Sam s Jerethem se konečně vynořili na druhé straně silového pole vězení. Jereth začal zadávat kód k deaktivaci. Znovu ucítili mírné zhoupnutí žaludku. Tentokrát už ale věděli, čím to je. Loď se znovu dala do pohybu.

Jack si všiml, jak se Sam zvláštně zakalily oči. Všechny svaly se mu naply. Čekal, co v příští chvíli udělá.

Silové pole zablikalo a zhaslo. Sam se prudce otočila k Jerethovi a loktem mu zasadila rychlou a účinnou ránu přímo do obličeje. Jeho stisk povolil a Jack, který byl připraven, zareagoval okamžitě. Skočil po Jerethovi a povalil ho na zem. Sam se mu při pádu vysmekla a uskočila stranou. Ucítila, jak se kolem ní protáhli Daniel s Teal’cem. Chvíli jim to trvalo, ale nakonec Jeretha zneškodnili.

„Rychle!“ Křikla Sam. Ani se nestačili po „boji“ s Jerethem nadechnout. Zvedli se. „Nemáme moc času.“

„Co se děje, Sam?“ Zeptal se Jack v poklusu.

Vyběhli ven ze dveří vězení a nahoru po schodech. Sam zahnula do chodby napravo. Vypadala, že něco hledá.

„Kam jdeme, Sam?“

Sam se zastavila až po pěti minutách běhu skrz útroby Asgardské lodi. Dorazili k mohutným dveřím. Sam rychle zadala na panelu ovládání správný postup a dveře se otevřely. Evidentně našla co hledala. Pokynula ostatním, aby šli za ní a prošla dveřmi. Ostatní ji tiše následovali. Hned jak prošli poznali zbrojnici. No, zbrojnici, pokud se to tak dá říct. Byly tam Asgardské zbraně a Daniel s Teal’cem dokonce našli i své vlastní zbraně. Sam s Jackem se pokoušeli porozumět asgardským, ale nebylo to nic platné, pro lidi byly moc složité. Sam si tedy vzala Danielův zac‘niac’tel a Teal’c dal Jackovi ten svůj.

Teď musíme do strojovny!“ Oznámila jim Sam.

„Co se děje, Sam?“ Zeptal se Jack znovu.

„Replicarterová chce s pomocí této lodi zničit domovskou planetu Asgardů. Chce se pomocí ní dostat dostatečně blízko, aby pak mohla použít svou novou zbraň. Musíme se dostat do strojovny k jádru pohonu a přetížit ho dřív, než se jí to podaří.

„Oprav mě, pokud se mýlím, ale přetížit jádro znamená nechat tu loď vybuchnout, že?“

Sam se zadívala do země.

„Jacku, nemůžeme je nechat zničit celou planetu. My stejně zamřeme. Až s nimi skončí, tak přijde řada na nás.“ Nemohla mu říct pravdu. Nemohla mu říct, že ona by nejspíš ještě několik měsíců přežila, ale oni ne. Měla výčitky, že zabije sebe a své dítě, jejich dítě, ale nešlo to jinak. Nemohla nechat zničit celou planetu jen kvůli sobě a svému dítěti. Dva oproti tisícům – nebylo co řešit, i když jí to trhalo srdce. A nemohla to Jackovi ani říct, byla si moc dobře vědoma, že kdyby to udělala, nenechal by ji to udělat…

Jack se na ni smutně zadíval, ale pak udělal pár kroků až k ní a pevně ji objal.

„Máš pravdu.“ Zašeptal jí do vlasů. „Stále jsme to my – SG-1 a víme, co teď musíme udělat…“

„Miluju tě.“ Špitla a do očí se jí nahrnuly slzy. Nechtěla plakat, ale nemohla si pomoct. Všechno se jí hroutilo pod rukama, celý její život. Jen začali být trochu šťastní, tak se stane tohle.

Já tě taky moc miluju.“ Odpověděl jí sotva slyšitelně. I on měl co dělat, aby zadržel slzy. Právě se loučil se ženou kterou nadevšechno miluje a teď ví, že jí ztratí. Přijde o všechno. Opravdu není vyhnutí? Musí se všichni obětovat, aby tu planetu zachránili? Sevřel se mu žaludek, věděl čím to je, nebyla jiná možnost.

„Musíme jít, rychle!“ Odtrhla se od něho náhle, jak si vzpomněla, že před nimi leží ještě nelehký úkol.

Jack se na ni nechápavě podíval.

„Musíme tu loď zničit dřív než se dostane na orbitu, pak už bude moc pozdě.“ Dodala na vysvětlenou ještě než se vyřítila s Danielem a Teal’cem v patách ze dveří. Jackovi nezbylo než je následovat.

Sam je vedla neomylně. Bylo vidět, že zde strávila spoustu času. Zhruba za deset minut se octli ve velké místnosti. Uprostřed se majestátně tyčilo asi dva metry vysoké jádro. Uvnitř probíhaly barvy od modré po tmavě fialovou. Jack se zastavil. Připomínalo to tu goauldskou hračku, co vás na sebe nutila bez neustání zírat.

Sam se k ní vrhla a začala hledat něco čím to otevře, aby se dostala k ovládání. Ve chvíli kdy se ohýbala pro kus nějakého ocelového drátu, jádro trochu potemnělo. Daniel, Teal’c i Jack udělali nedůvěřivě krok zpět. Sam zůstala kde byla.

„Zpomalujeme, za chvíli přijde přechod z hyperprostoru. Budeme na místě. Musíme si pospíšit.“ Upozornila je a pustila se do práce.

Za pár vteřin opravdu zase ucítili to lehké zhoupnutí v žaludku.

Pomocí drátu sundala vrchní kryt ovládání. 

Jack nechal ostatní u jádra a sám ze rozhlížel po místnosti. Stejně by jim tam nebyl moc platný.

Byla tu všude spousta přístrojů a panelů. Ani si nedokázal představit na co všechno asi musí být. Poslouchal jak jádro jemně hučí. Trochu jakoby předlo. Pak se zaposlouchal pozorněji a zjistil, že i některé z těch přístrojů vydávají různé zvuky. Některé slabounce pískaly, jiné pípaly a další zněly jako robůtci… ty malé potvory…kruci! Už je nejen slyšel, teď už je i viděl. Popadl svůj zac’niac’tel a začal po nich střílet.

„Pospěš si, zlato. Máme tu pár přátel na čajový dýchánek!“ Volal na Sam a mezitím si hledal vhodné místo k obraně.

„Snažím se Jacku, vydrž ještě chvíli.“

Teal’c s Danielem, nechali Sam nad ovládáním a běželi na pomoc Jackovi. Chvíli se statečně bránili a replikátorům odolávali, bohužel jich ale bylo moc. Stáhli se a už jen z posledních sil bránili Sam.

Sam dělala co mohla. „Už to skoro mám…“ Vykřikla.

„Tak…“ Otočila se na Jacka. Modré oči se jí zalily slzami. Prst držela na jediném tlačítku.

Jack přestal střílet. Díval se jí do očí a nemohl ani brečet. Rukou ji pohladil po tváři a usmál se.

„Miluju tě, Sam.“

„Miluju tě, Jacku.“ Utřela si slzu, která jí stékala po tváři.

Stiskla tlačítko. V jádře začala stoupat teplota…během pár vteřin dosáhla kritické hranice…

„Sbohem…“