Když byl Jack zase zpátky na Zemi, nemarnil čas a vydal se do San Diega. Potřeboval Marku Carterovi říct o smrti jeho sestry. Na tuhle návštěvu se moc netěšil, věděl, že to bude jen hodně neúplné sdělení.
Přál si, aby mohl svému švagrovi říct pravdu. Zasloužil si to. Ztratil otce i sestru díky armádě při tajné operaci, o níž nic nevěděl. Zasloužil by si víc.
Když mu Jack zavolal, byl Mark překvapený a když mu navíc řekl, že s ním Samantha nepřijde, byl touto nečekanou návštěvou překvapený ještě víc. Během posledního roku se z něho a Jacka stali tak trochu přátelé. Zatímco Jack objevil u Marka některé příjemné vlastnosti, Mark začal Jacka respektovat jako muže, který učinil jeho sestru šťastnou.
Když k němu Jack dorazil, přešel rovnou k jádru tragické zprávy.
Samin bratr byl zprávou o smrti své sestry zaskočený. Sice si nebyli se Sam tak blízcí, ale pořád to byla jeho malá setra. A on by udělal cokoliv, aby ji ochránil. Ale to už se teď nikdy nestane.
„A ty mi nemůžeš říct, co se jí doopravdy stalo, že?“ Konstatoval Mark, jakmile se vzpamatoval z počátečního šoku
„Já vím, že jsi ji miloval Jacku,“ řekl. „Jak by ses cítil, kdyby ti neřekli, co se stalo?“
„No nebylo by to o moc horší, než jak se cítím teď,“ odpověděl mu Jack.
Navzdory jeho frustraci se Markovo jednání téměř okamžitě změnilo. Uvědomil si, že jeho vztek podněcuje jeho žal. Sam byla posledním členem jejich rodiny. Byl rád, že ji viděl šťastnou, i když byl Jack voják. Doufal, že bude mít vlastní rodinu a bude si užívat života, jaký si zaslouží. Ale teď je jasné, že tohle se nestane.
Muž, který seděl naproti němu, byl zničený. Pro Marka, který vyrůstal v rodině vojáka, nebylo těžké pochopit, co znamená tón Jackova hlasu, to že nejsou v Jackově tváři viditelné žádné emoce. Nepotřebuje, aby mu něco nebo někdo způsoboval další bolest A určitě ne Markův hněv.
„Promiň,“ řekl nakonec Mark. „Já vím, že tě to taky hodně zasáhlo. Nic z toho není fér. Její smrt, fakt že se nemohu dozvědět, co se jí stalo, to že jsi ztratil svou ženu. Nic z toho.“
Po dlouhé pauze Mark dodal. „S čím můžu pomoct …. však víš … s přípravami?“
Jak mu jen řeknu, že nemáme tělo, abychom je pohřbili? Pomyslel si Jack. Nemáme ani její popel. A jak sakra zvládnu ještě další obřad?
„Byl bych ti moc vděčný, kdybys zařídil obřad,“ řekl Jack potichu. „Myslím, že na to teď nemám.“
Mark přikývl. „A pohřeb?“
„Nemáme tělo, Marku.“ Jednoduše mu odpověděl Jack. „Je prostě pryč. Je mi to líto.“
Jack viděl, jak sebou Mark při tomhle jeho sdělení trhl.
„Chápu,“ řekl. „Tak potom naplánuji vzpomínkový obřad. Nebude ti vadit, když to bude tady?“
„To by bylo fajn. San Diego je místo, kde Sam vyrůstala, takže je dobré, abychom na ni vzpomínali tady.“
Mark jen tiše přikývl. Nevěděl, co by měl říct. Ale když jeho švagr vstal a chystal se k odchodu, věděl, že nemůže Jacka nechat odejít v tomto stavu.
