Nebyl to pošetilý výlet na tu planetu. Ať se to líbilo nebo ne, každý měl čas na reflexi.
I Daniel.
Je to poprvé, co Jack vypadá staře.
Jasně, když jsem se s ním setkal poprvé, byl asi o dvanáct let starší než já a taky panovačný. Ale nikdy jsem o něm nepřemýšlel jako o starém. Ani když přehoupl padesátku, jeho staré vtipy tu byly pořád. A když začal s prací v kanceláři, no byl to pořád ten stejný Jack, připravený na všechno a ochotný udělat s námi cokoliv.
Ale tyhle poslední dva dny opravdu vypadá staře. Nejen jeho tvář a tělo, ale také jeho duše. A myslím, že z tohohle jsem měl největší obavy. Někde jsem četl, že lidé pod vlivem velkého stresu mohou utrpět dočasně, ale skutečné poškození srdečního svalu, nazývá se to kardiomyopatie. Jestli je to pravda, tak Jack je hlavní kandidát. Bůh ví, že mu to zlomilo srdce. A hjá jen mohu doufat, že smrt Sam ho nezlomí.
Najednou z něj čiší prázdnota. Vím to, protože i já jsem to zažil. Ztráta Sha´re mne uvrhla do prázdnoty. Měl jsem důvod a přátele, kteří mi pomohli tuto ztrátu přežít. Ale bojím se, že on potřebuje víc. Potřebuje Sam.
Vím, že trval na tom, vrátit se na tu planetu, aby to viděl osobně. Neexistuje možnost, že by to akceptoval od někoho jiného, informaci z druhé ruky. Musím přiznat, že se na to, co tam najdeme, netěším
Už jsme to zažili. Když byla zničena základna Alfa pro Zemi, přišli jsme tam hledat ty, kteří přežili. I Sam byla pohřešovaná. Jak už Jack připomněl, tenkrát přežila. Měl pravdu. Uměla se dostat z těžkých situací. Vlastně my všichni. Ale stejně si nemůžu pomoct, že tentokrát je to jiné. Tentokrát neutíkala z tohoto nebezpečného místa, byla přímo v jeho epicentru, když došlo k výbuchu. Viděli jsme to. Jack to taky viděl. Jen ho to všechno ještě víc ranní a bude
zklamaný. Ale nikdo mu tohle neřekne. Potřebuje na to přijít sám.
Teal´c i já tu pro něj, pokud bude potřebovat pomoc, budeme.
*********************************************

Jack svému týmu připomněl, jak Sam přežila zničení jiné základny Alfa, byly to skoro čtyři roky. Řekl jim, že je to jako deja vu. Tehdy přežila, proč by neměli věřit, že to zvládla i tentokrát?
Ale ani Jack se neodvážil na tohle odpovědět sám sobě. Dokázal vyjmenovat hromadu rozumných důvodů, proč nemohla přežít, ale také stejnou řadu možností, které nabízely naději.
Vzal si s sebou Daniela, Teal´ca a Shepparda, aby to tu prověřili. Sheppard slíbil, že požádá o další pomoc, pokud to bude situace vyžadovat. Jack – voják ale pochyboval, že to bude potřeba. Jack – manžel se upnul k tomu, že jejich úsilí to změní.
Přistáli asi míli od místa, kde došlo k výbuchu. I odtud byl vidět evidentně obrovský rozsah destrukce. Ve vzduchu byl cítit nezaměnitelný pach sežehnutého kovu a nepochybný pach smrti. Stromy byly ohořelé. A tam, kde dřív byly rostliny a zvířata, nebylo nic, jen spálená země.
Trvalo to několik minut, než se dostali k onomu místu. A za těchto několik minut cítil Jack, jak ho naděje postupně opouští. Sam byla přímo v jeho centru. Nemělo to smysl hledat dál, než kde přistáli. Nebylo možné, aby tak blízko tomu výbuchu něco přežilo. Ale stejně šli pořád dál, trval na tom, aby jeho tým hledal jakoukoliv známku toho, že přežila. Ale nebylo tu nic. Stejné to bylo i v místě, kde dřív byla základna. Nic tam nebylo, vlastně ještě méně než nic. Vypadalo to tam, jako kdyby tam nikdy nic postavené nebylo. Všechno se okamžitě vypařilo. Jeho přátelé mu pomáhali, šli s ním, dokonce prohledávali popel, který tu zůstal. Daniel odebral i vzorky půdy a popela. Nic tu nebylo. Senzory nelhaly. Žádný život tu nezůstal. Byl blázen, když si myslel něco jiného.
Tahle planeta, stejně jako jeho srdce, byla prázdná. Život tu skončil. A přestože byl Jack znepokojený, skončilo to i pro něj.

