http://www.w3.org/TR/xhtml1/DTD/xhtml1-transitional.dtd"> http://www.w3.org/1999/xhtml"> Sam and Jack

Titul: Regrets
Autor: neznámý
Překladatel: Marty
Žánr: drama/romance/erotika
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: dospělí
Délka: středně dlouhé
Časová osa: "2010"
Stav: dokončená
Synopse: Co se mohlo stát a co se vlastně stalo v roce 2010 u Jackova srubu?

______________________________________________________________

Deset let poté, existence lidské rasy je v sázce a Sam jde navštívit Jacka.
(Text je jako v seriálu a pokračuje do této scény.)
Jack: Fajn, Carterová nechte mě, abych vám něco řekl, chcete vymazat svoje chyby, to je váš problém. Moje svědomí je čisté. Každého jsem varoval. Zvedl jsem červenou vlajku, ale všichni včetně vás mě umlčeli.
Sam: Chci vás požádat aby jste se na tom taky podílel…
Jack: Nejste šťastná s tím jak se věci mají. To je mi líto. Mě osobně to tak vyhovuje. Žádné další zachraňování světa, jen příjemné jezero s rybami a moje největší dilema je jestli si mám pořídit psa nebo ne…
Sam: Jacku, já mluvím o budoucnosti lidské rasy.
Jack: Jako já.
Sam: Naše šance jsou s vámi mnohem větší než bez vás.
Jack: Smím se na něco zeptat? Ten váš velvyslanec o tom ví?
Sam: Neměla jsem příležitost mu to říct.
Jack: Možná vám pomůže on.
Sam šla pryč, přičemž se vztek a lítost rozléval po její tváři. Jack se díval jak odcházela a cítil se mizerně z toho, že ji donutil cítit se mizerně.
„Carterová…POČKEJTE!“ hulákal.
Najednou se zastavila, ale nechtěla se otočit. Čekala tam a čekala až bude mluvit. Ztrácejíce trpělivost se zhluboka nadechla a zavřela oči, aby se trochu uklidnila.
„Co!“ řekla sarkasticky.
„Proč nepůjdeme do té chaty, nevykašleme se na mozky a pořádně si zapícháme.“ Řekl Jack objektivně.
Sam tam stála otočená zády a nechtěla věřit tomu co slyšela. Náhle se otočila a nevěřícně na něj zírala.
„Nemůžu uvěřit, že jste mi to řekl!“
„Proč? Pořád mě přitahujete a já VÍM, že já pořád přitahuju vás. V každém případě je to dobře poznat!“
„Že jsem si nevšimla! Může to být tím, že jsem vdaná! Anebo ta roztomilá cesta jak jste to pronesl! Nebo, to že jsem vám právě řekla, že to bude konec lidstva a vy mě jen nechcete odmítnout! Jé, jen nevím CO může být špatně!“ křičela rozhořčeně.
Jack na ni hleděl svým nevinným pohledem a zasunul ruce do kapes.
Když uviděla, jak udělal tohle gesto a ještě ten sladký výraz na jeho tváři ji rozzlobili ještě víc.
„Co se to s vámi děje?“ zeptala se Sam potichu.
„Nic…a s vámi?“ zeptal se Jack s pokrčením ramen.
„CO JE ŠPATNĚ, JACKU!“ křičela a ztrácela trpělivost sledovat tu jeho hloupou hru.
„VY! … To je špatně.“ Řekl přesvědčeně
„Tak moc jste se změnil.“ Řekla Sam a dívala se do země
„A vy jste tak stejná.“ Řekl hořce Jack
Sam se na něj v mžiku podívala a cítila se raněná a rozzlobená jeho postojem. Když vztek vyhrál, přistihla se, jak ho chce ranit tak moc jako on ji. Zaťala pěsti, věděla, že tohle měla být ta hádka ne kterou čekali těch deset let.
„Dobře! Co TO má znamenat?“
„Nic.“
„Ne! Chtěl jste mi vynadat, tak dělejte! POKRAČUJTE!“
Jack tam stál a díval se na ni a myslel si, že jen ona měla problém. Náhle se podíval jinam, nechtěl se dívat na to jak se na něj dívala.
Vzdychla si pro sebe, náhle se otočila a začala odcházet. Nelíbilo se jí vidět tuhle jeho stranu, a ani nechtěla vidět tuhle její stranu. Jack se prodíral mezi žalem a neuvěřitelným vyprovokováním, rozhodla se odejít a uchránit je před tím, aby řekli věci, které už by nemohli vzít zpět. Už byla skoro z doslechu a uslyšela jak něco zamumlal. Neměl by říkat, to co slyšela, že právě řekl. Zasekla se na své cestě a pomalu se k němu otočila.
„Co jste to řekl?“
Když jí neodpověděl a ani se na ni nepodíval, odhodlaně k němu přišla a zastavila se těsně před ním.
