otřepal a zlehka ji stiskl ruku, měl obavy, aby tak křehce vypadající ruku nezlomil.
„Já jsem Jack. Rád vás poznávám. Prosím, pojďte dál.“ A přidržel jí dveře. Leslie vešla do chodby a čekala, až Jack zavře dveře. Prošel kolem ní a vedl ji do obývacího pokoje, kde Sam ležela na pohovce, stočená do klubíčka.
„To je Sam. Byla nedávno zraněná a ztratila zrak i sluch.“ Leslie se podívala přes rameno na Jacka.
„Současně?“
„Ano.“ A když jí odpovídal, vypadal vyčerpaně.
„To musí být obrovská změna, jak to nese?“
„Nijak dobře.“
„A jak spolu komunikujete?“ Leslie si klekla k Sam a podívala se jí do tváře.
„Jedno poklepání znamená ano, dvě znamená ne.“
„Budeme muset vymyslet něco lepšího.“
„Mám přítele, je to lingvista. A on už na něčem lepším pracuje. Taky jí píšeme slova na ruku.“
„Tak takhle můžu začít i já.“
Leslie zvedla Sam ruku. Ta lehce ucukla, když ucítila neznámou ruku. Leslie cítila, jak je napjatá a okamžitě začala psát.
„Ahoj Leslie. Myslím, že jste tady, abyste mě učila, jak být mrzákem.“
Leslie se podívala na Jacka a potom Sam dvakrát poklepala na ruku.
„Já jsem říkal, že to s není nijak žhavé.“
Leslie vstala a zatahala Sam za ruku.
„To nejlepší, co můžeme udělat, je přimět ji k pohybu. Čím víc věcí zvládne, tím víc bude přesvědčená o svých schopnostech.“ Takže jí Leslie postavila. Sam na to nijak nereagovala. Nijak neprotestovala, ale ani jí nijak nepomohla. Leslie ji zavedla do kuchyně. Jack šel za nimi.
„Co jedla a pila naposledy?“ Zeptala se Leslie a aniž by se na Jacka podívala, začala otvírat jednotlivé skříňky.
„Na oběd měla jogurt. Tak nějak jsme dospěli k závěru, že může jíst jogurt, aniž by udělala nějaký nepořádek. Zelené fazole a kukuřice nejsou moc dobré.“
„Tak potom nastal čas, rozšířit její repertoár.“ Leslie hledala něco v lednici a potom našla tubu se směsí na sušenky. „To je ono.“ A vrátila se k Sam. Položila jí studenou tubu do ruky a napsala jí sušenky.
„Pokud chcete sušenky, tak si je klidně udělejte.“ Řekla Sam a tubu upustila.
Leslie ji zatahala za paži. Sam to nepochopila. Takže jí něco napsala na ruku. Jack stál opřený o pracovní desku a sledoval je.
„Když je chcete, tak si ji taky musíte udělat.“ Řekla Sam a ustupovala směrem k obývacímu pokoji. Leslie ji chytila za ruku a zatáhla ji zpátky. Sam zavrávorala.
„Co to děláte, chcete, abych upadla?“ Jack se pohnul, byl připravený, aby v zájmu Sam zasáhl.
„Jacku, nepleťte se do toho. Pokud chcete, aby se změnila. Pokud chcete, aby seděla celý den na pohovce a musel jste ji obsluhovat, tak klidně přistupte a odstrčte mě.“
Jack zůstal stát na místě. Leslie zase zatahala Sam za ruku, takže se musela zohnout. Sam se narovnala, ztratila rovnováhu a upadla. Jack udělal krok vpřed, ale Leslie zvedla ruku. Takže se okamžitě zastavil.
„Ona dobře ví, jak má sama vstát.“ Leslie postrčila tubu nohou k Sam. Narazila jí do nohy a přestala se kutálet. Když ji ucítila, tvářila se rozzlobeně.
„Jak se odvažujete!“ Přetočila se na kolena, opřela se o ruce a vstala. Udělala krok směrem k Leslie, ale ta ustoupila. Takže Sam vrazila do kuchyňského pultu.
„Au!“ Otočila se a opřela se o něj, aby neztratila rovnováhu. „Nemůžete se schovávat.“
A když vykročila, uklouzla na tubě a znovu tvrdě dopadla na podlahu. Jack se zase pohnul, ale Leslie ho rychle zastavila. Oba dva sledovali Sam, jak vzala tu tubu, několikrát ji protočila v ruce a pak jí mrštila vpřed. Zasáhla skříňku, obal se roztrhl a pasta se rozprskla přes dvířka tří skříněk, přes pult, po zemi, na toaster a mikrovlnku.
„No to to opravdu vede ke zlepšení. Vidím, jak získáváte u svých pacientů důvěru.“ Jack přešel ke dřezu a vzal hrst papírových ručníků.
„Vyčkejte, až skončím a teprve potom suďte mé metody.“
Jack se zastavil a začal tu pastu utírat.
„Nechte toho. Sam to udělala, tak to taky uklidí.“
„Nemůžete čekat, že…“
„Ale můžu a vy taky. Neočekával byste snad před jejím zraněním, že to uklidí?“
„Ale to bylo předtím.“
„Neočekávejte od ní méně, Jacku. Pokud to zvládnete vy, pak ona taky.“ Leslie navlhčila utěrku a dala jí Sam do ruky. Klekla si vedle ní a napsala jí na ruku : utřít. Potom vstala a Sam zavrčela.
„Ta největší chyba, kterou jsem viděla, kterou příbuzní mých pacientů dělají, když se k nim začnou chovat jako k malému dítěti, jsou blahosklonní, jednají afektovaně a tak je vlastně dusí. Nebo se jim odcizí a jednají tak, jako by si nemohli vytvořit opravdový vztah.“
„Takže mi říkáte, abych nebyl moc laskavý, ale jen dostatečně laskavý.“
„V podstatě ano.“
„A to funguje? Tahle ta malá rada stačí na to, aby se to dalo do pořádku.“
Leslie se zasmála.
„Pokud spolu budeme pracovat dál, tak vám toho ukážu víc. Momentálně je hlavní věcí, abyste jí dal najevo, že ji vidíte stále stejně jako předtím. A pokud ji tak nevidíte, měl byste si udělat pořádek ve své duši, protože ji nemůžete stáhnout dolů, když ona se pokouší získat svůj život zpět.“
Sam se opřela o kolena a o ruce, pravou měla přímo v té pastě na sušenky, znechuceně si povzdechla.
„A nemohla jste vybrat něco méně mazlavého, třeba hrášek, abyste mi to vysvětlila.“ Zavrtěl Jack hlavou a Leslie se usmála.
„Věděla, jsem, že vás budu mít ráda.“ Řekla Leslie a vzala odpadkový koš a papírové ručníky.
Dřepla si vedle Sam a začala jí pomáhat utírat podlahu. Posunula koš blíž k Sam, až se jí otřel o ruku. Sam přejela po jeho okraji a hodila do něj trochu té pasty. Jack se na ně díval, jak uklízí. A když si Sam klekla, aby otřela dvířka u skříňky, šel do obývacího pokoje.
Lehl si na pohovku a usmíval se.
Sam a Leslie to trvalo asi hodinu, než společně kuchyň uklidily. Leslie vždycky pomohla Sam najít, kde ta pasta je a skoro všechno potom zvládla utřít sama. Když byly hotové měly hlad a žízeň. Jack objednal pizzu a Leslie řekla, že by Sam mohla připravit něco k pití. A napsala jí to na ruku.
„Sklenice jsou ve skříňce vpravo nad dřezem.“ Řekla Sam a opřela se o pracovní desku. Leslie ji vzala za ruku a napsala jí: prosím, tak nám to nachystejte.
