Perný den na základně už se zvolna chýlil ke konci. Z mise na cizí planetě se již vrátil i přední pozemský tým SG-1.

   „Tak a další *vzrušující* den je za námi.“ Zakřenil se generál O’Neill na zbytek svého, teď již bývalého, týmu. Protáhl se a zívl. „Je načase jít domů.“

   Čekaly je krásné tři dny volna, než se zase budou muset hlásit na základně. Tentokrát s nimi ale ze základny odcházel i Jack, už dlouho neměl dovolenou a tak mu ostatní doporučili alespoň nějaký ten den lenošení.

   O’Neill přemýšlel o tom, že by si zase vyrazil na ryby, ale popravdě měl náladu na trochu změny. Ne že by ho rybaření přestalo bavit, ale když tam jezdí pokaždé…co si budeme povídat.

   Teal’c odešel bránou na planetu, kde byli umístěni vzbouřelí jaffové, aby jako obvykle navštívil svého syna a jeho manželku. Daniel zůstal na základně s tím, že se bude zabývat nějakými studiemi z Egypta, které mu poslali přední američtí egyptologové. No a Carterová, ta se kupodivu rozhodla, že si dá oddech od veškeré laboratorní techniky a zařízení a oznámila, že si volno vychutná doma v klidu a bude odpočívat. Ani nevěděla jak Jackovi tímto rozhodnutím nahrála. Naštěstí si nevšimla jak se mu po jejím sdělení rozzářila očička.

   A tak se na chodbě před výtahem všichni rozloučili. Jack a Sam odjeli výtahem, Teal’c odešel chodbou k bráně a Daniel do své pracovny.

   „Carterová, nechtěla byste zítra zajít někam na večeři a trochu se pobavit…odreagovat se?“ Napadlo Jacka, když společně se Sam výtahem opouštěli základnu.

   Sam chvíli nic neříkala, přemýšlela jestli je to dobrý nápad, hlavně, když ví že jí tenhle muž v žádném případě nenechává chladnou. Pak ale hodila všechno tohle za hlavu. A co? Přece si může vyrazit se svým CO na večeři, co by se tak mohlo stát? Uklidňovala sama sebe.

   „Ráda.“ Řekla nakonec a nádherně se na něj usmála. Pak se otevřely dveře a oba vystoupili.

   „Tak zítra v osum buďte připravená.“ Upozornil ji Jack, když se rozcházeli každý ke svému autu.

   Sam místo odpovědi kývla a s úsměvem nasedla do svého auta a zabouchla dveře. Měla zvláštní lechtavý pocit kolem žaludku. Mimoděk se chytla za břicho. Musela si přiznat, že už se na zítřek docela těší. Jde na večeři s Jackem. Ten ani neví jakou mi tím udělal radost. Pomyslela si, když pustila spojku a její auto se pomalu rozjelo po setmělé silnici. Někde dole ještě zahlédla světla Jackova auta, ale vzápětí se jí ztratila a ona se znovu ponořila do svých myšlenek. Už dávno si přiznala, co k Jackovi opravdu cítí. A bylo stále těžší chovat se v jeho přítomnosti normálně a nedat na sobě nic znát. Dnes ale byla rozhodnuta, že jde jen na večeři s přítelem a to je vše. Nic víc se nesmí stát!

*****************************

   Další den večer se Sam začala chystat na slíbenou večeři. Prohrabávala se šatníkem a vybírala šaty, ve kterých by co nejvíce zazářila. Rukama jí procházely jedny šaty za druhými a ona stále ne a ne si vybrat. Nakonec se rozhodla pro dlouhé vínové šaty s úzkými ramínky. Sundala si župan a navlékla si je. Zkontrolovala se v zrcadle ze všech stran a když neshledala žádnou závadu, usmála se na svůj odraz, popadla stíny a jemně se nalíčila. Pak si vybrala elegantní botky na vyšším podpatku, ve stejné barvě jako šaty. Nakonec se učesala a už jen nedočkavě čekala až se objeví Jackovo auto. Seděla u okna a dívala se na lampami osvětlenou večerní ulici. Vtom uviděla dva přibližujícíse  světelné body. Auto zastavilo před domem a Sam se rozbušilo srdce.

   Bylo teprve za deset minut osum. Jack jí ale galantně nechal čas opravdu do osmi a z auta vyšel k domovním dveřím až těsně před domluvenou hodinou. Sam se mezitím stihla obléct do lehkého kabátku a vzít si kabelku. A když se u domovních dveří ozval zvonek, byla už připravená. Provedla poslední kontrolu před zrcadlem a otevřela.

   Jack se na ni chvíli udiveně díval úplně omámen ženou, která mu přišla otevřít. Znal ji jen v uniformě a maximálně v džínsech, ale teď mu najednou došla slova ohromením. Pod nezapnutým kabátkem jí v přiléhavých šatech vynikla její krásně štíhlá atletická postava.

   Bože, vypadala tak skvěle, vždycky si myslel že na ní nemůže nic vypadat tak dobře jako modrá uniforma letectva, ale opak byl pravdou…teď, když ji viděl v těch elegantních večerních šatech, málem zapomněl zavřít pusu. To, že na ni dost neslušně civí si uvědomil až když si stydlivě zakryla rukou ústa a tváře jí jemně zrůžověly. Při té příležitosti si všiml, že je lehce namalovaná. Její oči vzbuzovaly dojem stříbrného jezírka za jasné úplňkové noci, ve kterém se odráží tisíce hvězd.

