Gissy se před několika málo dny narodil syn. Jereth byl pyšná otec a Gissy šťastná matka. Sam teď trávila hodně času s Gissy a jejím synkem a pomáhala jí jak mohla.

   „Sam, to už je dobrý. Oddechni si chvíli, nebo tu košili prodřeš.“ Zasmála se Gissy. Sam rezignovaně hodila mokrý kus oděvu zpátky do teplé vody a otřela si ruce do, už tak dost promáčených,  kalhot.

   „Už si tu dneska dvě hodiny a ještě ses nezastavila.“ Pokárala ji Gissy jemně, když se vedle ní Sam posadila. „A tvoje ruce už tu pauzu potřebovaly víc než ty sama.“ Dodal, když si všimla Saminých zčervenalých rukou od horké vody na prádlo. Sam jen pokývala, ale vlastně ani nevěděla na co. Sledovala malého, jak si hraje s malým dřevěným panáčkem, kterého mu Jack vyřezal.

   „Smím?“ Zeptala se Sam po chvíli a prosebně zvedla pohled k Gissy.

   Gissy se na Sam usmála a tmavovlasého chlapce jí podala. Sam si ho od ní něžně vzala a položila si ho na ruce. Sedla si do křesla a opatrně začala s malým uzlíčkem peřinek pohupovat. Brzy ho hra s dřevěnou figurkou natolik vyčerpala, že ve zlomku vteřiny usnul.

Tak slaďounce spinkal… Sam by ho vydržela chovat v náručí třeba celé odpoledne. Brzy však i na ni dolehla celodenní práce  a s chlapcem v náručí, zhroucená v pohodlném křesle, i ona usnula.

   „Jacku!“ Zašeptala Gissy, když ho uviděla přicházet a vstala z křesla. S ukazováčkem na rtech mu šla vstříc.

   Jack nemusel dlouho přemýšlet, proč se chová tak divně. Téměř okamžitě si všiml spící Sam s dítětem v náručí. Usmál se při pohledu na obraz, který se mu naskytl. Uvědomil si jak moc to Sam s miminkem sluší.

   „Dneska se celý den nezastavila.“ Poznamenala Gissy šeptem. „Kde je vůbec Jereth?“ Uvědomila si vzápětí.

   „Přijde za chvíli. Ještě chtěl něco dodělat.“ Uklidnil ji Jack a už chtěl Sam probudit, když ho Gissy zarazila. Chytla ho za ruku a odvedla kousek stranou.

   „Jacku…“ začala po chvíli. „Já vím, že do toho nemám právo mluvit, ale podívej se na ni. V poslední době mi hodně pomáhá, ale sama je pak unavená. Možná by si měla udělat, jak vy to říkáte, prázdniny.

   Jack se nad tím chvíli zamyslel. Pak mu ale bleskla hlavou trochu jiná myšlenka, proč tu Sam tráví tolik času. Radši se jí ale rychle pokusil zahnat. Naneštěstí to nebylo tak jednoduché.

   „Já něco vymyslím.“ Trochu ji odbyl Jack a Gissy došlo, že už to stačilo.

   Jack přistoupil ke křeslu ve kterém Sam spala. Klekl si k ní ze strany a něžně ji políbil na čelo. „Sam.“ Vyslovil její jméno jak nejjemněji uměl. Uvědomil si jak je mu s ní dobře. Co na tom, že jsou na cizí planetě. Samozřejmě Země, jejich domov, mu chyběla, ale rozhodně by nechtěl ztratit to, co našel u Sam. Je to vlastně trochu paradox – celou dobu, tolik let, měl tohle štěstí na Zemi stále nablízku, ale nemohl si ho vzít a teď, když už se nemohou vrátit domů, tak má konečně to, po čem na Zemi nejvíc toužil. Vlastně už si ani nebyl tak úplně jistý, že se chce vrátit… Miluje Sam a na tom jediném záleží. Pořád se ale nedokázal zbavit toho divného pocitu, že tohle ještě není konec a že přijdou zkoušky, které jejich vzájemnou lásku ještě několikrát prověří.

   Sam otevřela oči. Vzápětí si uvědomila co drží v náručí a sklonila pohled dolů. Chlapec ještě stále spinkal. Sam se zasněně podívala na Jacka. Nahnul se k ní, aby ji políbil na přivítanou. Bože… pomyslela si. Připadala si, jakoby se jí splnil sen… Sedí v křesle s miminkem v náručí a Jack, Jack jí líbá na uvítanou. Zamyslela se nad tou představou, že by s Jackem založili rodinu. Lhala by sama sobě, kdyby si nepřipustila, že o tom už párkrát přemýšlela. Vždycky tyto myšlenky ale raději rychle zaplašila. Sice věděla, že jí už pomalu utíká čas na to, aby mohla mít děti, ale měla strach, jak by na to zareagoval Jack, zvlášť po tom, co už jedno dítě ztratil…

   Sam se pomalu zvedla z křesla. Položila malého do postýlky a přikryla ho. Naklonila se k němu přes ohrádku a políbila ho na rozloučenou. Pak vzala Jacka za ruku a než vyšli ze dveří, rozloučila se s Gissy a malému poslala jeden ze svých sladkých úsměvů.

   „Sam,“ začal Jack, když se vrátili domů. „Měli bychom si promluvit.“ Posadil ji na pohovku, sám si přitáhl židli a sedl si naproti ní. „Zlato, co kdybychom si udělali prázdniny?“ Sam se na něj zpytavě zadívala.