„Musíme opravdu najít nějaký lepší způsob komunikace než jenom tohle psaní na ruku, to už se stává zastaralou záležitostí.“ Sam se pohnula a levou ruku si položila na okraj pultu, aby jí to pomohlo navést správným směrem. Když se dostala až ke dřezu, věděla, že už je blízko. Otočila se doprava, zvedla ruku a hledala úchytku na dvířkách. Otevřela je a prsty přejížděla po sklenicích.
„Pokud vám to nevadí, tak bych tentokrát vzala plastové hrnky.“ Leslie jí jednou poklepala na rameno, Jack se zatím posadil na židli a usmíval se. Sam ze skříňky vyndala tři plastové hrnky a zavřela dvířka. Přesunula se k mrazáku. Otevřela ho a do každého hrnku dala několik kostek ledu a po pultu hrnky posunula směrem ke dřezu. Pustila vodu a dala jeden hrnek pod kohoutek, dokud nepřetekl. Potom ho položila zpátky na pult a vzala druhý. Leslie ji zastavila.
„Jacku, co vy si dáte k pití?“
„Voda bude stačit.“
„Nezjednodušujte jí to. Co opravdu chcete k pití?“
„Pivo.“ Leslie tedy napsala Sam na ruku : Jackovi pivo a mně zázvorové pivo.
„To si ze mě děláte srandu, ne. Jak mám od sebe rozeznat normální a zázvorové pivo. „Nemůžete být prostě spokojení s tím, co zatím dokážu?“ Leslie poklepala Sam dvakrát na rameno. Položila jí ruku na kohoutek a Sam vodu zastavila, ale nepohnula se. Leslie ji dovedla k lednici a položila jí ruku na dveře. Sam je prudce otevřela a zůstala stát.
„Mám nějakým kouzlem zjistit co je co? Nevšimla jste si, že jsem slepá!“ Leslie vyčkávala. Po chvíli si Sam povzdechla a sklonila se. Přejela rukou po lahvích a plechovkách, které měla v lednici.
„Fajn, takže jsou tu dvě litrové láhve a potom plechovky. To je všechno, co můžu říct.“
Leslie k ní přistoupila a vzala jednu z litrových lahví a dala jí Sam do ruky. Druhou ruku ji položila na víčko. Sam to došlo a otevřela ji. Leslie tu láhev dala výš, takže ji teď Sam měla pod nosem.
„Jasně, tohle je pivo. No jen mi to připadá jako mít osinu v zadku, muset přičichnout ke každé lahvi, abych našla to, co Jack chce.“
Leslie se usmívala a podívala se na Jacka. Sam se přesunula k hrnkům a Leslie jí dala jeden z jejích prstů přes jeho okraj. Sam začala nalévat a trochu rozlila. Potom dala víčko zpět na láhev a vrátila se k lednici. Otevřela druhou láhev a přičichla k ní. Pokrčila rameny.
„Myslím, že tohle nevoní jako zázvorové pivo. Takže dostanete to, co je v té láhvi.“ A potom udělala to, co předtím. Trošku se usmívala, když přesouvala jejich pití. Někdo zvonil u dveří, Jack zaplatil pizzu a když se vrátil, Sam už měla vše hotové.
„To to trvalo. Určitě mám ještě větší žízeň.“ Řekla Leslie a dala Sam do ruky papírové utěrky a druhou ji položila do rozlité vody a limonády.
„Klidně odpřísáhnu, že jste perfekcionista.“ Řekla Sam a předtím, než sklenice položila na stůl, tak jim otřela dno. Namokřila hadr na nádobí a otřela ještě jednou pult, aby na něm nezůstala zbytek lepkavé limonády. A v ten okamžik Leslie věděla, že se Sam začíná zlepšovat.
Jack vyndal talíře a položil je na stůl. Leslie dala Sam do ruky hrnek s vodou a zbývající dva položila na stůl ona. Sam se pomalu přesunula ke stolu.
„Cítím pizzu.“ Jack jí poklepal jednou na rameno. Sam vrazila do stolu a položila si na něj hrnek. Druhou rukou našla židli. A než se napila, snědla celý kousek pizzy. Když se napila, zašklebila se a vstala od stolu. Aniž by něco řekla, přešla ke dřezu, vylila vodu a nalila si limonádu. Potom se vrátila ke stolu a napila se. Usmála se a začala znovu jíst. Jack se rozesmál a Leslie se usmívala.
„Bude v pořádku, Jacku. Nebude to jednoduché a ani nijak poklidné, ale bude v pohodě.“
Leslie tu zůstala do večera. Pomohla Sam s tím, jak zvládnout vyčistit si zuby a najít si pyžamo. A když byla Sam hotová, vyprovodil Jack Leslie ke dveřím.
„Budu tu zítra brzy ráno. Chci pomoct Sam s oblékáním a přípravou snídaně.“
„Víte, ona moc nevařila ani předtím, než se jí tohle přihodilo.“
„Nikdy není pozdě na to, se učit.“
„No, já jsem její jídlo ochutnal a pokud by vám to nevadilo, raději bych něco udělal sám.“
„Dejte jí šanci, Jacku. A pokud to bude totální propadák, můžeme si zajít na oběd ven. Taková procházka po obchodě jí jen prospěje.“
„Na nějaký dav ještě opravdu připravená není.“
„Ale zítra odpoledne bude, protože budeme pracovat na zvládnutí použití hole. Uvidíme se zítra brzy ráno.“

Další tři dny byly jako v mlze. Jediná věc, kterou si Jack po letech pamatoval bylo to, jak se u Sam rychle měnila nálada. Od snahy spolupracovat k podrážděnému dítěti během jediného okamžiku. A stalo se to i několikrát denně.
Výlet do obchodu, který se uskutečnil dva dny po té, co Daniel přinesl svoje zázračné komunikační zařízení, začal dobře. Bylo to fajn, dokud Sam nesrazila malé dítě, kterému navíc nešťastnou náhodou stoupla na prsty a ono začalo plakat. Sam věděla, že stoupla na něco měkkého a když se sklonila a ucítila jemné dětské vlásky, zhrozila se. Matka toho dítěte, která si místo toho, aby na něj dávala pozor, povídala s přítelkyní, žádala, aby zavolali policii.
Ale místní ostraze se ji podařilo uklidnit.

Leslie se celou cestu zpátky Jackovi omlouvala. Obviňovala za to sebe. Jack ji a Sam nechal v oddělení potravin, aby se zatím rozhodli, kam půjdou na oběd a on šel koupit dezert( jako překvapení po večeři). Leslie upustila svou kabelku, když do ní Sam vrazila a když se snažila posbírat si všechny svoje věci, tak se to stalo. To malé dítě se dostalo mezi Sam a židli. Jack byl rád, že může obvinit jeho matku a řekl Leslie, aby si nedělala starosti.
Sam měla celou cestu domů špatnou náladu.
Jack a Leslie se ji pokoušeli přesvědčit, že to nebyla její chyba a že to dítě je v pořádku, ale Sam si jejich zprávy odmítala přečíst. Leslie tentokrát odešla dřív, slíbila, že přijde druhý den ráno a bude mít několik překvapení. Ale Jack si nebyl moc jistý, že ještě nějaké další překvapení zvládne.
Sam se ve své večeři jen nimrala. Měli smažené kuře a brambory. Jack věděl, že to není obvyklé jídlo, které mívají, ale na to, aby připravil něco lepšího, byl unavený. Byl unavený tím, že viděl Sam, jakou má špatnou náladu a tím, že volal do SGC, aby zjistil, že Teal´c s jaffy zatím sarkofág nenašli. Daniel pročítal nějaké texty, ke kterým se týdny nedostal, v naději, že by v nich mohlo být něco o tom, kde by sarkofág mohli najít. Alespoň takhle to říkal. Jack si myslel, že se jen vyhýbá tomu, aby Sam viděl v jejím současném stavu.
