Titul: Nesmiřitelný
Autor:
Překladatel: Alis
Žánr: Romance/drama
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Středně dlouhé
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Ano... kletby existují a mohou zabíjet...

__________________________________________________________

V Sam to vřelo, byla rozčílená, vzteklá. K tomu, aby popsala, jak moc je právě teď naštvaná, neměla dostatek slov. V podstatě se po tom fiasku, které způsobil její CO, vyřítila ze zasedačky. Jednoho takového dne ho opravdu zabije.

Dnes ráno ji zavolali na krátkou poradu, kde byli SG2 a generál Hammond. Nevěděla, proč ji zavolali, ale nebyla zase tak překvapená tím, že tu byl Jack O´Neill. Usmál se a mávl na ni, aby se posadila vedle něho. Poradu zahájil major Feretti.

„Planeta P3X 919 se jeví jako neobydlená. Nicméně jsme tady zjistili v jedné z utěsněných jeskyní energii, založenou na použití naquadahu. To utěsnění jsme vyhodili do vzduchu, ale to zařízení je umístěno asi tak třicet stop dole. Opravdu potřebujeme majora Carterovou. Vypadá to, že ideální bude spustit ji dolů, aby se na to mohla podívat. a pokud je to něco, co stojí za to, můžeme to pod jejím vedením vytáhnout.“
Feretti se podíval na Sam, usmál se a potom tázavě zvedl obočí směrem k Jackovi.
„Takže Jacku, můžeme si majora Carterovou půjčit?“
Sam se tvářila zcela nezaujatě, jen se mírně natočila k Jackovi a očekávala jeho odpověď.
„Dobře Feretti, můžeš si ji půjčit, ale mám tři podmínky. Zaprvé nesmí se ušpinit, zadruhé dovedeš ji zpátky bez jediného škrábnutí a zatřetí, pokud ji nepřivedeš během dvanácti hodin, budeš muset něco připlatit.“
Všichni muži, co seděli u stolu, včetně generála, se usmáli. Sam to ale nepobavilo. Zle se na plukovníka podívala a potom se obrátila na generála. „Ráda bych šla, pokud mě potřebují, pane.“
O´Neill se pokusil její pozornost získat tím, že se na ni omluvně usmál, ale Sam ho ignorovala. Po zbytek porady jen poslouchala a na něho se nedívala. Okamžitě, jak jim dal generál rozchod, vstala a odešla. A taky byla ráda, že si plukovníka zavolal generál. Fajn, možná jí dá pokoj.

Takže Sam byla rozzlobená, plukovníkův vtípek ji nepobavil a teď má zhruba hodinu na to, aby zašla na prohlídku a připravila se. Vtrhla na ošetřovnu a byla ráda, že tentokrát ji prohlédla jedna ze sester. Janet má ráda, ale její přítelkyně je moc důkladná a na to ona dnes neměla čas.

Přesně včas byli Sam a SG2 připraveni na rampě, právě zapadl poslední zámek a rozzářila se modrá hladina brány. Generál Hammond jim mávl a popřál jim šťastnou cestu. Koutkem oka Sam zahlédla plukovníka a viděla, jak na ni zamával. Pokoušela se ho ignorovat, ale nikdy se na něho nedokázala dlouho zlobit. Otočila se a usmála se na něho způsobem, kterým se usmívá jen na něho. A než prošla bránou, zamávala mu. Ale tehdy plukovník nevěděl, že to bude její poslední úsměv, na hodně dlouho.

Sam a SG2 šli asi tři kilometry od brány ke vstupu do té jeskyně. To, čím byl vchod utěsněný, bylo rozpůleno. Sam trvala na tom, aby to vyfotili pro Daniela, který by to mohl rozluštit a poručík Corelli to udělal. Ferettiho tým měl s sebou speleologickou výstroj a zařídili také jakési osvětlení. To zařízení bylo vidět přímo pod nimi, ale jinak byla jeskyně tmavá a nebylo nic vidět. Nezjistili žádné známky života a tak připravovali Sam ke spuštění.
Pomalu ji spouštěli dolů k tomu zařízení. Sam měla malou kameru, aby mohla pořídit záznam, kdyby tu byly nějaké stopy nebo artefakty.
Jak pomalu klesala, viděla na stěnách nějaké tvary. Když dosáhla dna, šokovaná zalapala po dechu. Uviděla kolem sebe spoustu těl, nejméně sto, byly to děti, staré tak osm, devět let. Tím, že je obklopoval studený jeskynní vzduch, byly mumifikovány. Na tváři měly stále výraz utrpení a když to Sam viděla, udělalo se jí špatně.
Ztěžka dýchala, vzduch tu byl zatuchlý. Roztřeseně nafilmovala to, co v jeskyni bylo a záznam poslala do sondy.
Když to Feretti uviděl, otřáslo jím to. „Sam, jste v pořádku, máme vás vytáhnout?“
Sam se otřásla a snažila se uklidnit. „Ne Lou, je mi fajn. Jen mě to nechejte dokončit.“ Prohlédla to zařízení a došla k závěru, že to byla nějaká plynová bomba a že je to pro ně téměř bezcenné. Vedle toho zařízení stála láhev, která byla ozdobená a bylo na ni něco napsáno goa´uldským jazykem. Sam ji zvedla a když se jí ta láhev roztříštila v ruce a jeden z kousků se jí ostře a hluboko zaťal do dlaně, zajíkla se. Z lahve se vyvalila bílá mlha a obklopila ji a potom se ztratila. Sam se otřásla, měla takový zvláštní pocit, byla to nedefinovatelná hrůza a mráz.
Posbírala kousky láhve a zavolal na Loua, aby ji vytáhli.

Vraceli se zamyšlení k bráně, byli zticha. Corelli se pokoušel mluvit se Sam, ale ona mu neodpovídala. Na dlani měla obvaz, ale cítila, že krev začíná prosakovat skrz. Když prošli bránou, podala svůj batoh a zbraň čekajícímu vojákovi. Aniž by promluvila, otočila se odcházela do sprchy. Z ruky ji stékala krev, ale ona se na to jen apaticky dívala, přemýšlela o tom, že to bude asi potřeba zašít.

Jack sledoval její sklíčený odchod a hned spěchal za Ferettim. „Sakra Lou, co se tam stalo? Co je se Sam?“
Ten si povzdechl a pokynul Jackovi, aby šel s ním. „Bože Jacku, kdybychom tušili, co tam dole je, tak bychom ji tam nikdy nespustili. Bylo to jak z nějakého hororu. Těla, nejmíň stovka a samé děti. Seděly opřené o stěnu. Sam říkala něco o časované plynové bombě, která pocházela od goa´uldů. Ale ty děti zemřely ve velkých bolestech. Jejich obličeje byly hodně zachovalé. No a Sam je osobně viděla hodně z blízka. Dokončila svůj úkol, ale …. no řekněme, že na zpáteční cestě byla velice zamlklá.“
Jack přikývl a povzdechl si. „Ok Lou, já si s ní promluvím. Jak znám Sam , tak to drží v sobě a chová se jako správný voják. Uvidíme se na poradě.“ Řekl Jack a vydal se ke sprchám, doufal, že tady Sam ještě zastihne. Zjistil, že už je pryč a tak šel na ošetřovnu, což byla její druhá zastávka.
Sam tu tiše seděla, zatímco Janet pobíhala kolem její zraněné.ruky. „Sam, tohle je opravdu škaredé. Co jsi si myslela? Proč sis to pořádně neobvázala?“
Sam měla svěšenou hlavu a dívala se na bílé prostěradlo před sebou. Vypadalo to, jako by Janet ani neviděla a ani neslyšela. A taky jako by si ani nevšimla, že sem plukovník přišel.
Jack přešel k ní a položil jí ruku na rameno.
„Hej Carterová, slyšel jsem , že tam dnes žádná zábava nebyla.“
Sam jen tiše přikývla a podívala se na něho. Byla bledá a její pohled byl otupělý. Jack se na ni usmál a otočil se na Janet. „Doktorko, bude v pořádku?“
Janet dala Sam injekci a začala ránu zašívat. „Ano plukovníku, ale chce to devět stehů. A taky to bude nějakou dobu bolet.“
Vypadalo to, že Sam si toho, co se kolem ní děje, nevšímá a dokonce, když jí doktorka na ránu přitiskla obvaz, ani neucukla. Jack si dřepl a podíval se jí do tváře. „Akorát je čas na poradu Sam. Počkám a půjdeme spolu.“
Sam mu tiše odpověděla. „Dobře pane, myslím, že Janet už je skoro hotová.“ Janet ji ránu obvázala a Sam seskočila z postele. Místnost kolem se rozhoupala. Zalapala po dechu, Jack ji přidržel a ustaraně se na ni zadíval.
„To je v pořádku pane. Jenom jsem vstala moc rychle.“
Jack se zamračil, ale nic neřekl, vyšli z ošetřovny a on ji pozorně sledoval až do zasedačky.
Toho dne později večer seděla Sam na pohovce a upřeně hleděla na blikající obrazy nějakého starého filmu. Měla zvláštní pocit, jako by byla oddělena od svého těla. Jako by z určité vzdálenosti sledovala sama sebe. Celou poradu bojovala s pocitem, jako by byla v transu, něčím omámená. Zašla za Danielem, jestli něco zjistil z textu na rozbité lahvi. Plukovník šel s ní a vyhnal ji pryč s tím, že má jet domů a odpočinout si. A aby si byl jistý, že to udělá, raději ji domů zavezl sám. Když mu Sam poděkovala a nechala ho sedět v autě, cítila, že ji ustaraně na její cestě k domu sleduje.
Neměla chuť na jídlo a na to, aby si s někým povídala už vůbec ne. Takže vypnula mobil a také záznamník. Schoulila se do klubíčka na pohovce a zůstala tam několik hodin.
Pomalu usínala při ztlumeném zvuku televize.