„Jacku,“ zavolal na něho. „Dej si s námi dnes večer večeři. Potřebujeme spolu strávit nějaký čas. Můžeš si chvilku odpočinout. Kromě toho děti rádi uvidí svého strejdu Jacka.“
**********************************************
Jack zůstal u Carterových přes noc. Druhý den brzy ráno odlétal zpátky. Mark a jeho rodina neměli ani tušení, že se nevrací zpátky do Washingtonu. Místo toho letěl do Minnesoty,
na své nejoblíbenější místo na Zemi, místo kde se mohl cítit blíž Sam. Stále se potřeboval rozloučit.
Když dorazil ke srubu, byla už tma. Naštěstí vycházel měsíc, byl v úplňku. Jako by to bylo třeba a Jack tu na venkově mohl nalézt klid ke spánku. Jako obvykle tu bylo ticho, jen se ozývaly zvuky večerní divoké přírody a lehký větřík si pohrával s listy stromů.
Za ten rok, co byli se Sam spolu, mohl Jack klidně přísahat, že to tu začínala mít ráda skoro tak, jako on sám. Bylo to tady, kde si konečně ´promluvili´ o tom, co tak dlouho odkládali.
Stalo se toho tolik od doby, co otevřeli dveře u té zatracené místnosti. Jejich pocity explodovaly silou ohňostroje jako 4. července. Čekali jeden na druhého tak dlouho.
V těch dnech bylo možné všechno. Pomyslel si Jack. Tady jsme se poprvé milovali. Byl jsem na sebe patřičně hrdý, že jsme to zvládli až do postele. Chtěl jsem, aby naše poprvé bylo něco zvláštního, tak jako byla Sam. Nikdy nezapomenu, jak krásná té noci byla.
Nevím, co kdy viděla v takovém starém, životem vyšťavněném chlápkovi. Ale milovala mě. O tomhle nepochybuji. Dokazovala mi to každý den, i když byla v jiné galaxii. Jen doufám, že já jsem udělal pro ni to samé.
Umím být pěkný morous. Asi se budu po zbytek života někde schovávat. Sakra, Sam by byla pěkně naštvaná. Myslím, že v hlavě slyším její hlas, jak mě nakopala do zadku a řekla mi, ať se pohnu dopředu. Jenom si přeju, aby mi řekla, jak to mám udělat.
Sam mi vždycky říkala, že jsem chytřejší, než jak se dělám. Asi si myslela, že na tohle přijdu sám.
Tím si nejsem tak jistý Sam, budeš na mě hrdá. Ale dnes ještě ne. Dnes mi budeš moc chybět. A zítra uvidíme.
***********************************
Další den kolem poledne někdo zazvonil. A i když byl Jack vzhůru už od šesti, moc toho to ráno nezvládl. A určitě nečekal žádnou společnost.
Když přišel ke dveřím, uviděl tam dvě velice známé tváře. Daniel a Teal´c stáli na zápraží a přinesli něco s sebou. Jack zdráhavě otevřel dveře.
„Co vás dva přivedlo až do Minnesoty?“
„Výlet,“ odpověděl Daniel. „Teal´c se chtěl projet autem.“
„Jasně,“ řekl Jack. „A co jste přinesli?“ Zeptal se a pokynul k taškám, které ti dva drželi.
„Trval jsem na tom, abychom přivezli všechna hlavní jídla.“
„Jo,“ přidal se Daniel a usmíval se. „Pivo, koblihy, pizzu, … a dort.“
„Hoši, cením si vaší snahy,“ řekl Jack. „Opravdu. Ale já teď nejsem moc dobrý společník.“
„Ne, ne.“ Řekl Daniel. „Musíš něco jíst. Kromě toho já mám hlad a nebudu jíst s Teal´cem pizzu v autě.“
„Daniel Jackson má pravdu,“ ozval se Teal´c a potvrdil to zvednutím obočí. „Pizza by se nikdy neměla jíst v autě.“
Jack se tomu skoro zasmál. Jeho přátelé sem přijeli za ním. To bylo jasné. Těžko je mohl poslat pryč.
Místo toho ustoupil, otevřel jim dveře a pustil je dovnitř. A tehdy taky uviděl ještě jednu Teal´covu tašku s označením nejbližší video půjčovny.
„Hvězdné války?“ Zeptal se.
„Zajisté.“
................TBC...........