Vytáhl z mrazáku naukový dort a ukrojil dva velké kousky. Nechal je chvilku položené na stole, aby zmrzlina změkla. Viděl, jak má Sam svěšená ramena. Tohle nebyla jeho Sam a on prostě musí najít způsob, jak ji z toho dostat. Byl na rozpacích co dělat, nemohl ji přece uplácet jídlem.
Sam snědla dort, poděkovala a šla do své ložnice. Když dával nádobí do dřezu, slyšel, jak za sebou zavřela dveře. Nechal ji půlhodinu samotnou a potom šel za ní. Slyšel, jak vzlyká. Otevřel dveře, ale neviděl ji, protože tu žádné světlo nesvítilo. Poslouchal, jak tiše pláče. Jeho srdce mu říkalo, aby šel za ní, ale jeho nohy se nemohly pohnout. Nechal ji, aby měla pro sebe svůj prostor. Ne proto, že si myslel, že tohle je to, co ona chce, ale proto, že by už nesnesl její další odmítnutí. Tak často se od něho odvracela, co se vrátila a on věděl, že tenhle večer by to znovu nechtěl zažít. Zavřel dveře a opřel se o stěnu. Cítil se hrozně, ale nemyslel si, že má jinou možnost. Šel do svého pokoje, svlékl se a lehl si do postele. A než se mu podařilo nad ránem usnout, počítal stíny, které viděl na stropě.

Leslie se druhý den ráno do domu pustila sama. Věděla, že je Jack jak fyzicky, tak citově vyčerpaný. A to, že ho její jednání ještě stresovalo, se jí vůbec nelíbilo.
Když se šla podívat na Sam, ta už byla vzhůru, ale stále ležela v posteli. Když z ní Leslie stáhla přikrývku, Sam se otočila na druhou stranu.
„Dejte mi pokoj. Myslím, že jsme si dokázali, že bude lepší, když zůstanu tam, kde jsem.“
Leslie se zatvářila nepřívětivě a natáhla k Sam ruku. Přetočila ji a nohy jí přesunula k okraji postele. Sam ležela jako hadrová panenka. Leslie ji chytila za paže a postavila ji. Aby se jí to podařilo, musela do toho dát veškerou svou sílu. Jakmile Sam pustila, ta spadla zpátky na postel.
„Vy víte, že vyhraji. Na to, abyste se mnou hnula, jste moc malá.“ Umíněnost Sam Leslie rozčílila. Sice byla malá, ale byla tvrdohlavá. A navíc to, že jí někdo říkal, že je malá a že díky tomu nemůže něco zvládnout, nenáviděla. Šla do kuchyně, naplnila konvičku hodně studenou vodou z lednice a vrátila se zpátky do ložnice.Sam ležela na posteli stočená do klubíčka a zase byla přikrytá. Leslie začala lít vodu Sam na hlavu.
„Hej, co si myslíte, že děláte!“ A tenhle její výkřik vzbudil Jacka. Sam se otočila směrem k Leslie, ale z postele nevstala. Takže Leslie ve své činnosti pokračovala, až měla Sam úplně mokré vlasy.
„Přestaňte s tím!“ Vykřikl Jack a na to, co před sebou viděl, se díval široce otevřenýma očima. Leslie Sam polévala vodou a Sam tu jen klidně ležela. Leslie potom odhrnula přikrývku a zbytek vody v konvičce na Sam směrem od krku až k pupku vylila. Sam se otřásla, vyskočila a vykřikla.A když kolem Jacka Leslie procházela, ustoupil stranou. Ta se za chvíli vrátila a napsala pro Sam zprávu.
„Ty krávo! V kterém koncentračním táboře jsi se tohle naučila?“
Leslie vyšla z pokoje ven a posadila se na pohovku. A Jack, než se vydal za Leslie, sledoval Sam, jak šla do koupelny.
„Taky vám přeju dobré ráno.“ Posadil se Jack naproti Leslie.
„Je mi to líto, ale její sebelítost ničemu nepomůže a někdy prostě musíte být krutý.“
„To, že jste rozčílená, se mi nelíbí.“ Leslie k němu vzhlédla a chviličku to vypadalo, že bude křičet, ale potom se vzpamatovala.
„Myslím, že jsem to nezvládla, když se posmívala mojí výšce.“
„Vaší výšce?“
„Jsem na to trochu háklivá. Až se osprchuje, tak se jí omluvím.“
Jack přikývl a vstal. A když vycházel z pokoje, ohlédl se přes rameno a řekl. „Některé z nejprudších žen, které jsem znal, byly menší než metr padesát.“
Leslie se usmála. Jack se šel osprchovat a převléknout.
Když se vrátil, seděly Sam a Leslie u kuchyňského stolu a ukusovaly toasty a „povídali si“.
Tedy Sam mluvila a Leslie psala. Nechtěl jim vstoupit doprostřed rozhovoru, tak si vzal časopis a posadil se na židli vedle pultu.
„Už se mi víckrát omlouvat nemusíte. Asi bych zůstala v posteli celý den, kdybyste neudělala něco hodně drastického.“ Leslie jí něco odepsala. Sam po tom přejela prsty.
„Včera jsem si uvědomila několik, ne zrovna příjemných skutečností.“ Leslie jí zase něco napsala a Sam si to rychle „přečetla“. Jack měl pocit, jako by poslouchal něčí telefonní hovor.
„Všechny moje šance žít normální život jsou pryč.“ Leslie rychle odepsala.
„Ano, jsou. Nikdy nebudu mít rodinu. Takhle mě přece nikdo milovat nebude. Nemohla jsem si udržet vztah, když jsem byl normální. Jak bych mohla předpokládat, že to zvládnu takto? Mám přátele, kteří by pro mě obětovali svůj život, ale to není totéž.“ Tentokrát psala Leslie svou odpověď dlouho. A Jack by se nejraději rozběhl do kuchyně a napsal Sam svou vlastní odpověď.
„Ano, mám ho ráda. Už hodně dlouho. Myslela jsem si, že jednoho dne k něčemu mezi námi dojde, ale teď je to pryč. Vsadím se, že vám řekl, že byl můj velitel, že.“ A zase byl slyšet zvuk toho Danielova přístroje. Jack vstal a pomalu šel ke dveřím do kuchyně.
„No, jsme přátelé. Dlouho jsme spolu pracovali na úrovni, kdy musíte jeden druhému důvěřovat. To ale neznamená, že mě miluje. To znamená, že se cítí zavázán, aby se o mě postaral, protože tomu nemohl zabránit. Dělá to pro to, že má pocit viny, i když by to tak nemělo být. To proto to všichni dělají.“ Sam sklonila hlavu. Leslie ji pohladila po rameni a potom zase začala psát.
„Ne, to ne. Já je znám mnohem déle než vy.“
Jack vešel do kuchyně a šel k Sam, ale Leslie ho zvednutím ruky zastavila.
„Řekla jsem jí, že tady nejste. A nebyl jste tu, když jsme začaly. Teď nic nedělejte. Přemýšlejte o tom, co jste slyšel a připravte si svou odpověď.“
„Ale já musím…“
„Ale ne právě teď. Na to, aby to slyšela, není připravená. Dejte nám víc času, abychom si mohly popovídat o holčičích záležitostech.“ Otočila se Leslie a zase začala psát. A Sam si to „četla“ tak rychle, jak Leslie psala.
„Přeji si, abych vám mohla věřit, ale Jacka znám dost dobře. Nikdy mě nepřesvědčil. Na to, aby něco udělal, měl roky a teď už se to nestane.“ Sam vstala od stolu a rozhovor ukončila.

Jack se díval, jak se Sam učila, jak si má ustlat postel, jak prát prádlo a pracovat na zahradě. Ale ten jejich ranní rozhovor ho celý den pronásledoval. Po obědě se tu stavil Daniel. Žádné nové informace z SGC neměl, ale jeho návštěva Sam potěšila. Leslie odešla ještě před večeří a Daniel po té, co si dali dezert. Sam se chystala, že půjde do svého pokoje, když se Jack dotkl její paže. Zastavila se a otočila se k němu.
