Titul: Přiznání
Autor: Lina a Bambul
Překladatel: -/-
Žánr: HC/humor/chybějící scéna/akce/romance/humor
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: PG 13
Délka: Středně dlouhé
Časová osa: sedmá řada + -
Stav: Kompletní
Synopse: Jednou to přijít muselo. Vyšetřování a hrozící válečný soud za pár pohledů a hříšných myšlenek. Ovšem nikdo netušil, že byť se ti dva dokonale znají, nemusí to ve skutečnosti znamenat, že spolu spí.

__________________________________________________________

„Plukovníku O´Neille, rád bych vám položil pár otázek.“
„Nečekáte snad, že vám budu odpovídat.“
„Jacku, budete muset. Je to rozkaz“
„Pane, tohle je absurdní.“
„Já vím, ale bohužel s nimi musíme spolupracovat. Věděli jsme, že si hrajeme s ohněm a ten nás jednou popálí.“

„Majore Carterová, položím vám několik otázek.“
„Otázek o čem?“
„Neříkejte, že nevíte proč jste tu.“
„Vaše tvrzení jsou neopodstatněná.“
„My vás ještě neodsoudili, majore, ale nejprve nám musíte prokázat svoji a jeho nevinu.“
„Budu spolupracovat, ale nemyslím si, že jste ten pravý, kdo o tomhle bude rozhodovat.“


„Měl jste někdy intimní vztah s majorem Samanhou Carterovou?“
„Ne.“

„Měla jste někdy intimní vztah s plukovníkem Jonathanem O´Neillem?“
„Ne.“

„Máme již výpovědi mnoha lidí z personálu základny i členů několika SG týmů včetně SG1 – Dr. Daniela Jacksona a Teal´ca. Proto máme s čím konfrontovat vaše výpovědi.“
„Jejich výpovědi nemusí obsahovat mnoho detailů.“
„Řekněme, že jsme si podle nich udělali již několik úsudků.“
„Tak už začněte, ať už to máme za sebou.“
„Přitahuje vás major Carterová?“
„Jistě že. Ano“
Pentagon
Jack O´Neill stál na schodech pentagonu a zíral. Sam se na něj nedívala, bavila se s nějakou kamarádkou. Na sobě měla červený kostýmek a na očích načervenalé brýle, které spíše než proti sluníčku měla jen pro parádu. Pak se rozloučila a šla za ním. Jack jí podržel dveře, aby mohla projít. Sexy se na něj usmála, když ho míjela.
Spolu nastoupili do výtahu a stiskli to nejvyšší patro. Sam se na něj stále usmívala. Nic neříkala. Jen tam stála a on děkoval svým tmavým brýlím, že ona nemůže vidět, jak si ji se zájmem prohlíží.

„Tedy majore, první otázka. Přitahuje vás plukovník O´Neill?“
„No, abych pravdu řekla. Ano, jistě že ano, ale zeptejte se každé na této základně a odpoví vám to samé.“
P3X1702
Sam se otočila a zaclonila si slunce rukou. Chtěla zavolat na plukovníka, ale zarazila se.
Jack O´Neill stál ve svahu a byl ohnutý ke svému batohu. Přistihla se, jak sleduje Jackův zadek. Pak se narovnal a ona viděla každičký sval který mu hrál na zpoceném těle. Ona sama si přetřela rukou čelo. Bylo skutečně horko. Jack se protáhl a pomalu na sebe navlékl čisté tričko bez rukávů. Nechal ho na sobě volně a vydal se dolů k ní.


„Byl jste někdy u majora Carterové doma?“
„Co to je za blbý otázky? Jistěže ano.“
Samin dům
Přijel na příjezdovou cestu a zjistil, že je tam jako první. Vystoupil, zamknul auto a pomalu šel ke dveřím. Sam mu přišla naproti a otevřela mu. Pozvala ho do domu. Jack si s chodbě odložil a následoval jí do obývacího pokoje. Dobrovolně se nabídl, že Sam pomůže dodělat pohoštění pro hosty.

„Byla jste někdy u plukovníka O´Neilla doma?“
„Ovšem.“
„Proč?“
Jackův dům
Jako vždy, když vystoupila z auta u jeho domu, se nadechla. U lesa, kde Jack bydlel byl vždy tak krásně čistý vzduch. Ani nečekala až jí otevře. Věděla, že by tak čekala věčnost. Vešla dovnitř a posadila se do křesla v obývacím pokoji. Jack přišel za malý okamžik a mile se s ní uvítal. Nabídl jí něco k pití a společně pak čekali na Dannyho a Teal´ca.