„Ptám se, co jste mi právě řekl?“
„Vám jsem nic neřekl.“
„NEJSEM hluchá, slyšela jsem, jak jste něco řekl! Co jste to kruci řekl!“
Sam uviděla v jeho očích úplně stejný pohled, jako v ten den když odcházel z SGC. Věděla, že to bylo ona, hádka která měla vybuchnout.
„ŘEKL jsem, proč nejdete a neutečete jako vždy!“ vykřiknul a zíral na ni.
Saminy oči se napřímily, jak cítila, že se jí začíná vařit krev v žilách.
„Jak můžu JÁ utéct! JÁ! Já nejsem ta která nechce zpravit to co se tu stalo. Nejsem ten kdo opustil svoje přátele, jeho kariéru, jeho zodpovědnost, protože ostatní nechtěli jít jeho cestou. Nechci uvěřit, že vy MĚ něco vyčítáte, protože to vy jste to udělal!“
„Neutekl jsem, ODEŠEL jsem! A nebylo to, protože jsem to nemohl zpravit, ale protože jsem tomu nemohl UVĚŘIT!“
„Čemu jste nemohl uvěřit, Jacku?! Že jsou Ashenové naši zachránci?! Nebo to že jste nás nemohl přesvědčit o opaku?!“
„Tomu, že jste byli všichni slepí, protože vám řekli všechno co jste chtěli slyšet. Nikdy jste se nezeptala na nic o nich, už od začátku!“
„Ale ano, ptali jsme se!“
„Ne,VY jste se nezeptala!“
Takhle to bylo, o tom to celé bylo. Čekala na to, všechno to byla její chyba. Byla připravená, byla připravená už deset let.
„Takže, to je celé o mě, že?! Nejste naštvaný na ostatní, za to co se stalo, jste naštvaný na MĚ! ŽE?!“
„Ne, naštvali mě ostatní, ale vámi jsem byl zraněn, ZPUSTOŠEN VÁMI!“
Když Sam slyšela jeho slova a viděla sklíčený výraz na jeho tváři, cítila, že se zevnitř rozpadá. Viděla jak si deset let bolesti a zrady hraje na jeho tváři. Bylo vidět, že se cítí prázdný. Zavřela oči, aby zahnala lítost, která ji bombardovala, znovu je otevřela, aby viděla stejného muže jako před desíti lety. Stejného muže, který prosil, který doslova žadonil, aby ho poslouchali: naléhavě JI prosil, aby ho poslouchala. Věděla, že ho ranila vším co se stalo, ale on ji taky ranil. Neopustil všechny a všechno, opustil JI.
Když viděl, jak si emoce hráli na její tváři, ptal se, jak vůbec mohl ranit někoho, koho tak moc miloval. Už to tak bylo, řekl to. Ne, neřekl to a věděl, že kdyby to řekl, možná by to všechno skončilo úplně jinak. Kdyby za ní přišel, když… kdyby, to bylo to jediné co mu zbylo. Kdyby řekl tohle nebo udělal tamto. „Dost! Dost těch kdyby a lítosti.“ Posunul se k ní blíž a nejistě natáhl ruku a něžně se dotkl její paže. Vyrušil ji z jejích myšlenek, pokorně se na něj usmála, věděla, že nejhorší už bylo venku. Chvíli na sebe čučeli, cítili, jak mezi nimi to napjetí mizelo, když se konečně rozhodli promluvit, bylo to ve stejný okamžik, oba se nervózně smáli.
„Začněte…Jacku.“
„Ne, vy začněte.“
Ani jeden z nich nevěděl co říct po tom co si před tím řekli, Jack se rozhodl, že udělá svoji část.
„Uh…podívejte, omlouvám se, OPRAVDU je mi to líto, Sam. Víte jaký umím být, a zjevně můžete říct, že se to snažím zvládnout.“ Jack rozpačitě pronesl a zase zasunul ruce do kapes.
Mírný usměv si hrál na její tváři, když uviděla, to co udělal. Vždy to na něm byl její nejoblíbenější zvyk. Znovu se mu podívala do tváře a viděla, jak ji pozoruje se zvláštním výrazem.
„Co?“ zamumlala
Zíral na ni ještě chvíli než jí odpověděl tichým hlasem.
„Miluju Vás. Vždy jsem Vás miloval.“ Zašeptal tak tiše, že ho sotva slyšela.
„A vždy budu.“ Jemně opáčil.
Cítila jak její srdce buší tak rychle, že si byla téměř jistá, že jí za chvíli vyskočí z hrudi. Oba na sebe čučeli a zkoušeli si zapamatovat tvář toho druhého. Úsměv pomalu přeběhl přes Jackovu tvář a donutil Sam, aby udělala to samé. Všechno si navzájem prominuli; hádku, kterou právě měli a zdrcující lítost, kterou oba cítili za to, jak se věci měli. Ani jeden ale nevěděl, jestli si to prominou navždy.
„Radši půjdu. Musím dělat spoustu výpočtů, abych změnila budoucnost…chci říct minulost…cokoliv!“ Řekla zubící se Sam, která znovu zapla mozek.
