Daniel měl o Jacka starost. Ten vypadal hodně vyčerpaně. A Daniel byl taky zvědavý, jestli se Jack v poslední době obtěžoval vůbec chodit do práce. Teď když najednou začal věřit tomu, že je Sam stále naživu a chytá stébla trávy, aby to dokázal – no tak to moc dobré není.
Daniel jeho zármutku rozuměl, byl ve stejné situaci jako Jack. Ta bolest ze ztráty byla ohromující. Byl smrtí Sha´re tak zničený, že měl neuvěřitelně reálné sny, ve kterých s ním stále byla. Samozřejmě později věděl, že tyhle sny mu umožnila Sha´re, aby mu předala zprávu. Ale stejně všechno tenkrát odmítal. A teď si byl zcela jistý, že tímhle prochází i Jack.
„Co se změnilo, Jacku?“ Zeptal se ho. „Proč teď?“
„Vím, že je naživu,“ odpověděl mu Jack a bylo mu celkem jedno, jestli mu Daniel věří.
„To by bylo skvělé,“ řekl Daniel. „Ale jak to víš?“
„Cítím to,“ řekl Jack jednoduše. „Každou noc mám ten stejný sen. Slyším její hlas tak jasně, jako by stála vedle mě.“

„Já vím, že chceš, aby to tak bylo,“ řekl mu Daniel. „Ale je to sen.“
„Ona chce, abych ji našel Danieli,“ trval na svém Jack. „Žádá mě, abych ji našel, závisí to jen na mně.“
„Jacku …“ začal Daniel, doufal, že najde se svým přítelem společnou řeč.
Jack zvedl obě ruce, jasné gesto, že to, co se Daniel chystá říct, slyšet nechce.
„Ack! Neříkej to!“ Protestoval. „Je to moje žena. Vím, co vím. Sakra, já jsem ten poslední, který by tomuhle věřil. Ale tohle, tohle je jiné.“
„Okay,“ řekl Daniel. „Řekněme, že ano. Co s tou nahrávkou?“
„Hledám známku toho, že ji Wraithové přenesli paprskem,“ Vysvětloval mu Jack. „Myslím si, že těsně před tou explozí ji mohli transportovat.“
„Technici na Atlantis tu nahrávku prohlédli skrz naskrz,“ argumentoval Daniel. „Nenašli nic, co by bylo opakem původních odhadů.“
„Tak potom se nedívali pořádně,“ řekl Jack. „Čemu to může ublížit? Pojď se mnou do mé pracovny a podíváme se.“
„Nechci, abys do toho vkládal veškeré svoje naděje,“ řekl Daniel, nevěděl, jestli by to zklamání Jack vydržel. „To ti nepomůže.“
„Pomůže, pokud ji najdu.“
**************************************************
Nedlouho po tom, co se Sam probudila nahá na tom vyšetřovacím stole, byla oblečená a mohla se volně pohybovat po prostoru cely osm krát deset metrů.
K jejímu zděšení byla jedna stěna jejího nového vězení tvořena velkým zrcadlem. Byla to jejich verze zrcadla, kterým vidíte dovnitř, ale ne ven. Takže mohli pozorovat všechno, co dělala. Vypadalo to, že buď Oscar nebo některý jiný Wraith byli tam venku a pozorovali každý její pohyb. Tohle se jí nelíbilo, ani trochu.
Aspoň že byla oblečená. A momentálně nedělala nic jiného, než že přemýšlela o rozhovoru s Oscarem, který spolu měli před pár minutami.
Chvíli po té, co jí přinesli nějaké ty šaty a Oscar jí nechal trochu soukromí, aby se mohla obléknout, tak se vrátil. Potom, z nějakého důvodu, se rozhodl, že jí odpoví na její otázky, o kterých si Sam myslela, že je ignoroval. A ukázal tak Sam svoje motivy a loajalitu.
„Proč mi tohle děláte?“ Ptala se ho. „Co vám dává právo na mě experimentovat?“
„Co mi dává právo?“ Zopakoval to Oscar. „A co vám dalo právo vytvořit bytost, které jste říkali Michael?“
„O tomhle to přece není,“ protestovala Sam.
„Oh, ale je,“ kontroval Oscar. „Víc než si myslíte Samantho.“
Sam zůstala zticha. Čekala, až bude Oscar pokračovat.