„Byl jste někdy u ní v ložnici? V její posteli?“
„Ano v ložnici ano, ale v posteli nikdy.“
Samina ložnice
„To bolí!“ Kňourala Sam.
„A kdo si tak asi za to může?“ Vrčel Jack a držel její kotník v rukou. „Jste jak střelená. To jste nemohla říct už na základně?“
„Když mě to nateklo až teď.“ Sam se na něj dívala dotčeně. Jack k ní přijel náhodou a když mu nikdo nešel otevřít, ale dveře byly odemčené, vstoupil od domu. Volal na Sam a ta se mu ozvala z ložnice a ať prý jde za ní. Vstoupil tam tehdy prvně a našel jí, jak sedí na posteli u telefonu. Akorát chtěla volat na pohotovost pro sanitu. Bála se jet sama autem s nateklým a nafialovělým kotníkem. Jack jí přinesl z lednice mraženou zeleninu, obalil do ručníku a přitiskl jí to na zraněnou nohu. A s mnoha protesty jí zvedl do náruče a odnesl do auta. Celičký den pak spolu proseděli na pohotovosti a Academia hospital.


„Byla jste někdy u něj v ložnici? V jeho posteli?“
„Ano.“
Jackova ložnice.
Byla opilá. Hodně opilá. Oslavovali u Jacka doma a jí nesedlo pití, které Daniel donesl z jiné planety a tvrdil, že je to něco na způsob jejich piva. Nejprve to odmítala, ale nakonec jí to zachutnalo. Stačilo jen pár skleniček a nevěděla o světe. Poslední co si pamatovala bylo, že jí Jack sebral klíčky od auta. A pak bylo ráno, bolela jí hlava a ona ležela v Jackově posteli. Sama. Přitáhla si přikrývku ke krku a ještě zavřela oči. Okolo cítila klidné ráno. Bylo po dešti a ležela v jeho posteli. Cítila se spokojená.

„Spal jste sní někdy v posteli?“
„Ano, často.“
Hotel Savoj
Už zase. Tohle se jim stalo už tolikrát a Daniel s Teal´cem zase sebrali klíče od pokoje s oddělenými lůžky. Byli v Rusku, kde měli sestavovat tým a ubytovali je v luxusním hotelu. Jenže plně obsazeném. Trapná náhoda, ale oni na ní měli štěstí. A taky už natrénovaní. Jenže tentokrát si s sebou Sam vezla zelenou noční košilku, která byla určena tak akorát k přechodu z koupelny k posteli. A Jack měl celou noc sakra divoký sny.

„Spala jste s ním někdy v posteli?“
„Jistěže ano.“
Ošetřovna
Přišli ztahaní. Tak utahaní jako nikdy předtím. Sotva došli na ošetřovnu k povinné kontrole. Doktorka je posadila na jedno lůžko a vzala si prvního Daniela za plentu. Udělala vše potřebné a propustila ho. Chtěla pozvat Jacka na kontrolu, vykoukla zpoza plenty a viděla Teal´ca, jak sedí v nohou postele. Tvářil se kysele a jakoby trochu nervózně. A vedle něj, složení vedle sebe, spal Jack O´Neill a pod svojí rukou svíral okolo pasu Sam Carterovou, která se k němu zády natiskla. Janet je nechala. Vyšetřila Teal´ca a okolo těch dvou natáhla závěs, aby je nikdo neviděl a nerušil. Potřebovali si vážně odpočinout. A jak vidno, takto jim to více než vyhovovalo.

Políbil jste ji někdy?“
„Ne. ... Jo. Když jsem jí přál k narozeninám.“
SGC
Seděl v zasedačce a v duchu si to přehrával pořád dokola. Ten její rozkošně zmatený výraz, který se vzápětí změnil v překvapený a když jí to všechno došlo, když si uvědomila, co se děje, když poznala, že se nemusí bát, že ji drží pevně v náručí, tak se pozvolna uvolnila, přesunula mu ruku, kterou se ho zprvu držela jak klíště, výš po rameni a začala mu ten polibek vracet ... A ten Georgův výraz! Tohle mu ten únavný a vyčerpávající kolotoč smyček stokrát vynahradilo!


„Políbila jste ho někdy?“
„Ne. ... vlastně ano. Párkrát, když jsem mu přála k narozeninám.“
SGC
Byla v šatně, když v tom ho viděla přicházet ze sprchy. Všechno uvnitř ní vzplálo. Došel ke své skříňce, svaly na mokrém těle se mu leskly ... nedokázala ten pocit ovládnout. Vrhla se po něm a doslova se mu přisála na rty. Bránil se, a to v ní vyvolávalo ještě větší touhu. Strhla ho na lavičku a znovu se k němu přitiskla. Vychutnávala si ten pocit, jak se pod ní bezmocně kroutí a snaží se jí uniknout. Zaplavila ji tak neuvěřitelně mohutná a neovladatelná chtivost ... cítila tu sílu pod sebou a vědomí, že ona ji teď, byť jen na pár vteřin, ovládá, ji úplně zbavovalo smyslů ...
Nakonec přeci jen získal navrch. Karty se obrátily a ona se najednou ocitla pod ním, záda přitisknutá ke studené zemi. Když ji zvedal, ve tváři a v očích se mu zračil zdrcující vnitřní souboj, který v ten okamžik sváděl se svými vlastními emocemi ...

