Titul: Pes, co štěká nekouše
Autor: Moni111
Překladatel: -/-
Žánr: Lehce napětí/humor/romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Mládež
Délka: Krátké
Časová osa: Několik měsíců po 8. sezóně
Stav: Kompletní
Synopse: Člověk je nevypočitatelný, alespoň, že psi v tom mají jasno :o).

______________________________________________________________

Je ponurá noc Jack unaveně jede ze základny a nejraději by už byl doma v posteli a konečně si odpočinul z předešlé mise.

„Carterová dělejte!“ křičí Jack na Sam, jsou pod palbou novými nepřáteli.
„Ano, pane..jen musím tohle vzít sebou…“volá na Jacka zpět Sam.
„Kašlete na to budeme rádi když odsaď vypadnem živí!!! Zapomněla jste snad jak je na to Daniel?“ Jack nechápal proč se Sam zdržuje taháním nějaké bedny, když jim Daniel umírá před očima a není jisté jestli se dostanou domů.
Teal´c táhne Daniela k bráně, která není zrovna nejblíže a Jack se je snaží krýt.
Sam někde v pozadí táhne k bráně nějaký asi velice důležitý předmět, protože takhle riskuje životy všech v týmu.
Teal´c už toho má dost a z posledních sil se s Dannym dovleče k bráně. Položí Daniela na zem a začne vytáčet domov.
Jack je kousek předním a snaží se, aby se Sam dostala k bráně a oni mohli urychleně zpět na Zem. Ale moc se mu nedaří protože zatím co kryje Sam, Teal´c zasáhli domorodci do boku a T se skoro složil.
Ale přemohl se a hodil Dannyho do brány a potom se tam odporoučel sám.
Sam konečně dobíhá s bednou k bráně a Jack se stahuje a spolu s ní skáčou skrz červí díru domů.
Na základně jsou všichni v pohotovosti a zdravotníci už se ujímají Daniela s Teal´cem a odvážejí je hned na ošetřovnu. Sam stojí na rampě a právě jí dochází co se stalo a jak moc riskovala, kvůli té bedně o které ani pořádně neví k čemu je.
Jack se na ni jen podíval a hned se sbalil a šel pryč z prostoru brány.
I když ji měl rád, tak takovou zaujatost pro nějakej krám nečekal.
Sam věděla co ten pohled znamenal.
Znala jej, protože pokaždé, když se na základně objevil nějaký vládní šťoural tenhle pohled se objevil taky.
Sam bylo jasné, že by se měla omluvit, ale moc se jí do toho nechtělo.
Ne, že by se nerada omlouvala, ale věděla, že teď to nebude nejlepší. Měla štěstí, že na ni plukovník nevypěnil hned po příchodu branou.
Jack se skoro neznal, měl chuť jít za majorem a hezky mu to vytmavit, ale neudělal to, protože nevěděl jak moc by se dokázal ovládat a něco ji neudělal.
Když šel po chodbě základnou se rozezněl Hammondův hlas, který ho informoval, že za půl hodiny má být nahoře a vysvětlit co se stalo.
Došel do šaten a šel se osprchovat a trochu si zchladit hlavu. Když přišel z5 do šaten nikdo tam nebyl a Jack byl rád, že teď může být sám.
Když byl ve sprše nemohl si pomoct a pěstí vrazil do zdi, až mu v ní křuplo. Což ho probralo a on si uvědomil co právě udělal a bolestně si stiskl tu nešťastnou ruku.

Sam se odešla taky osprchovat a měla co dělat jen, aby si hned jak uviděla zrcadlo nezačala pěkně nadávat, ale protože kolem bylo pár dalších osob, tak by to bylo velice nevhodné.

Jack už pomalu mířil k zasedačce a ruka ho stále bolela, ale byl rád, že ho teď zaměstnává něco jiného než vztek.

Sam je plížila na to samé místo co Jack s hlavou sklopenou a odhodlaná čelit všemu co se na ni sesype.
Jakmile vešli do zasedačky mlčky zasedli na svá místa a ani jeden z nich se nepodíval na toho druhého, jen tam naproti sobě potichu seděli a čekali na generála.
George přišel chvíli po nich a mohlo se začít.
Jack seděl a snažil se co nejméně dívat před sebe jen odpovídal Hammondovi na jeho dotazy ohledně jejich ne příliš úspěšné misi.
Sam jen čekala na chvíli, kdy začne část o jejich stáhnutí se k bráně.
„Místní z nás nebyli evidentně nadšení a začali na nás útočit, dal jsem příkaz stáhnout se k bráně, ale jak znáte Daniel snažil se vše hezky mírumilovně vyřešit, ale nikdo ho moc neposlouchal a domorodci jak se zdálo raději zbraně než řeči. Carterová ještě stihla vzít nějakou bednu, Teal´c už bral Daniela a mířil s ním k bráně já je kryl a Carterová táhla tu bednu. U brány jsme byli celkem dost na ráně a podařilo se jim zasáhnou Teal´ca. Ten však z posledních sil vzal Daniela a hodil ho sem no a pak jak víte se sem dostal taky. Carterová už stihla doběhnout k bráně a stáhli jsme se.“ dokončil Jack a pohlédl na generála a pod stolem si mnul bolavou ruku.
Sam při jeho vylíčení situace na planetě jen přikyvovala a když se jí zeptal Hammond jestli s plukovníkem souhlasí hned přikývla.
Cítila strašný pocit viny za to co se stalo, i když nemohla za útok proti nim, může za to, že byl zraněn Teal´c.
Teal´c byl první na seznamu komu se chtěla omluvit až bude v lepším stavu, protože prozatím jsou na tom s Dannym celkem bledě a Janet je k nim nechce moc pouštět.
„Dobře, plukovníku…majore, protože je polovina vašeho týmu na ošetřovně máte po zbytek týdne a do odvolání volno.“ řekl generál a když se postavil pokynul jim k rozchodu a odešel do kanceláře.
Sam chtěla Jackovi ještě něco říct, ale než se nadála Jack vypochodoval s rychlým krokem pryč ze zasedačky, aby se stavil ještě na ošetřovně a dozvěděl se jak jsou ti dva na tom.
Doktorka mu neřekla nic nového a Jack se sebral a snažil se co nejrychleji vypadnout ze základny. Nevěděl však, že o to samé se snaží i Sam.
Když už se blížil k výtahům, nevšiml si a vrazil do Sam. Ta byla taky zjevně překvapená a nezmohla se skoro na slovo.
„Pro..promiňte pane…“ rychle vykoktala a i když měla cestu k výtahům, raději odcházela tou cestou, kterou přišel Jack jako, že na něco zapomněla a nutně to potřebuje mít.
Jack jen flegmaticky „Hmm….“ a vešel do výtahu.