Jack seděl doma, v ruce měl pivo. Měl o Sam obavy a byl by radši, kdyby ji nenechal samotnou. Něco nebylo v pořádku a on musí zjistit, co to je. Položil pivo, vzal si klíče, hodil na sebe bundu a vyšel ze dveří. Měl namířeno k Sam domů.
Když přijel k jejímu domu, viděl skrze okno obývacího pokoje blikající televizi. Zvedl ruku, aby zaklepal, ale měl strach, že ji vzbudí. Chvíli hledal mezi svými klíči, až našel ten od jejího domu a tehdy ji slyšel křičet.
Sam se zmítala na pohovce, křičela strachem a bolestí. Ve své mysli byla úplně jinde. Byla zpátky na planetě, kde našli to goa´uldské zařízení. Před ní stál muž, ale nebyl to člověk. Byl vysoký nejméně sedm stop a byl jako by z mlhoviny. Jeho obličej byl bílý stejně jako vlasy. Jeho oči měly zvláštní odstín, byly téměř růžové. Měl dlouhé zahnuté nehty a velice dlouhé zuby, které mu po stranách vykukovaly ze rtů. Když otevřel pusu, aby promluvil, ze zubů mu kapala krev a byl z něj cítit pach smrti.
„Ty jsi vypustila nesmiřitelného, tvoje utrpení bude nekonečné.“
A při těchto slovech se k ní naklonil a svými nehty jí přejel přes břicho, kde po nich zůstaly roztřepené krvácející šrámy. Potom ustoupil a zmizel, když Sam vykřikla bolestí.

Jack vtrhl do domu a horečně hledal to, co ji ohrožovalo. Viděl, že Sam leží na pohovce a uvědomil si, že se jí něco zdálo. Klekl si vedle ní na podlahu a zatřásl s ní.
„Sam, vzbuďte se, Sam, no tak.“ Lehce ji poplácal po tvářích, aby ji probral k vědomí a když se jí zachvěla víčka a otevřela oči, s úlevou si oddechl.
Když se snažila posadit, pomohl jí a potom si klekl před ni. Držel její ruce mezi svýma a třením se je snažil zahřát. Sam přerývavě dýchala a třásla se. Jack vstal a zvedl ji.
„No tak, Sam. Já vás uložím do postele, abyste se zahřála. Jste v bezpečí, slibuji.“
Zavedl ji do ložnice, odhrnul jí přikrývku a natřepal polštář. Potom se k ní otočil, rozsvítil lampičku na nočním stolku. Vzal ji do náruče a pomalu ji položil na postel. Zakryl ji a posadil se vedle ní, stále se třásla. Tiše na ni mluvil, aby ji uklidnil.
„Je to lepší Sam, že ano? Je vám teď tepleji? Až se budete cítit ještě lépe, udělám vám čaj a zamknu váš dům. Ale samotnou vás nenechám. Zůstanu tady, ano?“
A když lehce přikývla, ulevilo se mu. Tohle byla její první normální reakce od okamžiku, co se vzbudila.
„Chcete mi o tom povědět Sam?“
Povzdechla si a snažila se posadit. Jack se natáhl k ní a dal ji pod záda další polštář. Potom ji přikryl ramena.Sam se na něho podívala a když viděl slzy na jejích tvářích, dojalo ho to.
„Byla jsem zase zpátky na té planetě a přede mnou stál muž. Řekl mi, že je nesmiřitelný a že já jsem ho pustila ven. Říkal, že mě bude mučit a potom ke mně natáhl ruku a jeho dlouhými drápy mě škrábl. Cítila jsem, jak se do mě zaryly a vykřikla jsem. A potom se prostě ztratil a já jsem se probudila.“
Jack přikývl, zlehka ji stiskl. „To, že máte takový sen mě nepřekvapuje, po tom co jste viděla.“
Sam zavrtěla hlavou. „Tohle nebylo jako obyčejný sen. Ani jako vzpomínky Jolinar. Bylo to, jako bych tam opravdu stála před ním. Cítila jsem ho a taky to, jak se jeho nehty zarývají do mé kůže. Stále to ještě bolí.“
Jack se zamračil a nadzvedl se. Potom stáhl pokrývku a položil ruce na okraj Samina trička. Tričko, které na sobě měla, bylo tmavé, ale byly tu viditelné mokré skvrny na jejím břiše. Podíval se na ni, jestli mu dovolí to zkontrolovat a Sam přikývla. Jack zlehka tričko nadzvedl. Sam ucukla, když se látka odlepila od její kůže a on prudce vydechl, když na jejím břiše uviděl hluboké krvavé stopy, které stál mírně krvácely.
„Bože Sam, k čertu kdo vám tohle udělal?“ Zvedl se z postele a šel do koupelny, navlhčil žínku a vrátil se zpět. Jemně jí rány vyčistil a když Sam zasténala bolestí, skousl si ret. „Musíme se vrátit do SGC. Zavolám Janet, aby tam na nás čekala. Tady jde o něco hodně divného.“
Jack ji opatrně zabalil a odvedl ji k jeho autu. Při řízení ji pevně držel. Když zastavili na křižovatce, zavolal Janet. Bude na ně čekat na ošetřovně. Zbytek cesty probíhal za stísněného ticha.
Sam ležela na ošetřovně, Jack seděl co nejblíž k ní a měl ruku položenou na jejím stehně. Janet se věnovala jejím zraněním, které opatrně vyčistila.
"Sam, tohle se nedá zašít. Ale musím to pořádně vyčistit. Takové škrábance od nehtů mohou způsobit velice nepěknou infekci."
Janet svou práci dokončila a dala Sam několik mašliček na ty nejhlubší rány. Potom je ještě obvázala. Dala jí lehké sedativum, úsměvem ji ujistila, že je vše v pořádku a potom vystrčila plukovníka z místnosti pryč.
Oba Sam sledovali přes sklo z místnosti nad pokojem.
"Není neobvyklé, že vás podvědomí vede k sebeublížení, když někdo prožije něco hodně děsivého. Sam se zřejmě nemohla vyrovnat s tím, co tam viděla a tohle je způsob, jak si s tím poradit. Způsobit si fyzickou bolest odvede její pozornost od bolesti emocionální."
Jack zavrtěl hlavou. " Janet, tohle by si Sam sama nikdy neudělala. Byl jsem tam, když se to stalo. Na její ruce jsem celou dobu dobře viděl."
Janet si povzdechla. "Já sama tomu taky nechci uvěřit, ale tohle si mohla udělat ten večer kdykoliv předtím, než jste k ní přijel. Myslím si, že k tomu budeme zřejmě muset přivolat doktora McKenzieho."
Jack zlostně potřásl hlavou. "Sam si tohle neudělala, Janet. Já vím, že ne. A pokud to povíme Hammondovi a přizveme McKenzieho, tak ji zkazíte kariéru a taky vaše přátelství. Dejte mi možnost, abych zjistil, o co tady jde, prosím."
Janet zdráhavě přikývla. "Okay plukovníku.Dám vám několik dní, ale Sam musíme po celou tu dobu pozorně sledovat. Nechci, aby se tohle chování dál stupňovalo."
Jack se na ni hřejivě usmál. a stiskl jí rameno. "Díky doktorko. Slibuji, že ji nespustím z očí a dostaneme se tomu na kloub. Sam bude v pořádku. Musí být."
Když Teal´c a Daniel slyšeli, že se něco stalo, přišli na ošetřovnu. Posadili se kolem postele, kdeSam ležela a sledovali ji, jak spí. A přitom si o tom všem povídali.
Daniel si zajel zjevně se třesoucí rukou do vlasů a zadíval se na Jacka.
"Bože, to je hrozné. Měl jsem přitelkyni, která si začala způsobovat řezné rány. Prostě se nemohla vyrovnat s něčím hrozným, co se jí stalo. Potřebovala hodně pomoct, než se vrátila do bodu, aby mohla normálně dál žít."
Jack vyskočil na nohy a zle se na Daniela podíval. "Sam si tohle neudělala. Sakra. Jak si to vůbec můžeš myslet. Něco jí ublížilo, vyděsilo. A my jí musíme pomoct."
Daniel se na něho zamračil. "Podívej se na jednotlivá fakta Jacku, v tom pokoji s ní nikdo nebyl. Byla tam jen ona. Musela si to udělat sama a tím, že to budeš odmítat, tak jí nepomůžeš. Myslím, že bychom pro ni měli zajistit nějakou speciální péči."
Teď už byl Jack rozzuřený. Nenávistně se na Daniela otočil a vyštěkl na něho. "Sakra Danieli, proč odtud nevypadneš. Vzpomeň si na Mace´lla, na tu vypolstrovanou místnost. Ty ze všech lidí okolo, bys měl vědět, že se nám mohou přihodit různé divné věci.a taky bys měl Sam víc věřit. Pokud tady být pro ni nechceš, tak potom běž. Nemůžu uvěřit, že jsem ti kdy považoval za přítele."
Teal´c vstal a položil Jackovi ruku na rameno. "O´Neille, tvoje slova nepomohou Samanthe Carterové se zotavit. Já také nevěřím, že si ta zranění způsobila sama. Ale potřebujeme, aby nám Daniel Jackson pomohl." Teal´c se obrátil na Daniela. "A ty Danieli Jacksone musíš otevřít svoje oči a srdce. Uvědomit si, že tě tvoji přátelé potřebují. A teď se přestaňte hádat a posaďte se, abychom mohli prodiskutovat kroky, které podnikneme."
Jack se posadil, Daniel na chvíli sklopil zrak a potom zvedl ruku a přejel Sam po paži. Povzdechl si a tiše řekl. "Je mi to líto Jacku. Sam nás potřebuje a já tady zůstanu, abych jí pomohl."
Jack přikývl, ale stále byl díky tomu, co Daniel řekl, rozčílený.
"Dostal ses někam s tím překladem?"
Daniel přikývl a vytáhl notebook. "Ano. Jde o dialekt goa´uldů a stojí tam asi tohle, zde odpočívá Nesmiřitelný, prokletý navždy ze své temné činy."
Jack zbledl. "Sam mi říkala o tom, co se jí zdálo. Že tam byl nějaký divný chlap, který na ni mluvil a nazýval se Nesmiřitelným. To je ten, kdo jí to udělal."
Ti tři se na sebe šokovaně podívali. Sam tiše zasténala a pohnula se.
Jack se ji pokusil uklidnit, když se najednou prohnula a vykřikla bolestí.
Po klíční kosti ji začala stékat krev. Na krku měla jasně nové zranění. A další se objevilo v zápětí a Sam začala křičet. "Prosím, přestaňte, ne."
Jack i Teal´c se zoufale snažili ji vzbudit a Daniel vyběhl pro Janet. Když se tu objevili, Sam byla v křeči a Jack si ji snažil udržet v klidu. Na tváři se jí objevil dlouhý škrábanec a vypadalo to, že je hodně rozrušená, ale nemohli ji vzbudit. To kvůli těm sedativům, co dostala. Janet jí píchla adrenalin a Sam otevřela oči a začala se třást. Natáhla se k Jackovi a pevně se ho držela, jako by byl tím, kdo jí může zachránit.
Vzlykala a on ji pevně držel. "Chystá se mě zabít, pane. Prosím nedovolte mu mě zabít."
Jack ji držel v náruči. Jeho oči byly vztekem a rozčílením úplně černé. Když viděl Daniel jeho výraz, otřásl se.
"To mu nedovolím Sam. Slibuji. Já toho bastarda zastavím, ať to stojí, co to stojí."
Sam se uvolnila. Jack ji ochrání, věděla, že ano. Nějak to prostě věděla, že on zařídí, že všechno zase bude v pořádku.
SG1 dělali Sam neustále společnost. Daniel se pokoušel dál zjistit něco o Nesmiřitelném. Soustředil se na rozluštění toho, co bylo napsáno na víku hrobky, kde byly ty děti.
Sam se bála usnout a začínala být fyzicky i mentálně vyčerpaná. Jack se snažil ji nějak obveselit, ale nedostatek spánku se na ní začínal projevovat. Sam byla vždycky hrdá na to, že je silná, ale teď se cítila slabá a vyčerpaná. Věděla, že na Jackovi lpí a nenáviděla se za to.
Seděl vedle ní na posteli a bezmyšlenkovitě jí kreslil na paži kroužky. A Sam přitom nakonec usnula.

