Sam and Jack

Titul: Poslední tanec
Autor: Dena
Překladatel: -/-
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack, Janet/Daniel
Hodnocení: Děti
Délka: Krátké
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Pořádá se každoroční ples, SG-1 se musí účastnit... Vzplane na něm však mnoho citů.

______________________________________________________________

„Kromě pár minerálů není na PB7 663 skutečně nic, co by nás mohlo zajímat,“ zakončila Sam svůj příval informací a posadila se.

„Díky, majore,“ usmál se generál Hammond.

„Takže, generále, mohli bychom už odejít?“ řekl Jack a začal přitom vstávat ze židle. Po celou dobu, co musel být v zasedačce se příšerně nudil a jako obvykle si bezmyšlenkovitě čmáral do svého bloku. Samin hlas bylo to jediné, co ho drželo vzhůru.

„Ještě ne, plukovníku. Je tu něco, co bych vám všem chtěl říct.“

Jack se opět posadil a vrhl po Hammondovi zmatený pohled.

„Obávám se, že vaše noční mise na P9X 265 příští týden bude muset být odložena.“

Všichni k němu zvedli oči. Nemohl si nevšimnout jejich zřejmého překvapení ve tváři.

„Co? Proč?“ díval se jack zkoumavě na Hammonda.

„NORAD pořádá každoroční ples pro letectvo. A vy všichni jste zváni.“

Generál Hammond ještě nikdy ve svém životě neslyšel tolik zaúpění na jednou.

„Dovolte mi, abych to přeformuloval na: Vy všichni tam *půjdete*!“

„Cože? Generále, proč? Nemusíme tam jít. Nemáme s NORADem nic společného. Jenom ukrývají tuhle naši maličkou základnu,“ řekl Jack s čistou otráveností v jeho hlase. „Kromě toho, není náhodou naše mise mnohem důležitější?“

„Myslím, že ne, plukovníku. Chystá se tam jít i prezident. Je to pro něj šance potkat všechny týmy a osobně jim poděkovat za jejich práci. A vy čtyři jste můj nejlepší tým, takže vy tam *jdete*.“

Jack se shrbil na své židli, jako by se chtěl schovat, ze srdce nenáviděl tyhle houpé plesy. Jistě, bylo tam zdarma pití, ale stejně musel zbytek času trávit klábosením s těmi lidmi shora. Jack myslel na miliony a miliony věcí které by byl mohl dělat. Dokonce chtěl konečně prřacovat na té spoustě papírů, které se mu vršily na stole.

„Uhm, generále,“ vstoupil do hovoru Daniel. „Ještě nikdy jsem nebyl na takovém plese. Je to formální?“

„Ano, to je. Černou kravatu s sebou, samozřejmě. Majore Cartrová,“ otočil se Hammond k Sam, „vy si taky vezmete nějaké slavnostní šaty. Jsem si jistý, že to zvládnete.“

Co Hammond řekl Jacka úplně bodlo do uší. *Sam v šatech*

„Ano, pane, jistě,“ polkla Sam. Nechtěla si to připustit, ale nenáviděla nosit tyhle věci, kdykoli byl v blízkosti plukovník O´Neill. Naposledy, když byla na takovém plese, byla čerstvě po promoci. Byla celkem šťastná, že se vyhla těm plesům, které byly pořádány, zatímco ona pracovala v Pentagonu. Její nadřízení vždycky akceptovali, že byla natolik vytížená, než aby šla na takový večírek. Tentokrát si ale nemyslela, že by byla schopná se tomu nějak vyhnout. Generál už byl pevně rozhodnutý, že celá SG1 tam prostě půjde.

„Generále, mám se i já zúčastnit tohoto večera?“ zeptal se Teal´c.

„Samozřejmě, Teal´cu. O bezpečnost se bát nemusíte. Přítomni budou jenom personál SGC a lidé, kteří o projektu Hvězdné brány vědí. Takže obávat se určitě nemusíte. Jsem si jistý, že plukovník O´Neill bude víc než ochotný, aby vám pomohl vybrat ten správný oblek.“

Jack pohlédl na generála. *Vybrat smoking Teal´covi. Fajn. Proboha!* Měl dostatek starostí s vlastním oblečením, a ještě musel vybírat oblek pro elkého Jaffu.

„Ano, pane, jsem si jistý, že pro Teal´ca něco vybereme,“ snažil se Jack znít nadšeně, přesto to zdaleka nestačilo. Ale nezdálo se, že by si generál čehokoli všiml.

„Dobrá, můžete jít.“

Všichni čtyři pomalu vstali. Nebyli nijak nadšení, jediný, komu to připadalo alespoň trochu vzrušující byl Daniel. Všiml si Jackovi špatná nálady, když všichni procházeli chodbou.

„No tak, Jacku, jak moc zlé to může být? Je to jenom na pár hodin a ve skutečnosti nemusíš nic udělat. Dostaneš dobrou večeři a pití zdarma. Na co si ještě stěžovat?

„Danieli, ty asi nevíš, o co tu jde. Tyhle večírky jsou hrozné. Všichni jsou oblečeni do toho hrozného, uplého oblečení, musíš mluvit s těmi nafoukanci shora. Je to neskutečně nudné. Navíc, musím Teal´covi pomoct vybrat to správné oblečení. Čím dál tím líp.“

„Nevím na co si stěžujete, pane. Jediné, co musíte udělat je, zvít si oblek. Já teď promarním víkend tím, že se budu snažit sehnat dobré šaty. Máte vůbec ponětí, jak dlouho tohle trvá? Raději bych strávila týden v naquadahovém dole.“

„No tak, Carterová, jak těžké to může být? Tak hrozné určitě ne,“ dobíral si ji Jack.