Dorazil k domu a ospale se vydal ke dveřím, když se mu zdálo, že něco zaslechl a šel se podívat za dům co to bylo. V trávě uviděl malinké štěňátko a nechápal, kde se tu vzalo.
To, když ho uvidělo radostně se k němu rozběhlo a zastavilo se mu u nohy a očuchalo si ho. Zjevně se mu Jack zamlouval a tak se k němu posadilo a koukalo na něj.
Jack byl natolik unaven, že se nezmohl na nějaké odhánění pejska a otočil se k odchodu, aby si mohl konečně odpočinout.
Štěně se nenápadně vydalo za ním a když zavíral dveře, tak vklouzlo dovnitř aniž by si ho unavený Jack všiml.
Jack loudavým krokem došel k pohovce a bylo mu jasné, že dnes už se dál nedostane. Bolest v ruce skoro  nevnímal a padl na pohovku a usnul.

Sam když viděla, že plukovník nastoupil do výtahu a odjel se zase vrátila a čekala na další.
Po celou tu dobu co byla na základně se snažila být silná, ale jakmile nastoupila do auta osaměla nemohla si pomoct a začala plakat. Cesta domů utíkala neuvěřitelně pomalu a slzy jí rozhodně nepochyběly. Jediné z čeho byla ráda, že bednu, se kterou se táhla celou tu dobu prozkoumávali vědci na základně a nemusela to dělat ona, protože si byla jistá, že by jí to pořád připomínalo to, co se přihodilo tam na planetě. To, že riskovala životy ostatních v týmu si neodpustí už asi nikdy.
Dojela domů a oči měla celé červené od stálého pláče, který ji doprovázel domů.
Sam si vzala kus koláče co měla v kuchyni, ale došlo jí, že nemá chuť vůbec na nic a tak ho zase vrátila zpět do lednice. Sedla si k televizi, ale na koukání na nějakou přiblblou show měla špatnou náladu a tak tam jen tak potichu seděla a přemýšlela co udělá. Věděla, že se nevyspí když se neomluví alespoň Jackovi, ale měla strach, že kdyby přijela teď k němu tak by se jen pohádali a vyhodil by ji. Pocit viny byl však silnější a Sam vstala a šla ke dveřím, když si uvědomila kolik je hodin a došlo jí jak dlouho domů jela.
*Dneska už nemá smysl jít se omlouvat, ale zítra to určitě udělám i kdyby se mělo stát nevím co!* řekla si Sam a odebrala se do ložnice.