„Trávíte spolu volný čas?“
„A proč by ne?“
Švýcarské Alpy
„Teal´cu! Teal´cu proboha plužit! Pluž! Ježiši, jsi v pořádku?“
„Toto již nebudu provozovat O´Neille.“ Oznámil Jaffa klidným hlasem a hrdě se vyhrabal ze závěje, pokračujíce do hotelu.
„Hej, každý válečník přeci musí umět jezdit na lyžích.“ Volal za ním Jack, ale Teal´c ho ignoroval.
„Hej pane, tak kdo bude dole dřív?“ Strčila do něj Carterová hůlkou. A než se stihl otočit a něco jí odpovědět, odrazila se a už mizela za ohybem kopce. Jack neváhal a střemhlav se vrhnul za ní. Dohnat Sam nebylo těžké, ale předjet ji, byl problém. Chytře mu kličkovala před špičkami lyží a on se bál vjet jí do trasy. Co kdyby jí srazil a zranil ji? Nakonec se spokojil s faktem, že Sam sice vyhraje, ale on si celou cestu může prohlížet její… no řekněme obloučky.

„Trávíte spolu volný čas?“
„Jaký volný čas?“
„Dovolené například.“
„No ano, nikoho přeci nebaví jezdit samotného na dovolenou. Třeba loni jsme se jeli potápět.“
„Jeli jste sami…“
„No, ano.“
Corsica
Teal´c se šprajcnul jako první. Odmíral jet někam, kde bude muset dýchat pod vodou. Pozemšťané bláznivý. A pak Daniel dostal letní chřipku a zájezd musel stornovat. Jeli tedy sami. Na nádherný ostrov, do apartmánu, kde nebyli rušeni. Na jedné straně hotelu čilé město, na druhé bílá soukromá pláž zakrytá palmami. Ráj na zemi. Sam si to užívala. Jack se k ní choval celý čas velice pozorně. Několik důchodců z vedlejšího pokoje se jim neustále chichotalo a označovali je jako zamilovaný pár odvedle. Skoro celou dovolenou se od sebe nehnuli a přitom ani jednoho nenapadlo, že jsou spolu neustále v práci a nebylo by od věci, dát si někdy taky pausu.

„Dokázal by jste jí ublížit?“
„Proboha, ne!“
„Ale v hlášení z letošního ledna je něco jiného.“
„To bylo ale úplně JINAK!“
„Major Carterová byla postřelena. Velice vážně.“
P3X 1701
Střelba se ozývala snad ze všech stran a dunělo to, jak se hluk střelby odrážel od stěn tunelu. Jack měl v ruce P90 a kryl svůj tým. Běželi k bráně. Daniel ji aktivoval. A prošel jako první. Jack se na vteřinu otočil a dal povel Carterové, ať projde. Přikývla a pohnula se směrem k bráně. A pak Jack zaslechl výkřik. Sevřel se mu žaludek. Ani nepochyboval o tom, kdo to vykřikl. „Teal´cu, vem jí!“ Nařídil Jaffovi po jeho boku a zatímco Teal´c zvedl bezvládnou Sam na ruce, Jack couval za nimi a stále je kryl palbou. Dokud i jeho nepohltila červí díra.
Prošli skrz.
„Zdravotnický tým!“ Dal jasně najevo Teal´c a vydal se na ošetřovnu i se Sam v náručí. Jack je následoval. Jen předal zbraň seržantovi a klusal za Teal´cem. Srdce až v kalhotech.
Janet vpustila na ošetřovnu jen Teal´ca. Jack musel nekompromisně zůstat za dveřmi. Svezl se po stěně dolů k zemi a schoval obličej do dlaní. Tahle mise byla zatraceně zpackaná.
Trvalo to snad věčnost, než Janet Fraiserová dorazila do zasedací místnosti. Byla velice nervózní.
„Major Carterová je stabilizovaná. Její zranění sice vypadalo velice vážně, ale nebyl přímo ohrožen její život. Byla zasažena do pravého stehna.“ Sklopila oči a tiše dodala: „Projektilem z P90.“
Jacka by se v tu chvíli krve nedořezal. Nemohl tomu uvěřit. To on zranil Carterovou? Daniel a Teal´c měli zaty. Jen on střílel z P90.
„Nebyl to čistý průstřel, kulka se musela odrazit od stěny.“ Dodala Janet jemně a doufala, že Jack pochopí její náznak toho, že se m snaží říci ´Plukovníku, vy za to nemůžete.´ Ale on to prostě cítil jinak. Byla to jeho kulka a on stisknul spoušť. A dokud ze Saminých úst neuslyší, že to byla skutečně jen náhoda a neusměje se na něj, nesmíří se s tím.