   Jack se rychle vzpamatoval a nabídl jí rámě. Cestou k autu našel i ztracenou řeč.

   „Dneska vám to teda sluší, Carterová. To se musí nechat.“Otočil se na ní a všiml si, že se po něm také dívá.

    Sam se jen znovu usmála a odvětila „Děkuji, pane.“ A pak se rychle odvrátila, aby nebylo vidět, že se červená.

***************************** 

V restauraci je číšník uvedl k jejich stolu, který Jack stihl ještě odpoledne rezervovat. Jack pomohl Sam se posadit a číšník jim mezitím přinesl jídelní lístky.

   „Máte vybráno?“ Ozval se Jack po chvíli civění do otevřené knížečky.

   „A…ano…myslím, že ano.“ Zakoktala se jak ji vytrhl ze zamyšlení.

   „A?“

   „No, já…radši se nebudu snažit to z té čínštiny číst, mohlo by z toho pak být úplně něco jiného. Takže, jednoduše si dám čtrnáctku…“ Zčervenala jak rajské jablíčko a Jackovi to samozdřejmě neuniklo. Připadala mu tak sladká a nevinná…

   „Dobrá volba a co drink? Víno?“

   „Červené.“

   „Co třeba Grenache Syrah Mourvédre? Je výraznější a sladší a k tomu jídlu se vám bude hodit.“

   Sam pozvedla obočí udivením „Vyznáte se.“ Poznamenala obdivně.

   „No, trochu.“ Snažil se byt skromný Jack.

   „Koníček?“

   „To ani ne, jen mi vína chutnají, tak to pak jde tak nějak samo.“

   Po chvíli přiběhl číšník s připraveným perem a oni si objednali. Netrvalo dlouho a večeře byla na stole. Jedli, pili, povídali si a výborně se spolu bavili.

   „Bylo to výborné.“ Pochválila Sam jídlo, když odkládala příbor na stranu talíře.

   „To bylo.“ Upil Jack ze sklenky. Sam také vzala do ruky svou skleničku a lehce v ní smočila rty. „Co takhle tanec?“ Zeptal se nakonec Jack, aby přerušil nepříjemné ticho.

   „Proč ne?“Usmála se a položila svou sklenku na stůl.

   Jack vstal a pomohl jí odsunout židli. Za ruku si ji odvedl na nevelký parket, kde již tančilo několik dalších párů. Sam mu vložila svou pravou ruku do jeho levé a druhou mu obtočila kolem krku. Chytil ji za štíhlý pas a přivinul blíž k sobě. Začali se pohupovat v rytmu písničky. Příšeří restaurace mělo na Sam zvláštní uspávací efekt. Za chvíli si v Jackově náručí připadala jako ve snu.

   Jackovi se s blonďatou kráskou v náručí také nějak rozutekly myšlenky. Cítil tlukoucí srdce té něžné osůbky tak blízko toho svého a nemohl si nevzpomenout, že ještě před několika týdny by tu sní takto být nemohl…Peat…Přestože už je to několik týdnů, co se Sam a Peat rozešli, byla Sam stále smutná a tak troch mimo. Samozdřejmě by to nebyl Jack, aby mu uniklo cokoliv, co má souvislost s touto modrookou astrofyzičkou a tak ho napadlo vzít ji na večeři, přivést ji na jiné myšlenky. Vlastně ani on ani nikdo jiný nevěděl, proč se Peat se Sam rozešel. Ona jim vlastně neřekla ani to, ale to jim celkem lehce došlo, vzhledem k tomu jak Sam vypadala ještě několik dní potom.

   Sam si opřela hlavu o Jackovo rameno a vzdychla.

   „Stalo se něco?“ Probrala Jacka z jeho myšlenek.

   „Ne, nic, jen, když jsem byla naposledy na takovémhle místě, tak se se mnou Peat rozešel.“

   „To je mi líto:“ Řekl a i když Sam jeho tvář neviděla, protože se dívala kamsi před ně, tak cítila, že to myslí upřímně.

   „Nemusí.“

   Překvapeně se na ni podíval.

   „Víte, zprvu to bolelo, strašně. Byla jsem naštvaná a zraněná, ale teď už je to dobré.“

   „Ale pořád jste utrápená.“

   „To už ale není kvůli tomu rozchodu.“

   „Chcete se svěřit?“

   „Já nevím, možná.“ Odmlčela se, znovu si opřela hlavu o Jackovo rameno a pokračovala „Víte, ono je to spíš kvůli tomu co mi řekl ten večer a protože měl pravdu. Já ho měla opravdu ráda, moc ráda. On byl zvláštní muž, perfektní muž, ale měl pravdu, když mi řekl…že ho nemiluju…Měla jsem ho ráda, to ano, ale ve skutečnosti jsem ho nikdy nemilovala… Nemilovala jsem ho , protože mi na někom jiném záleželo mnohem víc, než by mělo…“

   Víc už ani říkat nemusela. Jack podle *svých* slov, která použila, moc dobře poznal o kom teď mluví…