Jack se vzbudil v poledne a když chtěl zapnout televizi, došlo mu, že jeho ruka na tom není moc dobře, věděl že by měl zajet třeba jen na rentgen, ale moc se mu nechtělo. Chtěl se postavit, ale něco měl na nohách, když se podíval co se mu teď už hýbe na nohách, spatřil to štěně co bylo včera u jeho domu, jak se spokojeně protahuje a vypadá šťastně.
„Aspoň ty si to užíváš.“ řekl a pohladil prcka.
Odsunul štěně na bok a posadil se. Promnul si oči a opět ho zabolela ruka.
„Ok, myslím, že se stavím někde u doktora a nechám si to prohlídnout a tobě rovnou můžu koupit něco k jídlu, že?“ pousmál se na hopsající štěně na pohovce a zvedl se. Zamířil na kafe do kuchyně a omyl si obličej studenou vodou, aby se probral.
Když měl kafe vypité a trochu si pohrál s prckem (myslím pořád to štěně), vydal se do ložnice a hodil na sebe lepší oblečení a vydal se k autu a dojel do města k doktorovi.
Doktor mu řekl ne zrovna milou zprávu a to, že bude muset mít tři prsty v sádře nejmíň dva týdny, protože si je pořádně narazil. Jack nahodil jeden ze svých úšklebků a okomentoval to svým sarkasmem
„No proč ne, v práci stejně není co dělat a doma taky ne.“ a odcházel směrem kam ho doktor poslal.
Sádra byla zázračně v rekordním čase provedená a Jack byl zázračně dost nervózní z pobytu v nemocnici, ale pořád se vymlouval na psa.
Sestřičky se dobře bavily a Jack nakonec přestal mručet a urychleně se odebral k východu, když už sádra byla hotová.
Vyšel z nemocnice a zamířil do prvního obchodu, který viděl. Nakoupil pár piv a nějaké jídlo a nezapomněl ani na psa.
Když se vracel domů uviděl před sebou auto Sam jak míří stejným směrem.
„To ne, doufám, že nejede ke mně, dneska fakt nemám náladu.“ zoufal si Jack v autě.
Ale jak se zdálo Sam opravdu mířila k němu a Jack se začínal dostávat do včerejší nálady.
Když společně zastavili u jeho domu moc se mu z auta nechtělo a jak viděl Sam byla na tom stejně.Viděl ji jak se párkrát zhluboka nadechla a vystoupila čekajíc až vystoupí on.
Jack věděl, že se chová jako malej kluk, ale měl strašnou chuť otočit aut a odjet.
„No co chlape, všichni tě mají za hrdinu tak se přece nesesypeš ze svýho podřízeného.“ a s tímto vystoupil z auta.
„Dobrý den, pane….já nechci vás zdržovat jen jsem přišla omluvit se za moje chování tam a ujistit vás, že už se to nebude opakovat.“ Sam to vysypala tak rychle, že to ani sama nečekala.
„Dobrej……já vám nevěřím..“ bylo jediné co jí na tom řekl a začal vykládat věci z auta a Sam si nemohla nevšimnout jeho sádry na ruce.
„Pane?“ Sam nechápala.
„Co je?“ otočil se na Sam.
„Já…proč mi nevěříte?“
„Protože jste to vy….“nedořekl Jack a chtěl pokračovat, ale Sam už nastupovala do auta a ještě na něj vztekem křikla
„Tak proč na mě vždycky tak spoléháte?“ a zabouchla dveře nastartovala odjela pryč.
Jack tam zůstal stát a jen dokončil to co začal“….a mě bylo jasné, že buď vy nebo Daniel to vezmete sebou…“ pobral zbytek věcí a šel do domu, kde už na něj čekal malej kamarád.
Jack vytáhl jednu konzervu pro psy a nasypal mu ji do misky. Malej se do toho pustil a spokojeně vrtěl ocáskem.
„Vidím, že ty si to užíváš. Jak se vlastně jmenuješ? ….co takhle Homer (Houmr :D)? Ten toho taky vždycky zbaští…“usmál se Jack na spokojné štěně.
Nevěděl co má celý den dělat tak jen seděl venku a pozoroval okolí. Homer si hrál v trávě s tenisákem, který našel u Jacka v domě.

Sam dojela domů a nechápala co to s Jackem je. Tohle ji řekne teď, teď když potřebovala, aby ji odpustil, on jí řekne, že jí nevěří, že jí vlastně nikdy nevěřil. Tak co potom bylo to, jak vždycky všechno zůstalo na ní, to ona musela přijít na všechny ty řešení problémů, do kterých se dostali, to ona je většinou zachránila a on ji řekne tohle?!
Sam byla mimo skoro o sobě nevěděla a doma být nechtěla, hlavně nechtěla být sama. Její myšlenky by jí neustále pronásledovaly a ona by to už nevydržela, musela ven. Otočila se a mířila zpět k autu nasedla a odjela do nejbližšího baru a objednala si vodku s ledem. Nikdy jí tohle pití moc nechutnalo, ale najednou měla strašnou chuť se tímhle opít a na chvíli zapomenout na všechno co se stalo. Panáky co vypila už ani nepočítala. Najednou dostala nápad. Chtěla jet za Jackem a hezky si to s ním vyříkat z očí do očí. Zaplatila a nebezpečným krokem odpochodovala k autu. Nasedla a po chvíli snažení trefit se klíčkem do zámku to vzdala a stopla si právě projíždějící taxík.
Nastoupila a udala místo jejího cíle. Taxikář nebyl zrovna nadšen tím, že veze opilou ženskou kdoví kam, ale nic nenamítal, je to přeci jeho práce.