„Pane, myslím, že asi máte dost jiné práce. Nemusíte tu se mnou zůstávat a hlídat mě jako malé dítě. Můžu si číst nebo dělat nějakou práci na laptopu. Budu v pořádku.“
Jack se na ni na chvíli zadíval a povzdechl si. Znal ji dost dobře na to, aby věděl, že bude mít pocit, že je slabá a bude přemýšlet o tom, jak mu dokázat, že to tak není. Přál by si, aby ho alespoň jednou nechala, aby se o ni postaral. Zvedl jí bradu, aby si viděli do očí.
„Okay Carterová, řeknu vám to právě teď a potom už o tom mluvit nebudeme. Vy jste nejdůležitější člověk v mém životě. Jedna z těch, které mám rád a o které se chci postarat. Nic důležitějšího není. Budu s vámi pokaždé, kdy mě budete potřebovat. Konec diskuse. A teď se uvolněte a já se o vás postarám.“
Sam se na něho maličko usmála a stulila se k němu ještě blíž. Díky němu se cítila bezpečně. A než si to uvědomila, tak pomalu usínala. To jak ji hladil po ruce, ji uklidňovalo. A to, jak cítila jeho pravidelně se zvedající hrudník, ji pomalu uspávalo.
Jack se na ni díval, jak klidně spí. Věděl, že se Sam musí vyspat, ale taky to, že se bojí toho, co by se jí mohlo stát, když usne.
Držel ji a doufal, že se bude cítit alespoň trošku v bezpečí a modlil se, aby jí Nesmiřitelný dal pokoj.