„Dokázala by jste někdy plukovníku O´Neillovi ublížit?“
„Ublížit, jako fyzicky?“
„Jakkoli.“
„Nedokázala bych to s čistým úmyslem.“
Základna
Svět se musel zbláznit. Sam chodila po svojí kanceláři s tiše si pro sebe vrčela. Neměla dobrý den a nic jí nešlo. Jen co ráno dorazila do práce, zjistila že doktor Roggers zničil její projekt, na kterém dělala už čtyři týdny. Byla skoro u konce a teď mohla začít znovu. Dneska opravdu neměla náladu s nikým mluvit.
„Dobré ráno Sam.“ Jack si otevřel dveře její laboratoře bez zaklepání a vnesl dovnitř čerstvou kávu a nějaké pečivo. „Víte, nepřišla jste na obvyklou raní poradu při snídani, tak nesu snídani za vámi.“ Sam na něj nijak nereagovala. „no dobře, poznala jste to. Daniel je na těch ruinách na P3X 74656 a Teal´c je za synem v Jaffalandu. Nechtěl jsem snídat sám. Nikomu se nechce snídat samotnému.“ Chvíli byl tiše a pak zkusil znovu. „Carterová, dobré ráno. Nestalo se vám něco?“ Neměl obavy o to, že by ohluchla, prostě ho jen ignorovala, což nehodlal nechat jen tak být.
„Ne.“ Odsekla.
„Jste rozzlobená kvůli tomu, co udělal Roggers?“
„Ano, pane.“ Řekla nehezkým tónem.
„Sam, jestli vám můžu nějak pomoci-“
„A jak asi?!“ Prudce se na něj otočila. „Pochybuju vůbec, že by jste rozuměl tomu, co tu dělám.“ Procedila mezi zuby. A zase se od něj odvrátila a vrátila se k práci na tom cosi, o čem Jack neměl ani ponětí k čemu to je.
Jack se zarazil. Chvilinku za ní tiše stál a přemlouval se, ať na ní nevyjede jako nadřízený. Ničemu by to nepomohlo. A Jak stále víc přemýšlel nad tím co mu řekla, začalo mu to být líto. Jistě, řekla to v afektu, ale skutečně ho má za pitomce? Alespoň by se snažil ji vyslechnout nebo… „Myslel jsem, že bych uvolnil někoho kompetentního, aby vám pomohl.“ Řekl nakonec tiše a zklamaně. Opustil její kancelář a nechal ji tam stát samotnou. Zaraženou. Protože právě ve chvíli, kdy Jack zavřel dveře, si Sam uvědomila, jak mu ublížila. Tehdy neměla daleko k pláči a trvalo jí několik dní, než Jacka nenápadně odprosila a zase spolu mohli vycházet jako přátelé.

„Když jste se svým týmem tak často, jistě si dáváte i dary k narozeninám, Vánocům,…“
„Ovšem.“
„Která věc, kterou jste dostal od majora Carterové je vám … no řekl bych, nejmilejší.“
„Inu, asi to bude takový velký chlupatý žlutý polštářek.“
Nemocnice Sv. Vavřince
„Carterová, vítejte.“ Jack přivítal kolegyni s otevřenou náručí a zoufalým výrazem ve tváři. „Já už tu zblbnu.“
„Neříkala Fraiserová, že už brzy půjdete domů?“
„To říkala už před čtyřmi dny.“
„Přišla jsem se na vás podívat a donést pozdravy od Teal´ca a Daniela. A Ještě jsem vám donesla, tohle:“ A vytáhla onen předmětný polštářek. Jack se zamračil.
„Co to má být?“
„Trocha zpříjemnění nemocničního prostředí.“
„Je to chlupaté.“
„A žluté.“ Sam opatrně nadzvedla plukovníkovu zlomenou nohu, kterou měl položenou ve zvýšené pozici na nudném nemocničním polštáři. A podložila mu ji oním polštářkem.
„Co to děláte, Carterová?“ Víc než rozzlobený, byl Jack zmatený.
„Je to pro potěšení.“
„Necítím se být potěšen, šimrá to.“ Postěžoval si Jack a pokusil se posadit a natáhnou pro tu věc, aby ji odstranil. Bohužel se mu to nedařilo. Ozvala se jeho zlomená žebra a s heknutím se složil zpět naznak.
„Zvyknete si na něj, pane.“ Bylo poslední co mu Carterová k tématu ´polštářek´ řekla.
Jack ten polštářek stále měl. Nějak si už nedokázal představit, jak by bez toho mohl na základně kdy usnout.

