Titul: Ryby
Autor: Mainly
Překladatel: -/-
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Mládež
Délka: Dlouhé
Časová osa: konec 8. sezóny
Stav: Kompletní
Synopse: Co by bylo, kdyby nebyla 9. série...

__________________________________________________________

Celý bývalý tým SG-1 se vydal na malou dovolenou do Severní Minnesoty. Jack tam nejdřív pozval jen Sam, ale když se o tom dozvěděli ti dva, kdo ví proč, ale najednou chtěli jet taky.

*** JACK ***

Rozhodl jsem se, že ji pozvu na ryby. K mému překvapení po 8- letém snažení konečně svolila. Samozřejmě, že mluvím o mém nástupci, podplukovníku Samanthě Carterové. Té nejchytřejší a nejkrásnější ženě ve všech galaxiích. Kdesi jsem četl a říkají to taky v každým filmu, že člověk potká svou osudovou lásku pouze jednou a nesmí ji nechat odejít. Nikdy jsem na osud nevěřil. Když jsem potkal Sarah, možná jsem o ti i uvažoval, ovšem když jsem uviděl poprvé Sam, jak si to sebevědomě nakráčela do místnosti plné ostřílených a tvrdých vojáků, bylo vymalováno. A k mému úžasu jsem zjistil, proč si lidé vymysleli vtipy o blondýnkách. Téhle blondýně dal totiž Pán Bůh tolik rozumu, že na ostatní už prostě nezbylo. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se taková žena mohla zamilovat do takovýho neandrtálce, jako jsem já. Když po mě tenkrát vyjela v šatně, i když pod vlivem viru, začal jsem doufat. Šmarja, málem jsem umřel, když jsem ji odnášel na tu ošetřovnu. Pak, když jsem ji políbil v té časové smyčce, měl jsem pocit, že den bez ní bych nepřežil. Žil jsem s nadějí, že tak, jako slunce vychází každý den, tak já se budu ráno dívat do jejich modrých očí. A nejenom ráno. Když jsem se tenkrát dozvěděl, že má přítele, jako by mě srazil náklaďák. A jak plánovala svatbu, tak bych si nejradši nakopal. Co, ona ji vlastně pořád plánuje. Nevím, proč vlastně svolila.
Když se Danny a Teal’c dozvěděli, že jedeme do Minnesoty, napakovali se taky. Asi, aby nám dělali křoví, co já vím. Se Sam jsem jel autem já. Ty dva jsem radši poslal napřed, protože jak znám Teal’cka, budou zastavovat na každém kilometru a on se bude ptát na milion věcí.
Celou cestu jsem byl nesvůj. Právě jsem zažil rozchod, skoro zničení Země a před několika hodinami jsem se dozvěděl, že jsme se v minulosti vrátili do minulosti, tam jsme umřeli, čímž jsme pozměnili budoucnost, takže jsme se tam museli zase vrátit a ještě milion věcí k tomu. Ani jsem se to nesnažil pochopit. Asi mi to nebudete věřit, ale ze všeho nejhorší byl ten rozchod. Mám po padesátce a dostat v takovém věku kopačky bylo zvláštní. Od Sáry jsem neměl jinou ženu, nepočítám -li ty krátké románky na jiných planetách.
Kerry byla úžasná žena. I když jsem ji znal jen krátce, poznal jsem, že je velice vnímavá a citlivá. Vycítila, že se mnou nemůže dál žít. Kvůli Sam.
„Mám tě opravdu moc ráda, ale jsou tu věci, kvůli kterém tě nemůžu dál milovat … teda, žít s nimi.“, řekla mi.
Bylo mi jasné, co tím myslí, obvzlášť po tom, co ke mně přišla Sam říct mi, že mě miluje. Sice to neřekla, ale já jsem to pochopil.
Když byla Kerry na odchodu, ještě se otočila.
„Víš, je tu ještě jedna věc, které nerozumí.“, dala si ruce v bok.
„Jen jedna?“, divil jsem se.
„Jsou pravidla to jediné, co vás drží od sebe? Předpisy a nařízení? Protože jestli je to tak, tak děláš obrovskou chybu.“
„Ty víš, co bych měl udělat?“
„Rezignovat.“
„Znovu?“
„Neber si to osobně, podle Pentagonu jsi tu nepostradatelný, ale prezident už jednou postavil do velení SGC civilistku. Přemýšlej o tom.“
Měla naprostou pravdu. Pochopila, že by nikdy nemohla přebýt city, které cítím k Sam. Nikdy.

*** SAMANTHA ***

Seděla jsem v Jackově autě a mířili jsme si to přímo do Minnesoty. Všimla jsem si, že se Jack nervózně ošil. Aby taky ne. Byla jsem na tom stejně.
Asi před týdnem jsem přijela k němu domů říct mu, že ho miluju. Kdyby nepřišla Kerry, bylo by se mi to i podařilo.
 Potom mi umřel táta. Skoro jsem to nevydržela. V tu chvíli jsem potřebovala někoho. Někoho blízkého, komu se můžu svěřit, který mě bude chápat a před kterým se nebudu stydě za své slzy. A byl to Jack. Jack, který mě přišel utišit tak, jak to dělával vždycky a jak to uměl jenom on. Byl to on, kdo mě objímal, když Selmak v otci umírala. Byl to on, komu jsem se pak vrhla kolem krku. On, ne ten poldosaurus, s kterým jsem se rozešla. Pete nikdy nemohl pochopit, co dělám i přesto, že byl policajt. Jediný, kdo to chápal, byl Jack. Protože dělal přesně to samý. A já vím, že se na něho můžu spolehnout. Vždycky.
Jack nevěděl, že jsem se s ním rozešla, i když možná něco tušil, protože když jsem u něho byla, tak jsem říkala, že si rozmýšlím svatbu. Nikdy bych si ho nemohl vzít. Nevím, jestli jsem v něco doufala, když jsem mu tenkrát odpověděla na jeho nabídku ano.
Tenkrát, když jsem přišla ráno do SGC, loučil se s Kerry ve své kanceláři. Žádné bratříčkování nebylo, ale já jsem měla chuť tam vletět a jednu jí vrazit. A sobě taky. Milovala jsem ho už od prvního okamžiku a vidět ho s někým jiným ve mně vyvolávalo neskutečnou žárlivost. Ani nevím, kde se ve mně vzala. Musím ovšem přiznat, že on to samozřejmě taky se mnou neměl lehké, když jsem se tenkrát zakoukala třeba do Martúfa nebo Narýma.
Když jsem se rozcházela s Petem, řekla jsem mu o Jackovi. Pochopil to. Byl tak chápavý, až mě to překvapilo.
„Jediné, co ti můžu říct je, že doufám, že dostaneš to, co chceš.“
A když táta umíral, tak mi řekl, ať si nenechám v cestě stát pravidla, že ještě pořád můžu mít všechno, co chci. Dělala jsem, že nevím, o čem mluví, ale táta byl od přírody podezíravý člověk a nebyl ani hloupý.
Věděl, že já a Jack jsme víc, než přátelé. To je pravda, ale zatím jen v našich citech.
Jak jsem byla na Prométheovi a celá posádka zmizela, byla jsem na pokraji zhroucení. Každé z mého já po mně prostřednictvím mých přátel něco chtělo. Jen Jack byl takový, jakého jsem si ho představovala. Takový, jako vždycky. Podporující mě, ať už udělám cokoliv. A i když líbat se s jeho představou vytvořenou mnou a ještě jenom jako, což z toho dělá trochu cliché, jeho rty chutnaly jak vždy. Byly specificky jeho. Miluju jeho rty. A taky oči a ten jeho úsměv. Nestává se často, abych ho viděla se smát, ale když se jeho rty zkroutí do šibalského klukovského úsměvu, připadám si odzbrojená, až nahá.
Jak říkal pan Bregman: „Protiklady se přitahují.“ My s Jackem ovšem nejsme zas tak rozdílní! Pořád na něho myslím, obvzlášť na misích. Neusále nepřestávám doufat, že z vysílačky uslyším jeho hlas, jestli uvidím jeho oči, jak se mu zorničky ztenčí, když ho Daniel nakrkne a pokaždé, když projdu bránou, tak si ho představuji, jak jde přede mnou, jednu ruku typicky na zbrani a druhou mává kolem sebe. A ten jeho zadek! Můj bože! Na to, že má po padesátce, má ten nejhezčí zadek, jaký jsem kdy viděla. Kam se na něho hrabou nějací 18-náctiletí kluci.
Nepřežila bych, kdyby se mu něco stalo. Miluju ho, stojím si za tím a musím mu to říct. Doopravdy.

*** JACK ***

Ticho. To ticho v autě bylo skličující. Neměl chuť jsem něco říkat, protože nejradši bych se na ni hned vrhl. Čekal jsem 8 let. Za osm let už jsme mohli mít i děti, ale byl jsem tak hloupý, že jsem si nebyl jistý její láskou. Tuhle chybu si nikdy neodpustím. Jak jsem o ní mohl je pochybovat?! Prozatím jsem aspoň zapnul rádio a málem mě řachlo, když jsem zjistil, když zrovna hrají Tell him od Celine Dion a Barbry Streisand. Mohlo by se říct, že tahle písnička byla o nás. Chtěl jsem to urychleně vypnout, ale zastavila mě její ruka a mnou projel elektrický výboj.
„Prosím, nechte to.“, šeptla.
„Dobře.“, přikývl jsem. Jak jsem jí jen mohl říct ne?!

*** SAMANTHA ***

Zastavila jsem ho. Zastavila jsem Jackovu ruku za účelem vypnout rádio. Chtěla jsem slyšet tu píseň. Dodávala mi sílu říct mi, co mám už 8 let na jazyku.

I’m scared
So afraid to show I care
Will he think me weak
If I tremble when I speak
Oh – what if
There’s another one he’s thinking of
Maybe he’s in love
I’d feel like a fool
Life can be so cruel
I don’t know what to do

Bojím se, takový o tebe mám strach, Jacku. Ukážu ti, jak velký.

I’ve been there
With my heart out in my hand
But what you must understand
You can’t let the chance
To love him pass you by

Tell him
Tell him that the sun and moon
Rise in his eyes
Reach out to him
And whisper
Tender words so soft and sweet
Hold him close to feel his heart beat
Love will be the gift you give yourself

Slibuju, že mu to řeknu. Řeknu mu ta sladká a jemná slova, dám mu sama sebe.

Touch him
With the gentleness you feel inside, I feel
Your love can’t be denied
The truth will set you free
You’ll have what’s mean to be
All in time you’ll see

Řeknu ti, co cítím uvnitř, ovšem tentokrát to skutečně vyslovím. Nebudu to označovat za nepojmenovanou … věc.

Oh, I love him and show him
Of that much I can be sure
Hold him close to you
I don’t think I could endure
If I let him walk away
When I have so much to say

Nemůžeš odejít, ať už kamkoli a na jak dlouho, ale musím ti toho tolik říct, tak mě jednou musíš vyslechnout.

Love is light that surely glows
In the hearts of those who know
It’s a steady flame that grows
Feed the fire with all the passion you can show
Tonight love will assume it’s place
This memory time cannot erase
Blind faith will lead love where it has to go

Naše láska mi vždycky bude ukazovat cestu ve tmě. Bude to velký plamen, který poroste naší láskou.

Tell him
Tell him that the sun and moon
Rise in his eyes
Reach out to him
And whisper
Tender words so soft and sweet
Hold him close to feel his heart beat
Love will be the gift you give yourself

Never let him go

Nechám tě odejít jen přes mou mrtvolu. Už nikam nepůjdeš beze mě. Nikdy.

*** JACK ***

Ta slova! Proč mě Sam zastavila?! Ať mi tohle nedělá. Všiml jsem si, že Sam u té písně pohybuje rty. Zná ji. Určitě ji zná. Zrovna jsme zastavili na křižovatce na červenou, když melodie dozněla a hned se spustila další. Sam ji určitě zase znala, protože chtěla udělat to, co já předtím.
„Ne.“, zastavil jsem ji.
Sam opatrně stáhla svou jemnou ručku zpátky, otočila hlavu k oknu a snažila se neposlouchat. Písně hold někdy mluví za nás.

*** SAMANTHA ***

Přísahám, že jestli se mě ještě jednou dotkne, tak se neovládnu a zulíbám ho k smrti.
Ohh, yeah
All we had was just one summer
Two lovers strolling in the park
But like they say, the world keeps turning
As the leaves were falling
We shoould fall apart
Now I’m waiting for the winter
Na, na, na, na, na
To build my castle out of ice
And deep inside this massive building
There’s a crystal lake
Of all the tears I’ve cried

Baby for all my life
Don’t you know that it’s true?
I’m living to love you
So baby don’t think twice
If you fell what I fell
Trust your heart and do what I do
‘Cause I’m living to love you, hm, hm
I’m living to love you

Tak dobře, fajn. Žiju proto, abych tě milovala.

When you’re gone it’s not forever
‘Cause you’re remaining in my heart
So tell my why I fell this aching
Every time I think of you
When we’re apart

Ta píseň má naprostou pravdu. Když jsi byl pryč, cítila jsem nesnesitelnou bolest. A myslím na tebe pokaždé, když nejsme spolu.

I admit that from time to time
I’m feeling insecure
And think I’m gonna lose my mind
Don’t let it show, no
Oh, no, no, no, no, noo, no, hm
I don’t think I’ll ever understand
That our love should
Never have a happy end, so

Ale tady se mílí. Naše láska může mít šťastný konec.

I’m really gonna try my best
To let you know
To let you know

When the final day comes
I know the angels
They will see my smile
And if they wanna
Know the reason
I will tell them why

Baby for all my life
Oh, yes
I’m living to love you

Píseň dohrála a okamžitě ji nahradil další doják. Jak mi ten náš incident připadal před chvílí trapný, tak mi teď připadal vtipný. Nevím proč, ale začala jsem se potichu smát. Jack má ovšem uši jako rys, takže mě hned skenoval svým zkoumavým pohledem.
„Nevěděla jsem, že existuje nějaká zamilovaná stanice.“
„Jo, no … ani nevím, co to je.“, broukl.
Chvíli jsme po sobě nejistě koukali a když jsem se rozhodla něco říct, začal zvonit Jackův telefon.
„Danieli?“, zvedl Jack svůj mobil.
„No, kde jste?“, hulákal Danny jak na lesy a nejhorší bylo, že v lese byl. Jack je poslal napřed, protože počítal s tím, že budou zastavovat na každém kilometru a Teal’c se bude rozhlížet po krajině a ptát se na milion věcí.

*** JACK ***

„Danieli! Okamžitě to ztlum!“, křičel jsem tak, až sebou Sam škubla, což jsem samozřejmě nechtěl.
My se Sam si tady užíváme takový romantický chvilky a u něho tam naplno jede Gasolina. Málem jsem ten mobil odhodil, jakej jsem dostal šok, když mi to začalo řvát u ucha.
„Promiň.“, pípl, „Ale Teal’ckovi se to děsně líbilo.“
„Tak mu řekni, že je v lese. Lidé tam jezdí relaxovat. Je tam mír, ticho a KLID! Jinak jsme tam za deset minut.“
„Fajn.“, položil to.
„Za tohle ho zabiju.“
„Lekla jsem se.“, vydechla Sam.
„Nebyla jste sama. Takhle mě nevyděsil ani útok Goa’uldů.“
„Od Daniela prostě nikdy nevíte, co máte čekat.“
„Typický on.“

„Danieli, tady nemáme žádnou párty!“, křičel Jack už od auta.
„Promiň.“
„Ty se mi snad jenom zdáš. Kde je Teal’c?“
„Uvnitř. Dívá se na …“, nestačil to ani dopovědět.
„Teal’cku?! Na nic nechytej!“, vletěl Jack dovnitř.
„Jaká byla cesta?“, otočil se Danny k Sam.
„Dobrá, až na ten váš telefonát.“
„Neskočili jste po sobě?“, zasmál se.
„Ne.“
„Ale teď vážně, Sam. Proč s tím něco neuděláte?“
„S čím?“
„Ne s čím, ale s kým. S Jackem.“
„Danieli, já vás nechápu.“
„Na lásku škola není, co? Podívejte se, Sam. Já vím, že máte před svatbou, ale …“
„Ne.“
„Co?“
„Zrušila jsem to.“
„Vážně?“, divil se.
„Nemohla jsem si ho vzít.“
„Proč?“, posadili se na lavečku na verandě.
„Kvůli … kvůli Jackovi.“
„Kvůli Jackovi?“, zvedl obočí.
„Danieli, však víte. Já a on jsme …“
„Přátelé.“
„Přátelé …“, vzdychla.
„Jo, ale všichni doufáme, že se to už brzo změní.“
„Co jste tím chtěl …“
„Proč mu jednoduše neřeknete, co k němu cítíte?“
„Mám pocit, že se stalo.“
„Řekla jste mu, že ho milujete?“
„Ano … ne. Já … tak trochu.“
„A to znamená …?“
„Dobře, řeknu vám to. Než táta umřel, šla jsem k Jackovi domů říct mu, že si rozmýšlím svatbu a taky, že … že ho miluju. Ovšem objevila se Kerry, takže z toho nic nebylo, ale myslím, že to pochopil.“
„Kerry se s ním rozešla.“
„Opravdu?“
„Pochopila, že Jackovy city k vám nikdy nezmizí. Sam, já chápu, že svou práci milujete, ale nenadešel čas, aby jste si vy dva už konečně řekli, co k sobě cítíte? Ale doopravdy, žádné přetvářky nebo zástěrky, jako tenkrát, když jste byli na těch strojích.“
„Jak o tom víte?! Nemělo se to dostat z té místnosti.“, žasla.
„To jste řekla Jackovi jenom proto, aby jste se chránili. Báli jste se, že díky těm citům by armáda našla vaše slabé místo a nakonec by jste oba dva vyletěli. Ale no tak, Sam. Myslel jsem, že jste chytřejší.“
„Jak o tom k čertu víte?!“
„V místnosti bylo víc lidí.“
„Teal’c.“
„Ale řekl to jenom mně, … doufám.“
„Máte plán?“
„Pracuju na tom. Ještě si musím promluvit s Jackem.“
Když Danieli uslyšel Jackům hlas v předsíni, stoupl si a dělal, že se rozhlíží po okolí. Ještě se ale otočil. „Přemýšlejte o tom.“
„Ah, Danieli, na co tak civíš? Zrovna jsem Tel’ckovi říkal, že jsem snil o tom, že vás sem jednou vezmu všechny. Zařídil jsem pro vás i takový speciální pokoj. Tam bude spát T s Dannym a vy, Carterová, budete v mé ložnici.“
„A kde budete spát vy, pane?“
„Ochudím vás o mou přítomnost, Carterová. Lehnu si v obýváku.“, usmál se.
„Áaaaa! Jděte s tím už někam.“, rozhodil Daniel rukama.
„S čím?“, otočili se na něho.
„To je samý: Carterová, pane … Nechte s tím už přestat?! Aspoň tady. No tak.“, pobízel je.
„Daniel Jackson má pravdu.“, přikývl souhlasně Teal’c.
Sam s Jackem se na sebe podívali a pak souhlasně přikývli.
„Vemu ti dovnitř kufry, Sam.“
„Díky, … Jacku.“
„No, zní to divně, ale je to lepší, ne?“, šeptl Danny Teal’ckovi.
„Vskutku.“