„Ale je.“

„no, vždycky můžeme zavolat na P5C 663 a požádat Shavadi, aby vám půjčila ty modré šaty. Pak byste si nemusela dělat starosti s nakupováním,“ řekl Jack s pozvednutým obočím a zábavným výrazem ve tváři.

„Ha, ha, ha. To není vtipné,“ řekla, ale přece jen se usmála.

„Hej, vždyť to byl jen návrh,“ řekl nevině.

„Vy mi asi neporadíte. Musím zpátky do laborky. Uvidíme se později,“ řekla. Nato zahla za roh a zamířila k výtahům. Opustila je zrovna ve schíli, kdy Daniel živě debatoval o oblecích. Mohla slyšet, jak Jack při jeho slovech sténá. Musela se pro sebe zasmát.

*******************

„Taky jdeš na ten večírek, Janet?“ Sam se posadila v Janetině kanceláři.

„Jo, každý jde. Bude to zábava,“ řekla Janet s takovým nadšením, jaké Sam ani v nejmenším nečekala.

„Zní to, jako by ses tam vážně těšila,“ žasla Sam.

„Ale já se tam vážně těším,“ oznámila a skládala přitom papíry, co měla na stole. „A ty bys měla taky. Nestává se každý den, aby ses mohla obléknou a jít na nějakou párty. Speciálně, když bude přítomen jistý dobře vypadající plukovník.“

„O čem to mluvíš Janet? On tohle nenávídí ještě víc než já.“

„Jsem si jistá, že ho ta nenávist rychle přejde, až tě uvidí vcházet do dveří.“

„To je možná pravda. Já ale nemám ponětí, co si na sebe vezmu. Kromě toho, je mi jedno co si myslí.“

Janet Sam věnovala pohled typu *to určitě*. Sam se začervenala. Kolikrát se už snažila zastřít, co k němu cítí? Janet byla její nejlepší kamarádka, ale ani jí to Sam nepřiznala.

„Proč nejdeme nakupovat o víkendu společně? Můžeme si vzájemně poradit. Bude to zábava, a jsem si jistá, že nám to uteče mnohem rychleji, než kdybychom šli každá sama,“ navrhla Janet.

„Nebo bys mohla říct generálovi, že se mi něco stalo a nemůžu se zúčastnit,“ řekla Sam s úsměvem a trochou naděje v hlase.

„To si nemyslím, Sam.“

Sam zmizel úsměv ze rtů a sesula se dolů ze své židle. Neměla žádné další výmluvy. Vypadalo to, že bude muset jít. Vzdala to a řekla, že s Janet půjde nakupovat. „Uděláme si hezký den. Nejdřív půjdeme nakupovat a pak se stavíme někam na oběd. No, a taky bych chtěla vzít Cass. Miluje nakupování. Což já nenávidím.

„Myslím, že bude strašně šťastná. Je to pěkně dlouho, co tě neviděla.“

„Domluveno,“ zvedla se Sam ze své židle.

„Sam?“ zavolala za ní ještě Janet.

„Co?“ otočila se na svou kamarádku, která teď vypadala vážně, ale přece jen trochu stydlivě.

„Kterou barvu má rád Daniel?“ zeptala se a trochu zčervenala.

„Janet!“ řekla Sam s širokým úsměvem.

„Chci jen vypadat dobře. Chci, aby si mě všiml.“

„Bude vědět, že tam jsi. Věř mi, Janet.“

„Vážně? Jak to víš?“

„Janet, ty myslíš, že Daniel chodí sem dolů tak často jenom proto, že má rád pohled na zraněné lidi?“

Janet pokrčila rameny

„Chodí sem dolů, protože má rád tebe.“

„Vážně?“ zeptala se znova Janet s nadějí v hlase.

„Samozřejmě,“ řekla Sam.

„Takže...“

„Takže červená. Červená je rozhodně tvoje barva. Bude se mu moc líbit.“

„Fajn. Taky mám ráda červenou. Jde mi k vlasům.“

Sam se zasmála. Bylo tak roztomilé vidět Janet s jakou radostí mluví o Danielovi. *Ti dva by dohromady tvořili ten nejroztomilejší pár, kdyby se před sebou tolik nestyděli a dali to dohromady*

„Uvidíme se později, Janet. Musím se vrátit do laborky.“

„Okay,“ řekla Janet a opět věnovala pozornost své práci.

Sam otevřela dveře, ale pak se zarazila. Podívala se zpátky na Janet. Janet zvedla oči a čekala, co jí Sam ještě poví.l

„Janet... kterou barvu, si myslíš, že má rád plukovník?“ zeptala se Sam nesměle.

Janet se zasmála. „Věděla jsem to! Věděla jsem to! Není ti jedno, co si myslí.“

„Dobře, možná trochu,“ znervózněla Sam. Přes ústa jí přeletěl letmý úsměv.

„Sam, mě oklamat nemůžeš. Přestaň to zastírat.“

„Dobrá, dobrá, ale nikomu to neříkej.“

„To bych nikdy neudělala. A myslím si, že modrá je ta pravá barva. Rozhodně modrá.“

********************

Byl pátek večer a oni byli v Jacově domě, tedy jenom pánové. Sam se z večera omluvila s tím, že jde na večeři s Cassandrou a Janet.

„Bude to zábava, dejte nám šanci se uvolnit,“ řekl předtím Jack. Jejich poslední mise byla neuvěřitelně nudná a sestávala s tří dnů plnůch chůze do kopců, takže všichni byli unavení. Generál Hammond jim dal volno až do pondělního večera, kdy se měl konat ples.