Vzal ji za ruku a napsal na ni TANČIT. Dal jí ruku kolem pasu a přitáhl si ji k sobě.
„Neslyším hudbu.“ Jack přimhouřil oči a rozhořčeně vydechl. Poklepal ji na hrudník , pokoušel se jí tak říct, že hudbu má v sobě. Začal se s ní pohybovat po pokoji.
„No tak, co je to s tebou?“ Dostal se až k tomu jejich přístroji na psaní * Je brzy jít spát.*
„Mluvte za sebe. Pro mě to byl dlouhý den.“ Ustoupila Sam o krok, ale Jack ji nepustil.
„Jacku?“
Ten ji volnou rukou odepsal.
„Líbí se vám, jak zní co?“ Jack ji pustil a vzal si ten přístroj a vedl Sam k pohovce. Posadila se, trochu unaveně vydechla a Jack si sedl k ní. Něco napsal a potom jí položil ruku na papír.
„Vaše jméno? Vám se líbí to, jak zní vaše jméno? Tak to si myslím, že je dobře, že je pro vás vaše matka vybrala.“ Jack jí znovu něco napsal. *Líbí se mi, jak zní moje jméno z vašich úst.* Sam si to četla dvakrát.
„Leslie s vámi mluvila, že?“ Jack jí dvakrát stiskl ruku. „Tak proč tohle děláte?“
Jack věděl, že se s ním začne přít, ale on se na to chystal celý den. *Tohle vznikalo několik měsíců, vlastně let, ačkoliv ani jeden z nás to nechtěl přiznat. Naše večeře, vycházky do parku, když jsem byl ve městě a tvoje výlety do DC k tomu všemu patřily. Oba jsme věděli, že musíme nějaký čas počkat, po té co jsem byl převelen, aby to nevypadalo špatně. A už jsme čekali dost dlouho. Oba to chceme a já tě potřebuji mít ve své náruči. Potřebuji vědět, že jsem tě neztratil.* A když si to Sam *četla* už potřetí, zadržel dech.
„Tohle říkáš, protože je ti mě líto.“ I na tohle byl Jack připravený. *Říkám to proto, že tě miluji.* A i jeho samotného překvapilo, že to napsal bez zdráhání. Sám pro sebe si to říkal mnohokrát a když se rozhodl, že nastal čas to vyslovit, šlo to lehce.
„To jsi čekal až do teď, abys mi to řekl!“ Odstrčila ho od sebe, ale Jack ji chytil. *Čekali už jsme příliš dlouho. Tak už víc čekat nebudeme.* Sam si zprávu přečetla a zavrtěla hlavou.
„ A jak ti mám věřit?“ Jack si ji k sobě přitiskl a políbil ji. Jen zlehka, ale tohle mluvilo za vše.
Sam se znovu nejprve odtáhla, ale potom se uklidnila a ten polibek si užívala. A když se na ni Jack podíval, maličko se usmívala.
„Stejně ještě pořád potřebuji, abys mě přesvědčil.“ Jack se usmál, sklonil se a znovu ji políbil. Tentokrát se jejich polibek prohloubil. A to jiskření, které Sam cítila, nemohlo být hrané a to ji přesvědčilo. Po několika minutách hodně vášnivého polibku se odtáhla.
„Řekni mi pravdu nebo jdu do ložnice sama a zamknu dveře. Řekla ti Leslie něco?““
Jack se na ni pozorně zadíval a viděl, že to myslí zcela vážně. Říct pravdu, byla jeho jediná naděje. *Já jsem vás slyšel.*
„Ty hade.“ Řekla Sam a naklonila se k němu, až našla jeho rty. A když se její jazyk dotkl jeho rtů, začalo mu srdce bít rychleji.
Leslie si všimla, jak se Sam zlepšila nálada a taky těch letmých dotyků mezi Jackem a Sam. Jen se usmívala a rozhodla se, že to nebude komentovat. Nechtěla, aby to nějak narušila.
Sam připravila oběd; sendviče s tuňákem, hranolky a čaj. Jack a Leslie oba její zlepšení v kuchařském umění pochválili. A Leslie jí přinesla jedno extra překvapení, romantickou novelu psanou Brailovým písmem. Sam takovéhle příběhy předtím nikdy nečetla, ale strašně moc si přála se něčím zabavit. A než Jack připravil večeři, zvládla osm kapitol.

Když zazvonil telefon, bylo už celkem pozdě. Jack se přetočil na posteli a zvedl sluchátko.
„O´Neill.“ Ozval se a snažil se nechat oči otevřené.
„Tady plukovník Mitchell. Promiňte, že vás budím pane. Ale právě se ozval Teal´c. Je třeba, abyste přijeli s podplukovníkem Carterovou na základnu. Daniel už je na cestě.“
„Budeme tam za půl hodiny.“ Jack se oblékl, vyčistil si zuby a šel vzbudit Sam. Zatřásl jí s ramenem a ona se otočila.
„Jacku?“ Jednou jí stiskl rameno. „Co se děje?“ Zatahal ji za paži a Sam se posadila. Podal jí tepláky.
„Kam jdeme?“ Jack jí napsal na ruku SGC. Sam se oblékla a šla do koupelny. Když se vrátila, Jack jí podal ponožky a tenisky.
„Potřebuji podprsenku. Měla by být na židli.“ Jack se rozhlédl kolem a uviděl předmět mnoha jeho fantazií, přehozený přes opěradlo židle. Vzal ji a než ji podal Sam, přejel po ní rukou. Chtěl se otočit, ale potom si všiml, že Saminy ruce najednou zmizely pod tričkem. Udělala několik pohybů a potom se její ruce zase objevily.
„Už jsem připravená.“ Jack ji chytil za ruku a napsal na ni WOW.
„To je jen takový holčičí trik. Myslela jsem, že tohle už všechno znáš.“ Jack ji odvedl z ložnice a vzal to jejich komunikační zařízení. *To, že to znám, ještě neznamená, když je vidím znovu, že mě to pořád neuvádí v úžas.* Sam se zasmála a Jack ji vedl k venkovním dveřím.
„Já vím, že mi nemůžeš odpovědět, když řídíš. Ale až budeme v SGC, ráda bych věděla, proč tam uprostřed noci jedeme. Aspoň si myslím, že je noc, protože už jsem spala a venku je chladno. Sakra, takhle komunikovat je frustrující.“ Jack jí jednou stiskl ruku a pokračoval v řízení. Na základnu to stihli v rekordním čase. Jack se zapsal a pomáhal Sam při průchodu kontrolou.. Nasměrovali je přímo do zasedačky.
„Generále Landry, plukovník Mitchell volal, že sem máme okamžitě přijet.“
Sam měla položenou ruku na Jackově tak, jak ho to Leslie učila.
„Díky, že jste tu tak rychle. Teal´c nám poslal zprávu, že jaffové mají sarkofág. Ale jejich pozice je nejistá a on neví, jak dlouho ji udrží. Říkal, že pokud chcete přijít, tak to musím být brzy. Musím vám říct, že si nemyslím, že je to pro podplukovníka Carterovou bezpečné, aby za takových nepřátelských podmínek a v jejím stavu cestovala.“ Jack se podíval na Sam.
„S tím souhlasím, ale nemáme jinou možnost. Může to trvat roky, než získáme jiný sarkofág. Pokud Sam bude souhlasit, tak to zkusíme.“ Jack vytáhl z tašky jejich komunikační zařízení a položil je na stůl. Napsal jí stručně, o co jde. Jen jednou si to přečetla a souhlasila.
