Titul: Pohřeb
Autor: Neznámý
Překladatel: Marty
Žánr: Erotika
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Krátké
Časová osa: Nezařazeno
Stav: Kompletní
Synopse: Jacob je po smrti a Sam potřebuje oporu.

__________________________________________________________

Jednoho krásného a slunečného dne nám umřel Jacob. Vyslýchal goa’ulda, kterého tok’rové zajali a nějak přehlédli nůž. Dost ošklivě to schytal, jak Jacob, tak Selmak. Po pár minutách umřeli… nic už jim nemohlo pomoct.
Když se tato zpráva dostala do SGC, Sam byla dost přepadená. Nevěřícně zírala na monitor, na kterém byl Malek s dost zdecimovaným výrazem.
„Co?!“ vykřikla.
Malek smutně sklonil hlavu. „Je nám to velice líto, majore. Všichni jsme ho měli rádi, byl to náš bratr. Upřímnou soustrast.“ Dokončil Malek a poslali Jacobovo tělo bránou.
Jack byl taky rozladěný, ne že by Jacoba miloval jako vlastního otce, ale Sam miloval a to už něco znamenalo. Brána se zavřela, ještě než stihnul na Maleka vyštěknout, proč nepřišel.
Aspoň to teda zařval na deaktivovanou bránu. „Hnusák! Proč to nepřišel říct osobně?!“
Byl značně znechucený, potom se otočil k Sam a položil jí ruku na rameno, pokoušejíce se ji uklidnit.
Sam pořád nevěřícně zírala na Jacobovo tělo, které z rampy snášeli vojáci. Po tváři jí začaly téct slzy, ale na to, aby se naplno a nahlas rozbrečela byla moc tvrdě vycvičená, hezky si to nechala do laborky, kam hned utekla, nechávajíc tam zbytek mlčky stát.
Jack se za ní otočil a bylo mu jí moc líto. Chtěl za ní okamžitě jít, ale Hammond ho zarazil.
„Nechte ji chvíli o samotě, plukovníku.“
Jack vrátil nohu, tam kde byla a znovu se podíval na mrtvého Jacoba.

Prvně se konal pohřeb na rodné Zemi. Potom měli Jacoba znovu poslat k Tok’rům, kteří ho pohřbí jejich stylem. V obřadní síni se sešli všichni významnější lidé z SGC + Mark a jeho rodina. Ti a Sam seděli v první řadě, ve smuteční síni. Zbytek SGC za nimi, Jack speciálně za Sam.
Sam byla naprosto na prášky, když začali hrát jeho oblíbenou píseň a co teprve, když naběhl Hammond a začal se smuteční řečí. I on měl na krajíčku. Sam brečela jako snad ještě nikdy, stejně tak jako Markova manželka, kterou on uklidňoval. Sam si vzal na starost Jack. Nahnul se v jeho křesle dopředu a něžně jí položil ruce na ramena. Když to Sam ucítila, prvně s sebou škubla, potom si ale utřela slzy z tváře a ruku mokrou od slz položila na tu jeho. Pevně se ho za ni chytila. Jack se nahnul ještě blíž a lehce jí tu ruku políbil. Sam tím byla překvapená a spustila další vodopád slz. Po ukončení Hammondovi řeči se všichni zvedli a šli dát upřímnou soustrast pozůstalým.
Jack stál za Sam a pořád jí svíral ruku. Když už byl poslední, kdo nepřišel, tak ji donutil, aby se ho pustila a obešel první řadu. Markovým dětem se prohrábl soucitně ve vlasech, jemu a jeho ženě potřásl rukou. Když přišel zepředu k Sam, tak se na ni podíval pohledem plným bolesti a dřív než stihl něco udělat, tak se mu sama vrhla do náručí.
Prvně ho to trochu překvapilo, ale po vteřině ji pevně objal a hladil ji po zádech. „Ššš, neplačte…“ šeptal jí do ouška.
Sam se po takto strávené chvilce sebrala a otřela si slzy. „Děkuju, pane.“
Jack se na ni usmál. „Není za co děkovat. Vždycky tu pro vás budu.“ Řekl něžně, položil jí ruku na kříž a vedl ji ven ze síně.
Když odešli, tak tam zase naběhli vojáci, naložili, samozřejmě s patřičnou úctou, Jacoba a odvezli ho směr Cheyenská hora.