„Máte od plukovníka nějakou věc, která je vám milá?
„Jak to souvisí s tématem?“
„Majore, máte nám odpovídat, ne se ptát.“
„Lodičku.“
Základna
Daniel byl ten den obzvláště nudný. A jeho hlášení na poradě trvalo už celou půl hodinu. Jack si připadal, že je to jeho poslední půlhodina v životě. A Daniel stále mluvil a mluvil a mluvil. Po prvních pěti minutách začal Jack trhat rohy papírů, které měl před sebou. Po druhé půl hodině začal skládat jednotlivé papíry do podoby lodiček. A když si postavil celou jednu flotilu, poslal její části po stole Teal´covi a Sam. Teal´c papírovou lodičku zcela ignoroval, zato Sam zaujala. Vzala ji do dlaně a usmála se přes stůl na plukovníka. A když Daniel skončil, a Jack se co nejrychleji pakoval pryč. Neviděl tedy Sam, že tu lodičku nepustila z rukou a odnesla si ji. Od té doby jí měla vystavenou v laboratoři hned před osciloskopem. Plukovník si jí nejspíše nikdy naštěstí nevšiml.

„Plukovníku O´Neille, po základně kolují zvěsti, že jste se líbal s majorem Carterovou z jiné, alternativní reality…“
„Nebyla major. Nebyla ani u letectva.“
„To ale nemění nic na faktu, že jste jí líbal? Samanthu Carterovou.“
„Byla jiná.“
Alternativní základna
Byla zcela jiná. Políbil jí a cítil jak se mu odevzdává, jak do toho polibku dává vše. A taky cítil, že nelíbá jeho. Zprvu snad, ale když ucítila, že on není stejný muž, kterého si vzala, její polibek se změnil. Jako by měl být poslední. A pak přestala. Prostě jen přestala a dlouze se na něj podívala.
„Nejste on.“
„Ne, to nejsem.“ Přiznal tiše.

„Před několika roky jste byla svědkem, jak plukovník O´Neill líbá vaše dvojče z alternativní reality. Jaké jste při tom měla pocity?
„Moje pocity? Bylo to zvláštní. Možná, že jsem si onehdá uvědomila, že plukovník ke mně něco cítí. Nebo, spíše, že kdybych chtěla, byla bych schopná ho svést. Kdybych chtěla. Pro mě jako ženu to znamenalo jisté zadostiučinění.“
„Byla jste na sebe hrdá, že by o vás mohl projevit zájem muž, jako je Jack O´Neill?“
„Ano, tak nějak jsem to cítila.“
Základna
Jen tam stála a nevěřila svým očím. To Sam ho políbila první. A on jí položil ruce něžně na boky a polibky jí oplácel. Nemohla tomu uvěřit. Nemohla se na to dívat, chtěla jim poskytnout soukromí, ale zároveň z nich nemohla spustit zrak. Cítila se odstrčená. Mohla by snad na plukovníka žárlit? Ne, spíš na ni by měla. Ona byla stejná. A přesto dokázala udělat to, na co se Sam bála jen pomyslet. Čím dokázala Samantha Jacka O´Neilla natolik zaujmout? On přeci není ten typ co líbá ženy na potkání. Něco na ní ho muselo přitahovat. Její vlasy? Tvář? To přeci měla ona, Sam, úplně stejné. Její charakter? Osobní kouzlo? Přeci jí vůbec neznal. Znal Sam. Nemohl snad přenést svoje pocity k Sam na Samanthu? Alespoň jednou si mohl vychutnat, jaké by to bylo? Mělo to svojí logiku a zároveň v tom měla Sam zmatek. Kterou tedy vybral? Kterou ve skutečnosti líbal?

Agent si vzal do rukou svoje poznámky. Pro dnešek to bude stačit. Nezapomeňte, že vše, o čem jsme zde mluvili je tajné a vy nesmíte až do konce vyšetřování mluvit s plukovníkem O´Neillem, ani se ho nikterak snažit kontaktovat. Uvidíme se zítra.
Vstal a opustil místnost.

„Generále, máme na práci mnohem důležitější věci než tuhle maškarádu.“
„Jacku, mě není nikterak příjemné, že ho tu musím trpět, ale jestliže se prokáže jen část obvinění, která proti vás a majoru Carterové vznesl, bude to mít velice vážné důsledky pro SG1. Jeden z vás bude muset tým opustit.“ Hammond tak ukončil rozhovor a vydal se za agentem. „A plukovníku, máte rozkaz nemluvit s majorem Carterovou po dobu vyšetřování. Je to jasné?!“
„Ano, pane.“ Vstal i Jack a následoval generála z vyšetřovací místnosti.