„Tak se běžte obléknout. Odcházíte za 20 minut.“ Generál se díval, jak Jack odváděl Sam pryč a bylo mu úzko. Měl pocit, jako by je posílal na smrt a nemohl se toho pocitu zbavit.
Normálně je 20 dvacet minut spousta času, ale Sam potřebovala mnohem víc pomoci než obvykle. Jack se co nejvíc snažil, ale stejně to nestačilo. Když se tu plukovník Mitchell a Daniel zastavili, aby zjistili, co se stalo, začali mu pomáhat. Sam si stěžovala, nechtěla, aby jí tak moc pomáhali, ale nakonec to stihli včas.
Jack je požádal, aby se Sam mohl být chvíli sám. Pohladil ji po tváři. Sam si svou ruku položila na jeho. Zlehka ji políbil a na tvář jí napsal MILUJU TĚ. Usmála se a udělala totéž. Potom ji Jack odvedl do prostoru brány. Daniel se postavil z druhé strany vedle Sam a plukovník Mitchell je kryl zezadu.
Teal´c na ně na druhé straně čekal. V dálce byla slyšet střelba z tyčových zbraní.
„Nevím, jak dlouho ještě udržíme svou pozici. Musíme si pospíšit.“
Sam šla co nejrychleji. Věřila Jackovi, že nezabloudí. K sarkofágu jim to trvalo jenom asi pět minut. Jack jí pomohl dovnitř. A zatímco to v sarkofágu hučelo, přecházel sem a tam.
Měl pocit, že je tam Sam moc dlouho. Zvuk tyčových zbraní a zatů se ozýval blíž a Jack byl stále nervóznější.
„Trvá to moc dlouho, vytáhneme ji ven.“
„Ten proces nesmíš přerušit O´Neille.“ A jen to Teal´c dořekl, vletěla dovnitř místnosti střela z tyčové zbraně. Všichni se sklonili, aby se kryli. Rozdělili si pozice. Dva z osvobozených jaffů běželi kolem dveří, ale byli zneškodnění Manumitovými jaffy, kteří začali pálit do místnosti. Sarkofág dostal několik zásahů a jeho zvuk se změnil.
„Jacku! Něco se stalo!“ Volal Daniel. Sarkofág dostal další zásah hned vedle Danielovy hlavy.
Když se podíval, viděl v jeho zlatém povrchu díru a taky skrz ni viděl vlasy Sam. To, že se Jack na Daniela podíval, ho stál zásah ze zatu, aniž by stačil odpovědět. Teal´c, Daniel a Mitchell ho za krátko následovali.
Jack se probudil se známým pocitem, jako by dostal zásah elektrickým proudem. Takže mu bylo okamžitě jasné, co se stalo a zasténal.
„Danieli? Teal´cu? Mitchelli?“
„Jsem tady O´Neille, stejně tak Daniel Jackson a plukovník Mitchell.“
„Kde je Sam?“
„To nevím.“
„A sakra.“ Přetočil se Jack a když se opřel o kolena a ruce zašklebil se. „Musíme se odtud dostat a najít ji.“
„Souhlasím, ale myslím, že bude lepší počkat, až se všichni probudí.“
Jack zvedl hlavu a viděl, že Daniel a Mitchell jsou stále mimo, stejně jako několik jaffů.
Během dvaceti minut byli všichni vzhůru. Otestovali u své cely dveře a potom probírali svoje možnosti. Po chvíli se tam objevil strážný.
„To je po třetí, co jste nás napadli. Můj pán si přeje vědět, jak se opovažujete vstoupit na tuto zem.“ Rozhlédl se kolem a ukázal na Teal´ca. „Ty nám odpovíš na otázky.“
„To jste se zmýlili.“ A když ten muž otevřel dveře u cely, obstoupilo ho dalších šest strážců. Ukázal na Teal´ca a ten vstal. Asi za hodinu se vrátil. Bylo vidět, že ho bili, ale stále byl schopný chůze. Vešel do cely a čekal, až za ním strážný zavře dveře.
„Tak co chtěli?“ Přesunul se k němu Jack a šeptal.
„Chtěli znát naše záměry.“
„No, já vím, že jsi jim nic neřekl., co ještě se stalo?“
„Nemusel jsem jim nic říkat. Oni už o nás věděli.“
„Jak to?“
Teal´c sklopil zrak. „Z podplukovníka Carterové udělali hostitele.“ Jack ustoupil dozadu. V očích měl pohled divokého zvířete, ale hned se zase dal dohromady.
„Teal´cu, co se stalo?“ Zeptal se Daniel, který se k nim protlačil.
„Z podplukovníka Carterové udělali hostitele.“ Daniel se otočil k Jackovi.
„Musíme ji dostat zpátky.“
„To já vím.“ Bouchl Jack pěstí do zdi. Začal přecházet po cele.
Uteklo několik hodin. Kolem prošel jeden z Manumitových jaffů a něco dal Teal´covi. Ten odstoupil od mříží a přesunul se na druhou stranu cely, kde stál Jack.
„Brzy dojde ke povstání. Musíme se připravit na útěk.“ Jack přikývl a zajel si rukou do vlasů.
„Ty, Daniel a jaffové půjdete k bráně. Já a Mitchell půjdeme pro Sam.“
„Nemyslím si, že teď je na to vhodná doba.“
„Já jsem ji sem přivedl, aby jí bylo líp. Nenechám ji tady.“
„Ne.“ Jack uklonil hlavu stranou a otočil se na jedné noze, aby se podíval na Daniela, který už si to mířil přímo k němu, spolu s plukovníkem Mitchellem.
„Danny, já vím, že už je to nějakou tu chvíli, ale stále tu dávám rozkazy já a ty se jimi pořád budeš řídit. Nepřipomínali ti to snad Carterová a Mitchell dostatečně?“
„Už jsem ji tady nechal jednou a víš, jak to dopadlo. Znovu už ji tady nenechám.“ Jack viděl, jak Danielovi rysy ztvrdly. Ten výraz rozhodnosti znal, bylo to, jako by se díval do tváře sám sobě. A když se takto Daniel choval, nebylo možné ho brát na lehkou váhu. Tohle už Jack pochopil a respektoval před mnoha lety.
„No, myslím si, že jaffové jsou velcí hoši, takže si mohou najít svoji cestu domů sami.“
„Všichni za jednoho, jeden za všechny?“ Jack se podíval na plukovníka Mitchell protočil panenkami.
„Nechte tu komedie na mě, Mitchell. Dokud nenajdeme Carterovou, se budete chovat vážně.“ Plukovník Mitchell se usmál.
„Ano, pane.“ A zasalutoval mu tak, že se to přesně hodilo k jeho domýšlivému úsměvu.
Jack se otočil k Teal´covi. „Jak dlouho?“
„Předpokládám, že už brzy. Měli bychom se rozptýlit, abychom mohli zaútočit z několika směrů.“ Jack se znovu obrátil na Daniela a Mitchella.
„Má na mysli rozdělit se a být připraveni.“ Rozestoupili se podél zdi a mříží tak, aby byli co nejblíž ke dveřím.
Uplynulo třináct minut a potom se otřásla podlaha. K výbuchu došlo směrem od nich vpravo a několik pater níž. Kolem jejich cely probíhali strážní, aniž by jim věnovali nějakou pozornost, vězni byli přece bezpečně zamknutí.
Tři ze vzbouřených jaffů doběhli ke dveřím, museli je několikrát zasáhnout, aby se otevřely.
Jaffové se vydali doleva, směrem k bráně. Jack, Daniel, Teal´c a Mitchell doprava, tam kde se bojovalo a dál do místností vládce.
Vyhnuli se osmi strážcům, šest jich zneškodnili holýma rukama a dalších patnáct pomocí zbraní, které získali od těch předchozích šesti. Místnost, v níž stál trůn, byla prázdná, takže začali prohledávat ty okolní. A za druhými dveřmi našli to, co hledali.