Večer se všichni podíleli na přípravě večeře, i když Jackovi se to ze začátku moc nelíbilo, že se mu pletou v kuchyni. Nakonec to ale musel překousnout.
Kolem jedenácté se Sam odebrala ke spánku. Jako první ovšem odpadl Teal’c.   Od té doby, co používá tretonin, je jako „obyčejný“ člověk.
Jack si sednul na verandu. Pivo v ruce a pozoroval noční oblohu. Snažil se myslet na něho jiného, než na Sam, ale nějak se mu to nedařilo. Před večeří se všechny rozhodl utahat. Vlastně byli ucaprtaní cestou autem, takže je chtěl dorazit. Vzal je na procházku do lesa, to ovšem netušil, v co se to zvrtne. Daniel koukal, kde co lítá a zakopl o větev a při pádu se tam zčista jasna objevila další, takže má na hlavě pěknou bouli a jeho výstup vyvrcholil tím, že se jim v půlce cesty složil a Teal’c ho musel zbytek cesty nést. Teal’c s ním vlastně spíš utíkal, protože se přišlo na to, že má panickou hrůzu z veverek, takže se chtěl co nejrychleji dostat z lesa.

*** JACK ***

Teal’c se šel ještě před Danielovým pádem podívat pod strom, odkud na něho spadla šiška. Veverka, která byla nahoře, shopkala dolů na spodní větev a tím se octla tváří v tvář Teal’ckovi. Jaffa ztuhl a začal ječet. Ten jekot bych přirovnal k tomu, jaký ze sebe vydával, když se s hrůzou probudil ze zlého snu, když se ho Bra’tac podle slov doktorky Frasierové snažil zabít, ale on ho jen svým způsobem vlastně dostával zpátky. My se na to hold díváme jinak.
Jediný, kdo si tenhle výlet kromě mě vychutnával, byla Sam. Nehla se ode mě ani na krok a neustále se na něco vyptávala. Na chatu, na věci kolem a tak. Myslím, že jsem si s ní ještě nikdy takhle „normálně“ nepopovídal. Najednou to byla velmi všímavá žena, na rozdíl od toho teoretického vědce, na kterého si hrála na základně.
Teď jsem seděl sám na terase své chaty a nemohl jsem se zbavit myšlenek na ni. Už spala. Byl jsem se na ni podívat, je to tak deset minut. A poprvé v životě jsem viděl spícího anděla. Nebylo to jako na misích, kdy vedle mě ležela ve spacáku, kanadách a munduru. Teď spala v jemném modrém hedvábí. Kraťoučký kraťásky a tričko na ramínka. A spala v mé posteli. Kolikrát jsem o tomhle snil! Ale spala sama. Beze mě.
Nemohl jsem nepřemýšlet také o tom, co mi přišla říct asi před týdnem ke mně domů. Z toku myšlenek mě ovšem vyrušil Daniel.
„Jacku?“, ozvalo se z předsíně.
„Tady!“, broukl jsem a vzápětí se ve dveřích objevila Dannyho hlava. „Co hlava?“
„No …“, chytl si na bouli. „Myslím, že to přežiju.“
„Frasierová by tě dala hned do kupy.“, podíval jsem se smutně do země. Chudák doktorka Frasierová. Takový osud si nezasloužila. Byla to její asi … pátá akce mimo Zemi a střelena jaffou při zachraňování jiného života bylo barbarské. Goa’uldi prostě nemají soucit.
„To věřím.“, šeptl.
„Co jsi chtěl?“
„Koupelna je volná.“, ukázal prstem směrem dovnitř.
„Jo, díky. To jsi tam byl tak dlouho? Myslel jsem, že už spíš.“
„No, … ne. Vlastně ta koupelna je volná už čtvrt hodiny a já jsem ti to přišel říct jenom proto, abych si našel výmluvu s tebou mluvit.“
„Myslíš, že si musíš hledat výmluvy, abys se mnou mohl mluvit?“
„Ano. O tom, o čem se teď chystám mluvit ano, musím.“
„A co to je?“
„Dobrá, nebudu tedy chodit kolem horké kaše.“,, posadil se vedle mě.
„Jako to neděláš nikdy.“, ušklíbl jsem se.
„Jo. Musím s tebou mluvit o …“
„O Sam.“, nenechal jsem ho to dopovědět.
„Ano.“, díval se na mě překvapeně.
„Předpokládám, že ti už řekla, co mi přišla před týdnem říct ke mně domů.“
„Ehm … jo. Sice to zní lezlo jako z chlupaté deky, ale jo, řekla mi to.“
„Nevím, o čem s tebou mám mluvit, Danieli. Má před svatbou. Odejde. Navždy.“, řekl jsem sklesle. Chtěl jsem udělat něco, cokoliv, abych jí v tom zabránil, ale tohle byla její volba a já jsem neměl žádné právo jí zkazit svatbu i přesto, že ji miluji. V podstatě ani nechápu, proč na můj výlet do Minnesoty svolila, i když jsem byl z tohoto důvodu právě nejšťastnější muž na Zemi.
„Rozešla se s ním.“
„Co?“, nevěřil jsem vlastním uším.
„Rozešla se s ním. Řekla mu o tobě a on pochopil, že s někým takovým, jako jsi ty, nemůže soupeřit. Vždycky tě milovala a pořád miluje … ostatně, neznám jiné dva důstojníky letectva, kteří by se líbali už po týdenní známosti.“, uchechtl se. Samozřejmě narážel na to, jak po mě Sam vyjela ve sprchách. Jo, to byly časy.
„Jo.“, pousmál jsem se taky.
„Proč aspoň jednou neodložíš své vojenské výložky a neřekneš jí, co k ní cítíš?“
„Kdybych jí to neřekl, tak bych bez ní už nemohl žít.“, koukal jsem zarytě do země a přemýšlel jsem, proč mu taky o tom vlastně vykládám.
„Vidíš! A právě o to tu jde.“
„Chceš, abych umřel?!“
„Ale no tak, Jacku!“, vyletěl Daniel z lavičky. „Nemyslíš si, že 9 let je už dosti dlouhá doba?“
„Vlastně je to 8 a půl.“
„Chceš jít do detailů?! Něco ti teda řeknu. Chceš čekat do nekonečna? Fajn, třeba ti přijde dát kytku na hrob a nechá ti tam napsat: Mojí nenaplněné lásce.“
„Jsme v armádě, Danieli. Tady je všechno jinak a ty to víš. Kdyby to jen šlo, už bych to udělal.“
„To říkáš ty. Na co ještě čekáš, šmarja! Porazili jsme Goa’uldy a Replikátory. Chápu, že naše práce je k nezaplacení, ale nikdy jsi neuvažoval o plánu B?“
„Plán B?“, koukal jsem na něho překvapeně. Co to zase na mě chystá?
„Prezident už jednou postavil do velení SGC civilistu. Nikdo neříká, že to nemůžu udělat znovu.“
„To říkala i Kerry, když se se mnou loučila.“
Nechtěl jsem o tomhle s Danielem moc mluvit. Je pravda, že je můj nejlepší kamarád, ale rozhodně to není někdo, komu bych si chtěl vylít srdce.
„Tak vidíš, že nejen já mám pravdu. Nenech si  sebrat lásku prací.“
„Mám rezignovat?“, podíval jsem se na něj a z jeho natěšeného výrazu, že mi už konečně začíná docházet jeho plán mi došlo, že to je to, co po mě chce. „Mám rád svou práci.“
„Ale Sam máš rád víc, ne?“
„Ano, ale … Danieli, jsem generál a …“
„A když rezignuješ, bude z tebe civilista. A prezident už jednou svěřil velení civilistovi.“, kladl na slovo CIVILISTA zvláštní důraz.
„Takže se tím vlastně jenom vzdám hodnosti?“
Daniel jen zvedl obočí.
„Ale i tak bych byl díky Sam citově labilní.“
„A teď nejsi?“
„Pentagon to nikdy nepřipustí.“
„Myslíš? Kolik lidí se spojí s prezidentem největší velmoce světa díky zmáčknutí jednoho knoflíku? A vsadím na to boty, že ani Hammond tě nenechá ve štychu. Máš kontakty, Jacku. Využij je, dokud můžeš. Prezident už tě přece hodně krát zval na večeři do Bílého domu. Myslím, že je na čase jeho pozvání přijmout. Vaše láska za to stojí, Jacku. A Samina činnost v SG-1 tě přece ovlivňovala vždycky. Myslíš si, že jsem neviděl, jak zatínáš pěsti třeba … třeba u Martúfa nebo Peta? To tě stálo hodně sebeovládání a divím se, že ses při tom i usmál, když jsi posílal Sam, aby si koupila kytky na svatbu, kterou díky bohu zrušila. Řeknu ti, že i kdyby si ho vážně vzala, tak bych na její svatbu nemohl jít, už kvůli tobě.“
„Děláš si legraci?! Tohle bys udělal?!“, žasl sem.
„No, to byl náhradní plán. Plán A byl jí tu svatbu rozmluvit, ale to udělala i beze mě.“
„Teda Danny, já žasnu. Stává se z tebe odborník na vztahy.“
„Ženu mi vzali Goa’uldi, tak se snažím pomoct, kde můžu. Smrt je všude kolem nás, Jacku, tak zkouším zakládat nové životy.“
„A co Sarah? Goa’ulda už v sobě nemá.“
„To je pravda. Vídám se s ní … a poměrně často. Pomáhám jí zapomenout na ty časy, když sdílela tělo s Usirevem.“
„Říkal jsem, aby jí Thor poupravil paměť, ovšem jako Goa’uld je cenným zdrojem informací.“
„Má to své klad a zápory, jako ostatně všechno tady.“
„Jo. … Jenom pomáháš?“
„Ne.“
„Myslel jsem si to.“
„Ale zpátky k tobě, Jacku. Jak říkám, moc by se toho nezměnilo. Možná by jsi jen uskutečnil představu nakopat pár pentagonských zadků a to vaše cukrování by se snad dalo vydržet.“
„Víš …“, zamručel jsem. „Nikdy jsem si nemyslel, že mi zrovna ty budeš dohazovat ženskou.“
„Nedohazuji ti ji. Zamilovali jste se do sebe sami. Já vás pouze k sobě přivazuju tak pevnými provazy, aby jste se už nikdy neoddělili.“
„Máš to promyšlené do detailů?“
„V případě nouze jsem schopen ještě něco domyslet.“
A významná událost – Danieli zmlkl. Asi mi tím dával čas na rozmyšlenou.
„Přemýšlej o tom.“, poplácal mě po rameni a šel spát.
Já jsem civěl do prázdna a začalo mi docházet, že Daniel má ve všem pravdu. Jako vždycky. Myslím, že už skutečně nadešel čas. Koukl jsem se na hodinky. Byla skoro půlnoc a venku byla zima, takže jsem se odebral do sprchy a pak do provizorní postele v obýváku, ale neodolal jsem se jí ještě podívat na Sam. Je krásné usínat při představě něčeho krásného, jako je ona.

*** SAMANTHA ***

Tenhle večer jsme si pořádně užili. Až po tak dlouhém čase jsem si uvědomila, jak dobré přátele mám. A jeden z nich je i něco víc. A právě z jeho přítomnosti jsem byla celá pryč. Byl jako vyměněný, když jsme všichni seděli v obýváku a smáli jsme se legračním historkám, které jsme vyprávěli. A Teal’c se smál taky. Z toho jsem byla úplně na větvi. Viděla jsem ho se smát pouze jednou a to když vykládal ten svůj, podle něho vtipný jaffský vtip.
Ta cesta a procházka mě dokonale unavily, takže jsem si šla kolem jedenácté lehnout. Když jsem ale vycházela z koupelny, narazila jsem na Jacka, který, když mě viděl v mém modrém „mini pyžamku“, ztratil řeč. Po dlouhém uvažování a lapání dechu z něj nakonec vypadlo, proč tohle nenosím i v SGC, že by byla radost se na něco takového dívat. Musela jsem se smát.
„Koupila jsem si to teprve včera a v tomhle mě může vidět jen jediný muž. A kdyby mě v tomhle okukoval každý, jsem si jistá, že by žárlil.“
Tak tady jsem se trošku odvázala, protože jsem mu řekla, že v tomhle mě může vidět pouze jediný muž a vím, že Daniel si nenechal ujít šanci říct mu, že jsem se rozešla s tím poldosaurem, takže když jsem si to koupila včera, on byl první muž, který mě v tom viděl. Nevím, jestli mu to došlo, i když podle výrazu, který po chvíli naskočil na jeho tváři si troufám říci, že ano.
Jeho postel byla ta nejhezčí a nejútulnější, v jaké jsem kdy ležela. Nebyla ničím zvláštní, snad jen tím, že byla jeho. Polštář voněl po něm, obrázek na nočním stolku byl jeho, pokoj byl jeho, ale jediné, co tu nebylo, byl on. Smutně jsem rukou sáhla na studené, opuštěné místo vedle mě a představovala jsem si, jaké by to bylo, kdyby tu teď byl se mnou. Ležela bych v jeho náručí, on by mě zasypával polibky, dotýkal by se mě, zaplnil by tu prázdnotu, kterou mám v srdci a která může být zaplněna jedině jím. Přitiskla jsem k sobě druhý polštář a jeho vůně mě doprovázela do říše snů. Ať jsem se ovšem snažila, jak jsem chtěla, nemohla jsem usnout. Byla jsem obklopena jeho neviditelným já. Vím, že se na mě byl podívat a odcházel s představou, že spím pokojným spánkem. Ale já jsem byla vzhůru, jen jsem neměla odvahu se otočit a něco říct.
Oknem pronikal paprsek měsíce. Byl úplněk. Nechtěla jsem zatáhnout záclony, protože pak bych se ocitla v černočerné tmě a bylo by mi po něm ještě víc smutno, než je.  Otočila jsem se směrem ke dveřím a střetla se s jeho očima. Zřejmě byl překvapen víc, než já. Neslyšela jsem nikoho vstoupit.

„Jacku?“, šeptla Sam, protože poznala, že Jack její otočení nepředpokládal, takže teď honem rychle vymýšlel argument, proč je zrovna v tuto dobu v „její“ ložnici.
„Promiň, vzbudil jsem tě?“
„Ne.“, špitla.
„Aha. Takže moje otázka, jestli se ti spí dobře, bude zbytečná.“, sedal si na kousíček postele.
„Nebude. Jen nemůžu usnout. Jinak je tu krásně.“
„Myslel jsem, že sem vás utahal dost.“
„Teal’cka nepochybně.“
„Jo.“
„Je tady krásně. Nemůžu uvěřit, že jsem sem nechtěla jet už před léty.“
„Jo, no … nech to být. Už se stalo. Ehm … nechám vás - tě spát, je pozdě.“, zvedal se, ale Sam natáhla přes postel ruku a přisunula se na konec, na kterém seděl.
„Prosím, nechoď.“
„Okamžik pravdy.“, prolítlo Jackovi hlavou. Že by už nastal ten čas?
„Sam, …“, sklopil hlavu.
„Jacku. Nechoď.“, posadila se, takže se mu dívala přímo do očí. Její rty byly sotva 10 centimetrů od těch jeho. Jack pohnul hlavou dopředu a jeho nos se otřel o Samin. Vypadalo to jako nepodařený pokus o pusu.
„Sam …“, přejel jí prstem přes lícní kost. Samin dech se zrychlil.
„Nemůžu bez tebe spát. Jsem v tvém domě, Jacku. V tvé posteli. Jen ty tu nejsi se mnou. Nemůžu bez tebe už dál žít. Prosím, neodcházej.“, dýchala přerývavě.
„Jak bych ti mohl říct ne?“, přitáhl si ji blíž k sobě a jejich rty se nakrátko střetly. „Miluji tě.“, pronesl Jack, než se jejich jazyky a těla propletla.
Jack ovinul jednu svou ruku kolem Samina pasu a jakmile jeho prsty nahmataly kousek Saminé kůže, projel jí elektrický výboj.
„Zůstanu a už nikdy neodejdu.“, oddělil na chvíli jejich rty, aby se jejich plíce mohly naplnit vzduchem.
Sam prohrábla jeho krátké vlasy a usmála se.
„Co?“, pohrával mu na rtech malinký úsměv.
„Víš, že jsem se ještě nikdy nemilovala s generálem?“, začervenala se.
„Slibuji, že ti na to nechám vystavit živnostenský list.“, usmál se a přetočil ji nad sebe.
„Máš na sobě moc oblečení, zlato.“, stěžovala si, když mu nemohla sundat tričko.
„Za to ty ne.“
„Líbí?“, protáhla se ve svém pyžamku.
„A jak. Ale věřím, že pod tím máš ještě něco zajímavějšího.“, zatahal za okraj.
„Ty taky.“
„Tak na tuhle noc jen tak nezapomenu.“, pomyslel si Jack, když odhodil poslední kus Samina oblečení.