Jack seděl pořád venku a popíjel pivo, když k němu Homer přišel a chtěl k Jackovi vyskočit, ale nedařilo se mu. Jack se nad ním slitoval a vzal si ho k sobě. Homer si spokojeně lehl na Jack a při hlazení usnul.
Ochladilo se, Homer se k Jackovi víc přitulil, když v tom uslyšel Jack přijíždějící auto k jeho domu. Zvědavě se zvedl a obešel dům se psem na rukách.
Sam zaplatila taxikářovi a vystoupila značně podivným stylem z auta a chvíli to vypadalo, že spadne na zem.
Jack stál přimraženě u domu koukal na Sam jak se hrabe z auta. Bylo mu jasné na první pohled, že něco vypila, ale nebyl si moc jistý proč přijela zrovna sem.
Sam se konečně postavila a snažila se udržet rovnováhu a mávla na taxikáře ať už jede.
Když se podívala směre k Jackovu domu všimla si ho jak stojí opřený o stěnu a zírá na ni.
„Co je, ještě si neviděl ženskou?“ řekla Sam i když se jí značně pletla jazyk.
„Jo viděl.“ odpověděl Jack a podle jejího tónu poznal, že tohle nebude milý rozhovor.
„Tak proč na mě tak vejráš?“ snažila se Sam být dostatečně troufalá, aby mohla udělat to proč sem přijela.
„Proč? Protože k mýmu domu přijel jeden major, což by nebylo tak divný, kdyby ten major nebyl na plech ožralej. Co tady děláte?“ chtěl vědět Jack ať už to má z krku.
„To že jsem ožralá je jedno, přijela jsem vám něco povědět, abychom si mohli ujasnit naši situaci!“
„Oh, aha…takže až si to ujasníme, odjedete pryč a už nikdy sem v tomhle stavu nepřijedete? No tak do toho ...proč tu jste?“ Jack přestaly ty kecy okolo bavit.
„Protože chci vědět, že když mi tolik nevěříte a jak se zdá, jsem pro vás jen přítěž, která dělá vše, aby vám ničila život, tak proč jste mi říkal, po každý když nám šlo o krk, že mi věříte, že na mě spoléháte? Proč taková přetvářka, co? Klidně mi to řekněte, řekněte mi důvod a já vás nechám na pokoji, abych nebyla takovou přítěží, nechám se převelet do jiného týmu, nebo jestli vám bude moc vadit potkávat mě na základně tak se nechám převelet pryč do padesát jedničky a bude si moc žít svůj spokojenej život!“ řekla Sam odhodlaně a čekala na odpověď.
„Kdyby jste se předtím tak rychle nesbalila a neodjela jen se zaprášilo, tak by jste slyšela i konec toho co jsem vám chtěl říct!“ řekl stejně odhodlaně Jack.
„No schválně…tak co jsem teda propásla za další vaše narážky?“ v Sam dloubalo malé znepokojení, ale nenechávala to na sobě znát.
„Řekl jsem, že vám nevěřím proto, že to jste vy…“
„No to už jsme slyšeli, nebo vás to tolik baví opakovat? No tak si poslužte, když vám to dělá dobře, klidně to řekněte ještě jednou…..však já to poprvý neslyšela.“ řekla naštvaně Sam.
„Buďte chvíli zticha!“ zařval Jack až se sám divil, proč ho to tak vytáčí.
Sam na něj pohlédla a na okamžik ji prozradily její oči, Jack v nich mohl vidět náznak strachu, což nechtěl.
„Klid ok?....jste to vy, protože jsem věděl, že vy nebo Danny by jste to s sebou vzali..“dokončil konečně Jack a Sam na něj hleděla a začínala se cítit trapně, že tady po něm takhle vyjela.
„….a to s tím spoléháním na vás…..já vám věřím proto, že je mi jasné, že to pokaždé vyřešíte a my budeme v pořádku…..věřím vám, protože vaše osobnost by vám nedovolila nic vzdát bez boje a toho si cením…“ ještě přidal Jack, když měl prostor než se do něj zase Sam pustí.
Sam na něj pořád koukala a nevěděla co říct jen lapala po dechu a nemohla ze sebe nic dostat. Jack už se otáčel a chtěl jít do domu, když Sam promluvila.
„Pane? Omlouvám se za tohle všechno já …….. je neměla jsem sem jezdit a už vůbec ne řvát po vás….promiňte.“ řekla a chtělo se jí brečet otočila se a odcházela ne zrovna rovně, ale snažila se.
„Sam? Odpouštím vám. Já neměl jsem se chovat jako blbec a chtít, aby jste cítila vinu za to co všechno se stalo, vidím že se mi to povedlo.“ řekl už poměrně klidnější hlasem.
„Děkuji.“ otočila se na Jacka, ale pak už zase pokračovala dál.
„Sam...jste opilá, a nebydlíte zrovna blízko, pojďte sem můžete se vyspat u mě já stejně budu dole na pohovce tady s Homerem.“ řekl Jack a postavil Homera na zem, aby si mohl jít Sam očuchat.
„Pane, já nevím….myslím, že to není zrovna nejvhodnější, před chvílí jsem po vás řvala a teď bych u vás měla přespat? To není moc dobrý nápad.“ snažila se z toho vyvléct, ale pak ji zradila její vlastní opilost a zívla.
„No to možná ne, ale vy usnete po cestě domů, a to já nehodlám riskovat. Ještě vás něco srazí a kdo ke mně bude chodit a řvát po mě? Myslím, že nikdo jiný krom vás to nebude, protože ti ostatní jsou už teď chodící mrtvoly, takže kašlete na to jak to bude vypadat a pojďte dovnitř už je celkem zima a tady Homer si vás asi oblíbil a právě mě zradil, takže budete muset zůstat.“ usmál se na ni smířlivě Jack a šel pro oba, aby mu nikam neodešli.