Sam ležela na obrovské zlaté posteli a byla přikrytá hedvábnými přikrývkami. Stále na sobě měla svou uniformu. Přetáčela se sem a tam, rukama si držela hlavu a sténala. Teal´c a plukovník Mitchell zůstali u dveří. Daniel a Jack šli pomalu k ní.
„Carterová?“
„Oh bože! Dejte to pryč!“ Jack se k ní rozběhl a klekl si k posteli. Daniel stál za ním. Zat měl připravený, aby mohl vystřelit. Jack svůj zat sklopil a nechal si ho v ruce. Pro případ, že by to bylo nutné.
„Jste to opravdu vy?“ Ptala se Sam a hlavu si svírala rukama. Ležela na zádech a kolena měla přitisknutá k hrudníku.
„Je nemocná, proto chtěl získat sarko…“ prudce otočila hlavu na stranu, takže se dívala Jackovi do tváře. V očích jí zažhnulo a natáhla nohy. Posadila se a zvedla paži, jako by měla ozbrojenou ruku.
„Můj pán vás za to, že jste vtrhli do naší ložnice, zabije. Ihned odejděte a možná uniknete své smrti.“ Jack vstal a ustoupil, zvedl svůj zat. Sam sklonila hlavu a znovu ji sevřela svýma rukama.
„Nemůže získat kontrolu, ale strašně mě bolí hlava.“ Jack se podívala na Daniela, který pokrčil rameny.
„Měli bychom odtud vypadnout, ale…“ Sam ho přerušila.
„Ale schizofrenik Carterová to neudělá. Odejděte.“
„Tak to ne.“ Jack se rozhlížel po místnosti, Sam se naklonila dopředu a zasténala bolestí. Jack vzal několik přikrývek, které zdobily postel.
„Vůbec se mi nelíbí, že vám tohle musím udělat, Carterová, ale nemám na vybranou.“
Sam se na něho podívala. Jack ty přikrývky trhal na jednotlivé pruhy. Sam přikývla, což jí způsobilo nesmírnou bolest hlavy a svezla se na stranu. Daniel na ni stále mířil svým zatem.
„Musíš si pospíšit O´Neille. Posila tu bude brzy, aby pomohla královně uniknout.“
„Zatraceně, ona není žádná jejich královna!“ Řekl Jack, schoval svůj zat a sklonil se k Sam, aby ji mohl spoutat. Ale rychlost jejího pohybu byla tak překvapivá, že než ho Jack zaregistroval, dostal loktem do hlavy až odletěl stranou. O hranu postele se udeřil do levého ucha a svezl se na podlahu. Sam vyskočila z postele směrem k Danielovi. Ale dostala zásah zatem, prohnula se a tvrdě dopadala na podlahu, kde zůstala ležet bez hnutí. Daniel se ohlédl a viděl, že na ni míří Mitchell. Jack se na něj rozzlobeně zadíval a potom se jeho pohled vrátil k Sam. Nic neřekl a svázal jí zápěstí. Taky jí dal roubík, kdyby se náhodou probrala moc brzy.
„Vy dva ji ponesete a já s Teal´cem vás povedeme.“ Daniel se chystal něco říct, ale když slyšel zvuk okovaných bot, zmlkl. Vzal Sam za nohy a naznačil Mitchellovi, aby ji vzal pod pažemi.
K bráně to bylo celkem daleko, ale měli štěstí, že jim svobodní jaffové cestu celkem pročistili.
V prostoru brány žádní živí nepřátelé nebyli. Teal´c překročil mrtvá těla strážců a Jack se díval ke dveřím. Daniel a Mitchell nesli Sam ke schodům vedoucím k bráně.
„Zadej X638.“ Teal´c se na Jacka podíval a zvedl obočí. Mitchell přenechal Sam Danielovi a přidal se k Jackovi, který stál u dveří.
„Jacku?“ Ten přešel k němu a dal Sam ruku kolem pasu.
„Tok´rové to z ní mohou dostat ven.“ Jakmile Teal´c uslyšel slovo Tok´rové, začal zadávat adresu.
„Teal´cu, ty a Daniel půjdete první. Řeknete Tok´rům o co jde, aby na nás nastříleli. Já vezmu Sam. Mitchelli, vy nás budete krýt.“
A když sedmý zámek zapadl, všichni přikývli.
Bylo slyšet kroky jaffů. Daniel a Teal´c prošli horizontem událostí. A když Jack zvedal Sam do schodů, vtrhl do místnosti jaffa. Bylo slyšet automatickou zbraň plukovníka Mitchella. Jack se Sam prošel bránou a Mitchell se rozběhl okamžitě za ním.
Vyletěli na druhé straně červí díry. Jack se stočil a držel Sam co nejblíž k sobě. Několikrát se přetočili a on se ji snažil co nejvíc chránit. Dopadli na zem tak, že on ležel nahoře. Mitchell vyběhl hned za nimi, přeskočil je. Daniel a Teal´c sledovali bránu a za okamžik se k nim připojil i plukovník Mitchell. Červí dírou sem proletěla střela z tyčové zbraně a zasáhla zeď, u které stál Mitchell, ten se včas sklonil. Teal´c a Daniel zůstali stát po straně brány a Jack svým tělem stále kryl Sam, aby ji nezasáhla střela z tyčové zbraně nebo nějaké úlomky.
Cítil, že se pod ním Sam pohnula. Zvedl hlavu, aby se na ni podíval. A jakmile měla dost místa, udeřila ho hlavou do obličeje. Okamžitě mu zlomila nos a oba dva byli celí od krve. Sam využila toho, že se Jack chytil za nos a odstrčila ho pryč. Snažila se kleknout si, aniž by použila svoje ruce, protože je měla stále svázané za zády.
Zpoza Jacka vyšla rána. Podíval se na Sam, měl strach, že ji ta střela zasáhla. Její oči zažhnuly, ale zůstal vzpřímená. Jack ji chytil rukou celou od krve za tričko. A druhou rukou sáhl po zbrani, ale jeho zat byl pryč. Takže vytahoval svou pistoli.
Upoutal ho pohyb, který viděl za Sam. Než se brána zavřela, prošli jí tři jaffové. Jeden zůstal ležet díky plukovníku Mitchellovi na schodech. Daniel se schoval za DHD, když jeho směrem vypálil druhý jaffa. Toho zasáhl svou tyčovou zbraní Teal´c. Třetí jaffa mířil přímo na Sam.
Jack svou pistoli neměl připravenou včas. Sam vykřikla a prudce zaklonila hlavu. Jack ji chytil za paži a vystřelil. Kulka prošla vakem toho jaffy a zabila symbionta, dalšími dvěma výstřely se Jack přesvědčil, že jeho zásah byl smrtelný. A to, že ho ještě střelil do krku, bylo ze vzteku.
Sam padala dopředu, Jack ji zachytil a viděl, jak jí z dolní časti krku teče pramínek krve. Přímo z oblasti páteře. Ten jaffa se snažil zabít symbionta a společně i Sam. Když zkolabovala, zasvítily jí oči. Jack jí vyndal roubík.
„Nařídil mě zabít. Jak mohl?“ Daniel, Teal´c i Mitchell přešli k Jackovi a Sam. Teal´c ji zvedl, Daniel se sklonil k Jackovi a podal mu ruku.
„Chceš pomoct?“ Jack se ho chytil a Daniel ho postavil na nohy.
„Díky Danny.“ Řekl a podíval se do obou chodeb, které odtud vedly. „Proč se žádný Tok´ra nepřišel podívat, co se tu dělo?“
„To je důležitá otázka, O´Neille.“ Řekl Teal´c, posadil Sam a opřel ji o stěnu. Otočil se k ostatním. „Jdu prohledat tuhle chodbu.“
„Dobrý nápad. Vezmi si s sebou Mitchella. Daniel a já zůstaneme s Carterovou.“ Mitchell vyskočil a vydal se dolů chodbou za Teal´cem.