„Jo, to je nejspíš nejlepší věc, kterou můžeme udělat.“
Díval se jak odcházela, věděl, že to je pravděpodobně poslední okamžik kdy ji vidí. Nesmělo to tak skončit. Nechtěl ji nechat jít.
„Sam, počkejte!“
Zastavila se a otočila se k němu. Nechtěla už zůstat déle, cítila, jak se jí žaludek čím dál tím víc stahuje. Bylo moc těžké dívat se na Jacka a nesmět se ho dotknout, obejmout ho a zůstat v jeho objetí napořád. Věděla, že ONA byla důvod, toho, že byl zlomený a ztracený muž, kterým se stal. Vzdychla a začala mluvit, když ji náhle přerušil.
„Takže, co by jste řekla na to přijat moji předchozí nabídku? Víte… chata… vy a já…“zašeptal se svým klukovským úsměvem.
Jak viděl ten její dvojsmyslný výrok, všimnul si, že ničil ten malý respekt, který jí pro něj ještě zbýval.
„Dobře, Sam, běžte a zachraňte svět… znovu.“ Zamumlal a tráva pro něj nejednou začala být extrémně zajímavá.
Sam zavřela oči a bojoval s tou hrudkou v jejím krku. Nechtěla ho opustit takhle, ale musela odejít teď, nebo už by nemohla.
„Ahoj, Jacku.“ Zašeptala, pomalu se otočila a začala odcházet.
Jack tam na chvíli stál a díval se, jak zmizela za rohem. Jeho dobře známá prázdnota ho znovu uchopila, jak se neochotně vracel do své chaty.
Neschopná se pohnout a něco udělat, Sam seděla ve svém autě a zírala z okénka. Nemohla ze sebe setřást depresi, která se pomalu kradla do její duše. Nebyl to pohled na Jacka než odešla, byl to fakt, že zvažovala, jestli přijmout jeho nabídku. Byl to důvod, proč neodešla? Pomyslela si Věděla, že to nesmí udělat, nemůže udělat – byla vdaná. Ale mimo to, musela zachránit svět a to bylo nejdůležitější. Ale ona seděla neschopná přesvědčit svůj mozek a svaly, aby se hýbali.
„Přestaň si tohle dělat.“ Zapištěla a opřela čelo o volant. Rozhodla se, že si napočítá do pěti a pohne se. Pro pohyb potřebovala motivaci. Sedla si a položila ruku na klíček v zapalování.
„Jedna, dva, tři, čtyři, DO PRDELE.“ Zakřičela, jak rychle otevřela dveře a vystoupila z auta. Chvíli váhala, náhle zabouchla dveře a šla k jeho chatě, Nechtěla věřit, že to dělala, vyšla po pár schodech a stála u jeho dveří. Prvně se zasekla a pořádně si rozmyslela, co bude dělat. Věděla, že už znovu nebude moct odejít, otevřela dveře a váhavě vešla dovnitř.
Okamžitě ho uviděla, seděl na židli, zády k ní, díval se z okna. Vypadal tak sám, tak osamělý, nadechla se. Nemyslela si, že on ví, že je tam, než náhle začal mluvit tak něžně, že si nebyla jistá, jestli neumí číst myšlenky.
„Myslel jsem, že jste odešla.“ Zašeptal tiše.
Když neslyšel odpověď zopakoval větu. „Myslel jsem, že jste odešla.“ Řekl s větší sebedůvěrou.
„Odešla jsem, ale… nemohla jsem… nemohla jsem…“
„Co jste nemohla? Podívejte… Vím, že máte na práci spoustu věcí a já spoustu svých vlastních věcí. Chci zkusit jak dlouho tady budu muset sedět než mi úplně znecitliví prdel. JÁ myslím, že je to zábava.“ Řekl s jemným sarkasmem. Když neslyšel žádnou odpověď, otočil hlavu, aby se podíval jak stála ve dveřích. Všímajíc si, jak tam v těch dveřích vypadala osamocená, se otočil zpět a díval se z okna.
„Jacku?“
„Sam?“
„Sam… co chcete?“
„Vás.“ Zamumlala, skoro šeptala
Stisknul opěradla židle a pomyslel si, že ani jednomu z nich nepomůže tenhle styl konverzace.
„To je hezké, že to říkáte, ale já teď zrovna nemám náladu na legrácky. Možná až zachráníte svět, tak můžeme…“
„Potom už na to nebude čas, na nic podobného!“
„Na nic čeho? Co chcete?“
„Řekla jsem vám to… Chci vás.“
„Co to znamená?! Co PŘESNĚ to znamená?!“
„To znamená… já… uh…“
„Carterová!“
„Znamená to, že přijímám vaši nabídku.“
Na okamžik zavřel oči, zhluboka se nadechl a modlil se, aby ji dobře pochopil. „Můžeš to zjistit jen jedním způsobem.“ pomyslel si.