V místnosti bylo teplo a v krbu hořel oheň. Dali si několikrát partičku pokru. K Jackově nespokojenosti, Teal´c je všechny vyhrál. Pak tišče seděli ve vyhřátém pokoji a užívali si společnosti těch druhých. Teal´c seděl na zemi před krbem. Po takové výhře byl samozřejmě na programu Kel´No´Reem.

„Takže, Jacku, proč nemáš tolik rád takové věci?“ zeptal se Daniel, když seděl s Jackem na pohovce a popíjeli pivo.

„Jaké věci?“ zeptal se Jack.

„Ty plesy od letectva.“

„Aha. Není to jenom moje parketa. Když jsem naposledy na jeden šel, bylo to před sedmi lety. Já a Sára jsme tam museli jít po tom, co jsem se vrátil ze Zálivu. Jsou prostě nudné.“

„No, jsem si jistý, že tenhle pro tebe nudný nebude,“ řekl Daniel. V očích se mu třpytila škodolibost.

„Co tím myslíš?“ zeptal se Jack. V krbu zapraskala polínka.

„Já nevím. Já jen, že je to formální událost a jistí lidé budou oblečeni do jistých věcí.“

„Co?“ nechápal Jack.

„Jistá osoba už nebude oblečená do té nudné zelené uniformy.“ Škodolibost v Danielově obličeji vzrostla, jakmile sáhl po další plechovce piva.

„Danieli, o čem to kruci mluvíš?“ zíral na něj Jack s rostoucí nechápavostí,

„No tak, Jacku, nedělej ze sebe hlupáka. Víš přesně o čem mluvím,“ řekl Daniel se smíchem.

„Pouč mě!“

„Okay, má 172cm, blonďatá, modré oči, dokonalá pokožka, statečná, láskyplná, směje se tvým vtipům... a její úsměv tě nutí ztrácet nad sebou kontrolu.“

„Carterová?“ divil se Jack. Při tom si pohrával se svou plechovkou piva.

Daniel postavil jeho plechovku na stůl a slavnostně zatleskal. „Dobrý odhad, Jacku,“ řekl Daniel sarkasticky. „Že to ale dalo práci.“

„Ha, ha, Danieli. Legrační,“ jeho hlas byl plný obvyklého sarkasmu, ale pomalu se stával stydlivým a ostražitým vůči dalším výrokům.

„Její úsměv mě nevyvádí z míry, mám z něj jenom radost, to je celé.“

Daniel se začal smát.

„Co je?“ pokrčil Jack rameny.

„Konečně přiznání. Je to jenom o čase. A tobě to vzalo tři roky.“

„A co jako?“

„Přoznat, že po ní toužíš,“ Daniel znovu vzal plechovku s pivem a pohodlně se opřel do křesla.

„Danieli, za prvé, já *netoužím* po Carterová, a i kdyby, vždycky pro ni budu jenom kolega. A za druhé, viděl jsem ji mimo zelenou uniformu. Nosí taky modrou, pamatuješ?“

Daniel si povzdychl. „Modrá uniforma jen těžko připomene něco velkolepého. Pořád je to uniforma letectva.“

„Co se mi tu snažíš říct, Danieli?“

„Nic. Jenom, že jeden malinkatý ptáček mi dnes řekl, že Sam a Janet spolu jdou nakupovat šaty.“

„Takže?“

„A, že Sam se zdála být nervózní, aby našla něco správného.“

„Mohl bys, prosím tě, přestat plácat nesmysly?“

„Já jen říkám, že není rozhodnutá, co si vzít. Protože chce kvůli někomu vypadat dobře, a to kvůli tobě.“

Jack polkl. Může to být vážně pravda? Říkal si Jack pro sebe.

„No jo. Proč by měla být nervózní kvůli vůběru šatů jenom proto, že ji v nich mám vidět já?“ řekl Daniel.

„Nebuď směšný. Kdo ti tohle řekl?“

„Tajný zdroj,“ usmál se Daniel.

„Danieli,“ Jack položil svou plechovku na stolek před sebou. „Řekni mi, kdo ti to řekl nebo budeš litovat.“

„To je výhružka, Jacku?“ zasmál se Daniel. Byl už docela opilý.

„Nevyhrožuju, ale slibuju.“

„Oooo, vojenské chvástání. Už se bojím,“ řekl Daniel sarkasticky.

Jack se začal smát. Daniel se stával vážně domýšlivým, když byl opilý. A choval se úplně jinak, než obvykle. Ale tohle alkohol lidem dělal. Ale jinak to bylo docela zábavné dívat se na opilého Daniela. Válel se po podlaze v záchvatech smíchu a říkal nějaké rádoby zábavné hlášky.

„Danieli, řekni mi to nebo bych mohl nedopatřením říct tvoje malé tajemství jdné rudovlasé dámě.“

Reakce, kterou Jack očekával přišla okamžitě. Daniel vypadal nervózně.

„To bys neudělal,“ vypadal Daniel ustaraně.

„Ale ano. Už to vidím. ´Ahoj Janet, jak jde život“ Mimochodem, už jsem se zmínil, že Daniel je do vás totálně zamilovaný? Myslím, že by jí to přišlo zajímavé.“ Škodolibost s Danielových očí se přenesla do Jackových.

„Tak dobrá, máš, co jsi chtěl. Janet mi to řekla. Janet si myslí, že Sam je nervózní kvůli výběru šatů, protože chce vypadat dobře kvůli tobě.“

Kolečka v Jackově hlavě se pomalu otáčela. Proč by si to Janet myslela? Sam nikdy nic takového neřekla. Byl to jen janetin názor a Jack si jím nemohl být jistý. Ale co, když to byla pravda? Ne, nemohla být. Jack dovolil své představivosti, aby ho s sebou unesla pryč. Byl to jen hloupý ples, a Sam sama to řekla, tak proč by se teď měla obtěžovat chtít vypadat dobře? Ne, není to pravda.