Ráno je probudilo Danielovo hlasité bušení na dveře.
„Sam? Sam?! Jste vzhůru?!“
„Co to …“, vyhrabala se Sam z pod peřiny. „Ahoj.“, zářila hned jako sluníčko, sotva narazila na Jacka a nemohla odolat, aby ho hned po ráno nepolíbila.
„Ahoj, lásko.“, přitáhl si ji k sobě.
„Jak se ti spalo? Dobře?“
„Žertuješ? To byl ten nejlepší spánek za celý můj život. A ani probuzení nebylo špatné, když po ránu vidím něco takového …“, přejel jí rukou po zádech.
„Tak to pak řekni mému zrcadlu. Po ránu vypadám strašně.“
„To tvrdíš ty.“
„To byla úžasná noc.“
„Nemám nic proti tomu si to zopáknout.“
„Sam! Jste v pořádku?“, připomněl jim Daniel, že je pořád za dveřmi.
„Ano, jistě.“
„Sam, neviděla jste Jacka?“
„Nevid …ěla.“, vzdychla, když ji Jack mezitím políbil.
„Sam, jste v pořádku?“
„Jistě. Jen jste mě vzbudil. Včera jsem nemohla usnout.“
„Ach, promiňte.“
„Neprominu.“, usmál se Jack, zatímco dál pokračoval ve své činnosti.
„Proč hledáte Jacka?“
„Není tady.“
„To je strašné. Co chcou, vyměnit plínky?“, usmál se oproti Saminému břichu.
Sam vyprskla smíchy.
„Danieli, kolik je hodin?“
„Půl osmé.“
„Půl osmé?!“, vykulila oči.
„Procházka.“, šeptl jí Jack.
„Ehm … myslím, že říkal, že v tuto dobu chodí na procházku.“
„Tak dobře. Chcete snídani?“
„Ehm … jo, díky.“
„Konečně vypadl.“, zavrtal se Jack se Sam pod peřinu.
„Miluje tvoje rty.“, šeptla.
„To je záminka, abys mě políbila?“
„Jo.“
„Tak já si najdu taky nějakou.“, přilepil se k ní a zašeptal: „Teda na to, že jsem tady dneska … a vlastně i včera nebyl, to byl ten nejhezčí sen, jaký jsem kdy měl.“
„Na to, že jsi tu minulou noc nebyl, jsem se ani milovala s jiným O’Neillem.“
„A že jich tady v okolí je.“
„Slib mi, že už nikdy neodejdeš.“, podívala se na něho vážně.
„To nesmím ani na záchod?“
„Jacku, myslím to vážně.“, semkla rty.
„Však já taky.“, usmál se a políbil ji. „Ne, dobře. Budu s tebou, když budeš usínat a budu taky vždy, když mě budeš potřebovat.“
„Díky. Jak chceš jít ven, zlato?“
„Oknem.“
„Oknem?!“
„Jako za mladých časů.“, zašklebil se.
„V pyžamu?“, snažila se zakrýt úsměv.
„Ne.“, zkazil jí legraci. Tohle je přece moje ložnice. Mám tady své věci.“
„Myslíš?“, podívala se uličnicky jinam, než na něho.
„Co si s nimi udělala?“, podíval se na ni vyděšeně.
„Nic.“
„Samantho Carterová, kde jsou mé věci?“, otevřel poslední šuplík, který byl prázdný.
„V šuplíku.“
„V kterém?“
„V prvním, v druhém, v …“
„A proč nejsou v tom posledním?“
„Protože vím, že otvíráš šuplíky od konce, tak jsem tě chtěla trochu …“
„Potrápit?“
„Já bych to spíš nazvala vyděsit.“
„To od tebe není hezké.“
„A od tebe zas nebylo hezké, že jsi mě tady včera zamknul.“
„Co?“
„Neříkej, že ne. Večer jsem chtěla jít do kuchyně a bylo zamčeno.“
„Ale já vůbec nevím, o čem to mluvíš.“, posadil se na okraj postele a podle jeho výrazu Sam poznala, že opravdu neví, o čem mluví.
„Takže to jsi nebyl ty?“
„Nemohl jsem. Proč bych tě tu zamykal?! V kolik hodin to bylo?“
„Tak po jedenácté.“
„Ale jak jsem se na tebe byl podívat, poprvé i podruhé, bylo odemčeno.“
Chvíli oba přemýšleli, kdo to mohl být a pak zároveň vyslovili: „Daniel.“
„To bylo asi proto, že se mnou chtěl mluvit.“, oblíkal se pomalu.
„Asi jo.“
„No, uvidíme se za dvě minuty.“
„Miluju tě.“, naposledy ho políbila. Když viděla, jak Jack leze z toho okna, měla o něho větší strach, než na bojišti. „Jacku, opatrně, ať … nespadneš.“, ale pozdě. Jack hapal. Sam si kolem sebe honem omotala prostěradlo a šla k oknu. „Miláčku, není ti nic?“, koukala vyděšeně z vrchu.
„Já jsem věděl, že to okno nemám dávat tak vysoko.“, díval se na ni ze země.
„Seš celej?“
„Asi jo.“, postavil se. „Co to máš na sobě?“, zatáhl za prostěradlo, až ji sklouzlo dolů.
„Jacku!“, vykřikla a zohla se pro to.
„Co?“, usmál se a odešel.
Sam chvíli kroutila hlavou, pak se oblékla a odešla do kuchyně za ostatními.
Za pět minut se přiřítil i Jack.
„Ale, už jste vzhůru?“, snažil se dělat překvapeného. „Mňam, tousty.“, natahoval ruku ke stolu.
„Ne.“, plácl ho přes ni Daniel.
„Au. Proč jsi to udělal?“, díval se na Daniela, který měl na sobě zástěru a v ruce vařečku.
„Kdes byl?!“
„Hele, nejsi moje máma, abych ti to musel vykládat, i když teď tak právě vypadáš.“, smál se a T i Sam se k němu přidali. „Ovšem abys neřekl, tak jsem se byl projít.“
„Hm, hm.“, zabručel.
„Tak, jak se vám spalo?“
„Dobře, Jacku. Musím říct, že máte hodně pohodlnou postel.“, roztáhly se její rty v ten největší úsměv, jaký kdy u ní Jack viděl.
„To jsem rád.“, vrátil jí ho. „Danny?“
„Jo, no, nebylo to špatné. Ale Teal’c mluvil ze spaní.“
Teal’c se otočil a vytřeštil oči.
„Co?“, smál se Jack.
„A co říkal?“
„No, já nevím, jestli bych měl …“, váhal.
„Ale no tak, vyklop to.“, žduchl ho jemně Jack.
„Jen to řekni, Danieli Jacksone. Nikdy jsem ze spaní nemluvil, aspoň o tom nevím.“
„Dobře. Myslel jsem, že máš nějakej záchvat nebo co. Chvíli sis tam cosi mumlal a pak jsem rozuměl jenom tomu, ať z tebe sundají tu zrzavou věc, že kouše a …“
„To byla ta veverka!“, práskl Jack do stolu.
„Mně to nepřipadá tak vtipné, O’Neille. Je to nebezpečné zvíře.“
„Chudák tygr, asis ho urazil. Myslím, že tě budeme muset vzít někdy do ZOO, T, aby sis ujasnil pár věcí.“
„Ale né!“, ozval se zklamaně Daniel od okna.
„Co je?“, vzhlédli všichni od stolu.
„Prší.“
Jack si stoupl.
„Vždyť jenom poprchává. Já se jdu koupat.“
„V dešti?!“, divila se Sam.
„Voda je teplá. A už jsem říkal, že jenom poprchává. Na severu se ty mraky už trhaj.“
„A kam?“
„Do rybníka, kam jinam?“
„Vždyť jsou tam sinice a …“
„V mém rybníku žádné sinice ani jiné zdravý škodlivé bakterie nejsou.“
„A víš to jistě?“
„Už jsem ti někdy lhal?“
„Tak já jdu s tebou.“, usmála se a šla sním ven.
„Ale neber si plavky, zas tak velký teplo tam není.“, zavolal na ni ještě z kuchyně.
„Jasně!“, ozvalo se z ložnice.
„Vy kluci nejdete?“
„Ne. Někdo totiž musí uvařit oběd.“
„Danieli, je osm.“
„Ale to, co budu dělat, se dělá dlouho.“
„Tak proč neděláš něco jinýho?“
„Chcu vás překvapit.“
„Danny vaří. A – jé.“, udělal Jack vážný obličej, který se mísil se zděšením.
„Víš co, Jacku? Dokážu ti, že nejsem zas tak špatný kuchař, hm?“
„Beru. A Teal’c ti pomůže?“
„Jo. Někdo vás přece musí otrávit.“, zašklebil se, zatímco Teal’c typicky zvedl svoje jedno obočí.
Jack se šel převléct do ložnici a „čirou“ náhodou se tam setkal se Sam.
„Nechcete pomoct s oblékáním, plukovníku?“, cítila jeho dech na krku a málem se zbláznila, když ji jeho rty líbali směrem od šíje dolů. Stačilo, aby na ni Jack jenom chytl a už by mohla založit požár století.
„Nic proti vám, … pane, ale vy si pletete oblíkání s vysvlíkáním, takže ne, pro dnešek musím … musím vaši nabídku odmít … nou. Bože, Jacku.“, vzdychla, když jeho ruce začaly putovat po horní části jejího těla.
„Nevidím v tom zase takový rozdíl.“, otočil si ji tváří v tvář, aby ji mohl políbit.
„Myslím, že to nevydržím do večera.“, zašeptala.
„Budeš muset.“
„Oh, jak krutý osud.“, zakňourala.
„Radši půjdeme nebo se rozhodnout nás jít hledat.“
„A to nechceme.“

„Áaaaa! Jacku!“, křičela Sam stojící po páse ve vodě.
„Co se děje?“, plaval k ní co nejrychleji mohl, protože křičela z plných plic.
„Myslím, že se mi něco otřelo o nohu!“
Jack ji objal.
„Ale no tak. Ššššš. To byla asi ryba.“
„Neříkal jsi na té kazetě, že v tvém rybníku nejsou žádné ryby?“
„Těsně vedle.“
„Aha. Z které strany je okno do kuchyně?“, odskočila od něho.
„Z druhé, proč?“
„Takže nás tady neuvidí?“, vykouzlila krásný úsměv.
„Teoreticky … ne.“
„Teoreticky?“, divila se.
„Jo. Plukovníku, pokud chcete udělat to, co myslím, tak v tom máte mou 100 % podporu.“, usmál se, když se k němu přibližovala.
„Díky, pane.“

Odpoledne se Jack a Teal’c dívali na Simpsonovi. Ještě před tím ale musel Jack uznat, že Daniel není zase tak špatný kuchař. Sam byla ráda, že ji Jack do dívání zatím, ZATÍM nenutil. Chtěla se po obědě trochu provětrat, ovšem na procházku se jí nechtělo. Daniel připravil ještě dezert a předkrm, po kterém byla tak přecpaná, že neměla chuť ani na tu zmrzlinu, naopak Jack jí s tím ještě rád pomohl. Proto si šla radši sednout na dřevěnou houpačku za chatou. Byl to vlastně obyčejný kus dřevěné, ohoblované desky, do ni vyvrtané dva otvory, aby se tam mohlo provléct lano a uvázaná na stromě. Relaxovala. Bylo tady opravdu nádherně. Ptáci zpívali a všechno po dešti tak krásně vonělo. Po chvíli za ní přišel Daniel.
„Ahoj.“
„Ahoj. Díky za oběd. Byl dobrý. Jsem přecpaná.“
„Jo, no, … musel jsem Jacka vyvést z omylu.“, posadil se na lavečku nedaleko ní. „Řekněte mi, Sam, Jack byl včera večer u vás, že ano?“
„Danieli?“, zarazila ji jeho otázka.
„Víte, jeho takzvaná postel alias pohovka byla nedotčená a to myslím doslova. Nehnula se ani o milimetr a pochybuji, že by takhle dokonale ustlal dvakrát po sobě.“
„Vy jste to snad měřil nebo co?!“
„Celou noc nebyl ve své posteli. Proč mi prostě neřeknete, že jste si moje slova vzali dopost … ehm, k srdci?“, přeřekl se.
„To je výslech?“
„Může být.“
Sam ho chvíli zvědavě pozorovala a přemýšlela, jestli mu to má říct. Koneckonců, je to Danieli. Ten vytáhne z každýho cokoliv a pomohl jí se rozhodnout, aby už déle nečekala.
„Jak to všechno víte?“
„Večer, … nebo vlastně k ránu jsem šel na záchod a všiml jsem si, že tam není. Pak jsem se díval asi 2 hodiny na film. Nikde nikdo a navíc … ráno přišel po té své „procházce“ v bačkorách.“
„Lezl oknem.“, uchechtla se. Taková prkotina. No jo, co by jste chtěli po archeologovi?
„Divím se, že nespadl.“
„Vlastně … spadl.“
„To se dalo čekat. No nic, radši půjdu. Za minutu končí Simpsonovi, takže ho tu máte co by dup. Půjdu Teal’cka zbavit strachu.“
„On to ví taky?“
„Věděl to asi dřív, než vy.“
„Hlavně buďte opatrní. A bacha na veverky!“
„Nebojte. Však kdyby něco, tak ho určitě uslyšíte.“
„Danieli?“, zastavila ho.
„Ano?“, otočil se.
„Díky.“
„Ještě mi neděkujte, Sam. Ještě není za co.“
„Danieli?“, málem ho Jack srazil, když se řítil za Sam jako vichřice.
„Jacku?“, dělal překvapeného.
„Teal’c čeká.“, pronesl vážně.
„Vždyť já už jdu.“
„Fajn.“, díval se za ním ještě chvíli. „Co tady chtěl?“
„Povídali jsme si.“
„Jenom povídali?!“
„Ale no tak, Jacku. Snad bys nežárlil.“
„Nelíbí se mi to. Co tady chtěl?!“, začínal být nervózní. Sam ho takhle ještě nikdy neviděla. Ale někoho jiného ano. Sebe.
„Jacku, ty žárlíš!“
„To je hloupost!“
„Ale no tak. Přiznej to!“
„Možná … trošku.“
„Ale no tak, miláčku. Jak bych mohla mít někoho jiného, když mám tebe?“, nahodila takový ten ukonejšivý hlásek. „Ostatně, kdybych někoho měla, jsem si jistá, že by dlouho nezůstal na Zemi.“, usmála se. Jack ji sundal z houpačky a držel ji pevně u sebe.
„Tak to máte setsakramentskou pravdu, Carterová.“, zasyčel.
Sam se mu dívala do očí a zkoušela z nich vyčíst, co udělá. Byly soustředěné, ale pomalu začaly ledy tát.
„Proč já ti vždycky všechno uvěřím?!“
„Možná pro tohle …“, přitiskla své rty k jeho a její jazyk se dožadoval vstupu. Jack neváhal a povolil jí ho. Sam ještě rozpustile zavrtěla boky oproti Jackově tělu a když uslyšela, jak Jack zasténal v polibku, tak věděla, že tohle jí jen tak neprojde. A s tím počítala.

Daniel zrovna s Teal’ckem vycházeli ven. Teal’c to sice tušil, ale že je uvidí takhle, to nečekal.
„Danieli Jacksone!“, křičel potichu a naléhavě.
„Co?“, čistil si brýle.
„Oni …. Oni …. Oni se …“
„Líbají, ano. Pojď, T. Nebudeme překážet. Neboj se, oni nám to pak oficiálně oznámí.“, táhl ho pryč.

„Věděl o té tvé noční návštěvě.“, seděli pak o půl hodiny později na verandě.
„Jak to?“
„Celý večer se díval na film a ty jsi prý přišel na snídani v bačkorách.“
„Stručně řečeno – ví, že jsi nebyl ve své posteli.“
„Nelžete, pane. Vy jste přece byl ve své posteli, ve své ložnici …“
„S mým nejoblíbenějším plukovníkem.“
„Neznělo by to lépe: Se ženou, kterou miluji?“
„A co takhle s budoucí paní O’Neillovou?“
„Co?“
„Slyšelas.“, usmál se.
„To měla být žádost o ruku?“
„Dosti neohrabaná, já vím. Tohle jsem nikdy neuměl.“
„Hm … nech mě přemýšlet.“, opřela se o něho. „Samantha O’Neillová, to nezní špatně.“, podívala se na něho.
„To znamená ano?“
„Ano.“
„Jako ano, že si mě vezmeš?“, usmíval se čím dál tím víc.
„Ano.“
„Miluju tě.“, políbil ji.
„Já vím. Já tebe taky.“
„Kdy jim to řekneme?“
„Nespěchej. Třeba si to ještě rozmyslím.“, vyplázl jazyk.
„JACKU!!!“

„Zajímalo by mě, Danieli Jacksne, kdy se dostaneme k tomu rybaření.“
„Až se přestaneš bát veverek.“, podíval se na jeden strom a Teal’cka málem ranilo.