Když už došli dovnitř Jack, protože byla zima i doma, rozdělal oheň v krbu a Sam uvařil kafe, aby ráno neměla moc velkou kocovinu. Sam s úsměvem přijala a potichounku popíjela a hladila Homer, který se od ní skoro nehnul na krok. Jack dělal uraženého, že jeho skoro vlastní pes ho takhle opustil.
„Za co jsem si to zasloužil?“ tvářil se smutně, ale bylo jasný, že to jen hraje.
Homer se na něj podíval a zaštěkal, oběhl Jacka a znovu vyskočil za Sam na křeslo.
„Tak to je pěkný, teď si ze mě ještě děláš srandu.“
„Mám takový dojem, že mě má raději.“ zasmála se Sam.
„No jo, myslím, že s vámi to ani nijak nejde.“mrkl na ni Jack.
Sam došlo jak to myslel, ale chtěla to od něj slyšet bez náznaků.
„Jak to myslíte?“
„Uh…no že vás nejde nemít rád.“Jack sklonil hlavu.
„No myslím, že by se našlo pár lidí co mě nemají moc v lásce.“ odvětila Sam.
„Jo vy myslíte ty vědce z 51 a tak? No to se nedivte, když vždycky vyřešíte všechno za ně.“ nechtěl Jack, aby se debata dostávala do nějaké smutnější podoby, tak se ji snažil trochu povzbudit.
„Hmmm….ale vy jste toho taky dost vyřešil.“ řekla uznale Sam.
„No zas tolik toho nebylo.“
„Co jste vlastně dělal?“ ukázala na jeho ruku v sádře.
„Jo…hmm..testoval jsem tvrdost zdí na základně.“ řekl Jack a snažil se podívat na Sam, tak aby pochopila, že ji opravdu za nic neviní. Sam sklonila hlavu.
A nastalo ticho, protože ani jeden z nich nevěděl co říkat, Sam se ještě pořád cítila trapně za ten výstup co proběhl před domem a Jack netušil co by se dalo dělat, jediné co věděl bylo, že se nemůže nic stát mezi nimi, ne dnes, ne teď.
„Nemáte hlad nebo tak něco? Já myslím, že bych mohl objednat pizzu nebo čínu, řekněte na co máte chuť?“
 „Uch…no popravdě hlad by byl, ale nejsem si jistá, jak dlouho by ve mně to jídlo vydrželo, díky těm vodkám…..no raději nic nebudu.“ kývla na Jacka.
„Dobře, jak chcete. Jdu si pro pivo nechcete ještě něco na pití, další kafe, vodu, čaj?“ Jack si teď připadal jak restaurace.
„Ne, děkuji, pane.“ pousmála se Sam.
Jack se zvedl a šel si pro pivo. Sam se zvedla taky, ale šla opačným směrem a to ven.
Když se Jack vrátil do obýváku, Sam byla pryč a Homer taky.
„Sakra ženská, čemu jste nerozuměla, když jsem říkal, že tady přespíte?!“ Jack položil pivo a už bral klíčky od auta chtěl pro ni jet.
Když otevřel vstupní dveře a vyšel ven všiml si, že Sam je s Homerem venku a jen se rozhlíží po teď už měsícem ozářeném okolí.
Jakmile Sam uslyšela Jacka, jak se k ní blíží otočila se na něj.
„Rozmyslel jste si můj pobyt u vás?“ pohlédla na klíčky od auta v jeho ruce.
„Ne, já myslel jsem, že jste si to rozmyslela vy a ještě k tomu jste mi chtěla unést psa, tak jsem si řekl, že toho psa chci zpět.“ řekl vážně Jack ale potom mu už začaly cukat koutky a vykouzlil na ni krásný úsměv.
Sam se jen na něj malinko uculila a otočila se zpět k noční krajině a chtělo se ji plakat.
„Já nechápu co to se mnou bylo. Nechápu proč sem takhle riskovala, proč jsem s sebou pořád táhla tu blbou bednu. Já byla jsem tak blbá, promiňte pane. Daniel s Teal´cem jsou na tom špatně a já jsem je jim ani nemohla omluvit, všechno to šlo tak rychle a já si připadám jako zbabělec. Proč jste neřekl Hammondovi, že to kvůli mě je teď Teal´c na tom tak jak je, že já jsem to všechno podělala?“ poslední slova už jí nešly pořádně rozumět, protože se rozplakala.
„Sam? Sam no tak, Sam. To bude dobrý, Daniel i Teal´c budou v pořádku určitě, a potom se jim hned můžete omluvit. Sam no tak, neplakej...pojď sem.“ objal ji Jack.
„Vždyť jsem vám už jednou říkal, že by se to stalo tak i tak, nedávám vám za to vinu, ano je pravda, že jsem byl naštvaný a choval se k vám hnusně, je mi to líto. A zbabělec určitě nejste, protože jste sem přišla a hezky se do mě pustila, což kdyby jste byla zbabělec neuděláte. Sam neplakej, ano?“Jack byl na dně když jí takhle viděl, tohle nechtěl.
*Ty jsi teda pitomec Jacku!!* nadával si v duchu.
„Promiňte pane, myslím, že raději půjdu, já nechci … nechci pořád někomu ubližovat.“ chtěla se od něj odtáhnout, ale Jack jí to nedovolil.
„Tak to nepřipadá v úvahu, teď vás nikam nepustím…a myslím, že nejsem jediný kdo vás nikam nepustí.“ řekl Jack a všiml si Homera jak tahá Sam za nohavici směrem k domu.
Sam se už trochu uklidnila a Jack už jí vedl zpět dovnitř.
Bylo už celkem později, když jí vedl do svojí ložnice, aby se mohla pořádně vyspat z celého dnešního dne.
Jack si ´ustlal´ jako minulou noc na pohovce, ale než šel spát zašel ještě k Sam. Když jí uviděl jak sedí u okna a bezduše kouká ven.
„Sam? Proč nespíš? Nepotřebuješ něco?“ zeptal se starostlivě.
„Člověk vždycky potřebuje to co nikdy nemůže mít.“ odpověděla mu a utřela si slzy.
„Nikdy neříkej nikdy.“ řekl Jack stejným stylem jak Sam.
„Půjdete už spát nebo tady mám zůstat a pohlídat vás dokud neusnete v posteli a ne na okně?“ zeptal se jí, ale moc na odpověď nečekal a blížil se k ní.
„Sam no tak pojďte si lehnout.“ zaprosil, ale v tom si všiml, že pořád pláče.
„Ne to mi nedělejte, proč zase pláčete, Sam….prosím neplakej už.“ Jack byl vážně v koncích už nevěděl jak jí má utěšil, dralo mu to srdce, když jí viděl se slzami v očích.
Došel k ní a vzal jí do náručí, aby jí mohl položit do postele. Sam pořád tekly slzy a ona je nemohla zastavit.
„Já nemůžu spát ve vaší posteli.“ řekla mu tiše.
„A proč by jste nemohla? Je to jen postel….nic víc nic míň.“ nechápal ji.
„Je to vaše postel, voní krásně jako vy a všechno tady mi vás připomíná, já tady sama neusnu.“ šeptala mu Sam.
„Dobře, tak já…já tady s vámi zůstanu, ok?“ zeptal se jí tichounce.
„Ok.“
Jack přikryl Sam a lehl si k ní. Sam se k němu otočila
„Děkuji, Jacku.“
„Není za co Sam.“ a znovu jí objal a potom spokojeně pomalu usínali.
„Jsem a budu tady vždycky pro tebe, když budeš potřebovat. Dobrou noc Sam……..mám tě rád.“ pošeptal Jack spíše jen tak pro sebe, protože mu bylo jasné, že Sam ho neslyší.
Ale mýlil se. Sam ho slyšela
„Děkuji Jacku, taky tě mám ráda, ani nevíš jak.“ řekla o chvíli později, čekala, že Jack už bude spát a jemně ho políbila tak, aby ho nevzbudila, ale Jack nespal, měl jen zavřené oči, přece jí slíbil, že tu bude než usne. Když slyšel její odpověď posunul se víc k ní a spokojeně usínal.