„Jste si jistá?“
„Ano.“
„Opravdu?“
„Ano, Jacku, opravdu jsem si jistá.“
„Pojďte sem.“ Zašeptal s mírným úsměvem.
Sam se k němu pomalu rozešla a zůstala stát přímo před ním. On tam prostě jen seděl, vůbec nereagoval na její přítomnost, začala mluvit.
„Žádná slova Sam… žádná vysvětlení.“ Zašeptal jemně. Natáhl se k ní a chytil její opasek, něžně si ji k sobě přitáhl, takže stála mezi jeho nohama. Jednu ruku nechal na tom opasku a druhou jí položil na bříško. Zavřela oči náhlým náporem touhy, kterou ten dotek způsobil, nejistě mu položila ruku na hlavu. Malý sten mu unikl z úst, když obtočil ruce okolo jejího pasu. V tomto momentu Sam VĚDĚLA, že ji miluje. Bez dalších pochyb už věděla, že dělá správnou věc. Všechny další obavy, které se proháněly v jejím mozku, najednou zmizely, jak si začala pořádně uvědomovat, že ji objímal.
Když ji přitáhl k sobě a otřel rty o košili, ucítil její vzdech. To bylo to povzbuzení které potřeboval, zvedl jí košili a otřel rty o její kůži. Když ucítil, že se její sevření upevnilo, tak ji jemně políbil na bříško. Sam zlehka zasténala a způsobila tím, že ztratil tu trochu trpělivosti, která mu ještě zbývala na to, aby to bylo pomalé. Náhle vstal, popadnul ji, zvednul ji tak, že měl hlavu znovu u jejího bříška, potom ji pomalu postavil zpět na zem. Cítila jeho vzrušení oproti jejímu žaludku a její myšlenky byly okamžitě naplněny představami, jak se pomalu a vášnivě milují. Viděl, jak se touha odrážela v jejích očích a taky to, že nelitovala toho, že to dělá. Usmívajíc se, ji vzal za ruku a vedl ji k posteli.
„Sedni si, Sam. Rád bych to udělal pomalu a uvolněně, ale já vím, že na to nemáme čas. Možná příště.“ Tiše pronesl.
„Žádné příště už nebude.“ Zašeptala
„Tak to budeme muset udělat najednou, hm?“
Když uviděl její sladký úsměv jako odpověď, začal si rozepínat košili. Sam ho sledovala, jak metodicky sundával svoji košili. Sam se na něj usmívala. Usmíval se na ni zpět, a pomalu se dostal ke svým kalhotám. Sam cítila, jak se červenala, podívala se nahoru na něj a uviděla, jak se ksichtí jako školák. Pokračovala ve sledování toho, jak si sundával kalhoty, zůstal tam v ponožkách a ve spodcích. Nebylo to zrovna to nejerotičtější, co mohl mít na sobě, pomyslela si s úsměvem na tváři, ale to co bylo pod tím už bylo mnohem zajímavější.
„Co?“zeptal se rozpustile
„Nic… hezké ponožky!“ zavtipkovala.
Natáhl k ní ruku, aby jí pomohl vstát, přičemž se na ni rozpustile usmíval. Na chvíli si hleděli do očí, Jack se natáhl a jemně ji pohladil po tváři. Naklánějíc se do jeho objetí, Sam položila její ruku na tu jeho. Z dobrým výhledem na toho druhého, prostě jenom stáli a zapamatovávali si každou linii, každý záhyb, každý detail toho druhého.
„Jsi tak nádherná, Sam, víš to?“ zašeptal jemně Jack.
Nespouštějíc z něj oči, oddělala její ruku z té jeho a začala si rozepínat kalhoty. Jack udělal krok vzad nejen aby jí udělal prostor, ale taky aby se podíval jak to dělá. Přes jeho tvář se rozprostřel ďábelský úsměv, jak sledoval, jak si sundává kalhoty. Když si začala sundávat spodní prádlo, tak se k ní natáhl, aby ji zastavil.
„Nech mě to udělat! Je to jedna z mých fantazií, však víš.“ Prohlásil s širokým úsměvem.
Pociťujíce, jak se začíná červenat, zvedla svoje ruce a sledovala ho, jak si před ní klekl na kolena. Naklánějíce se k jejímu břichu s polibkem, jí pomalu sundával spodní prádlo a užíval si pohled, který se mu naskýtal. Pomohl jí z nich vystoupit a podíval se nahoru, jeho oči se postupně potulovali po jejím těle a nakonec potkaly ty její touhou naplněné oči. Pomalu vstal, chytil ji za ruce a něžně ji odvedl k posteli. Naznačujíce jí že si má lehnout, zůstal stát a uctivě si prohlížel pohled před ním. Byla to nejúžasnější žena, kterou kdy viděl. Když uviděla vděčný pohled, který jí dopřával, usmála se a natáhla k němu ruce, aby se k ní připojil. Když se k ní začal přibližovat náhle se zastavil, uviděl jak se posadila a sundala si její dlouhou bundu. Když už to vypadalo, že si sundá i košili, zase ji zastavil.