Když Sam spala, cítila, že se něco změnilo. Najednou byla zase na té planetě a stála ve vchodu do jeskyně. Kolem ní se usadila bílá mlhovina a cítila, jak jí do nosu pomalu proniká ten známý pach. A pak tu byl on. Jeho bílá kůže se vytvořila z mlhoviny a jeho růžové oči zářily. Usmál se, napůl děsivě a z jeho vyčnívajících tesáků mu opět kapala krev. Natáhl k ní ruku. Jeho drápy se ve světle zableskly. Ale on se jí sotva dotkl.
„Musela jsi se ke mně vrátit, mé dítě. Čekal jsem na tebe. Tak dlouho jsem byl sám, že jsem se těšil, až tě uvidím.“
Sam se otřásla, když ji jeho pařáty zlehka škrábaly pod čelistí a dál na krku. Když jeho prsty pokračovaly dál směrem dolů, uvědomila si, co má na sobě. Tedy jak je málo oblečená.
Nesmiřitelný si v očekávání olízl rty a Sam s hrůzou věděla, co od ní bude chtít. Zoufale se snažila ohnout, ale zjistila, že je ve své poloze jako by přikovaná.
A on se jen maličko usmál.
„Mé sladké dítě, já ti způsobím nepředstavitelnou bolest a hrůzu. Budeš mě úpěnlivě prosit, abych přestal, ale to já neudělám. Já jsem Nesmiřitelný a jsem neúprosný.“
Sam se otřásla a vykřikla. Jack viděl, jak je neklidná a zlehka si ji k sobě přitiskl. A aby se ji pokusil uklidnit, začal ji hladit po zádech. Když dál tiše křičela, zamračil se.
Nesmiřitelný ji svými drápy roztrhl tričko a sklonil se, aby ji mohl olíznout prso. Svými krvavými drápy je hrubě přejel přes bradavku a Sam opět vykřikla hrůzou.
Jack cítil, jak se proti němu prohnula a natáhl se, aby zavolal Janet. Začal s ní pomalu třást, pokoušel se ji vzbudit, ale ona jen křičela slova, která nebyl schopný rozpoznat.
Nesmiřitelný se vrhl na její bradavku, vtáhl ji do pusy a sál ji a kousal, dokud jí kůže nepraskla a nezpůsobil jí pohmožděniny. Drápy jí přejížděl po už tak zraněném břiše a její zranění tak opět obnovil a zvětšil. Jeho prsty se dostaly až k okraji jejích šortek a začal jí je stahovat dolů. Sklonil se k ní a zašeptal jí do ucha.
„Vezmu si tě a tvoje tělo uvnitř bude hořet, zničím tě zevnitř, dokud nezbude nic jiného než mlhovina a stín, to co patří jen k nočním můrám.“
Sam začala lapat po dechu a po tvářích jí tekly slzy. Rány na prsou byly krvavé a ze zranění na břiše jí opět tekla krev. Ale i když měla strach a cítila bolest, byla stále přimražená k místu, kde stála. Věděla, že na ni Jack volá, ale nesmiřitelný ji držel na úrovni své vlastní existence a ona nemohla jeho sevření prolomit.
Janet i Jack se ji zoufale snažili probudit, plácali ji po tvářích, třásli s ní a dokonce dostala dvojitou dávku adrenalinu. Nic nefungovalo a Janet začínala být čím dál víc zoufalá, když jí srdce začalo nepravidelně bít a když ji skrz její oblečení začala prosakovat krev. Jack ji držel v náruči a šeptal jí. „Sam, prosím vzbuď se. Já tě potřebuji. Odtrhni se od něho. Vrať se ke mně domů.“
Jack se s ní kolíbal sem a tam, měl strach, že by se tentokrát k němu nemusela vrátit. Že ať ji v jejím snu drží cokoliv, nemuselo by jí to tentokrát pustit.
Když se dostal Nesmiřitelný až k jejím bokům, prudce jí stáhl šortky dolů a přitom je roztrhl. Pevně ji chytil za stehna a roztáhl je od sebe. Špičkami svých drápů se do ní zaťal. Posunul se a s výsměchem se na ni zadíval. Teď už byla jeho. Byla proti němu bezmocná a on byl rozhodnutý si každý okamžik užít.
Sam bojovala, aby se ho zbavila. Věděla, že by tentokrát tuhle tu hrůzu, která se odehrávala uvnitř jejího těla, nemusela přežít. Někde vzdáleně slyšela Jackův hlas. Volal ji, snažil se ji dostat zpět a ona najednou cítila, že se o kousíček pohnula. Nesmiřitelný se na ni šokovaně podíval. Přece by neměla být schopná se pohnout! Začínala mu unikat a on se k ní natáhl, aby ji chytil, jeho drápy jí poškrábaly na rameni a hluboce se do něj zaťaly. A když se jako po spirále začala vracet zpět do svého světa, roztrhly jí kůži i svaly.
Když Sam pomalu otevřela oči, Jack si s úlevou oddechl. Janet začala okamžitě pobíhat kolem jejích zranění, která skrz její oblečení krvácela. Jack se zadíval Sam do očí a dal ji tak najevo, že je opět s nimi. Podívala se na něho. Oči měla zastřené bolestí, když ho uviděla, uvolnila se. Ale bála se zase usnout, aby se nevrátila do temnoty, která na ni čekala.
Daniel se snažil rozluštit to, co bylo napsáno na víku hrobky, takže to vypadlo, že vypil všechno kafe na základně. Zjistil, že goa´uld, který se jmenoval Crethtone se po svém příchodu na tuhle mírumilovnou planetu pokusil zotročit její obyvatele. Bojovali proti němu a on přikázal svým jaffům, aby s nimi začali válčit. Ti lidé poslali své děti do té jeskyně, která měla tajný vchod, aby tady byly v bezpečí, zatímco oni budou bojovat.
Crethtone je však našel a umístil tam tu plynovou bombu, která ty děti okamžitě zabila. Jeho jaffy to šokovalo a kvůli jeho barbarství se vzbouřili a uvěznili ho. Předali ho starším toho města, kteří ho oběsili a roztrhali na kusy. Jeho tělo spálili a jeho popel uzavřeli do lahve. Prokleli jeho duši, která zůstane navěky uvězněna v lahvi. A celé věky bude mučena nikdy sez lahve nedotane ven. Místní tu jeskyni uzavřeli jako hrobku a odešli bránou hledat nový domov, aby je tu nepronásledovali hrozivé vzpomínky na jejich děti. Ale bohužel tam nebylo nic napsáno, jak Sam zachránit. Ani zmínka o tom, co se stane, když někdo duši Nesmiřitelného z lahve vypustí.

Daniel a Teal´c se tiše snažili vymyslet nějaký plán. Něco, co by Sam pomohlo. Nakonec se rozhodli kontaktovat Noxi, tedy ty, kteří rozumí duševnu. Věděli, že to bude nějakou dobu trvat, než od nich obdrží odpověď, ale měli opravdu pocit, že Noxové jsou jejich nejlepší naděje.

Sam a Jack byli v kantýně. Janet se zdráhala ji pustit z ošetřovny, když dala všechna její zranění do pořádku, jak to jen bylo možné. Sam byla ztuhlá, bolelo jí celé tělo a taky byla vyčerpaná. Ale v posteli už déle zůstat nemohla, jinak by usnula. Takže nechala Jacka, aby ji odvedl pryč a tak teď seděli v kantýně. Jack si dal jablečný koláč a pro Sam nechal připravit hodně silné kafe a občas se jí pokusil vnutit kousek koláče. Seděl a sledoval každý její pohyb. Kolenem se opíral o to její. Měl prostě potřebu být s ní v trvalém kontaktu. Bál se, že by mu zase mohla někam uniknout.
Přišli sem za nimi Daniel a Tealć. Zeptali se Sam, jak jí je a posadili se k jejich obvyklému stolu. Rychle jim vysvětlili, že poslali zprávu Noxům a Daniel jim pověděl o tom, co bylo napsáno na tom víku hrobky. Zeptal se Sam, jestli by mu popsala, jaká zranění jí Nesmiřitelný udělal tentokrát.
Sam zbledla a Jack rychle vstal a dřepl si vedle ní. Na Daniela se zamračil, i když věděl, že on nemohhl tušit, kde ta zranění byla. Zavrtěl hlavou.
"Myslím, že tohle není to správné místo na takovou diskusi, Danieli."
Sam se na něho vděčně podívala. Nechtěla se s nikým dalším podělit o to, jakou smyslnou touhu Nesmiřitelný měl. Z toho, jakým způsobem se jí dotýkal, jí bylo špatně a nemohla si pomoct, ale představila si, co by se stalo, kdyby jí Jack nebyl schopný přivolat zpět. Najednou jí bylo zle a točila se jí hlava. Jack ji s obavami sledoval, když hlavu sklonila . Vzal ji za ruku.
"No tak Sam, vrátíme se zpátky na ošetřovnu."
Pomohl jí vstát a vydali se ke dveřím. Teal´c a Daniel je následovali. Když přišli na ošetřovnu, rozezněl se klakson, který oznamoval neplánovanou mimozemskou aktivaci. Teal´c jim navrhl, že tu zůstane se Sam a tak se Jack s Danielem rozběhli do prostoru brány a doufali, že to jsou Noxové a pomohou jim.
Lya sešla pomalu po rampě dolů a zvedla ruku, aby je pozdravila. Uklonila hlavu a šla přímo k Jackovi.
"Můj příteli, cítím tvoji úzkost. Pokud můžu, pomohu vám. Zaveď mě za Samanthou Carterovou."
Jack se na ni usmál. Rychle ji vedl za Sam a doufal, že najdou způsob, jak jí pomct.
Sam seděla na posteli, pod očima měla tmavé kruhy a její pleť byla nepřirozeně bledá. Jack věděl, že už asi moc dlouho nevydrží být vzhůru a hrozil se toho, co by se stalo, až Sam zavře oči.
Lya se s ní srdečně přivítala a přiložila jí ruku na čelo. Její již tak vážný výraz se na chvíli změnil v napjatý, když ucítila přitomnost Nesmiřitelného a důvod, proč tu je. Po tom sklouzla rukou dolů po její tváři.
"Moji přátelé, podvědomí Samanthy s ní sdílí strašné zlo. Chce ji ovládnout a použít její mysl a tělo, aby přenesla jeho duši do této úrovně existence. Nemůže proti němu bojovat sama, je příliš silné a čím je tu déle, tím víc ji oslabuje."
Lya se otočila k Jackovi, zadívala se mu pevně do očí, až mu to bylo nepříjemné. Opět uklonila hlavu a usmála se.
"Musíte se vrátit zpátky na tu planetu. Sam bude spát a stejně tak i ty. Budu tam s vámi, aby se vaše mysl spojila v jednu. Potom budeš schopný spolu se Sam bojovat proti Nesmiřitelnému. Ale varuji tě Jacku, ona bude potřebovat veškerou tvoji sílu a lásku, abys jí pomohl se tohoto zla zbavit a získat zpátky svůj život."