V noci je oba probudilo Homerovo kňučení za dveřmi a tak se Jack musel obětovat a na chvíli opustit vyhřátou postel se Sam, která ho ospale pozorovala.
„Ok, doufám, že už nemáš v plánu chodit dnešní noc víckrát ven.“ zabručel Jack na Homera a málem se zapomněl vyhnout jedné za stěn, když v polospánku vedl Homera ke dveřím, aby si mohl odskočit…
Když byl Homer hotov vesele si cupital zpět do domu a spokojeně se roztáhl na pohovce.
„Na takový luxus si moc nezvykej, to máš jen speciálně dneska, když je tady Sam.“ zasmál se Jack na hafana pohladil ho a vracel se do ložnice.
„Ahoj.“ řekla mu Sam, když si všiml, že je vzhůru.
„Ahoj.“ pozdravil ji Jack
„Já nechtěl jsem tě teda vás vzbudit…to je asi divný, když spolu ležíme v posteli a já ti vám vykám co?“ byl trochu mimo.
„Jo je to takový divný, pane.“ odpověděla mu Sam a zasmála se.
„Tykání by bylo fajn.“
„Jo to by bylo….ok.“ souhlasil Jack a konečně zalehl a přikryl se.
„Už je líp?“
„Jo myslím, že jo.“ usmála se na Jacka pěkně Sam.
„To bude tím, že jste tady se mnou, já mám na lidi odjakživa uklidňující vliv.“ zavtipkoval Jack.
„No nevím jak na ostatní, ale na mě to asi vážně zabírá.“ řekla uznale Sam.
„Já…..můžu…..“ Jack nevěděl jestli by to co chce právě udělat bylo vhodné.
„Co?“ podívala se mu Sam hluboce do očí, věděla o co jde a byla ráda, že jsou na stejné vlně.
„Polí…“ nedořekl Jack a raději to hned udělal.
Líbal Sam a ona zase líbala jeho. Bylo v tom tolik citu a pravé lásky, kterou doposud ani jeden z nich nezažili.
„Já..“chtěl něco říct, ale Sam ho předběhla.
„Krásně líbáš, tohle si budu pamatovat navždy.“
„Myslím, že na tom budeme stejně…..Já vím, že by jsme neměli. Nechci ti přivodit nějaké problémy, Sam.“ řekl jí upřímně Jack s tím, že tohle bylo jediné co se dnešní noc odehrálo.
„Já vím, vím to, ale jestli z toho mají být nějaké problémy, chci si toho pamatovat víc než jen tohle. Ne, že by tohle bylo nic, to ne to v žádném případě, ale přece…..Jacku?“ čekala na to jak zareaguje.
„Taky bych si toho chtěl pamatovat víc, Sam. Jsi si jistá, že opravdu chceš?“ nechtěl jí do ničeho nutit.
„Ano. Já nevím jestli o tom víš, ale od první chvíle, od toho okamžiku co jsem si před tebe tenkrát stoupla mluvila s tebou, nemůžu, nedokázala bych žít s někým jiným, pořád bych tě měla v hlavě. Bojím se toho, že bych tě ztratila, ale přitom jsem tě nikdy ani doopravdy neměla. Já vím že s tebou nemůžu být, ale nedokážu bez tebe žít.“
„Sam…já……nevím ………já….hmm..to zní asi dost sobecky….no ..jsem rád, že jsi tady. Nikdy jsem nebyl raději. Snad nikdy jsem nikoho raději tady neviděl. Chci aby věděla, že já tady vždycky budu, tak jak jsem tady vždycky byl, můžeš se na mě spolehnout, protože já…Já tě miluji, tak jako nikdy nikoho v životě.“ konečně dořekl Jack a na okamžik zavřel oči.
Sam to sledovala a jakmile je otevřel objala ho začala ho znovu líbat.
„Taky tě miluji Jacku…..nechápu jak jsme mohli vydržet tak dlouho, zdálo se mi to jako věčnost.“
„Mě taky.“
Jack nemohl uvažovat, jediné na co myslel byla Sam. Byla tady s ním v jeho posteli a tak skvěle ho líbala, že se to zdálo skoro jako sen, sen ze kterého by se člověk raději nikdy nechtěl probudit. Je tady!
*Jen mi prosím neubliž. To už bych asi nezvládl. Už asi ne. Podruhé ne.* poslední věc, která Jacka napadla, než spolu se Sam prožili tu nejkrásnější noc plnou krásných vzájemných polibků a milování, na které určitě ani jeden z nich nezapomene, tak jak chtěli.