„Dobré ráno plukovníku.“
„To je úhel pohledu.“ Zavrčel Jack.
„Nejste zrovna dobře naladěn.“
„Oh, omlouvám se, neměl jsem svoje kafe.“ Pak se Jack odmlčel. Ušklíbl a odpověděl znovu. „Vlastně, jsem ji neměl kvůli VÁM! Tak neočekávejte, že zrovna na vás budu milej.“
„No, jak chcete. Každopádně, já pro vás mám tak jedno nemilé téma.“
„Ježiši, co jste kde zase vyšťoural?“ Jack si složil hlavu na ruce a dal tak agentovi zcela jednoznačně najevo, že nehodlá poslouchat.
„Pete Shannehen.“
„Cože?“
„Víte moc dobře o kom mluvím. Povězte mi o něm něco.“
„Neotravujte s tím. Vím kam míříte.“
„Plukovníku!“
Jack si povzdech a dál ležel obličejem dolů ke stolu. „Je to policajt a vypadá to, že si vezme Carterovou. Co ode mě chcete slyšet? Nic mi do toho není!“
„No třeba, jaký je váš názor na pana Shannehana.“
„Já na něj nemám názor. Chodí s Carterovou ne, se mnou. Mě je ten chlap nepříjemný a vlezlý.“
„A přesto jste mu podepsal propustku do SGC. Proč?“
„Aby mohla mít Carterová vztah čistý a bez lží… a beztak už toho viděl moc.“

SGC, pracovna generála Hammonda
„Jacku, tohle přeci můžete udělat sám.“ Hammond se znaveně posadil ke stolu a vzal do ruky formulář.
„Já vím, pane, ale v tomhle případě bych byl raději jaksi… mimo.“ Jack, stojící před psacím stolem přešlápl z nohy na nohu a raději se vyhýbal pohledu generála.
„Jacku, vy tu toho chlapa nechcete. Nevěříte mu, tak proč chcete aby měl přístup k tajným informacím?“
„Nechci. Totiž, chci říct…“
„Je to kvůli major Carterové, že?“
„Pane, ona se opravdu obává, že když bude před Petem tajit kde pracuje, že by to mohlo narušit jejich vztah. Nechci jí šlapat po štěstí. Pete toho viděl už moc. Asi by nebyla schopná mu vysvětlit, proč nám po ulicích běhají ženský v přiléhavých šatech, které střílí z kouzelného prstenu a nestřelíte je, protože generují osobní štíty.“
„Ale vám se do toho nechce.“
„Generále, tady přece vůbec nejde o mě.“ ´Vymlouváš se O´Neille a ty o tom víš!´
„Teď lžete Jacku.“ ´Sakra, poznal to!´
„Chci aby Sam mohla žít s někým v klidu. Zdá se, že ten chlápek ji opravdu miluje.“
„Dobře, dáme mu prověření a propustku, ale Jacku, jednu věc mu Sam nikdy nebude moci přiznat. Pořád to bude mezi nimi.“
„Co máte na mysli generále?“ ´Jacku, Jacku, děláš hloupého?´
„Vás.“ ´A to zcela zbytečně, generál to ví přeci už dávno.´
„To je směšné.“ ´Popírání taky fungovat nebude.´
„Ani v nejmenším plukovníku. A teď odchod!“

„Majore Carterová, dobré ráno.“
„Vám taky.“
„Vyspala jste se dobře.“
„Jako vždy když jsem na základně.“
„Začněme tedy.“
„Jak chcete.“
„Vychodíte s Petem Shannehenem, že? Je policistou.“
„Ano.“
„Plánujete s ním budoucnost?“
„Možná.“
„A jak to snáší plukovník?“
„S tím se mi nesvěřil.“


SGC - ošetřovna
Políbila Peta na tvář a nechala ho odpočívat. Když odcházela z ošetřovny. Skoro se srazila s plukovníkem.
„Uh, pane. Omlouvám se, neviděla jsem vás.“
„To je v pořádku, majore.“ Mírně se na ní usmál a už se chystal pokračovat v cestě do své ubikace.
„Pane, já chtěla jsem vás poděkovat, že jste vzal Peta sem k nám na ošetřovnu v SGC a dovolil mi … víte, velice jste mi ulehčil.“ Sakra, blekotala jak malá holka.
„Carterová, zavolal jsem sanitku. To bylo vše. Teď když dovolíte, půjdu si lehnout.“
„Pane, jste v pořádku?“ Až teď si všimla, že plukovník stojí neklidně a pravicí si mnul levé rameno. Dokonce zahlédla na jeho krku, těsně u límečku trička, náplast.
„Budu v pořádku, majore. Když dovolíte, půjdu si skuhrat k sobě do ubikace.“ Otočil se nechal ji tam stát.
Letmo se otočila na dveře, za kterými ležel Pete a pak zase na chodbu, kterou odešel Jack. A byla zmatená. Cítila povinnost starat se o Peta, a být mu na blízku a přitom taky měla potřebu jít za Jackem a ujistit se, že bude v pořádku. Ani nevěděla, že se při té akci zranil. Po těch 7mi letech, které spolu trávili, bylo pro ní i kluky z SG1 samozřejmostí, že když se někomu něco stalo, nenechali ho samotného. A teď cítila, že nemůže jít za Jackem do ubikace a zeptat se, jestli něco nepotřebuje, protože musí dělat společnost Petovi, kterého si vybrala jako svého partnera. Bude se muset vyrovnat i s tím, že teď bude od celého týmu víc odloučená. Jak by mohl chlap pochopit, že jeho dívka jede s jinými třemi muži na ryby. A žádat Jacka, jestli může vzít Peta s sebou? Bože, bylo by to trapné jí i jemu.


