Sam vypadala, že by se v ní krve nedořezalo. Jen prkenně zalapala po dechu. Stále nemohla odtrhnout oči od místa, kde před chvílí viděla mizet svou „kamarádku“.
Jack jí objal kolem ramen. Sam se úplně klepala. Soucitně se na ni zadíval, v jejím pohledu ale nebylo zklamání, lítost nebo cokoliv jiného…viděl tam zlost a vztek.
„Sam?“ Zeptal se jí po chvíli. Ucítil jak s sebou škubla.
„Jak je to kruci možný!!!“ Rozkřikla se najednou. Cítila jak v ní všechno vře. Taková zrada… To snad není pravda… Jak to, že jsem to nepoznala? Nadávala si vduchu.
Ostatní se jen raději drželi zpátky a drželi jazyk za zuby. Znali ji v jejích náladách a moc dobře věděli, že v tomto stavu je lepší, dělat mrtvého brouka…
„Co se tu vlastně děje?“ Zeptala se po chvíli, když už se trochu uklidnila.
„Nevíme, vlastně nám nic neřekli, jsme tu zavření už několik týdnů a za tu dobu nám nic neřekli, ani náznak toho, co mají v úmyslu.“ Pokrčil rameny Daniel.
„Týdnů? Proč tak dlouho?“ Zeptala se Sam zvědavě.
„Nevím…“ Poznamenal Daniel.
„Jakoby na něco čekali…“ Dodal Teal’c.
Uplynulo dalších několik dní a oni stále nevěděli na čem jsou…
„Jacku.“ Ozvala se znenadání Sam. Vypadala zamyšleně.
„Ano?“
„Cítíš to?“
„Co?“
„Ano Jacku, Sam má pravdu, něco se děje…“ Vložil se do toho Daniel.
„Zpomalujeme…“ Vydechla Sam.
Ucítili lehké zhoupnutí v žaludku. Nic jiného je na to neupozornilo…
„Teď už jo…“ Prolomil Jack nepropustné ticho naplněné očekáváním v onen moment zpomalení.
„Kde myslíte, že jsme?“ Zeptal se Daniel a posunul si brýle výš na nos.
„Nemám zdání, ale ode mě si odpověď asi stejně nečekal…“ Usmál se Jack povzbudivě a něžně chytil Sam za ruku. Ta mu ji pevně stiskla. Usmál se a naklonil se k ní, aby ji políbil.
Než to ale stihl udělat, zablikalo vedle nich silové pole a dovnitř vstoupili Jereth a Gissy.
Sam i Jack prudce vydechli. Tak o nich si mysleli, že jsou lidé a k tomu jejich přátelé… Připadali si jako úplní pitomci.
„Co se děje.“ Začal Jack pohrdavě. Cítil v sobě tolik hořkosti a zklamání…
„Dorazili jsme na místo.“ Suše odtušil Jereth.
„A?“ Neodpustil si Jack jeden ze svých oblíbených pohledů, které používal vždy, když chtěl někoho naštvat.
Jereth místo odpovědi popadl Sam a vyvlekl ji ven. Jack se po něm vrhnul, ale Gissy ho zastavila. Dopadl na tvrdou zem, ale hned se zvedl a přiskočil k silovém poli, které už ho dělilo od milované Sam.
„Nechte ji!“ Křikl ještě na odcházející věznitele, ale nikdo už mu neodpověděl, nikdo ho nebral v potaz. Nikdo jeho výhružky a nadávky nebral vážně. Jakoby byl jen vzduch.
Daniel s Teal’cem se na něj jen soucitně dívali. To ale právě teď rozhodně nepotřeboval. Lítost…
Věděl, že nemůže nic dělat. Sesunul se podél zdi a hlavu si opřel o kolena. Nebylo jak se k ní dostat. Nemohl jí nijak pomoct. Mohl pouze doufat.