Jack přikývnul a pevně chytil Sam za ruku. Podívala se na něho, její oči odrážely její víru v něj a on se cítil silnější, když věděl, že mu Sam takhle věří.
"Tak potom pojďme, myslím, že Sam už moc dlouho nevydrží být vzhůru. Jen to vysvětlím Hammondovi a potom můžeme jít. Danieli, můžeš nám připravit věci a Janet, mohla byste pomoct Sam se připravit ?"
Když oba přikývli, stiskl Sam ruku a odešel zařídit to, co je třeba. Ani ne za půl hodiny Jack, Sam a Lya stáli u třpytící se hladiny horizontu událostí. Vešli do neznáma, aby našli záchranu.
Jack, Sam a Lya prošli bránou na planetu, kde byl uvězněný Nesmiřitelný. Sam se otřásla a upadla do bezvědomí. Jack ji chytil do náruče a bezmocně se podíval na Lyau. Ta mávla směrem k malé skupince stromů, která byla jen několik metrů od nich. Jack ji rychle následoval a položil Sam na zem.
"Jacku, musíš se položit vedle Sam a vzít její ruku do svých, být u ní tak blízko, jak je to jen možné. A ať se stane cokoliv, nesmíš ji pustit."
Jack si lehl a uchopil ruku Sam pevně svýma rukama. A taky se ujistil, že se jejich těla na boku vzájemně dotýkají. Lya se usmála a naznačila mu, že by měl zavřít oči. Poslechl ji a ucítil, že se dotkla svýma studenýma rukama jeho spánků. Pocítil jakési škubnutí a najednou byl úplně někde jinde. Kolem byla bílá mlhovina, která ho pevně spojila s vědomím Sam. Ta se na něho podívala a položila si prst na rty.
"Někde tady je, pane. Zatím ho nevidím, ale cítím jeho přítomnost."
Jack si ji k sobě přitiskl ještě blíž, sklonil se, aby jí pošeptal to, před čím ho Lya varovala.
"Ať se stane cokoliv Sam, nesmíte se mne pustit. Já vás ochráním a Lya nám přitom pomůže, ale vy se mě nesmíte pustit."
Sam se na něho podívala a přikývla. Jack viděl, že má strach, ale taky že mu věří. A tohle ho posílilo pro to, co má přijít. Cítil, že Sam ztuhla, když tou mlhovinou pronikl nepříjemný zápach. Samotná mlhovina kolem nich pěnila a svíjela se. Dotýkala se jich a oni cítili její vlhkost. Začal se z ní formovat Nesmiřitelný a v ten okamžik byl Jack vtažen přímo do noční můry, která se Sam zdála.
Nesmiřitelný přimhouřil oči, když uviděl nepozvaného návštěvníka a všiml si, že jeho ruce pevně svírají ruku jeho oběti. Ona už přece byla připravená, byla tak fyzicky vyčerpaná, že by mu snadno podlehla. Ale nepočítal s příchodem toho muže, který ji přišel chránit. Svůj další postup bude muset plánovat hodně opatrně.
Vztáhl svou ruku a dotkl se ramene Sam. Jack ji instinktivně odtáhl a postavil se před ni. Sam se ho stále pevně držela za ruku a byla ráda, že ji chrání svým tělem.
Nesmiřitelný se jen zasmál.
"Myslíš si, že mne můžeš přemoct? Jsi nic, jsi jen slabý ke všemu ochotný člověk, nemáš ponětí o nebezpečí, které zde je. Já tě zničím a ona se na to bude dívat. Řekla ti o tom, co jsme se chystali udělat, když jsme se naposledy viděli? Ne? Chystal jsem se jí zmocnit, proniknout do ní, napít se jejího nektaru a potom ji sníst. Ale tentokrát to bude o to sladší, když tu máme publikum."
Když se Jack chystal na Nesmiřitelného skočit a chytit ho, Sam se otřásla. Ale jeho prsty pouze pronikly mlhovinou a jen zavrčel, když se Nesmiřitelný změnil v nicotu, aby se jeho tělo z mlhoviny zformovalo o kousek dál. Kývl na Sam a Jack ucítil, jak ho svými prsty stiskla a jak ji něco začínalo táhnout směrem k Nesmiřitelnému.
"Ne," vykřikl Jack a hrubě Sam přitáhl zpátky. "Sam, poslouchej mě, můžeš s ním bojovat, já ti pomůžu. Nevzdávej to, prosím, jen to nevzdávej."
Sam si uvědomila Jackovu přítomnost a podívala se na něho. To, co málem udělala, ji šokovalo. Postavila se zpátky za něj, opřela si o něj hlavu a tiše mumlala.
"Promiňte pane. Slyšela jsem ho ve své hlavě a prostě jsem se musela pouhnout."
Jack jí stiskl ruku, aby ji ujistil, že je vše v pořádku a pevným pohledem se zadíval na Nesmiřitelného. Když se ho nemůže dotknout, jak s ním může bojovat? Stále byl ve spojení s Layou, cítil její dotek a tiše se ji na tohle zeptal. V hlavě se mu odrážel její tichý hlas.
"Nebojuj s ním Jacku. Ignoruj ho, rozzuř ho. Soustřeď se na Samanthu, odveď od něj pozornost. Nebude-li schopný způsobovat strach a osamění, ztratí svoji moc a stane se ničím."
Jack se zamračil a na chvilku se zamyslel. Nesmiřitelný k němu přistoupil blíž, sáhl za něho a dotkl se Saminy tváře.
"Ty víš Samantho, že se mnou nemůžeš bojovat. Pojď ke mně a já ho nechám žít. Pojď ke mně a já tě té bolesti zbavím. Mohu ti dát cokoliv, co si zasloužíš, všechno, co jsi kdy chtěla. Jen ho pusť a staň se mou."
Jeho hlas jako by Sam hypnotizovala a ona se zapotácela. Byla úplně fascinována očima Nesmiřitelného, který se na ni díval. Jack věděl, že už nemá moc času. Vypadalo to, že ta obluda se ho bojí a že se ho nepousila nijak dotknout. A když se ho nemůže dotýkat Jack, tak se ani Nesmiřitelný nemůže dotýkat ho.
Jack si k sobě pevně Sam přitiskl tak, že byla zády otočená k Nesmiřitelnému.
"Sam, podívej se na mě. Nezáleží na tom, co udělá nebo co řekne. Dívej se stále mě do očí a poslouchej jen můj hlas. Ignoruj ho a tak se zbavíš jeho moci, kterou nad tebou má."
Sam se mu podívala do očí a on se na ni usmál. Jednou rukou ji stále držel a druhou ji zlehka podepřel záda. Když Nesmiřitelný viděl, že pozornost Sam je rozptýlená, vztekle zavrčel a vztáhl svou pařátu k jejím zádům a přejel po nich. Sam se k Jackovi přitiskla ještě víc a když jejím tělem projela bolest, hlavu nechala spadnout na jeho hrudník.
Jack ji pevně držel a vyvaroval se jakékoliv reakce na tento útok. Veděl, že to by tu příšeru jen posílilo. Sklonil se a políbil Sam do vlasů. Začal na ni mluvit uklidňujícím tónem, aby její pozornost odvedl od Nesmiřitelného a tak oslabil jeho vliv.
"Přemýšlel jsem o tom, že až tohle všechno skončí, že budeš potřebovat dovolenou. Je už na čase, abychom jeli na ryby. V Minnesotě teď sice bude zima, ale můžeme spolu sedět u ohně a já tě budu držet ve své náruči, abych tě zahřál. Dáme si horkou čokoládu a budeme si povídat o všech těch úžasných věcech, které nás čekají v našem společném životě, Sam. A bude to báječné, zlato. Ale než budeme spolu, musíš na něho zapomenout, zapomenout na Nesmiřitelného. Na něm nezáleží, na ničem jiném, než na tobě a mě nezáleží."
Cítil, jak se ho Sam pevněji chytila a jen čekal na další pohyb Nesmiřitelného.
Nesmiřitelný cítil, že se pozornost té ženy od něj vzdaluje a najednou pocítil něco neznámého, paniku. Pokud ho opustí, zbaví se jeho sevření, tak potom tu on zůstane navždy jako mlhovina. Měl se na ni nalepit už tehdy, když se pořezala o tu lahev. Neměl se nikomu ukazovat, dokud nepronikl do jejího krevního oběhu.
Ještě jednou se k ní natáhl a chytil ji za ramena. Jeho drápy se hluboce zaryly do jejího těla a on s ní trhl směrem k sobě. Sam vykřikla bolestí a klopýtla zpátky. Jack ji sevřel ještě pevněji, nepustil ji. Když ji Nesmiřitelný dál tahal k sobě, zalapala po dechu a tělem ji projelo několik vln bolesti. Přitiskla se k Jackovi, jako by byl její pouto se životem a začala vzlykat.