Sam se tam trochu upravila a SG-1 vyrazila k tok’rům, na další pohřeb. Ti už měli připravenou takovou tu konstrukci, kterou potom postavili před bránu a po nějakém projevu spustili bránu. Sam se v tu chvíli odvrátila, čímž se otočila k Jackovi. Když to postřehl, tak ji znovu pevně objal. Její slzy mu stékaly na rameno a on ji začal utišovat. „No tak, ššš, neplačte, bude to dobré.“
Uslzeně k němu vzhlédla. „Dobré? Nikdy už to nebude dobré… on umřel.“ Vzlykala.
Jack ji k sobě přitisknul pevněji. „Ano, já vím. Časem se ta bolest otupí, věřte mi. Znám to.“ Zašeptal a pohladil ji po vlasech.
Sam k němu znovu vzhlédla. „Promiňte, nechtěla jsem vám připomínat to jak Charlie…“ začala.
On ji ale přerušil. „Už to, jak vás vidím zničenou mi ho připomnělo. Vím jaké to je a vím, že po čase se vám to podaří aspoň částečně překonat, váš otec sice nezemřel přirozenou smrtí, ale pořád…“ zasekl se, nechtěl ani jí ani sobě připomínat, jak Charlie zemřel.
Sam se rozbrečela ještě víc. „Je mi to tak líto.“
Jack kývl. „Ano, váš otec byl dobrý chlap.“ Souhlasil Jack.
„Ne, myslela jsem Charlieho.“ Špitla Sam.
Zhluboka se nadechl. „Sam…“ vzdychl. Odtáhnul ji od sebe a podíval se jí do těch jejích safírových očí. Začaly se mu také valit slzy do očí. Nadechl se, že něco řekne, ale místo toho, ji pohladil po tváři a znovu ji k němu co nejpevněji přitisknul.
Když už mu nemohla vidět do tváře, tak tichounce, že ho ani ona neslyšela zašeptal. „Miluju tě.“
Sam byla na zhroucení. Kdyby nebylo toho, jak ji Jack uklidňoval, tak by se taky zhroutila. Tento muž jí moc pomáhal.
Tok’rové okolo ty dva pozorovali. Věděli, že na tom Sam musí být dost zle, když to zašlo už tak daleko, že se objímá s Jackem.
Přesto je ale museli vyrušit a vyjádřit jí upřímnou soustrast.
„Majore…“ ozval se za nimi Malek.
Jack ho měl sto chutí na místě zabít. „Přijměte prosím moji upřímnou soustrast.“ Pronesl a natáhnul k ní ruku.
Sam ji znechuceně stiskla, věděla, že to není jeho chyba, ale od té chvíle co, jen tak poslal Jacoba na základnu ho nemohla vystát… stejně jako Jack. Potom se tam nakolýbalo ještě pár lidí a SG-1 mohla jít zpět. Sam celou cestu brečela.

Hammond ji uvolnil z hlášení o jejich předchozí misi a nechal ji, ať si vezme volno.
Sam ráda přijala a hned se šla převléct. Když se vrátila do jejího pokoje, že si vezme batoh, tak ji to zase chytlo. Zničeně se posadila na postel, skrčila nohy, pevně si je k sobě přitiskla a začala pořádně brečet. Přes pláč ani neslyšela klepání na dveře.
Jack ji nechtěl nechávat samotnou. Vždycky chtěl být blízko u ní a tím víc, když ho potřebovala.
Tiše vešel dovnitř a rozhlédl se po pokoji. Ten pohled mu málem podlomil kolena. Vidět ji, jak usedavě pláče nebyl nic příjemného pro nikoho a tím méně pro něj. Zhluboka se nadechl, aby se trochu uklidnil a potichounku zavřel dveře. Vůbec ho nevnímala, zdálo se, že vůbec neví, že je tam. Až když si k ní přisedl a políbil ji do vlasů. Překvapeně k němu vzhlédla. Hned se ale zase naplno rozbrečela a pevně jej objala.
Nějak se jí to ale vymklo z rukou, neudržela rovnováhu a skončila na Jackovi. Instinktivně ji objal. Sam se z něj hned chtěla zvednout, ale Jack jemně zakroutil hlavou a pohladil ji hřbetem ruky po tváři. Sam přestala tak usedavě plakat a se smutným výrazem se na něj podívala. Jack to nemohl vydržet, podíval se na ni tím jeho extrémně zamilovaným pohledem a zvednul hlavu. Jeho rty se váhavě dotknuly těch jejích. Když se neodtáhnula, tak prohloubil kontakt. Vyklubal se z toho krásný pomalý polibek. Sam měla jednu ruku na jeho tváři a druhou na jeho hrudi. Když se od sebe odtrhli, tak na něj zůstala Sam překvapeně zírat.
„Pane, proč jste…“ začala.
Jack jí položil prst na rty a kroutil u toho hlavou. „Ššš.“ Potom prst oddělal a znovu ji políbil.
Tentokrát už ten polibek nebyl tak váhavý. Pěkně něžně ji políbil, aby jí pomohl zapomenout na události posledních pár dnů. Při tomto polibku je přetočil a zůstal ležet on na ní. Ruce měl pod jejímy rameny, aby na ní nebyla celá jeho váha.
Sam byla překvapená, ale nemohla si to vynachválit. Když se nabažil jejích rtů, tak přesunul rty k jejímu krku. Vášnivě ji do něj kousal a otíral o něj rty. Potom se znovu vrátil k jejím rtům. K ničemu víc se neměl.
Když se od ní zase na chvilku odtrhl, tak se ho zeptala.
„Jacku, to nechceš…“ Ani nemusela dokončit větu a Jack věděl na co se ptá.
„Ne, kotě. Jistěže chci! Jen si nemyslím, že bys na to měla náladu po tom všem co se stalo a v žádném případě bych na tebe nechtěl naléhat. Chtěl bych aby sis to užila… ne aby jsi musela myslet na tvého otce.“ Skočil jí do řeči a políbil ji.
Sam se od něj po pár vteřinách odtrhla a bez varování pronesla. „Miluju Tě.“
Jack se na ni krásně usmál. „A já miluju Tebe.“ Opáčil a láskyplně ji pohladil po tváři. „Pojď, zavezu Tě domů.“ …