Sam s Jackem ještě seděli na lavečce, když uslyšeli z lesa mužský křik. Šibalsky se na sebe podívali.
„Myslíš si, že se oba vrátí z lesa celí?“
„Pochybuju.“

Jak Jack slíbil, tak udělal. Dorazil do SGC a hned vyrazil za SG-1. Protože tam byl jenom jeho bývalý tým, nemusel si se Sam vykat.
„Ahoj, zlato!“, skočila na něho hned u brány.
„Ahoj!“
„Chyběl jsi mi.“, zavrněla.
„Co s tím uděláme?“
„Nejdřív tě budu muset políbit.“
„Ahoj, Jacku!“, zamával na něho Daniel od ruin.
„Čau!“
„Je skvělé, že jsem zase mimo Zemi.“, pustil Sam dolů, chytil ji za ruku a šli k Danielovi.
„Nejsi sám, kdo je rád, že jsi zase v akci.“, usmála se na něho.
„Jak to jde, Danny?“
„Dobře. Támhle je antická loď. Zkusíš s ní vzlétnout?“
„Jasně. Proto jsem přece tady.“
„Jenom proto?“, dělala Sam uraženou.
„Možná.“, trápil ji. „Kde je Teal’c?“
„U lodi. Když tak ho pošli za mnou.“, oprašoval Daniel další kámen.
Jack se Sam se vydali k lodi.
„Mimochodem, co jak sis vedl ve Washingtonu?“, zeptal se ho Danny ve vysílačce.
„Dobře. Hammond mi chtěl půjčit svůj tryskáč, ale já odmítl.“
„Pane bože, proč?!“, divil se.
„Nechci toho využívat. Proto jsem letěl běžnou linkou, ovšem někdo mi zarezervoval 1. třídu. Jen pro mě.“
„Kdo?“
„Myslel jsem si, že to byl Hammond, ale ne. Měl jsem se tam setkat s nějakým panem Throvskim.“
„Nic mi to neříká.“
„Mně taky ne.“, zkroutila Sam hlavou.
„Byl to Thor.“
„Thor?!“
„Jo. Přišel nás varovat. Nějaký Goa’uld … Serapis, se zmocnil poloviny Baalovi a Anúbisovi armády a podle diáře se chystá zaútočit na Zemi.“
„Musíme do Antarktidy.“
„Ano. Thor dodá plné funkční ZPM.“
„Paráda.“
„Teal’cku!“, zdravil se Jack s T u lodi.
„Rád tě opět vidím, O’Neille.“
„Díky.“
„Teal’cku, máte jít za Danielem.“, poslala ho pryč Sam.
„Dobře.“, odcházel.
„Pojď dovnitř.“, vlezla Sam do lodi.
„Už jdu.“
„No, co tomu říkáš?“
„Krásný.“, posadil se Jack hned k ovládání.
„Ta loď vypadá celkem nepoškozená. Jen musím oddělit pár článků.“
„Jasně.“
Jack zavřel oči a snažil se myslet na to, jak vzlétnout.
„Jak ti to jde, zlato?“, ozvala se Sam zezadu.
„Nic moc.“
„To půjde.“
„Ale rozhodně ne, když mi budeš stát za zádama.“
„Znervózňuju tě?“
„A jak.“
„Dobře. Budu vzadu, kdybys mě hledal.“
„Hm.“, broukl a dál se to snažil zprovoznit.
Sam ho radši nechala být. Jack nemá rád, když ho někdo otravuje, když se o něco snaží, ale nemohla to tak nechat, když do toho začal nervózně mlátit a vyběhl beze slova ven.
„Jacku?“, vyběhla za ním.
„Nejde to.“, sedl si rozčileně před loď.
„Jacku, co je ti?“, sedla si vedle něho.
„Nic.“, odsekl.
„Fajn.“, rychle vstala a šla zpátky do lodi.
Tohle Jack nechtěl. Nechtěl, aby se jeho minulost odrážela v budoucnosti. Proto šel za ní do lodi.
„Co!?“, otočila se na něho rozčileně.
„Promiň.“
„Co?“, divila se. Jack se nikdy neomlouval. A když už, tak jenom z legrace. „Promiň, muselo to být asi v akustice lodi, ale zdálo se, jako by ses mi omlouval.“, polevila svůj hořký tón.
„Ano, omlouval. Jedna věc mě žere už od Washingtonu.“
„Ano?“
„Potkal jsem tam Sáru.“
„Jako tvou bývalou …“
„Jo.“
„Promiň, Jacku. Nechtěla jsem …“, začala se omlouvat.
„Ne, ty za to přemůžeš. Neměl jsem na tebe přenášet svoje starosti.“
„Chci, abys je přenášel. Chci vědět o všem, co tě těší i o všem, z čeho máš strach a nedá ti to spát. Co ti řekla?“
„Nic. Potkali jsme se na letišti. Zastavili jsme se naproti sobě a já radši odešel. Viděl jsem ji po takové době a nevěděl jsem, co mám říct.“
„Možná bylo lepší neříkat nic.“
Jack se na Sam podíval a pak jenom řekl: „Miluji tě.“, a objal ji.
„Taky tě miluju.“, přitiskla se k němu ještě pevněji.
„Ehm… Jacku?“, ozval se nejistý Danielův hlas z vysílačky.
„Co?“
„Myslím, že by jsi měl přijít sem. Někdo s tebou chce mluvit.“
„Dobře. Už jdeme.“

Když dorazili k bráně, čekalo je překvapení.“
„Baale! Kamaráde!“
„O’Neille.“
„Čemu vděčím za tvou návštěvu?“
„Vrchní velitel Thor mě informoval o svém plánu, jak se zbavit Serapise.“
„Nepovídej.“
„Útok začne za 4 dny. Thor řekl, že ti mám předat ZPM.“
„Ho, ho! A není to to, co jsme ti poslali po Camulusovi, že ne?!“
„Ne, i když bych ti ho rád dal zpátky, ovšem zničení poloviny Serapisovi flotily prospěje i mně.“
„Když myslíš.“
„Moje loď je na oběžné dráze této planety. Přímo před bránou jsou transportní kruhy. Pošlu vám to sem.“
„Díky.“
„Pošlu dvě své lodě na obranu Tau’ry.“
„Jen dvě?“
„Serapis povede útok s polovinou své flotily, ale jeho druhá polovina má rozkazy zbavit se zbytku mé.“
„Tak jo. Měj se.“
Baal přikývl a jeho hologram zmizel. Chvíli čekali, než dorazilo ZPM a pak se chtěli vydat domů, ovšem Walter byl rychlejší.
„Generále O’Neille, tady SGC, prosím, zvěte se.“
„Waltere? Jsme právě u brány a chystáme se vrátit domů. Co se děje?“
„SG-4 a 5 uvízli na planetě P2A539. Nějaký Goa’uld proti nim vede útok. Poslal jsem tak SG-9 a 3.“
„Pošlete tam ještě 15 a 2, SG-1 tam hned vyráží. A taky mi přes sondu pošlete souřadnice.“
„Ano, pane. Major říkal, že je tam něco kolem 6 jaffů, ovšem jejich počet se rozrůstá.“
„Asi vyskakují ze země.“, zašklebil se.
„Jacku?“, stál zaraženě Daniel.
„Musíme jim zachránit zadky.“

„Ahoj, Jacku! Díky, že jste přišli.“, přivítal ho major z SG-5, když se mu Jack objevil po boku.
„Bylo mi řečeno, že jste mluvili o šesti jaffech.“
„Kde jsi se učil počítat? Lodě začaly přistávat, když jste ohlásili, že jdete bránou. Něco mi říká, že tuhle párty rozjeli na vaší počest, Jacku.“
„Však víš, jak jsme oblíbení.“
„O’Neille, musíme ustupovat, bránu dlouho neudržíme.“, ozval se Teal’c od DHD.
„Doktoři už se vrátili?“
„Ano.“
„Fajn.Všechny SG týmy k bráně, jdeme domů. Je čas to tady zabalit.“
Teal’c stál u DHD, zatím co všichni probíhali bránou. SG-1 tam zůstala jako poslední, když v tom se před bránu přeneslo 5 jaffů, kteří chránili Goa’ulda. Ostatní po něm začali střílet. Jaffy vyřadili rychle, ale had měl štít. Jack po něm hodil nůž, který se mu zabodl do břicha.
„SG-1, jděte!“, zavelel jim. Daniel prošel bránu. Sam se zastavil těsně u horizontu událostí a čekala na Jacka. Ten se ještě otáčel po Teal’ckovi a běžel hned za ní, ale Goa’uld ho zasáhl tyčovou zbraní, než se sám skácel na mrtev na zem.
„JACKU!“, vykřikla a chtěla se vydat zpátky, ale Teal’c ji strhl s sebou do brány.
Oba dva dopadli tvrdě na rampu v StarGate Command. K Teal’ckovi běželi zdravotníci, protože měl poraněnou nohu. To byl taky důvod, proč na něho Jack čekal.
„JACKU!“, křikla ještě Sam, která se rychle postavila na nohy. Ovšem brána už se zavřela.
„Sam?“, chytl ji za rameno Daniel.
„Zůstal tam. On … on … zasáhl ho.“, vykoktala. „Je … mrtvý.“, podlomila se jí kolena a ztratila vědomí.
„Zdravotníka!“
„Sam? Sam? Halóóóó, Sam!“, stál jí nad hlavou Daniel.
„Danieli?“, mžourala očima po ošetřovně.
„Jste v pořádku?“
„Po jaké stránce se to bere?“
„Fyzické.“
„Asi ano. Když mi řeknete, že jsme nebyli na planetě, kde jsme byli, tak si vás vezmu.“
„Teal’c mi všechno řekl. Vedla jste si dobře.“
„Lehněte si, plukovníku.“, řekla jí doktorka Brightmanová.
„Je mi fajn.“, zvedala se na odpor.
„Řekla jsem, aby jste si zpátky lehla, jinak vás nechám připoutat.“, pohrozila jí.
„V klidu.“, lehla si zase poslušně zpátky. „Doktorko? Jak dlouho tu musím být?“
„Pokud to vydržíte hodinu, dostanete čokoládu za odměnu.“, usmála se.
„Díky. Danieli?“
„Jack je mrtvý.“
„Není.“, koukala do prázdna a snažila se ve svém náručí rozdrtit polštář.
„Sam …“
„Nemůže být mrtvý.“, šeptla.
„Mluvil jsem s T. Dostal to do zad. Nemohl to …“
„Sakra, Danieli! My tady jsme věděli, že jste měl rád Janet a když umřela, utěšovali jsme vás, i když my sami jsme útěchu potřebovali, tak mi neberte poslední naději!“, rozkřičela se najednou.
„Jistě, promiňte.“, sklopil provinile hlavu a odešel.
„Nemůže být mrtvý. Slíbil mi, že nikdy neodejde. A on své sliby drží. Vím to. On žije.“, mumlala si pro sebe.

Every night in my dreams
I see you, I feel you,
That is how I know you go on

„Jak dlouho už tam tak leží, doktorko?“, přišel se na ošetřovnu podívat Teal’c.
„Asi 3 hodiny. Odmítá s kýmkoliv komunikovat. Prostě se jen otočí na druhou stranu a pořád si něco mumlá.“
„Můžu s ní mluvit?“
„Můžete to zkusit, Teal’cku, ale nedivte se, když vám nic neřekne.“
„Jistě.“
„A nijak ji nerozrušujte, prosím.“
„Ovšemže.“, přešel Teal’c k Saminé posteli. „Plukovníku Carterová?“, posadil se na židli.
Sam se otočila, aby na něho viděla. To byl určitý pokrok.
„Nemá smysl utíkat před realitou. Vím, že vás ztráta O’Neilla velmi zarmoutila, stejně jako všechny na základně, ovšem nikdo z nás to nemůže cítit tak, jako vy. Milovala jste ho.“
Sam i nadále na Teal’cka upřeně koukala.
„Posloucháte aspoň to, co říkám, plukovníku?“
Sam pomalu přikývla a podala mu levou ruku. Teal’c na něm mohl vidět zlatý prsten s diamantem. Byl zásnubní. Teal’c jí ruku jemně stiskl.
„Pokud by vám to nevadilo, rád bych řekl pár slov na obřadu.“
Sam znovu přikývla a pak se slzami v očích vrhla Teal’ckovi kolem krku.
„Pamatujte si, že on tu vždycky bude. A bude žít dál ve vašem srdci.“

Far across the distance
And spaces between us
You have come to show you go on

Žádný útok na Zemi se po té nekonal. SGC nadále vlastnilo plně funkční ZPM. Nikdo nevěděl, proč se Serapis nedostavil podle očekávání. Všichni doufali, že je mrtvý, pokud ho jaffové znovu neoživili.

Near, far, wherever you are
I believe that the heart does go on
Once more you open the door
And you're here in my heart
And my heart will go on and on

O týden později seděla Sam v Jackově, vlastně teď už své kanceláři. Po jeho smrti se stala velitelkou SGC. Daniel a Teal’c byli dočasně zařazeni k SG-2.
Sam si zrovna pročítala Jackovu závět. Chtěl, aby si Sam nechala jeho dům, Silerovi odkázal sbírku Simpsonových, Teal’ckovi přenechal domácí kino, Danielovy knížky a generálu Hammondovi svou chatu v Minnesotě. Daniel byl z toho asi nejmíň nadšený, protože Jack měl asi jenom 12 knih a víc než polovina z nich byla o zbraních a vojácích. Sam v tom domě nechtěla bydlet, ale ani ho nechtěla prodat. Byl jediná vzpomínka na něho, ovšem ta vzpomínka musela zůstat nedotčená. Kdyby se do toho domu nastěhovala, nikdy by nepřekonala jeho ztrátu. Ona ji vlastně nepřekoná nikdy, ale žít v tom domě by bylo mnohem horší.
„Sam?“, zaťukal Daniel na dveře její kanceláře.
„Ano?“, zvedla hlavu od papírů.
„Obřad začíná za dvě hodiny.“
„Já vím, díky.“
„To ale není jediný důvod, proč jsem sem přišel.“, posadil se na židli. „Jack mi kdysi dávno dal tohle, vlastně to není zas tak dávno.“, podával jí malou obálku.
„Co je to?“
„To nikdo neví. Chtěl, aby jste to dostala vy, kdyby se stalo, že se tu už nikdy neukáže.“
„Díky.“, špitla a on odešel. Pomalu tu obálku otevřela. Byl to dopis, napsaný jeho typickým škrabopisem, ovšem Sam to vždycky připadalo jako to nejhezčí písmo na Zemi, tím víc teď. Na dopise bylo datum, které bylo před dvěma 3 týdny.

Love can touch us one time
And last for a lifetime
And never let go till we're gone

Nejdražší Sam!

Doufal jsem, že ti tenhle dopis nikdy nebudu muset dávat, ovšem stalo se. Daniel byl jeho patronem a nepochybuji o tom, že si ho už přečetl. Nikdy jsem závět nedělal, protože jsem neměl, co bych komu dal, až jsi se objevila ty. Když tento dopis píšu, je to asi 2 měsíce, co jsme spolu byli na rybách. Chci, abys věděla, že na to nikdy nezapomenu. I na to, jak jsem tě neohrabaně požádal o ruku. Co by jsi čekala od muže, který byl od mala cvičen k tvrdosti? Nikdy jsem si nemyslel, že by se všechny pravidla a regule rozplynuly v jediné vteřině kvůli něčemu tak krásnému a chytrému, jako jsi ty. A také jsem si nikdy nemyslel, že budu tak žárlit, když tě uvidím v něčí společnosti.
Myslím, že všechny city k tobě, už jsem nespočetkrát řekl a ty je znáš. Znáš mě tak jako nikdo jiný a proto chci, abys věděla, že ať se stane a stalo cokoliv, já tě budu vždycky milovat. Nezáleží na to v čem, kdy a jak, prostě budu. Věř mi.

S láskou, Jack

Inkoust na dopise se pomalu rozpil, jak po něm kanuly Saminy slzy.
„Ty jeden zatracenej chlape!“, mrštila s tím o zeď. „Proč, proč, proč?! Proč teď, když jsme k sobě konečně našli cestu?! Proč jsem ti prostě nemohla říct, ať zůstaneš sedět na tom svým krásným zadku v SGC?!?! Jsem pitomá, pitomá, pitomá! A vždycky na to doplatí ti, které mám ráda!“
Hammond se zastavil přede dveřmi. Nechtěně to celé vyslechl a tak se rozhodl, že bude lepší, když za ní zajde jindy, nejlépe po obřadu.