Jack cítil, jak Nesmiřitelný vytahuje svoje drápy z jejího těla a vzpomněl si na to, co mu říkala Lya, aby zůstal Sam v co nejtěsnější blízkosti. Pokud se ho Nesmiřitelný nemůže dotýkat, potom on může Sam chránit svým tělem tak, jak je to jen možné. Pevně ji stále držel za ruku a pokládal ji na záda na zem. Když si na ni lehl, nijak mu nevzdorovala. Když se lehce nadzvedl, vtáhla jednu ruku mezi ně.
Nesmiřitelný hlasitě zakřičel, byl to vykřík, ze kterého mrazilo. Když ji ten muž chrání svým tělem, tak se jí nemůže dotýkat. Cítil, jak mu zase uniká. Cítil nadpozemskou podporu, kterou ti dva měli. Slábl a začínal být zoufalý, aby zachránil sám sebe.
"Takže ty trváš na tom, zůstat s tímhle tím, Samantho? Nechat ho, aby tě zachránil, i když ho tím zničíš? Nahlédl jsem do temnoty tvé duše, proč myslíš že to bylo tak jednoduché, abych se ti zjevil? Všechny, které jsi milovala, jsi přivedla až k jejich smrti. Jonase, Martoufa, Narima, Orlina. Všechny jsi svou láskou zničila. A tohle chceš i pro něj?" Sam se při jeho slovech otřásla a zavrtěla hlavou. Jack jí stiskl ruku. Věděl, že slova Nesmiřitelného ji ranila a že se mu za takových okolností nepodaří její pozornost od něj zcela odvést. Takže udělal to, v čem byl vždycky nejlepší. Prostě jednal. Lehl si na ni celou svou váhou, sklonil k ní hlavu a pevně přitiskl svoje rty na její. Jazykem jí přejel po rtech a zasunul jí ho do úst. Sam cítil, jak jí jeho jazyk vklouzl do úst a zasténala. Svá ústa pro něj otevřela, Jack jí stiskl ruku a začal s prozkoumáváním každičkého místa jejích úst. Jeho jazyk ji hladil a mazlil se s ní. Jeho rty byly pevné a příjemně studené. Svým tělem ji tlačil k zemi a ona cítila jeho jasně se projevující vzrušení, když se jeho penis tlačil na její tělo a instinktivně hledal to správné místo.
Sam zapomněla na nepříjemný pocit, který jí způsoboval tlak na její otevřená zranění. Zapomněla na téměř mučivý nedostatek spánku, ignorovala přítomnost toho zloducha a nechala se unášet příjemnými pocity, bezpečím a láskou. Jack opustil její rty a přesunul se k její krku, lehce ji kousal, lízal a líbal. Svými rty vyhledal jedno ze zranění, které jí Nesmiřitelný předtím způsobil na klíční kosti. Zlehka je políbil a viděl, že zmizelo. Mírně se zaklonil a zadíval se na Nesmiřitelného.
Ten upadl na kolena a jeho oči byly stále fixované na ty dva. Bylo vidět, že ztrácí svoji sílu, kolem něj vířila mlhovina. Prudce zaklonil hlavu a zařval úzkostí, když ucítil, jak nad Sam ztrácí zbytek kontroly.
Sam si k sobě Jacka ještě víc přitiskla a natáhla krk tak, aby ho mohla políbit. Jack ji nechal udělat to, co chtěla a užíval si to, jak ho objímá.
Nesmiřítelný se změnil v mlhovinu, byl vytržen z existence, do níž se už nikdy nevrátí. Jeho výkřik zněl nocí, jak se vracel do světa nekonečného mučení a mlhovina kolem se začala ztrácet. Jack a Sam stále zůstávali spolu, jejich těla vzájemně splývala a jejich rty byly vzájemně spojeny jejich vášní.
Lya je sledovala a usmívala se. Potom natáhla dolů ruku a zatřásla s Jackem, aby ho vzbudila. Když se posunul, uznale se na něj zadívala. Teď už věděl, že žena, kterou miluje, unikla temnotě. Když se oba pohnuli, povzdechla si. Byli oba tak tvrdohlaví, že to bude ještě dlouho trvat, než se vše, co Nesmiřitelný způsobil, vyřeší. Doufala, že budou oba natolik silní, aby pomohli jeden druhému.
Když byli zpátky na Zemi, odvedli Jacka a Sam na ošetřovnu. Poděkovali Lyae, ona se jen usmála a než odešla, tak něco pošeptala Danielovi do ucha. Ten přikývl a potom ji odvedl k bráně, aby se mohla vrátit domů. Janet pečlivě prohlížela místa, kde měla Sam zranění a žasla nad tím, že zmizela.
Sam byla tak vyčerpaná, že se třásla a Janet jí vedla rovnou do postele, která byla až v rohu. Jack jí byl stále nablízku a pomáhal jí vlézt si na postel. Jakmile si položila hlavu na polštář, okamžitě usnula hlubokým spánkem. Jack se posadil vedle ní, ale Janet zavrtěla hlavou.
"Vedle Sam je volná postel, plukovníku. Můžete si na ni lehnout a odpočinout si. A pokud se něco stane, budete Sam nablízku. I vy si potřebujete odpočinout. Příkaz doktorky."
Jack se zdráhavě přesunul na postel. Lehl si tak, aby viděl Sam, jak spí. Janet kolem nich zatáhla závěs, aby měli klid a soukromí. Jack pomalu usínal, sledoval Sam, jak klidně dýchá a toho uspávalo.
Když se druhý den ráno vbudil, byla postel Sam prázdná. Slyšel tiché hlasy, nadzvedl se a viděl Janet, jak mluví se Sam, která už byla oblečená. Když Janet viděla, že je vzhůru, šla k němu. A když mu měřila tlak a teplotu, tak se neklidně ošíval. Snažil se podívat Sam do očí, ale když viděl, že se jeho pohledu vyhýbá, začínal mít obavy.
Sam si povzdechla. Věděla, že plukovník s ní chce mluvit, ujistit se, že všechno bude v pořádku. Ale jak by mohlo. On přece věděl, co jí Nesmiřitelný udělal. Ví, že se dotýkal jejích intimních míst. A věděl, jak byla slabá, jak to málem vzdala. Otočila se na patě a vyšla z ošetřovny se skloněnou hlavou. Jak by se na ni mohl vůbec podívat? Ona sama se na sebe nemůže skoro podívat. Věděla, že by nemohl někomu, tak slabému dál věřit jako svému 2 IC. Takže se rozhodla pro rezignaci. Bude mít alespoň tolik síly, aby ho zachránila před tím, že by se jí musel zbavit sám.
Jack vyběhl z ošetřovny, jakmile ho Janet propustila. Když nebylo po Sam ani památky, zaklel. Vydal se rovnou do její laboratoře. Když ji tady nenašel, tak jen zavrčel a šel hledat Daniela.
Sam se mezitím schovávala ve svém pokoji a psala svou rezignaci. Vytáhla kopii z tiskárny a složila ji do obálky. Otočila se a vydala se za generálem Hammondem, než ztrátí odvahu.
Jack vklouzl k Danielovi do laboratoře, vzal do rukou malou krabičku, která ležela na stole a přehazoval si ji z jedné ruky do druhé. .Daniel na něho zakřičel a chytil svůj významný artefakt do ruky. Potom Jackovi podal gumový míček, aby ho nějak zabavil. Jack si povzdechl a posadil se na židli. Daniel se na něho podíval a čekal, až něco řekne.
"Danny, viděl jsi Sam?"
Daniel zavrtěl hlavou. "Ne. Jen v noci, když jsem se za vámi zastavil na ošetřovně. Janet říkala, že Sam měla klidnou noc a Lya mi řekla, že cítí, že Nesmiřitelný je pryč." Potom zvedl obočí. "A taky mi říkala, že máš před sebou ještě jednu bitvu, pokud chceš najít klid se svou láskou."
Jack se na Daniela nevěřícně zadíval. "Sakra, co má tohle znamenat?"
Daniel si povzdechl. On má dávat Jackovi rady o lásce. Bože, to by si raději nechal vytrhnout zub. Ale Lya mu v téhle věci věřila, takže to musí udělat.
"Jacku, Sam tě miluje a ty miluješ ji. A je na čase, abyste se vy dva dali dohromady. Vykašli se na předpisy. Vy dva jste pro tuhle vládu natollik důležití, že by to mělo jít nějak vyřešit Ani jeden z vás není šťastný a oba dva jste osamělí. Je načase s tím něco udělat!"
Daniel zatajil dech a čekal, že Jack vybuchne. K jeho překvapení se Jack sesul na židli a přikývl.
"Bože Danieli. Málem jsem ji zase ztratil. Ale jak ji mám o něčem přesvědčit, když se na mě dokonce ani nepodívá. A já taky vím, o čem asi přemýšlí. Bude se obviňovat za to, co jí ten bastard udělal a úplně mě od sebe odřízla."
Jack si zajel rukama do vlasů a podíval se na Daniela. "Nemůžu ji teď ztratit, ale nevím, co jí má říct, aby se cítila líp."