„Vstávat Carterová. Vsávat, vstávat.“ Jack pozorně sledoval Sam, zatímco se Daniel upřeně díval do obou chodeb, které odtud vedly. Sam nijak nereagovala. Hlavu měla na ukloněnou stranu, jako by byla hadrová panenka. Jack vytáhl čtyři obvazy a připevnil je kolem rukojeti nože, která jí trčela ze zad. Takže zamezil jeho pohybu a navíc tlakem těch obvazů snížil krvácení.A také jí zvedl hlavu do pohodlnější polohy.
„Něco se mezi váma dvěma změnilo, že?“ Zeptal se Daniel a střídavě se díval do jedné a druhé chodby. Sledoval, jestli se v některé z nich něco nepohne.
„Nemyslím si, že právě teď je vhodná doba na to, abychom o tomhle mluvili.“ Zavrčel svou odpověď Jack, vstal a přidal se k Danielovi.
„Pokud se něčeho bojíš, tak nikdy nebude vhodná doba.“
Jack na to neodpověděl. Podíval se zpátky na Sam a potom na hodinky. Chtěl, aby si Teal´c a Mitchell pospíšili. „Takže?“
„Danieli.“ Znovu zavrčel Jack.
„Nepřestanu s tím jenom proto, že ty to chceš.“ Usmál se Daniel a otočil hlavu na druhou stranu, aby si toho Jack nevšiml. „Už nejsi její velící důstojník.“
Jack si povzdechl.
„Pokud a znovu opakuji pokud, já a Carterová máme přemýšlet o tom, že bychom byli víc než jen spolupracovníci a přátelé, pak od okamžiku, kdy jsem odešel z SGC až po současnost, potřebujeme mnohem víc času.“ Řekl Jack a vrátil se k Sam. Klekl si, aby jí viděl do tváře. Zkontroloval její puls. Byl povrchní, ale pravidelný.
„Proč? Vždyť už jsi pryč měsíce?“
„Kdyby k něčemu došlo, lidi by pořád věřili, že mezi náma něco bylo, ještě než jsem z SGC odešel. A jenom náznak něčeho takového by mohl pošpinit její kariéru.“
Daniel zkontroloval obě chodby.
„Na tom, jak dlouho budeš pryč, nezáleží. Lidi stejně budou věřit, že vy dva spolu něco máte už hodně dlouho. A to, že budete čekat, na tom nic nezmění.“ Jack se zamračil, ale Daniel se na něho nedíval.
„A taky pochybuji, že bys nějak mohl zničit Sam kariéru. Udělala si sakra jméno. A pokud by tu byl jen náznak, že odejde z SGC, tak tu jsou tucty spolupracovníků, i z řad civilistů, kteří by ty ostatní překřičeli. Už jsou tady.“
Jack by Danielovi rád odpověděl a zasvětil ho do světa, který si armáda sama vytvořila. Ale na druhou stranu byl rád, že už odtud brzy odejdou. Když do místnosti s bránou vešel Teal´c, Sam pomalu otevřela oči. Teal´c položil na podlahu velký kus kmene, těsně za ním vešel Mitchell, který měl co dělat, aby unesl velkou bednu.
„Pane?“
„Hej. Ospalče. Jak se cítíte?“
„Toho goa´ulda zasáhli. Myslím, že umírá. Pokud by už nebyla nemocná, mohla by se z toho dostat, ale….“ Pohledy Sam a Jacka se uzamkly. To, že v jejích očích vidí smutek a strach, ho vyděsilo.
„To si ze mě děláte legraci! Všechno to sem táhneme, abychom se dověděli, že ta zatracená věc si klidně umírá. No aspoň se toho zbavíte a já tu bednu nebudu muset zase zvedat.“
Usmál se plukovník Mitchell a potom se zadíval na tu obrovskou bednu. Daniel měl ve tváři bolestný výraz a Jack s Teal´cem se na Mitchella chladně podívali. „Co? Co?“
„Když goa´uld umírá, uvolní se jedovaté látky, které zabijí hostitele.“ Odpověděl mu Daniel.
Když si Mitchell uvědomil, co to znamená, ve tváři se mu objevila lítost.
„Sakra, myslím, že jsem o tom četl..“ Poškrábal se Mitchell na krku. Z toho, jak se na něho ostatní tiše dívají, byl nervózní.
Jack pomohl Sam vstát a Daniel se postavil po jejím druhém boku.
„Teal´cu,zadej adresu domů. Vrátíme se na ošetřovnu a uvidíme, jestli s tím mohou něco udělat.“

Sam ležela na posteli a měla na sobě nemocniční košili, která toho vzadu tolik odhalovala, že jí to bylo nepříjemné. Doktoři a vědci chodili sem a tam, prohlíželi ji a ptali se jí na spoustu věcí. Jack a Teal´c to všechno sledovali. Doktorka všechny, kteří tu nemuseli být poslala pryč. Měla obavy, aby si umírající goa´uld nenašel nového hostitele. Jack věděl, že tohle se nemůže stát, ale generál Landry se řídil jejím doporučením a on nechtěl nijak jeho pozici na základně snižovat tím, že s jeho rozkazem nebude souhlasit.
Daniel byl spolu s doktory a vědci v laboratoři. Byli to ti stejní, kteří neustále něco chtěli od Sam. Sledovali video záznam, jak To´k´rové odstraňuji Osirise z těla Sarah. Zopakovali všechno přesně tak, jak viděli, ale nefungovalo to. Měli potřebné přístroje. Znali postup. Ale stejně se nikam nedostali!
„Co neděláme nebo co nemáme, co dělali a měli oni?“ Ptal se Daniel ostatních v místnosti. Jediný, kdo se odvážil mu odpovědět, byla Haileyová.
„Oni měli symbionty.“ Daniel se otočil a podíval se na ni. „To proto vy a ani já nemůžeme ovládat ozbrojenou ruku.“
„Opravdu si myslíte, že je to tak jednoduché?“
„Zkusili jsme všechno. Tohle jediné zbývá.“ Narovnala se a vstala.
„Ale jediný, kdo může ovládat goa´uldskou technologii, je Sam.“ Naříkal Daniel.
Haileyová si vzpomněla na výkřik Sarah, když jí odstranili z těla Osirise.
„Ale není jediná, kdo to na Zemi dokáže.“ Daniel se otočil k videu, tohle se mu vůbec nelíbilo. Potřebují Sarah a on dobře věděl, že se do SGC nebude chtít vrátit. A taky věděl, že on jediný je schopný ji přesvědčit, aby s tím souhlasila.
Zavolal jí a stálo ho to hodně práce, aby ji přesvědčil, aby přiletěla a zašla si s ním na kafe do kavárny nedaleko od základny. Váhala, ale on ji dokázal přesvědčit. Od okamžiku, kdy svou myšlenku Haileyová vyslovila, uplynulo pouze osm hodin. Sarah teď stála v laboratoři Sam a zkoušela svou schopnost ovládat goa´uldskou technologii. Když to zařízení zasvítilo, Jack zasyčel svoje ano. Daniel viděl, jak Sarah zbledla. Zvedl ruku a chytil ji za loket. Bolest a smutek, který viděl v jejích očích, se odrážely v těch jeho. Jack si uvědomil, jak se asi cítí a zmlkl.
Sarah požádala, aby se mohla podívat na video, kdy odstraňovali Osirise. Daniel se jí to snažil vymluvit. Trval na tom, že jí vědci všechno vysvětlí, tak proč by se na to měla dívat. Odmítla to. Potřebovalo vidět to zařízení přímo v činnosti. Dívala se na to dvakrát. Když ty záběry viděla propoprvé, začala se třást a zbledla.