   „Prázdniny?“ Zeptala se po chvíli.

   „Víš, zdá se mi, že v poslední době jsi nějaká unavená a … zamyšlená. Mám pocit, že tě něco trápí a když se mi nechceš svěřit, tak by ti mohlo prospět pár dní na čerstvém vzduchu, v klidu.“ Pohladil ji rukou po tváři a zvednul ji za bradu tak, aby jí viděl do očí.

   „Já jsem v pořádku. Nemusíš si o mě dělat starosti.“ Bránila se.

   „To víš, že si dělám starosti.“ Políbil ji na čelo. „Tak proč mi nechceš říct co se děje?“ Znovu ji políbil.

   „Já jsem vážně v pořádku.“ Zkusila to znovu, i když věděla, že na Jacka to stejně nezabere.

   „Dobře, pokud mi to vážně nechceš říct, nebudu tě nutit, ale půjdeme na pár dní někam pryč, trochu si odpočinout, ano?“ Zakončil rozhovor, ale ze Samina výrazu po jeho poslední větě měl pocit, že už nemá tak daleko k tomu, aby mu to řekla.

   „Jacku…“ vydechla a znovu sklopila oči k zemi, chvíli si hrála se švem u své bundy.

   „Sam, no tak, co se děje? Ty mi nevěříš?“ Zkusil na ni trochu jinou taktiku.

   „Ne, to ne Jacku, jistěže ti věřím, v tom to není.“

   „Tak v čem to je, začínám o tebe mít vážně starost.“ Naklonil se k ní a poslední slova už jí šeptal do ucha.

   „Ne, neboj se o mě, opravdu to není nic vážného.“

   „Tak proč mi to nechceš říct, když to není nic vážného? Třeba bych ti mohl pomoct.“

   „No, já … to je … můj problém.“ Koktala. Pak ale zvedla oči k Jackovým a zadívala se mu do nich. Začala se utápět v jeho hnědých hloubkách. Jakoby jí začaly uklidňovat.

   „Sam, už jsme spolu tak dlouho a ty máš *svůj problém* ?“ Přeměřil si ji.

   „Promiň Jacku. Já jen…“ vzdychla. Najednou v sobě našla poslední kousek odvahy, ať už jí na to řekne cokoliv… „Jen jsem v poslední době hodně přemýšlela. Víš, Gissy…“ Jack se na ní usmál. Už věděl, co ji tak trápí a upřímně řečeno, myslel si to. Sam se zasekla, když si všimla jeho zvláštního pohledu.

   Jack si její pauzu uvědomil… „To nic, pokračuj.“ Povzbudil ji.

   Sam se trochu křečovitě usmála a pokračovala… „Když se Gissy narodilo miminko, jakoby se ve mě něco zlomilo…Já…uvědomila jsem si, že už…že už nemám moc času…že už za chvíli bude nemožné, abych měla vlastní dítě.“ Dokončila a zhluboka si oddechla, hlavu pořád sklopenou. Najednou se mu do těch něžných očí nedokázala podívat. Bála se toho, co v nich uvidí a v napětí čekala na jeho reakci.

   Jack nic neřekl. Místo toho ji přitáhl k sobě a políbil. „A s tímhle ses mi nechtěla svěřit?“ Zeptal se potichu. „Sam, já…neříkám, že to není závažné rozhodnutí, ale popravdě řečeno jsem to čekal.“

   „Čekal? Jak to?“ Vyvalila na něj oči.

   „Sam, zlato, já nejsem až tak nevšímavý jak vypadám.“

   Sam se trochu zastyděla, když si uvědomila jak její otázka vyzněla. „Promiň, já to tak nemyslela.“ Špitla.

   „To nic, já vím.“ Usmál se na ni. „Já jsem o tom také přemýšlel.“

   „Vážně?“ Vyhrkla Sam překvapeně.

   „Vážně.“ Ujistil ji. „A pokud si to vážně přeješ, tak v tom nevidím problém…“

   „Opravdu?!“ Vykřikla Sam nadšeně.

   Jack místo odpovědi jen kývl. Vlastně už ani odpovědět nestačil. Nadšená Sam se mu prvně vrhla kolem krku a pak ho políbila.

   „A ty to taky chceš?“ Zeptala se, když se od sebe odtrhli.

   „Chci s tebou mít dítě, Sam, strašně moc.“ Usmál se a políbil jí na krk. „A ještě něco, asi by bylo dobré, kdyby naše dítě vyrůstalo v normální rodině.“ Z jeho vážného tónu hlasu Sam nejprve znejistěla, ale Jack pokračoval… „Takže…Samantho Carterová, vezmeš si mě?“

   Sam to úplně vyrazilo dech. Tak tohle opravdu nečekala.

   „Jacku…já…tohle…jistěže, jistěže ano…ano, vezmu si tě. Moc ráda.“ Vykoktala ze sebe.

   Jack se usmál, objal ji a vášnivě políbil.

   „Miluju tě, Sam.“

   „A já tebe, Jacku.“

   Jack vzal Sam do náručí a odnesl ji do ložnice, kde ji položil na postel. Pomalu se začali vzájemně vysvlékat…

   Věděli, že i když už se milovali tolikrát, tak tohle bude jiné. Pocity jsou jiné. Oba si přejí, aby jich brzy bylo o jednoho víc…