Daniel se na něho zadíval a usmá se. "Bez urážky Jacku, proč taky něco říkat. Mluvení není zrovna tvoje parketa. Takže jí ukaž, co pro tebe znamená, aby to pochopila."
Jack se maličko usmál. "Tím jsi mě neurazil Danieli. Máš pravdu, čas na rozhovor je minulost, teď nastal čas pro akci. Přej mi hodně štěstí!"
Daniel přikývl a sledoval ho, jak odchází lehkým krokem. "Hodně štěstí Jacku," zavolal za ním. Opravdu doufal, že to Jack a Sam mohou nějak vyřešit. Přál jim, aby byli šťastní.
Jack šel chodbou, když uslyšel, aby se dostavil ke generálu Hammondovi. Když přišel k jeho kanceláři, zaklepal. Generál na něj mávl, aby vešel a pokynul mu, aby se posadil.
"Posaďte se Jacku, vy a já máme velký problém. Major Carterová mi předala svou rezignaci."
Jack zalapal po dechu a vyskočil na nohy. "Cože, nepřijal jste ji, že?"
Hammond zavrtěl hlavou. "Ne Jacku, samozřejmě že ne. Poslal jsem ji domů, aby to promyslela. Ale musím přiznat, že mi to dělá starosti. Vypadá to, že má krizi, co se její sebedůvěry týká. Běžte za ní, synu, vyřešte to. Je příliš cenná, abychom ji ztratili."
Jack přikývl a zamířil ke dveřím. Když Hammond znovu promluvil, ztuhl.
"Jacku, vezměte v úvahu moje doporučení. Jste pro tenhle progarm oba velice cenní, takže udělejte to, co udělat musíte. A zbytek potom nějak vyřešíme. Neztraťte ji, protože přísně dodržuje své povinnosti a záleží jí na kariéře."
Když Jack generálovi salutoval, usmál se. Potom odešel ze základny, aby našel Sam.
Netrvalo to dlouho a zaparkoval u jejího domu. Vypnul motor, vyskočil z auta a šel ke dveřím. V hlavě vymýšlel plán, v ústech měl sucho a měl strach. Rázně zaklepal na dveře. Sam otevřela, krátce se na něho podívala a svěsila hlavu. Na sobě měla jen kraťasy a krátké tričko. Byla bosá a měla vlhké a rozcuchané vlasy.
Jack se k ní bez zaváhání natáhl a pevně ji chytil za paži. Trhl s ní směrem k sobě, využil momentu překvapení a přehodil si ji přes rameno. Zabouchl dveře a odnášel Sam, která sebou házela, ke svému autu.
Otevřel dveře u řidiče, strčil ji dovnitř a když si sedal za volant, stále ji držel. Snažila se mu vytrhnout a dostat se ven druhou stranou, ale on ji držel hodně pevně. A protože ji tím tlakem způsobil pohmožděninu, zavrčela na něj. A taky se na něho nevěřícně podívala.
"Plukovníku, zbláznil jste se? Co si myslíte, že děláte?"
Jack nastartoval auto a vyjel na silnici. Chvíli se na ni zadíval a potom ji pustil, aby mohl řídit oběma rukama.
"Jedeme ke mě domů, Carterová. Tam mám v úmyslu vyřešit několik věcí a to jednou pro vždy."
Sam si složila ruce na hrudníku a a vzpurně se na něho podívala.
"A odky si vy chcete něco vyříkat, pane?"
Jack se na ni zadíval takovým způsobem, že se Sam nechtěně otřásla.
"A kdo tady říkal něco o mluvení Sam? Myslím, že doba, kdy bylo třeba mluvit je pryč, takže přecházím přímo k akci!"
Po zbytek jejich cesty byl zticha a Sam byla hluboce zamyšlená. Když přijeli k jeho domu, byla připravená na to, že mu uteče. Jeho tón ji vystrašil a ona nevěděla, co on má v plánu a byla z toho nesmírně nervózní.
Jackovi bylo jasné, co má Sam v úmyslu, takže jin zase chytil za paži, ještě předtím, než vypnul motor. Vytáhl ji z auta ven a její snahu se mu vymanit, zcela ignoroval. Táhl ji prostě za sebou domů. A než ji pustil, dveře u domu zamknul. Sam skočila po klíči, ale on s ním uhnul a šel do kuchyně. Vzal dvě piva a její snahy dostat se ke klíči, si vůbec nevšímal a pokračoval do obývacího pokoje. Otevřel pivo a druhé ji nabídl.
Sam ho ignorovala, ruce měla spojené před sebou a škaredě se na něho dívala. Jack se maličko usmál a usrkl si piva. Pořád se na ni díval pevným pohledem a čekal, až to vzdá. Tohle ho tedy nemrzelo.
"Sakra, o co tady jde? Jak se opovažujete mě unést a zatáhnout mě sem? Ty jeden bastarde, okamžitě mě odtud pusť!"
Jack jen tázavě zvedl obočí a málem se rozesmál, když viděl, jak si v rozčílení podupává Sam nohou. Položil pivo, stoupnul si a pohnul se směrem k ní. Když viděla ten jeho pohled, jen zalapala po dechu a ustupovala až ke stěně.
Jack prudce položil svoje ruce na zeď. Každou z jedné její strany a sklonil se, až byly jejich oči ve stejné úrovni. Potom na ni promluvil tichým hlasem a stále se jí díval do očí.
"Vy z SGC neodejdete, Sam. Vy mě neopustíte. Už žádná další hra podle vašich pravidel, už žádné ´zůstane to tady v téhle místnosti´. Teď to přebírám já."
Sam se při jeho slovech otřásla a ztuhly jí bradavky. Když Jack viděl, jak na to zareagovala, tak se usmál a sáhl dolů k lemu jejího trička. Přetáhl jí je přes hlavu, dřív než na to mohla vůbec zareagovat. Potom její ruce pevně uchopil do jedné své a svlékl jí kraťasy. Když ji pustil, tak na něho Sam zavrčela, ale on si jen klidně sundal svou košili a rozepnul si džíny. Stáhl je dolů a odkopl je stranou, takže tu stál jen v černých boxerkách a jasně byla vidět jeho impozantní erekce. Jack Sam opět chytil a přehodil si ji zase přes rameno a vydal se po schodech a chodbou ke své ložnici. Tam ji bez jakýkoliv cavyků hodil na postel.
Sam se opřela o čelo postele, zvedla kolena k hrudníku a objala je svýma rukama, aby se tak chránila. Jack ji sledoval. Viděl, jak se jí prudce zvedají prsa a jaký má v očích divoký pohled. Bez debat byla tou nejpřitažlivější ženou, kterou kdy viděl.
"Já vím, že se teď cítite trochu jako sražená na kolena. Tím, že si myslíte, že jste udělala něco špatně. Zlato, ty ale nejsi zodpovědná za to, co ti ta stvůra udělala. Já jsem neočekával, že to zvládneš sama. Chtěl jsem být s tebou, abych ti pomohl, to je moje práce. A po této noci nebudeš už pochybovat o tom, kam patříš Sam. Budeš po mém boku, v mé posteli a se mnou."
Sam zavrtěla hlavou a zabořila si hlavu mezi kolena. Jack si povzdechl a chytil ji za nohu, tím ji natáhl na postel. Tohle byl důkaz toho, jak moc se Sam cítí silná, když proti němu nezvedla ani ruku, aby s ním bojovala. Nebo možná důkaz její lásky k němu.
"Ne, ne, ne," zavrtěla popudlivě hlavou. A tak mu vzdorovala.
"Tak to je Carterová, už žádný pan Hodný."
Chytil ji za ruce a zvedl jí je za hlavu a obkročmo se na ni posadil. Natáhl se k nočnímu stolku a vytáhl od tam kožený pásek. Omotal jí ho kolem rukou a pevně ho utáhl. A potom ho přivázal k čelu postele. Toho, jak proti tomu Sam zoufale bojuje, si nevšímal.
"To už stačilo Sam. Ty se tak moc bojíš, že už nemůžeš ani uvěřit tomu, co je přímo před tebou. Já tě, miluji. Potřebuji tě a věř mi zlato, dnes večer tě dostanu."
Sam se proti němu nadzvedla, kopla nohou a snažila se ho tak ze sebe shodit dolů. Jack se jen zasmál a seskočil z ní. Z jednoho ze svých polštářů stáhl povlak a roztrhl ho na půl. Jeden kus jí omotal kolem kotníku a pevně ho přivázal k posteli. Totéž rychle udělal i s tím druhým a potom se podíval na Sam. Když viděl, jak její kůže a obličej zčervenaly, usmál se a olízl si rty. Tahle její poloha byla ´něco´.
Sam na sobě měla krajkovou podprsenku, hrudník se jí divoce zdvíhal. A když si Jack uvědomil, že jí v téhle poloze nemůže sundat její prádlo, zamračil se. Rychle vstal a odcházel pryč. Když slyšel, jak mu nadává, jen se zasmál.