„Woow….to bylo….skvělý. A určitě…“nedokončila Sam
„..nezapomenutelné.“dokončil za ni Jack.
„Jsi krásná, snad ještě krásnější než kdykoliv předtím.“ mrknul na Sam.
„Taky že to byla opravdu krásná noc.“ chválila Sam.
„Jo to byla.“ políbil ji Jack.
„Děkuji.“
„Za co?“
„Za to že jsi, Sam.“ nechtěl se od ní Jack odlepit.
Sam mu dala pusu na tvář
„Není za co Jacku.“ přitulila se k němu.
„Tak co dál?“ zeptala se Sam.
„Ještě?“ koukl na ni.
„Já myslela, co bude dál s námi, a ne, že na to máme znovu…ne, že by se mi to nelíbilo..bylo to fakt krásný…uh….“ políbila ho „….jen jestli to teď bude zase tak jako předtím, jestli chceš, abychom dělali, že nic nebylo….tak řekni…“Sam nebyla ráda, že tohle musí říct, ale nevěděla jak to bude cítit Jack.
„To jako myslíš, že to půjde jen tak snadno…?“ nechápal ji Jack.
„Já neřekla, že to půjde snadno, já jen chci vědět jak to cítíš ty.“
„Miluji tě na tom se nic nezmění i kdybychom se v noci spolu nemilovali pořád bych tě miloval. Nechci dělat, že se nic nestalo, když se stalo. Stalo se toho dost a já to nechci nijak přehlížet.“ rozvášnil se Jack.
„Jacku? Klid. Jsem ráda, že jsme na tom stejně. Taky nechci nic skrývat. Jsem ráda, že se to stalo a to mi nikdo nevezme. Jsem šťastná, jsem tady s tebou. Opět jsem zase po dlouhé době šťastná a to díky tobě. Taky tě miluji Jacku.“  usmála se na něj a Jack pochopil, že všechno je v pořádku.
„Tak co teď?“ zeptala se a jemně si olízla rty.
„Těžká otázka…..moc těž…“ nemohl to doříct protože Samiina ruka mířila na jedno jeho velice citlivé místo.
„Myslím, že….jste už vymýšlení plánu co teď vyřešil, plukovníku.“ zazubila se Sam.
„Uhhh…myslím,…hhhhh…že na tom………huhhh…máte taky nějaké zásluhy ..majore.“ rychle oddechoval Jack.
„To je dobré vědět.“ pozvedla obočí a šibalsky se na Jacka usmála.
Sam trávila u Jacka skoro celé volno. Byli pořád spolu a nehnuli se od sebe na déle než 10 minut. Sam zářila štěstím a Jack byl daleko víc uvolněnější a veselejší než kdy předtím.
Pořád se k sobě tulili a chodili ven na procházky s Homerem, který taky nevypadal vůbec smutně. Prozkoumával všechno co po cestě potkali a minuli. Jack a Sam se pořád něčemu smáli a na první pohled šlo vidět, že jsou do sebe zamilovaní.
Zrovna, když došli z jedné jejich společné procházky domů k Jackovi, zazvonil zvonek u dveří.
„A dny odpočinku a štěstí se blíží ke konci.“ řekl Jack s moc veselým tónem, když mířil ke dveřím.
„Wow. Pane jo.“ ulevil si, když je otevřel.
„Ahoj Jacku.“ pozdravil ho Daniel a Jack ho chlapsky objal, protože byl rád, že už je ok.
„Nazdar Danny, Teal´cu.“ objal i T´ho.
„O´Neille.“uklonil hlavu Teal´c.
„Už jste oba v pořádku, nebo jste utekli z ošetřovny?“ chtěl vědět Jack.
„Obě varianty se zdají být správné.“ řekl T a Jack uhnul ze dveří, aby mohli vejít.
„Dáte si něco?“
„Voda by byla fajn.“ přijal nabídku Daniel.
„Vskutku.“ souhlasil T.
„Ok. Posaďte se, hned přijdu.“ oznámil Jack a mířil do kuchyně, když přišla dolů Sam a měla na sobě Jackovu košili.
„Woow. Ahojte hoši.“ dostala ze sebe a zamířila za Jackem do kuchyně, jak nejrychleji mohla.
„Myslím, že jsme toho dost zmeškali.“ okomentoval to Daniel.