„Je pro vás Pete Shanenen překážkou, plukovníku?“
„Ne.“
„To je dost odvážné tvrzení.“
„Já toho chlapa neberu jako nějakou překážku, agente. On nemá v čem mi překážet.“


Před domem Carterové
Jack O´Neill seděl ve svém autě a přemýšlel. Zaskočilo ho, že Carterová má už jiné plány na víkend. Chtěl ji jen tak někam pozvat. A ona nešla, protože měla doma cizího muže. Jack ho viděl poprvé a jen velmi letmo, ale přišlo mu hrozně zvláštní, že Sam se bude věnovat o svém volnu někomu jinému, než týmu SG-1. Jejím přátelům. Strčil klíčky do zapalování a otočil jím. S příchodem toho chlapíka se časy hodně změnily a Jack si musel přiznat, že ho to do jisté míry rozhodilo. Nastartoval a odjel.

„Kdyby vám plukovník naznačil, že o vás jeví zájem jako o partnerku pro život, dala by jste mu přednost před svým současným přítelem?“
„Ne.“


SGC – gateroom
Pod těžkou palbou se SG-1 vyřítila z brány. Na konci rampy padli k zemi a kryli se, zatímco iris se zavřela. Otevřeli se těžké kovové vrata a Sam Carterová vběhla dovnitř spolu s lékařským týmem. Ona jediná z týmu zůstala na základně.
Teal´c se zvedal z podlahy a za sebou na nohy táhnul Daniela Jacksona. Zdálo se, že jsou jen trochu otřeseni. Ale Jack zůstal na podlaze. Lékařský tým k němu okamžitě přiklekl a než se Sam stihla zeptat co se stalo, byl plukovník na lehátku a mířil na ošetřovnu. Rychle je musela doběhnou a v poloklusu se k nim připojila po plukovníkově pravé straně. Byl sotva při vědomím, ale bojoval s tím. Snažil se nechat oči otevřené a dokonce se na Carterovou slabě usmál. Sam neviděla žádné zranění, žádnou krev, ale Jack jí před očima blednul. Vzala ho za ruku a on jemně stisk oplatil. A to už byli u dveří ošetřovny a doktor Backet je oddělil. Sam zůstala stát na chodbě.
Jak by mohla založit rodinu s člověkem, který ač by ji mohl milovat a být dobrým manželem a otcem, je den co den vystaven tak velkému nebezpečí? Jak by se mohla podívat svým dětem do očí a s určitostí jim říci: „Neboj, mamka a táta se pro tebe po školce zastaví.“

„Možná by jste mi mohl vysvětlit některé výpovědi svědků tady v SGC, plukovníku.“
„Možná.“
„Seržant Kim Harry. Zásobování. Vypověděl, že chodíte pravidelně pro proviant vašeho týmu – SÁM.“
„Jistě že sám! Ušetřím tak čas jemu, sobě i mému týmu když tohle vyřídí osobně. Kdyby si tam měl každý z nich chodit samostatně…“

SGC – Sklad na 15tém podlaží
Jack vešel do místnosti, která svými rozměry mohla konkurovat malému hangáru. Jenže tady ta byla od podlahy po strop zastavěná policemi a spoustou krabic. Pozdravil seržanta co tu pracoval a zalovil v kapse pro seznamy. Na čtyřech papírcích byla napsána nejtajnější přání jeho týmu a on si teď připadal jako Ježíšek.
„Tak asi začneme se mnou.“ Oznámil seržantovi a následoval ho mezi police. „Tak tu mám 10 párů bílých ponožek, tři osušky, krém na kanady, maskovací líčení, půl tuctu potravinových sáčků a pět mysli tyčinek, zubní pastu, čutoru na vodu-“
„už zase?“ Zarazil se seržant. „Pane, ty čutory nejsou na jedno použití, po misi je máte přinést zpět na základnu! Co s nimi proboha děláte? To je tento měsíc už třetí.“
„Házím je po nepřátelích když mi dojdou náboje, seržante!“ zavrčel Jack a pokračoval. „pět černých triček XL a jednu standardní zelenou bundu.“
„Mám to. Další?“
„Daniel Jackson si přeje: vodičku a hadřík na brýle, roztok do kontaktních čoček a objednat jeho dioptrické čočky-“
„Nemám mu objednat i náhradní brýle?“
„Hmmm nepsal si o ně, ale tím nic nezkazíme že? Jako vždy to bude 1.75 dioptrie na každé oko.“ Jack si otočil list a pokračoval. „Dále tu máme…ponožky šestkrát, černé, tričko dvakrát, kanady velikost 45 se zdravotní vložkou pro plochou nohu, náplast polštářková, devět potravinových balíčků a tři tabulkové čokolády – upasové na ně jedou. A zásyp. A kapesníky pětkrát.
„Další prosím.“
„Teal´c by si přál vyměnit spacák. Chce ten co mám já a Carterová a upozorňuje, že prodlouženou velikost. Opalovací krém s faktorem 15 a nakonec chce asi třicet obřadních svíček, dlouhých přesně 32,4 cm.“
„Skromné.“
„Jako vždy.“ Jack vzal do rukou poslední papírek. „A to nejlepší na konec. Sam Carterová by si přála šestkrát ponožky ale ty z přírodní bavlny a se zdravotním lemem, tři tílka, krém na boty, sušené pochutiny na pět dní, podprsenku…tu zelenou s černým lemováním, velikost 75C, ale dohlídněte ať jí zase nevylezou kostice jako minule. Byla pak celou misi hrozně nevrlá. Dále by ráda pouzdro na notebook velikosti 13,5 a sadu leštidel na obrazovky. Toť pro dnes vše.“
„Tak pane, brýle objednám a leštidla dorazí zítra. Jinak máte tady v tom koši vše, co jste požadoval.“
„Děkuji seržante.“
„Není zač pane.“