„NE… prosím nedělej to.“ Pronesl rozpačitě.
„Uh, proč?“ Zeptala se zmateně.
„Protože když tě uvidím úplně nahou, tak nikdy nebudu schopný přestat a ty se musíš brzy vrátit. Opravdu rád bych to udělal…“ Usmál se na ni s resignací.
Na oplátku se zazubila a znovu si lehnula na postel. Tak moc myšlenek jí probíhalo hlavou, jak se na ni pomalu skláněl. Přála si, oh jak moc si přála aby okolnosti byly jiné. Jen kdyby… ztratila schopnost uvažovat, jak se na ni Jack něžně položil. Navzájem si hleděli do očí, oba viděli roky lítosti, roky zmeškaných příležitostí, roky maření, kterým se mohli vyhnout jen kdyby zůstali spolu. Nostalgické vzpomínky pro ně rázem přešly, jakmile se Jack posunul oproti Sam, způsobujíc proud touhy, kterou nechtěli ignorovat. Díval se jí do očí, věděl, že byla připravená, ale on se nemohl donutit začít. Když uviděla jeho obavy, nemohla si pomoct, ale ptala se, jestli změnil názor.
„Co se děje? Co je špatně?“ Zašeptala Sam tiše.
„Jen nechci abys toho litovala. Když už se to stane, tak to nemůžeme vzít zpět.“ Opáčil Jack tiše.
Oběma rukama se natáhla k jeho tváři, přitáhla ho dolů a láskyplně ho políbila.
„NIKDY toho nebudu litovat, Jacku. To čeho lituju je, jak absurdně nás to k tomuhle odvedlo. A taky budu litovat, čím kratší to bude, protože teď marníme čas kecáním.“ Vtipkovala se širokým úsměvem a přitáhla si ho k dalšímu něžnému polibku.
Už nemařili čas s dalším váháním, rychle podlehli rozkoši kterou jejich polibek vyvolal, jak spolu jejich jazyky smyslně tančily. Jackovy rty opustily její a nasměroval je dolů k jejímu krku ochutnat tam její maso. Vychutnávajíc si pocit jeho úst, pomalu přesunula její ruce dolů k zadní části jeho spodků, aby je sundala. Odtáhl svoji hlavu, aby se jí podíval do očí, na tváři jí uviděl malý samolibý úsměv.
„Jsme netrpěliví?“ zamumlal Jack, přičemž znovu začal v útoku na její krk.
„Ne… jen si uvědomuju… že nemáme… moc… času.“ Opáčila Sam lapajíce po dechu.
Chápajíc, že nemají ten přepych jako je čas, zvýšil tempo. (teď nechápu)
„Omlouvám se Sam.“ Zašeptal, přičemž se jeho ruka posunula mezi jejich těla.
Věděla, že na něj byla připravená, když ucítila, jak ji na něj připravuje. Jejich oči se uzamčely a on pomalu a opatrně vniknul do jejího těla. Společně lapajíc po dechu, zavřeli na chvíli oči a vychutnávali si pocit druhého. Dal jí chvíli aby se mu přizpůsobila, nenasytně na ni zíral. Bože, jak dlouho s ní chtěl takhle být; nemohl si vzpomenout na dobu kdy ji nechtěl. „Tak moc zmařených roků.“ Pomyslel si jak sebou Sam pohnula. Věděl, že tohle byl jeho podnět; začal se proti ní pohybovat. Nemohl uvěřit jak nádherná byla, jak teplá a lákavá, pocit jejího těla okolo něj. Sam ho pomalu a metodicky donucovala k šílenství, její ruce dotýkající a hladící jeho záda, povzbuzujíc ho. Když okolo něj obtočila nohy ztratil tu trochu sebekontroly, která mu zbývala. Touha je začala zaplavovat, stejně jako jejich potřeba, jejich pohyby začínaly být nepravidelné, jak zvětšili jejich rychlost. (tady už chápu :o)) Všechno chtění, všechna touha, směřovala mezi nimi k tomuto momentu, k jedinému který kdy měli. Pevně objímajíc Jacka, se Sam udělala a vzala ho s sebou.
Jak se jejich dýchání pomalu vrátilo do normálu, prostě jen pevně drželi toho druhého, užívajíc si jeho pocit.  Tohle bylo všechno co mohlo být, co mělo být, ale nikdy to nedostalo šanci se uskutečnit.
Jack se stěží začal se Sam vytahovat, ale ona ho majetnicky popadla a zabránila mu se vytáhnout.
„Ne… ještě ne.“ Zašeptala. „Ještě mě neopouštěj.“
„Nikam nepůjdu.“ Opáčil jemně
Trochu se otočili, tak aby leželi na bocích, jednoduše pozorovali a hladili toho druhého. Nahýbajíc se k jí, ji Jack jemně políbil na rty, jazykem jezdil dokola nich, vyhledávajíc vstup. Bez dalších proseb ho Sam hladově přijala, používajíc svůj vlastní, když ucítila, že rozkoš znovu narůstá. Náhle se od ní odtáhl a rychle jí položil prst na rty, aby utišil její dotaz.