*******************************************************

Jejich tým se vracel zpátky na Atlantis v tichosti. Nikdo nevěděl, co by měl říct, takže tihle muži, kteří společně viděli víc než smrt, neříkali nic. Ale jakmile prošli bránou a opustili loď, změnilo se to.
„Uvidíme se ráno,“ řekl Jack. „Mám něco na práci.“
Daniel a Teal´c se na sebe podívali. A Sheppard promluvil.
„Pane, myslím, že bychom o tom měli říct ostatním,“ navrhl.
„Jsem si jistý, že vy to zvládnete, plukovníku,“ řekl Jack. „Bude tu vzpomínkový obřad, že?“
„Samozřejmě,“ odpověděl mu Sheppard. „Budeme tam, kdykoliv budete připravený, pane.“
„Zítra, v poledne,“ řekl Jack. „Řekněte to svým lidem.“
A odešel.
A přestože byl Sheppard rychlým odchodem generála překvapený, Daniel a Teal´c mu úplně rozuměli. Jack O´Neill nebyl mužem, který své emoce ukazuje na veřejnosti a tyhle pocity bylo těžké skrývat tak dlouho. Nakonec se Teal´c vydal za ním, věděl, kde ho najde. Dal mu nějaký čas na to, aby mohl být sám, ale potom se ujistil, že jeho přítel budeme mít podporu, kterou potřebuje.
****************************************************************

Ten unavený a slabý hlas se snažil co nejvíc komunikovat s tím, kdo mu byl na blízku. Nevěděla s kým je tu společně uvězněna, jenom prostě doufala, že je to přítel. Jeho hlas zněl jako hlas člověka. Ale v černé temnotě jejího zámotku, neměla stejně kam utéct. Všechno, co věděla, bylo, že hlas patří bytosti s dvěma hlavami nebo ještě něčemu horšímu, Wraithovi.
„Prosím, pusťte mě odtud,“ prosila.
„Lituji, ale to udělat nemůžu, madam,“ slyšela jeho zdvořilou odpověď.
„Přestože tohle místo vypadá jako pusté, sledují nás.“

*************************************
Prázdnota …………………… i jeho žaludek byl prázdný, asi by měl mít hlad. Ale na jídlo teď neměl chuť.
Viděl to. Viděl tu základnu z blízka a osobně. Byl to zřejmě místo, kde Sam zemřela.
Na to tedy nikdy nezapomene.
A teď stál před ubikací své manželky, zhluboka se nadechl, snažil se zklidnit svoje myšlenky, než otevře.
To, co tam najde, bude část toho, co pro něho a ostatní, které milovala, zanechala.
A i když to bude hodně těžké, nikomu by tohle nepřenechal a bylo by jedno, že by to byl přítel. Dnes v noci udělá všechno, co může zvládnout. Zítra, až bude po vzpomínkovém obřadu, mu Teal´c a Daniel pomůžou se zbytkem. A byl si jistý, že i Mitchell bude chtít pomoct.
Na jeho žádost už Sheppard přinesl z její pracovny všechny její osobní věci, hlavně fotografie v rámečcích, které jí tu měly připomínat domov. Cassie, Jacob, Daniel, Teal´c a samozřejmě oni dva při rybaření. Tak tyhle vzpomínky Jacka přivítaly, když vešel do jejího pokoje. Tohle byly hezké vzpomínky.
Být v pokoji, který jí patřil, bylo jako být s ní. Skoro po roce, co tu byla, byl její pokoj zařízen tak, jak se to líbilo jí, věci které ji připomínaly. Její vůně tu stále byla cítit. Kdyby nevěděl, že je to jinak, tak by čekal, že každou chvíli Sam vejde dveřmi dovnitř.
Ale tohle se nestane. A to nejlepší, co nastane, bude, že tu pro něj na svém osobním laptopu nechala zprávu. Tam, co zaznamenávala své nejosobnější myšlenky a pocity. Bylo to tam a čekalo to jen na něho. Ale teď ještě ne, ještě na to nebyl připravený.
Zatím tuhle poslední zprávu odsunul. Ztěžka se posadil na kraj postele. A tehdy byl jeho pohled přitahován k jejímu nočnímu stolku. A tady našel svou fotografii v době šťastnějších dnů. A znovu se mu vybavily další vzpomínky.
Vypadal jsem tak mladě. Spokojeně, asi jsem díval na ni, když ho fotili. To, že jsem v těch dnech viděl její tvář, mě činilo spokojeným. A ona byla tak mladá a tak nevinná. Neznala tu krutost světa, široce otevřenýma očima a s nadšením hleděla do života, aby ho prozkoumala. Aniž by to věděla, vdechla do něho zpátky život.
Muselo to být vyfoceno hned po té, co přivedli Cassie z planety Hanka. Byl to jeden z těch šťastných momentů. Byli jsme všichni spolu, uvolnění, v bezpečí, v parku s houpačkami a malým dítětem a psem, žádné nebezpečí na dohled. Před jedenácti lety, bylo tak všechno jiné. Nyní je Cassie dospělá, pes tu již dávno není, já mám šedivé vlasy a Sam … Sam … už tu s námi taky není.
Je pryč …nejsem si jistý, že si tohle můžu přiznat. Nemám žádné důkazy o tom, abych o její smrti pochyboval, ale odmítat to, je sakra úžasná věc.
Sam …. už teď mi tak moc chybíš. Nedokážu si představit život bez tebe.