„Je to jenom Janetin odhad. Nemůže to vůbec vědět,“ řekl Jack.

„No, já nevím Jacku, ty dvě jsou dost dobré kamarádky.“

Tahle konverzace byla čím dál víc vážnější. Jack se zarazil ještě předtím, než by si byl dovolil uvěřit tomu, co Daniel říkal.

„Danieli, podívej, mě tohle opravdu nezajímá. Mohli bychom o tom už nemluvit? Pojďme a dejme Teal´covi na hlavu šlehačku zatím co je v Kel´No´Reem. Bude to zábava.“

Daniel nechal Jacka na pokoji. Ale věděl jistě, že to s Jackem něco udělá až uvidí Sam v pondělí večer vejít do dveří. Jack nebude vědět, co udělat. Daniel se pro sebe zasmál a následoval Jacka do kuchyně, kam odešel vzít šlehačku.

***************

Dlouhé a protáhlé písknutí vyšlo z úst Samanthy Carterové po tom, co její kamarádka Janet Fraiserová odhrnula závěs kabinky.

„Janet! To je nádherné!“ vykřikla Sam, jakmile Janet vyšla ven z kabinky jednoho butiku na Main Street.

„Myslíš?“ Janet stála před velkým zrcadlem a pomalu hladila rukama rudé hedvábí. Měla na sobě ty nejkrásnější dámské šaty. Byli vyrobeny z červeného hedvábí. Byly bez ramínek a s uplým živůtkem, který se rozšiřoval v sukni až na zem. Janet si zvedl vlasy a otočila se před zrcadlem. Sedly jí perfektně.

„Ano, vypadáš dokonale. Musíš si je vzít,“ žádala Sam.

„Co myslíš, Cass?“ zeptala se Janet své dcery.

„Souhlasím se Sam. Jsou nádherné, mami. Vezmi si je.“

„Mslím, že ano. Moc se mi líbí,“ řekla Janet zasněně.

„Dávejte pozor, doktore Jacksone, právě přichází Janet Fraiserová,“ zažertovala Sam.

Janet se usmála a vrátila se zpátky do kabinky, aby se mohla převléct do sého oblečení.

********************

„Sam, už jsme prošli šest pater. Myslíš, že bys sebou mohla hodit a konečně si něco vybrat?“

„Říkala jsem ti, jak moc to nenávidím, Janet. Nemůžu se rozhodnout,“ řekla Sam, přičemž se prohrabávala regály se spoustou šatů. Dostala se až na konec, kde její pozornost upoutaly jedny šaty. Vzala je z police, aby se mohla lépe podívat. Byly krásné. Zvedla je výš, aby je mohla vidět i Janet. Byly vyrobeny z tmavě modrého hedvábí. Živůtek měly hodně upnutý, ale od prsou dolů se rozšiřoval. Ramínka vypadala pohodlně, přecházela přes ramena. Na pravé straně sukně byl docela dost dlouhý rozparek. Sam musela přiznat, že to byly asi ty nejhezčí šaty, které kdy viděla. Byly opravdu krásné a materiál byl tak jemný.

„Myslím, že ukazují nohy až moc. Podívej na ten rozparek na boku,“ řekla Sam nervózně. Nebyla zvyklá nosit šaty a zvlášť ne ty, které toho tolik mohly odhalit. Janet se na Sam nedůvěřivě podívala.

„Jsi snad jeptiška?“ Jsou perfektní. Žena nikdy nemůže dostatečně odkrýt nohy Zvlášť ne v přítomnosti vysokého pohledného plukovníka.“

„Janet!“ řekla Sam stydlivě.

„Nebude mít ponětí, co ho uhodilo do očí, až tě uvidí. Věř mi, Sam. To jsi ty. Jsou perfektní.“

Sam se dívala na šaty uvažova. „Vážně jsou pěkné.“

Byla do hezká barvy, která kontrastovala s jejími blonďatými vlasy.

„Fajn, vezmu si je,“ řekla Sam vzrušeně.

„Skvělé!“ vykřikla Janet. „Vypadají, že se k tobě budou hodit. Budete kráskou večírku, majore.“

**************

„Vypadá ta kravata dobře?“ zajímal se Daniel, když ti tři vešli do plesové haly.

Místnost byla obrovská a přecpaná lidmi. Ve středu byl velký volný parket obklopený kulatýmy stoly. Každý stůl byl dokonale prostřen. Bílý ubrus a na něm skleněné a porcelánové nádobí. Světla svítila docela silně, ale ne nepříjemně. Skupina hrála na malém pódiu v rohu.

„Je v pořádku, Danieli. Už na to nesahej. Teal´cu, vidíš někde generála?“

Vysoký Jaffa stál vedle jacka ve svém večerním obleku.

„Věřím, že ho vidím támhle, O´Neille.“

Ti tři přešli přes parket ž k jednomu stolu vzadu. Našli tam generála hovořícího s majorem Griffem. Jakmile se přiblížili, otočil se. Major riff odešel, aby se připojil ke svému vlastnímu týmu.

„Páni, Teal´cu, vypadáte opravdu skvěle,“ řekl generál, když se k němu připojili. Teal´c na poděkování kývl hlavou.

„Dobrá práce, plukovníku. Výborně.“

„Děkuji, pane. Myslíte, že bychom mohli dnes večer používat křestní jména? Nejsme ve službě a upřímně, tohle bude asi jediná věc, která mě tu po zbytek času udrží abych nezešílel.“

„Samozřejmě, Jacku. Myslím, že je to dobrý nápad. Nestává se moc často, že si můžeme užít společnost druhých jako přátel. Jack se podíval přes celou místnost. Sam nemohl nikde vidět. Možná ještě nedorazila.