Love was when I loved you
One true time I hold to
In my life we'll always go on

Obřad byl smutný, ale přesto krásný, jak už to na takových obřadech bývá.
A Sam měla krásný proslov.
„Brigádní generál Jack O’Neill strávil více jak 8 let zachraňováním Země před mimozemskou invazí. Jen málo lidí z této planety může říct, že ví, o čem mluvím. Já jsem měla to štěstí, že jsem pod jeho velením strávila většinu svého času v SGC. Byl to velice skromný, čestný, vtipný a přímý muž. Byl i chytrý. Díval se na věci s nadhledem, v ničem neviděl problém. Snažil se je dělat jednodušší. Ti z vás, kteří neměli tu čest poznat ho jinak, něž jako nekompromisního velitele, mám pár zpráv. Mně se dostalo té cti, že jsem s ním mohla v jeho posledních dnech života trávit čas mimo základnu. A nesmím odtud odejít, dokud neřeknu to, co mám na srdci. Já a Jack jsme … jsme se měli brát. Nikdo z vás ho nemohl poznat jako muže, který se v něm skrýval. Jack neotvíral srdce každému. A když už to udělal, nikdy vás nezklamal. Byl to láskyplný muž, který vždycky myslel na druhé. Položil život za mnohé z vás. Díky němu jste teď tady. Postavil se za doktora Daniela Jacksona, když se vrátil z Abydosu. Nabídl mu ubytování, když neměl kam složit hlavu a to i přes to, že spolu ze začátku moc nevycházeli. Pomohl se Teal’ckovi stát členem SG-1.
Myslím si, že nikdy nebude dost slov, které by vyjádřily povahu a život Jacka O’Neilla. A jestli nás teď slyší, tak chci, aby věděl, že na něho budeme vždycky vzpomínat. V našich srdcích bude žít dál.“

Near, far, wherever you are
I believe that the heart does go on
Once more you open the door
And you're here in my heart
And my heart will go on and on

Po Saminém proslovu nastoupil Teal’c. Mluvil o tom, jak mu O’Neill pomohl atd. Sam stála po celou dobu obřadu po boku generála Hammond, dokonce i při proslovu. Na obřad přiletěl i Thor a samozřejmě nesměla chybět ani Kassandra.

You're here, there's nothing I fear,
And I know that my heart will go on
We'll stay forever this way
You are safe in my heart
And my heart will go on and on

O půl roku později:

*** SAMANTHA ***

„Jacku!“, vykřikla jsem ze spaní a celá zpocená jsem se probudila. Poslední dobou se mi tohle stávalo často. Podívala jsem se na prázdné místo vedle sebe. Půl roku sama. Bez něho. Nikdy jsem si nemyslela, že mě ztráta člověka tak zarmoutí. Když umřela Janet, po týdnu jsem byla v pohodě, částečně, ale Jack … byl prostě Jack. 8 let po jeho boku a už, když jsem odcházela z práce, mi chyběl.
Šla jsem si nalít do kuchyně vodu. Hodiny ukazovali 4:15. V kalendáři tento den trůnilo velké červené srdíčko s nápisem: JACK. Dnes by měl narozeniny. Dívala jsem se po svém domě. Myslel jsem si, že je Jack pryč, ale nikdy z tohoto domu vlastně neodešel. Každá z věcí mi ho připomínala. Tak třeba televize. Vždycky jsme se s Jackem hádali o ovladač. Naučil mě se dívat na Simpsonovi. Nikdy jsem tenhle humor moc nebrala, ale protože to Jack měl rád, musela jsem udělat nějaký kompromis. On zase ustoupil v tom, že se na stolku můžou povalovat vědecké časopisy. Vždycky ho málem ranilo, když si sednul na gauč a chtěl se podívat, co je v televizi a přitom šáhnul na něco o vědě. Nikdy na to nebyl. To kdybych mu přinesla komiksy, tak to by si je i zasklil. A samozřejmě jeho fotky, které jsem si vyvěsila v domě. Jedna byla i na nočním stolku. Gauč, na kterém jsme se s oblibou mazlili a pak mě odnesl do ložnice. Ložnice. S ním jsem tu místnost milovala, ale bez něj ji nemůžu ani vystát. I když jsem koupila nové peřiny, povlečení jsem tisíckrát vyprala, vždycky vonělo po něm. Občas se mi taky zdá, že slyším jeho hlas, když jdu po SGC. A nadále nacházím víčka od piva pod gaučem, kam je vždycky odpinkl. Byly to jeho zlozvyky, které jsem nesnášela. Co bych za ně teď dala!
Prázdno, pusto. Nemohla jsem déle zůstávat ve svém domě. Ne dneska. Rozhodla jsem se, že pořádná halda papírů, které mám v práci a stole, bude ten nejlepší lék, ale jak jsem se spletla.

„Sam?“, koukal na mě v šest ráno Daniel.
„Ahoj.“, vykoukla jsem z haldy papírů.
„Co se děje?“, čistil si brýle, jestli dobře vidí.
„Dělám pořádek.“
„Pro Krista, dneska máte volno!“
„Já vím, ale nemohla jsem zůstat doma.“
„Kvůli Jackovi?“
„Ano. Kvůli Jackovi.“, špitla jsem.
„Je zvláštní, že i když už je půl roku pryč, zdá se mi, jako kdybych ho tu pořád slyšel.“
„Taky se mi to stává.“
„Pojďte, zvu vás do kantýny na něco ostřejšího.“
„Danieli, jsme ve službě!“, divila jsem se, jaký návrh mi navrhl.
„Ale no tak. Vy máte volno a já už jsem měl být dávno pryč.“
„Tak jo.“, svolila jsem, i když zapít lásku nebyl zrovna plán podle mých představ.

Když jsem v sobě měla pátou sklenku brandy, mlela jsem pátý přes devátý. Daniel na tom byl o trochu víc.
„Něco vám řeku, Danieli. Když jsem byla na Prométheovi, líbala jsem se s ním. Všichni jste tam za mnou přišli z mého podvědomí a otravovali jste mě, ale Jack byl … prostě Jack. A líbala jsem se s ním. A navíc – byl to ten nejhezčí muž s tím nejhezčím zadkem na světe, škyt!“
„Tak, Sam.“, zvedal mě. „Myslím, že už máte dost. Odvezu vás domů.“
„Domů? Já už nemám domov! Ztratila jsem ho, stejně jako svou osudovou lásku.“

O další půl rok později:

Už to byl rok, co Jack umřel. Sam mu byla položit kytky na hrob. Vlastně on žádný oficiální hrob neměl, protože jeho tělo se nikdy nenašlo. Měl v Pentagonské síni slávy vystavenou takovou pamětní desku. Spolu s ní ji byl doprovodit i Daniel spolu se Sarah Gardnerovou., Teal’c a generál Hammond.
„Je vám dobře, Sam?“, díval se na ni smutně Hammond.
„V rámci možností, pane.“
„Jack byl výjimečný muž.“
„Ano, to byl.“
„Pokud by jste cokoliv potřebovala, stačí říct.“
„Děkuju.“, objala ho.
„Jak se vám jinak daří v SGC? Zvládáte to?“
„I kdyby ne, stejně bych vám to neřekla.“, viděl na jejím rtu malý úsměv.
„Jistě.“
„Pomáhá mi dělat Jackovu práci. Dělám ji ráda, když vím, že ten, koho jsem milovala, ji měl taky rád.“, posmrkla. „Občas se mi zdá, že ho vidím procházet se po SGC s rukama v kapsách, slyším jeho kroky po domě, obrys jeho postavy … Tolik mi chybí.“
„Já vím, dítě. Já vím.“, objal ji, tentokrát pevněji.

„Neplánovaná mimozemská aktivace!“, ozvalo se za tři dny v SGC.
„Co se děje, seržante?“, seběhla Sam po schodech do řídící místnosti.
„Nevím, madam.“
Z nenadání se objevil Baalův hologram. Sam šla do prostoru s bránou.
„Baale?“
„Plukovníku.“
„Co se děje?“
„Bohužel mám nemilé zprávy.“
„Jako vždy.“
„Chystá se útok na Zemi.“
„Áaaa. Bu, bu, bu. To už jsme tady párkrát měli. A kdože je ten šťastlivec?“
„Serapis.“
„To není možné.“, zarazila se Sam.
„Našel si nového hostitele. Jeho jaffové ho odnesli zpátky na loď.“
„Kdo je tím hostitelem?“
„Nevíme. Bude tu za týden. Doufám, že ještě máte to ZPM.“
„Jistě, ale nemáme nikoho, kdo by to zařízení v Antarktidě zprovoznil.“
„Slyšel jsem, co se stalo O’Neillovi.“
„Nenáviděl jsi ho.“
„Ale vy jste ho milovala.“
„Ano.“
„I přes mou nenávist nám všem zachránil život. Doufám, že seženete někoho, kdo to udělá.“
„Já taky.“
„Uvidíme se za týden.“, řekl a zavřel bránu.
Sam vyšla po schodech do řídící místnosti a přímo k mikrofonu.

„Tady plukovník Carterová. Velitel každého týmu se bude hlásit za deset minut v zasedačce!“

Sam ještě telefonovala Danielovi, aby si připravil výklad o Serapisovi, který má už rok založený. Ještě mu do počítače nahrála nová data, která jí poslal Baal a Thor. Pak šla do své kanceláře a dívala se na fotku, kterou měla na stole. Vlastně tam byly dvě. Jedna, kterou tam měl kdysi Jack a druhá, kterou si tam dala ona.
„Kéž by si tu mohl být s námi.“, pohladila jeho obraz za sklem.
Od té doby, co Jack umřel, neměla nikoho a ani nikoho nechtěla. Nemohla na něho zapomenout. Věděla, že už se nikdy nevrátí, ale radši bude do smrti sama, než aby musela žít do smrti s vědomím, že muže, kterého by si vzala, obelhávala svou láskou. Žádný cit nikdy nemohl být silnější než ten, který cítila k Jackovi. A i když byl mrtvý, Sam se zdálo, jako by ho milovala čím dál tím víc.

Podle plánu tam byli všichni.
„Danieli, prosím, začněte.“, požádala ho Sam a čekala na Danielův výklad.
„Dobře. Takže nejdřív začneme u jeho původu. Jak už říkal Thor, Serapis stál vždy v pozadí, ovšem v egyptské mytologii má hodně záznamů. Byl uctívaný jako nejvyšší egyptský bůh. Pokládal se za všemohoucího. Často říkával: Mou hlavou je nebe, mým břichem je moře, mýma nohama je země, moje uši jsou v celém éteru, moje oči jsou světlem všude zářícího slunce. O jeho zrodu máme přesné informace, což je vzácné. Byl to Bůh Alexandrie. Pronikl jak do egyptské, tak do řecké kultury. Tvořil Alexandrijskou Trojku bohů, spolu se svou manželkou Isidou, jinak zvanou Eset a synem Harpokrate, jinak též zvaným Harpechradem. Jeho flotila se skládá převážně z Anúbisovi a Baalovi. Nikdo neví, kde se po roce znovu objevil. Prý má nového hostitele. Sarkofág ho vyléčil, ale našel prý mnohem lepší osobu pro svůj život. Od Baala máme na pomoc přislíbené čtyři lodě a od Thora dvě. Asghardi bohužel stále pracují na nových zbraních, takže Serapise nezastavíme, pouze zdržíme.“
„Hlavním problémem ovšem je, že nevíme, koho posadit do křesla v Antarktidě.“, postavila se Sam.
„Major Sheppard je na mise v Atlantidě a generál O’Neill je … pryč.“, neměl Daniel sílu říct, že je mrtvý. I po roce. Nikdy to nevyslovil, co ho Sam „seřvala“ tenkrát na ošetřovně.
„Já bych o někom věděl.“, zvedl kapitán Denis ruku.
„Kapitáne?“
„Záznamy SG-1 před dvěma lety uvádí, že jste se setkali s Joem, který měl u sebe kámen, který mu prodal jeden muž v podomní dražbě.“
„Jistě. Máte pravdu, kapitáne. Výborně.“
„Rozchod. Každý máte instrukce ve složkách.“
„Danieli?“
„Už vyhledávám o Joevi informace.“, vystartoval Daniel k počítači. „Podle počítače by se teď měl zdržovat Texasu.“
„Tak si narazíme klobouk a za Joem se podíváme. Ostatně, sám nám kdysi řekl, že bude k ruce, když bude třeba.“
„Svatá pravda.“

Joe rád souhlasil a vydal se do Antarktidy.
„Kde je O’Neill?“, zeptal se, když letěli do Antarktidy.
„Odešel.“, šeptla Sam.
„Nadobro.“, dodal Daniel.
„Promiňte.“, sklonil hlavu.
„Je to už rok.“
„Vím, že vás měl velmi rád, majore.“
Sam se otočila.
„Díky, Joe. Já vím. Měli jsme se brát.“
„Vážně?“
„Ano. A mimochodem – jsem plukovník.“, neodpustila si to.
„Takovéto hlášky míval i O’Neill.“
„Učila jsem se rychle. Od toho nejlepšího.“

Do konce týdne měli všechno dokonale připravené. Teal’c byl na palubě Prométhea, který byl na oběžné dráze Země společně s Thorovou a Baalovou mini flotilou. Daniel byl dole s Joem a Sam s generálem Hammondem čekala v SGC. Zbytek týmů byly připraveny v záloze.
„Teal’cku, jaká je vaše situace?“
„Vypadá to, že Serapisova flotila dorazila. Zatím zůstávají ve svých pozicích.“
„Jakmile navážete kontakt, pošlete signál Danielovi.“
„Jistě.“
„Vyhladit tuhle bitvu bude stát víc než příprava na ni.“
„Už jsme si s tím jednou poradili.“
„Don’t worry, be happy. Já vím.“

„Můj pane. Senzory zaznamenaly obrannou linii Tau’ry společně s asghardskými a baalovými loděmi.“
„Co energie v Antarktidě?“
„Stále se zvětšuje, pane. Vypadá to, že tau’ryové sehnali někoho do křesla.“
„Připravte mi mou loď.“
„Ano, můj pane."
„Známe tyhle tau’ryjské blafáky. Mám pořád vzpomínky hostitele.“

„Danieli Jacksone, navázal jsem kontakt s mateřskou lodí.“
„Rozumím.“, ozval se Daniel z Antarktidy.
„Serapisi, tady Teal’c z Chulaku.“
Teal’c čekal, až Goa’uld odpoví. Obrazovka se chvíli černala a pak se obraz jasnil. Teal’cka jen tak něco nepřekvapí, ale tohle byl šok.
„O’Neille.“, vydechl.
„Zničím Tau’ry tak, jako jsem zničil mnoho dalších světů.“
Teal’c věděl, že O’Neilla ničím nepřekvapí, ale snad by si mohl vzpomenout na ženu, na kterou nikdy nemohl zapomenout.
„Počkej!“, křikl. „Zabiješ plukovníka Carterovou!“
Teď mohl v Serapisových – vlastně v Jackových očích vidět souboj. Jack byl pořád dost silný na to, aby mu nedovolil zabít Sam. Pořád ji miloval, ovšem nakonec nevyhrál.
„Teal’cku, nabíjejí zbraně.“

„Joe, můžete.“
„Ano.“, otočil se Joe na antickém křesle a snažil se zachránit Zemi stejně tak, jak to kdysi udělal Jack.
„Danieli Jacksone, zastav Joa. O’Neille žije, opakuji, O’Neill žije!“
„Cože?! To není možné!“
„Zastav ho! Nemůžeme ho zabít!“
Daniel rychle běžel ke křeslu, ale už bylo pozdě.
Joe zničil úspěšně Serapisovu flotilu, ale Daniel a Teal‘c si připadali, jako by právě prohráli. Zatím co Sam, Hammond, prezident a ostatní oslavovali, Teal’c a Daniel mlátili vztekle do věcí kolem sebe.
Pak se Prométheus vrátil zpátky na Zemi a Baal a Thor se sešli společně se Sam v zasedací místnosti.

„Baale, Thore. Vítejte v SGC.“
„Plukovníku Carterová.“
„Nikdy jsem si nemyslel, že mi pomůžete.“, díval se Baal na bránu.
„To jste říkal i u Replikátorů, Baale.“
„Já vím.“
„Takže, ještě je tu nějaká další potencionální hrozba, o které by jsme měli vědět?“
„Zatím ne.“, posadil se Baal.
„Moje senzory zaznamenaly nějaké … neshody.“, přenesl si Thor z lodi svoje oblíbené křeslo.
„Cože?“, divila se Sam.
„Teal’c se spojil s doktorem Jacksonem a pak nastali nějaké zmatky.“
„O ničem nevím.“

Daniel se s Teal’ckem setkal v šatnách.
„Viděl jsem ho, Danieli Jacksone.“
„Takže žije?“
„Ano. Je hostitelem Serapise. Lépe řečeno – byl.“
„Bylo by lepší, kdyby se to Sam nedozvěděla.“
„Máme jí zatajovat, že celý rok žila v omylu?“
„Máme jí říct, že ho ztratila podruhé? To jí nemůžeme udělat, Teal’cku.“

„Danieli, Teal’cku. Thor říkal, že nestaly nějaké zmatky.“, vrhla se na ně Sam, když přišli do zasedačky.
„Jo, no … to nebylo nic vážného.“
„Jen jsme se v něčem neshodli. Už je to dobré.“, uhnul Daniel pohledem a Sam poznala, že jí něco tají.
„To jsem ráda.“, nervózně se usmála. „Posaďte se. Máme důvod oslavovat.“
V tom ale začal Thorův kámen blikat.
„Thore, co se děje?“
„Mé senzory zachytily nějakou loď.“
„Loď? Baale?“, podívali se na něho.
„Má flotila už odletěla.“
„Danieli, Teal’cku, běžte s Thorem.“, přikázala jim Sam.
„Ano.“, byli přeneseni s na jeho loď.