„Sam… nemyslím, že je dobrý nápad začít znovu, pokud se odtud chceš dostat před půlnocí.“ Provokoval Jack s úsměvem.
„Promiň je těžké ti odolat.“ Zavrněla, přičemž její ruka pomalu hladila jeho pozadí, přitahujíce ho blíž do jejího objetí.
„Oh… to není fér… majore.“ Zavzdychal a zavřel oči pod jejím dotykem, který způsobil, že v jeho těle prýštil oheň.
„Teď už plukovník, Jacku! A kdo říkal něco o hraní f… fér… mmm.“ Vydechla, jak se Jackova ruka posunula aby něžně držela v dlani její ňadro.
Zhluboka se nadechla a užívala si pocit toho doteku, natáhla prsty, aby vyhledaly jeho rty. Na moment se jí podíval do očí a podělili se o úsměv, než se jeho pozornost obrátila zpět k jeho předchozí činnosti.
Sam sledovala, jak Jackovy prsty ohleduplně hledaly kruhy okolo středů jejích ňader, než zohnul hlavu, aby něžně políbil její bradavku, přes materiál její košile. Slyšejíc dlouhý sten z jejích úst, začal bradavku objevovat ústy. Jak pokračoval v jeho sladkém průzkumu, jeho ruka se pomalu posunula pod její košili a začala lézt nahoru. Když dorazila ke svému cíli, pevně uchopil její ňadro a palcem začal masírovat její bradavku, přičemž jeho ústa našla ty její k hladovému a hlubokému polibku. Opět pociťujíc zápal vášně, Sam zvedla nohu okolo Jackova zadku a přitáhla si ho blíž oproti svému tělu. Zasténal a jeho ruka sjela z jejích ňader, aby rozepnula její podprdu, přičemž hodiny ohlásily hodinu a způsobily, že oba ztuhli. Tady byla připomínka, že si oba nechtěli myslet na to, že jde o čas. Silně vzdychnul a vytáhnul svoji ruku z pod jejího trička. Sam zavřela oči když si to uvědomila. Ani patnáct let čekání na toto, jim nedalo víc než patnáct minut spolu. Podívala se mu do očí a uviděla stejnou bolest jakou cítila ona.
„Měla bych jít, Jacku.“ Zašeptala potichu-
„Já vím… vím že by půjdeš.“ Mluvil tiše Jack.
Ani jeden z nich se nepohnul, aby se vyprostil z druhého. Oba se usmáli, když si uvědomili, že se ani jeden nepohnul.
„Bude to trochu těžké projít takhle Hvězdnou bránou nemyslíš?“ Vtipkoval.
„Ne pokud půjdeš se mnou.“ Opáčila a její noha ho přitlačila ještě dál do ní.
Bojujíce s nutkáním se proti ní začít pohybovat, zavřel oči a zhluboka se nadechl, aby znovu získal jeho slábnoucí sebekontrolu. Znovu je otevřel a byl raněn zaplavujícím pocitem porážky, protože ji znovu ztratí.
„Ty víš… opravdu s tebou můžu jít.“ Řekl váhavě.
Sam se od něj náhle odtáhla a tázavě se na něj podívala. Jako kdyby měl nevhodnou poznámku, ucítil jak na něm ztratila své sevření, jak sundala nohu a nechala ji odpočívat na jeho lýtku.
„Co? Na co myslíš, Sam?… Co se děje?“ zašeptal.
„Nemusíš to dělat jen proto, že jsme se spolu vyspali.“ Hořce poznamenala a její oči uhnuly od těch jeho.
„Neříkám ,že je to proto, že jsme se milovali, Sam, dělám to protože Tě miluju… a protože chci smazat těch posledních deset let. Oh, a zachránit planetu a všechen ten shit.“ (to se tam hodí líp než překlad :o))
„Hm… dobře, když se vytáhneš.“ Zazubila se.
„Takže, jak přesně začneme?“
„Dobře, ostatní na mě čekají a doufají, že se vrátím s tebou, a potom přistoupíme k plánu útoku.“
„Jo a naše šance na to, že to dokážeme…“
„Já vím,,, Vím že nejsou docela optimistické, ale už jsem to předtím zvládli…“
„Jo… takže… opravdu si myslíš, že takhle projdeme bránou?“ zazubil se Jack a odhrnul jí vlasy, které jí padaly do obličeje.
Taky se zazubila a naklonila se, aby ho něžně políbila. Když se odtrhli, tak se na sebe podívali, jako by věděli, že je to poprvé a naposled, kdy spolu takto budou.
Nahnul se, aby ji políbil na špičku nosu a sebral všechno sebeovládání, přičemž se z ní vytáhnul. Uslyšel, jak Sam vzdychla při ztrátě kontaktu mezi nimi, usmál se pro sebe) přičemž pomalu vstal z postele.