„Co si dát nějaký drink?zeptal se jich generál.

„Jistě, proč ne,“ řekl Jack. Generál zvedl ruku a číšník jim okamžitě přinesl podnos se skleničkami šampaňského. Vzali si každý skleničku a pustili se do konverzace.

„Tak, kdy přijede prezident?“ zeptal se Daniel generála.

„Měl by přijet až po večeři. Může se tu zdržet jenom chvilku. Má totiž zítra meeting s kanadským guvernérem.

„Takže, Georgi, kde je zbytek SG1?“ chtěl vědět Jack.

„Předpokládám, že myslíte majora Carterovou.“

Jack kývl.

„Samantha a Janet ještě nedorazily.“

„Rozhodně jsou na tom líp než my.“

„Klid, Jacku, za chvíli tu jsou. Víš přece, jaké ženy jsou.“

Nemuseli čekat dlouho. Jejich pozornost byla rychle obrácena na druhou stranu místnoti. Otevřenými dveřmi právě vešla nějaká „dáma v červeném“. Byla to Janet. Daniel, který zrovna upíjel ze svého šampaňského jej náhle vyplivl, když Janet uviděl. Jack se začal smát, když viděl, jak Daniel kašle. Poplácal ho jemně po zádech.

„Dobrý, Danieli? Vypadáš, jak by tě něco rozrušilo,“ zažertoval Jack.

Janet stála ve dveřích a rozhlížela se kolem sebe. Pak se ohlédla a zjistila, že Sam za ní nestojí. Janet zase vyšla z haly ven.

„Kam si myslíte, že teď jde?“ zeptal se zmateně.

„Nevím, možná něco zapomněla,“ odhadoval Daniel.

„Nebo ji tvoje reakce vyděsila natolik, že odešla.“

Daniel zrudnul, ale Janet už se zase vracela. Tentokrát za sebou něco táhla. Byla to ruka. Janet vešla do místnosti. A pak se ruka, kterou držela změnila v celé tělo. Krásné tělo. Byla to Sam. Okamžitě po jejím příchodu zůstaly čtyři páry očí překvapeně zírat. Jackovi poklesla čelist skoro až na zem. Daniel se musel zhluboka nadechnout – ale to proto, že se Janet vrátila. Teal´c zvedl obočí tak vysoko, jako nikdy předtím a generál Hammond ji pozoroval jako hrdý otec.

„Jacku, zavři pusu,“ vytrhl ho Daniel z jeho překvapení.

„Bože! Vypadá úžasně.“ Nebyl schopen dalších slov. Jeho srdce divoce bilo. Nemohl na ni přestat civět. Vypadala tak skvěle. Jejich oči se setkaly a ona se usmála.

********************

„Janet, přestaň mě držet,“ požádala Sam, jakmile vstoupili.

„Nedáváš mi moc na výběr. Myslela jsem, že sem nikdy nevkročíš.“

Stáli na prahu a dívali se po svých přátelích.

„Dívej Sam. Někoho čelist právě odírá podlahu,“ posmívala se Janet. Sam přeletěla očima místnost a uviděla generála Hammonda a zbytek jejího týmu, jak stojí okolo stolu na druhé straně místnosti, Dívali se po nich. Jack na ně přímo zíral. Jejich oči se setkali a ona se usmála. On jí úsměv vrátil.

„Janet, nemyslím, že Jackova čelist byla jediná, která tolik klesla. Podívej se na Daniela,“ usmála se. Oči doktora Jacksona byly plně soustředěny na Janet. A taky se u toho hloupě tvářil. Janet vybuchla smíchy.

„Bude lepší, když tam půjdeme,“ řekla Janet. Obě hrdě přešly přes parket až ke svým přátelům.

********************

Jakmile Janet a Sam dorazili, Jack stále upíral oči na Sam. Páni, to jsou šaty, říkal si. Jak šla její šaty se ladně vlnily a odhalovaly důležitou část z její pravé nohy. Jack se zhluboka nadechl. ´Kontroluj se, Jacku. Děláš, jako bys nikdy neviděl takhle oblečenou ženu. To, že je to žena, do které jsi už několik let zamilovaný, není omluva´.

„Takže, dámy, mohl bych jen říct, že vypadáte dnes večer dokonale?“ řekl generál Hammond, jakmile dorazili. Sam okamžitě zaujala místo vedle Teal´ca. Byla tak nervózní, že by jen hodně těžko dokázala stát vedle Jacka. Teal´c byl bezpečná volba.

„Díky, generále,“ řekla Janet.

„Mimochodem, dnes večer se oslovujeme křestními jmény,“ informoval ji Daniel, jakmile se přesunul, aby stál vedle ní. „Byl to Jackův nápad. Řekl, že se zblázní, jestli to neuděláme. Janet se zasmála a Sam jim předhodila jen slabý úsměv. ´Skvělé, to znamená, že ho musím oslovovat Jacku. Jak mám tohle zvládnout? Byla extrémně nervózní a všimla si, že se po ní plukovník stále dívá. Nemohla si pomoct, ale v tom obleku vypadal úžasně.

„Teal´cu,“ otočila se k Jaffovi. „Moc vám to sluší.“

„Děkuji, Samantho. Vy jste dnes večer také okouzlující.“

Sam zčervenala.