"Ty hajzle, jdi do prdele. Vrať se a pusť mě. Slyšíš mě? Pusť mě ty hajzle"
Jack si vzal svůj lovecký nůž a zpátky to bral po dvou schodech. Když viděl Sam, jak se vzpouzí a rozzlobeně na něho hledí, usmál se. Ukázal jí nůž a přejel jí studenou ocelí po břiše, jako by ji chtěl pohladit. Sam na něho zavrčela.
"Nedělej to Jacku, vůbec se neopovažuj to udělat!"
On jí ale opatrně zajel ostřím pod podprsenku a na každé straně ji prostě rozřízl a to, co z ní zbylo,odhodil pryč. Totéž udělal s jejími kalhotkami. Když Sam ucítila chladnou ocel na svém těle, zatajila dech a zavřela oči. Uvnitř byla vzteklá. Mísily se v ní pocity, byla rozzlobená, ale současně pociťovala vášeň. Ale nebyla ochotná nechat svou touhu zvítězit.
Jack od ní odstoupil a stáhl si boxerky a odkopl je stranou, stále se přitom na ni díval. V jejích modrých očích viděl zmatek. Sam ale v jeho očích viděla lásku. A když si před ni klekl, roztáhl jí nohy a rukama jí přejížděl po stehnech, uvolnila se a přestala vzdorovat. Když viděla jeho živočišný pohled, zase znervózněla. Jack se zadíval na její Venušin pahorek a viděl, že je vlhká. Natáhl k ní ruku a jedním prstem jí přejel po přirození.
"Zlato, jsi tak nádherná a tak vlhká. A to všechno jen pro mě. Tvoje srdce a tvoje tělo ví, že bychom měli být spolu. Jenom teď musíme přesvědčit ten tvůj chytrý mozek."
Navlhčil si rty a sklonil se mezi její stehna. Zlehka ji kousal a olizoval kůži na vnitřní straně stehen. Sam se zachvěla a pokusila se mu uhnout, ale byla příliš pevně přivázaná. Jack zlehka vydechl a ona se opět zachvěla. Mírně zvedl hlavu a zasunul svůj jazyk dovnitř. Sam zasténala a zavřela oči. Nemohla uvěřit tomu, co jí Jack dělá a jak je ona proti tomu bezmocná. A když si uvědomila, že vlastně ani nechce, aby toho nechal, trhla sebou.
Jack začal svým jazykem pracovat na jejím klitorisu. Líbal ji a sál. Pevně ji chytil za boky a natlačil se mezi její stehna. Jeho ústa a jazyk ji přiváděly k šílenství. Začala sténat, jak se zvedala směrem k němu, tahala za pouta, kterými byla přivázaná. Vlastně jeho ústa teď vyhledávala.
Jack se zasmál a Sam cítila, jak v jejím tělem ten zvuk rezonuje. Jack pokračoval ve své činnosti, přivedl ji až k samotnému okraji a potom se stáhl. Když viděl, jak je Sam z toho nervózní, usmíval se. "Nedočkavá, že ano? A dál se ani nedostaneme, dokud mi neřekneš, co potřebuji slyšet."
Sam trhla s pouty a odmítala se mu podívat do očí.
"Jacku, tohle dělat nemůžeme, prosím, pusť mě. Musím jít."
Jack si povzdechl. "Myslel jsem, že bych tě mohl přesvědčit Sam, ale podcenil jsem tvou tvrdohlavost. Fajn, zkusím něco jiného."
Vstal a šel ke své skříni, vyndal vázanku a vrátil se k Sam. Usmál se na ni a potom se k ní natáhl a zavázal jí oči. Sam začala panikařit a vykřikla, když ji obklopila tma. Jack ji pohladil po tváři, aby ji uklidnil.
"To je dobrý zlato, věř mi, jen naslouchej a oddej se svým pocitům. To je vše, co je třeba, abys udělala. Chystám se ti ukázat, co pro mě znamenáš. Já jsem tě k sobě připoutal a ty teď poznáš, že jsme dvě poloviny jednoho celku, spřízněné duše."
Když tahle jeho slova Sam slyšela, zalapala po dechu a slzy jí začaly smáčet pásku na očích. Jack se k ní sklonil a s úctou ji políbil.
"Já tě zbožňuji Sam, každý kousek tvého těla, všechno, co k tobě patří. Nech mě, abych ti pomohl, prosím, věř mi."
Když Sam přikývla, jen zasyčel, protože zatím nebyl schopný mluvit. Položil se na ni, co nejtěsněji. A Sam si vzpomněla, jak ji svým tělem chránil před Nesmiřitelným. Uvolnila se a Jack ji začal líbat po celém těle. Svým penisem jí přejížděl po přirození a Sam se k němu instinktivně zvedala. On se jen usmíval a hladil ji po bocích.
"Už brzy zlato, jen se uvolni a nech mě, ať ti tu rozkoš poskytnu."
Sam zaklonila hlavu a odhalila svůj krk. Jack ji začal sát a zanechával tu po sobě stopy. Začala se pod ním posouvat, cítila, jak moc je vlhká. Zvedl se, vzal si polštář a zasunul jí ho pod zadeček. Rukou sklouzl ke svému penisu a jeho špičku jí přiložil k její štěrbince a lehce zatlačil. Zastavil se a to, aby nepronikl hlouběji, ho stálo všechnu jeho vůli.
"Sam, komu patříš, s kým vždycky budeš?"
Sam něco zašeptala, chvěla se pod ním, zvedla se proti němu a tak se ho snažila přinutit, aby se dostal hlouběji.
Jack stiskl zuby, chytil ji za boky, aby se nehýbala.
"Co jsi říkala Sam? Já jsem ti nerozuměl."
Sam zalapala po dechu a svá slova na něho vychrlila. "Tobě, okay. Patřím tobě. A s tebou. Jsi teď spokojený?"
Jack zavrtěl hlavou a zlehka ji plácl po břiše. Sam vykřikla a on se usmál.
"A teď Sam, řekni to pořádně nebo ti to, co potřebuješ, nedám."
Sam zavrčela a olízla si rty. Promluvila tiše, jednoduše, ale procítěně. "Tobě Jacku, patřím tobě, vždycky. A teď zmlkni a opíchej mě!"
Jack se zasmál a zase ji plácl. "Máš sprostou pusu Sam, ale mě se to líbí."
Sklonil se k ní a pevně přitiskl svoje rty na její a tak ztišil její výkřik, když do ní celý pronikl. Sam ztěžka dýchala a kroutila se, jak se snažila tomu, jak do ní prudce pronikl, přizpůsobit. A když Jack ucítil, jak je pevná, jen zavrčel. Stáhl jí pásku z očí, aby se jí mohl zadívat do těch jejích. Začal se pohybovat a stále se jí díval do očí, aby jí tak ukázal, co pro něj znamená. Byl dominantní, měl nad ní kontrolu, ale současně byl jejím otrokem, který byl vedený jejími potřebami.
Najednou se vytáhl ven a sáhl pro něco na podlahu. Zvedl svůj nůž a odříl pouta, kterými ji předtím přivázal nohy. Znovu vnikl do jejího těla a zasténal rozkoší. Začal se pohybovat tvrdě a v pravidelném rytmu. Sam ho kolem pasu sevřela svýma nohama. Zvedla je tak vysoko, jak jen to bylo možné a vychutnávala si ten slastný pocit, kdy je Jack hluboko v ní.
"Miluju tě Sam. Řekni mi, že se mnou zůstaneš. Řekni mi, že mě nikdy neopustíš." Zašeptal proti jejímu krku a stále se pohyboval.
Sam ztěžka vydechla svou odpověď. "Vždycky Jacku. Slibuji. Vždycky s tebou zůstanu. Miluji tě. Jsem zcela jen tvoje."
Jack byl zpocený, ale stále držel svoje tempo. Nechtěl, aby tenhle pocit někdy skončil, nechtěl, aby někdy byl mimo její tělo. A kdyby teď umřel, alespoň poznal úplné štěstí. Ale taky věděl, že už moc dlouho nevydrží.
Sam se pod ním začala třást. Cítila, jak uvnitř jejího těla narůstá ten neskutečně nadherný pocit. "Bože Jacku, jsem už tak blízko, udělej něco. Můj klitoris!"
Jack zavrtěl hlavou a pokračoval svým tempem dál. Ještě víc jí zvedl nohy, čímž změnil úhel. Sam slastně vykřikla a její vnitřní svaly, které ho obklopovaly, se začaly chvět. Její, snad ten nejsilnější orgasmus v životě udeřil. Její svaly ho svíraly a když do ní Jack vystříkl, vykřikl její jméno.
Sesul se na ni, lapal po vzduchu a Sam si zatím položila nohy na postel. Jack zůstal v ní a cítil, jak se pod nimi dělá mokro. Vyčerpaně se natáhl k jejím rukám a uvolnil je. Sam ho objala a přitiskla ho k sobě a on jí přejížděl po zápěstích, aby se jí ruce opět prokrvily.
Sam se na něho podívala s láskou, zavzdychala, jak moc přijemné pro ni bylo, ho cítit v sobě a taky to, jak si o ni opřel hlavu.
"Víš co Jacku," zahihňala se. "Teď mou rezignaci klidně můžeš roztrhat!"

KONEC!!!