„To jsi nemohl nic naznačit? Já tam vběhnu takhle, ještě že jsem si oblíkla svoje kalhoty.“ Sam byla mimo.
„Já chtěl jsem, ale ty jsi tam přišla a já nestihl nic udělat, promiň zlato.“ a dal jí pusu na krk.
„Ale bylo by zajímavé, kdybys tam vběhla jen té košili. To bych tě asi musel od tamtu odnést viď?“ žertoval Jack, když viděl Samiin výraz, totálně nechápajícího člověka.
„Snad příště.“ otočila se Sam a volala na Homera.
„Tak tady to máte.“ přinesl Jack klukům jejich pití.
„Díky…….tak….o co jsme přišli?“ Daniel byl moc zvědavý na tom, aby s touhle otázkou čekal.
„O nic moc, ale vlastně jo….počkejte chvíli.“ nahodil Jack zářivý úsměv a Daniel čekal jak spolu do místnosti vejde Jack se Sam za ruce o známí jim, že jsou spolu.
„Připraveni?“ Jack vykoukl zpoza rohu.
„Já jsem.“ ozval se Danny.
„Já také.“ přidal se Teal´c.
„Ok. Jestli chcete můžete zavřít oči, nebo tak něco.“ napínal je Jack.
„Myslím, že to zvládneme.“ Daniel byl krajně nedočkavý.
„Ta dáá.“ vešel Jack do místnosti v závěsu se Sam a na rukách držel Homera.
„Jé ty máš psa.“ tvářil se poněkud přepadle Daniel.
„Jo mám. Je skvělý.“ smál se Jack a podával štěně Dannymu.
„Jo to opravdu je.“ snažil se Daniel chovat přirozeně.
„Ahoj Sam.“ pozdravil Danny, aby se vyhnul debatě o psovi.
„Ahoj Danieli. Jak se vám vede?“ Sam byla nervózní, čeho si všiml Jack a chytl ji za ruku a naznačil, aby se posadila.
„Jde to, to víte, když se dostanete z ošetřovny jste šťastná, že můžete chodit bez toho, aby vás někdo hlídal.“ usmál se na ni přátelsky Danny.
Daniel podával štěně Teal´covi, aby se ho zbavil. On na psy nikdy moc nebyl.
Teal´c štěně vzal a s nechápavým pohledem se podíval po Jackovi.
„Když se budeš tvářit takhle tak si ho nezískáš T.“zasmál se Jack.
Teal´c se podíval zpět na Homera a pohladil ho.
„Jo jmenuje se Homer.“
Homer olízl Teal´covi ruku a spokojeně si na něj lehl.
„Ok T. Myslím, že jsem se spletl.“ pochválil ho Jack.
Teal´c pořád hladil Homera a začínal se usmívat.
„Hej, Danny. Co udělala Janet s Teal´cem?“ houkl Jack.
„Nic. Proč?“ nějak nepochytil Danny.
„On se směje.“ culil se Jack.
Danny koukl na T´ho a taky smál.
Když se Jack podíval na Sam, která seděla kousek od něj, smích ho přešel.
Seděla tam dívala se do země a do smíchu jí nebylo. Jack pochopil, že její smutná nálada, která proběhla když byl Danny a Teal´c na ošetřovně je zpět.
„Co se děje Sam?“ nemohl si toho nevšimnout Danny.
Sam se zvedla a utekla nahoru. Daniel zůstal koukat na Jacka a chtěl vědět oč jde.
„To je kvůli té misi, víš ona pořád mluvila o tom, že za to může.“ řekl sklesle Jack.
„Za co?“ nechápal ho Danny.
„Za to, že jste skončili na ošetřovně a byli na tom špatně. A já se k ní choval jak idiot, takže se to její přesvědčení ještě umocnilo.“ zvedal se Jack a chtěl jít za ní.
„Ale to není pravda, vždyť za to nemohla, nemohla vědět co se stane.“ Daniel byl v šoku.
„Já vím, ale ona si to nechce připustit.“ odešel pro ni Jack.
„Sam pojď dolů. Celou tu dobu jsi se chtěla omluvit. Teď máš možnost a utečeš sem. No tak Sam, vzpomínáš? Ty přece nejsi zbabělec. Pojď.“ objal ji a vedl ji po schodech dolů.
„Já omlouvám se vám, za to co jste kvůli mně museli protrpět.“ Sam tekly slzy když jim to říkala.
„Ale Sam to nebyla tvoje vina. My tě za to neobviňujeme. Nevěděla jsi co se stane. Nikdo z nás to nevěděl.“ řekl jí Daniel a objal ji, aby jí bylo jasné, že je to v pohodě.
„Neviním vás z ničeho co se stalo majore Carterová.“ přistoupil k ní T a objal ji stejně jako předtím Daniel.
„Mám vás moc ráda, kluci.“ řekla a ještě jednou je oba naráz objala.
Jack ji pohladil po zádech
„Všechno v pořádku?“
„Myslím, že už bude.“ kývla Sam.
„Řekneme jim to?“ pošeptal jí.
„Já nechci, aby jsi dal Danielovi Homera.“ šeptala mu Sam.
„Tohle nemyslím.“ pousmál se Jack, jde vidět, že Sam je na tom lépe.
„Já vím.“

„No když jsem říkal, že jste o nic moc nepřišli, tak jsem tak trochu lhal. No krom psa jsem si pořídil, jednu velice krásnou …..“dal Sam pusu na čelo „…přítelkyni.“
„Konečně!!...“smál se Daniel „….gratuluji.“
„Díky.“ pousmáli se oba.
„Jsem rád, že sis vybral takhle dobře O´Neille.“ pochválil ho T.
„Ou. To bylo milé T. Děkuji ti.“usmál se na něj Sam.
„Tak co bude dál?“ zajímal se Daniel.
Sam se zasmála a Jack věděl proč, ale věděli to jen oni dva.
*Tak tahle otázka zní dobře jen od Sam* řekl si v duchu Jack.
„To se teprve uvidí, ale myslím, že to dopadne dobře.“ podíval se Jack na Sam a věnoval jí jeden ze svých nejlepších polibků.
The End