Najednou měl vlhké oči. A potom se bez rozmyšlení natáhl k jejímu laptopu. Jak bolestné to může být, zoufale potřeboval slyšet její hlas, vidět její tvář, ještě jednou naposled.
Věděl, že si to bude přehrávat stále dokola. Věděl, že tohle bude mít uloženo od dnešního dne hluboko ve své srdci. Takže může začít teď. Možná to pomůže.
Laptop rychle naskočil a najednou před ním bylo okno, aby do něj napsal heslo, které bylo třeba, aby se dostal do složky s její posledním vzkazem. „Rybaření“. Sam byla na sebe tak hrdá, když si vybrala tohle vlastně jednouché heslo. Kdo by to očekával od astrofyzičky se světovým renomé? Ani podivín by si to nepomyslel.
Ve složce bylo sedm dokumentů, jeden pro něho, další pro Cassie, pro jejího bratra a ostatní členy SG1. Bude na něm, aby se ostatní dokumenty dostaly ke svým adresátům. Ale teď, vše, na co se dokáže soustředit, jsou její poslední slova.
Jeden úder do klávesnice a její obličej se objevil na obrazovce.
Usmívala se. Ne zářivě, nebyl to úsměv, který rozzářil jeho srdce, ale byl milý.
Koneckonců udělat tuhle nahrávku, kdy říkáte sbohem, bylo těžké.
Přinejmenším hořkosladké. Sednout si a mluvit na někoho a vědět, že když si tento vzkaz poslechne, vy budete mrtvý, tak to byla strašná záležitost.
A tak jako většinu věcí, dokázala i tuhle Sam stylově zvládnout. A tak poslouchal.

„Ahoj Jacku,“ řekl její hlas ze záznamu. Jeho srdce poskočilo, když ještě jednou uslyšel její hlas. A začaly padat slzy.
„Pokud se na tohle díváš, tak musím být mrtvá. Tak a řekla jsem to. Tak a je půlka bitvy za mnou.“
Jack zvedl ruku a otřel si slzy, které mu stékaly, zatímco v nahrávce Sam zvedla ruku, jako by se ho chtěla dotknout. V očích měla soucitný a láskyplný výraz.
„Přeji si, abych tě právě teď mohla držet. Ale nemůžu.Tohle je nejvíc, co mohu udělat. Je jedno, jak jsem zemřela, ale moje poslední myšlenky se týkaly tebe.“
Přes svoje vlastní slzy viděl Jack, že i Sam má slzy v očích. Mluvili o těchto vzkazech už dřív, jak těžké to bylo je nahrát, jak těžké bylo přiznat si nevyhnutelné. Oba věděli, že jeden z nich bude takovýto vzkaz sledovat. Ale srdce stále protestovalo proti jeho krutosti, definitivnosti smrti.
„Je toho hodně, co bych chtěla říct. Jen doufám, že většinu toho už jsem Ti řekla předtím. Doufám, že jsem ukázala, jak moc pro mě znamenáš. Tvoje láska pro mě byla po dlouhou dobu vzácná. Dokonce i v těchto dnech, kdy jsme nemohli dávat svoje city najevo, jsi byl hluboko v mém srdci. Byl jsi můj přítel, milenec, důvěrník, učitel a milovaný manžel. Nemohla jsem žádat víc. S tebou jsem dospěla tam, kde jsem ani nedoufala, že je to možné. Naučil jsi mě věci o mně samé, jak se bavit, jak si užívat života. A naučil jsi mě milovat.
A já tě miluji mnohem víc, než jsem si myslela, že je možné. Nikdy na to Jacku nezapomeň, miluji tě a vždycky tě milovat budu. Přeji si, abys mohl vidět sám sebe mýma očima, jak úžasný muž jsi. Vím, že se budeš trápit. Ale pamatuj si tohle. Chci, abys znovu našel štěstí. Udělej to pro mě Jacku. Nechej sám sebe tohle udělat. Slib mi to.
Miluju tě.“
A tím nahrávka skončila.

***********************************************

Kdesi v temnotě naslouchala Sam, zda uslyší hlas svého záhadného společníka. Ale už se neozýval. Všude bylo ticho. Byla v pasti, nemohla se pohnout. Věděla, že její mučitelé se brzy vrátí. Nikdy je neviděla přijít. Možná se její společník vrátí dřív.

Ale mezitím, panika byla trpělivým společníkem, čekala pod povrchem. Byl to jeden ze společníků, kterému nemohla dovolit, aby ji bavil. Pokud má najít cestu domů, musí mít všech pět pohromadě.
A tak jen vydechla jméno, o kterém věděla, že ji uklidní ….
Jacku ….
................TBC...............