„Kuchař jídelny vypověděl, že se výborně vyznáte v plukovníkově jídelníčku.“
„Ale to není žádný důkaz, prostě si pamatuju co má rád. Stejně jako vím co rád Daniel nebo Tea´c.“


SGC - jídelna
Sam se rozhlížela po jídelně. Měla na něco chuť, ale nemohla si vybrat. Rozpačitě přešlapovala před chladícím boxem. Nakonec se natáhla po modrém želé. Vzala si k němu lžičku a chtěla zamířit zpět do laboratoře, když si všimla borůvkového koláče. Byl tam poslední. Moc dlouho nepřemýšlela a vytáhla ho. Spolu se svými úlovky se vydala za plukovníkem O´Neillem do kanceláře. Nechtělo se jí jíst samotné a věděla, že Jack tento koláč zbožňuje a už se těšila, jak ho potěší, že pro něj ulovila poslední kousek.

„Plukovníku O´Neille, toto vyšetřování uzavřeme poslední otázkou.“ Agent udělal dramatickou pausu. „Co pro vás znamená major Carterová?“
„Nemusím vám na to odpovídat.“
„Ale ano plukovníku, musíte!“
„Major Samantha Carterová pro mě znamená znamenitou astrofyzičku, profesionálního vojáka a nepostradatelnou členku mého týmu.“


Jeho život se zatraceně rychle změnil. Mohl se setsakra snažit, ale nedokázal se k ní chovat jako k dalšímu jinému vojákovi. I když to možná nebylo až tak dobře, tak si k ní vytvořil vztah, který sám pro sebe mohl charakterizovat jako jistý druh rodiny. Od doby co vstoupila do jeho života přestal trucovat a být sám. Zapojil se spolu se svým týmem do života, který předtím jako by nežil. A v této pro něj docela složité změně stylu života vnímal nejvíce ji.

„Majore Carterová, pokud odpovíte svědomitě na mojí poslední otázku, toto vyšetřování ukončím.“
„Ano?“
„Majore, co pro vás plukovník znamená?“
„Jistotu.“

Seděla na lavičce za svým domem a přemýšlela. Snažila se urovnat si život a odpovědět Petovi na jeho otázku. Ano? Ne? Snažila se klást sama sobě otázky které by mluvili pro či proti. A srovnávala. Nemohla si pomoci a srovnávala Jacka a Peta. Pete byl teď její. Stačilo říci Ano a stala by se jeho ženou. O Jacka by musela bojovat. Musela by se něčeho vzdát a žádat to i po něm. Ačkoli se to však zdálo zcela bizardní, ta složitější cesta s Jackem se jí zdála jistější a víc si ji přála. Avšak byla slabá. Rozhodla se pro snazší kroky teď a nejistou budoucnost po boku Peta.
Svěsila hlavu a schovala obličej do dlaní.

Epilog

Jack vyšel z vyšetřovací místnosti a zamířil do kantýny. A jen co otevřel dveře, viděl tam sedět Sam. Seděla a zírala do zdi. Před sebou neměla nic a jen tak duchem mimo tam seděla. Potichu došel k boxu pro želé a dortík a přisedl si k ní. Přistrčil jí želé pod nos.
Jen zvedla hlavu.
Usmál se a podal jí i lžičku.
Vrátila mu usměv a na místo poděkování pokývala hlavou.
Ani jeden z nich nic neřekl. Nebylo třeba. Prostě jen seděli, užívali si své sladké pokušení a mile se na sebe tvářili. Nikdo z nich nepochyboval, že v tom druhém má naprostou oporu a jistotu. Jejich cesty se nyní měli částečně rozejít, ale ani jeden z nich necítil, že by tomu tak bylo navždy.

Konec