„Ta loď je antická. Je v ní jedna osoba. Je to Goa’uld.“
„O’Neille.“
„Cože?“, nechápal Thore.
„Když Joe začal ničit Serapisovu flotilu, tak jsme zjistili, že hostitelem je Jack.“
„Baal říkal, že si Serapis našel nového hostitele. Má jeho vzpomínky a antický gen. Může ovládat loď, kterou jsme našli před rokem, ale nikdy jsme ji nezprovoznili, protože pak Jack umřel.“
„Zřejmě chtěl zničit Zemi. Předpokládal, že naše senzory ho zaznamenají až v Antarktidě. Při nesprávné manipulaci s křeslem může zničit samotnou Zemi.“
„Nepředpokládal, že se zdržíte.“
„Přenesu ho sem.“
„Thore, šlo by nechat tu loď neporušenou?“
„Ovšem. Přenesu sem pouze jeho. Loď zůstane na oběžné dráze.“
Thor přenesl Jacka z lodi u dal ho do takového inkubátoru. Daniel a T nemohli uvěřit, že ho znovu vidí.
„Oh, můj bože.“
„Stejný Jack O’Neill, jakého jsme ho znávali.“
„Ještě ne. Teď z něho odstraním Goa’ulda. Bude to chvíli trvat.“
„My máme času dost.“
„Prozatím vás přenesu zpátky do SGC. O’Neilla tam pošlu za chvíli.“
„Dobře.“

Thor je přenesl do Saminé kanceláře.
„Nemůžu tomu uvěřit.“
„To je neuvěřitelné.“
„Ahoj, kluci!“, uvítala je Sam.
„Baal už odešel?“, rozhlížel se Danny kolem.
„Jo. Co to bylo?“
„Ále, jenom taková malá …“
„Loď.“
„S Goa’uldem.“
„Thor ho právě odstraňuje.“
„Za chvíli ho sem přenese.“
„Jenom hostitele.“
„Hada čeká poprava.“, usmívali se oba.
„Já snad špatně slyším!“, překřičela je Sam. „Kdo byl hostitel?“
„No … on to …“
„Byl to …“
„Tak řekne mi to už někdo?!“

„Vítám vás, O’Neille. Je dobré vidět vás po tak dlouhé době.“
„Thore?“, chytl se Jack zmateně za hlavu.
„Právě jsem vám z těla odstranil Goa’ulda. Jak se cítíte?“
„Strašně. Tolik lidí jsem zabil. Viděl jsem je umírat. Vlastníma rukama jsem je mučil. Bože!“
„To bude dobré.“
„Ne, nebude. Málem jsem ji zabil. Nebyl jsem dost silný, abych ho zastavil. Kdyby Joe nezničil tu flotilu, zničil bych Zemi … a zabil bych ji.“
„Už je ve v pořádku, O’Neille. Nyní tě přenesu do StarGate Command.“
„Počkej! Jak se jí vede?“
„Plukovník Carterová vás stále miluje, O’Neille. Její city k vám byly den ode dne silnější. Od té doby, co jste zemřel, neměla jiného muže.“, řekl Thor a přenesl ho do Saminé kanceláře.

„Leze to z vás jako z chlupaté deky! Copak se ani jeden neumíte vyjádřit?!“, rozčilovala se nadále Sam.

„Plukovník Carterová do laboratoře 3. !“

„Jak se vrátím, chci vysvětlení.“, pohrozila jim prstem a odešla.
Daniel se otočil a uviděl záblesk světla v Saminé kanceláři.
„Teal’cku, je tady.“, šel do její kanceláři.
Jack se otočil. „Ahoj, hoši.“
„Jacku!“, objal ho Daniel.
„O’Neille.“, stál tam Teal’c bez hnutí.
„Jsi v pořádku?! Je ti něco?!“, staral se Daniel.
„Je mi fajn, ale tenhle rok jsem žil ve zlém snu.“
„To věřím.“
„Kde je?“, zeptal se Jack.
„Právě šla do laboratoře 3. Vrátí se za chvíli.“
„Mohli by jste …“, ukázal prstem ke dveřím.
„Jasně. Necháme vás o samotě.“, zašklebil se Daniel a odešli.
Jack si sedl na svou bývalou židli ve své bývalé kanceláři. Díval se po stole a uviděl fotku, kterou tam kdysi měl. A také další. Svou, kterou tam dala Sam. Šáhl do své skříňky a vyndal jednu Saminu fotku. Zatím nevěděl, jak jí má říct, že je zpátky. Hodně si oba vytrpěli, když byli od sebe odloučeni, ale zároveň si byl jistý, že tak silné pouto, jako teď mají, nikdy nikdo neměl.

Sam šla do zasedačky a když zjistila, že Danny i T zmizeli, šla do své kanceláře a nadávala jako špaček.
Sedla si na židli a po chvíli si všimla, že je na stole fotka a u ní vzkaz.
„Co to …?“, sáhla po tom.
Fotka byla její, ovšem mohl se k ní dostat jenom jediný člověk, ale na tom Sam vůbec nepomyslela.
„Ha, ha, kluci, moc vtipný.“, kroutila hlavou a četla si vzkaz. „I’m with you, when you sleep. I’m still here, when you need. Co to zase tropí?!“, položila papír zpátky a neuvědomila si, že jí tahle slova kdysi Jack říkal.

Jack byl zrovna na chodbě, kam ho vytáhl Siler, který, když zjistil, že je Jack zpátky, udělal na chodbě bugr.
„Silere, klid. Já se za vámi zastavím, slibuju, ale teď si musím něco vyřídit.“

„Pro všechen personál! Mám suprovou zprávu! Generál O’Neill je zpátky! Živý a zdravý! Ale teď k němu nechoďte, má jednání!“

„Danieli, já tě roztrhnu!“, klela Sam. Tohle už bylo moc. Nemohla dovolit, aby tohle Jackovi dělali. Vyletěla ze židle a ve dveřích se srazila s Jackem.
„Promiňte.“, uhla stranou a podívala se nahoru.
Jack zůstal stát jako opařený s pusou dokořán.
„Ááááááá!, zařvala Sam.
Jack se nemohl ani pohnout. Jenom stál a vyjeveně koukal. Sam chytala vzduch do plic a pomalu natahovala jednu ruku, aby zjistila, jestli to není sen. Dotkla se jeho hrudi a znovu jí projel elektrický výboj, jako kdysi.
„Ja …cku?“, bylo jediné, co ze sebe dostala.
Celé patro se nahrnulo do zasedačky. Sam stála a Jack se k ní pomalu blížil. Všichni byli potichu a čekali, co se bude dít.
„Sam.“, vydechl a položil jí ruku na tvář.
Sam na jeho ruku položila tu svou. Jeho pohled hladil jako vždy. Nemohla zastavit slzy. Podívala se na něho a přitiskla se k němu. Objal ji a potom ji políbil. Po roce. V tom zlém snu, který žil, ho držela na živu jen představa, že ji znovu uvidí, že znovu ochutná její kůži, její rty, že znovu ucítí její vůni vlasů a pocit, jak se vedle ní každé ráno probouzí.
Sam se od něho nechtěla odtrhnout. Už nikdy. Nechtěla ho pustit.
„Tolik … tolik …“, snažila se něco říct.
„Já vím.“, znovu ji políbil.
Sam mu chtěla říct milion věcí. Chtěla ho líbat, chtěla ho objímat.
„Miluju tě.“, šeptl jí. „Miluju, miluju, miluju.“, líbal ji.
Sam mu nakonec skočila kolem krku. A SGC oslavovalo.
„Beru si týdenní dovolenou!“, oznamoval celému personálu a odnesl si Sam v náručí.
„Budeme vás čekat za dva!“, zamával mu Daniel. „Miluju happy endy, ovšem tohle je jen začátek.“

Jack a Sam šli každý do své šatny. Jack byl v mrku hotovej, tak šel za Sam do šatny. A Sam se vůbec nezměnila. Pořád jí oblékání trvalo tak dlouho. Ona se vždycky vymluvila na to, že on z ní to oblečení vždycky rychle sundá a byla to pravda. Vtrhl do ženských šaten a Sam tam stála jen ve spodním prádle.
Měla na sobě bílou podprsenku s kytičkami, kterou měl Jack na ní nejradši. Bože, tak moc ji teď chtěl. Věděl, že to není nejlepší, protože slyšel, že je ještě někdo ve sprchách, ale čekal osm let a málem se z toho zbláznil. Teď byl rok pryč a po těch hrůzách, které prožil, si tohle nemohl odepřít.
„Jacku …“, přitiskla se k němu, když ucítila, že ramínka předposledního oblečení, co má na sobě, se začínají sunout dolů.
„Potřebuju tě.“, zašeptal jí do ucha, než ho něžně kousl.
„Já vím, já tebe taky. Strašně, ale … někdo je ve sprše.“, protočila se mu v objetí.
„Já vím. A právě proto …“, přehodil si ji přes rameno, „… tě odnesu do naší šatny.“
„Jacku!“, vyjekla překvapeně. „Skoro nic na sobě nemám.“
„Však na chodbě nikdo není a je to jen pár metrů a … vidíš, už jsme tady.“, přimáčkl jí v pánské šatně ke skřínce a přišpendlil své tělo na její.
„Vypadá to, že tvoje dolní část se nemůže dočkat.“, zavrtěla ještě boky, až Jack zasténal.
„Rok jsem byl v celibátu, tak co jsi čekala?“
„Já vlastně taky.“
„Máš na sobě mou oblíbenou podprsenku, ale to neznamená, že ji z tebe nesundám.“
„S tím jsem počítala.“
„Jdeme do sprchy.“, vtáhl ji za sebou.

Asi po půl hodině vylezli udýchaní ze sprchy, stále k sobě přitisknutí. Jack se snažil schovat Sam k sobě pod župan, což v ní vyvolávalo záchvaty smíchu, ale byl trochu malý, takže Sam odhaloval záda, což Jackovi ale vůbec nevadilo.
„Tééééda!“, ozvalo se za nimi a Jack Sam rychle přetočil, aby na ni Daniel neviděl.
„Danieli?! Co tady děláš?!“, vyštěknul po něm Jack a Sam i Danny si znovu vychutnávali to, že to tu bude zase takové, jako dřív, takže se velký úsměv z jejich rtů vůbec nevytratil, naopak se ještě zvětšil.
„Hele, žádné hihňání!“, políbil Sam na nos.
„Vy jste teda neztráceli čas, lidi.“
„Danieli, mohl by si …“, kývl hlavou směrem ke dveřím.
„Ale jo, jasně. Jen si vezmu …“, ukázal směrem ke své skřínce, kde měl tričko.
„Jo.“, zašklebil se Jack a čekal, až vypadne. „Nevím, proč jsme museli zapadnout zrovna do mužské šatny!“, kroutil hlavou.
„Protože jsi to nevydržel domů a v naší bylo obsazeno.“, smála se.
„Hele, přestaň!“, pohrozil jí.
„Nebo?“
„Nebo budu zlej.“, položil ji na lavičku.
„Tak to nevidím důvod přestávat.“, přitáhla ho za sebou dolů.

„Víš, že jsem ti nahrála všechny díly Simpsonových?“, rožla světla ve svém domě..
„Vážně?“, divil se.
„Hm, hm.“
„Vzpomínáš si na tu pohovku?“, ukázal na ni.
„Jak bych mohla zapomenout?“
„No, já už jsem to trochu pozapomněl, co kdybys mě zaučila?“
„Zaučovat generála? Lukrativní nabídka, pane.“
„Odmítnete ji?“
„Nikdy.“

„Jacku?“, ležela na jeho hrudi, když se začínalo stmívat a první paprsky měsíce pronikaly do ložnice.
„Co, miláčku?“, podíval se na ni a hladil ji po zádech.
„Chtěla bych s tebou mít dítě.“, zašeptala.
„Co?“, překvapeně zvedl obočí.
„Tenhle rok pro mě byl ten nejhorší v životě. Ztratila jsem tě a skoro jsem přestala doufat, že bych tě mohla kdy ještě vidět, stejně jako kdysi ta Sam, která přišla z jiné reality. A chtěla bych mít něco, pro co by jsme mohli dál žít, kdyby se nedej bože někomu z nás něco stalo.“
Sam čekala Jackovu reakci. Nevěděla, jestli po tom, co se stalo Charliemu, je ochoten mít další dítě, ale ona už nechtěla déle čekat. Už nestačilo být s ním pouze jedno tělo, ale chtěla, aby v jejím dítěti jednou kolovala jeho krev.
„A chceš …“, polkl.
Sam se dívala ustrašeným pohledem.
„A chceš na tom začít pracovat už teď?“
Sam si ho přitáhla do polibku.
„Myslela jsem, že odmítneš.“, viděl na její tváři uvolnění.
„Mít dítě s tou nejchytřejší ženou na světě a odmítnout?! Nikdy! Třeba jednou vyhraje Nobelovu cenu, když bude mít mozek po mámě.“
„Jacku …“
„Já vím, já vím.“, směřoval rukou dolů a Sam začala přerývavě dýchat.
„Jacku.“, vzdychla. „Za tohle ho zabiju!“, snažila se přemýšlet nad vhodnou odplatou, ale to, co Jack dělal pod peřinou, jí to neumožňovalo.
„Chtěla jsi dítě, ne?“, zašeptal, než jeho hlava zmizela pod peřinou.
„Ano, … ale …takhle … oh, můj bože!“, chytla se pevně prostěradla.
Jeho hlava se vrátila zpátky z pod deky s brilantním úsměvem.
„Myslím, že takhle … se dítě … rozhodně … nedělá.“, chytala dech.
„Nechceš mi ukázat, jak?“, usmál se šibalsky.
„To si piš, že jo.“, přetočila ho pod sebe. „Tohle si jen tak snadno nevyžehlíš.“

*** JACK ***

Nakonec jsme se Sam usli vyčerpáním. Za ten rok jsme měli co dohánět. Její návrh mě skutečně překvapil, ale byl jsem rád. Myslím, že nastal čas, abych se stal zase otcem a tentokrát už nikdo nezabrání našemu společnému štěstí.
Nemohl jsem se ovšem zbavit myšlenek na ty zlé věci, které jsem prováděl jako Goa’uld. Thor mi slíbil, že to časem zmizí. Dal mi nějaké pilulky. Stačí je prý brát jednou denně a do týdne to bude pryč, i když podle toho, jak chutnají, by to mohlo zmizet hned.
Šel jsem se osprchovat a něco zakousnout, protože jsem měl pořádný hlad.
Něco jsem vyštrachal v ledničce. Nakonec jsem našel vajíčka a udělal jsem si je míchaná. Zrovna jsem dojídal poslední sousto, když se z ložnice ozval výkřik plný bolesti.
„Auuuuuu!“
„Sam!“, málem jsem se udusil a utíkal jsem rychle do ložnice.
Sam ležela na zemi a rukou si zadržovala krvácející ránu na břiše.
„Oh, můj bože.“, opatrně jsem ji zvedl a odnesl ji do obýváku na pohovku. Rána vypadala strašně. Nevěděl jsem, kdo jí to udělal, ale tohle bylo teď vedlejší. Sam začínala blednou a její dýchání bylo čím dál tím víc nepravidelnější.
„Sam, broučku, slyšíš mě?“
Sam nemohla chytit dech, za to se začala třást jako osika. Snažil jsem se zastavit krvácení, ale zranění bylo vážné. Vypadalo to na ránu od nože. A zatraceně ostrého. Ten, kdo to udělal,věděl zatraceně dobře, co dělá. Věděl jsem, že tohle dlouho nevydrží a na převoz do nemocnice zbývá málo času. Položil jsem pravou ruku na její břicho, abych to na chvíli ztlumil a druhou jsem se snažil nahmatat něco v lékárničce, co by zastavilo krvácení. Ani jsem si nevšiml, že moje ruka se Sam dělá divy. Tělem se mi rozlévalo divné teplo.
„Jacku?“, posadila se po chvíli, až jsem se vyděsil.
„Sam?!“, koukal jsem vyděšeně. Oddělal jsem svou zkrvavenou ruku z její rány a zjistil jsem, že její zranění je pryč. Koukala na mě stejně vyděšeně jako já na ni.
„Jacku? Ty … ty …“, ukazovala na mé ruce.
Vyléčil jsem ji. Ani nevím, jak, ale hodlal jsem to co nejdříve zjistit. Ovšem jedna věc byla ještě důležitější.