„Proč si nesedneme, když už tu jsme všichni?“ navrhl generál. Všichni se posadili. Daniel se okamžitě posadil vedle Janet. Sam se posadila vedle Daniela a Teal´c si sedl po její pravé ruce. Vedle něj se posadil Jack a vedle Jacka Hammond. Sam se zhluboka nadechla protože si právě všiml, že sedí naproti plukovníkovi. Jejich oči se krátce setkali. Jack se na ni trochu usmál. Vypadal stejně nervózně jako ona. ´Proč? Proč jsme tak nervózní?´ ptala se sama sebe. Podívala se pryč a pak sledovala generála, který mluvil o příchodu prezidenta. Místnost byla plná hluku, jak všichni okolo hovořili. Stůl, který jim byl nejblíž zabrala SG2 a další stůl SG5 patřil SG5.

********************

Večeře se protáhla na víc jak hodinu a půl. Ty tři chody, co jim donášely byla chuťově dokonalé. Jejich stůl byl obklopen hovorem. Generál Hammond afektovaně vyprávěl a narozeninách jeho vnučky, zatímco se Teal´c dožadoval informací o tancování. Několik párů se totiž zvedlo a odešlo na parket. Noční zábava pomalu začala. Daniel a Janet se věnovali velice soukromé konverzaci. Velice intimně soukromé konverzaci. Opravdu se k sobě hodili. Jack a Sam byli po většinu večeře potichu, mluvili pouze příležitostně.

„Na Chulacu je tanec vyhrazen pro svatu,“ vysvětloval Teal´c.

„To je smůla, Teal´cu,“ komentovala to Janet.

„Když už mluvíte o tanci, Janet, chtěla byste si zatancovat?“ požádal Daniel.

„Moc ráda, Danieli, díky.“ Oba vstali a odešli na parket.

„Je to na Zemi zvykem, že muž zve ženu tancovat?“ zajímal se Teal´c.

„Mělo by to tak být. Ale dnes už žijeme jinak. Žena klidně může vzít na parket muže,“ vysvětlila Sam. Jen tak poočku se podívala, jak na to bude reagovat Jack.

„Mimochodem, Teal´cu, chtěl byste tančit?“ zeptala se s úsměvem.

„Strašně rád, Samantho,“ vzal ji za ruku a odvedl na parket. Nechali za sebou samotného Jacka s Hammondem. Teal´c byl docela zručný tanečník a šlo mu to.

„Teal´c ale umí tančit, co říkáte?“ řekl jack Hammondovi.

„To ano. A Sam vypadá šťastně, kdy ji drží ta ruku. Ale vsadím se, že by byla mnohem šťastnější, kdyby ji držel někdo jiný.“

„Co tím chcete říct?“

„No tak, nuspustil jste z ní celou dobu oči. A stejně tak ona z vás. Proč ji nepožádáte o tanec až se vrátí, co?

„Myslím, že mi to nijak neublíží. Je to přeci jeden tanec,“ řekl Jack nervózně. Generál přikývl s úsměvem na tváři.

„Co Daniel a Janet?“ připomněl Jack a ukázal jejich směrem.

„Vůbec netuším, jestli se ti dva mají rádi,“ řekl Hammond.

„Ale já ano. Daniel je do ní blázen něko posledních měsíců. Hlavně od té doby, co mu vyoperovala slepé střevo a on trávil spoustu dní v její přítomnosti.“

Hammond se zasmál. „Tvoří příjemný pár.“

„Jo,“ podíval se na ně Jack. „Oni ano,“ řekl tiše. Byl za ně opravdu šťastný, ale taky žárlil. Žárlil na to, co měli a co jim bylo povoleno. Nikdy by to nemohl se Sam mít, ne dokud byli oba u letectva. A kromě toho, když jsou pořád spolu v programu hvězdné brány, kdo ví, jestli by pak ještě přeskočila jiskra. Sledoval jak Sam tančila na parketu s Teal´cem. Oba se zjevně bavili. Kdo mohl vědět, že Teal´c umí tančit? Smála se tím svým úchvatným úsměvem a když se kolem ní Teal´c otočil, vybuchla smíchem. Písnička skončila a oni se začali vracet ke stolu. Jack se postavil, rozhodnut, že ji požádá o tanec, ale než se vůbec stačila dostat ke stolu, požádal ji o tanec někdo jiný. Byl to major Griff. Mluvil na ni, ona pak přikývla a odešla s ním znova na parket. Jack se zklamaně posadil. Chystal se ji oslovit, ale překazili mu to. ´Zatraceně´myslel si.

„Vedl jsi si tam docela dobře, Teal´cu,“ pochválil ho generál Hammond.

„Bylo to fascinující. Samantha je velice dobrý tanečník. Ačkoli, myslím, že jsem neměl celou její pozornost. Vypadalo to, že by si raději zatancovala s tebou, O´Neille.

„Jo, ale já s ní rozhodně tančit nemůžu. Je tam s ním.“

„Klid, Jacku. Budete mít další šanci, až se vrátí,“ oznámil mu Hammod. Jejich pozornost se obrátila na Janet a Daniela, když zaslechli, jak se Janet zasmála. Daniel s ní v tu chvíli divoce tančil. Ti dva byli sobě blíž a blíž. Ale Jakovi oči se vždycky zatoulali k Sam. Toužil ji mít ve svém náručí, mít ji blízko sebe, tančit s ní. Všiml si, že se po něm dívala přes Griffovo rameno. Vypadala tak elegantně. Nemohla od něj odtrhnout pohled. Bože, tolik s ním chtěla tančit. Cítit jeho náruč okolo ní. ´Musíš jen trochu počkat´ říkala si, když se snažila vydržet zbytek tance s Griffem.

********************

Prezident přišel a zase odešel. Muzika se zastavila, když pronášel svou řeč, kdy děkoval všem za jejich statečné úsilí a neustávající tvrdou práci. Jenom se zastavil, aby krátce pohovořil s SgG1 a pak zase odešel.