Neřekli ani slovo, když se oblékali, oba ztraceni v myšlenkách o tom co se stalo a stane. Jack byl hotový dřív a posadil se na židli aby, se díval, jak se obouvá. Ucítila na sobě jeho pohled a podívala se nahoru, jak se na ni sladce usmívá, oplatila mu úsměv jedním ze svých krásných.
„Takže, chceš jet se mnou, nebo se někde potkáme?“ zeptala se a sedla si na postel.
„Někde se potkáme. Neříkala jsi, že pošleme zprávu z budoucnosti?“
„Jo! Takže za námi přijdeš? Asi by bylo lepší, kdybys jel se mnou už teď, protože já opravdu nevím…“
„Jen chci něco udělat, než za vámi přijdu, to je všechno.“
„Dobře, nemůžu prostě počkat než to uděláš? Nechci na tebe spěchat, ale my…“
„Nespěcháš na mě, jen se tady chci postarat o pár věcí, v případě, že se nevrátím.“
Oba věděli, že bylo víc než pravděpodobné, že tenhle pokoj vidí naposled. Jack mohl vidět smršť emocí na její tváři, jak vstal a šel k ní s natáhnutou rukou. Chytila se jí a propletla s ním prsty přičemž vstala.
„Můžu ti s něčím pomoct? Možná můžu…“
„Ne Sam, miláčku,“ zašeptal a třel jí palec o tvář. „Proč nejdeš ven a nepočkáš na mě…“
„Ven? To nemůžu počkat tady než…“
„Ne, nemůžu se soustředit když jsi tady! Teď buď hodnej plukovník a jdi na mě čekat ven.“ Zvolal a rychle ji vedl ke dveřím.
Usmívajíc se, se Sam nechala Jackem vyvést na verandu.
„Víš, že kdybych tě neznala líp, tak  bych řekla, že mě vykopáváš ze svého domu.“ Zubila se Sam.
„Je to srub a nevykopávám tě, pomáhám to odejít, takže moje práce je hotová, dobře.“ Opáčil Jack a plácl ji po zadku když se k němu otočila zády.
Náhle se otočila a podělili se o uličnický úsměv, než slezla z verandy a šla k autu, otáčela se na každém kroku ,aby zjistila, jestli se nani díval.
Sledoval ji než zašla za roh, rychle vešel do srubu a spěchal k poličce s knihami, aby našel speciální knihu. Když ji našel, vytáhnul ji a rychle listoval, hledajíc verš, který si nepamatoval úplně přesně. Věděl, že si ho má pamatovat pro tuto příležitost. Namátkově otáčel listy než našel to co hledal. Vzdychnul úlevou, rychle se posadil a přečetl si to, aby si to zapamatoval. Už to byly roky kdy naposledy četl ten úryvek, takže se v pár minutách snažil vzpomenout na to, co už kdysi uměl. Musel si pohnout, jinak se po něm Sam půjde podívat. Zavřel oči a opakoval si to v hlavě do té doby, než mu to zůstalo v hlavě.
Usmál se sám pro sebe, vstal a šel položit knihu zpět na poličku. Otočil se dokola, uvědomil si, že už tohle místo nejspíš nikdy neuvidí, ale lítost ho rychle opustila a nechala ho jít ke stolu a vzít si klíče a bundu. Věděl, že to zabere, že kdyby si nechal lístek, tak že by se Sam neudělal stejnou chybu. Co kdyby mezi ně Ashenové nepřišli, co kdyby Joe nezmařil jakékoliv šance být spolu. Tyhle myšlenky ho přepadaly, jak šel ven na verandu a zastavil se před srubem. Naposledy se podíval na svůj domov, usmál se a otočil se k odchodu, přemýšlejíce poprvé za dlouhou dobu o něčem, co ho čeká. Hned jak zatočil za roh, tak ji uviděl, seděla v autě a dívala se z okna. Vrátil se, ještě nechtěl aby ho viděla. „Dobře.“pomyslel si „Třeba aspoň napsat iniciály na ten lístek, někam nenápadně, aby to nevzbudilo pozornost. Iniciály budou rozhodně lehčí než psát několik slov.“ Nahnul se ke srubu, zavřel oči a přemýšlel jak byl ten kód který si on a Sára vymysleli, ta, že si mohli posílat zprávy a nikdo kromě nich nevěděl, co znamenají. Ten druhý vždycky přesně věděl, na co ten druhý myslel, podle zvolení autora. Doufal, že vybral správného autora, aby si poslal tuhle zprávu. Krátký příběh který vybral byl o hlavní postavě, muži, který zemřel dřív než své ženě stihnul říct jak moc ji miluje a potřebuje. Ten muž byl odkázán žít na věčnost, jako duch a musel se sívat jak žije svůj život a sleduje jak si bere někoho jiného, má děti s někým jiným, najde štěstí s jiným, a potom všechno co on může dělat je sedět zpět a litovat.