„Byl to můj druh,“ odhalil jí Oscar víc, než Sam očekávala. „Narodili jsme se spolu a také jsme spolu vyrůstali, mohl bych ho nazývat svým bratrem. Byl velice chytrý, byl budoucím velitelem našeho druhu. Měli jsme toho hodně společného. Byli jsme spolu tisíce let ve stavu hibernace. Během těch nekonečných nocí jsme spolu zůstali telepaticky spojeni.“
„Vaši lidé mu tohle všechno vzali, ukradli nám ho.“
Sam se snažila ty informace, které ji Oscar sděloval, vstřebávat. Vždyť teprve před chvílí. dostala šaty a mohla se volně pohybovat a získala tak zase svoji sebeúctu. Žádal ji, aby věřila tomu, že tým z Atlantis jim oběma emocionálně i fyzicky ublížil.
„Oni dělali to nejlepší, co mohli, aby Michaelovi pomohli,“ řekla Sam a sama nevěděla, jestli svým vlastním slovům věří. Byla to správná slova?
„Pomoct?“ Zeptal se Oscar. „Komu skutečně chtěli pomoct, Samantho? Jistě ne Wraithům. Možná by bylo lepší, kdyby všechny inteligentní bytosti byli lidmi, jako vy. Věříte tomu?“
„Ne, samozřejmě že ne.“
„Tak je to? Jsou potom jen Wraithové těmi, kteří si nezaslouží dál existovat.“
„Tohle jsem neřekla,“ protestovala Sam.
Takový rozhovor Sam neočekávala, když Oscarovi položila svoji první otázku. A než by se dál vyptávala, proč z ní děla oběť, začala hájit svoje vlastní lidi proti jinému druhu. A ke svému překvapení si nebyla jistá, že by její argumenty přežily tento den.
„Vaši lidé nás používají jako potravu,“ řekla a dala tak jasně najevo, co lidé na Wraithech nejvíc nenávidí. „Tomu jistě rozumíte, že je to pro nás nepřijatelné.“
„Z vašeho pohledu ano, tím jsem si jistý,“ souhlasil Oscar. „Ale tahle výživa je nutná, abychom zachovali svoje životy. My jsme nežádali o to, abychom takoví byli. Takhle je to po celá tisíciletí.“
A Sam neměla opět jinou možnost, než mlčet. Její odpověď by byla jen chabým argumentem proti tomu, co řekl Oscar.
„Váš retrovirus nám ukradl všechno, co jsme měli – náš tělesný vzhled, naše vzpomínky, naši kulturu. Udělal z nás tupé bytosti, které byste mohli zdokonalovat směrem, který jste viděli jako správný.“
Sam věděla, že předchozí velení na Atlantis diskutovalo o etice použití toho retroviru. Ale nikdy neslyšela pohled Wraithů.
„Vy lidé máte přizpůsobivý smysl pro morálku,“ pokračoval Oscar. „Když se vám to hodí, tak ostatní formy života respektujete. Ale Wraithové se vám nehodili a tak jste nám vzali to, kým jsme byli.“
„Takže tohle je pomsta,“ řekla Sam, která nakonec našla ztracený hlas.
„Pomsta, ano … ale ještě víc …. nebo aspoň v to doufám,“ odpověděl jí Oscar.
„Chápu,“ řekla Sam. A opravdu věřila tomu, že chápe pocity, které se skrývají za Oscarovým jednáním.
„Ne, nechápete,“ řekl jí. „Ale pochopíte.“

Daniel a Jack byli zavření v technické laboratoři v Pentagonu asi tak tři hodiny. Jack tu měl technika, který uměl s tím zařízením zacházet a navíc měl vysoké prověření. Společně rozčlenili poslední minuty toho záznamu z Atlantis. A Jack nakonec našel to, co hledal.
„Tady … podívej se … právě tady!“ Vykřikl Jack.
„Sakra,“ zamumlal Daniel, když uviděl tenkou linii transportního paprsku na dvou snímcích. Bylo jasné, že ten paprsek obklopil jak Sam, tak toho Wraithe, který stál přímo před ní. Na dalším snímku už všechno explodovalo.
„Máš pravdu. Bylo to tam celou dobu. Jen jsme to neviděli,“ řekl Daniel.
„Ne, to tedy ne,“ souhlasil Jack. Měl pocit, jako by ho znovu měla ta vina, kterou cítil, pohltit.
„Co teď budeme dělat?“ Zeptal se Daniel.
„Najdeme ji,“ odpověděl mu Jack bez rozmyšlení. „Najdeme ji a přivedeme ji domů.“
...................TBC..................