„To bylo neskutečné maření času. Ten chlapík tu nebyl ani půl hodiny,“ řekl Jack jakmile se znovu posadili.

„Je dost zaneprázdněný. Určitě by si přál, aby tu mohl zůstat déle,“ řekl Hammond. Hudba začala zase hrát. Janet se s Danielem okamžitě vrátili na parket. Hned, jak se Jack chystal otevřít pusu a požádat Sam o tanec, se objevil major Davis. Položil jí ruku na rameno a ona se otočila.

„Majore Carterová, smím vás požádat o vaši společnost na parketu?“ zeptal se jí s úsměvem. Otočila se k Jackovi. Slabě se usmál.

„Jistě,“ řekla Davisovi. Vzal ji za ruku a odvedl na parket.

„Vidím, že ti to bylo znovu překazeno, O´Neille,“ naklonil se Teal´c ke svému příteli.

„Vypadá to tak, Teal´cu.“

„Samantha vypadá dnes večer opravdu dobře. Není tedy divu, že upoutává pozornost ostatních mužů. Ale proč nezkusíš najít někoho jiného, s kým bys mohl tančit, než se ona vrátí,“ navrhl Teal´c. Sám se zvedl a odešel na parket.

„Ne, nejsem zrovna blázen do tancování. Raději tu zůstanu sedět a dopiju svůj drink,“ řekl Jack a vzal do ruku sklenku vína.

„Jestli mě omluvíte, myslím, že vidím někoho s kým bych si rád zatancoval. Věřím, že Daniel už s Janet tancoval dost dlouho. Myslím, že dá starému generálovi příležitost si s ní zatančit,“ usmál se a opustil Jacka. Jack sledoval jak jde pomalu k tančící dvojici.

„Mohu vás vyrušit?“ zeptal se Hammond zdvořile Daniela. Janet se zasmála, jak Daniel pustil její ruku a o krok odstoupil. Nechal ji generálovi a šel si sednout za Jackem.

„Ahoj, Jacku. Jak je?“

„Fajn,“ Jack si vzal další sklenku vína.

„Proč si nejdeš zatancovat?“

„Protože jediná osoba, s kterou bych tančit chtěl je momentálně zadaná,“ díval se Jack po Sam.

„Všiml jsem si. Po celou dobu nebyla bez partnera. Ale nemyslím si, že je z toho celá šťastná. Myslím, že by se cítila mnohem líp s tebou.

„Pokaždé, když se ji snažím požádat, mě někdo přeruší,“ řekl Jack smutně.

„Vidím, že ty a Janet jste docela v pohodě.“

„Já a Janet? Jo, je skvělá. Dnes večer vypadá tak nádherně. Teď mi ji ale sebral generál.

„Jedno z privilegií generálů,“ zažertoval Jack.

„Ale také jedno z privilegií plukovníků,“ odporoval Daniel vážně.

„Danieli, nemůžu tam jenom tak přijít a prostě je rozdělit. To by...“

„Samozřejmě, že můžeš,“ přerušil ho Daniel. „Jestli s ní chceš tančit běž a udělej to. Odkdy si Jack O´Neill neprosazuje svou? Myslel jsem, že jsi víc rozhodný, Jacku.“

Jack nic neřekl. Píseň skončila a generál vedl Janet zpátky Danielovi. Sedla si na jeho klín a obtočila mu ruce kolem krku.

„Jsem tak utahaná. Jste dobrý tanečník, pa... Georgi,“ usmála se.

Další písnička začala a k Jackově upřímnému zklamání, Sam se ještě ani nevrátila ke stolu, když byla požádána o tanec dalším z mladých letců. Věnovala Jackovi smutný úsměv. Oba věděli, že by společně chtěli tančit.

„Připravená se vrátit na parket?“ zeptal se Daniel Janet.

„Jsi si jistý, že ještě můžeš?“

Daniel se zasmál a odešel s Janet tancovat. Jack se rozhlédl po místnosti. Na druhé straně tancoval Teal´c s nějakou sličnou zaměstnankyní SGC.

O několik tanců později byla Sam stále zadaná. Už ji to začínalo frustrovat. Chtěla tančit s Jackem, ale bylo tak těžké říct ne těm všem, co ji žádali o tanec. Naděje v jejich očích, když ji o to žádali. Sam litovala koupě šatů a toho, že vypadala tak dobře. Když tančila na nějakou rychlou písničku s Walter Davisem, měl už toho Jack plné zuby. Vstal a šel směrem k Sam.

„Uhm, promiň, Waltře, mohl bych si Sam půjčit?“ v jeho hlase zněl víc příkaz jak žádost.

„Samozřejmě, pane, ta píseň už téměř končí,“ řekl Walter a předal Sam Jackovi.

„Ahoj,“ pozdravil ji Jack. „Byla jste pořádně zaneprázdněné děvče.“

„Řekněte mi o tom.“

„Myslel jsem, že si s vámi snad nikdy nezatančím.“

Šéf skupiny vzal mikrofon do svých rukou.

„Ehm, dámy a pánové, tohle bude poslední píseň dnešního večera. Díky, že jste byli tak skvělé publikum. Šťastnou cestu domů.“

Oba, jak Sam tak Jack, zavrtěli hlavou v obrovském zklamání.Poslední tanec. Čekali celý večer, než si spolu mohli zatančit a jediné co je čekalo byl poslední tanec. Najednou se světla zlumila a vzduch prořízl první úder o struny kytary. Jack jí nabídl svoji ruku. Dychtivě ji chytla a usmála se na něj. Vzal ji do náruče a pak spolu začali pomalu tancovat.