Mezitím Sam odvedli snad na druhý konec lodi. Jereth ji dveřmi strčil do velké místnosti s obrovskou obrazovkou. Nemusela přemýšlet, aby jí došlo, že je na můstku a žena, co před ní stojí a se škodolibým úsměvem si ji prohlíží, je ona sama. Dívala se už zase sama na sebe…
„Tak jak se vám líbilo na „naší“ planetě?“ Neodpustila si Replicarterová nepříjemný dotaz.
„Co od nás chceš?“ Snažila se z ní Sam něco vytáhnout.
„Copak to není jasné?“ Uchechtla se Repli.
„Není!“ Odsekla jí Sam a vzpurně pohodila hlavou.
Repli pozvedla obočí a tajemně se usmála.
„Vaše dítě!“ S nadšením pozorovala Samin výraz. Pomalu se měnil z bojovného na zděšený.
„Tak to asi těžko!“ Vyjela na ni po chvíli.
„Proč myslíš?“ Řekla Repli sladce.
„Protože já nejsem těhotná!“ Začínala Sam ztrácet nervy.
„Ale, a jsi si tím tak jistá?“
Sam se po jejích slovech málem zastavilo srdce. Ochranářsky si sáhla rukou na břicho. Tázavě se podívala po Repli.
„Je to tak, čekáš dítě, dítě, které potřebuju.“
„Ale ne, to ne, své dítě ti nedám!“ Začínala být Sam hysterická.
„Ale na to já se tě přece neptám.“
„Proč ho chceš? Proč je pro tebe tak důležité?“
„Ty to nevíš?“ Ze Samina výrazu usoudila, že ne, a tak pokračovala. „Vaše dítě bude výjimečné…“
„Výjimečné?“
„Ano, bude mít veškeré vědomosti Antiků, které měl O’Neill kdy v hlavě…“
„Asgardi mu ty vědomosti přece odstranili?“
Repli se uchechtla. „Asgardi je pouze zablokovali…“
„Ale jak to?“
„Je to zvláštní, ale díky té bílkovině, kterou máte oba po Tok’rech a kterou předáte i vašemu dítěti se ta část paměti, geneticky přenese a právě díky těm bílkovinám se ve správný čas i aktivuje… a to ve chvíli, kdy na to bude to dítě připravené…“
Sam stála jako přimrazená. Čeká dítě, oznámila jí to ONA a chce jí ho vzít. Připadal si jako ve zlém snu.
„Co s námi uděláš?“ Zeptala se plaše.
„To ještě nevím, naskytla se mi tahle příležitost, když se pro vás Thor vydal. Bylo to trochu překvapení, ale pro ně myslím větší…“ Znovu se škodolibě se usmála.
„Takže je si v plánu neměla?“
„Ne, oni jen byli ve špatnou chvíli na špatném místě.“ Uchichtla se.
„Proč jste nás dostali na tu planetu?“
„No my vás tam vlastně ani dostat nechtěli, byla to náhoda. Už vás sledujeme delší dobu a to, že jste tam díky goauldům uvízli, byla jen příležitost…“
„Proč jste čekali než jste přiletěli?“
„Vy jste to nevěděli, ale my vás několikrát byli kontrolovat. Čekala jsem až otěhotníš… Ale připravili jsme vám pěkné podmínky, ne?“
Sam se jen nechápavě usmála.
„Ta vesnice…Nic ti to neříká?“
Sam se najednou vybavil rozhovor s Jackem, ta vesnice tam přece původně nebyla. Nevěděli o ní a teď jí to konečně došlo. Nebyla tam. Ve skutečnosti tam nikdy předtím nebyla.
„Využili jste toho…“ Vydechla Sam.
„Trochu.“
„A co teď?“
„Teď díky této lodi proniknu Asgardskou obranou a zničím svou novou zbraní celou jejich planetu.“
Sam se na ni vyděšeně podívala, jak může byt tak chladná… no jistě je to stroj, ale s jejími vlastnostmi a myšlením…
Repli pohledem pokynula Jerehthovi, který sem zrovna přišel. Ten Sam chytil za ramena a opět ji začal strkat ke dveřím.
Sam cestou napříč lodí měla v hlavě spoustu myšlenek. Měla strach, ale cítila, že teď na to není t pravá chvíle. Musí jednat. Musí něco udělat…