„Tohle můžu zvládnout.“ Řekla tiše, ale pevně. Daniel ji chtěl chytit za ruku, ale nakonec to neudělal. Sledoval ji, jak vchází na ošetřovnu. Sam se na ně podívala, tohle ji šokovalo. Posadila se.
„Já vás cítím. A vy?“ Naklonila Sarah hlavu, když promluvila.
„Ano, je to trochu zvláštní. Jste si jistá, že tohle opravdu chcete?“
„Ne, ale potřebuji to udělat.“ Řekla Sarah a přiložila Sam na krk kovovou sondu. A když se Sam chytila okraje postele, bylo vidět, že jak je Sarah napjatá. Jack se postavil z druhé strany. Přitiskl se bokem k jejímu rameni a uchopil Sam za hlavu, aby zůstala v klidu ležet. A než jí zasunula sondu hlouběji, podívala se Sarah na Daniela. Sam vykřikla, ale Jack ji pevně držel. Sonda začala hučet. Sarah zavřela oči. Jak se soustředila, objevily se jí kolem úst vrásky. Otočila sondou a vnikla tak Sam hlouběji do krku. Z otvoru vytáhla nepatrně se hýbajícího goa´ulda. Doktorka sondu, kolem níž byl symbiont obtočený, převzala a hodila ji do nádoby.
Sam tekla krev a tiše naříkala bolestí. Pevně se držela okraje postele, až jí zbělely klouby na rukou. A když Jack slyšel, jak opěrky se po stranách postele pohybují, měl z toho husí kůži. Sarah vzala *helaing device* (pořád nevím, jak tomu říkají česky a žádný návrh jsem nedostala), natáhla si je na ruku a jeho záření namířila na obrovskou, otevřenou ránu.
Sam po tvářích tekly proudy slz, ale bylo slyšet jen její tichý nářek, nic víc. Postupně se začala uklidňovat. Jack jí otřel slzy na tvářích. Jakmile se rána zavřela, Sarah se sesula na postel.
Daniel jí pomohl, aby se mohla posadit na židli.
Jack zvedl Sam a přitiskl si ji k sobě. I když měla červené a opuchlé oči od pláče, byla nádherná. Byla živá a zdravá. Cítil, jak moc je šťastný a začal se usmívat. Sestra ho poslala pryč a zatáhla závěs.
„Nevím, jak vám mám poděkovat. Vím, že vás to stálo hodně sil, jak psychických tak i fyzických. Ale pro mě to znamená víc, než vám můžu říct.“ Řekl Jack Sarah. Ta se usmála a přikývla. Danielovi úplně zářily oči.
„Pro mě to bylo stejně důležité jako pro vás a podplukovníka Carterovou. Udělat to, znamenalo využít mé strašné zkušenosti pro dobrou věc. Možná se díky tomu mohu něčemu naučit.“ A stiskla Danielovu ruku, kterou měl položenou na jejím rameni.
Když sestra závěs zase odtáhla, Sam na sobě měla čistou košili. Byla vyčerpaná a zavíraly se jí oči. Jack u ní seděl, dokud neusnula.
Sam propustili z ošetřovny druhý den ráno. Jack jí nabídl, že ji odveze domů a ona to s radostí souhlasila. Když vycházeli ze základny, překontroloval si svůj mobil. To, že měl patnáct zpráv, ho překvapilo.
„Copak se tady asi dělo, když jsme byli tu chvilku pryč?“ A ukázal Sam sloupec zpráv.
Ta jen pokrčila rameny a zeptala se. „Znáš to číslo?“
Otevřel jí dveře a obešel auto. „Mohlo by to být číslo Leslie, ale to s určitostí zjistíme, až budeme u tebe. Zapomněl jsem jí zavolat, že tady nebudeme. Zavolám jí a dám jí vědět, že už ji nepotřebujeme.“ Řekl Jack, zastrčil klíček do zapalování a vycouval ze svého parkovacího místa.
„A co kdybychom jí řekli, že už jsme zpátky a že se může za náma zastavit, pokud chce.“
„Sam?“
„Něco jí dlužím.“ Řekla Sam a tvářila se zcela vážně, za to Jack se tvářil zmateně. Když přijeli domů, Jack si ověřil, že to číslo opravdu patří Leslie. Nechala taky zprávy na záznamníku. Bylo zřejmé, že měla obavy a taky hrozila, že zavolá na policii, jestli jí nedají vědět, že Sam je v pořádku.
Jack jí tedy zavolal, omluvil se a předal Leslie zprávu od Sam. Leslie jela přímo k nim.
Sam si zase nasadila svoje černé brýle a lehla si na pohovku. Jack se rozhodl, že do tohohle se plést nebude. Otevřel Leslie dveře a potom předstíral, že má spoustu práce v kuchyni. Leslie šla za ním.
„Proč jste ji odvezl, když jsme zrovna udělaly takový pokrok?“
„Bylo tu nezbytné.“
„Nezbytné?“ Dala si Leslie ruce v bok.
„Řekl jsem vám, že vám to po telefonu nemůžu vysvětlit a nemůžu vám to vysvětlit ani teď.“
Řekl Jack a naléval si mléko, aniž by se na Leslie podíval. Ta to vzdala a šla za Sam. Vytáhla z tašky jejich komunikační zařízení a napsala Sam zprávu.
*Jsem ráda, že jste zpátky, můžeme pokračovat v naší práci?* Sam si to přečetla a musela potlačit svůj úsměv.
„Nemám zájem.“ Zmačkala papír a zahodila ho. Přistál Leslie těsně u pravé nohy. Ta si povzdechla a sevřela rty. Zadívala se na Jacka a napsala další zprávu.
*Udělaly jsme pokrok. Nehodíme to přece za hlavu. Budeme se věnovat psaní.* Tohle Sam šokovalo. Ona se přece naučila psát už ve třech letech!
„Běž se projít, prcku. Nemám zájem.“ Leslie vstala, prudce vydechla, šla k psacímu stolu. Vyndala z něho nějaké papíry, pero a pravítko. Vrátila se k pohovce a všechno to položila Sam do klína. Ta to všechno položila vedle sebe na pohovku. Leslie zvedla Sam ruku a nutila ji, aby si vzala pero. A najednou, aniž by si Leslie uvědomila, co se stalo, ležela obličejem dolů na pohovce a ruce měla za zády. Sam se k ní naklonila a šeptala jí do ucha.
„Nemůžu uvěřit tomu, že jsem byla natolik hloupá, že jsem vám dovolila, abyste mě polila studenou vodou. A dneska je den, kdy poznáte, že nemůžete svoje klienty nerespektovat. Mám to štěstí, že jsem velice dobře trénovaná pro boj zblízka. A i když jsem zraněná, klidně vám nakopu ten váš malý, vyzáblý zadek. Jo, slyšela jste dobře….jste malá.“ Leslie byla ohromená. Ztěžka dýchala, ale zůstala klidně ležet.
„Promiňte.“ Pustila ji Sam.
„Máte na to, abyste byla dobrá terapeutka, ale budete muset svoje chování změnit. Ne každý by měl s vámi tolik trpělivosti jako já. Můžete být šťastná, že máte stále svoje zaměstnání a že jste celá.“
Leslie přikývla. Sam si sundala brýle a Leslie se zhluboka nadechla.
„Jak je …“ Do pokoje právě vešel Jack a usmíval se.
„Jak jsem říkal, byl to důležitý výlet.“ Leslie znovu přikývla. Sam jí podala ruku.
„Hodně štěstí a vzpomeňte si na mě, kdykoliv vás váš pacient setře.“ Leslie se trochu usmála.
„Vzpomenu, slibuji.“ Řekla Leslie a odešla, aniž by se otočila.
Kdyby riskovala jeden pohled zpět a mohla vidět skrze dveře, tak by viděla, jak generál O´Neill objal podplukovníka Samanthu Carterovou a vášnivě ji políbil. Jak by řekl Daniel, věci se změnily.
KONEC!!!!