„Lítost je něco co znám dost dobře.“ Pomyslel si Jack, když otevřel oči, pociťujíc se najednou velmi starý. Jediné co musel udělat, bylo umístit iniciály někam na lístek, ne moc velké a věděl, že Jack z té doby je najde, možná to hned nepochopí, ale určitě mu to dojde. Jejich mladší já budou vědět, že ten vzkaz pochází z budoucnosti a že to bylo varování sobě samým, takže věděl, že jeho druhé já pochopí že ty iniciály konkrétně pro něj byly varování. To mohlo vyjít, to muselo vyjít, on to zvládne, protože i když všechno co se stalo se snažili smazat, tak tohle chtěl změnit. Konec lidské rasy byl důležitější než to co se pokoušel vykonat tady, ale před desíti lety ztratil víc než jen svoji kariéru, ztratil svoji duši. Najednou uslyšel zpívání zpoza rohu, Jack vystrčil hlavu a uslyšel Sam zpívat písničku s rádiem. Široce se usmál a sledoval jak si užívala sebe a pomyslel si, že to musí být nejkrásnější žena kterou kdy ve svém životě viděl. A v tom okamžiku věděl ,že všechno se otočí k dobrému a že zpraví všechno, a pro něj to nejdůležitější, že on a Sam můžou být spolu, můžou být spolu pokud jeho mladší já dá pozor na varování. Když znovu uslyšel její krásný zpěv, vstal a zhluboka se nadechl, rozešel se k jejímu autu. A ona jako by cítila jeho přítomnost, se najednou otočila, když se přiblížil. Její hlava zrudla a začala třást hlavou, uvědomovala si, že musel slyšet její roztomilé zpívání.
„To jsi neměl slyšet, Jacku!“ řekla ztrapněle. „Vím jak moc máš rád přírodu a já se obávám, že jsem zabila nějaké nevinné stvoření, s tím co vyšlo z mých úst.“
„Slyšel jsem to a myslím, že to byla nejkrásnější hudba, kterou jsem kdy slyšel.“ Poznamenal tiše a začal si přes okénko hrát s jejími vlasy.
„Myslím ,že jsi jediný člověk na této planetě, který si to myslí.“ Opáčila a natáhla svoji ruku, by se dotkal té jeho. „Takže pojedeš se mnou, nebo ve svém vlastním autě?“
„Půjdu s tebou kamkoliv, Sam a udělám pro tebe cokoliv… ano pojedu s tebou v tvém autě.“
Narovnal se a rozešel se okolo auta, než stál u dveří, ještě jednou se rozhlédl dokola. Přidělal si ruce k obličeji, aby si promnul oči a najednou si všimnul, že její vůně byla všude. Zhluboka se nadechl a zavřel oči a vzpomněl si na jejich sladké setkání, ať to bylo jakkoliv krátké.
„Hej ,ty tam venku chceš opravdu jet uvnitř, nebo budeš celou cestu utíkat?!“ 
„Oh, myslel jsem, že jsem tady byl celkem rychle.“ Opáčil, přičemž otevřel dveře a vlezl si do auta.
Asi po pěti pokusech auto konečně naskočilo a když se Sam podívala na Jacka s ulehčením, uviděla ho, jak ji náruživě pozoruje.
„Co?“ zeptala se a vyjela na cestu.
„Jen se dívám.“ Zašeptal něžně.
Zamilovaně se na něj usmála a pohladila ho po tváři.
„Víš, na někoho kdo o sobě tvrdí, že neví jak věci správně popsat sis vedl zatraceně dobře!“
„Inspirace Sam… to je to co jsem vždycky potřeboval.“
Sam na něj chvíli zírala, viděla, že byl úplně jiný než muž, s kterým mluvila, když přišla. „Můžu JÁ udělat až tak velkou změnu?“ zamyslela se s úsměvem. Zhluboka se nadechla, aby uklidnila nervy a posadila se zpět na sedadlo.
„Takže, jsme připraveni to udělat, úplně změnit budoucnost a potíže s tokem času a domýšlivě se domníváme, že všechno bude v pořádku?“ řekla posměšně.
„Jistě, proč ne!“ opáčil s lehkým sarkasmem.
„Jo… proč ne.“ Vydechla úzkostně a rozjela se.
Cítila na sní jeho pohled, podívala se na něj a uviděla na jeho tváři připitomělý úsměv. Oplatila mu ho a na chvilku se podívala zpět na cestu a potom znovu na něj. Teď se díval z okna, ale pořád měl na tváři přilepenej ten úsměv. Už ten úsměv viděla; byl to ten samý druh jako když s ní nestoudně flirtoval. Lehce zčervenala nad myšlenkami, které zaplavovaly její mysl, lehce zatřásla hlavou, říkajíc sama sobě, aby to vzala pevně do rukou. Přinejmenším ten úsměv znamenal, že vtipkovala.  Přidala rychlost, znovu se na něj podívala a usmála se, říkajíc sama sobě, že to byl dobrý den, velmi dobrý den.