„Myslím si, Jacku, že ti zůstali některé schopnosti Antika.“, prohrabával Daniel poznámky v SGC.
„Jo, to je sice hezký, ale jak to?! Thor mě vrátil do původního stavu.“
„Odebral ti vědomosti, které zatěžovali tvůj mozek, ale protože máš vrozený antický gen, mohl sis ponechat některé schopnosti.“
„Někdo Sam málem zabil. Nehodlám teď zjišťovat, jak jsem ji uzdravil.“
„To je ale přesný opak toho, o čem jsme před chvílí mluvili.“
„Hele, nemám náladu se s tebou teď hádat. Někdo ji chtěl zabít, v jejím domě, v její posteli a v mé přítomnosti!“, začínal Jack rudnout.
„Dobře. Neslyšel jsi třeba nějaký přenos? Transport … cokoliv.“
„Nic.“
„Mohlo to být asghardské transportní zařízení. Tiché, ne moc nápadné..“, promluvil Teal’c.
„Jo a tolik světla od toho. Kdybychom byli v mém domě, nestalo by se to. Můj dům je odstíněný po tom, co se se mnou snažil provést Loki.“
„Proč by Asghardi chtěli zabít Sam?!“
„Ne jenom Asghardi mají tenhle způsob přenosu. Sarah ho používala taky.“
„Sarah? Myslíš Usireva?“
„Bývalého.“
„Napadá mě jediné jméno, ale tohle by neudělal.“, přidal se víc do debaty Teal’c.
„Máš na mysli Baala?“
„Ano.“
„ Zachránili jsme mu zadek a Země spadá pod smlouvu o Chráněných planetách.“, zakroutil hlavou Jack.
„Máš pravdu, Jacku, ale oni nás nemohou napadnout ani zničit. Zemi. Ovšem když se takhle přenesou, těžko to někdo zjistí. A navíc by se to mohlo zdát jako vloupání s pokusem o vraždu.“
„A kudma by se k ní dostal?!“
„To nevím.“
„Žádné otevřené okno nebo stopy po zápase. Normálně spala.“
„Copak naše senzory nezachytily nějakou loď?“
„Čekáme na zprávu ze satelitů.“
„Neviděla jsem útočníka.“, šla Sam nahoru po schodech.
„Lásko, říkal jsem ti, abys ještě zůstala na ošetřovně.“
„Jsem v pořádku, Jacku.“, přivítala ho polibkem.
„Sam, jak je vám?“
„Jack mě vyléčil. Teď už dobře.“
„Myslíme si, že Jack si ponechal některé schopnosti Antika.“
„Ale jak to, že se to projevilo až teď?“
„Hele, viděli jste seriál: Čarodějky? Fakt dobrej. Tři sestry, čarodějky. Jejich schopnosti se postupem let vyvíjeli.“
„Danieli, tohle není seriál.“, prskal kolem sebe Jack.
„Myslím, že na tom něco bude, Jacku.“, přikývla i Sam.
„Vy v tom jedete spolu?!“, odmítal si to Jack připustit.
„Je tu 50 % šance, že by jsi si některé z těch schopností nechal.“
„A to víš jak?“
„Když z tebe Tok’rové odstraní symbionta, máš jeho vzpomínky.“
„Proč mi to nikdo neřekl?!“
„Ovšem nikdy jsi nevěděl, jak je použít.“
„Nevím to do teďka.“
„Možná, že tvoje zoufalá touha zachránit Sam ti pomohla.“
„K ovládání goa’uldských technologií se do zařízení musí vložit také nějaký pocity.“
„Fajn, takže jsem nemusel studovat lékařskou fakultu a umím všechno vyléčit.“
„Dá se říct, že ano.“
„Fajn, ale teď ten hlavní problém: Někdo se pokusil zabít Sam.“, vrátil se Jack k hlavnímu tématu.
„Baala jsme zamítli.“
„V tom případě mě nenapadá nikdo.“
„Měl by?“
„Pro jistotu vyšlu SG-7 na K’Tau, aby se s Asghardy spojily jejich telefonem, jestli jim někdo nechybí a můj dům nechám hlídat.“, rozdával Jack rozkazy.
„Proč tvůj?“, řekli Danny a Sam zároveň.
„Protože můj dům je odstíněný, takže by dalšímu přenosu měl zabránit.“
„Nechám si k domu postavit hlídku.“
„Dobře. Přijedeme se za vámi podívat.“
„Fajn. Uvidíme se později.“
„Jasně.“

„Zlato, co to děláš?“, přišel Jack do kuchyně. „Hm, to krásně voní!“, políbil ji na krk.
„Vím, že máš rád králíka.“
„To je pravda.“, zajel jí rukama pod košili, pod kterou nic neměla. Sam až křečovitě sevřela vařečku, jak jí přejížděl rukama po celé vrchní části těla.
„Pane bože.“, vzdychla.
„Myslím, že ti nepomůže.“, zachraptěl. „Jsi mi oddána na milost nejméně další 3 dny.“
Sam začínalo být horko.
„Jak dlouho se ten králík bude dělat?“, zeptal se.
„Asi hodinu.“
„Ty víš, že mám rád králíka, ale nevíš o jedné věci, kterou miluji.“
„A je to jídlo?“
„Možná. Ty jsi totiž k sežrání.“
„Tak o tomhle už jsem někde slyšela, ale vůbec mi nevadí slyšet to znovu.“
„Jsi sexy, víš to?“
„Jenom, abych nebyla smrtelně sexy.“, usmála se.
„S tebou bych mohl i umřít.“
„Mám pocit, … že se stalo.“, zamyslela se na minutku.
„Jo, no, … ale to teď nebudeme řešit.“, blížili se k ložnici.
„Řeknu vám jen 3 slova. Chci vás, generále.“, zašeptala mu do ucha, než ho shodila na postel. Vzrušovalo ji, když mu vykala. „Myslel jste si, že dneska budete jediný, kdo si bude užívat?“, sundala svou košili. „Tak to jste se spletl, pane.“, sundala i tu jeho.
„Co chcete dělat, plukovníku?“, tvářil se vyděšeně.
„Vy to nevíte? Ale no tak, pane. Co váš šestý smysl?“
„Systém kolabuje.“
„Vy nevíte?“, sjela rukama k jeho spodní části, která reagovala podle očekávání. „Zdá se, že váš malý přítel to ví o něco lépe.“
„Teď už malý rozhodně není.“, procedil mezi zuby a snažil se ji přitáhnout k sobě.
„E! Nechte ty ruce tam!“, plácla ho přes ně a on je radši poslušně vrátil nazpět. „Víte, co se říká: Oko za oko, zub za zub. Nemyslete si. To ráno bylo dosti neférové.“
„Nechtěl jsem. K … čertu.“, zaklel, když Sam odhodila poslední kus jeho oblečení.
„Ale ano, chtěl. Chtěl jste to celou dobu. Znám vás. Tolik jste toužil dostat mě do vaší postele, jak jen to bylo možné.“
„To nepopírám.“
„Ani by jste neměl.“
„Musíte ovšem uznat … plukovníku, že … že …“, snažil se popadnout dech, ale nešlo to. Sam mělo jedinou mužskou zbraň ve svých rukou. A to do písmene.
„Že co, pane?“, koukala zvědavě a nevinně zároveň.
„Že jste to taky chtěla.“
„Milovat se s vámi? Ano. Prahla jsem po tom už od prvního okamžiku, kdy jsem vás spatřila. Copak vám nebyl jasný ten pohled, který jsem vám na konci porady poslala? Vypadal jste velice ochotně.“
„Provokovala jste už od první chvíle, co jste vešla.“
„Uznávám, ovšem to vás neodmlouvá.“, líbala ho na hrudi.
„Sam …“, vzdychl.
„Kdo vám dal povolení, aby jste mi tykal, pane?“
„Potřebuju tě. Hned teď.“
„Ukaž mi, jak moc.“, nechala ho převzít kontrolu. Okamžitě si s ní vyměnil pozici. „Miluju, když si mě takhle bereš. Jednáš mimo kontrolu.“
„Oh, a to jsi ještě nic nezažila.“

„Waltere, co se děje?“, přiběhl Daniel do řídící místnosti.
„Nepřijímám žádný identifikační kód.“
A najednou se celé SGC ponořilo do černočerné tmy.
„Ztratili jsme hlavní i záložní zdroj energie, ovšem brána je aktivní.“
„Myslím, že vím, co to je.“, přešel do prostoru s bránou. „Thore!“
„Zdravím, Danieli Jacksone.“
„Thore, jsem rád, že jsi přišel.“
„Dostal jsem víš vzkaz K’Tauzské síně moudrosti.“
„To vidím. Mohl by jsi, prosím se mnou jít do zasedačky?“
„Jistě.“, pokývl Thor a červí díra se uzavřela.
„Systémy opět nabíhají.“, hlásil seržant z řídící místnosti.
„Díky, Waltře.“

Sam a Jackem pak na chvilku usnuli.
Sam se probudila jako první. Chvíli se na Jack dívala. Ráda ho pozorovala, když spal. Klidně dýchal, nikam nespěchal, měl klidnou tvář a občas se i ve spaní usmíval. Ve spánku vypadal tak nevinně. Sam dalo práci se vymanit z jeho objetí, aby ho neprobudila. Jackova ruka sklouzla z jejího pasu a Sam opatrně vylezla z postele, hodila na sebe župan a šla do vany. Jack má ovšem lehké spaní. Jakmile Sam odešla, chyběla mu její přítomnost. Místo, kde ležela, bylo ještě teplé, takže poznal, že není dlouho pryč a když uslyšel, že se v koupelně napouští voda, tak poznal, co má v úmyslu. Tiše vyndal ze skříně svůj župan a šel za ní. Sam zastavila vodu a vlezla dovnitř. Parádně se tam uvolnila. Zavřela oči a relaxovala. Předtím stačila zapálit ještě pár vonných svíček, které měly fantastické aroma. I když ležela obličejem ke dveřím, tak si stejně nevšimla, že Jack stojí ve dveřích a na tváři má brilantní úsměv. Sam otevřela oči a rty se jí zkroutili do šibalského úsměvu.
„Nechtěla jsem tě vzbudit.“, nahodila starostlivý výraz.
„Nevzbudila jsi mě.“, sundal si župan a vklouzl do vody za ní.
„Myslela jsem, že už jsme dneska jednu koupel měli.“, posunula se, aby se mohl posadit za ni. Jack si ji pak přitáhl k sobě a zašeptal: „Možná.“

„Někdo se Sam pokusil zabít. V jejím domě, který není odstíněný. Jack si myslí, že to mohl být asghardský transportní přenos, protože nic neslyšel.“
„Nepostrádáme žádnou loď ani Asgharda.“
„Neříkám, že to byli Asghardi.“
„Předpokládám, že O’Neill hrozně zuřil.“
„Ani nevíte, jak. Ovšem přišli jsme na to, že Jack má stále antické léčící schopnosti.“
„Ano. Při vrácení jeho vědomí tu byla možnost, že si i něco ponechá. Bohužel byla tak mizivá, že jsme se o ní radši nezmiňovali.“
„Ale stalo se.“
„Ano.“
„Nevíte ještě o někom, kdo by ovládal asghardský přenos?“
„Goa’uldi získali díky válkám s Replikátory některé naše technologie. Je velká šance, že to mohl být nějaký Goa’uld.“
„To není dobrá zpráva.“
„Vskutku ne. Je mi líto, ale nemohu nějak pomoci. Mohu jen posílit signál v satelitu, který detekuje cizí lodě na dráze vaší planety, ale to je vše.“
„Díky, Thore. Myslím, že by to mohlo trochu pomoci.“
„Řekněte O’Neillovi, že své schopnosti může i rozvíjet. Ale ať u nich nepřemýšlí. Nechte ho, aby se vedl pouze citem. Kdyby ho do toho někdo nutil, mohlo by to mít katastrofické účinky.“
„Budu si to pamatovat.“

„Co kdybych ti řekl, že jsem na dnešek zamluvil stůl u McClariho?“
„Vážně?!“, vykulila Sam oči.
„Jistě. Je totiž 7 večer a mám hlad. Pořádnej.“
„Na kdy?“
„Na osmou.“
„To je ale za hodinu!“, vyděsila se.
„Ano.“
„Nestihnu se upravit!“, vykřikla vyděšeně. Jackovi se jen protočily panenky.

„Sam …“, klepal si Jack na hodinky. „Je 19:45 hod.“
„Už jdu.“, ozvalo se z vrchu.
Jack si dole něco broukal, když se Sam objevila na schodech.
„Oh, … páni!“, žasl. „Tak po tomhle se mi stýskalo.“, přitáhl si ji k sobě do vášnivého polibku. „Vypadáš báječně, miláčku.“
„Ty taky. Pojedeme?“
„Jistě.“

„Teal’cku, máš něco?“
„V té době, kdy byla napadena podplukovník Carterová na oběžné dráze Země nebyla žádná loď.“, díval se T na zprávu z NASA.
„Zkusíme něco. Ehm … chci vidět telemetrické údaje z doby, kdy tady probíhala bitva se Serapisem.“
„Musíme si důkladně projít ten videozáznam. Muselo nám něco ujít.“

„Bylo to výborné, Jacku.“
„Jsem rád, že ti chutnalo. Doporučil mi tu to Daniel.“, pohladil jí ruku.
„Vážně?!“
„Jo, byl tady se Sarah.“
„Má vkus.“
„Půjdeš si zatančit?“
„Ráda.“, usmála se a nechala Jacka vést ji na parket.

I must be crazy now
Maybe I dream too much
But when I think of you
I long to feel your touch

„Musím být blázen. Možná moc sním, ale když na tebe myslím, dlouho cítím, jak jsi se mě dotýkal.“, šeptala mu Sam slova písně, když se houpali v pomalém rytmu.

To whisper in your ear
Words that are old as time
Words only you would hear
If you only you were mine

I wish I could go back to the very first day I saw you
Should’ve made my move when you looked in my eyes
´Cause by now I know that you’d feel the way that I do
And I’d whisper these words as you’d lie here by my side

I love you
Please say you love me too, these three words
And I promise you that we will always be together
Till the end of time

So today, I finally find the courage deep inside
Just to walk right up your door
But my body can’t move when I finally get to it
Just like a thousand times before
Then without a word he handed me this letter
Read I hope this finds the way into your heart , it sayd

I love you
Please say you love me too, these three words
They could change out lives forever
And I promise you that we will always be together
Till the end of times

Well maybe I, I need a little love, yeah
And maybe I, I need a little care
And maybe I, maybe you, maybe you, maybe you
Oh, you need somebody just to hold
If you do, just reach out and I’ll be there

I love you
Please say you love me too,
Please say you love me too these three words
And I promise you that we will always be together
Till the end of time

Oh, I love you, please say you love me too
Please, please say you love me too
Till the end of time, my baby
Together, together, forever
Till end of time I love you
I will be your light
Shining bright
Shining through your eyes
My baby

„Miluji tě. Prosím, řekni mi, že mě miluješ taky.“, zašeptal jí.
„Nemusíš prosit. Taky tě miluju a ty to víš.“
„Já vím.“
„Víš, pokaždé, když jsem s tebou a hrají nějakou píseň, kdekoliv, jakoukoliv, tak mám pocit, že hrajou jenom o nás.“
„Je to možné.“
„S tebou je všechno možné.“, políbila ho.
„Fotku?“, ozvalo se jim za zády.
„Jistě.“, usmáli se oba dva.
„Budete si k tomu přát i nějaké pozadí?“
„Proč ne?“, kývli.
„Výborně. Za chvíli jsem zpátky.“, usmál se fotograf a zmizel.
„Tak to bude zajímavý.“, podívala se Sam zvědavě na svého snoubence.
„Hm.“
„Tááák a je to.“, vrátil se fotograf.
„Díky. Co jsem dlužný?“, vytahoval Jack peněženku.
„Nic, nic. To platí podnik.“
„Když to říkáte.“, usmál se Jack a podívali se se Sam na fotografii.
„Je krásná.“
„Ty jsi krásná.“, políbil ji na spánek.
„Jacku …“, usmála se a pusu mu vrátila.
„Necháme si ji zasklít.“
„Naše první fotka. Oficiální.“
„Tady, podívej se.“, ukázal Daniel na obrazovku počítače. „Když ničíme Serapisovu flotilu, odlétají z jeho mateřské lodě dvě lodě. V jedné je Jack, to je tahle, antická a ta druhá je …“
„Ha’tak. Odlétá z místa bitvy.“
„Byl tady celou tu dobu.“
„Ano.“
„Ale Ha’tak přece nemá kruhy nebo tak něco, nebo jo?“
„Nemá. Ovšem může se maskovat.“
„Ne.“
„Ale ano, Danieli Jacksone. Goa’uldi už takovou technologii vyvinuli.“
„Proč nám to nikdo neřekl?!“
„O’Neill to ví. Zdá se, že Ha’tak vstoupil do atmosféry planety hned po tom, co Thor zaznamenal antickou loď. Možná se O’Neill nechal nalézt schválně. Serapis obětoval vlastní život, aby mohla Carterová zemřít.“
„Měli to celou dobu naplánované. Pro Serapise bylo nejdůležitější zabít Sam, protože věděl, že když to udělá, v Jackovi by se všechno zlomilo a bylo by jednodušší ho naplno ovládnout. Už tenkrát měl skoro všechno jeho sebeovládání pod kontrolou. A protože Jack věděl, co asi uděláme, udělal i náhradní plán. Zřejmě ji chtěl zabít sám, aby si to Jack vyčítal do konce života a nebránil mu zabíjet.“
„Neřekl nám pravdu.“
„Oh, můj bože!“, vykřikl Daniel a utíkal do šaten.
„Co se děje, Danieli Jacksone?“
„Serapis, je stále naživu.“
„To není možné.“
„Thor říkal, že když odstraňoval z Jackova mozku antické vědomosti, tak tam byla šance, sice jen malá, ale byla, že si něco z toho ponechá. Jack měl Serapisovi vzpomínky, což bylo normální, ale co když Serapis přežil?“
„Jako kdysi Anúbis?“
„Ano. Jeho duch stále přetrvává, ovšem asi se nemůže přemisťovat z těla do těla. Možná se Serapis naučil také, jak se povznést, ale ještě nedosáhl takového úrovně jako Anúbis.“
„Možné to je.“
„Jack bere prášky, aby zapomněl. Možná, že zapomene. Jeho vzpomínky budou pryč, ovšem …“
„Pokud máš pravdu, Danieli Jacksone, je podplukovník ve vážném nebezpečí.“
„Neublíží jí, dokud se nebude cítit v ohrožení.“
„Co když ale nemáme pravdu?“
„Pak to brzy zjistíme.“
„Waltere?“, křičel Daniel, když utíkali k výtahu.
„Pane?“
„Okamžitě kontaktujte generála Hammonda a řekněte mu, ať se podívá na záznam se Serapisem. 12 minuta a ať okamžitě zahájí pátrání. My vyřídíme Jacka. A kontaktujte Thora. Ať okamžitě přiletí k Jackovu domu.“
„Cože?!“, stál jako opařený.
„Udělejte to. Hned.“, stačil ještě říct, než se dveře výtahu zavřely.
„Ano, pane.“