Sittin’ on the beach
The island king of love
Deep in Fijian seas
Deep in some blissful dream
Where the goddess finally sleeps
In the lap of her lover
Subdued in all her rage
And I’m aglow with the taste of the demons driven out
And happily replaced
With the presence of real love
The only one who saves

Opřela si hlavu o jeho rameno. A on ji držel tak blízko. Obtočila ruce kolem jeho krku a on jemně přejel těmi svými přes její záda. Zhluboka se nadechl. Bože, tak nádherně voněla. Dokázal by ji takhle držet po zbytek života.

I wanna dance with you
I see a world where people live and die with grace
The karmic ocean dried up and leave no trace
I wanna dance with you
I see a sky full of the stars that change our minds
And lead us back to a world we would not face

„Už jsem vám řekl, jak úžasně dnes večer vypadáte?“

„Ne. Ale můžu říct, že jste na to myslel,“ řekla stydlivě.

„Jak to víte?“

„Daniel,“ zasmála se tiše od jeho ramene. Smál se tiše s ní.

„Tak vám to musím ještě říct. Vypadáte nádherně, Sam,“ řekl bez dechu. Zčervenala.

The stillness in your eyes
Convinces me that I
I don’t know a thing
And I been around the world and I’ve tasted all the wines
A half a billion times came sickened to your shores
You show me what this life is for

Všichni v místnosti měli oči jen pro toho s kým právě tancovali. Janet otočila Daniela tak, aby se mohl podívat směrem, kde tančili Jack a Sam. Usmál se. „Konečně.“

„Amen,“ dodala Janet a opřela hlavu o jeho hrudník.

Jejich pozornost byla absolutně soustředěna na toho druhého. Sam zvedla hlavu a podívala se Jckovi do očí. Bylo v nich tolik lásky. Věděla ale, že v takové situaci už patrně nikdy nebude. Všiml si zklamání v jejích očích. Taky to cítil. Museli se spokojit jen s tímto tancem. Sam ho pevněji objala. Nechtělka, aby to skončilo, nechtěla aby odešel. Jack věděl co cítí a ještě víc ji k sobě přitiskl. Dál tančili v rytmu pomalé písničky.

In this altered state
full of so much pain and rage
You know we’ve got to find a way to let it go

Jack mohl cítit její dech na jeho krku. Zvedl ruku a pohladil ji po vlasech. Oba věděli, co chtějí, nemuseli u toho mluvit.

Sittin’ on the beach
The island king of love
Deep in Fijian seas
Deep in the heart of it all
where the goddess finally sleeps after eons of war and lifetimes
She’s smiling and free, nothin’ left
But a cracking voice and a song of love, oh lord.

Miloval ji. Věděl to jistě. Cítiul, že k němu cítí totéž. Ale bylo to nedosažitelné. Teď, ale jiný den by to možná mohlo vyjít. Modlil se k bohu, aby to tak bylo. Trochu se odsunul a políbil ji na čelo.

„Nechci tě nechat odejít,“ zašeptala. Její hlas se třásl.

„Já vím,“ řekl tiše. „Ani já ne. Ale tahle písnička brzy skončí a my budeme muset jít zpátky, budeme se tomu muset postavit. „

„To všechno vím. Neznamená to ale, že se mi to líbí,“ zašeptala.

„Nemusí se nám to líbit, ale musíme s tím žít,“ uklidňoval ji.

Přikývla.

We would not face
We would not face
We would not face
We would not face
We would not face
We would not face

Ještě ji chvíli držel, a pak se museli definitivně oddělit. Podíval se na ni. Její oči se leskly, vypadalo to, jako by byly zalité slzami. Vzal ji za ruku a usmál se. Taky se usmála. Všechno vypadalo, že je v pořádku. Vedl ji pryč z parketu, ke stolu, kde všichni ostatní stáli. Daniel držel Janet, která už sotva stála na nohách. Teal´c si povolil kravatu a snažil se nadechnout. Generál se rozloučil s těmi, kteří začali odcházet. Jack stále držel Sam za ruku. Momentálně se bsvili s Danielem a Janet a čekali na generála, než budou moct odejít. Když už všichni odešli a do místnosti napochodovali uklízeči, generál se k nim připojil. Všiml si Saminy dlaně v Jackově a nemohl si pomoct, aby se pro sebe neusmál.

„Byl to příjemný večer. Chtěl bych vám všem poděkovat, že jste ye ho zúčastnili.“Vím, že někteří z vás si myslí, že tak zajímavé to nebylo... přesto díky,“ poděkoval jim Hammond.

„Pojď, Sam, myslím, že bude lepší když půjdeme. Je pozdě,“ řekla Janet jakmile se odpojila od Daniela. Otočila se, položila své dlaně na jeho tvář a políbila ho. Zbytek týmu se nad novým zjištěním velké lásky začervenal.

„Dobrou noc, doktore Jacksone,“ zašeptala mu do ucha. Pak přešla k Sam.

Sam se podívala na muže, který stál vedle ní. „Dobrou noc, Jacku,“ zašeptala. Stoupla si na špičky a letmo ho políbila na bradu.

„Dobrou noc, Sam.“

Sam se otočila k Janet a společně odešli ke dveřím.

„Dobrou noc, všem,“ zamávala Janet ode dveří. Janet se naposledy podívala za sebe. Uviděla jackovu tvář a usmála se jak nejkouzelněji dokázala. Opětoval jí úsměv a letmo na ni mrknul. A potom nadobro odešla.

Jack osaměl s ostatními muži, kteří si pomalu balili vé věci a chystali se k odchodu. Když byli na cestě ke dveřím, Hammond se ještě otočil na Jacka.

„Tenhle večer nebyl špatný, Jacku, že?“ zeptal se Hammond s úsměvem na rtrech.

„To nebyl, opravdu ne,“ usmál se Jack a otevřel dveře.

Konec!!!