„Konečně doma.“, zabouchl Jack dveře od jeho domu.
„Pojď sem ke mně.“, přitáhla si ho a začala z něho stahovat sako.
Za chvíli měla oblečení dole i ona a to ještě nebyli ani v obýváku.
„Jacku!“, klepal jim někdo na dveře. „Jacku!“, bušil Daniel.
Jack rozčileně vběhl do ložnice pro župan a otevřel dveře. Sam se objevila hned za ním. Daniel a Teal’c vběhli do jeho domu a mířili na něho zat’naktelem a 9.
„Danieli! Teal’cku! Co to má k čertu znamenat?!?!?!?“, vykřikla vyděšeně Sam.
„Odstupte od O’Neilla, podplukovníku.“
„Cože?!“, podívali se na sebe vyděšeně.
„Odstupte od něho, Sam, hned!“
„Je to Goa’uld!“
„To je absurdní!“
„Danieli, vy nejste v pořádku!“
„Odstupte od něho. Hned!“
Daniel chytl Sam za ruku a přitáhl ji k nim.
„Sam!“, chytl po ní Jack.
„Stůj!“, namířili na něho zbraněmi. Před dům se mezitím transportoval Thor.
Jack dal ruce nad hlavu a chladně se usmál. Sam se až vyděsila. Takový úsměv u něj nikdy neviděla. Tohle nebyl on.
„Jacku?“, špitla.
„Jak jste na to přišli?“, zeptal se. Nemluvil ani goa’uldským hlasem, ani mu nesvítili oči. Přesto to nebyl on.
„Procházeli jsme si videozáznamy a viděli jsme dvě lodě, které unikli z mateřské než byla zničena.“
„Chytré.“
„Vítej, Thore. Doufám, že jsi o všem informován.“, otočil se Daniel ke dveřím.
„Ano. Nevím, jak se to stalo.“
„Oklamal nás.“
Sam skoro brečela. Celou tu dobu, co byl s ní byl, někdo jiný.
„Přenesu ho na svou loď. Tentokrát už nám nic neunikne.“
„Díky. Teal’cku, běž s nimi. Pro všechny případy.“
„Ano.“, přenesl ho Thor i s Jackem na loď.
Danielovi začal zvonit mobil. „Jackson.“
„Doktore Jacksone, generál Hammond objevil blízko Antarktidy Ha’tak a Serapisova 1. muže. Všechno už je v pořádku. Oblast byla zajištěna.“
„Díky, Waltere.“, položil mobil a posadil se na pohovku vedle Sam. „Sam …“, chtěl ji nějak utěšit, ale neměl slov. Sam ho s pláčem objala.
„Celou dobu, co byl se mnou byl … byl …“
„Já vím. Bude to v pořádku.“

„Hotovo.“, skončil Thor proces.
„Jste si jistý, že je to skutečně pryč?“
„Ano. Odstranil jsem všechny antické vědomosti a zbytek Serapise. Nyní vás vrátím na Zemi. Pokud dobral ty prášky, už by si neměl nic pamatovat.“
„Myslím, že ještě ne.“
„Tak v brzké době na to zapomene, ale nyní na něho ještě dávejte pozor. Serapis nad ním převzal kontrolu sice jen na krátké okamžiky, ale bylo to děsivé a teď se to dozví.“
„Jistě.“

„Sam, musím teď na chvíli pryč. Generál Hammond je venku. Nechám vás tady na chvíli samotnou, ano?“, pustil ji neochotně Daniel. Sam tiše přikývla a on odešel. Chvíli se za ním dívala, než zmizel ve dveřích. Potom se smutně rozhlídla po jeho domě, doťapkala ke skříni, kde našla koláž, kterou jí Jack dal, když měla svátek. Moc ráda se na to dívala. Teď na to koukala se slzami v očích. Nemohla uvěřit, že by jí tenhle muž, tenhle muž, kterého vždycky milovala, že by jí lhal. Věděla, že to není jeho chyba, že o tom snad ani nevěděl, ale … podvedl ji. Celou dobu, co s ní byl, co byli na večeři, ve vaně, v posteli, u ní doma, jí lhal. Zachránil jí život, ano, ale díky němu o něj taky málem přišla.
„Vím, že jsi o tom nevěděl, Jacku. Věřím ti. Nechtěl jsi to udělat. Nemohl jsi.“, přitiskla k sobě koláž a rozbrečela se.
„Sam?“, vrátil se Daniel do domu. „Nechám vás teď tady. Zítra ráno se uvidíme v SGC. Doufám, že přijedete.“
„Ano.“, kývla.
„Dobrou noc.“
„Dobrou.“

*** SAMANTHA ***

Klidně si odešel, jako by se nic nestalo. Jak může být Daniel tak bezcitný?! Vtrhne nám do bytu, řekne Jackovi, že je Goa’uld, potom ho Thor přenese na svou loď a už ho neuvidím.
„Všechno bude v pořádku, nebojte se, uvidíme se zítra ráno v práci.“
Copak to bere jako samozřejmost?! Uvědomil si vůbec, co právě udělal?! Je fakt, že utěšit jsem od něho zrovna nepotřebovala, ale nějaké vysvětlení mi podat mohl. Nejradši bych ho teď za to nakopala.
A Jack! Když byl Serapis, chtěl mě zabít. Vlastně celou dobu byl Serapis. Ale na něho se nezlobím. A nikdy bych nemohla. On za to nemůže. Ano, lhal mi, ale nebyl to on a nedělal to s úmyslem zabít mě nebo mi ublížit. Nebo ano? Já už vlastně nevím, co si o tom mám myslet. Jedno moje tvrzení vyvrací druhé. Já to snad do zítřka nevydržím! Chci vědět všechno!

Druhý den nasedla Sam do auta a jela do SGC. Jacka i přes to, že z něho Thor, tentokrát už doopravdy všechno odstranil, drželi v cele. To ale Sam nevěděla. Šla rovnou do zasedačky, kde čekal T, Daniel a generál Hammond.
„Generále.“, objala ho.
„Sam, je mi to líto.“
„Co? Že mi včera vtrhli do bytu, řekli mi, že můj snoubenec je Goa’uld, pak ho přenesli pryč a mě nechali na okraji zhroucení?“
Generál neměl slov. Čekal něco jako: „Mně taky, pane. Jak se to stalo?“, ale tohle ne.
„Tak.“, sedla si na hlavní židli. „Poví mi teď konečně někdo, co se včera stalo nebo mi to ušlo? Mám snad čekat další přepadovku? Chci vysvětlení, okamžitě. Večer jste odešel jako by nic, tak doufám, že to bylo proto, že jste ještě neměl pohromadě všechny informace. Dneska už je doufám máte. Když ne, tak si mě nepřejte.“
Všichni na ni hleděli s otevřenou pusou. Tohle byla TA PODPLUKOVNÍK CARTEROVÁ, která velela SGC. A zrovna se hodně zlobila.
„Ehm … no …“, snažil se ze sebe něco dostat Daniel. „Včera jsme s Teal’ckem pátrali, kdo by vás mohl chtít zabít a objevili jsme další loď, která unikla před zničením Serapisovi flotily. Byl v něm Serapisův 1. muž, který měl za úkol vás zabít. Nařídil mu to Serapis. Jack o tom nevěděl. Celou dobu bojoval s tím, aby nad ním nepřevzal plnou kontrolu. Jack si ty věci pamatuje, včera se mu to po odstranění Serapise a antických schopností všechno zjevilo. Teď bere prášky, aby zapomněl, ale byl to pro něj strašný šok, když si uvědomil, co vám chtěl udělat. Generál Hammond včera dopadl 1. muže a Jack je teď pro jistotu ještě zavřený … teda … je na ošetřovně. Jack si z doby, co nad ním Serapis převzal, nic nepamatuje, stejně jako my, když v nás byl Anúbis.“
„Jak jste se to dozvěděli?! To přece nedává žádný smysl.“
„Když jsme zahlédli tu druhou loď, uvědomili jsme si, že mezi tím musí být nějaká spojitost. Serapis naplánoval plán B, kdyby se mu nepodařilo zabít vás osobně. Jack byl stále silný. Vzdoroval Serapisovi, tak jako kdysi Sha’ra Clorelovi. Serapis si myslel, že když vás zabije a Jack to uvidí, že se v něm všechno zlomí a bude jednodušší s ním manipulovat. Byl dokonce tak chytrý, že počítal s tím, že ho chytíme. Asi se naučil, jak se povznést, ale nedokončil to. To by možná vysvětlovalo, proč se ukázal až po roce. Snažil se povznést se nebo se snažil dosáhnout takové úrovně, abychom ho z Jacka neodstranili napoprvé. Plánoval to už od začátku. Když ho Thor chytil, jeho 1. muž poznal, že může nepozorovatelně proniknout do naší atmosféry. Schoval se tady a sledoval vás.“
„Podcenili jsme to.“
„Takže už je všechno v pořádku?“
„Ano. Pokud by jste chtěla jít za Jackem, tak …“
„Půjdu tam.“
„Půjdu s vámi. Je dosti otřesený těmi událostmi. Sám vydal rozkaz, aby vás zabil. Pořád si vyčítá, že není dost silný, aby vás ochránil. Mumlal si to celý večer. Vůbec nespal.“, zvedal se Daniel zároveň s ní ze židle. „Zlobíte se na něho?“
„Nemohl za to. Ani to nevěděl. Chtěl mě zabít Serapis, ne on.“
„To je pravda, ale necítíte se divně, že celou dobu s vámi byl někdo jiný?“
„Celou dobu se mnou byl on. Mluvil on, líbal on … pořád to byl on. Serapis v něm jen přežíval, ale neovládal ho.“
A to už dorazili k ošetřovně.
„Počkejte tady, chvíli. Včera se z toho zhroutil. Říkal, že ho už nikdy nebudete chtít vidět.“
„To není pravda.“
„On ví, že vás muselo hodně bolet, že vlastně celou dobu byl někdo jiný, i když se to nijak neprojevilo. Ovšem ho to bolí mnohem víc, protože si klade za vinu, že vás obelhával a že nepoznal, že je někdo jiný. Bolí ho to za dva.“
„Když jsme měli na základně Anúbise, nikdo z nás to taky nepoznal.“
„To je pravda, ale znáte Jacka. Jdu se na něho podívat.“
„Dobře. Počkám tady.“
„Fajn.“, vešel Danny na ošetřovnu a přešel k zadní posteli. „Jacku?“
„Danieli?“, zeptal se, ale neotočil se.
„Jak ti je?“
„Zle.“
„Chceš nějaký prášky? Doktorka je …“
„Myslíš, že má něco na zlomené srdce?“
„Jacku, zlomené srdce má jenom ten, koho opustí nebo podvede jeho druh.“
„Ano, podvede. To se přesně stalo. Podvedl jsem ji.“
„Jacku, nevěděl jsi to.“
„Měl jsem to poznat.“
„Když v tobě, ve mně nebo v Sam byl Anúbis, takys to nepoznal.“
„Tohle je něco jiného.“
„Ne, není.“
„Danieli!“, otočil se a prudce se posadil.
„Jacku?“, koukal na něho zvědavě.
„Možná máš pravdu, ale pochybuji, že mi tohle někdy odpustí. Chápeš, řekl jsem, aby ji zabil. Chtěl jsem ji nejdřív zabít sám. Mohl jsem to vlastně udělat kdykoli, když jsem byl s ní.“
„Ale neudělal jsi to. Byl jsi silný.“
„To ale nemění nic na tom, že mě už asi nikdy nebude chtít vidět za to, co jsem přikázal.“
„Co přikázal Serapis.“
„Ano.“
„Sam ti nic nevyčítá. Ze začátku byla trochu naštvaná, ale ne na tebe.“
„Myslím, že mi nemůže přijít ani na jméno.“
„Bože, Jacku!“, zatřásl s ním. „Ona by tě milovala, i kdyby nevím co.“
„Myslíš?“
„Vím to. Protože mi to řekla.“, usmál se. „A jsem si jistý, že by to kdykoliv zopakovala.“, odešel.
„Tím si nejsem tak jistý.“, zamumlal Jack a chtěl se přetočit zpátky ke zdi, když v tom se ozval hlas ze dveří, jako tenkrát, když ji viděl poprvé.
„Já ano.“, přešla k němu. „Miluju tě a nic na světě to nezmění.“, sedla si na kraj jeho postele, takže si teď koukali z očí do očí. Jack nevěděl, co říct.
„I přes to, že jsem tě chtěl zabít, mi odpouštíš?“
„To jsi nebyl ty. Jinak by jsi to už dávno udělal. Neklaď si to za vinu. V podstatě se nic nestalo.“
„Ale mohlo.“
„Ale nestalo.“
„Nechybělo k tomu moc.“
„Neudělal jsi to.“
„Chtěl jsem tě zabít.“
„Serapis.“
„Byl pořád ve mně.“
„Ale nijak tě neovlivňoval.“
„Co když bych ale …“
„Jacku!“
„Sam?“
„Přestaň.“, dloubla do něho, aby už s touhle slovní potyčkou přestali. „Řekla jsem ti to už stokrát a řeknu to klidně ještě tisíckrát. Miluju tě, ať se stane cokoliv.“
„Taky tě miluju, Sam.“, políbil ji. „Nechtěl jsem ti ublížit. Nikdy.“
„Já vím.“

O čtyři měsíce později:

„Sam, vypadáte nádherně.“, přivítal generál Hammond Sam, když šla po schodech dolů.
Svatba se konala v jednom z nejlepších hotelů ve Washingtonu. Sam a Jackem chtěli něco skromnějšího, ale protože na svatbu byl pozvaný i pan prezident, který šel Jackovi za svědka, měli celý hotel pro sebe. Byli sotva hodinu svoji. Sam na sobě měla nádherné bílé šaty se závojem.
„Děkuji.“
„Vím, že jsem vám to dneska řekl už nejmíň 100x, ovšem takovou krásnou nevěstu jsem ještě neviděl.“
„Mně to vůbec nevadí slyšet znovu.“, začervenala se.
„Kde máte manžela?“
„Někde tady pobíhá. Skoro jsem ho neviděla. Chtěla jsem mu něco říct, ale utekl mi.“
„Tak brzo?“, zasmál se Hammond a vedl ji do sálu, kde hrála příjemná hudba. Někteří tancovali, jiný popíjeli, jedli a povídali si. Většina z nich ale přeci jen tancovala.
„Jo.“, usmála se. Zahlédla Jacka na druhé straně sálu, jak se baví s panem prezidentem. Vypadalo to, že Jack by nejradši někam šel, ale prezident ho nechtěl pustit. Když Jack zvedl hlavu, uviděl Sam, jak naklonila hlavu na pravou stranu, dala si ruce v bok a zvedla ramena. Pohled mu naznačoval: „No kde pořád jsi?“
Jack jí poslal pohled stylu: „Já za to nemůžu.“
Prezident si všiml, že se Jack dívá jinam a když zaostřil poměrně naštvanou Sam, radši ho propustil. Daniel, který stál na pódiu a viděl ty dva, jak se k sobě pomalu přibližují, chopil se mikrofonu a řekl: „Prosím o pozornost! Právě zahajuji tanec pro novomanžele!“
To už k sobě mezitím Jack se Sam došli.
„Kde jste byl, pane O’Neille?“, snažila se udržet vážnou tvář.
„Zdrželi mě hosté.“
„Tak jste jim měl říct, že jestli se zdržíte, bude se paní O’Neillová moc zlobit.“
„Já vím. Odpustí mi to?“
„To se uvidí. Čím si to hodláte vyžehlit?“
„Můžu vás požádat o tanec?“
„Můžete.“
„A budete tancovat?“
„Budu.“
„To je fajn.“, přitáhl si ji k sobě.
„Hele, lidi. Nevěděli jsme, jakou vám máme zahrát píseň, tak jsem tady něco vyhrabal. Připadalo mi to jako o vás, tak tady to máte.“, vzal Daniel mikrofon, tentokrát trochu nesměle. Všechny svým výstupem rozesmál. Sarah už si tam pro něho raději šla.
Daniel vybral vskutku dobře. Tuhle písničku poslouchali poprvé, když spolu jeli na ryby.

Tell him
Tell him that the sun and moon
Rise in his eyes
Reach out to him
And whisper
Tender words so soft and sweet
Hold him close to feel his heart beat
Love will be the gift you give yourself

„Jacku?“
„Ano?“, podíval se na ni.
„Chci ti něco říct.“
„Poslouchám. Je to důležitý?“
„Ano.“
„Tak povídej.“
Sam místo mluvení vzala jeho pravou ruku a položila ji sobě na břicho. Jack nechápal.
„Co je?“, oddělal ruku. „Máš to tam špinavý? Víš, kolik bude stát čistírna?“
„Ne.“, zasmála se.
„Tak co je? Táhnou tě ty šaty? Uvědom si, že jsme na naší svatbě a že je z tebe nemůžu hned sundat, takže …“
„Asi budeme muset koupit dupačky.“, podívala se na něho a oči jí jen zářily.
„Dupačky Na co dup …?“, nechápal. Pak se na jeho tváři objevil vítězný úsměv. „Miluju miminka. A miluju naše miminko.“, políbil ji.
„Miminka.“, opravila ho.
„Co?“, zarazil se.
„Budou to dvojčata.“
„Dvojčata?!“
„Jo.“
„Chci holčičky!“
„Jak chceš. Udělal sis to sám.“
„Ha, ha. Myslím, že jsi u toho taky byla.“
„Myslíš?“
„Jak dlouho to víš?“
„3 týdny.“
„Já jsem věděl, že ten můj kancelářskej stůl je něčím výjimečný.“
„Jacku!“

Never let him go